{"id":15509,"date":"2009-01-17T16:00:00","date_gmt":"2009-01-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15474"},"modified":"2009-01-17T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-17T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/17\/chaos-v-dusi-36\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 36."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Po nahr\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edho cd vypuklo turn\u00e9. Op\u011bt jsme k\u0159i\u017eovali skrz naskrz celou Evropu. Necht\u011bli jsme sv\u00e9 fanou\u0161ky odb\u00fdt, a pod Alexovou drezurou jsme m\u011bli takov\u00fd harmonogram, \u017ee jsme nad pl\u00e1novan\u00fd r\u00e1mec p\u0159idali je\u0161t\u011b p\u00e1r koncert\u016f i v jin\u00fdch m\u011bstech, ne\u017e v t\u011bch hlavn\u00edch. Byla to sice po\u0159\u00e1dn\u00e1 honi\u010dka, ale dosud jsme to state\u010dn\u011b ust\u00e1vali. Alex n\u00e1m pern\u00e9 chv\u00edle a drsn\u00fd re\u017eim vynahrazoval t\u00edm, \u017ee n\u00e1m ve voln\u00e9m \u010dase nech\u00e1val mnohem v\u00edc prostoru, ne\u017e tomu bylo za Davida, a nebyl probl\u00e9m se s n\u00edm domluvit t\u00e9m\u011b\u0159 na \u010demkoliv, co jsme si na sv\u00fdch p\u00e1r vz\u00e1cn\u00fdch voln\u00fdch hodin, z\u0159\u00eddka i dn\u016f, napl\u00e1novali, i kdy\u017e se n\u011bkdy jednalo o takov\u00e9 blbosti, \u017ee by je n\u00e1\u0161 p\u0159edchoz\u00ed mana\u017eer okam\u017eit\u011b zam\u00edtnul. Bylo to prost\u011b super, i p\u0159es m\u00e9 po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed obavy se Alex uk\u00e1zal nejen jako p\u0159\u00edsn\u00fd \u0161\u00e9f, ale i jako pohodov\u00fd par\u0165\u00e1k…<\/p>\n<\/div>\n
Turn\u00e9 bylo p\u0159ibli\u017en\u011b ve sv\u00e9 polovin\u011b. Chladn\u00e9 jarn\u00ed m\u011bs\u00edce se p\u0159ikoulely do tepl\u00e9ho kv\u011btna, dnes ale \u017e\u00e1dn\u00e9 hezk\u00e9 po\u010das\u00ed nebylo. Byli jsme zrovna na cest\u011b do Bruselu, kdy\u017e n\u00e1s zastihla bou\u0159ka. Ale jak\u00e1! A\u010dkoliv p\u0159i na\u0161em v\u00fdjezdu bylo hezky, b\u011bhem p\u00e1r minut se najednou obloha zat\u00e1hla. Nap\u0159ed to vypadalo jenom jako p\u0159eh\u00e1\u0148ka, z mrak\u016f ale za\u010daly vy\u0161leh\u00e1vat blesky, rozezn\u011bly se hromy, a spustila se takov\u00e1 \u010dina, \u017ee n\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d musel na kraji d\u00e1lnice, kde krom\u011b n\u00e1s, a\u017e na p\u00e1r v\u00fdjimek, nikdo nebyl, zastavit a \u010dekat, ne\u017e to p\u0159ejde.<\/div>\n
\n
Jako v transu jsme koukali z oken. A\u010dkoliv bylo kr\u00e1tce po jedn\u00e9 hodin\u011b odpoledne, venku byla tma jako v noci. Blesk st\u00edhal blesk, dun\u011bn\u00ed hrom\u016f vibrovalo v na\u0161ich u\u0161n\u00edch bub\u00ednc\u00edch a poryvy v\u011btru byly tak siln\u00e9, \u017ee se tourbus co chv\u00edli ot\u0159\u00e1sal. Kdybychom aspo\u0148 byli pobl\u00ed\u017e n\u011bjak\u00e9ho m\u011bsta! Jen\u017ee od toho nejbli\u017e\u0161\u00edho n\u00e1s d\u011blilo n\u011bjak\u00fdch patn\u00e1ct dvacet kilometr\u016f, a i t\u011bch p\u00e1r \u0159idi\u010d\u016f, co p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011blo silnici, u\u017e zmizelo. Z\u016fstali jsme tam zcela sami. Sledovali jsme, jak se strom, stoj\u00edc\u00ed osam\u011ble v poli, ne zase tak moc daleko od n\u00e1s, skl\u00e1n\u00ed v tom p\u0159\u00edvalu skoro a\u017e k zemi. I kdy\u017e n\u00e1s od n\u011bj d\u011blilo n\u011bjak\u00fdch sto nebo dv\u011bst\u011b metr\u016f, listy, kter\u00e9 mu serv\u00e1val vichr, nal\u00e9t\u00e1valy do na\u0161ich oken, ze kter\u00fdch pro p\u0159\u00edvaly de\u0161t\u011b nebylo skoro ani vid\u011bt. