{"id":15564,"date":"2009-01-11T14:30:00","date_gmt":"2009-01-11T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15529"},"modified":"2009-01-11T14:30:00","modified_gmt":"2009-01-11T13:30:00","slug":"chaos-v-dusi-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/11\/chaos-v-dusi-33\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 33."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Le\u017eel jsem na posteli s k\u0159e\u010dovit\u011b zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a prudce jsem oddechoval. Trhal jsem p\u0159itom hlavou. Cht\u011bl jsem otev\u0159\u00edt o\u010di, hodn\u011b moc, ale nedok\u00e1zal jsem to. Jedin\u00e9, co m\u011b opou\u0161t\u011blo, byly tkliv\u00e9 n\u00e1\u0159ky a zoufal\u00e9 vzdechy. \u0160kubl jsem rukama. Nemohl jsem s nimi h\u00fdbat! N\u011bco jsem m\u011bl sta\u017een\u00e9 kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e1 byla jemn\u00fdm, ale pevn\u00fdm materi\u00e1lem p\u0159ipoutan\u00e1 k horn\u00ed \u010d\u00e1sti postele a o\u010di mi zakr\u00fdvala jak\u00e1si l\u00e1tka. Cloumala mnou hr\u016fza. Byl jsem tak bezmocn\u00fd\u2026<\/em><\/div>\n
\u010c\u00edsi dlan\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly m\u00e9 t\u011blo a n\u011bkdo se ke mn\u011b tiskl. Znal jsem ty doteky. V\u017edycky byly tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 a ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed. Dnes v\u0161ak ne. Dnes byly dominantn\u00ed, agresivn\u00ed a sobeck\u00e9. V\u011bd\u011bl jsem, kdo to je. Ten, komu jsem tak bezmezn\u011b d\u016fv\u011b\u0159oval. Ten, kdo mi b\u00fdval oporou, kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159. M\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl\u2026 Jen\u017ee dnes to nebyl and\u011bl. Dnes to byl Satan. Egoisticky si se mnou d\u011blal, co se mu l\u00edbilo. Nebral sebemen\u0161\u00ed ohled na to, \u017ee jsem cel\u00fd vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee m\u011b to bol\u00ed, \u017ee nechci. Byl jsem jen jeho otrok.<\/em><\/div>\n
„Tome,“ zana\u0159\u00edkal jsem prosebn\u011b. „Tome, pros\u00edm\u2026 ne\u2026 Pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
Jeho ruce zes\u00edlily objet\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee to takhle chci,“ d\u00fdchl mi do obli\u010deje.<\/em><\/div>\n
Vyjekl jsem. V\u016fbec jsem sv\u00e9ho bratra nepozn\u00e1val! Pro\u010d mi takhle ubli\u017euje? Pokusil jsem se br\u00e1nit, on se ale m\u00fdm ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fdm pokus\u016fm vysm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Ne!“ zak\u0159i\u010del jsem. On m\u011b v\u0161ak \u0161kubl za vlasy.<\/em><\/div>\n
„Dr\u017e zob\u00e1k!“ obo\u0159il se na m\u011b. „Jsem star\u0161\u00ed, a ty m\u011b taky bude\u0161 podle toho poslouchat, jasn\u00fd? V\u00ed\u0161, co jsem v\u0161echno kv\u016fli tob\u011b d\u011blal? Co jsem pro tebe ob\u011btoval a riskoval, i kdy\u017e jsem nemusel? V\u00ed\u0161 to? V\u00ed\u0161! Tak sklapni a dr\u017e!“<\/em><\/div>\n
N\u011bco m\u011b bolestiv\u011b \u0159\u00edzlo do nadlokt\u00ed a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee mi te\u010de krev. Ti\u0161e jsem f\u0148ukl. V tu chv\u00edli m\u011b ale pevn\u00e1 dla\u0148 hrub\u011b sev\u0159ela za bradu, a i kdy\u017e jsem nemohl koukat, sto\u010dil si m\u011b sm\u011brem ke sv\u00e9mu obli\u010deji.<\/em><\/div>\n
\n
„Tak poslouchej!“ zavr\u010del na m\u011b. „Je\u0161t\u011b jednou cekne\u0161, a p\u0159elep\u00edm ti hubu kobercovkou, rozum\u00ed\u0161?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Rozechv\u011ble jsem p\u0159ik\u00fdvl hlavou. Vn\u00edmal jsem, jak mi po nadlokt\u00ed p\u0159ejelo n\u011bco hrozn\u011b moc studen\u00e9ho a m\u00e9 r\u00e1ny na okam\u017eik zap\u00e1lily. A j\u00e1, p\u0159esto\u017ee jsem m\u011bl zav\u00e1zan\u00e9 o\u010di, v\u011bd\u011bl jsem najednou, \u017ee se jeho zuby prom\u011bnily v dlouh\u00e9 \u0161pi\u010dat\u00e9 jehly. Dychtiv\u011b se mi zakousl do krku a j\u00e1 c\u00edtil, jak mi prask\u00e1 k\u016f\u017ee, jak se mi zuby zar\u00fdvaj\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji do masa.<\/em><\/div>\n
