{"id":15496,"date":"2009-01-19T14:30:00","date_gmt":"2009-01-19T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15461"},"modified":"2009-01-19T14:30:00","modified_gmt":"2009-01-19T13:30:00","slug":"pohadka-o-panech-kaulitzech","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/19\/pohadka-o-panech-kaulitzech\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1dka o p\u00e1nech Kaulitzech"},"content":{"rendered":"
autor: sarami<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Byl jednou jeden Bill. Ale nebyl to jen tak ledajak\u00fdm Billi, byl to Bill s velk\u00fdm B, ze slavn\u00e9 skupiny Tokio Hotel. A ten Bill m\u011bl br\u00e1\u0161ku, star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, ale p\u0159ece jen dvoj\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 nadev\u0161e miloval. Ale nebyla to ledajak\u00e1 sourozeneck\u00e1 l\u00e1ska, bylo to l\u00e1ska, jakou pro\u017e\u00edvaj\u00ed zamilovan\u00e9 p\u00e1ry proch\u00e1zej\u00edce se ruku v ruce rozkvetl\u00fdm parkem. Bylo to l\u00e1ska opravdov\u00e1, kter\u00e1 b\u00fdv\u00e1 mezi mu\u017eem a \u017eenou pop\u0159\u00edpad\u011b \u017eenou a \u017eenou, \u010di mu\u017eem a mu\u017eem, jako je tomu pr\u00e1v\u011b zde.<\/em><\/div>\n
Ale jako ka\u017ed\u00e1 poh\u00e1dka i tato poh\u00e1dka m\u00e1 jedno velk\u00e9<\/em> ale. Bill ani netu\u0161il, zdali je tomu tak i z opa\u010dn\u00e9 br\u00e1\u0161kovy strany\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi, mohl by si laskav\u011b p\u0159estat srkat to kafe?“<\/div>\n
Vra\u017eedn\u00fd pohled a nep\u0159\u00edjemn\u00e1 odpov\u011b\u010f: „Ne nemohl a p\u0159esta\u0148 mi \u0159\u00edkat Tomi!“<\/div>\n
Jak klasick\u00e9, v posledn\u00edm p\u016flroce od n\u011bj nesly\u0161\u00edm nic jin\u00e9ho ne\u017e takov\u00e9to pichlav\u00e9 odpov\u011bdi. Ale pro\u010d to tak je? P\u0159esn\u011b si pamatuji t\u00fdden, kdy se Tom ke mn\u011b za\u010dal chovat takhle. Za\u010dal b\u00fdt v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti neust\u00e1le podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a vyh\u00fdbal se mi kdykoliv jen mohl. Dokonce mi za\u010dal nad\u00e1vat za osloven\u00ed Tomi<\/em>, a to jsem mu tak \u0159\u00edkal d\u0159\u00edv po\u0159\u00e1d. Ale pro\u010d ta n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna? \u017de by vyc\u00edtil m\u016fj cit k n\u011bmu? Ale ne, jakpak by mohl? V\u017edycky jsme spolu m\u011bli kr\u00e1sn\u00fd vztah a moje chov\u00e1n\u00ed se k n\u011bmu nijak nezm\u011bnilo. Tak pro\u010d tedy? Pro\u010d m\u011b za\u010dal nen\u00e1vid\u011bt?<\/div>\n
\n
<\/div>\n
* * *<\/p>\n<\/div>\n
Bylo sobotn\u00ed dopoledne. Zrovna jsme m\u011bli volno, sed\u011bli jsme u stolu v na\u0161em byt\u011b v Berl\u00edn\u011b. Tom si usrk\u00e1val to svoje kafe a j\u00e1 z\u00edral kamsi do zdi a dumal nad t\u00edm, pro\u010d je v\u0161echno tak jak je. Ostatn\u011b, v posledn\u00edm p\u016flroce jsem ned\u011blal nic jin\u00e9ho ve sv\u00fdch voln\u00fdch chvilk\u00e1ch.<\/div>\n