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9, je\u0161t\u011b nikdy jsem takov\u00fd \u017eivel nevid\u011bl. Ano, vid\u011bl, ale to jsem byl v\u017edycky v bezpe\u010d\u00ed domova, a ne na osam\u011bl\u00e9 d\u00e1lnici, p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed toho \u0159\u00e1d\u011bn\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„AAA\u00c1\u00c1\u00c1!“ za\u0159val jsem a nevn\u00edmaj\u00edc G\u00e9\u010dka jsem se divoce stulil k Tomovi, kdy\u017e se zablesklo p\u0159\u00edmo oslepiv\u011b a ozvala se r\u00e1na, kter\u00e1 ot\u0159\u00e1sla cel\u00fdm tourbusem. Tolik jsem se toho nespoutan\u00e9ho \u0159\u00e1d\u011bn\u00ed b\u00e1l!<\/div>\n
„Dobr\u00fd, to jsme nebyli my,“ objal m\u011b Tom a konej\u0161iv\u011b m\u011b drbal po z\u00e1dech. „Neboj, to p\u0159ejde\u2026“<\/div>\n
Vystra\u0161en\u011b jsem vzhl\u00e9dl a vid\u011bl, jak se strom zm\u00edt\u00e1 v plamenech. To z toho vy\u0161la takov\u00e1 r\u00e1na. Dostal p\u0159\u00edm\u00fd z\u00e1sah. V\u0161ichni jsme zhypnotizovan\u011b hled\u011bli na to stra\u0161liv\u00e9, dech berouc\u00ed divadlo, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u00e1mi odehr\u00e1valo\u2026 A j\u00e1 se p\u0159itom choulil k Tomovi. Co kdy\u017e dal\u0161\u00ed blesk zas\u00e1hne n\u00e1\u0161 autobus?<\/div>\n
Bou\u0159e v\u0161ak za\u010dala pomalu odezn\u00edvat a my se po dal\u0161\u00ed p\u016flhodin\u011b mohli kone\u010dn\u011b op\u011bt vydat na cestu. Skrz mraky se v\u00e1hav\u011b vydralo slun\u00ed\u010dko a silnice se leskla od de\u0161t\u011b a paprsky t\u0159\u00ed\u0161tily kr\u016fp\u011bje na oknech do duhov\u00fdch z\u00e1blesk\u016f\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
V Bruselu jsme krom\u011b koncertu m\u011bli m\u00edt dva dny volna. Rozhodli jsme se, \u017ee jeden den v\u011bnujeme sob\u011b a sv\u00e9mu relaxu, druh\u00fd na\u0161im fanou\u0161k\u016fm. Uspo\u0159\u00e1dali jsme pro n\u011b autogrami\u00e1du a ochotn\u011b se s nimi fotili. Bylo tak super vid\u011bt ty \u0161\u0165astn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 n\u00e1s k sob\u011b zas a znovu l\u00e1kaly, aby se s n\u00e1mi mohly zv\u011b\u010dnit. Prost\u011b pohodov\u00e9 turn\u00e9 se v\u0161\u00edm, co k n\u011bmu pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e jsme se ale ve\u010der vr\u00e1tili do hotelu, zmocnil se m\u011b podivn\u00fd neklid. Za\u010dalo m\u011b mrazit v z\u00e1dech a hodn\u011b jsem znerv\u00f3zn\u011bl. M\u016fj dech se pon\u011bkud zrychlil, na \u010dele mi za\u010dal nab\u00edhat pot a j\u00e1 za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet p\u0159es cel\u00fd pokoj tam a zp\u00e1tky. Chv\u00edlemi jsem se zastavoval u okna, jinak jsem ale po\u0159\u00e1d chodil dokola. Od okna ke dve\u0159\u00edm, ode dve\u0159\u00ed k okn\u016fm. Od okna ke dve\u0159\u00edm, ode dve\u0159\u00ed k oknu. Od okna ke dve\u0159\u00edm, ode dve\u0159\u00ed k oknu\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille?“ zeptal se m\u011b udiven\u011b Tom, kdy\u017e vy\u0161el ze sprchy. „Co d\u011bl\u00e1\u0161, pros\u00edm t\u011b?“<\/div>\n
Na chv\u00edli jsem se zastavil a vyjeven\u011b na n\u011bj koukal. S\u00e1m jsem nech\u00e1pal, co se to se mnou d\u011bje.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, Tommy,“ zamumlal jsem a bezradn\u011b pokr\u010dil rameny. „Nev\u00edm, co se d\u011bje\u2026“<\/div>\n
Znovu jsem za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet po pokoji a pohl\u00e9dl p\u0159itom na hodinky. Za chv\u00edli m\u011bla b\u00fdt p\u016flnoc a nap\u011bt\u00ed ve mn\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc vzr\u016fstalo. Ale pro\u010d? Najednou Tom p\u0159ekvapen\u011b hv\u00edzdl a ve tv\u00e1\u0159i se mu mihlo pochopen\u00ed.<\/div>\n