„Aaaaaaaaa!“ zakv\u00edlel jsem\u2026<\/em><\/div>\n
A prudce otev\u0159el o\u010di. Vystra\u0161en\u011b jsem koukal do stropu a cel\u00fd se chv\u011bl. Pak se n\u011bco studen\u00e9ho dotklo m\u00e9ho krku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ach!“ vyjekl jsem p\u0159ekvapen\u011b a trhl jsem sebou.<\/div>\n
Byl to ale jenom Tom, kter\u00fd se tv\u00e1\u0159il smutn\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e ubl\u00ed\u017een\u011b, a ml\u010dky se m\u011b dot\u00fdkal jemn\u00fdm had\u0159\u00edkem. Zjistil jsem, \u017ee to, co m\u011b ve snu \u0161t\u00edpalo na nadlokt\u00ed, byl nejsp\u00ed\u0161 ten vlhk\u00fd had\u0159\u00edk, proto\u017ee se mi tam je\u0161t\u011b mok\u0159e leskla k\u016f\u017ee\u2026 a v n\u00ed byly m\u011blk\u00e9 \u0161kr\u00e1bance, kter\u00e9 nazna\u010dovaly ji\u017e zastaven\u00e9 slab\u00e9 krv\u00e1cen\u00ed. Nech\u00e1pal jsem, jak jsem mohl zni\u010dehonic za\u010d\u00edt krv\u00e1cet jak na nadlokt\u00ed, tak evidentn\u011b i na krku. Pak jsem se v\u0161ak kolem sebe rozhl\u00e9dl a spat\u0159il r\u016f\u017ei s temn\u011b rud\u00fdm kv\u011btem, kter\u00fd byl velice podobn\u00fd krvi, je\u017e se t\u0159pytila na trnech.<\/div>\n
„Tome?“ zeptal jsem se v\u00e1hav\u011b. „Co se\u2026 co se stalo?“<\/div>\n
<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl mi. Pouze ml\u010dky ode\u0161el do koupelny, kam vr\u00e1til had\u0159\u00edk. Sly\u0161el jsem, jak z n\u011bj sm\u00fdv\u00e1 t\u011bch p\u00e1r kapek m\u00e9 krve, a hlavou mi v\u00ed\u0159ily zmaten\u00e9 my\u0161lenky. Co mu zase p\u0159elet\u011blo p\u0159es nos? Pro\u010d se mnou nemluv\u00ed? Te\u010f u\u017e jsem sice v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho o\u0161kliv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed byl jenom sen. Ale copak m\u011b v\u017edycky neut\u011b\u0161oval, kdykoliv jsem m\u011bl n\u011bjakou takovouhle no\u010dn\u00ed m\u016fru? Nebyl snad on m\u00fdm ochr\u00e1ncem, kter\u00fd nev\u00e1hal tis\u00edckr\u00e1t opakovat sv\u00e1 konej\u0161iv\u00e1 slova, jen abych se u\u017e neb\u00e1l? Na v\u0161echny tyhle ot\u00e1zky jsem si odpov\u011bd\u011bl kladn\u011b, tak pro\u010d najednou d\u011bl\u00e1, jako bych neexistoval, kdy\u017e mi p\u0159itom \u010distil \u0161lince, kter\u00e9 mi ve sp\u00e1nku zp\u016fsobily trny r\u016f\u017ee?<\/div>\n
Vr\u00e1til se. Ani na m\u011b nepohl\u00e9dl. Jenom se usadil na posteli, op\u0159el si bradu o kolena, kter\u00e1 objal pa\u017eemi, a nep\u0159\u00edtomn\u011b koukal do zdi. D\u011bsil m\u011b! Co mu je, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami se mnou tak \u0161\u0165astn\u00fd?<\/div>\n
„Tommy?“ zeptal jsem se a opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu nat\u00e1hl. „Br\u00e1\u0161ko, co ti je?“<\/div>\n
Lehce jsem polo\u017eil svou dla\u0148 na jeho rameno\u2026<\/div>\n
„Nesahej na m\u011b!“ obo\u0159il se na m\u011b a prudce mou ruku set\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
\u0160okovan\u011b jsem na n\u011bj t\u0159e\u0161til o\u010di. Co to do n\u011bj vjelo?<\/div>\n
„Tome, co ti je?“ nech\u00e1pal jsem.<\/div>\n
Oto\u010dil se ke mn\u011b \u010delem, v obli\u010deji se mu m\u00edsil vztek a l\u00edtost.<\/div>\n
„Chce\u0161 v\u011bd\u011bt, co mi je?“ zeptal se m\u011b. „P\u0159ipad\u00e1m si jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed kret\u00e9n, to mi je!“<\/div>\n
Absolutn\u011b jsem ho nepob\u00edral.<\/div>\n
„Jak\u2026“<\/div>\n
„Jak to? Takto!“ za\u0159val na m\u011b. „J\u00e1 t\u011b jak debil miluju\u2026 Jak idiot nejv\u011bt\u0161\u00ed ti sh\u00e1n\u00edm po cel\u00fdm Bernu tu nejhez\u010d\u00ed r\u016f\u017ei\u2026 V\u011b\u0159il jsem, \u017ee ty m\u011b taky miluje\u0161!“<\/div>\n
