{"id":15544,"date":"2009-01-13T16:00:00","date_gmt":"2009-01-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15509"},"modified":"2009-01-13T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-13T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/13\/chaos-v-dusi-34\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 34."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b jsem za sebou pr\u00e1skl dve\u0159mi od pokoje a nasupen\u011b se zakousl do sv\u00e9 koblihy. Drtil jsem ji zuby tak, jako by moje h\u00e1dka s Tomem, moje \u0161kr\u00e1bance a moje utrpen\u00ed byla jenom jej\u00ed vina. \u0160t\u011bpil jsem ji v \u00fastech na ty nejmen\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 \u010d\u00e1sti a p\u0159itom se vztekal, jako snad nikdy. A p\u0159itom v\u016fbec netu\u0161\u00edm, pro\u010d se m\u011b tenhle z\u00e1chvat zmocnil! V\u017edy\u0165 od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera jsem si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby Tom za mnou p\u0159i\u0161el a my dva se zase usm\u00ed\u0159ili, tak jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee te\u010f, kdy\u017e tahle situace nastala, tak jsem se za\u010dal takhle \u010d\u00edlit? Pro\u010d? V\u017edy\u0165 jsem ho p\u0159ece tak zoufale pot\u0159eboval na sv\u00e9 stran\u011b! Vlastn\u011b po\u0159\u00e1d pot\u0159ebuju\u2026<\/div>\n
Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Neodpov\u00eddal jsem. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to je Tom. J\u00e1 jsem ale na n\u011bj v\u016fbec nem\u011bl n\u00e1ladu.<\/div>\n
„Bille, otev\u0159i mi! Pros\u00edm!“<\/div>\n
Ignoroval jsem ho. St\u00e1l jsem a d\u00edval se z okna, u\u0161i jsem v\u0161ak m\u011bl nastra\u017een\u00e9.<\/div>\n
„No tak, Bille! J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to v\u010dera p\u0159ehnal, a omlouv\u00e1m se ti! Chci se s tebou zase usm\u00ed\u0159it\u2026 pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 reakce z m\u00e9 strany nep\u0159ich\u00e1zela. Zaryt\u011b jsem koukal z okna na siluetu m\u011bsta.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem se k tob\u011b nechoval spravedliv\u011b\u2026 Tak a\u017e se mnou zase bude\u0161 cht\u00edt promluvit\u2026 tak sta\u010d\u00ed p\u0159ij\u00edt.“<\/div>\n
Naslouchal jsem vzdaluj\u00edc\u00edm se krok\u016fm. Teprve kdy\u017e v d\u00e1li tlumen\u011b klaply zav\u00edran\u00e9 dve\u0159e, tak jsem ty sv\u00e9 ti\u0161e pootev\u0159el, abych se ujistil, \u017ee Tom je skute\u010dn\u011b pry\u010d. Byl pry\u010d. Na zemi le\u017eela osam\u011bl\u00e1 r\u016f\u017ee a popsan\u00fd kousek pap\u00edru. Necht\u011bl jsem ani jedno z toho. Zv\u011bdavost mi v\u0161ak nedala. Zvedl jsem tedy oboj\u00ed, zav\u0159el za sebou, usedl na postel a dal se do \u010dten\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bille,<\/em><\/div>\n