Na stole le\u017eela vafle s medem, v\u016fbec jsem na ni nem\u011bl chu\u0165, nem\u011bl jsem chu\u0165 na nic, zase jsem se u\u017e\u00edral tou pr\u00e1zdnotou a nen\u00e1vist\u00ed z Tomovy strany. Tom si p\u011bkn\u011b chrupkal svoji vafli a nenechal se ni\u010d\u00edm ru\u0161it, ani m\u00fdm smutn\u00fdm up\u0159en\u00fdm pohledem na n\u011bj. Sn\u011bdl vafli, vstal od stolu a odkr\u00e1\u010del do p\u0159eds\u00edn\u011b. Chvilku bylo ticho, nejsp\u00ed\u0161 si nazouval boty, pak u\u017e bylo sly\u0161et pouh\u00e9 klapnut\u00ed otev\u00edraj\u00edc\u00edch a vz\u00e1p\u011bt\u00ed zav\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed. Povzdechl jsem si. Bylo teprve p\u016fl 10 a j\u00e1 tu byl zase s\u00e1m a nev\u011bd\u011bl co d\u011blat. Snad jen bych se mohl j\u00edt nau\u010dit ty texty, u\u017e jsme ve studiu druhej t\u00fdden a j\u00e1 si je po\u0159\u00e1d nepamatuju.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Uklidil Tom\u016fv vyjeden\u00fd tal\u00ed\u0159, svoji vafli str\u010dil do lednice a p\u0159esunul se do m\u00edstnosti, kde m\u011bli v\u0161echnu mo\u017enou aparaturu. Sedl si ke stolu a pobrukoval si nov\u00e9 p\u00edsni\u010dky.<\/div>\n
Zat\u00edmco Tom sedl do auta a \u0159e\u0161il \u00fapln\u011b ten sam\u00fd probl\u00e9m. Co m\u00e1m d\u011blat?<\/em> L\u00edtalo mu hlavou, Asi zase pojedu k rybn\u00edku, kde jsem byl naposled<\/em>\u2026 napadlo ho a u\u017e startoval auto a fr\u010del tam. U tohoto rybn\u00edku u\u017e str\u00e1vil p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r dn\u00ed. Skoro ka\u017ed\u00fd voln\u00fd den, kdy byl s Billem s\u00e1m, se sbalil, a hned dopoledne n\u011bkam vyr\u00e1\u017eel, nej\u010dast\u011bji pr\u00e1v\u011b k tomuto rybn\u00edku. Nebavilo ho poflakovat se cel\u00fd dny n\u011bkde venku, ale co jin\u00e9ho mohl d\u011blat. Vydr\u017eet doma s Billem? Ne, to by nep\u0159e\u017eil! To by nep\u0159e\u017eili oba dva. Neskon\u010dilo by to v\u016fbec dob\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
Oba dva se tr\u00e1pili, oba dva sotva p\u0159e\u017e\u00edvali, oba dva nemohli bez toho druh\u00e9ho \u017e\u00edt a ob\u011bma p\u0159ek\u00e1\u017eel ten sam\u00fd probl\u00e9m. L\u00e1ska. L\u00e1ska, kterou k sob\u011b c\u00edtili a b\u00e1li se j\u00ed d\u00e1t navz\u00e1jem najevo. L\u00e1ska, kter\u00e1 je tak h\u0159\u00e1la, a\u017e je spalovala. L\u00e1ska, kter\u00e1 nem\u011bla pat\u0159it pr\u00e1v\u011b tomu druh\u00e9mu. L\u00e1ska, kter\u00e1 si nevyb\u00edrala. L\u00e1ska, kter\u00e1 ur\u010dovala.<\/p>\n<\/div>\n
