{"id":15491,"date":"2009-01-19T17:00:00","date_gmt":"2009-01-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15456"},"modified":"2009-01-19T17:00:00","modified_gmt":"2009-01-19T16:00:00","slug":"chaos-v-dusi-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/19\/chaos-v-dusi-37\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 37."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed m\u011b ude\u0159il prvn\u00ed rann\u00ed paprsek slun\u00ed\u010dka a donutil m\u011b tak rozlepit sv\u00e1 sp\u00e1nkem zast\u0159en\u00e1 kukadla. Je\u0161t\u011b se mi necht\u011blo je otev\u00edrat, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzy na to, abych vstal. Jen\u017ee pak jsem v t\u00e9 milimetrov\u00e9 skulince mezi \u0159asami, kterou jsem p\u0159ehl\u00ed\u017eel sv\u00e9 okol\u00ed, spat\u0159il Toma. A\u017e teprve pohled na n\u011bj m\u011b donutil rozev\u0159\u00edt o\u010di naplno.<\/div>\n
Byl opravdu roztomil\u00fd. Klidn\u011b oddychoval, uvoln\u011bn\u00fd a spokojen\u00fd, a jeho rty byly lehce pootev\u0159en\u00e9. Ze sp\u00e1nku se asi musel h\u00fdbat, proto\u017ee m\u011bl pe\u0159inu a\u017e n\u011bkde u pasu. Trochu m\u011b zamrazilo, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak se mu p\u0159es hru\u010f t\u00e1hne mal\u00e1 b\u011blou\u010dk\u00e1 jizva, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed cestu a sm\u011br kulky, kter\u00e1 mu m\u00e1lem vzala \u017eivot. Povzdychl jsem si. \u017de zrovna on musel c\u00edtit ho\u0159kost a nel\u00edtostn\u00fd chlad olova\u2026 Jemn\u011b jsem to m\u00edsto pohladil a pol\u00edbil, na\u010de\u017e jsem se k t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 hrudi p\u0159itiskl hlavou, hal\u00edce tak br\u00e1\u0161kovu jemnou k\u016f\u017ei do z\u00e1voje sv\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Usnout u\u017e jsem ale nedok\u00e1zal, a tlumen\u00e9 bu\u0161en\u00ed jeho srd\u00ed\u010dka mi u\u017e v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161lo jako duniv\u00e1 ozv\u011bna ze vzd\u00e1len\u00e9 technoparty. Vstal jsem tedy a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem na stole vid\u011bl ze v\u010derej\u0161ka otev\u0159en\u00fd s\u00e1\u010dek gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f. Vzal jsem jich p\u00e1r do hrsti a vr\u00e1til se ke sp\u00edc\u00edmu Tomovi.<\/div>\n
Aby mi n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed proces nebyl l\u00edto, sobecky jsem si p\u016flku dlan\u011b dal do pusy, na\u010de\u017e jsem up\u0159el pohled na br\u00e1\u0161kovy st\u00e1le pootev\u0159en\u00e9 rt\u00edky. \u0160kodolib\u011b jsem se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl, jak m\u011b jednou vzbudil vanilkov\u00fdm rohl\u00ed\u010dkem, a dotkl se medv\u00eddkem t\u011bch sametov\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. N\u011bco ze span\u00ed zamumlal. Pousm\u00e1l jsem se a medv\u00eddka mu polo\u017eil na jazyk.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nap\u0159ed nereagoval v\u016fbec. Pak ale za\u010dal h\u00fdbat jazykem, p\u0159esto\u017ee po\u0159\u00e1d spal, a z jeho \u00fast se za\u010dalo oz\u00fdvat n\u011bco jako n\u00e1znak pomlask\u00e1v\u00e1n\u00ed. Usm\u00e1l jsem se a polo\u017eil mu na rty dal\u0161\u00edho medv\u00eddka. \u017dmoulal je oba bez v\u011bt\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f, a\u017e mu z koutk\u016f rt\u016f za\u010daly kanout kapi\u010dky slin. Teprve pak se mu zachv\u011bly \u0159asy t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„J\u016f\u016f\u016f,“ prot\u00e1hl, kdy\u017e spat\u0159il posledn\u00ed t\u0159i medv\u00eddky v m\u00e9 hrsti. R\u00e1zem byl \u00fapln\u011b vzh\u016fru. „Je\u0161t\u011b\u011b\u011b\u2026 j\u00e1 chci je\u0161t\u011b jednoho m\u00e9\u010fu!“<\/div>\n