V\u00edm, \u017ee jsem se v\u010dera k Tob\u011b zachoval nespravedliv\u011b. Cht\u011bl bych se Ti za to omluvit. V\u00edm, \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 za to, jak\u00e9 sny se Ti zdaj\u00ed. V\u00edm, jakou z nich m\u00e1\u0161 hr\u016fzu. A j\u00e1, m\u00edsto, abych T\u011b ut\u011b\u0161oval jako v\u017edycky, tak jsem T\u011b vyhnal\u2026 Zachoval jsem se jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed sobec, oto\u010dil jsem se k Tob\u011b z\u00e1dy ve chv\u00edli, kdy jsi m\u011b pot\u0159eboval. Nejrad\u0161i bych si za to nafackoval. Ale to nebudu rozepisovat. Zn\u00e1m T\u011b, v\u00edm, \u017ee po p\u0159e\u010dten\u00ed tenhle vzkaz stejn\u011b roztrh\u00e1\u0161 a hod\u00ed\u0161 do ko\u0161e. Jenom jsem Ti t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee i p\u0159es to, co se v\u010dera stalo, T\u011b st\u00e1le miluju a v m\u00e9m srdci pro Tebe v\u017edycky bude m\u00edsto. A j\u00e1 budu \u010dekat, dokud se ke mn\u011b nevr\u00e1t\u00ed\u0161. I kdyby ses nevr\u00e1til nikdy. Rad\u0161i budu s\u00e1m, kdy\u017e jsem T\u011b po v\u010derej\u0161ku nejsp\u00ed\u0161 ztratil. Proto\u017ee Ty\u2026 Ty jsi v\u0161echno, co m\u00e1m, a co proud\u00ed m\u00fdmi \u017eilami. Odpus\u0165 mi, pros\u00edm, bude – li to n\u011bkdy mo\u017en\u00e9.<\/em><\/div>\n
Tom.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tup\u011b jsem z\u00edral na t\u011bch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f, psan\u00fdch jeho rukou. Jeho slova m\u011b doj\u00edmala. On na m\u011b bude \u010dekat\u2026 Ale pak jsem se zamra\u010dil. Pro\u010d bych mu m\u011bl tak snadno odpou\u0161t\u011bt? V\u017edy\u0165 m\u011b zranil! Jeho slova mi ubl\u00ed\u017eila mnohem v\u00edce ne\u017e David\u016fv opasek. Kone\u010dn\u011b z n\u011bj vyplavala na povrch ta jeho slavn\u00e1 up\u0159\u00edmnost, podle kter\u00e9 jsem chudinka a svin\u011b!<\/div>\n
<\/div>\n
Vztekle jsem za\u010dal dopis trhat na co mo\u017en\u00e1 nejmen\u0161\u00ed kousky, na\u010de\u017e jsem ho bez ladu a skladu hodil do ko\u0161e. Pak jsem se pod\u00edval na r\u016f\u017ei. Byla tak bezbrann\u00e1. Surov\u011b jsem sev\u0159el kv\u011bt a prudce trhl dlan\u00ed. C\u00edtil jsem, jak m\u00e9 prsty drt\u00ed jednotliv\u00e9 pl\u00e1tky, kter\u00e9 nem\u011bly sebemen\u0161\u00ed \u0161anci se br\u00e1nit. Jedin\u00e9, co mi vzdorovalo, byly trny, i ty v\u0161ak nakonec podlehly ni\u010div\u00e9mu tlaku m\u00fdch rukou. Vy\u0161el jsem ze dve\u0159\u00ed a pohodil nevinnou, zni\u010denou r\u016f\u017ei na zem. Chladn\u011b jsem se d\u00edval, jak dopad\u00e1 na koberec, na\u010de\u017e jsem t\u0159\u00edskl dve\u0159mi a svalil se na postel ke sv\u00e9mu notebooku.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bjakou dobu jsem z\u00edral do monitoru. Ani internet, ani mail, ani icq m\u011b v\u0161ak nedok\u00e1zalo zabavit. A\u0165 jsem se zatoulal na jak\u00e9koliv str\u00e1nky, postupn\u011b jsem je v\u0161echny zav\u0159el. Celou dobu jsem toti\u017e myslel na Toma. Podv\u011bdom\u011b jsem si otev\u0159el Photoshop, do kter\u00e9ho jsem vlo\u017eil jednu z mnoha bratrov\u00fdch fotek. Nebyl jsem p\u0159es po\u010d\u00edta\u010de nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 dobr\u00fd, Andreas m\u011b v\u0161ak p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci? roky? nau\u010dil p\u00e1r jednoduch\u00fdch \u00faprav a fotomont\u00e1\u017e\u00ed. Zahled\u011bl jsem se do monitoru, pustil si do sluch\u00e1tek m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 p\u00edsni\u010dky, a ani\u017e bych vlastn\u011b n\u011bjak hloub\u011bji vn\u00edmal, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m, dal jsem se do pr\u00e1ce\u2026<\/div>\n