Co v\u00e1m budu vykl\u00e1dat, pokra\u010dovalo to takto den ode dne, noc od noci, p\u00edsni\u010dku od p\u00edsni\u010dky a m\u011bsto od m\u011bsta. Nov\u00e9 CD u\u017e vy\u0161lo, kluci se chystali na turn\u00e9. U\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne by m\u011blo za\u010d\u00edt, a proto kluci tr\u00e9novali, hr\u00e1li a zp\u00edvali, co jim s\u00edly sta\u010dily. Situace mezi bratry se kupodivu je\u0161t\u011b zhor\u0161ovala, i kdy\u017e se to u\u017e zd\u00e1lo nemo\u017en\u00e9. Bu\u010f se ignorovali, nebo se h\u00e1dali, nic jin\u00e9ho mezi nimi neexistovalo. David se ob\u00e1val, \u017ee to takhle u\u017e d\u00e1l nep\u016fjde, kluci se sice sna\u017eili p\u0159ed publikem a novin\u00e1\u0159i p\u016fsobit \u0161\u0165astn\u011b, ale takhle by to ne\u0161lo nav\u017edy. Proto se rozhodl je udob\u0159it. Doufal, \u017ee kdy\u017e budou v\u00edce spolu, \u017ee se udob\u0159\u00ed. Doufal…<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?! Davide ty si se zbl\u00e1znil! Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 s bratrem pokoj nem\u016f\u017eu m\u00edt! Tak pro\u010d ho sakra m\u00e1me spole\u010dnej?!“ Zhluboka jsem d\u00fdchal a sna\u017eil se uklidnit. Nebylo to v\u016fbec jednoduch\u00fd. Z pomy\u0161len\u00ed, \u017ee m\u00e1m jeden pokoj s Tomem, se mi za\u010dalo d\u011blat a\u017e t\u011b\u017eko od \u017ealudku. Bylo mi tak \u00fazko, \u017ealudek jsem m\u011bl sta\u017een\u00fd. Takhle to nemohlo b\u00fdt.<\/div>\n
„Bille, uklidni se, je to jenom pro tentokr\u00e1t, jin\u00fd voln\u00fd pokoj u\u017e na hotelu nen\u00ed a…“<\/div>\n
„Davide!“ Sko\u010dil jsem mu hystericky do \u0159e\u010di. „No a co, \u017ee nen\u00ed tady?! M\u016f\u017eeme p\u0159ece do jin\u00fdho hotelu, sakra!“ M\u00e1val jsem rukama spla\u0161en\u011b kolem sebe. Hrozil jsem se toho, jak to bude vypadat, kdy\u017e z\u016fstaneme spolu v jednom pokoji.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na hodiny, je 1 hodina r\u00e1no, te\u010f u\u017e se nikam nepojede, z\u00edtra m\u00e1te sv\u016fj 1. koncert! Pot\u0159ebujete si odpo\u010dinout! Ne pendlovat v 1 r\u00e1no mezi hotely.“<\/div>\n
Jenom jsem otev\u0159el pusu a pak ji zase zav\u0159el. Nem\u011blo to smysl, David to myslel v\u00e1\u017en\u011b, a kdy\u017e on mysl\u00ed n\u011bco v\u00e1\u017en\u011b je zbyte\u010dn\u00fd ho p\u0159emlouvat, nikdo nem\u00e1 \u0161anci zm\u011bnit jeho n\u00e1zor, kdy\u017e si je j\u00edm jist\u00fd.<\/div>\n
„Tuhle noc jeden z n\u00e1s nep\u0159e\u017eije, pokud ne oba…“ zavyhro\u017eoval jsem a odcoural se k v\u00fdtahu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Vyjel jsem do patra, kde by m\u011bl b\u00fdt n\u00e1\u0161 pokoj. Hotel to byl p\u011bkn\u00fd, luxusn\u00ed a hlavn\u011b velik\u00fd<\/em>! Nech\u00e1pu, jak v takov\u00fdmto hotelu nen\u00ed jeden voln\u00fd pokoj nav\u00edc! Je to\u2026 dost divn\u00fd.<\/div>\n
Do\u0161oural jsem se k pokoji 396 a odemkl jsem. Prvn\u00ed v\u011bc, kterou jsem pot\u0159eboval, byla koupel, tak\u017ee jsem vl\u00edtl dovnit\u0159 a hned si to m\u00ed\u0159il ke koupeln\u011b. Ale ne\u017e jsem stihl proj\u00edt pokojem, pohled mi z\u016fstal u postele. Byla velk\u00e1, prostorn\u00e1, nejsp\u00ed\u0161 i m\u011bkk\u00e1 a pohodln\u00e1. Ale byla… jenom jedna<\/em>! Se zd\u011b\u0161en\u00edm jsem se rozhl\u00ed\u017eel po pokoji, jestli nenajdu je\u0161t\u011b jednu postel, ale bylo to zbyte\u010dn\u00fd. Jedin\u011b kdyby byla n\u011bkde v ro\u017eku schovan\u00e1 a j\u00e1 byl \u00fapln\u011b slep\u00fd a nevid\u011bl ji. Vl\u00edtl jsem do druh\u00e9ho pokoje a tam byli jenom dv\u011b k\u0159esla a televize. Z\u016fstal jsem ztuhle st\u00e1t. