{"id":15525,"date":"2009-01-15T16:00:00","date_gmt":"2009-01-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15490"},"modified":"2009-01-15T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-15T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/15\/chaos-v-dusi-35\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 35."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
S tich\u00fdm zakv\u00edlen\u00edm jsem otev\u0159el o\u010di. Stra\u0161n\u011b moc m\u011b bolela hlava. C\u00edtil jsem, jak mi pulzuje. Jako by se ka\u017edou vte\u0159inou snad m\u011bla rozsko\u010dit.<\/div>\n
„Au,“ vzdychl jsem a zmaten\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
Byl jsem na sv\u00e9m pokoji, kter\u00fd, na rozd\u00edl od dne\u0161n\u00edho dopoledne, z\u00e1\u0159il \u010distotou. Co se vlastn\u011b se mnou stalo? Pamatuju si jen, \u017ee tu byl stra\u0161n\u00fd nepo\u0159\u00e1dek, kter\u00fd jsem tu ud\u011blal. Pak jsme se n\u011bjak poh\u00e1dali s Tomem, j\u00e1 si odd\u011blal obli\u010dej\u2026 pak jsem \u0161el do baru a hrozn\u011b moc toho vypil\u2026 jo, a pak jsem nejsp\u00ed\u0161 taky musel zvracet, proto\u017ee mi v \u00fastech drhla nep\u0159\u00edjemn\u00e1 pachu\u0165. Kdy\u017e jsem se ale kolem sebe rozhl\u00e9dl, nikde po \u017e\u00e1dn\u00e9m nepo\u0159\u00e1dku nebylo ani pam\u00e1tky. Dla\u017eba byla \u010dist\u011b zameten\u00e1 a vyt\u0159en\u00e1, nikde nebyla sebemen\u0161\u00ed \u0161mouha po krvi nebo zvratc\u00edch a v\u0161echno bylo hezky srovnan\u00e9 a na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. M\u016fj notebook le\u017eel zaklapnut\u00fd na no\u010dn\u00edm stolku a na topen\u00ed se su\u0161ilo moje a Tomovo tri\u010dko, kter\u00e9 jsme m\u011bli dopoledne na sob\u011b. Tom s\u00e1m sed\u011bl v k\u0159esle, se sv\u00fdm notebookem na kl\u00edn\u011b. Teprve kdy\u017e ze m\u011b vypadlo to Au<\/em>, oto\u010dil se na m\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 odpoledne,“ pozdravil m\u011b. „Jak ti je?“<\/div>\n
„Blb\u00e1 ot\u00e1zka,“ zavr\u010del jsem. „Kdyby mi bylo dob\u0159e, tak asi nem\u00e1m pocit, \u017ee se mi hlava rozsko\u010d\u00ed na tis\u00edc kousk\u016f.“<\/div>\n
Roz\u010dilen\u011b jsem z\u016fstal le\u017eet. Ta hlava m\u011b tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161tvala! Kdyby mi v n\u00ed aspo\u0148 tolik nepulzovalo! Jen\u017ee takhle jsem m\u011bl dojem, \u017ee je to vte\u0159inu od vte\u0159iny hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„No jo,“ vyloupl Tom pr\u00e1\u0161ek proti bolesti hlavy, zvedl se a podal mi ho. „T\u011b\u017ek\u00e1 r\u00e1na opilcova\u2026“<\/div>\n
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to mysl\u00ed ze srandy, \u017ee m\u011b chce rozveselit. Jen\u017ee j\u00e1 jsem te\u010f na takov\u00e9hle blb\u00e9 f\u00f3rky nem\u011bl n\u00e1ladu!<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele sklapni!“ obo\u0159il jsem se na n\u011bj, \u010deho\u017e jsem vz\u00e1p\u011bt\u00ed zalitoval.<\/div>\n
Hlava m\u011b toti\u017e v tu chv\u00edli rozbolela o to v\u00edc, jak se v n\u00ed rozezvu\u010del m\u016fj vlastn\u00ed pronikav\u00fd hlas. Tom polo\u017eil pr\u00e1\u0161ek na stolek, zaklapl sv\u016fj notebook a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Kouk\u00e1m, \u017ee ses opravdu vyspal do r\u016f\u017eova a \u017ee ti nic nechyb\u00ed,“ poznamenal chladn\u011b, a p\u0159itom i pon\u011bkud smutn\u011b. „Tak kdybys n\u011bco pot\u0159eboval, tak m\u011b prozvo\u0148.“<\/div>\n
