{"id":15572,"date":"2009-01-09T16:00:00","date_gmt":"2009-01-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15537"},"modified":"2009-01-09T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-09T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/09\/chaos-v-dusi-32\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 32."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b! Hlem\u00fd\u017ed\u00edm tempem se sem p\u0159iplazilo pond\u011bl\u00ed. Netu\u0161\u00edm v\u016fbec pro\u010d, ale t\u011b\u0161il jsem se na tohle turn\u00e9 v\u00edce ne\u017e na ty p\u0159edchoz\u00ed. Ani jsem nemohl dospat, co\u017e byla u m\u011b v\u00edce ne\u017e nezvykl\u00e1 v\u011bc. Asi mi u\u017e n\u011bjak chyb\u011bl mikrofon nebo co\u2026 Dokonce se mi z ned\u011ble na pond\u011bl\u00ed zd\u00e1lo o koncert\u011b, a kdy\u017e jsem se z toho snu kolem \u010dtvrt\u00e9 hodiny r\u00e1no probudil, z\u016fstal jsem koukat do stropu a culil se na n\u011bj. Opravdu jsem se moc t\u011b\u0161il.<\/div>\n
<\/div>\n
O p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9 jsem se rozhodl u\u017e poleh\u00e1v\u00e1n\u00ed v posteli d\u00e9le neprotahovat. \u0160el jsem ke sk\u0159\u00edni a otev\u0159el ji. Chv\u00edli jsem se v n\u00ed p\u0159ehraboval, ne\u017e jsem na\u0161el sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 d\u017e\u00edny a \u010dern\u00e9 tri\u010dko s \u010derven\u00fdm potiskem. Obl\u00e9kl jsem se a zaplul do koupelny, kde jsem \u00faprav\u011b sv\u00e9ho zevn\u011bj\u0161ku v\u011bnoval v\u011bt\u0161\u00ed pozornost, ne\u017e kdykoliv jindy. Snad to bylo t\u00edm, \u017ee jsme te\u010f m\u011bli ne\u010dekan\u00e9 dlouh\u00e9 volno, snad t\u00edm, \u017ee jsem u\u017e m\u011bl jednodu\u0161e abs\u0165\u00e1k. Nev\u00edm. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem byl v posledn\u00edch t\u00fddnech zvykl\u00fd na to, v\u00eddat svou ple\u0165 nenal\u00ed\u010denou. Radostn\u011b jsem posko\u010dil, kdy\u017e mi makeup zakryl kruhy pod o\u010dima. Pe\u010dliv\u011b jsem se soust\u0159edil na st\u00ednov\u00e1n\u00ed o\u010d\u00ed a na uhlov\u011b \u010dern\u00e9 linky. Soust\u0159ed\u011bn\u011b jsem pro\u010desal \u0159asy kart\u00e1\u010dkem s n\u00e1nosem havran\u00ed barvy, a vzhled jsem doplnil nalakov\u00e1n\u00edm vlas\u016f.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Spokojen se svou viz\u00e1\u017e\u00ed, vy\u0161el jsem snad po hodin\u011b a p\u016fl z koupelny, abych se p\u0159ipojil k Tomovi se sn\u00eddan\u00ed.<\/div>\n
„No teda,“ zamrkal na m\u011b br\u00e1\u0161ka. „Tob\u011b to dnes sekne\u2026 Snad se n\u011bkam nechyst\u00e1\u0161? Na zkou\u0161ky se b\u011b\u017en\u011b nezu\u0161lech\u0165uje\u0161 tak, jako na koncerty!“<\/div>\n
„To ne,“ pokr\u010dil jsem rameny, usedl naproti n\u011bmu a s pot\u011b\u0161en\u00edm si lokl k\u00e1vy a zakousl se do \u010derstv\u00e9 koblihy. „Ale bude tam i ten mana\u017eer, tak p\u0159ece mus\u00edm d\u011blat na\u0161\u00ed skupin\u011b reklamu, ne?“<\/div>\n
Chv\u00edli m\u011b pobaven\u011b sledoval.<\/div>\n
„Ty jsi m\u016fj mal\u00fd bl\u00e1z\u00ednek, vi\u010f?“<\/div>\n