Poklesla mi \u010delist. O \u010dem to mluv\u00ed?<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ale\u2026 to je pravda,“ p\u00edpl jsem nesm\u011ble, on m\u011b v\u0161ak p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Jo tak ona je to pravda, jo?“ je\u010del a od \u00fast mu odletovaly nap\u011bn\u011bn\u00e9 sliny. „Myslel jsem, \u017ee mi u\u017e devaten\u00e1ct let pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159uje\u0161! Tak pro\u010d se ti zd\u00e1 o tom, \u017ee t\u011b zn\u00e1sil\u0148uju jako ten b\u00edd\u00e1k, co?“<\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem v\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161\u00edm. Jak si o mn\u011b m\u016f\u017ee n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec myslet? V\u017edy\u0165 podobn\u00e9 sny se mi zdaj\u00ed od doby, kdy mi to David poprv\u00e9 ud\u011blal, a \u017ee po v\u010derej\u0161\u00edm z\u00e1\u017eitku v tom snu nastoupil na jeho m\u00edsto on, tak to p\u0159ece neznamen\u00e1, \u017ee mu nev\u011b\u0159\u00edm! Naopak! Po tom v\u0161em, co pro m\u011b kdy ud\u011blal, si ho je\u0161t\u011b v\u00edce cen\u00edm! A \u017ee sny b\u00fdvaj\u00ed mnohdy \u00fapln\u011b na hlavu, to se p\u0159ece st\u00e1v\u00e1, tak pro\u010d vy\u0161iluje? V\u017edy\u0165 na jeho slovech nen\u00ed ani kapka pravdy!<\/div>\n
„Ale Tome,“ cht\u011bl jsem mu to vysv\u011btlit. Nedal mi v\u0161ak \u0161anci.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 ty co? A\u017e si zase bude\u0161 hr\u00e1t na ubo\u017e\u00e1\u010dka, co pot\u0159ebuje od star\u0161\u00edho br\u00e1chy chr\u00e1nit, jen proto, aby ses chud\u00e1\u010dku n\u00e1hodou nemusel b\u00e1t vlastn\u00edch sn\u016f, tak za mnou necho\u010f! J\u00e1 ti tady jak debil d\u011bl\u00e1m dob\u0159e, sna\u017e\u00edm se ti pomoct, a tob\u011b se pak je\u0161t\u011b zd\u00e1, \u017ee t\u011b\u2026“<\/div>\n
Nedo\u0159ekl. Prudce vstal, kopl do postele a hodil po mn\u011b moje oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Vypadni!“ za\u0159val na m\u011b a uk\u00e1zal na dve\u0159e. „Vypadni mi odsud! A je\u0161t\u011b n\u011bkdy se za mnou opova\u017e p\u0159il\u00edzt, ty vychcan\u00e1 chudinko!“<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem na sebe boxerky a v o\u010d\u00edch m\u011b p\u00e1lily slzy. V\u017edy\u0165 j\u00e1 za to nem\u016f\u017eu! Nem\u016f\u017eu za to, co se se mnou stalo, a nem\u016f\u017eu za to, \u017ee ten hajzl ze snu vzal dnes na sebe Tomovu podobu! Ti\u0161e jsem vzlykl.<\/div>\n
„K\u0159ivd\u00ed\u0161 mi – „<\/div>\n
„Jo tak j\u00e1 ti nakonec je\u0161t\u011b k\u0159ivd\u00edm?“<\/div>\n
Zbrun\u00e1tn\u011bl v obli\u010deji, kdy\u017e se ke mn\u011b rozeb\u011bhl. Surov\u011b m\u011b chytil za vlasy a vlekl m\u011b ke dve\u0159\u00edm, z nich\u017e m\u011b hrub\u011b vystr\u010dil na chodbu. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed po m\u011b hodil tri\u010dko a d\u017e\u00edny, na\u010de\u017e na chv\u00edli zmizel v hlubin\u00e1ch pokoje. Kdy\u017e se vr\u00e1til, dr\u017eel v ruce r\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee jsi z toho v\u0161eho tv\u00fdho lhan\u00ed u\u017e vyrostl. Ale asi jsem se v tob\u011b opravdu zklamal.“<\/div>\n
St\u00e1l jsem jako opa\u0159en\u00fd, nevn\u00edmaj\u00edc, \u017ee stoj\u00edm v hotelov\u00e9 chodb\u011b jen tak ve spodn\u00edm pr\u00e1dle. Pouze jsem polykal slzy. Cht\u011bl jsem mu to n\u011bjak vysv\u011btlit, jakkoliv!<\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm, vyslechni m\u011b – „<\/div>\n
„Na to zapome\u0148!“ v\u0159\u00edskl. „Okam\u017eit\u011b mi zmiz z o\u010d\u00ed, ty nevd\u011b\u010dn\u00e1, podraz\u00e1ck\u00e1 svin\u011b! T\u00e1hni!“<\/div>\n
<\/div>\n
Ozvalo se prasknut\u00ed, jak se stonek r\u016f\u017ee zlomil t\u011bsn\u011b pod kv\u011btem, kdy\u017e ho Tom surov\u011b ohnul, a pot\u00e9 po mn\u011b ob\u011b \u010d\u00e1sti hodil. Pak se oto\u010dil a pr\u00e1skl za sebou dve\u0159mi. Nehnul jsem se ani o milimetr, jenom jsem n\u011bm\u011b vzlykal, ani\u017e bych c\u00edtil sametov\u00fd dotek kv\u011btu, kter\u00fd mi zhroucen\u011b dopadl k noh\u00e1m, kde setrval v kr\u00e1sn\u00e9, ale mrtv\u00e9 nehybnosti, tak jako j\u00e1. Uplynulo snad n\u011bkolik hodin, ne\u017e jsem sebral ze zem\u011b sv\u00e9 oble\u010den\u00ed, zvedl ob\u011b \u010d\u00e1sti r\u016f\u017ee a odplou\u017eil se do pokoje\u2026<\/div>\n