Up\u0159el na m\u011b o\u010di, do nich\u017e vehnal t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00ed pohled, kter\u00e9mu se jednodu\u0161e nedalo odolat. Vlo\u017eil jsem tedy do jeho \u00fast zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed medv\u00eddky a pozoroval ty kr\u00e1sn\u00e9 rty, jak se vln\u00ed v rytmu p\u0159e\u017evykov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jsi tak roztomil\u00fd,“ zaculil jsem se na n\u011bj a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Prot\u00e1hl se, ladn\u011b a elegantn\u011b jako ko\u010dka. M\u00edsto aby vstal, mi v\u0161ak ovinul ruce kolem \u017eeber a st\u00e1hnul si m\u011b na sebe.<\/div>\n
„\u010c\u00edpak vl\u00e1sky mi to v noci h\u0159\u00e1ly kr\u010dek?“ mrknul na m\u011b. Evidentn\u011b m\u011bl velmi rozvernou n\u00e1ladu.<\/div>\n
„No h\u00e1dej,“ pokr\u010dil jsem rameny, p\u0159i\u010dem\u017e jsem se sklonil tak, aby ho m\u00e9 vlasy mohly \u0161imrat v obli\u010deji.<\/div>\n
„Tak to jsem si mohl myslet,“ zazubil se a ne\u010dekan\u011b se vzepjal tak, \u017ee jsem se skulil do pe\u0159in, a byl jsem to te\u010f j\u00e1, kdo le\u017eel dole.<\/div>\n
Bleskurychle hm\u00e1tnul na no\u010dn\u00ed stolek po sv\u00e9m \u0161\u00e1tku a sv\u00e1zal mi jemn\u011b, ale pevn\u011b, nad hlavou ruce, kter\u00e9 c\u00edpy \u0161\u00e1tku p\u0159ipevnil k posteli. Zasko\u010den\u011b jsem vyjekl.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161, ty trumpeto?“zeptal jsem se ho nejist\u011b, na\u010de\u017e mi v \u017ealudku hromov\u011b zakru\u010delo.<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161, \u017ee budit m\u011b se nevypl\u00e1c\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se a v o\u010d\u00edch mu ro\u0161\u0165\u00e1cky zajisk\u0159ilo. „A Tom\u00edk se ti te\u010f p\u016fjde pomst\u00edt.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ nech\u00e1pal jsem, zat\u00edmco se za\u010dal obl\u00e9kat.<\/div>\n
„Po\u010dkej tady a uvid\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl mi a zmizel z pokoje.<\/div>\n
Pokusil jsem se zbavit se \u0161\u00e1tku. Ale ne\u0161lo to. I kdy\u017e m\u011b ne\u0161krtil, byl uta\u017een\u00fd hodn\u011b pevn\u011b. Sakra, co m\u016f\u017ee m\u00edt za lubem?<\/em> honilo se mi hlavou. K \u017e\u00e1dn\u00e9mu p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9mu z\u00e1v\u011bru jsem ale nedo\u0161el, proto jsem z\u016fstal le\u017eet a \u010dekat. Nic jin\u00e9ho mi ostatn\u011b ani nezb\u00fdvalo\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom vr\u00e1til, nesl sebou tal\u00ed\u0159, vrchovat\u011b nalo\u017een\u00fd vaflemi s po\u0159\u00e1dn\u00fdm kopcem \u0161leha\u010dky, a dva hrn\u00ed\u010dky pln\u00e9 hork\u00e9 \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
„J\u016f\u016f\u016f, sn\u00eddan\u011b!“ rozz\u00e1\u0159ily se mi o\u010di.<\/div>\n
Tom se v tu chv\u00edli za\u010dal sm\u00e1t. Polo\u017eil v\u0161echno na no\u010dn\u00ed stolek a \u0161kodolib\u011b si sedl na hranu postele.<\/div>\n
„A kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je pro tebe?“ prot\u00e1hl naoko sobeck\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„No\u2026 jinak bys sem nenosil ty dva hrnky!“ vmetl jsem mu do obli\u010deje odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Ale ale, tak p\u00e1n si je n\u011bjak moc jist\u00fd v kramflec\u00edch, kouk\u00e1m!“<\/div>\n