„Bille\u2026 j\u00e1 u\u017e v\u00edm, co ti je!“<\/div>\n
Prudce jsem se zastavil a pod\u00edval se na n\u011bj. Prvotn\u00ed nad\u0161en\u00ed z pochopen\u00ed rychle opadalo a ve tv\u00e1\u0159i se mu rozhostila l\u00edtost.<\/div>\n
„No? Co mi je?“ nech\u00e1pal jsem. Jak to m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, kdy\u017e to nev\u00edm ani j\u00e1 s\u00e1m?<\/div>\n
„No\u2026 v\u00ed\u0161, kolik\u00e1t\u00fdho dneska je?“ zeptal se m\u011b.<\/div>\n
Zap\u0159em\u00fd\u0161lel jsem.<\/div>\n
„No\u2026 jeden\u00e1ct\u00e9ho\u2026 asi\u2026“<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b!“ k\u00fdvl Tom. „A co se stalo v minulosti jeden\u00e1ct\u00fdho?“<\/div>\n
<\/div>\n
Vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di. M\u00e1 pravdu! Dnes je to p\u0159esn\u011b p\u016fl roku ode dne, kdy m\u011b David poprv\u00e9 za\u010dal zn\u00e1sil\u0148ovat, terorizovat a vyd\u00edrat! Tro\u0161ku jsem se rozt\u0159\u00e1sl a zt\u011b\u017eka dosedl na postel. Cel\u00fd ten ve\u010der se mi znovu odv\u00edjel v hlav\u011b. I kdy\u017e mi Tom po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkal, \u017ee v\u0161echno se \u010dasem srovn\u00e1, tak vzpom\u00ednky, kdy\u017e u\u017e se vydraly na povrch, m\u011bly po\u0159\u00e1d stejn\u011b ostr\u00e9 obrysy a stejn\u011b z\u00e1\u0159iv\u00e9 barvy. Jak ty jen mohou n\u011bkdy vyblednout? A taky\u2026 pro\u010d jsem se takhle za\u010dal chovat a\u017e po p\u016fl roce? Kdyby to bylo t\u0159eba po m\u011bs\u00edci nebo tak, tak to je\u0161t\u011b pochop\u00edm, ale takhle? Jako by mi \u010detl my\u0161lenky, objal m\u011b Tom pot\u00e9, co si ke mn\u011b p\u0159isedl, kolem ramen.<\/div>\n
„T\u0159eba se ti to te\u010f najednou vr\u00e1tilo proto, \u017ee to m\u016f\u017ee m\u00edt n\u011bjak\u00fd v\u00fdznam,“ uva\u017eoval nahlas.<\/div>\n
„No bezva,“ povzdychl jsem si a op\u0159el se o jeho rameno. „To je to, co te\u010f opravdu pot\u0159ebuju, aby to v\u0161echno m\u011blo je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 d\u016fsledky\u2026“<\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b jsem se hlavou svezl do jeho kl\u00edna a z\u016fstal tam strnule le\u017eet, p\u0159i\u010dem\u017e jsem hled\u011bl do pr\u00e1zdna, zat\u00edmco Tom hladil m\u00e9 vlasy a t\u011blo.<\/div>\n
„No tak, neklepej se,“ ut\u011b\u0161oval m\u011b. „Je to minulost. Je to pry\u010d\u2026“<\/div>\n
„Tob\u011b se to ale nestalo,“ hlesl jsem. „Ty nem\u016f\u017ee\u0161\u2026 Nedok\u00e1\u017ee\u0161 si p\u0159edstavit, jak\u00e9 to je\u2026 jak\u00e9 to bylo\u2026“<\/div>\n
Povzdychl si. Jeho ruce m\u011b podebraly a za\u010dal mnou pohupovat jako matka konej\u0161\u00edc\u00ed sv\u00e9 miminko.<\/div>\n
„Bill\u00ed, j\u00e1 v\u00edm\u2026 v\u00edm, \u017ee to nebylo nic p\u0159\u00edjemn\u00fdho\u2026 Ale ty to p\u0159ekon\u00e1\u0161\u2026 nesm\u00ed\u0161 na to myslet\u2026“<\/div>\n
Tro\u0161ku m\u011b nadzvedl a polo\u017eil m\u011b tak, abych byl cel\u00fd na posteli. Pak si lehl naproti mn\u011b a hladil m\u011b ve vlasech.<\/div>\n
„Bude to dobr\u00fd\u2026 je to jenom vzpom\u00ednka.“<\/div>\n
Rozt\u0159\u00e1sly se mi rty.<\/div>\n
„Jen\u017ee on\u2026 a\u017e ho pust\u00ed\u2026 On si m\u011b najde. A pomst\u00ed se mi\u2026“<\/div>\n
„Nepomst\u00ed, brou\u010dku, neboj, “ pohladil m\u016fj krk. „J\u00e1 t\u011b p\u0159ed n\u00edm ochr\u00e1n\u00edm, p\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/div>\n