Koukal jsem na dve\u0159e, i kdy\u017e u\u017e d\u00e1vno zmizel, a c\u00edtil se dot\u010den\u011b. Kdyby nebyl hnedka za\u010d\u00ednal s t\u011bma p\u0159iblblejma vt\u00edpkama, tak jsme se mohli zase usm\u00ed\u0159it! Ale ne, on se hned musel urazit a odej\u00edt\u2026 Bo\u017ee, pro\u010d j\u00e1 m\u00e1m za br\u00e1chu takov\u00fdho idiota? Nap\u0159ed m\u011b od sebe vy\u017eene, pak by se cht\u011bl smi\u0159ovat, a pak se hned ur\u00e1\u017e\u00ed\u2026 Tak je on norm\u00e1ln\u00ed? No ale dob\u0159e. Jak chce. Budu se k n\u011bmu ode dne\u0161ka chovat tak, jako on ke mn\u011b. Chladn\u011b a odta\u017eit\u011b. V\u017edy\u0165 on si koneckonc\u016f za\u010dal, tak\u017ee jsem p\u0159ece v pln\u00e9m pr\u00e1vu! Vzal jsem si pr\u00e1\u0161ek a tup\u011b z\u00edral do stropu\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Docela jsem ocenil, \u017ee jsme se o den pozd\u011bji vr\u00e1tili dom\u016f. U\u017e jsem nedok\u00e1zal b\u00fdt s Tomem na cest\u00e1ch! Vadila mi ka\u017ed\u00e1 chv\u00edle, kdy jsme byli spolu v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. Od okam\u017eiku, kdy ode\u0161el z m\u00e9ho pokoje, p\u0159ede mnou poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsme se potkali, nejist\u011b klopil o\u010di a uh\u00fdbal pohledem. Ve sv\u00e9 podstat\u011b jsme spolu v\u016fbec nepromluvili. Georg i Gustav si toho v\u0161imli, rad\u0161i ale nic ne\u0159e\u0161ili. Snad se b\u00e1li, \u017ee si sv\u016fj vztek vybiju i na nich\u2026 Ano, kdy\u017e jsme n\u011bkde jako skupina museli b\u00fdt v\u0161ichni pohromad\u011b, tv\u00e1\u0159il jsem se p\u0159\u00e1telsky, jako by se nic nestalo. Ale j\u00e1 i Tom jsme v\u011bd\u011bli, \u017ee to v\u0161echno je jen hra, pouze klamn\u00e9 p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed\u2026<\/div>\n
Hned, jakmile jsme p\u0159ijeli, Tom ode\u0161el do koupelny napustit si vanu. Vyu\u017eil jsem situace. Jsem u mamky<\/em>, napsal jsem na kousek pap\u00edru, kter\u00fd jsem polo\u017eil ke k\u00e1vovaru. Necho\u010f tam za mnou. Nesna\u017e se m\u011b kontaktovat. Kdybys cht\u011bl za na\u0161ima p\u0159ijet, po\u0161li mi sms p\u0159edem. Bill.<\/em> Hodil jsem si ta\u0161ku p\u0159es rameno, popadl kl\u00ed\u010dky od auta a rozjel se sm\u011brem od na\u0161eho domu. Ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku jsem p\u0159itom zaznamenal, jak se zavlnila z\u00e1clona na\u0161\u00ed kuchyn\u011b\u2026<\/div>\n
„Ahoj mami, ahoj Gordone,“ pozdravil jsem, kdy\u017e jsem se ocitl ve vstupn\u00ed chodb\u011b.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ objala m\u011b radostn\u011b mamka. Pol\u00edbila m\u011b, pak se ale rozhl\u00e9dla v\u0161ude kolem, jako by n\u011bco hledala. „Kde m\u00e1\u0161 Toma?“<\/div>\n
Chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Doma,“ \u0159ekl jsem po chv\u00edli. „Pros\u00edm, m\u016f\u017eu tady p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstat?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvla mamka, nad\u00e1le si m\u011b v\u0161ak m\u011b\u0159ila p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem. „Proboha\u2026 Co se ti to stalo s obli\u010dejem?“<\/div>\n
„Ale nic,“ m\u00e1vl jsem ledabyle rukou. „Jenom jsem se trochu \u0161kr\u00e1bnul\u2026 D\u00edky,“ vydechl jsem s \u00falevou a objal ji kolem krku. Pak jsem se vydal popam\u011bti po schodech, kter\u00e9 vedly do m\u00e9ho pokoje\u2026<\/div>\n
Byl to pro m\u011b hodn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. V t\u00e9hle m\u00edstnosti jsem nebyl u\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, mo\u017en\u00e1 i d\u00e9le ne\u017e rok. Kdy\u017e jsme toti\u017e p\u0159ijeli z turn\u00e9, na\u0161i sp\u00ed\u0161 jezd\u00edvali za n\u00e1mi, ne\u017e my sem. Bylo to tu m\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed, ve kter\u00e9m jsem odmali\u010dka vyr\u016fstal. V\u0161echno bylo zanechan\u00e9 v takov\u00e9m stavu, v jak\u00e9m jsem to opustil. Akor\u00e1t na n\u00e1bytku se b\u011blala lehounk\u00e1 vrstva prachu, jeliko\u017e v\u0161ak nebyla moc siln\u00e1, usoudil jsem, \u017ee ji mamka pravideln\u011b