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! To ne!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho jsem tam vydr\u017eel takhle st\u00e1t, ale probralo m\u011b a\u017e klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed a kroky za mnou. Tom!<\/em> Zablikalo m\u011b v hlav\u011b hr\u016fzostra\u0161n\u011b. S obavami jsem se oto\u010dil dozadu, abych se ujistil, \u017ee je tomu opravdu tak. A \u017ee bylo. Tom st\u00e1l a stejn\u011b jako j\u00e1 p\u0159edt\u00edm, m\u011b\u0159il pokoj pohledem a nejsp\u00ed\u0161 taky hledal je\u0161t\u011b jednu postel. Od\u017e\u010fuchl m\u011b ode dve\u0159\u00ed a hledal postel v druh\u00fdm pokoji. Stejn\u011b jako j\u00e1. A stejn\u011b jako j\u00e1 se s hr\u016fzou oto\u010dil a probod\u00e1val m\u011b pohledem. P\u0159ece jen se ta dvoj\u010data v n\u00e1s nezap\u0159ou<\/em>. Pomyslel jsem si sarkasticky.<\/div>\n
<\/div>\n
„N-no to teda ne! Ne! Ne! T-to teda fakt ne!“ Zakokt\u00e1val se Tom a u toho zb\u011bsile pochodoval po pokoji a m\u00e1chal rukama. J\u00e1 jsem ho jen pozoroval a \u010dekal, co p\u0159ijde, cht\u011bl jsem se j\u00edt osprchovat, ale nem\u011bl jsem odvahu kolem Toma proj\u00edt. Tam a zp\u00e1tky a zase tam a zp\u00e1tky, chodil furt v jednom stejn\u00fdm kruhu a n\u011bco si mumlal pod fousy.<\/div>\n
„Je si David jist\u00fd, \u017ee tady fakt nen\u00ed ani jeden jedin\u00fd voln\u00fd pokoj?!“ Zastavil se a propaloval m\u011b pohledem.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e jsem to s n\u00edm ne\u0159e\u0161il? P\u0159emlouval jsem ho, a\u0165 jedem do jin\u00fdho hotelu, ale stoj\u00ed si za sv\u00fdm.“ Tom se zastavil, narovnal se a pak si zoufale povzdechl.<\/div>\n
„Tak to bude teda zaj\u00edmav\u00e1 noc“ U\u0161kl\u00edbl jsem se. „U\u017e jsem ho upozornil, \u017ee to jeden z n\u00e1s asi nep\u0159e\u017eije.“<\/div>\n
„Du do koupelny“ Ozn\u00e1mil jsem mu a \u0161el si pro \u010dist\u00fd oble\u010den\u00ed, ale ani jsem nestihl dojit ke kabele a u\u017e jsem sly\u0161el zamyk\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed od koupelny. „Ten hajzl,“ zasy\u010del jsem. Do\u0161el jsem ke kabele, vybalil jsem si v\u011bci, co budu do koupelny pot\u0159ebovat a pak jsem kecl na postel. Te\u010f budu muset po\u010dkat, a\u017e se madam osprchuje. Hlavou mi l\u00edtalo milion hr\u016fzostra\u0161n\u00fdch p\u0159edstav, jak by mohla dne\u0161n\u00ed noc dopadnout. Jedna byla d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl jsem na t\u00e9 posteli u\u017e p\u011bknou chv\u00edli. Poslouchal jsem sy\u010den\u00ed vody linouc\u00ed se z koupelny. Po p\u00e1r minut\u00e1ch voda utichla. Nastalo hrobov\u00e9 ticho, jen cink\u00e1n\u00ed Tomova oble\u010den\u00ed tlumen\u00e9 dve\u0159mi, ru\u0161ilo tu hrobovou chv\u00edli. Po p\u00e1r minut\u00e1ch Tom vy\u0161el z koupelny jenom v ru\u010dn\u00edku. Dalo mi to zna\u010dnou n\u00e1mahu udr\u017eet pusu zav\u0159enou. M\u011bl tak dokonal\u00fd t\u011blo! A ten zadek! Hru\u010f, ruce, z\u00e1da!<\/div>\n