Sklesle jsem dosedl na postel a v ruce sv\u00edral to, co zbylo z r\u016f\u017ee. Spodn\u00ed \u010d\u00e1st stonku jsem polo\u017eil na no\u010dn\u00ed stolek, a mezi prsty jsem tiskl ten kous\u00ed\u010dek, na kter\u00e9m byl kv\u011bt. Hled\u011bl jsem na n\u011bj a myslel p\u0159itom na Toma. Choval se ke mn\u011b tak nespravedliv\u011b. V\u017edy\u0165 j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu ovlivnit, co se mi bude zd\u00e1t! Dokonce mi s\u00e1m \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem Davidova muka p\u0159e\u017eil jenom s o\u0161kliv\u00fdmi sny. Tak pro\u010d byl dnes na m\u011b takov\u00fd? Copak si neuv\u011bdomil, jak moc m\u011b zranil?<\/div>\n
<\/div>\n
Nebo\u2026 Co kdy\u017e m\u00e1 pravdu? Co kdy\u017e se ze m\u011b stala paranoidn\u00ed troska, kter\u00e1 se u\u017e nedok\u00e1\u017ee sebrat a j\u00edt d\u00e1l? Kter\u00e1 se boj\u00ed jako mal\u00e9 d\u011bcko ka\u017ed\u00e9ho st\u00ednu, ka\u017ed\u00e9ho us\u00edn\u00e1n\u00ed. Kter\u00e1 si schizofrenicky vsugerov\u00e1v\u00e1, jak je sv\u011bt kolem n\u00ed o\u0161kliv\u00fd a boj\u00ed se vlastn\u00edho st\u00ednu v\u00edce ne\u017e princezna draka. Co kdy\u017e m\u011bl Tom pravdu, kdy\u017e m\u011b ozna\u010dil za chudinku, ubo\u017e\u00e1\u010dka a podraz\u00e1ckou svini? Opravdu se ze m\u011b po tom v\u0161em stal neschopn\u00fd \u0161\u00edlenec a hysterik v jednom? Vypad\u00e1 to tak, \u017ee asi nakonec ano\u2026<\/div>\n
Zabo\u0159il jsem nos do sametov\u011b jemn\u00e9ho kv\u00edte\u010dku a rozbre\u010del se nahlas. Pro\u010d? Pro\u010d zrovna j\u00e1? Co jsem komu ud\u011blal, \u017ee nem\u016f\u017eu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd? K \u010demu mi jsou v\u0161echny ty stupidn\u00ed pen\u00edze a celosv\u011btov\u00e1 sl\u00e1va? Co mi je platn\u00e9, \u017ee moje jm\u00e9no a \u017eivotopis zn\u00e1 nazpam\u011b\u0165 ka\u017ed\u00e1 holka, kter\u00e9 je deset a v\u00edc? Na co mi chod\u00ed tolik zamilovan\u00fdch dopis\u016f? Pro\u010d se ke mn\u011b po ka\u017ed\u00e9m koncert\u011b up\u00edn\u00e1 tolik zbo\u017e\u0148uj\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed, z nich\u017e je tak snadn\u00e9 vy\u010d\u00edst, \u017ee by mi jejich majitelky tak r\u00e1dy pomohly v m\u00e9 samot\u011b? Pro\u010d?<\/div>\n
<\/div>\n
Nepot\u0159ebuju plamennou l\u00e1sku tis\u00edc\u016f sebep\u016fvabn\u011bj\u0161\u00edch d\u00edvek. Sta\u010dil by mi jen jeden \u00fasm\u011bv od Toma. Jedin\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd by v\u0161echny nesrovnalosti mezi n\u00e1mi op\u011bt p\u0159ivedl k norm\u00e1lu. Nechci m\u00edt vedle sebe n\u011bjakou prsatou divo\u017eenku, j\u00e1 chci m\u00edt po sv\u00e9m boku pouze sv\u00e9ho dredat\u00e9ho and\u011bla! Je toho snad tolik? Chci jenom \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv sv\u00e9ho bratra, kdykoliv m\u011b uvid\u00ed, chci vedle n\u011bj us\u00ednat. Budit ho horkou k\u00e1vou a koblihami. Usp\u00e1vat ho polibky. Hladit jeho t\u011blo. Tulit se k n\u011bmu. To je toho tak moc, \u017ee mi to mus\u00ed b\u00fdt odep\u0159eno? Chci snad p\u0159\u00edli\u0161?<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e jsem op\u011bt vzhl\u00e9dl k temn\u011b rud\u00e9mu kv\u011btu, byl cel\u00fd pokryt\u00fd t\u0159pyt\u00edc\u00edmi se kr\u016fp\u011bjemi m\u00fdch slz. Vypadaly jako kapi\u010dky rosy za rann\u00edho rozb\u0159esku. Ve skute\u010dnosti to v\u0161ak byly slzy zlomen\u00e9 du\u0161e za d\u00e9monick\u00e9 noci. P\u0159esto vypadaly n\u00e1dhern\u011b. Kdy\u017e jsem si v\u0161ak vybavil Tom\u016fv obli\u010dej, jejich diamantov\u00e1 kr\u00e1sa rychlost\u00ed blesku uvadala ve srovn\u00e1n\u00ed s p\u016fvabem t\u00e9 sli\u010dn\u00e9 tv\u00e1\u0159e se z\u00e1\u0159iv\u00fdma o\u010dima. M\u011bl