„Asi to tak bude,“ potvrdil jsem jeho domn\u011bnku a d\u00e1l se v\u011bnoval sn\u00eddani, dokud jsem nezmohl v\u0161ech osm zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch koblih, kter\u00e9 le\u017eely na m\u00edse uprost\u0159ed stolu.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t jsem nechal cestou do studia v\u00fdjime\u010dn\u011b \u0159\u00eddit Toma. Jeho auto mi oproti tomu m\u00e9mu p\u0159i\u0161lo neskute\u010dn\u011b velik\u00e1nsk\u00e9, ale ne\u0159e\u0161il jsem to. Byl jsem na na\u0161i zkou\u0161ku a na nov\u00e9ho mana\u017eera zv\u011bdav\u00fd\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e jsme se zpo\u017ed\u011bn\u00edm necel\u00fdch deseti minut dorazili do studia, v\u0161ichni u\u017e tam \u010dekali. Georg, Gustav, ochranka, a n\u00e1\u0161 nov\u00fd mana\u017eer. Zm\u011b\u0159il jsem si ho p\u0159\u00edsn\u00fdm, ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm pohledem.<\/div>\n
Byl to \u010dlov\u011bk o n\u011bco m\u00e1lo men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, ale vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e Gustav, pom\u011brn\u011b \u0161t\u00edhl\u00e9 postavy. Vlasy tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 barvy m\u011bl st\u0159i\u017een\u00e9 nakr\u00e1tko, ale i kdy\u017e sest\u0159ih vypadal pom\u011brn\u011b oby\u010dejn\u011b, bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 sv\u016fj styl. Zelen\u00e9 o\u010di n\u00e1s byst\u0159e sledovaly, na rtech pohr\u00e1val vl\u00eddn\u00fd, ale p\u0159itom pon\u011bkud sebejist\u00fd \u00fasm\u011bv, typick\u00fd pro takov\u00e9 ty seri\u00e1lov\u00e9 vy\u010d\u016fran\u00e9 hajzl\u00edky, co se tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159\u00e1telsky, ale nakonec se z nich vyklubou nejv\u011bt\u0161\u00ed podraz\u00e1ci. Na sob\u011b m\u011bl sv\u011btle modr\u00e9 d\u017e\u00edny a \u010dernou ko\u0161ili, kter\u00e1 m\u011bla prvn\u00ed dva t\u0159i knofl\u00ed\u010dky rozepnut\u00e9, a a\u010dkoliv p\u016fsobila naoko nedbal\u00fdm dojmem, bylo vid\u011bt, \u017ee to byl z\u00e1m\u011br, a \u017ee i p\u0159es svou zd\u00e1nlivou le\u017e\u00e9rnost dodr\u017euje z\u00e1sady a spole\u010densk\u00e9 normy, hodn\u00e9 \u010dlov\u011bka ve funkci mana\u017eera.<\/div>\n
Kdy\u017e jsme ve\u0161li do dve\u0159\u00ed, byl k n\u00e1m zrovna oto\u010den\u00fd z\u00e1dy a mluvil s Georgem, jakmile jsme v\u0161ak vstoupili do m\u00edstnosti, oto\u010dil se a vykro\u010dil s \u00fasm\u011bvem sm\u011brem k n\u00e1m.<\/div>\n
„Tak, kluci, tohle je v\u00e1\u0161 nov\u00fd mana\u017eer,“ uv\u00edtal n\u00e1s Saki.<\/div>\n
„Alexander Emmerich,“ p\u0159edstavil se mu\u017e. „Pro v\u00e1s Alex,“ dodal s p\u0159\u00e1telsk\u00fdm mrknut\u00edm a podal n\u00e1m ob\u011bma ruku.<\/div>\n