Naklonil se ke mn\u011b a vtiskl mi na rty pusu. P\u0159itulil jsem se k n\u011bmu, a i kdy\u017e mnou zevnit\u0159 cloumal strach a nejistota, polibek jsem mu vr\u00e1til. Zbo\u017e\u0148oval jsem dotyky t\u011bch jeho sametov\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. Jeho jazyk p\u0159itom v\u00e1hav\u011b zaprosil o vpu\u0161t\u011bn\u00ed do m\u00fdch \u00fast. Dovolil jsem mu to, a nechal se Tomem ope\u010dov\u00e1vat. Nebyl jsem schopn\u00fd \u017e\u00e1dn\u00e9ho pohybu, kter\u00fdm bych mu tu l\u00e1sku pro dne\u0161n\u00ed ve\u010der vr\u00e1til, jak se mi v hlav\u011b zjevovala minulost. Z\u016fstal jsem tedy pod\u0159\u00edzen\u011b le\u017eet v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a dovoloval mu, a\u0165 si se mnou d\u011bl\u00e1, co ho zrovna napadne\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Upl\u00fdvaly minuty, snad i hodiny, ne\u017e jsem se zase za\u010d\u00ednal uklid\u0148ovat. Dneska mi bylo opravdu divn\u011b. I kdy\u017e jsem Tomovi bezmezn\u011b d\u016fv\u011b\u0159oval a jeho doteky mi byly p\u0159\u00edjemn\u00e9 jako v\u017edycky, byl jsem dnes pon\u011bkud napjat\u011bj\u0161\u00ed a nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed. M\u016f\u017eou za to \u00fadery \u010dasu, kter\u00e9 m\u011b vrac\u00ed do toku minulosti? Netu\u0161\u00edm. P\u0159esto\u017ee jsem se v\u0161ak b\u00e1l, cht\u011bl jsem b\u00fdt Tomovi co nejbl\u00ed\u017e. Bl\u00ed\u017e, ne\u017e kdykoliv dosud\u2026 Pevn\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itiskl.<\/div>\n
„Tommy,“ \u0161eptl jsem mu do ucha, zat\u00edmco on zasyp\u00e1val m\u016fj krk n\u011b\u017en\u00fdmi polibky. „V\u00edm, \u017ee ses na to v\u017edycky tak t\u011b\u0161il, \u017ee jsi v to doufal\u2026“<\/div>\n
„V co jsem doufal?“ nech\u00e1pal. „Na co jsem se t\u011b\u0161il?“<\/div>\n
„Na to\u2026 a\u017e budu cel\u00fd jenom tv\u016fj\u2026“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ale to u\u017e jsi, nebo ne?“ ptal se m\u011b zasko\u010den\u011b.<\/div>\n
„Dodne\u0161ka ne,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. „V\u00edm, jak moc jsi po tom v\u017edycky tou\u017eil\u2026 C\u00edtil jsem to\u2026 u\u017e m\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
„Co m\u016f\u017eu?“ nepob\u00edral m\u011b, pak se ale zasekl a pochopil. O\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159ekvapen\u00edm. „Bille? To mysl\u00ed\u0161\u2026 to mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Ano,“ vydechl jsem. „Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si to. U\u017e jsi \u010dekal dost dlouho\u2026“<\/div>\n
Chv\u00edli mi up\u0159en\u011b hled\u011bl do o\u010d\u00ed. V t\u011bch jeho se zrcadlila ustaranost.<\/div>\n
„Bille, ur\u010dit\u011b to tak chce\u0161? M\u016f\u017eeme je\u0161t\u011b po\u010dkat! V\u00ed\u0161, \u017ee na tebe nesp\u011bch\u00e1m, hlavn\u011b dneska, kdy\u017e\u2026“<\/div>\n
„Tommy, j\u00e1 to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b,“ k\u00fdvl jsem hlavou. „Ale asi,“ vzdychl jsem si. „Asi mus\u00ed\u0161 ubrat z t\u00e9 tv\u00e9 ohleduplnosti. Asi se budu podv\u011bdom\u011b po\u0159\u00e1d br\u00e1nit\u2026“<\/div>\n
Polo\u017eil mi prst na rty.<\/div>\n