O\u010di se mu \u0161kodolib\u011b z\u00fa\u017eily, kdy\u017e se ke mn\u011b naklonil a zbl\u00edzka si m\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Tak na j\u00eddlo prozat\u00edm ani nemysli,“ za\u0161eptal mi. „Nap\u0159ed se naham\u00e1 Tom\u00ed\u0161ek, abys v\u011bd\u011bl. A Tom\u00ed\u0161ek m\u00e1 hlad na dv\u011b v\u011bci\u2026“<\/div>\n
M\u00edrn\u011b jsem ho nepob\u00edral. Co mu zase hrabe? Jak, \u017ee m\u00e1 dvoj\u00ed hlad nebo co to pl\u00e1cal za blbosti? Odpov\u011b\u010f mi ale p\u0159i\u0161la pom\u011brn\u011b brzy. Vzal do ruky vafli a z\u00e1m\u011brn\u011b ji nato\u010dil tak, aby z n\u00ed spadla studen\u00e1 \u0161leha\u010dka\u2026 p\u0159\u00edmo na mou hru\u010f.<\/div>\n
„Aaaach, to stud\u00ed!“ prohnul jsem se v z\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom\u016fv li\u0161\u00e1ck\u00fd \u00fasm\u011bv se rozt\u00e1hnul je\u0161t\u011b v\u00edc, a pot\u00e9 ze m\u011b za\u010dal \u0161leha\u010dku pomalu, hodn\u011b pomali\u010dku sl\u00edz\u00e1vat. Nasko\u010dila mi p\u0159\u00edjemn\u00e1 hus\u00ed k\u016f\u017ee, kdy\u017e se m\u011b dotkl sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm mlsn\u00fdm jaz\u00fd\u010dkem, kter\u00fd p\u0159epe\u010dliv\u011b o\u010di\u0161\u0165oval mou k\u016f\u017ei, aby na n\u00ed neulp\u011bl ani sebemen\u0161\u00ed zbytek \u0161leha\u010dky. Cukl jsem sebou ve snaze osvobodit sv\u00e9 spoutan\u00e9 ruce, abych ho mohl obejmout kolem krku. Ale ne\u0161lo to.<\/div>\n
„Tome! Konec srandy! Pus\u0165 m\u011b!“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl hlavou. „Je\u0161t\u011b jsem se nenapapal.“<\/div>\n
Op\u011bt na m\u011b p\u0159evrhnul vafli, tentokr\u00e1t ale tro\u0161ku n\u00ed\u017e. A\u010dkoliv jsem m\u011bl hlad, a to hodn\u011b velik\u00fd, kru\u010den\u00ed v \u017ealudku, podtrhovan\u00e9 Tomov\u00fdm \u0161kodolib\u00fdm sm\u00edchem p\u0159eb\u00edjel dotyk jeho hork\u00fdch rt\u016f. Za\u010d\u00ednal jsem \u0161\u00edlet. A\u0165 m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b rozv\u00e1\u017ee! J\u00e1 se ani nechci br\u00e1nit, v\u017edy\u0165 je to hodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9! Jenom si jednou jedinkr\u00e1t kousnu, a pak se budu k Tom\u00edkovi tulit o to v\u00edc, \u017ee mi dop\u0159\u00e1d\u00e1 takovou rann\u00ed p\u00e9\u010di. Chci se ho dot\u00fdkat, chci hladit jeho t\u011blo, a ne b\u00fdt jenom bezmocnou loutkou pro jeho z\u00e1bavu!<\/div>\n
„Tommy, pus\u0165 m\u011b,“ f\u0148ukl jsem. „Mn\u011b se to nel\u00edb\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Ale mn\u011b ano,“ usm\u00e1l se na m\u011b a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Jsi toti\u017e \u00fa\u017easn\u011b roztomil\u00fd, v\u00ed\u0161 to?“<\/div>\n
<\/div>\n
Op\u011bt se vr\u00e1til ke konzumaci \u0161leha\u010dky, kter\u00e1 u\u017e z m\u00fdch vy\u010dn\u011bl\u00fdch \u017eeber sta\u010dila zvolna skanout a\u017e na b\u0159icho. Zjistil jsem, \u017ee stejn\u011b nem\u00e1 v\u00fdznam sna\u017eit se Toma p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby m\u011b pustil d\u0159\u00edv, ne\u017e s\u00e1m uzn\u00e1 za vhodn\u00e9. Proto jsem se rad\u0161i rozhodl si tuhle nev\u0161edn\u00ed k\u00faru pln\u011b vychutn\u00e1vat, a\u010dkoliv bych si taky r\u00e1d vychutn\u00e1val n\u011bco jedl\u00e9ho v puse. Ale ty doteky pln\u00fdch