Zamy\u0161len\u011b jsem si prohl\u00ed\u017eel sv\u00e9 hotov\u00e9 d\u00edlo. Bylo vid\u011bt, \u017ee to je jenom mont\u00e1\u017e, \u017ee na tom nen\u00ed nic pravdiv\u00e9ho, a \u017ee to d\u011blal absolutn\u00ed laik. P\u0159esto mi to vl\u00e9valo do \u017eil prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Sledoval jsem de\u0161tivou krajinu, do kter\u00e9 jsem um\u00edstil n\u00e1s dva v radostn\u00e9m objet\u00ed, kter\u00e9 se kr\u00e1tce po MTV Awards objevilo snad na v\u0161ech webovk\u00e1ch o na\u0161\u00ed skupin\u011b. \u0160\u0165astn\u00e9 \u00fasm\u011bvy ale byly p\u0159eta\u017eeny k\u0159\u00ed\u017eem, kter\u00fd nosilo na\u0161e prvn\u00ed cd, a nad na\u0161imi hlavami byl n\u016f\u017e, z jeho\u017e hrotu kanula krev, a jeho\u017e \u010depel sm\u011b\u0159ovala k Tomov\u011b hlav\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Byl to stra\u0161n\u011b divn\u00fd obr\u00e1zek, ale n\u011bjak\u00fdm podivn\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b hypnotizoval. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to, co na n\u011bm je zobrazen\u00e9, teda hlavn\u011b ten n\u016f\u017e, \u017ee to nen\u00ed pravda ani n\u00e1hodou. Kdy\u017e jsem se ale pod\u00edval na Tom\u016fv rozz\u00e1\u0159en\u00fd obli\u010dej, zase mi v \u017eil\u00e1ch za\u010dal tepat vztek. Byl jsem s\u00e1m ze sebe zmaten. Pro\u010d te\u010f vlastn\u011b bratra tak nen\u00e1vid\u00edm, kdy\u017e p\u0159itom tou\u017e\u00edm po tom, b\u00fdt st\u00e1le s n\u00edm? Bylo snad tohle t\u00edm trestem, kter\u00fd m\u011b kone\u010dn\u011b dohnal? Kter\u00fdm se mi mstil duch mrtv\u00e9ho paparazziho?<\/div>\n
<\/div>\n
Sklesle jsem se zvedl z postele a vydal se tichou hotelovou chodbou a\u017e k baru, jen\u017e byl um\u00edst\u011bn\u00fd hned vedle j\u00eddelny. Na chodb\u011b m\u011b nikdo nevid\u011bl, u baru v\u0161ak ano. Spat\u0159il jsem, jak se skupina p\u0159ibli\u017en\u011b p\u011bti d\u00edvek vydala chvatn\u00fdm krokem ke mn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9\u00e9, Bille! \u017de mi d\u00e1\u0161 autogram, pros\u00ed\u00ed\u00edm!“ pi\u0161t\u011bly jedna p\u0159es druhou.<\/div>\n
Za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed bych jim ochotn\u011b vyhov\u011bl, te\u010f jsem ale o n\u011bjak\u00e9 podepisov\u00e1n\u00ed a hlavn\u011b publikum kolem sebe v\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl z\u00e1jem, byl jsem r\u00e1d, \u017ee mi povedlo sem propl\u00ed\u017eit, ani\u017e by si toho ochranka v\u0161imla.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou a plou\u017eiv\u00fdm krokem pokra\u010doval k seda\u010dk\u00e1m u pultu. „Nechte m\u011b na pokoji.“<\/div>\n