st\u00edr\u00e1. Usedl jsem na postel a zavzpom\u00ednal. V\u017edycky jsme tady nebo ve vedlej\u0161\u00edm pokoji s Tomem pl\u00e1novali, jak jednou budeme slavn\u00ed. Jak budeme koncertovat ve vyprodan\u00fdch hal\u00e1ch, a cel\u00fd sv\u011bt n\u00e1m bude le\u017eet u nohou. V\u011bt\u0161inou jsme takhle snili u m\u011b, proto\u017ee j\u00e1 byl l\u00edn\u00fd za br\u00e1\u0161kou chodit\u2026 A te\u010f, kdy\u017e jsme slavn\u00ed, koncertujeme ve vyprodan\u00fdch hal\u00e1ch a cel\u00fd sv\u011bt n\u00e1m le\u017e\u00ed u nohou, tak se ve sv\u00e9m vlastn\u00edm pokoj\u00ed\u010dku schov\u00e1v\u00e1m p\u0159ed Tomem jako zbab\u011bl\u00e9 d\u00edt\u011b, prchaj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00e1sledky n\u011bjak\u00e9 lump\u00e1rny\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Krom ob\u010dasn\u00fdch vzpom\u00ednek podobn\u00e9ho charakteru mi tady ale bylo dob\u0159e. Mamka se o m\u011b starala jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd kluk, a krom informa\u010dn\u00ed zpr\u00e1vy, \u017ee m\u00e1me sraz ve studiu prvn\u00edho b\u0159ezna, se mi Tom opravdu neoz\u00fdval. Byl to tu zkr\u00e1tka balz\u00e1m na du\u0161i\u2026<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, kdy\u017e se na dve\u0159e m\u00e9ho pokoje ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed. Byl jsem tu u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed a byl jsem tu krom\u011b n\u011bkolika v\u00fdjime\u010dn\u00fdch, chmurn\u00fdch chvil skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
Ve\u0161la mamka a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e. Usm\u00e1la se na m\u011b, kdy\u017e si v\u0161ak p\u0159isunula \u017eidli bl\u00ed\u017e k posteli, aby sed\u011bla p\u0159\u00edmo naproti mn\u011b, jej\u00ed \u00fasm\u011bv pohasl. Zkoumav\u011b na m\u011b hled\u011bla.<\/div>\n
„Copak?“ zeptal jsem se j\u00ed.<\/div>\n
„Bille\u2026 co jste si ud\u011blali s Tomem?“<\/div>\n
Zarazil jsem se. Sice jsem tuhle ot\u00e1zku tak n\u011bjak podv\u011bdom\u011b \u010dekal, p\u0159esto jsem si ale nebyl jist\u00fd, zda jsem p\u0159ipraven\u00fd odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„No – „<\/div>\n
„Hlavn\u011b mi ne\u0159\u00edkej, \u017ee nic!“ \u0159ekla mamka. „Pozn\u00e1m to na v\u00e1s, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
M\u011bl jsem dojem, jako by to snad byla telepatka. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee te\u010f m\u00e1m dokonalou p\u0159\u00edle\u017eitost \u0159\u00edct to v\u0161echno, co m\u011b tak t\u00ed\u017eilo v on\u011bch melancholick\u00fdch chvilk\u00e1ch n\u011bkomu, kdo by n\u00e1m dv\u011bma op\u011bt pomohl naj\u00edt k sob\u011b cestu. Ale jak? P\u0159ece j\u00ed nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee jsme do sebe byli zamilovan\u00ed!<\/div>\n
„No my\u2026 my jsme se\u2026 poh\u00e1dali.“<\/div>\n
Smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvla hlavou. Neptala se m\u011b pro\u010d. V\u011bd\u011bla, \u017ee j\u00ed to s\u00e1m \u0159eknu pot\u00e9, co k tomu najdu vhodn\u00e1 slova.<\/div>\n
„My\u2026 od t\u00e9 doby, co se mi to stalo\u2026 to s t\u00edm Davidem\u2026 jsem m\u011bl stra\u0161n\u00e9 sny. Te\u010f u\u017e ne,“ dodal jsem rychle, kdy\u017e j\u00ed po tv\u00e1\u0159i p\u0159el\u00e9tl vystra\u0161en\u00fd v\u00fdraz. „Jen\u017ee tehdy… tehdy byly opravdu hnusn\u00fd\u2026 a Tom\u2026 m\u011b v\u017edycky na noc zval\u2026“<\/div>\n
Pe\u010dliv\u011b jsem volil slova, abych mamce co nejbl\u00ed\u017ee p\u0159ibl\u00ed\u017eil realitu, a p\u0159itom to ob\u00e1van\u00e9 t\u00e9ma na\u0161eho vztahu z\u016fstalo utajeno.<\/div>\n