„Ne, Bill\u00ed,“ zavrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 ze sv\u00e9 ohleduplnosti ub\u00edrat nebudu ani omylem. Jestli to takhle opravdu chce\u0161, pak to spolu zvl\u00e1dneme v klidu a bez bolesti! Nebude\u0161 m\u00edt ani pot\u0159ebu se br\u00e1nit,“ mrkl na m\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se ho nejist\u011b. „J\u00e1 nev\u00edm\u2026 bylo to\u2026 hrozn\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Tak dneska uvid\u00ed\u0161, \u017ee to hrozn\u00fd nebude,“ pol\u00edbil m\u011b Tom na \u010delo. „Dneska ne. Po dne\u0161ku u\u017e se toho nebude\u0161 muset nikdy b\u00e1t, to ti slibuju.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou m\u011b pol\u00edbil a naposledy mi t\u00e1zav\u011b pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee jsem ho hodn\u011b zasko\u010dil, \u017ee to ne\u010dekal. K\u00fdvl jsem na n\u011bj, a a\u010dkoliv mou mysl op\u011bt sv\u00edral bezd\u011b\u010dn\u00fd strach, usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a je\u0161t\u011b jednou p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Kdy\u017e se vpil sv\u00fdmi rty do t\u011bch m\u00fdch, c\u00edtil jsem, jak jeho ruce za\u010daly hladit m\u00e9 boky. I kdy\u017e jsem byl tro\u0161ku napjat\u00fd, dr\u017eel jsem. V\u017edy\u0165 takhle m\u011b hladil u\u017e tolikr\u00e1t p\u0159ece\u2026 Dokonce se mi povedlo neuh\u00fdbat, kdy\u017e jedna jeho ruka sklouzla a\u017e k podb\u0159i\u0161ku, na\u010de\u017e n\u011b\u017en\u011b pomazlila m\u016fj penis. Jakmile se v\u0161ak jeho druh\u00e1 ruka dostala na m\u016fj zadek a j\u00e1 c\u00edtil, jak jeho prsty citliv\u011b hlad\u00ed k\u016f\u017ei u m\u00e9ho vstupu, kn\u00edkl jsem a prohnul se v z\u00e1dech.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t,“ za\u0161eptal mi Tom do ucha. „Nic to nen\u00ed, neboj.“<\/div>\n
Zat\u00edmco jeho prsty setrv\u00e1valy ve sv\u00fdch pozic\u00edch, opatrn\u011b mi druhou rukou hladil b\u0159\u00ed\u0161ko, abych se uklidnil a postupn\u011b se zase cel\u00fd dot\u00fdkal postele. Za\u010dal jsem zrychlen\u011b d\u00fdchat, kdy\u017e se mu to povedlo a j\u00e1 v sob\u011b uc\u00edtil jeden jeho prst. Srdce mi bilo jako na poplach\u2026<\/div>\n
„No tak,“ broukal Tom. „Se\u0161 \u0161ikulka\u2026 Vydr\u017e\u00ed\u0161 to\u2026 Klid brou\u010dku\u2026 V\u00ed\u0161, \u017ee bych ti nikdy neubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
Jemn\u011b prstem zapohyboval. K\u0159e\u010dovit\u011b jsem zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e p\u0159idal i druh\u00fd prst.<\/div>\n
„Klid\u2026 \u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, Bill\u00ed\u2026 nic se ned\u011bje. Uvolni se,“ na\u0161ept\u00e1val mi br\u00e1\u0161ka. „Nenene, neproh\u00fdbej se\u2026 uvolni se\u2026 zhluboka d\u00fdchej, nic to nen\u00ed. To je ono, v\u00fdborn\u011b\u2026“<\/div>\n
Nechal mi \u010das, abych si na jeho prsty ve mn\u011b zvykl. A i kdy\u017e to zeza\u010d\u00e1tku bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, pot\u00e9, co jsem poslechl Tomovy rady, to bylo lep\u0161\u00ed. Nevyndal je ze m\u011b a nep\u0159estal v ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00edm \u0161ept\u00e1n\u00ed, dokud jsem, i p\u0159es sv\u016fj zrychlen\u00fd dech, nespo\u010dinul nehybn\u011b v jeho n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ usm\u00e1l se na m\u011b a vyt\u00e1hl prsty ven. „Vid\u00ed\u0161, \u017ee jsi to zvl\u00e1dnul!“<\/div>\n
Na chv\u00edli jsem otev\u0159el o\u010di a \u00fasm\u011bv mu slab\u011b oplatil. Kdy\u017e jsem ale poc\u00edtil, jak se m\u011b lehce dotkl jeho p\u0159ipraven\u00fd penis, ustra\u0161en\u011b jsem vyjekl.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, brou\u010dku,“ konej\u0161il m\u011b a hladil m\u011b ob\u011bma rukama po sp\u00e1nc\u00edch, ze kter\u00fdch se mi te\u010f za\u010dal \u0159inout pot.<\/div>\n
Kulil jsem na n\u011bj o\u010di pln\u00e9 strachu.<\/div>\n
„Tommy,“ hlesl jsem st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
„Neboj,“ polaskal m\u011b sv\u00fdmi rty. „Jsem tu s tebou\u2026 Nic se ti nestane, slibuju\u2026“<\/div>\n