pravdu. Chyba nebyla v n\u011bm, ale ve mn\u011b. To j\u00e1 jsem ten slaboch, kter\u00fd nedok\u00e1\u017ee bojovat s vlastn\u00ed minulost\u00ed. To j\u00e1 jsem ten chud\u00e1\u010dek, kter\u00fd po ka\u017ed\u00e9m snu vyd\u011b\u0161en\u011b let\u00ed ke sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu br\u00e1\u0161kovi, aby u n\u011bj na\u0161el \u00fat\u011bchu. To j\u00e1 jsem z n\u00e1s dvou ten neschopn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Vzal jsem z no\u010dn\u00edho stolku del\u0161\u00ed konec stonku a s ob\u011bma kusy zlomen\u00e9 r\u016f\u017ee jsem \u0161el do koupelny. Kv\u00edtek jsem polo\u017eil na umyvadlo a zad\u00edval se na sebe do zrcadla. Tom m\u011bl pravdu. Nepozn\u00e1val jsem svou tv\u00e1\u0159. Kde je ta radost, ta energie, to nad\u0161en\u00ed, kter\u00e9 z n\u00ed v\u017edycky vyza\u0159ovalo? Kam se pod\u011bly ty plameny neochv\u011bjn\u00e9 jistoty, je\u017e v\u017edycky ho\u0159ely v m\u00fdch o\u010d\u00edch? Vyhasly. Nen\u00e1vratn\u011b se rozplynuly do ztracena. M\u00edsto nich na m\u011b hled\u011bly dv\u011b zapadl\u00e9 hlubiny, kter\u00e9 lemovala siln\u011b opuchl\u00e1 k\u016f\u017ee. Pod spodn\u00edmi \u0159asami se r\u00fdsovaly kruhy, a i Frankensteinovo monstrum by muselo vedle m\u011b vypadat jako Miss sympatie. U\u0161tvan\u00fd v\u00fdraz dopl\u0148ovaly by\u0165 umyt\u00e9, p\u0159esto zplihl\u00e9 rousy vlas\u016f a neb\u00e1l bych se vyzvat ze\u010f v utk\u00e1n\u00ed, zda je b\u011blej\u0161\u00ed ona nebo m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Byl jsem zr\u016fda. Zch\u00e1tral\u00e1 troska, kter\u00e9 nen\u00ed pomoci\u2026<\/div>\n
Pohled mi sklouzl na del\u0161\u00ed \u010d\u00e1st stonku, na n\u00ed\u017e se \u0161pi\u010dat\u011bly trny, je\u017e m\u011b v noci po\u0161kr\u00e1baly. Byly tak n\u00e1dhern\u011b ostr\u00e9. Dotykem sv\u00e9 \u0161pi\u010dky p\u0159ipom\u00ednaly b\u0159itvu. Tak jako ona, i trny um\u011bly obna\u017eit maso, spustit krev a zp\u016fsobit pal\u010divou bolest. Bolest, kter\u00e1 \u010dlov\u011bka p\u0159inut\u00ed p\u0159estat myslet na ostatn\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 ho tr\u00e1p\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Sykl jsem, kdy\u017e jsem si bezmy\u0161lenkovit\u011b, n\u011bjak podv\u011bdom\u011b, p\u0159ilo\u017eil trny ke tv\u00e1\u0159i, t\u011bsn\u011b k vn\u011bj\u0161\u00edmu koutku oka, a prudce trhl sm\u011brem ke chv\u011bj\u00edc\u00edm se rt\u016fm. Z hlubok\u00fdch \u0161kr\u00e1banc\u016f se mi vyvalily pram\u00ednky krve. Pohl\u00e9dl jsem na sebe do zrcadla a z\u00edral na krev jako zhypnotizovan\u00fd. Byla tak n\u00e1dhern\u00e1. A dod\u00e1vala m\u00e9mu v\u00fdrazu aspo\u0148 tro\u0161ku barvy. Jenom by j\u00ed to cht\u011blo tro\u0161ku v\u00edc\u2026<\/div>\n
Zas a znovu jsem trhal stonkem. Ostr\u00e9 trny dr\u00e1saly mou ple\u0165, kter\u00e1 se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc barvila doruda. Byl jsem se sv\u00fdm odrazem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc spokojen\u011bj\u0161\u00ed. Kdy\u017e u\u017e je ze m\u011b paranoidn\u00ed nestv\u016fra uvnit\u0159, a\u0165 je to taky vid\u011bt i navenek. Prudce jsem vzdychal bolest\u00ed a o\u010di mi slzely, j\u00e1 ale nep\u0159est\u00e1val. Odm\u011bnou mi byl pohled do zrcadla. Nep\u0159estal jsem, dokud jsem si nerozs\u00e1pal t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
Potom jsem ruce se stonkem spustil tro\u0161ku n\u00ed\u017e, ke sv\u00e9 hrudi, kde jsem ve sv\u00e9m d\u00edle pokra\u010doval. Te\u010f u\u017e nikdo nebude \u0159\u00edkat, jak si jsme s Tomem podobn\u00ed, jak\u00e1 m\u00e1me stejn\u00e1 t\u011bla. Ne. Proto\u017ee j\u00e1 tam budu m\u00edt \u0161lehaj\u00edc\u00ed jizvy. Chci je tam m\u00edt! Chci na sob\u011b c\u00edtit vlastn\u00ed krev, chci vid\u011bt, jak jej\u00ed kapky chl\u00edstaj\u00ed na umyvadlo, podlahu, kachli\u010dky na zdi i na zrcadlo! Chci c\u00edtit, jej\u00ed horkost, jak po mn\u011b st\u00e9k\u00e1! Proto\u017ee mi t\u00edm z t\u011bla odplavuje alespo\u0148 \u010d\u00e1st t\u00e9 zr\u016fdnosti, kter\u00e1 m\u011b pln\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u00e1m. Je mi absolutn\u011b jedno, \u017ee z\u00edtra, a\u017e m\u011b ostatn\u00ed uvid\u00ed, tak m\u011b budou pova\u017eovat za du\u0161evn\u011b nevyrovnan\u00e9ho psychopata.<\/div>\n