Musel jsem odtrhnout pohled, nemohl jsem na n\u011bho tak okat\u011b \u010du\u010det. Myslel by si, \u017ee jsem \u00fachyl. A nejsem snad<\/em>? Napadlo m\u011b. Vzal jsem si v\u011bci a \u0161el do koupelny.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem provedl v\u0161echno, co jsem v koupeln\u011b prov\u00e9st pot\u0159eboval, obl\u00edkl jsem se a vy\u0161el do pokoje. Hned prvn\u00ed pohled se mi naskytl na Toma, rozvalen\u00fdho na posteli, sleduj\u00edc televizi. U\u017e te\u010f jsem ho m\u011bl pln\u00fd zuby, ale z\u00e1rove\u0148 bych ho l\u00e1skou sn\u011bdl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom\u00e1\u0161ku, mohl by ses laskav\u011b uskromnit a nechat mi alespo\u0148 \u010dtvrtku postele?“ Loupl po mn\u011b o\u010dima.<\/div>\n
„Ne nemohl a ne\u0159\u00edkej mi Tom\u00e1\u0161ku!“ Ne\u010dekan\u00e1 reakce, opravdu. Na zdrobn\u011bliny jeho jm\u00e9no zareaguje v\u017edy. Miluju to provokov\u00e1n\u00ed!
„Ne? A kde m\u00e1m tedy sp\u00e1t? Pokud dob\u0159e vid\u00edm, je tu st\u00e1le jenom jedna postel.“ Trochu jsem zv\u00fd\u0161il hlas. „A pro\u010d bych ti nemohl \u0159\u00edkat Tom\u00e1\u0161ku? Je to moje v\u011bc, jak ti \u0159\u00edk\u00e1m!“ Dodal jsem a do\u0161el bl\u00ed\u017e k posteli. Vod\u017e\u010fuchl jsem mu nohy a sna\u017eil se vt\u011bsnat na tu velik\u00e1nskou postel, zabranou celou Tomem.<\/div>\n
„Spi si t\u0159eba na zemi, mn\u011b je to fuk, ale tahle postel je te\u010f moje.“ \u017d\u010fuchl m\u011b dol\u016f z postele, ale nedal jsem se a hned jsem vysko\u010dil zase na nohy.<\/div>\n
„Jo? A to si \u010detl kde, Tom\u00e1\u0161ku?“ P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se obli\u010dejem k n\u011bmu a h\u00e1zel na n\u011bj pohrdav\u00fd ksicht.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 – mi \u0159\u00edkat- Tom\u00e1\u0161ku<\/em>!“ Na ka\u017ed\u00fd slovo dal extra d\u016fraz, asi abych mu l\u00e9pe porozum\u011bl.<\/div>\n
„A jak ti m\u00e1m tedy \u0159\u00edkat? Tomine\u010dku, nebo Tom\u00ed\u0161ku, mil\u00e1\u0161ku? A nebo snad prcku?“ Nap\u0159\u00edmil jsem se, abych mu uk\u00e1zal, \u017ee jsem st\u00e1le je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e on. V\u0161ak si za to m\u016f\u017ee s\u00e1m, nem\u011bl kou\u0159it, v\u017edycky byl v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, ale jen co za\u010dal kou\u0159it, r\u016fst se mu zpomalil. A to, \u017ee si za to mohl s\u00e1m, ho \u0161tvalo ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
Raz, dva t\u0159i, tak tedy, takhle rychle jsem ho z postele vyl\u00edtnout je\u0161t\u011b nevid\u011bl. J\u00e1 jsem se za n\u00edm s pohledem ot\u00e1\u010del a on se postavil t\u011bsn\u011b p\u0159ede m\u011b.<\/div>\n
„Opova\u017e se mi tak je\u0161t\u011b n\u011bkdy \u0159\u00edct.“ Zasy\u010del mi do obli\u010deje.<\/div>\n