Za\u010daly je\u0161t\u011b v\u00edce v\u0159\u00edskat. Bo\u017ee! J\u00e1 snad ohluchnu! A\u010dkoliv jsem je a\u017e dote\u010f ok\u00e1zale ignoroval, zni\u010dehonic jsem se r\u00e1zn\u011b oto\u010dil na podpatku.<\/div>\n
„Tak hele!“ obo\u0159il jsem se na n\u011b docela dost agresivn\u00edm hlasem. „Vypadn\u011bte ode m\u011b, nebo zavol\u00e1m ochranku! Nechte m\u011b na pokoji!“<\/div>\n
Tohle ne\u010dekaly. I kdy\u017e bylo vid\u011bt, \u017ee se jim to nel\u00edb\u00ed, tak nakonec, \u0161eptaj\u00edce si nad\u00e1vky, se nerudn\u011b odplou\u017eily ke dve\u0159\u00edm a ode\u0161ly. Uf. Dosedl jsem na seda\u010dku.<\/div>\n
„Dvojitou vodku s Redbullem,“ \u0161t\u011bkl jsem zni\u010den\u011b na barmana.<\/div>\n
Uchopil jsem do ruky sklenici s tou n\u00e1dhernou \u017elutavou tekutinou a chv\u00edli si ji z\u00e1libn\u011b prohl\u00ed\u017eel. Teprve pak jsem ji do sebe klopnul na ex. Tot\u00e9\u017e jsem u\u010dinil s druhou sklenic\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou to sam\u00fd,“ poru\u010dil jsem si dal\u0161\u00ed objedn\u00e1vku, ignoruj\u00edc, \u017ee mi zap\u00edpala p\u0159ijat\u00e1 smska.<\/div>\n
Neskon\u010dilo jen u jednoho p\u0159\u00eddavku. Z p\u016fvodn\u00edho „je\u0161t\u011b jednou“ se stalo nakonec asi desetkr\u00e1t \u010di snad je\u0161t\u011b v\u00edcekr\u00e1t „je\u0161t\u011b jednou“. Teprve kdy\u017e mi hlava klinkla o pult, tak jsem usoudil, \u017ee u\u017e m\u00e1m asi dost. Zalovil jsem v kapse, vyt\u00e1hl n\u011bjak\u00e9 bankovky a hodil je barmanovi na pult, na\u010de\u017e jsem nejist\u011b sesko\u010dil ze seda\u010dky, p\u0159i\u010dem\u017e se mi podlomily nohy a j\u00e1 m\u00e1lem spadl.<\/div>\n
„Po\u010dkejte!“ zavolal na m\u011b barman, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se chyst\u00e1m k odchodu. „M\u00e1te tady pen\u00edze zp\u00e1tky!“<\/div>\n
„To si\u2026 si nechte,“ odbyl jsem ho zna\u010dn\u011b opileck\u00fdm hlasem a velkoryse m\u00e1vnul rukou, kdy\u017e jsem se pot\u00e1civ\u00fdm krokem vydal sm\u011brem k v\u00fdchodu. „J\u00e1\u2026“ \u0161kytnul jsem. „J\u00e1 v\u00edm, jak vy\u2026 vy civilisti, co nezp\u00edvaj, musej vyd\u011bl\u00e1vat ka\u017edou ka\u010dku\u2026 jo\u2026 ka\u017edou ka\u010dku\u2026“<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli se mi povedlo vymotat se ze dve\u0159\u00ed a vydal jsem se do chodby ke sv\u00e9mu pokoji. Bylo mi po dob\u011b tak dob\u0159e! Jako by ze m\u011b spadly v\u0161echny ty starosti, kter\u00e9 m\u011b posledn\u00ed dobou tak t\u00ed\u017eily! M\u011bl jsem dojem, \u017ee snad dok\u00e1\u017eu l\u00e9tat, a na d\u016fkaz toho jsem si cestou tan\u010dil, ve snaze napodobit baletky z Labut\u00edho jezera.<\/div>\n
„\u00c1 raz, dva, t\u0159i, obrat!“ notoval jsem si a pohyboval se v rytmu vlastn\u00edch p\u0159\u00edkaz\u016f. „\u00dakrok\u2026 zp\u00e1tky… a pirueta!“<\/div>\n