„Zval m\u011b k sob\u011b do pokoje, aby mi pomohl,“ pokra\u010doval jsem. „Hl\u00eddal m\u011b, kdy\u017e jsem spal\u2026 a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se mi n\u011bco zd\u00e1, t\u0159eba kdy\u017e jsem k\u0159i\u010del ze span\u00ed a tak podobn\u011b\u2026 tak m\u011b hned budil, aby ten sen zmizel. No ale ned\u00e1vno\u2026“<\/div>\n
Zasekl jsem se. Jak j\u00ed jenom popsat d\u016fvod na\u0161\u00ed h\u00e1dky, aby p\u0159itom nepojala podez\u0159en\u00ed?<\/div>\n
„Ned\u00e1vno se mi zd\u00e1lo\u2026 nev\u00edm pro\u010d!“ t\u0159e\u0161til jsem zd\u011b\u0161en\u011b o\u010di do zdi. „Se mi zd\u00e1lo\u2026 \u017ee na Davidov\u011b m\u00edst\u011b… byl Tom. A asi jsem to musel k\u0159i\u010det ze span\u00ed\u2026 Hodn\u011b ho to zklamalo. Dal\u0161\u00ed den byl z toho zklaman\u00fd\u2026 a j\u00e1 pak n\u011bjak nem\u011bl dobrou n\u00e1ladu, a on se mi p\u0159ipletl pod ruku ve chv\u00edli, kdy jsem m\u011bl vztek\u2026 tak jsem na n\u011bj za\u010dal k\u0159i\u010det. On na m\u011b k\u0159i\u010del taky\u2026 A od t\u00e9 doby spolu nemluv\u00edme.“<\/div>\n
Skon\u010dil jsem sv\u016fj monolog a sklopil o\u010di. P\u0159i posledn\u00ed v\u011bt\u011b mi po tv\u00e1\u0159i skanula slza. C\u00edtil jsem, jak mi mamka polo\u017eila ruku na rameno. Smutn\u011b jsem pohl\u00e9dl do jej\u00edch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A ty se te\u010f tady p\u0159ed t\u00edm v\u0161\u00edm schov\u00e1v\u00e1\u0161, vi\u010f? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee del\u0161\u00ed pauza by v\u00e1s dva op\u011bt mohla usm\u00ed\u0159it.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Ty m\u016fj hlup\u00e1\u010dku,“ p\u0159ivinula si m\u011b k sob\u011b. Pak mi jemn\u011b nadzvedla bradu, abych j\u00ed vid\u011bl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bille, \u00fat\u011bk p\u0159ed probl\u00e9my nic nevy\u0159e\u0161\u00ed. T\u0159eba to na chv\u00edli zastav\u00ed ten smutek, kter\u00fd zrovna c\u00edt\u00ed\u0161. Ale to v\u0161echno vede jenom k tomu, \u017ee pak to bol\u00ed o to v\u00edc, a\u017e bude\u0161 nucen se k tomu v\u0161emu znovu vr\u00e1tit. V\u00edm, \u017ee se c\u00edt\u00ed\u0161 uk\u0159ivd\u011bn\u00fd. Nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ece za to, jak\u00e9 sny se ti zdaj\u00ed. A Tom by to m\u011bl pochopit. Na stranu druhou, vy nedok\u00e1\u017eete b\u00fdt jeden bez druh\u00e9ho. Mus\u00edte se usm\u00ed\u0159it, jinak se budete tr\u00e1pit oba dva! A tys v ten den po h\u00e1dce, kdy\u017e byl Tom tak zak\u0159iknut\u00fd, tak jsi toho m\u011bl vyu\u017e\u00edt a pokusit se zase o sm\u00edr\u2026“<\/div>\n
„Jen\u017ee to nejde tak lehce!“ f\u0148ukl jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, brou\u010dku, jen\u017ee vy to mus\u00edte dok\u00e1zat! Jinak v\u00e1s to oba zlikviduje! Pod\u00edvej. Oba jste ud\u011blali chybu. Oba m\u00e1te d\u016fvod se tomu druh\u00e9mu omluvit. Tak pro\u010d to d\u00e1le hrotit? No tak\u2026 najdi odvahu a ud\u011blej ten prvn\u00ed krok ty, kdy\u017e se Tom kontaktu s tebou vyh\u00fdb\u00e1\u2026“<\/div>\n
Jej\u00ed slova se mi vr\u00fdvala do du\u0161e. Sice nebyla pravda, \u017ee Tom se kontaktu se mnou vyh\u00fdbal. To j\u00e1 jsem byl ten v\u011b\u010dn\u011b vztekl\u00fd a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Ale byla pravda, \u017ee takhle to d\u00e1l nejde. \u017de vz\u00e1jemn\u00e1 ignorace a chlad n\u00e1s oba d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji zni\u010d\u00ed. A \u017ee j\u00e1 jsem ten, kdo mus\u00ed ud\u011blat prvn\u00ed krok\u2026 Zvedl jsem se z postele. U\u017e jsem m\u011bl v hlav\u011b jasno, nepot\u0159eboval jsem dal\u0161\u00ed \u0159e\u010di. U\u017e v\u00edm, co mus\u00edm ud\u011blat!<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ zeptala mamka, vidouc, \u017ee na sebe h\u00e1\u017eu bundu a p\u0159es z\u00e1da d\u00e1v\u00e1m ta\u0161ku.<\/div>\n