V\u017edy\u0165 j\u00edm p\u0159ece, jak mi nazna\u010dil Tom, u\u017e d\u00e1vno jsem, tak pro\u010d si budu nalh\u00e1vat, \u017ee jsem norm\u00e1ln\u00ed?<\/div>\n
Nejsem norm\u00e1ln\u00ed, a chci, aby to v\u0161ichni vid\u011bli! Aby vid\u011bli na vlastn\u00ed o\u010di, jak uboh\u00e1 ch\u00e1tra se stala ze slavn\u00e9ho Billa Kaulitze. Nejsem u\u017e Bill Kaulitz! Jsem l\u016fza, \u0161p\u00edna, hybrid! Neschopn\u00e1 troska, kter\u00e1 se s ni\u010d\u00edm neum\u00ed vyrovnat! A je mi \u00fapln\u011b jedno, co si o tom budou myslet ostatn\u00ed. A\u0165 si m\u011b t\u0159eba odvedou do cvok\u00e1rny! A\u0165 ze m\u011b ud\u011blaj\u00ed imbecila! A\u0165 ze m\u011b ud\u011blaj\u00ed odstra\u0161uj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edpad ze sv\u011bta showbusinessu, a\u0165 to klidn\u011b zap\u0159\u00ed\u010din\u00ed rozpad a konec Tokio Hotel, mn\u011b to v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, a je mi to \u00fapln\u011b ukraden\u00fd! Jo, a\u017e za mnou Tom p\u0159ijde, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, \u017ee tohle byl jenom mozkov\u00fd zkrat a \u017ee chce b\u00fdt se mnou, pak se r\u00e1d stanu t\u00edm sebev\u011bdom\u00fdm Billem, kter\u00fdm jsem b\u00fdval. Ale do t\u00e9 doby ne! Budu trp\u011bt. Zcela schv\u00e1ln\u011b a z\u00e1m\u011brn\u011b. V\u00edm, \u017ee je to nelogick\u00e9, mu\u010dit s\u00e1m sebe kv\u016fli vlastn\u00edmu bratrovi, a nav\u00edc dvoj\u010deti. Ale co na tom? Beztak mu u\u017e na mn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed. Dal mi to v\u00edce ne\u017e jasn\u011b najevo. Tak\u017ee pro\u010d se sna\u017eit b\u00fdt t\u00edm dokonal\u00fdm?<\/div>\n
„Auuuuuuuu!“<\/div>\n
<\/div>\n
Posledn\u00ed trhnut\u00ed, kter\u00e9 mi projelo mezi \u017eebry, m\u011b zabolelo a\u017e moc. Odhodil jsem stonek, kter\u00fd poslu\u0161n\u011b dopadl na podlahu, mezi c\u00e1kance krve, jimi\u017e byla poznamenan\u00e1 cel\u00e1 koupelna, a m\u00edsto n\u011bj jsem si vzal do ruky kv\u011bt. Po\u0159\u00e1d na n\u011bm byly vid\u011bt slzy, stejn\u00e9, jako ty, kter\u00e9 mi te\u010f tekly z o\u010d\u00ed a sm\u00edch\u00e1valy se s mou vlastn\u00ed krv\u00ed, zat\u00edmco z hrdla se mi za\u010d\u00ednal dr\u00e1t krom bolestn\u00fdch sten\u016f i \u0161\u00edlen\u00fd sm\u00edch. Jednodu\u0161e jsem z toho nemohl! Kdy\u017e jsem se na sebe pod\u00edval a vid\u011bl, jak dokonale lad\u00edm k r\u016f\u017ei, p\u0159i\u0161lo mi to tak smutn\u00e9, a\u017e jsem se z toho nevesele rozchechtal. Byl to p\u0159esn\u011b ten druh sm\u00edchu, p\u0159i kter\u00e9m se mi jako d\u00edt\u011bti je\u017eily vlasy, kdykoliv se j\u00edm v poh\u00e1dce za\u010dala zlov\u011bstn\u011b chechtat n\u011bjak\u00e1 star\u00e1 zl\u00e1 \u010darod\u011bjnice. Sm\u00edch postupn\u011b zesiloval a s nab\u00fdvaj\u00edc\u00edmi decibely zn\u011bl st\u00e1le \u0161\u00edlen\u011bji a \u0161\u00edlen\u011bji. Nemohl jsem p\u0159estat\u2026<\/div>\n
Probudil jsem se tam, kde jsem usnul. Na studen\u00e9 b\u00edl\u00e9 dla\u017eb\u011b, na n\u00ed\u017e bylo spousta \u0161pl\u00edchanc\u016f te\u010f u\u017e zaschl\u00e9 krve. P\u0159ekvapen\u011b jsem pokr\u010dil obo\u010d\u00ed. Kde se u m\u011b vzala krev? Z\u00e1rove\u0148 jsem si uv\u011bdomil, jak moc m\u011b bol\u00ed a p\u00e1l\u00ed cel\u00fd obli\u010dej a hru\u010f. Vr\u00e1vorav\u011b jsem se zvedl a vyk\u0159ikl, kdy\u017e jsem se pod\u00edval do zrcadla. Tohle jsem p\u0159ece nemohl b\u00fdt j\u00e1! Co se to se mnou proboha stalo, kdo mi to ud\u011blal?<\/div>\n