P\u0159i piruet\u011b jsem se vymr\u0161til jak\u00fdmsi prapodivn\u00fdm skokem do vzduchu, kde jsem se pokusil oto\u010dit kolem vlastn\u00ed osy. Jen\u017ee se mi to jaksi nezda\u0159ilo a j\u00e1 jsem po n\u011bkolika minut\u00e1ch zasko\u010den\u011b zaznamenal, \u017ee le\u017e\u00edm jak \u0161irok\u00fd, tak dlouh\u00fd na zemi, a \u017ee ke mn\u011b b\u011b\u017e\u00ed n\u011bjak\u00fd man\u00edk z recepce.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi!“ vyhrkl, kdy\u017e m\u011b zvedal na nohy. „Jste v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b\u017ee jsem!“ pok\u00fdval jsem d\u016frazn\u011b hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e jsem ho nechal, aby m\u011b zvednul, s\u00e1m jsem to n\u011bjak nedok\u00e1zal. Pak jsem se od n\u011bj odpojil a oto\u010dil se na n\u011bj s v\u00fdznamn\u011b zvednut\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem.<\/div>\n
„Ale ne, \u017ee to vykl\u00e1bos\u00edte ochrance nebo Tomovi, jasn\u00fd?“ spustil jsem k\u00e1z\u00e1n\u00ed. „Jinak\u2026“ \u0161kytl jsem. „Jinak\u2026“ op\u011bt jsem \u0161kytl. „Kurva! Jinak\u2026 jinak v\u00e1m tu ud\u011bl\u00e1m\u2026“ \u0161kyt. „Takovej beng\u00e1l, \u017ee\u2026“ \u0161kyt. „\u017de se z toho v\u0161ichni ty ber\u2026“ \u0161kyt. „Ber\u0148\u00e1ci nevzpamatujou, jo?“<\/div>\n
Dobr\u00e1cky jsem ho popl\u00e1cal po rameni a vr\u00e1vorav\u00fdm krokem, m\u00ed\u0159\u00edce sp\u00ed\u0161 od jedn\u00e9 zdi ke druh\u00e9, proto\u017ee se mi ty b\u00edl\u00e9 st\u011bny tak l\u00edbily, jsem se vydal do na\u0161\u00ed chodby.<\/div>\n
„Ich muss durch den Monsun, hinter die Welt\u2026“ za\u010dal jsem si zp\u00edvat, pak jsem se ale zasekl. „Vole, jak je to d\u00e1l? Am kein Regen mehr\u2026“\u0161kyt. „Ne, to nen\u00ed ono\u2026 Kurva, jak je to d\u00e1l?“ obo\u0159il jsem se na chud\u00e1ka recep\u010dn\u00edho, kter\u00fd se stihl odpl\u00ed\u017eit za sv\u016fj pult. „Jo, u\u017e v\u00edm! D\u00edkec, inkouste! Am Ende der Zeit, bis kein Regen etlang\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
\u0160\u0165astn\u00fd, \u017ee jsem si zase vybavoval na\u0161i p\u00edsni\u010dku, jsem ladn\u011b, s rozta\u017een\u00fdma rukama, jimi\u017e, tedy hlavn\u011b prsty, jsem napodoboval padaj\u00edc\u00ed d\u00e9\u0161\u0165, jsem se dopot\u00e1cel a\u017e do na\u0161\u00ed chodby.<\/div>\n
„\u2026 hor deiner Namen im Orkaaan!“ prot\u00e1hl jsem posledn\u00ed slovo, kter\u00e9 jsem za\u0159val z pln\u00fdch plic, p\u0159idr\u017euj\u00edc se p\u0159itom zdi. „Ich glaub noch mehr, irgendwann laufen wir zusammen, gegen den Sturm denke ich daran, irgendwann laufen wir zussamen, weil uns einfach nicht mehr halten kann, durch den Monsuuuuuuuuuuuuuuun, da wird alles guuuuuuuuuuut\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille?“ ozvalo se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
Se zna\u010dn\u00fdmi komplikacemi jsem se pokusil zaost\u0159it na \u010dty\u0159i vzd\u00e1len\u00e9 postavy, a posl\u00e9ze jsem v nich poznal zbytek skupiny a Alexe. V\u0161ichni na m\u011b \u0161okovan\u011b t\u0159e\u0161tili o\u010di, zat\u00edmco j\u00e1 jsem s \u00fasm\u011bvem ladn\u011b docupital a\u017e k nim.<\/div>\n