rt\u016f st\u00e1ly za to. Byly tak n\u011b\u017en\u00e9, kdy\u017e mi l\u00e1skypln\u011b \u017eu\u017elaly k\u016f\u017ei, na kter\u00e9 u\u017e d\u00e1vno nebylo po \u0161leha\u010dce ani pam\u00e1tky. Jemn\u011b se dost\u00e1valy n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e a j\u00e1 blahem p\u0159iv\u00edral o\u010di. Skoro jsem ani nepost\u0159ehl, \u017ee mi Tom sundal boxerky. Zjistil jsem to a\u017e v momentu, kdy jsem na \u00fapln\u00e9 \u0161pi\u010dce sv\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed uc\u00edtil jemn\u00fd dotyk t\u00e9 b\u00edl\u00e9 sladk\u00e9 hmoty, kanouc\u00ed z vafle. Chv\u00edli m\u011b tam studil, ne\u017e zmizel i s t\u00edm pulzuj\u00edc\u00edm kouskem m\u00e9ho t\u011bla v teple br\u00e1\u0161kov\u00fdch \u00fast.<\/div>\n
To u\u017e jsem nevydr\u017eel. Cht\u011bl jsem Toma obejmout, zu\u0159iv\u011b se s n\u00edm l\u00edbat a tisknout se k n\u011bmu, jak jenom to jde! Ne b\u00fdt od n\u011bj takhle daleko a \u010delit dokonal\u00e9mu dotyku jeho \u00fast na jedn\u00e9 stran\u011b a \u0161kodolib\u00e9mu pohledu na stran\u011b druh\u00e9. Cht\u011bl jsem b\u00fdt zase voln\u00fd, tak jako nikdy p\u0159edt\u00edm! Abych mu mohl dok\u00e1zat svou l\u00e1sku\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b! Pot\u00e9, co jsem jeho \u00fasta obdaroval teplou\u010dkou tekutinou, jsem uc\u00edtil, jak \u0161\u00e1tek kone\u010dn\u011b odol\u00e1v\u00e1 m\u00fdm pohyb\u016fm z\u00e1p\u011bst\u00ed. Mrknul jsem na Toma. M\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a evidentn\u011b setrv\u00e1val v t\u00e9 euforii, kter\u00e1 ho napl\u0148ovala. \u0160kodolib\u011b, v\u00edt\u011bzn\u011b jsem se u\u0161kl\u00edbnul\u2026 a svi\u017en\u00fdm, opatrn\u00fdm pohybem jsem se dostal z jeho sev\u0159en\u00ed. V\u016fbec to ne\u010dekal. Popla\u0161en\u011b vyjekl, kdy\u017e jsem ho p\u0159ekulil pod sebe a \u0161\u00e1tek mu bleskurychle omotal kolem krku.<\/div>\n
„Tos ne\u010dekal, co?“ zaculil jsem se na n\u011bj. „Asi se bude\u0161 muset sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee nejsem tak blbej, jak n\u011bkdy vypad\u00e1m.“<\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b, abych si ho neu\u0161krtil, jsem mu st\u00e1hl \u0161\u00e1tek kolem krku a naklonil se t\u011bsn\u011b nad jeho obli\u010dej.<\/div>\n
„Co kdy\u017e t\u011b te\u010f u\u0161krt\u00edm?“ za\u0161eptal jsem a zamrkal na n\u011bj sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami.<\/div>\n
„U\u0161kr\u0165 si m\u011b,“ pokr\u010dil rameny. „Ty pak nebude\u0161 m\u00edt sv\u00e9ho str\u00e1\u017en\u00e9ho and\u011bla, aspo\u0148 teda fyzicky.“<\/div>\n
Z\u00fa\u017eily se mi o\u010di, kdy\u017e jsem si ho prohl\u00ed\u017eel. Oba jsme moc dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee kdyby zabral, tak m\u011b s naprostou p\u0159evahou p\u0159em\u016f\u017ee, v na\u0161ich sourozeneck\u00fdch bitk\u00e1ch byl v\u017edycky lep\u0161\u00ed, ne\u017e j\u00e1. Nic takov\u00e9ho v\u0161ak neud\u011blal, klidn\u011b pode mnou le\u017eel a nech\u00e1val m\u00e1 kolena, aby mu poutala ruce k bok\u016fm. Byl tak rozko\u0161n\u00fd a j\u00e1 jsem za\u010dal najednou hluboce tou\u017eit po jeho absolutn\u00ed bl\u00edzkosti\u2026<\/div>\n
Kvapn\u011b jsem si ukousl z vafle tak velik\u00fd kus, jak\u00fd se mi jen ve\u0161el do pusy, a za\u010dal br\u00e1\u0161kovi hladit tv\u00e1\u0159e. Cht\u011bl jsem ho pol\u00edbit, to se v\u0161ak s plnou pusou jaksi nedalo. Kvapn\u011b jsem tedy p\u0159e\u017evykoval ze v\u0161ech sil, co\u017e Toma n\u00e1ramn\u011b pobavilo.<\/div>\n