„Jo a co mi ud\u011bl\u00e1\u0161, Tom\u00e1nku?“ ustoupil jsem pro jistotu o krok dozadu.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 mi tak \u0159\u00edkat!“ St\u00e1l si st\u00e1le za sv\u00fdm a mezeru kterou jsem mezi n\u00e1ma ud\u011blal \u00fakrokem, op\u011bt zkr\u00e1til na minimum.<\/div>\n
„Co mi za to provede\u0161, no, Tom\u00edku?“ Zase jsem ud\u011blal krok dozadu. Hups, tu ze\u010f jsem za sebou ne\u010dekal. Tom se u\u0161kl\u00edbl, dostal m\u011b. Op\u011bt ud\u011blal krok ke mn\u011b.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi tak, varuju t\u011b naposled!“ Prskl mi p\u0159\u00edmo do obli\u010deje.<\/div>\n
„Budu ti \u0159\u00edkat jak chci, Tom\u00e1\u0161ku.“ V\u00e1hal jsem, co je lep\u0161\u00ed varianta, jestli ut\u00e9ct a po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee m\u011b dohon\u00ed a nebo tu st\u00e1t a \u010dekat na to, co p\u0159ijde. Zvolil jsem druhou variantu, p\u0159ece jen b\u011bh\u00e1n\u00ed mi nejde p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, zbyte\u010dn\u00e1 n\u00e1maha. Tom se mi vra\u017eedn\u011b d\u00edval do o\u010d\u00ed. „Tak co? Co mi ud\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0158ekl jsem potichu. „Zml\u00e1t\u00ed\u0161 m\u011b? Nebo m\u011b vyhod\u00ed\u0161 z vokna?“ T\u011bkal jsem mu o\u010dima po obli\u010deji. „A nebo mi neud\u011bl\u00e1\u0161 nic?“ Zvedl jsem jedno obo\u010d\u00ed. Zuby mu o sebe zlost\u00ed zask\u0159\u00edpaly. St\u00e1le m\u011b propaloval pohledem… „No taak, Tom\u00edku“ Naklonil jsem se v\u00edc k n\u011bmu a za\u0161eptal. „Co mi ud\u011bl\u00e1\u0161?“ ten pohled do o\u010d\u00ed byl nesnesiteln\u00fd a ta mezera mezi na\u0161imi rty tak mal\u00e1. Sta\u010dil by kousek. Pohrdav\u011b jsem se zasm\u00e1l. „To jsem si mohl myslet. Copak bys mi n\u011bco ud\u011blal? Neud\u011blal! Jsi srab, akor\u00e1t vyhro\u017euje\u0161 a pak skutek utek-mnh.“ Vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di, a\u017e mi m\u00e1lem vypadly z d\u016flk\u016f. Opravdu jsou pr\u00e1v\u011b te\u010f jeho rty p\u0159itiskl\u00e9 na m\u00fdch? Opravdu se navz\u00e1jem dot\u00fdkaj\u00ed?! Opravdu m\u011b te\u010f l\u00edb\u00e1?!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Trvalo jenom p\u00e1r sekund, ne\u017e jsme si oba uv\u011bdomili, co d\u011bl\u00e1me a odt\u00e1hli se od sebe. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsme si \u010du\u010deli do o\u010d\u00ed. Nech\u00e1pal jsem to, pro\u010d to ud\u011blal. Ale to mi m\u016f\u017ee b\u00fdt fuk, l\u00edbilo se mi to, to je hlavn\u00ed! A jak se mi to l\u00edbilo! Chci to znovu, hned, te\u010f!! Tom otev\u0159el pusu, chystal se n\u011bco \u0159\u00edct, ale je\u0161t\u011b ne\u017e z n\u011bho vy\u0161la hl\u00e1ska, j\u00e1 ho op\u011bt pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1li naproti sob\u011b, rty p\u0159itiskl\u00e9 na sob\u011b, ale nijak v\u00edc se neh\u00fdbali. Oba se b\u00e1li ud\u011blat prvn\u00ed krok. B\u00e1li se pohnout rty a jejich polibek prohloubit. Nakonec to byl op\u011bt Bill, kdo se odhodlal. Tom vz\u00e1p\u011bt\u00ed za\u010dal spolupracovat. L\u00edbali se drav\u011b a dychtiv\u011b, ale s velkou d\u00e1vkou l\u00e1sky. Oba na tento okam\u017eik \u010dekali celou v\u011b\u010dnost, nemohli se navz\u00e1jem naba\u017eit. Tom dotla\u010dil Billa k posteli a polo\u017eil ho na ni. Nep\u0159estali se l\u00edbat.<\/div>\n