B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f mi krou\u017eil ve vlasech a ut\u011b\u0161oval mou vystra\u0161enou tv\u00e1\u0159 n\u011b\u017en\u00fdmi polibky. Zoufale jsem se vp\u00edjel do jeho hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, nedok\u00e1zal jsem se od nich odtrhnout a sna\u017eil jsem se v nich naj\u00edt pomoc od toho, co m\u011b te\u010f \u010dekalo. I kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee mi br\u00e1\u0161ka neubl\u00ed\u017e\u00ed, trauma bylo siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tome,“ zast\u00e9nal jsem. „Tome, pros\u00edm\u2026 ach!“<\/div>\n
Prudce jsem mu zaryl nehty do bok\u016f a pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, kdy\u017e jsem uc\u00edtil, jak do m\u011b vnikl. Bezmocn\u011b jsem kopnul nohou a za\u010dal se zm\u00edtat.<\/div>\n
„Klid, Bill\u00ed, klid!“ dr\u017eel m\u011b Tom pevn\u011b za tv\u00e1\u0159e a nen\u00e1padn\u011b m\u011b tak nutil hypnotizovat jeho o\u010di. „Dobr\u00fd, brou\u010dku\u2026 je to dobr\u00fd\u2026“<\/div>\n
Divoce jsem lapal po dechu a t\u0159e\u0161til na n\u011bj sv\u00e9 o\u010di, ne\u017e se mi povedlo aspo\u0148 tro\u0161ku se uklidnit. Respektive ne\u017e se povedlo Tomovi ztlumit m\u016fj strach. Teprve pak jsem zaznamenal, \u017ee je ve mn\u011b teprve \u0161pi\u010dkou. V\u00e1hav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, muc\u00ed,“ uklid\u0148oval m\u011b sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm hlasem. „Bude to dobr\u00fd\u2026 uvolni se\u2026 uvolni se, l\u00e1sko\u2026“<\/div>\n
Nehnul se ani o milimetr, dokud jsem si na jeho p\u0159\u00edtomnost v m\u00e9m t\u011ble aspo\u0148 tro\u0161ku nezvykl. Teprve pak se pohnul o kous\u00ed\u010dek d\u00e1l. P\u0159esto\u017ee mnou zm\u00edtala panika, a\u010dkoliv jsem nehty do jeho bok\u016f vr\u00fdval \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji, zb\u011bsile jsem zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e se m\u011b zeptal, jestli m\u00e1 p\u0159estat. Cht\u011bl jsem mu dop\u0159\u00e1t to, na co se v nejtajn\u011bj\u0161\u00ed hloubi sv\u00e9 du\u0161e tak t\u011b\u0161il. A \u017ee m\u011b to d\u011bsilo nebo bolelo? Za to u\u017e si m\u016f\u017eu s\u00e1m, nem\u011bl jsem k sob\u011b ten ve\u010der Davida v\u016fbec pou\u0161t\u011bt. To m\u00e1m za to a nesm\u00edm dopustit, aby Tom trp\u011bl m\u00fdm komplexem. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e se ke mn\u011b choval tak citliv\u011b\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd. M\u011bl se mnou svatou trp\u011blivost. Ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr, kter\u00fdm se dost\u00e1val hloub\u011bji do m\u011b, mi nahrazoval n\u011bkolika dlouh\u00fdmi chv\u00edlemi, b\u011bhem nich\u017e jsem si na jeho chloubu ve sv\u00e9m t\u011ble pomalinku zvykal. Ka\u017edi\u010dk\u00fd posun, p\u0159i n\u011bm\u017e jsem podv\u011bdom\u011b sykl nebo zast\u00e9nal, byl n\u00e1sledov\u00e1n mazliv\u00fdm hlazen\u00edm, l\u00e1skypln\u00fdmi polibky a n\u011b\u017en\u00fdmi pohledy, kter\u00e9 \u0159\u00edkaly v\u00edce, ne\u017e tis\u00edc slov. V\u011bd\u011bl, jak m\u016fj strach utlumit, kdy\u017e u\u017e ho ze m\u011b nemohl dostat \u00fapln\u011b pry\u010d, nikdy se ve mn\u011b nehnul d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem op\u011bt klidn\u011b spo\u010dinul v jeho kouzeln\u00e9 podmaniv\u00e9 moci. A jeho konej\u0161iv\u00fd hlas byl tak v\u0159el\u00fd\u2026 I kdy\u017e jsem byl po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b vystra\u0161en\u00fd a nerv\u00f3zn\u00ed, oddan\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tommy,“ za\u0161eptal jsem a jemn\u011b ho pol\u00edbil na krku. „Milu\u2026 auuu!“ zast\u00e9nal jsem, kdy\u017e jsem uc\u00edtil, jak se ve mn\u011b op\u011bt poposunul. Sev\u0159el m\u011b pevn\u011b kolem ramen a radostn\u011b se na m\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161! U\u017e jsem v tob\u011b a\u017e nadoraz!“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vydechl jsem p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