„Netlem fe mi!“ ok\u0159ikl jsem ho s plnou pusou, ale jedin\u00e9, \u010deho jsem doc\u00edlil, bylo to, \u017ee jsem mu cel\u00fd obli\u010dej zaprskal vaflov\u00fdmi drobe\u010dky.<\/div>\n
„Bille, ty hovado!“ za\u0161klebil se a pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby se zbavil drobe\u010dk\u016f. „Tebe mamka neu\u010dila, \u017ee se s plnou pusou nem\u00e1 mluvit?“<\/div>\n
„No a fo?“ nam\u00edtl jsem, p\u0159i\u010dem\u017e Tom\u016fv obli\u010dej bezd\u011b\u010dn\u011b zasypala nov\u00e1 v\u00e1rka. Ten u\u017e jenom rezignovan\u011b proto\u010dil o\u010di v sloup a rad\u0161i u\u017e nic nenam\u00edtal, aby mi nedal dal\u0161\u00ed d\u016fvod ho zadrobit.<\/div>\n
S obrovskou n\u00e1mahou jsem polkl a vtiskl jsem mu polibek. S l\u00e1skou mi ho op\u011btoval a j\u00e1 zase c\u00edtil tu touhu b\u00fdt u n\u011bj, co nejv\u00edce to p\u016fjde. S \u00fasm\u011bvem jsem mu rt\u00edky sundal drobe\u010dek z \u0159as a pono\u0159il sv\u016fj zrak do jeho planouc\u00edch kukadel. Zase jsem vid\u011bl ten jemn\u00fd hv\u011bzdn\u00fd prach. Tolik jsem ten pohled zbo\u017e\u0148oval\u2026<\/div>\n
Posedlo m\u011b cosi nepopsateln\u00e9ho. A\u010dkoliv jsme m\u011bl po tom v\u0161em, co se mi stalo, z jak\u00fdchkoliv bli\u017e\u0161\u00edch dotek\u016f respekt a lehk\u00e9 obavy, vrhl jsem se ne\u010dekan\u011b do jeho rt\u016f jako drav\u00e9 zv\u00ed\u0159e a jazykem si vybojoval pr\u016fchod do nitra Tomov\u00fdch \u00fast. V\u00e1\u0161niv\u00fd by bylo pro tenhle polibek hodn\u011b slab\u00e9 slovo. Nemohl jsem se jeho jazyka naba\u017eit, a jeho \u00fastn\u00ed dutinu jsem okupoval a\u017e do doby, ne\u017e mi za\u010dal doch\u00e1zet kysl\u00edk.<\/div>\n
„Teda, br\u00e1\u0161ko, j\u00e1 \u017easnu!“ divil se Tom, zat\u00edmco jsme oba lapali po dechu. „Se\u0161 dneska n\u011bjak ak\u010dn\u00ed\u2026“<\/div>\n
„To tys m\u011b zkazil,“ d\u00fdchl jsem mu do tv\u00e1\u0159e a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f mu jemn\u011b pohladil o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
U\u017e\u00edval jsem si ka\u017edou vte\u0159inu, kdy jsem mohl le\u017e\u00edc\u00edho br\u00e1chu jen tak pozorovat. Doj\u00edmalo m\u011b, jak jemn\u00e1 a citliv\u00e1 du\u0161i\u010dka se skr\u00fdv\u00e1 pod jeho drsn\u00fdm hopersk\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem. Tv\u00e1\u0159il se jako nejv\u011bt\u0161\u00ed suver\u00e9n, pro kter\u00e9ho je skute\u010dn\u00e1 romantika zcela nezn\u00e1m\u00fd pojem. Ale kdesi uvnit\u0159, hluboko pod jeho maskou, kterou odhazoval, jen kdy\u017e jsme byli sami dva, to byl n\u011b\u017en\u00fd a l\u00e1skypln\u00fd ryt\u00ed\u0159 z d\u00e1vn\u00fdch \u010das\u016f, jen\u017e nev\u00e1hal p\u0159icv\u00e1lat na imagin\u00e1rn\u00edm b\u00edl\u00e9m koni, tas\u00edce p\u0159itom sv\u016fj neviditeln\u00fd kord, aby zahnal v\u0161echny strasti a \u00fatrapy z okol\u00ed, abychom mohli neru\u0161en\u011b a \u0161\u0165astn\u011b spo\u010dinout jeden vedle druh\u00e9ho. Um\u011bl b\u00fdt tak citliv\u00fd, a p\u0159itom i tak zraniteln\u00fd, kdy\u017e se zcela pod\u0159izoval m\u00fdm dotek\u016fm. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ho m\u00e1m absolutn\u011b ve sv\u00e9 moci, \u017ee ud\u011bl\u00e1 jenom to, co budu cht\u00edt j\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem skous\u00e1val k\u016f\u017ei na jeho krku, posl\u00e9ze i na jeho hrudi. Ve\u0161ker\u00e1 pokousan\u00e1 m\u00edsta jsem v\u0161ak ti\u0161il n\u011b\u017en\u00fdm pofouk\u00e1n\u00edm a pohlazen\u00edm. S\u00e1m jsem docela nech\u00e1pal, co se to se mnou stalo, kde se ve mn\u011b vzal tenhle pud siln\u011bj\u0161\u00edho a neohro\u017een\u00e9ho. V\u017edy\u0165 dosud jsem tenhle pocit nikdy neza\u017eil! Ale odpov\u011b\u010f jsem tu\u0161il. Ur\u010dit\u011b je to Tomova vina, to on m\u011b zkazil do takov\u00fdchhle nemrav\u016f. N\u011bjak mi to ale z\u00e1rove\u0148 nevadilo\u2026<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b vyjekl, kdy\u017e jsem ho p\u0159eto\u010dil na b\u0159\u00ed\u0161ko a za\u010dal prsty v mas\u00e1\u017en\u00edch kruz\u00edch p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po jeho z\u00e1dech. Oto\u010dil na m\u011b t\u00e1zav\u00fd pohled. \u017d\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi se v\u0161ak nedo\u010dkal, pouze jsem se na n\u011bj za\u0161klebil a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se p\u0159is\u00e1l k tenk\u00e9 k\u016f\u017ei na krku. Z tik\u016f, kter\u00e9 pohybovaly jeho t\u011blem, jsem vy\u010detl, \u017ee je absolutn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a \u017ee se top\u00ed v t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 slasti, kterou m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk za\u017e\u00edt pouze tehdy, kdy\u017e se ho dot\u00fdk\u00e1 n\u011bkdo, kdo je jeho srdci hodn\u011b bl\u00edzk\u00fd. Po\u0165ouchle jsem se s\u00e1m pro sebe zasm\u00e1l. Te\u010f ho ur\u010dit\u011b p\u0159ekvap\u00edm, to, co ud\u011bl\u00e1m te\u010f, by ur\u010dit\u011b neo\u010dek\u00e1val ani v nejdivo\u010dej\u0161\u00edm snu. Ani j\u00e1 s\u00e1m bych to do sebe ne\u0159ekl, ale ovl\u00e1d\u00e1n tou silnou touhou, nemohl jsem jinak\u2026 Str\u010dil jsem si ruku do pusy a oslintal si ji jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, na\u010de\u017e jsem ji bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ilo\u017eil k Tomov\u011b vstupu. Jeho t\u011blem pro\u0161lehla vlna nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Bille\u2026“ vydechl. „To\u2026 to\u2026 to mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b, l\u00e1sko,“ odpov\u011bd\u011bl jsem.<\/div>\n
Pot\u00e9 jsem ukazov\u00e1\u010dkem lehce zatla\u010dil\u2026 a c\u00edtil, jak pronik\u00e1m do jeho t\u011bla. Tom se s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem prohnul v z\u00e1dech. To bylo je\u0161t\u011b v klidu. Kdy\u017e jsem ale prst\u00edkem za\u010dal pohybovat, a posl\u00e9ze k n\u011bmu p\u0159idal i prost\u0159edn\u00ed\u010dek, za\u010dal b\u00fdt jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Cel\u00fd se zm\u00edtal a jeho t\u011blo mi protitlakem vych\u00e1zelo vst\u0159\u00edc.<\/div>\n
„Bille!“ zast\u00e9nal a zar\u00fdval prsty do pol\u0161t\u00e1\u0159e. „Bille\u2026 l\u00e1sko\u2026“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem jsem ho dr\u00e1\u017edil \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. Kdy\u017e jsme ale byli v nejlep\u0161\u00edm, vyt\u00e1hl jsem z n\u011bj prsty ven a vz\u00e1p\u011bt\u00ed je nahradil jinou \u010d\u00e1st\u00ed sv\u00e9ho t\u011bla. Opatrn\u011b, abych mu p\u016fsobil co nejmen\u0161\u00ed bolest, jsem se v n\u011bm rozpohyboval. Tom ale m\u00e9 klidn\u00e9, pohodov\u00e9 tempo nedovoloval. Okam\u017eit\u011b se za\u010dal h\u00fdbat \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, \u010d\u00edm\u017e m\u011b nutil ke zv\u00fd\u0161en\u00e9 aktivit\u011b. Podvolil jsem se tedy jeho p\u0159\u00e1n\u00ed a podstatn\u011b zrychlil. Oba n\u00e1s za\u010dal zal\u00e9vat hork\u00fd pot, a moje jm\u00e9no se rozl\u00e9halo pokojem v t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017edovte\u0159inov\u00fdch intervalech. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e to nebude dlouho trvat\u2026<\/div>\n