Pak jsem si ale vzpomn\u011bl na ud\u00e1losti dne\u0161n\u00ed noci a v\u0161echno si to vybavil. U\u0161kl\u00edbl jsem se. Bolest byla sice hrozn\u00e1 a ka\u017edi\u010dk\u00fd pohyb m\u011b \u0161t\u00edpal, p\u0159esto jsem ale zalezl do sprchy, abych to ze sebe smyl. Nem\u011blo v\u00fdznam d\u011bsit v\u0161echny lidi kv\u016fli m\u00e9mu trucu. Mysl\u00edm, \u017ee ty \u0161kr\u00e1bance budou samy o sob\u011b sta\u010dit v\u00edc ne\u017e dost. A vlastn\u011b mi je ani nebudou moct zamaskovat, proto\u017ee to jsou \u010derstv\u00e9 r\u00e1ny! Spokojen\u011b jsem si zapnul vodu.<\/div>\n
„AAAAAAAA\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161\u00ed silou, kterou jsem v sob\u011b na\u0161el, jsem za\u0159val, kdy\u017e jsem sebou za\u010dal zm\u00edtat v nesnesiteln\u00e9 ag\u00f3nii, kterou mi p\u016fsobila voda, kanouc\u00ed po zran\u011bn\u00fdch m\u00edstech. P\u00e1lilo m\u011b to, \u00fapln\u011b m\u011b to roze\u017e\u00edralo zevnit\u0159! Sku\u010del jsem po celou dobu sprchov\u00e1n\u00ed. Posl\u00e9ze jsem si na bolest p\u0159ivyknul, i tak jsem se ale po celou koupel proh\u00fdbal jako luk.<\/div>\n
P\u0159e\u0161el jsem k posteli, odkud jsem si vzal oble\u010den\u00ed, a s \u00fasm\u011bvem zaznamenal, \u017ee i bez krve moje \u0161kr\u00e1bance p\u016fsob\u00ed hodn\u011b d\u011bsiv\u011b. Jen a\u0165 tak p\u016fsob\u00ed. A\u0165 se m\u011b v\u0161ichni leknou. Je spousta prdl\u00fdch ema\u0159\u016f, co se \u0159e\u017eou do \u017eil jen kv\u016fli takov\u00e9 prkotin\u011b, jako jsou blb\u00e9 zn\u00e1mky ve \u0161kole, tak pro\u010d bych j\u00e1, takov\u00e1 celebrita, nem\u011bl pr\u00e1vo na nervov\u00fd \u00falet a po\u0159ezat se m\u00edsto \u017eiletkou r\u016f\u017e\u00ed? Jak origin\u00e1ln\u00ed! S klidn\u00fdm v\u00fdrazem jsem vyrazil do j\u00eddelny na sn\u00eddani.<\/div>\n
Kluci u\u017e m\u011bli sv\u00e9 porce skoro cel\u00e9 sn\u011bden\u00e9. U\u017e zd\u00e1lky na m\u011b Georg a Gustav k\u00fdvli, Tom se v\u0161ak up\u0159en\u011b zamra\u010dil do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„\u010cawec,“ pozdravil jsem je v\u0161echny zvesela.<\/div>\n
„Nazda – proboha, Bille!“ dal si Georg ruku p\u0159ed \u00fasta a zd\u011b\u0161en\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di. „Co se ti stalo?“<\/div>\n
I Gustav se zatv\u00e1\u0159il vyd\u011b\u0161en\u011b. Ne\u017e jsem odpov\u011bd\u011bl, nen\u00e1padn\u011b jsem za\u0161ilhal po Tomovi. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee mu to nakonec ned\u00e1, zaznamenal jsem jeho krati\u010dk\u00fd pohled a vte\u0159inov\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00ed, okam\u017eit\u011b se ale vr\u00e1til o\u010dima k tal\u00ed\u0159i. Usedl jsem taky k j\u00eddlu.<\/div>\n
„Coby?“ pokr\u010dil jsem rameny. „\u0160kr\u00e1bnul jsem se, nic jin\u00fdho.“<\/div>\n
„\u0160kr\u00e1bnul?“ zopakoval po mn\u011b pochybova\u010dn\u011b Gustav a naklonil se bl\u00ed\u017ee k m\u00e9mu obli\u010deji. „A pro\u010d tady v tom p\u0159\u00edpad\u011b m\u00e1\u0161 – „<\/div>\n
„Au!“ vyjekl jsem, kdy\u017e se jeho prsty p\u0159ibl\u00ed\u017eily k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a n\u011bco vy\u0161kubly.<\/div>\n
“ – n\u011bco, co vypad\u00e1 jako trn?“ zd\u016fraznil zasko\u010den\u011b posledn\u00ed slovo.<\/div>\n
„Trn?“ zopakoval Georg. „Kde ty bys vzal trn?“<\/div>\n
V\u0161iml jsem si, \u017ee ve chv\u00edli, kdy padlo slovo trn<\/em>, Tom vzhl\u00e9dl a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, a p\u0159itom ne\u0161\u0165astn\u011b a \u0161okovan\u011b se na m\u011b pod\u00edval. On jedin\u00fd v\u011bd\u011bl, kde by se u m\u011b mohl vz\u00edt trn. Oplatil jsem mu chladn\u00fdm, lhostejn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Co j\u00e1 v\u00edm?“ odpov\u011bd\u011bl jsem nevzru\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 t\u011b to mus\u00ed bolet – „<\/div>\n
„Sakra, ale!“ t\u0159\u00edskl jsem rozzu\u0159en\u011b p\u011bst\u00ed do stolu, a\u017e se konvice uprost\u0159ed stolu zachv\u011bla a vy\u0161pl\u00edchla trochu k\u00e1vy na ubrus. „To jsem tady u sn\u00eddan\u011b jedin\u00e9 t\u00e9ma hovoru nebo co? M\u016f\u017eete laskav\u011b mluvit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e o tom, jak vypad\u00e1m? D\u011bkuji!“<\/div>\n