\u00dapln\u011b mi to uniklo, \u017ee se do m\u011b dostal a\u017e takhle hluboko! V\u011bd\u011bl prost\u011b, jak odv\u00e9st mou pozornost. A i kdy\u017e jsem se dosud jemn\u011b chv\u011bl strachy a m\u016fj puls se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nesn\u00ed\u017eil k norm\u00e1ln\u00edm hodnot\u00e1m, m\u011bl jsem z toho v\u0161eho p\u0159itom radost. Kone\u010dn\u011b jsem dok\u00e1zal Tomovi d\u00e1t to, po \u010dem vskrytu tou\u017eil ze v\u0161eho nejv\u00edc. Sebe.<\/div>\n
„Nelekni se,“ upozornil m\u011b ti\u0161e.<\/div>\n
Lehce ho povyt\u00e1hl ven a opatrn\u011b, hodn\u011b zvolna do m\u011b p\u0159irazil. Sykl jsem a zav\u0159el o\u010di. Kdy\u017e v\u0161ak tenhle pohyb p\u00e1rkr\u00e1t zopakoval, tro\u0161ku jsem se uklidnil\u2026 a po chv\u00edli jsem dokonce z\u016fstal poddajn\u011b le\u017eet bez jedin\u00e9ho k\u0159e\u010dovit\u00e9ho z\u00e1chv\u011bvu! P\u0159ekvapen\u011b jsem vykulil o\u010di. Zjistil jsem, \u017ee m\u011b najednou v\u0161echny pochybnosti, nervozita i \u0161patn\u00e9 vzpom\u00ednky zcela opustily! U\u017e jsem nec\u00edtil zv\u00fd\u0161en\u00fd puls a lehk\u00e9 z\u00e1chv\u011bvy strachu. Vn\u00edmal jsem jen Tomovy citliv\u00e9 pohyby a jeho l\u00e1sku ke mn\u011b, kter\u00e1 z n\u011bj p\u0159\u00edmo s\u00e1lala.<\/div>\n
„Tommy? Tommy! U\u017e je to pry\u010d!“ vydechl jsem. „J\u00e1 u\u017e\u2026 u\u017e se neboj\u00edm, j\u00e1 u\u017e\u2026“<\/div>\n
Rozz\u00e1\u0159ily se mu o\u010di.<\/div>\n
„A l\u00edb\u00ed se ti to?“<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edsto odpov\u011bdi jsem na sv\u00fdch rtech vykouzlil ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv pln\u00fd \u00falevy, radosti a vd\u011bku, kter\u00e9ho jsem byl schopn\u00fd. M\u011bl pravdu! Pod jeho veden\u00edm to nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 muka, ale strm\u00e1 cesta, vedouc\u00ed m\u011b do nebe. Kone\u010dn\u011b jsem povolil stisk sv\u00fdch neht\u016f a op\u011bt jsem poddajn\u011b spo\u010dinul v jeho n\u00e1ru\u010di, tentokr\u00e1t ale zcela uvoln\u011bn\u00fd, bez jedin\u00e9ho z\u00e1chv\u011bvu, a o\u010di jsem nep\u0159iv\u00edral bolest\u00ed, ale slast\u00ed. Jeho pohyby byly absolutn\u011b dokonal\u00e9, a ani mi nevadilo, \u017ee posl\u00e9ze za\u010dal zrychlovat. Dokonce jsem ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b za\u010dal poci\u0165ovat vzru\u0161en\u00ed, plynouc\u00ed z t\u00e9 magick\u00e9 euforie, do n\u00ed\u017e m\u011b Tom ka\u017ed\u00fdm p\u0159\u00edrazem vtahoval hloub\u011bji a hloub\u011bji\u2026<\/div>\n
Oba jsme t\u00e1hle vyjekli, kdy\u017e se na\u0161e t\u011bla vzepjala jako spla\u0161en\u00ed kon\u011b v t\u00e9 nejdivo\u010dej\u0161\u00ed ext\u00e1zi. Poc\u00edtil jsem v sob\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 mi proudilo do t\u011bla, a s\u00e1m jsem zaznamenal, jak Tomovo b\u0159icho zvlhlo pot\u00e9, co jsem jej obda\u0159il svou nad\u00edlkou. Pak na m\u011b br\u00e1\u0161ka rozechv\u011ble ulehl, a vy\u010derpan\u011b spo\u010d\u00edval na m\u00e9 hrudi. Taky jsem se cel\u00fd t\u0159\u00e1sl znaven\u00edm, p\u0159esto jsem rukou nahmatal pe\u0159inu a dal ji p\u0159es n\u00e1s. Pak jsem za\u010dal Toma hladit po zpocen\u00fdch z\u00e1dech a jemn\u011b se dot\u00fdkal sv\u00fdmi rty jeho dred\u016f.<\/div>\n