„Za Tomem,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. „M\u00e1\u0161 pravdu. Mus\u00edme to n\u011bjak vy\u0159e\u0161it, nem\u00e1 v\u00fdznam chodit kolem hork\u00fd ka\u0161e.“<\/div>\n
Usm\u00e1la se na m\u011b.<\/div>\n
„Jsem na tebe py\u0161n\u00e1, Bille. Ne na to, \u017ee jste si dok\u00e1zali podmanit cel\u00fd hudebn\u00ed sv\u011bt. Ale na to, \u017ee ve spr\u00e1vnou chv\u00edli um\u00ed\u0161 ud\u011blat spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed. Dr\u017e\u00edm ti palce.“<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ sklonil jsem se k n\u00ed a pol\u00edbil ji. „Ale bez tv\u00e9ho popostr\u010den\u00ed bych to nedok\u00e1zal.“<\/div>\n
„Proto jsem p\u0159ece tady,“ mrkla na m\u011b. „Tak upaluj, Tom u\u017e na tebe \u010dek\u00e1.“<\/div>\n
„D\u00edky, pa a ozvu se, jak to dopadlo,“ zam\u00e1val jsem j\u00ed a vyrazil.<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy jsem Bucif\u00e1lka nenutil k tak zb\u011bsile rychl\u00e9mu proj\u00ed\u017ed\u011bn\u00ed m\u011bstsk\u00fdch ulic. Ma\u010dkal jsem ped\u00e1l k zemi, jak jen to \u0161lo, abych se p\u0159itom nevyboural. Zb\u011bsile jsem se p\u0159i\u0159\u00edtil k na\u0161emu domu. Jen\u017ee kdy\u017e jsem se odpoutal, abych mohl vystoupit, najednou m\u011b opustila odvaha. I kdy\u017e byl motor u\u017e vypnut\u00fd, stiskl jsem pevn\u011b volant a op\u0159el o n\u011bj sv\u00e9 \u010delo. Dobr\u00fd, jsem tady, jen\u017ee jak mu to m\u00e1m \u0159\u00edct? Nebude se mnou cht\u00edt mluvit. Ne po tom, jak\u00fdm zp\u016fsobem jsem ho opustil. Rad\u0161i se bude osam\u011ble tr\u00e1pit. A tomu se nem\u016f\u017eu divit\u2026<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b jsem ve\u0161el do domu. P\u0159ipadal jsem si tu jako n\u011bjak\u00fd vet\u0159elec. V\u0161ude vl\u00e1dlo absolutn\u00ed ticho\u2026 Byl to nezvyk. U n\u00e1s byl v\u017edycky n\u011bjak\u00fd krav\u00e1l, proto\u017ee ticho jsme nesn\u00e1\u0161eli ani j\u00e1, ani on. Tak pro\u010d je tady proboha jako po vym\u0159en\u00ed? Jeho auto stoj\u00ed p\u0159ed bar\u00e1kem, boty i bunda v p\u0159eds\u00edni, tak pro\u010d je tu proboha jako na h\u0159bitov\u011b? Zmocnila se m\u011b d\u011bsiv\u00e1 p\u0159edtucha, a\u017e m\u011b zamrazilo v z\u00e1tylku, a kvapn\u011b jsem se rozeb\u011bhl\u2026<\/div>\n
Vrazil jsem do kuchyn\u011b. Nebyl tam. Pokra\u010doval jsem do ob\u00fdv\u00e1ku. Nebyl tam. Prolet\u011bl jsem koupelnu i z\u00e1chod. Nebyl tam!<\/div>\n
„Tome?“ zvolal jsem a c\u00edtil, jak se mi za\u010d\u00edn\u00e1 chv\u011bt hlas. „Tome, jsi tady?“<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Jako blesk jsem se vy\u0159\u00edtil nahoru a vrazil do jeho pokoje. Nebyl tam! Zmocnila se m\u011b absolutn\u00ed panika. Kde je? Zb\u00fdvala mi je\u0161t\u011b jedin\u00e1 m\u00edstnost, a to m\u016fj pokoj. Modl\u00edce se jako nikdy p\u0159edt\u00edm, stiskl jsem kliku\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1l z\u00e1dy ke mn\u011b a hled\u011bl z okna. V ruce pevn\u011b tiskl m\u00e9ho medv\u00eddka, kter\u00e9ho te\u010f kvapn\u011b upustil na zem. Ani se na m\u011b nepod\u00edval. Nevypadlo z n\u011bj jedno jedin\u00e9 slovo. P\u0159i pohledu na to zlomen\u00e9 t\u011blo se zran\u011bnou du\u0161\u00ed m\u011b opustily i ty posledn\u00ed zbyte\u010dky jistoty, kterou jsem v sob\u011b uchov\u00e1val.<\/div>\n
„Ahoj,“ ku\u0148kl jsem nesm\u011ble.<\/div>\n
„Ahoj,“ hlesl st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b podivn\u011b zast\u0159en\u00fdm hlasem, kter\u00fd zn\u011bl, jako by m\u011bl r\u00fdmu.<\/div>\n
A zase nastala ta chv\u00edle \u0161\u00edlen\u00e9ho ticha! Odhodil jsem bundu na postel a nejist\u011b ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem k n\u011bmu, dokud jsem nestanul za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n