„Co je?“ culil jsem se na n\u011b. „Co tady stoj\u00edte jak Tom\u016fv k\u00e1mo\u0161, kdy\u017e\u2026“ \u0161kyt. „Kdy\u017e je p\u0159ed n\u00edm \u0148\u00e1k\u00e1 holka?“<\/div>\n
Vybuchl jsem sm\u00edchy a za\u010dal se tomu stra\u0161n\u011b moc gebit, tahle moje v\u011bta mi toti\u017e p\u0159i\u0161la pon\u011bkud komick\u00e1 a hlavn\u011b trefn\u00e1. P\u0159idr\u017eoval jsem se p\u0159itom Gustava, abych neupadnul, a v bla\u017een\u00e9 nev\u011bdomosti jsem si neuv\u011bdomoval Alex\u016fv t\u00e9m\u011b\u0159 vra\u017eedn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Bille? Tys ne\u010detl smsku, \u017ee m\u00e1me za hodinu focen\u00ed?“ zeptal se m\u011b a z hlasu mu p\u0159itom odkap\u00e1val vztek.<\/div>\n
„Ono\u2026 ono se bude fotit?“ rozz\u00e1\u0159ily se mi o\u010di. „J\u00f3\u00f3\u00f3, bude se fotit!“ za\u010dal jsem sk\u00e1kat na jednom m\u00edst\u011b a tleskal jsem rukama.<\/div>\n
„No to teda nebude!“ za\u0159val Alex. „Pod\u00edvej se na sebe, v jak\u00fdm jsi stavu! A zase bude m\u00edt cel\u00e1 skupina kv\u016fli tob\u011b pr\u016f\u0161vih!“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem d\u016frazn\u011b hlavou. „Fotit se prost\u011b bude! Tady n\u011bkde bl\u00edzko, a j\u00e1 tam budu p\u00f3zovat! Chci, aby to bylo podle pl\u00e1nu! Tak sebou pohn\u011bte, p\u0159ipravte se, j\u00e1 se jdu rychle nal\u00ed\u010dit a jdeme!“<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e n\u011bkdo z nich stihnul nam\u00edtnout jak\u00e9koliv slovo, ve\u0161el jsem do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Auuu!“ zaklel jsem, kdy\u017e jsem si teprve po n\u00e1razu uv\u011bdomil, \u017ee jsou moje dve\u0159e zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Vyt\u00e1hl jsem teda kartu, a vidouc, jak ostatn\u00ed dali hlavy dohromady a n\u011bco projedn\u00e1vali, zabouchl jsem dve\u0159e a vbaletil jsem do koupelny. Vratk\u00fdmi prsty jsem hr\u00e1bl do sv\u00e9 kosmetick\u00e9 ta\u0161ti\u010dky a vyt\u00e1hl makeup, kter\u00fd jsem podle pam\u011bti rozpatlal po cel\u00e9m sv\u00e9m obli\u010deji. Ale ten hn\u011bd\u00fd sajrajt ne a ne zakr\u00fdt \u0161kr\u00e1bance po r\u016f\u017ei! Nesouhlasn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou a rozhodn\u011b si do dlan\u00ed vm\u00e1\u010dkl je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed d\u00e1vku, kterou jsem dal jenom na \u010derstv\u00e9 \u0161lince. Ignoroval jsem p\u0159itom, jak n\u011bkdo bu\u0161\u00ed na dve\u0159e pokoje a k\u0159i\u010d\u00ed na m\u011b. Jen a\u0165 si k\u0159i\u010d\u00ed\u2026<\/div>\n
„Schrei, bist du du selbst bist!“ zavolal jsem \u0161kodolib\u011b sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm a zp\u00edval si d\u00e1l. „Schrei, und wenn es das letzte ist, schrei, auch wenn es weh tut, schrei so laut, du kannst!“<\/div>\n