Teprve po n\u011bkolika minut\u00e1ch na\u0161el energii pot\u0159ebnou k tomu, aby ze m\u011b vystoupil. Zasko\u010den\u011b jsem se zachv\u011bl. I kdy\u017e le\u017eel t\u011bsn\u011b vedle m\u011b, p\u0159i\u0161el mi najednou vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy jindy! Schoulil jsem se do jeho n\u00e1ru\u010de, jak nejt\u011bsn\u011bji to \u0161lo.<\/div>\n
„Tommy,“ za\u0161eptal jsem. „To\u2026 to bylo \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 Tommy\u2026 d\u011bkuju\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 d\u011bkuju tob\u011b,“ sko\u010dil mi ti\u0161e do \u0159e\u010di a usm\u00edval se na m\u011b. V o\u010d\u00edch mu z\u00e1\u0159ily hv\u011bzdi\u010dky, kdy\u017e m\u011b rozn\u011b\u017en\u011ble sledoval. „L\u00edbilo se ti to?“<\/div>\n
„Ano,“ vydechl jsem.<\/div>\n
„Ale zeza\u010d\u00e1tku ses p\u011bkn\u011b b\u00e1l, vi\u010f?“<\/div>\n
„To jo,“ k\u00fdvl jsem hlavou. „Ale tys\u2026 tys ty vzpom\u00ednky dok\u00e1zal zahnat, tys\u2026 m\u011b odnau\u010dil ten strach\u2026 na konci jsem se neb\u00e1l ani tro\u0161ku\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, jak pokra\u010dovat d\u00e1l. Kdy\u017e jsme se ale navz\u00e1jem zahled\u011bli do o\u010d\u00ed, nebylo zapot\u0159eb\u00ed slov. Rozum\u011bli jsme si i bez nich, sta\u010dilo hypnotizovat ty drobou\u010dk\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky, kter\u00e9 n\u00e1m ob\u011bma z\u00e1\u0159ily pod z\u00e1vojem \u010dern\u00fdch \u0159as. Tahle chv\u00edle byla snad tou nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Zbo\u017en\u011b jsem se vp\u00edjel do t\u011bch dvou sametov\u00fdch hlubin, na\u010de\u017e jsem dojat\u011b vzdychl.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, brou\u010dku,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Nechal m\u011b, a\u0165 se stul\u00edm do sv\u00e9 typick\u00e9 polohy. P\u0159itiskl jsem se co nejbl\u00ed\u017ee k jeho b\u0159\u00ed\u0161ku a hrudi. Je\u0161t\u011b m\u011b naposledy pol\u00edbil do vlas\u016f, ne\u017e svou bradou jemn\u011b p\u0159itiskl mou hlavu k jeho krku. Objal m\u011b ob\u011bma rukama a lehce p\u0159ese m\u011b polo\u017eil jednu nohu. Ano, takhle p\u0159itulen\u00fd ke sv\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi, naslouchaj\u00edc pravideln\u00fdm \u00fader\u016fm jeho srdce, jsem se c\u00edtil na tomhle sv\u011bt\u011b nejbezpe\u010dn\u011bji. Je\u0161t\u011b jsem p\u00e1rkr\u00e1t d\u00fdchl na jeho hru\u010f, ne\u017e jsem se propadl do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, v nich\u017e bylo jen zlat\u00e9 slunce, azurov\u00fd oce\u00e1n, nekone\u010dn\u00e1 pl\u00e1\u017e a my dva.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Po nahr\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edho cd vypuklo turn\u00e9. Op\u011bt jsme k\u0159i\u017eovali skrz naskrz celou Evropu. Necht\u011bli jsme sv\u00e9 fanou\u0161ky odb\u00fdt, a pod Alexovou drezurou jsme m\u011bli takov\u00fd harmonogram, \u017ee jsme nad pl\u00e1novan\u00fd r\u00e1mec p\u0159idali je\u0161t\u011b p\u00e1r koncert\u016f i v jin\u00fdch m\u011bstech, ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15509","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15509","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15509"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15509\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15509"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15509"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15509"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}