„Tommy\u2026 cht\u011bl bych se ti omluvit,“ p\u00edpl jsem polohlasem. „Za to, jak jsem se k tob\u011b choval. M\u00edsto toho, abych p\u0159ijal tvou omluvu, jsem byl je\u0161t\u011b dot\u010den\u011bj\u0161\u00ed. Nev\u00edm, jak by to se mnou dopadlo, kdyby ses o m\u011b nepostaral ten den, co jsem se tak opil\u2026 A uv\u011bdomil jsem si, \u017ee mi po\u0159\u00e1d chyb\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
Nehnul ani brvou, st\u00e1le hled\u011bl z okna.<\/div>\n
„A ty mysl\u00ed\u0161, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b? \u017de v\u016fbec je\u0161t\u011b existuje \u0161ance na to, aby to mezi n\u00e1mi fungovalo jako p\u0159edt\u00edm?“<\/div>\n
Jeho hlas byl pln\u00fd l\u00edtosti a beznad\u011bje. Zamrkal jsem, abych zahnal slzy, kter\u00e9 se mi u\u017e u\u017e draly do o\u010d\u00ed, a objal ho kolem pasu.<\/div>\n
„V\u017edycky je nad\u011bje,“ za\u0161eptal jsem\u2026 a pol\u00edbil ho na krk.<\/div>\n
<\/div>\n
Ne\u010dekal to. Trhl sebou, jako by dostal z\u00e1sah elektrick\u00fdm proudem. S touhle jeho neo\u010dek\u00e1vanou reakc\u00ed se v\u0161ak ve mn\u011b probudilo n\u011bco nov\u00e9ho. N\u011bco, co jsem dosud nepoznal. Role v\u016fdce a ochr\u00e1nce. V\u017edycky jsem to byl j\u00e1, kdo byl ne\u0161\u0165astn\u00fd a pot\u0159eboval ut\u011b\u0161ovat. Nyn\u00ed byl ale t\u00edm zlomen\u00fdm a bezbrann\u00fdm Tom a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00edm napravit to, co jsem z n\u011bj sv\u00fdm trucem ud\u011blal\u2026<\/div>\n
M\u00e9 rty se pevn\u011b p\u0159is\u00e1ly k t\u00e9 tenk\u00e9 jemn\u00e9 k\u016f\u017ei mezi krkem a ramenem. C\u00edtil jsem, jak pomalu zvr\u00e1til hlavu do z\u00e1klonu a spo\u010dinul j\u00ed na m\u00e9m rameni, nech\u00e1vaj\u00edc mi tak v\u011bt\u0161\u00ed prostor. St\u0159\u00eddal jsem na t\u00e9 n\u011b\u017en\u00e9 \u0161\u00edji siln\u011bj\u0161\u00ed skous\u00e1v\u00e1n\u00ed m\u00fdmi zuby, vz\u00e1p\u011bt\u00ed ut\u011b\u0161ovan\u00e9 m\u00fdm jazykem a pe\u010duj\u00edc\u00edmi rty, s p\u0159\u00edjemn\u00fdm \u017eu\u017elav\u00fdm lask\u00e1n\u00edm rt\u00edky. Tomova hlava na mn\u011b spo\u010d\u00edvala s \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed vahou, zat\u00edmco m\u00e9 ruce hladily jeho b\u0159\u00ed\u0161ko, a posl\u00e9ze jsem z n\u011bj stahoval tri\u010dko. S\u00e1m jsem byl p\u0159ekvapen\u00fd, kde se ve mn\u011b najednou vzala takov\u00e1hle odvaha. Snad to bylo tu\u0161en\u00edm, \u017ee mu d\u011bl\u00e1m n\u011bco, co tak miluje\u2026 co by mu mohlo nejl\u00e9pe pomoci zapomenout na spor mezi n\u00e1mi\u2026<\/div>\n
Postupn\u011b jsem ho dovedl a\u017e k posteli, na ni\u017e jsem ho svalil. Byl mi zcela podvolen\u00fd, nech\u00e1val m\u011b, a\u0165 si s n\u00edm d\u011bl\u00e1m, co chci. Jenom p\u0159iv\u00edral o\u010di a tro\u0161ku zrychlil dech, kdy\u017e jsem mu za\u010dal rozep\u00ednat a stahovat d\u017e\u00edny\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Pot\u00e9 jsem si na n\u011bj opatrn\u011b lehl a sv\u00e9 polibky p\u0159esunul na jeho hrudn\u00edk. Slastn\u011b p\u0159itom zavrn\u011bl, jakmile v\u0161ak m\u00e9 rty za\u010daly zkoumat jeho bradavky, poc\u00edtil jsem, jak m\u011b p\u0159es d\u017e\u00edny lehce tla\u010d\u00ed jeho vzru\u0161en\u00ed. Byl jsem na tom hodn\u011b podobn\u011b. Dneska si v\u0161ak tu p\u0159\u00edjemnou p\u00e9\u010di zasluhoval on\u2026 Hladil jsem ho dlan\u011bmi i jazykem, l\u00edsal se k jeho nah\u00e9 hrudi tv\u00e1\u0159emi a ot\u00edral je o n\u011bj a nev\u011bdomky ho \u0161imral z\u00e1plavou sv\u00fdch jemn\u00fdch vlas\u016f, a m\u00e9 ruce v\u00e1hav\u011b uchopily lem jeho boxerek, na\u010de\u017e jsem ho z nich vyprostil.<\/div>\n