Na snad centimetr silnou vrstvu makeupu jsem si nanesl pudr, na\u010de\u017e jsem se za\u010dal v\u011bnovat vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Na v\u00ed\u010dka jsem nanesl uhlov\u011b \u010dern\u00e9 st\u00edny, to bylo bez probl\u00e9m\u016f. Kdy\u017e jsem si ale d\u00e1val linky, stra\u0161n\u011b se mi rozklepala ruka! Sakra. J\u00e1 si nepot\u0159ebuju vyp\u00edchnout oko! P\u0159idr\u017euj\u00edc si ruku tou druhou, nakonec se mi snad po deseti minut\u00e1ch povedlo za\u010dernit si kukadla tak, \u017ee jsem s nimi byl zcela spokojen. Na \u0159asenku jsem v klidu zapomn\u011bl a v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, kde jsem tu\u0161il ostatn\u00ed\u2026<\/div>\n
„Bo\u017ee!“ vyk\u0159ikli v\u0161ichni z\u00e1rove\u0148 pot\u00e9, co m\u011b spat\u0159ili.<\/div>\n
„Si snad d\u011bl\u00e1\u0161 ze m\u011b prdel, ne?“ zakuckal se Georg. „V\u017edy\u0165 se\u0161 zmalovanej jako stra\u0161idlo do zel\u00ed!“<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny.<\/div>\n
„No a? Tak jdeme, jdeme, nebo n\u00e1m ute\u010dou!“<\/div>\n
Rozeb\u011bhl jsem se sm\u011brem k recepci a ostatn\u00ed m\u011b opatrn\u011b n\u00e1sledovali. Jako by se m\u011b snad b\u00e1li, nebo co\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e jsme ve\u0161li do jedn\u00e9 z hotelov\u00fdch m\u00edstnost\u00ed, kde m\u011blo focen\u00ed prob\u00edhat, bylo mi tro\u0161ku divn\u00e9, \u017ee tu je tak m\u00e1lo lid\u00ed. Kde jsou mask\u00e9\u0159i a v\u0161ichni ti pru\u010fasov\u00e9, co do n\u00e1s po\u0159\u00e1d hu\u010dej, jak se m\u00e1me postavit? A jak to, \u017ee je pozad\u00ed tak jednoduch\u00fd? Nech\u00e1pal jsem to, ale rozhodl jsem se t\u00edm nezab\u00fdvat. Suver\u00e9nn\u011b jsem si zabral nejlep\u0161\u00ed m\u00edsto.<\/div>\n
„No kde jste?“ houkl jsem na kluky, kte\u0159\u00ed se ke mn\u011b nejist\u011b p\u0159idali.<\/div>\n
Zd\u00e1lo se mi to, nebo jim t\u011bkalo v koutc\u00edch, kdykoliv se na m\u011b pod\u00edvali? Asi se mi to jen zd\u00e1lo, oni by se mi nikdy nesm\u00e1li, na to je zn\u00e1m a\u017e moc dob\u0159e. Se smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem jsem se teda obr\u00e1til zp\u011bt k objektivu a focen\u00ed za\u010dalo\u2026<\/div>\n
„Vid\u011bli jste to? Vid\u011bli jste, jak l\u00edtaly ty sv\u011btl\u00ed\u010dka?“ tan\u010dil jsem kolem nich radost\u00ed, kdy\u017e jsme se vraceli na pokoje. „To bylo \u00fa\u017easn\u00fd!“<\/div>\n
„No, tak my rad\u0161i p\u016fjdem,“ odpojili se od n\u00e1s v recepci Geo, Gustav a Alex. „Sejdeme se u ve\u010de\u0159e. Postarej se o n\u011bj\u2026“<\/div>\n
Zmaten\u011b jsem se zastavil. Kam jdou?<\/div>\n
„Kam jdou, Tome?“ nech\u00e1pal jsem. „J\u00e1 chci j\u00edt taky!“<\/div>\n
„Ne, ty nikam nep\u016fjde\u0161! Ty p\u016fjde\u0161 do postele a bude\u0161 le\u017eet!“ ozn\u00e1mil mi d\u016frazn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ach jo,“ f\u0148ukl jsem a tou\u017eebn\u011b sledoval, jak ti t\u0159i miz\u00ed venku.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem j\u00edt za nimi, Tom m\u011b ale chytil za ruku a vedl m\u011b k pokoji.<\/div>\n
„Bille, pro\u010d ses tak z\u0159\u00eddil?“ zeptal se m\u011b po chv\u00edli.<\/div>\n
„J\u00e1\u00e1\u00e1?“ vykulil jsem o\u010di. „J\u00e1 jsem se nijak nez\u0159\u00eddil! V\u017edy\u0165 jsem \u00fapln\u011b v pohod\u011b, pod\u00edvej!“<\/div>\n