Sj\u00ed\u017ed\u011bl jsem je v\u0161echny nasupen\u00fdm pohledem, na\u010de\u017e jsem se zvednul a se sv\u00fdm tal\u00ed\u0159em v jedn\u00e9 a hrnkem v druh\u00e9 ruce, jsem odkr\u00e1\u010del k osam\u011bl\u00e9mu stolu na druh\u00e9m konci m\u00edstnosti. Chv\u00edli jsem jedl, p\u0159i\u010dem\u017e jsem c\u00edtil, jak m\u011b v\u0161ichni propaluj\u00ed pohledem. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee prob\u00edraj\u00ed, co to m\u00e1m za n\u00e1ladu. Nev\u0161\u00edmal jsem si toho a ml\u010dky jedl\u2026<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl jsem. Nade mnou st\u00e1l Tom a o\u010di se mu n\u00e1padn\u011b leskly.<\/div>\n
„Co je?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 se ti chci omluvit,“ p\u00edpl zkrou\u0161en\u011b. „Za ten v\u010derej\u0161ek\u2026 M\u011bl jsi pravdu, k\u0159ivdil jsem ti. Pros\u00edm, promi\u0148 mi to\u2026“<\/div>\n
A\u010dkoliv m\u00e9 srdce zaplesalo radost\u00ed, jeho slova mi do \u017eil vlila vztek.<\/div>\n
„A ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee n\u011bjak\u00fd promi\u0148 bude sta\u010dit?“ zasy\u010del jsem a zlostn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. „Hele, jestli t\u011b polekalo, \u017ee si chud\u00e1\u010dek, co pot\u0159ebuje chr\u00e1nit a boj\u00ed se sv\u00e9 minulosti, tro\u0161ku zrychtoval fas\u00e1du, tak si b\u011b\u017e litovat jinam.“<\/div>\n
Zasko\u010den\u011b na m\u011b kulil o\u010di, ze kter\u00fdch se slzy nezadr\u017eiteln\u011b koulely po obou tv\u00e1\u0159\u00edch. Bylo mi sice l\u00edto, \u017ee pl\u00e1\u010de, byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se mi p\u0159i\u0161el omluvit. M\u016fj n\u00e1hl\u00fd vztek byl ale siln\u011bj\u0161\u00ed a pro tuto chv\u00edli poh\u0159bil ve\u0161ker\u00e9 city.<\/div>\n
„Hele, v\u010dera jsem t\u011b nezaj\u00edmal. Cht\u011bl jsi, abych ti \u0161el z o\u010d\u00ed. Tak\u017ee bu\u010f tak laskav a padej si zp\u00e1tky na sv\u00fd m\u00edsto. Ta podraz\u00e1ck\u00e1 svin\u011b toti\u017e s tebou nehodl\u00e1 ztr\u00e1cet \u010das. Ono to mo\u017en\u00e1 nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit, ale nespravedlivost um\u00ed bolet.“<\/div>\n
Vzlykl.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm – „<\/div>\n
„Nech m\u011b na pokoji!“ prskl jsem na n\u011bj. „Jdi si d\u011blat dob\u0159e s t\u011bma d\u011bvkama, jako jsi to d\u011blal p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsme si n\u011bco za\u010dali! Ony budou machrovat, \u017ee spaly s kurevn\u00edkem Kaulitzem, ty bude\u0161 spokojen\u00fd, proto\u017ee bude\u0161 m\u00edt s k\u00fdm si to rozdat, co\u017e jsi se mnou nemohl, proto\u017ee jsem p\u0159ece neschopn\u00fd chud\u00e1\u010dek, a v\u0161ichni t\u00edm p\u00e1dem budou \u0161\u0165astn\u00ed!“<\/div>\n
Prudce jsem se zvedl a s koblihou v ruce jsem se vy\u0159\u00edtil na pokoj, zat\u00edmco G\u00e9\u010dka na m\u011b \u0161okovan\u011b z\u00edrala a Tom strnule polykal slzy\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Le\u017eel jsem na posteli s k\u0159e\u010dovit\u011b zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a prudce jsem oddechoval. Trhal jsem p\u0159itom hlavou. Cht\u011bl jsem otev\u0159\u00edt o\u010di, hodn\u011b moc, ale nedok\u00e1zal jsem to. Jedin\u00e9, co m\u011b opou\u0161t\u011blo, byly tkliv\u00e9 n\u00e1\u0159ky a zoufal\u00e9 vzdechy. \u0160kubl jsem rukama. Nemohl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15564","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15564","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15564"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15564\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15564"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15564"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15564"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}