Nepop\u00edr\u00e1m, \u017ee m\u011b pohled na jeho chloubu pon\u011bkud vylekal. Op\u011bt mi hlavou za\u010daly pro\u0161leh\u00e1vat vzpom\u00ednky, kter\u00fdch jsem se b\u00e1l v\u00edce ne\u017e \u010dert k\u0159\u00ed\u017ee. Te\u010f jsem se ale u\u017e nemohl vr\u00e1tit zp\u011bt. Vlastn\u011b jsem ani necht\u011bl\u2026 Je\u0161t\u011b jednou jsem se rt\u00edky vr\u00e1til k jeho hrudi. Zat\u00edmco jsem laskal tenkou k\u016f\u017ei, t\u011bsn\u011b napjatou p\u0159es vystoupl\u00e1 \u017eebra, m\u00edrn\u011b chv\u011bj\u00edc\u00ed se rukou jsem se zvolna dotkl jeho penisu. Nebyl jako ten David\u016fv. Oba m\u011bli spole\u010dn\u00e9 to, \u017ee byli jako vytesan\u00ed z kamene, v tom Tomov\u011b v\u0161ak byla i p\u0159es skalistou tvrdost c\u00edtit skryt\u00e1 jemnost a n\u011bha. Odv\u00e1\u017eil jsem se jej pohladit po cel\u00e9 jeho d\u00e9lce. Nap\u0159ed jen velmi opatrn\u011b ukazov\u00e1\u010dkem, kdy\u017e jsem ale zjistil, \u017ee mi zat\u00edm skute\u010dn\u011b nic zl\u00e9ho ned\u011bl\u00e1, troufl jsem si ho obejmout celou dlan\u00ed a pohladit ho o n\u011bco siln\u011bji. Tom se zachv\u011bl.<\/div>\n
„Bi\u2026 Bille,“ zast\u00e9nal, p\u0159i\u010dem\u017e zvr\u00e1til hlavu do je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edho z\u00e1klonu. „Bille\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
Nosem jsem se dot\u00fdkal jeho pup\u00edku a sv\u00e1d\u011bl s\u00e1m se sebou souboj, jestli m\u00e1m sebrat odvahu a pomazlit ten pulzuj\u00edc\u00ed org\u00e1n sv\u00fdmi rty. B\u00e1l jsem se. V hlav\u011b se mi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u011b vybavovalo, jak do m\u011b David p\u0159i podobn\u00e9m procesu p\u0159ir\u00e1\u017eel, jak m\u011b dusil. Rozklepal jsem se a zalil m\u011b pot. Pak jsem ale na chvili\u010dku zvedl o\u010di. Vid\u011bl jsem Tomovu roztou\u017eenou tv\u00e1\u0159. Ruce zat\u00ednal do prost\u011bradla. M\u011bl pevn\u011b zav\u0159en\u00e9 o\u010di, zrychlen\u011b d\u00fdchal a jeho rty co chv\u00edli opustilo m\u00e9 jm\u00e9no, pronesen\u00e9 s takovou l\u00e1skou a v\u0159elost\u00ed\u2026<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b jsem se ho dotkl \u00fasty, na\u010de\u017e jsem vz\u00e1p\u011bt\u00ed divoce \u0161kubl hlavou pry\u010d. Nic d\u011bsiv\u00e9ho se ale ned\u011blo. V\u00e1hav\u011b, p\u0159ipraven\u00fd ka\u017edou chv\u00edli zase usko\u010dit, jsem se ho dotkl \u0161pi\u010dkou jazyka. Neubli\u017eoval mi v\u0161ak. M\u016fj strach m\u011b pomalu za\u010dal opou\u0161t\u011bt a j\u00e1 postupn\u011b dovolil, aby se cel\u00e9 jeho mu\u017estv\u00ed vno\u0159ilo do m\u00fdch \u00fast, kde jsem jej nejist\u011b za\u010dal s\u00e1t.<\/div>\n
S p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi vte\u0159inami v\u0161ak m\u00fdch obav ub\u00fdvalo, a j\u00e1 posl\u00e9ze zintenzivnil s\u00e1n\u00ed a doteky jazykem. Nebylo to zas tak \u0161patn\u00e9, a ze v\u0161eho nejv\u00edce m\u011b h\u0159\u00e1la u srdce skute\u010dnost, \u017ee Tomovo t\u011blo se pod m\u00fdm veden\u00edm zm\u00edtalo v divok\u00fdch p\u0159\u00edlivech euforie a slasti. Jednu ruku mi zaryl do vlas\u016f, i kdy\u017e v\u0161ak jeho sev\u0159en\u00ed bylo pevn\u00e9, skoro a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e9, nevn\u00edmal jsem to. Vid\u011bl jsem, jak se Tom top\u00ed v tom n\u00e1dhern\u00e9m pocitu. St\u00e1le \u010dast\u011bji volal m\u00e9 jm\u00e9no a proh\u00fdbal se p\u0159itom \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Najednou jsem ve sv\u00fdch \u00fastech poc\u00edtil teplo. Nebylo to takov\u00e9 to hork\u00e9, dusiv\u00e9 jako u Davida. Tohle bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 a pocity d\u00e1ven\u00ed mi nep\u0159iv\u00e1d\u011blo ani v nejmen\u0161\u00edm. Nejist\u011b jsem za\u010dal polykat a m\u00edsil se mnou velice zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, \u017ee m\u00e1m v sob\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce sv\u00e9ho bratra, ne\u017e tomu bylo doposud\u2026<\/div>\n
Vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky k jeho obli\u010deji a p\u0159itulil se k n\u011bmu, zat\u00edmco jsem za sebou hledal pe\u0159inu. Mn\u011b zima nebyla, j\u00e1 byl celou dobu oble\u010den\u00fd. Ale Tom se te\u010f za\u010d\u00ednal pon\u011bkud chv\u011bt, jak na n\u011bm zasychal pot. Zachumlal jsem ho do pe\u0159iny a on otev\u0159el sv\u00e9 nekone\u010dn\u011b hlubok\u00e9 o\u010di. Z\u00e1\u0159ila v nich radost, \u0161t\u011bst\u00ed, ale na\u0161el by se tam i z\u00e1blesk sl\u00e1bnouc\u00edho \u0161oku a nev\u00edry.<\/div>\n
„Bille,“ za\u0161eptal. „D\u011bkuju\u2026 To bylo\u2026 dokonal\u00fd\u2026 Je\u0161t\u011b nikdy jsem se nec\u00edtil tak, jako te\u010f\u2026“<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„Ned\u011bkuj. To j\u00e1 d\u011bkuju tob\u011b. Za to, \u017ees mi odpustil to vztekl\u00e9 chov\u00e1n\u00ed – „<\/div>\n
„Ne,“ p\u0159eru\u0161il m\u011b. „S t\u00edm jsem za\u010dal j\u00e1. V\u017edy\u0165 je to \u00fapln\u011b sm\u011b\u0161n\u00fd, \u017ee m\u011b vyto\u010dil jen jeden blbej sen. Kdybych tak nevyv\u00e1d\u011bl, tak se nikdy tyhle spory nemusely st\u00e1t. A ty by sis nemusel ni\u010dit obli\u010dej,“ dodal a smutn\u011b se dotkl m\u00fdch \u0161kr\u00e1banc\u016f. U\u017e se sice kr\u00e1sn\u011b hojily, te\u010f ale byly v tom meziobdob\u00ed pln\u00e9m strup\u016f, kter\u00e9 mi hyzdily obli\u010dej je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00e9 c\u00e1kance krve.<\/div>\n
„No jo,“ vzdychl jsem. „Ale u\u017e je to za n\u00e1mi, stalo se a nic s t\u00edm nenad\u011bl\u00e1me.“<\/div>\n
„Jen\u017ee – „<\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm, p\u0161\u0161\u0161t,“ zaprosil jsem ho. „Zapome\u0148me na to, co se stalo. Nebudeme u\u017e na to myslet, ju? Pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a odhrnul mi pram\u00ednek vlas\u016f za ucho.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ k\u00fdvl hlavou. „Te\u010f u\u017e se nesm\u00edme nechat zni\u010dit osudem, kdy\u017e u\u017e se to m\u00e1lem povedlo.“<\/div>\n
Stulil se ke mn\u011b a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b usnul. Nedivil jsem se mu. Zat\u00edmco j\u00e1 jsem se u mamky vyspal ka\u017ed\u00fd den do r\u016f\u017eova, Tomovy kruhy pod o\u010dima a otekl\u00e1 v\u00ed\u010dka mi \u0159\u00edkaly v\u00edc ne\u017e jasn\u011b, \u017ee on naopak bd\u011bl a tr\u00e1pil se. Rychle jsem mamce odepsal smsku, \u017ee jsme se zase usm\u00ed\u0159ili, a p\u0159ivinul si jeho naoko drsnou, ale p\u0159itom tak k\u0159ehkou bytost k sob\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji. Hladil jsem ho a jemn\u011b ho \u0161kr\u00e1bal nehty na z\u00e1dech. Ze sp\u00e1nku se usm\u00edval. Ur\u010dit\u011b mu to bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. Jen aby m\u011bl pravdu a my u\u017e nemuseli \u010delit dal\u0161\u00edm n\u00e1strah\u00e1m osudu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa S tich\u00fdm zakv\u00edlen\u00edm jsem otev\u0159el o\u010di. Stra\u0161n\u011b moc m\u011b bolela hlava. C\u00edtil jsem, jak mi pulzuje. Jako by se ka\u017edou vte\u0159inou snad m\u011bla rozsko\u010dit. „Au,“ vzdychl jsem a zmaten\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Byl jsem na sv\u00e9m pokoji, kter\u00fd, na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15525","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15525","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15525"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15525\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15525"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15525"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15525"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}