„Tommy!“ vyk\u0159ikl jsem v momentu, kdy se mnou provalila mocn\u00e1 vlna ext\u00e1ze, kter\u00e1 se vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159elila i do bratrova t\u011bla. Pot\u00e9 jsem se mu vy\u010derpan\u011b zhroutil na z\u00e1da zalit\u00e1 potem. P\u0159er\u00fdvan\u011b jsem oddechoval. Byl jsem absolutn\u011b vys\u00edlen\u00fd. Teprve po n\u011bkolika minut\u00e1ch jsem v sob\u011b na\u0161el s\u00edlu, abych z n\u011bj mohl vystoupit. A pak u\u017e jsem jenom rozechv\u011ble z\u016fstal spo\u010d\u00edvat na posteli, tisknouc p\u0159itom Tomovi ruku\u2026<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ usm\u00edval se na m\u011b a zasyp\u00e1val mi tv\u00e1\u0159 drobn\u00fdmi polibky. „No tak, brou\u010dku! Vzpamatuj se, bud\u00ed\u010dek!“<\/div>\n
Pracn\u011b jsem otev\u0159el o\u010di a zmohl se na slab\u00fd \u00fasm\u011bv. Ten mi byl vz\u00e1p\u011bt\u00ed vr\u00e1cen a pak jsem c\u00edtil, jak mi Tom muchl\u00e1 pol\u0161t\u00e1\u0159 pod z\u00e1da a krk, abych m\u011bl horn\u00ed \u010d\u00e1st t\u011bla zdvi\u017eenou.<\/div>\n
„Sn\u00eddan\u011b,“ mrkl na m\u011b. „Nenene,“ napomenul m\u011b, kdy\u017e jsem se rozt\u0159esenou rukou nat\u00e1hl po hrn\u00ed\u010dku s horkou, te\u010f u\u017e v\u0161ak pom\u011brn\u011b dost vychladlou \u010dokol\u00e1dou. „Dneska t\u011b krm\u00edm j\u00e1.“<\/div>\n
Z\u016fstal jsem tedy poslu\u0161n\u011b v polosedu a vd\u011b\u010dn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l, kdy\u017e mi ke rt\u016fm p\u0159ilo\u017eil hrn\u00ed\u010dek, na\u010de\u017e mi nab\u00eddl velikou vafli, bohat\u011b zalitou \u0161leha\u010dkou, kter\u00e1 se p\u0159ekvapiv\u011b je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b cel\u00e1 nesta\u010dila rozt\u00e9ct. Hladov\u011b jsem se do n\u00ed zakusoval, a Tom m\u011b s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem krmil, dokud jsem nesn\u011bdl cel\u00fd tal\u00ed\u0159 a nevypil v\u0161echnu \u010dokol\u00e1du. Spokojen\u011b jsem zamru\u010del. Takov\u00e9 ope\u010dov\u00e1v\u00e1n\u00ed po r\u00e1nu\u2026<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ \u0159ekl ne\u010dekan\u011b br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
„Copak je?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Tohle,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Naklonil se ke mn\u011b a sl\u00edbal mi ze rt\u016f posledn\u00ed zbyte\u010dky \u0161leha\u010dky, kter\u00e9 tam z\u016fstaly. Zaculil jsem se na n\u011bj. Do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu v\u0161ak vr\u00e1til ustaran\u00fd v\u00fdraz, kdy\u017e se za\u010dal opatrn\u011b dot\u00fdkat m\u00fdch odlupuj\u00edc\u00edch se strup\u016f na tv\u00e1\u0159i a hrudi.<\/div>\n
„Nebol\u00ed t\u011b to?“ strachoval se.<\/div>\n
„Ani moc ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. „Stejn\u011b to u\u017e jde cel\u00fd dol\u016f\u2026“<\/div>\n
„Ale po n\u011bkter\u00fdch ran\u00e1ch bude\u0161 m\u00edt jizvy,“ vzdychl Tom. „Ne po v\u0161ech, ale po t\u011bch hodn\u011b hlubok\u00fdch jo\u2026“<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny.<\/div>\n