V tu chv\u00edli jsem zakopl o pr\u00e1h a p\u0159ed p\u00e1dem m\u011b zachr\u00e1nila Tomova ruka. Vid\u011bl jsem, jak mu cuk\u00e1 v koutc\u00edch.<\/div>\n
„To vid\u00edm,“ k\u00fdvl pobaven\u011b hlavou a pokra\u010doval sm\u011brem na m\u016fj pokoj.<\/div>\n
Rozhodl jsem se jeho divn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, kter\u00fdm m\u011b rozhodn\u011b nechv\u00e1lil, zcela ignorovat. Kdy\u017e mi z kapsy u d\u017e\u00edn vytahoval karti\u010dku od pokoje, \u010dum\u011bl jsem trucovit\u011b do pr\u00e1zdna. Pak m\u011b zat\u00e1hnul do pokoje. Ud\u011blal v\u0161ak del\u0161\u00ed krok, aby se vyhnul rozdrcen\u00e9 r\u016f\u017ei, na ni\u017e stihl vrhnout smutn\u00fd pohled.<\/div>\n
Vlekl m\u011b k posteli, zat\u00edmco jsem si broukal Totgeliebt, ale j\u00e1 jsem se najednou zastavil. Stra\u0161n\u011b m\u011b zabolelo v \u017ealudku! Vyp\u00edskl jsem a p\u0159edklonil se. M\u011bl jsem dojem, jako by se mi do krku plazili n\u011bjac\u00ed hadi.<\/div>\n
„Bille?“ p\u0159isko\u010dil ke mn\u011b Tom a narovnal m\u011b. Ustaran\u011b mi p\u0159itom hled\u011bl do o\u010d\u00ed. „Bille, dobr\u00fd?“<\/div>\n
„To nev – „<\/div>\n
V tu chv\u00edli jsem si hlasit\u011b \u0159\u00edhl a z m\u00fdch \u00fast se vyvalila \u0161t\u011bdr\u00e1 d\u00e1vka vodky s Redbullem, sm\u00edchan\u00fdch s m\u00fdmi \u017ealude\u010dn\u00edmi \u0161\u0165\u00e1vami. Zaznamenal jsem, \u017ee br\u00e1chovo tri\u010dko dostalo p\u0159\u00edm\u00fd z\u00e1sah, ale nedok\u00e1zal jsem to vn\u00edmat. Znovu mnou projela siln\u00e1 k\u0159e\u010d a j\u00e1 se postupn\u011b svezl na v\u0161echny \u010dty\u0159i a v\u0161echno to prskal na zem. P\u0159ipadal jsem si p\u0159itom jako sopka, ze kter\u00e9 se val\u00ed proudy l\u00e1vy. Do obli\u010deje mi padaly vlasy a za\u010dalo m\u011b pol\u00e9vat horko\u2026<\/div>\n
„Bille\u2026 no tak\u2026 to bude dobr\u00fd\u2026“ ti\u0161il m\u011b Tom. „Jen to v\u0161echno vyho\u010f\u2026 pak ti zase bude dob\u0159e\u2026“<\/div>\n
Zprudka jsem d\u00fdchal a na \u010dele mi st\u00e1l pot. Klepal jsem se p\u0159itom a p\u0159ipadal si tak mal\u00e1tn\u011b. Kolem m\u011b pulsovala tma\u2026<\/div>\n
„Tome,“ hlesl jsem je\u0161t\u011b, ne\u017e se mi podlomily ruce a j\u00e1 se bezvl\u00e1dn\u011b svalil na podlahu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Na\u0161tvan\u011b jsem za sebou pr\u00e1skl dve\u0159mi od pokoje a nasupen\u011b se zakousl do sv\u00e9 koblihy. Drtil jsem ji zuby tak, jako by moje h\u00e1dka s Tomem, moje \u0161kr\u00e1bance a moje utrpen\u00ed byla jenom jej\u00ed vina. \u0160t\u011bpil jsem ji v \u00fastech<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15544","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15544","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15544"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15544\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15544"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15544"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15544"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}