Tu noc se pokojem oz\u00fdvaly vzru\u0161en\u00e9 vzdechy dvou milenc\u016f, tlumen\u00e9 \u00fasty toho druh\u00e9ho. Bylo to pro n\u011b tak nov\u00e9 a vz\u00e1cn\u00e9, necht\u011bli se toho vzd\u00e1t. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bli, \u017ee to nikdy nebude jako d\u0159\u00edv. Za\u010dala nov\u00e1 etapa jejich \u017eivota.<\/div>\n
Usnuli schouleni v klub\u00ed\u010dku, se rty p\u0159itiskl\u00fdmi na rtech toho druh\u00e9ho. Necht\u011bli se toho vzd\u00e1t, te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bli jak to je, nepot\u0159ebovali k tomu slova, sta\u010dily \u010diny.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
A tak jako ka\u017ed\u00e1 poh\u00e1dka, i tato poh\u00e1dka m\u011bla \u0161\u0165astn\u00fd konec. Kluci druh\u00fd den zahr\u00e1li koncert s tak velkou d\u00e1vkou emoc\u00ed, \u017ee z toho fanou\u0161ci omdl\u00e9vali. David byl py\u0161n\u00fd, \u017ee mu op\u011bt vy\u0161el jeho pl\u00e1n a G\u00e9\u010dka, ty s \u00fasm\u011bvem pozorovali, jak dv\u011b hrdli\u010dky spolu cvrlikaj\u00ed kudy jen se hnuly. Byli \u0161\u0165astn\u00ed, \u017ee jejich smutn\u00e1 dvoj\u010d\u00e1tka u\u017e jsou zase \u0161\u0165astn\u00e1.<\/em><\/div>\n
A jedno ponau\u010den\u00ed na z\u00e1v\u011br. Nebojte se d\u00e1t najevo svoji l\u00e1sku, nemluvte, ale konejte. I nen\u00e1vist je druh l\u00e1sky. \u017divot je moc kr\u00e1tk\u00fd na to, aby se lid\u00e9 h\u00e1dali a nen\u00e1vid\u011bli, s l\u00e1skou jde p\u0159ece v\u0161echno l\u00edp.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A zazvonil zvonec a poh\u00e1dky je konec. Dobrou noc. \ud83d\ude09<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: sarami<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: sarami Byl jednou jeden Bill. Ale nebyl to jen tak ledajak\u00fdm Billi, byl to Bill s velk\u00fdm B, ze slavn\u00e9 skupiny Tokio Hotel. A ten Bill m\u011bl br\u00e1\u0161ku, star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, ale p\u0159ece jen dvoj\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 nadev\u0161e miloval. Ale nebyla to ledajak\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15496","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15496","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15496"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15496\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15496"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15496"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15496"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}