„Aspo\u0148 nebudu vypadat jako dokonal\u00e1 manek\u00fdnka.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Ale to jsi v\u017edycky p\u0159ece cht\u011bl, nebo ne?“<\/div>\n
Pohl\u00e9dl jsem mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ano, cht\u011bl,“ za\u0161eptal jsem. „Ale jenom kv\u016fli tob\u011b. To pro tebe jsem cht\u011bl b\u00fdt ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. To pro tebe jsem se ka\u017ed\u00fd den tak pe\u010dliv\u011b zu\u0161lech\u0165oval.“<\/div>\n
Dojat\u011b se na m\u011b zahled\u011bl.<\/div>\n
„Ale brou\u010dku, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 nemiluju to, co m\u00e1\u0161 na sob\u011b nebo jak vypad\u00e1\u0161. Ale to, co m\u00e1\u0161 tady.“<\/div>\n
Dotkl se dlan\u00ed m\u00e9ho srdce. Zvedl jsem k n\u011bmu o\u010di a vid\u011bl, jak se v t\u011bch jeho rozza\u0159uj\u00ed ty dokonal\u00e9, jisk\u0159iv\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky. C\u00edtil jsem, jak se m\u00e9 rty roztahuj\u00ed do \u0161irok\u00e9ho, \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Najednou mi v\u0161ak zazvonil mobil.<\/div>\n
„No?“ zvedl jsem ho. „Nech toho<\/em>,“ sykl jsem na Toma, kter\u00fd za\u010dal nehlasn\u011b napodobovat jakousi komickou hovo\u0159\u00edc\u00ed osobu. „Ano? Ano! Jo, jasn\u00fd, za deset minut jsme tam. Jo, oba dva. Tak jo, zat\u00edm \u010dau!“<\/div>\n
„Alex,“ odpov\u011bd\u011bl jsem na ot\u00e1zku v Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Aha,“ k\u00fdvl hlavou a s pochopen\u00edm se za\u010dal obl\u00e9kat. „Tak\u017ee z\u00e1bava skon\u010dila, zase se jde robotit.“<\/div>\n
„Tak n\u011bjak,“ p\u0159itakal jsem, zat\u00edmco jsem si, a\u010d nerad, p\u0159es hlavu p\u0159et\u00e1hnul tri\u010dko.<\/div>\n
„Neboj,“ zamrkal na m\u011b spiklenecky Tom. „Je\u0161t\u011b si to n\u011bkdy zop\u00e1knem, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jak n\u011bkdy?“ vyprskl jsem. „Co nejd\u0159\u00edv!“<\/div>\n
Op\u0159el jsem se ob\u011bma rukama do jeho ramen a svalil ho na postel. Zu\u0159iv\u011b jsem mu za\u010dal tv\u00e1\u0159 zasyp\u00e1vat drobou\u010dk\u00fdmi polibky. Sm\u00e1l se p\u0159itom.<\/div>\n
„Dost, ty divochu!“<\/div>\n
Zap\u0159el se, a i kdy\u017e jsem se ho sna\u017eil udr\u017eet na m\u00edst\u011b, bez v\u011bt\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f m\u011b p\u0159emohl.<\/div>\n
„Fr\u010d\u00edme, a\u0165 nen\u00ed zle.“<\/div>\n
„No jo,“ poslu\u0161n\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
Rychle jsme si sbalili svoje v\u011bci a vydali se sm\u011brem k recepci, kde u\u017e na n\u00e1s \u010dekali ostatn\u00ed, abychom se vydali vst\u0159\u00edc dal\u0161\u00edm cest\u00e1m a dobrodru\u017estv\u00edm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Do o\u010d\u00ed m\u011b ude\u0159il prvn\u00ed rann\u00ed paprsek slun\u00ed\u010dka a donutil m\u011b tak rozlepit sv\u00e1 sp\u00e1nkem zast\u0159en\u00e1 kukadla. Je\u0161t\u011b se mi necht\u011blo je otev\u00edrat, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzy na to, abych vstal. Jen\u017ee pak jsem v t\u00e9 milimetrov\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15491","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15491","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15491"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15491\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15491"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15491"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15491"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}