Tom ji p\u0159ijal bez probl\u00e9m\u016f, j\u00e1 jsem ale tro\u0161ku v\u00e1hal. Byl to koneckonc\u016f pro m\u011b ciz\u00ed \u010dlov\u011bk, a co jsem stihl post\u0159ehnout, m\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu byly pln\u00e9 noviny, \u010dasopisy i internet. Moc se mi necht\u011blo se s n\u00edm paktovat, p\u0159ipadal mi jako sebejist\u00fd, naoko p\u0159\u00e1telsk\u00fd, ale ve skute\u010dnosti lstiv\u00fd prev\u00edt, a j\u00e1 netu\u0161il, co od n\u011bj m\u016f\u017eu \u010dekat. Stisk jeho ruky v\u0161ak byl pevn\u00fd, a i p\u0159es p\u0159edst\u00edranou vychytralost byl jeho pohled up\u0159\u00edmn\u00fd, kdy\u017e se se mnou zdravil.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m \u0159\u00edct. N\u011bjak jsem m\u011bl tendenci mu ned\u016fv\u011b\u0159ovat, ale p\u0159\u00e1telsk\u00fd v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i, problik\u00e1vaj\u00edc\u00ed pod maskou lstivosti, m\u011b \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b odzbrojoval. „Bill Kaulitz, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b.“<\/div>\n
Kr\u00e1tce jsem mu stiskl ruku a pousm\u00e1l jsem se na n\u011bj, i kdy\u017e jsem m\u011bl dojem, \u017ee m\u016fj v\u00fdraz v tu chv\u00edli p\u016fsobil sp\u00ed\u0161e jako k\u0159e\u010dovit\u00fd tik.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b,“ tleskl rukama Saki. „Tak\u017ee u\u017e se zn\u00e1te, tak\u017ee te\u010f by – „<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ p\u0159eru\u0161il ho Alex d\u016frazn\u011b, ale p\u0159itom vl\u00eddn\u011b. „Te\u010f u\u017e v\u0161echno obstar\u00e1m, neboj se. Proto jsem p\u0159ece tady.“<\/div>\n
Z\u016fstali jsme s klukama z\u00edrat s poklesl\u00fdmi \u010delistmi. Je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, aby n\u011bkdo, kdo je tady sotva p\u011bt minut i s cestama, si troufl sko\u010dit do \u0159e\u010di na\u0161emu bodyguardovi, jen\u017e nah\u00e1n\u011bl respekt u\u017e od pohledu, s takovou suver\u00e9nnost\u00ed a jistotou?<\/div>\n
„Tak jdeme!“ zavelel mana\u017eer. „V\u0161ichni ke stroj\u016fm a hrajeme, \u0161up \u0161up! V sobotu se hraje Pa\u0159\u00ed\u017e, v pond\u011bl\u00ed Bratislava, a pak to jede jako v\u00edno! Tak\u017ee fofrem, a\u0165 st\u00edh\u00e1me!“<\/div>\n
<\/div>\n
Zasko\u010den\u011b jsme se vydali na sv\u00e1 m\u00edsta. M\u011bl jsem z Alexe v hlav\u011b po\u0159\u00e1dn\u00fd zmatek. Absolutn\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b dok\u00e1zal zkombinovat p\u0159\u00edsnost a razanci, autoritativn\u011b nedovoluj\u00edc\u00ed sebemen\u0161\u00ed protest, s vl\u00eddn\u00fdm a p\u0159\u00e1telsk\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00fd jeho na prvn\u00ed dojem skoro a\u017e vojensk\u00fdm rozkaz\u016fm dod\u00e1val atmosf\u00e9ru kamar\u00e1dsk\u00e9 konverzace. Zaj\u00edmav\u00fd \u010dlov\u011bk\u2026 T\u0159eba to opravdu bude pohod\u00e1\u0159\u2026<\/div>\n
Zkou\u0161ka prob\u011bhla docela dob\u0159e. Prvn\u00ed p\u00edsni\u010dka vyzn\u011bla sice m\u00edrn\u011b nejist\u011b, proto\u017ee jsme spole\u010dn\u011b u\u017e n\u011bjak\u00fd ten den nehr\u00e1li, nad na\u0161imi provinil\u00fdmi pohledy v\u0161ak Alex m\u00e1vnul rukou a povzbudiv\u011b na n\u00e1s mrknul. O to nad\u0161en\u011bj\u0161\u00ed byl z ostatn\u00edch song\u016f, a j\u00e1 z n\u011bj v pr\u016fb\u011bhu zp\u00edv\u00e1n\u00ed p\u0159est\u00e1val m\u00edt obavy. Byl to prost\u011b \u010dlov\u011bk, ze kter\u00e9ho vyza\u0159ovala autorita a respekt. Kdy\u017e jsme se o p\u0159est\u00e1vk\u00e1ch mezi p\u00edsn\u011bmi n\u011b\u010demu zasm\u00e1li, sm\u00e1l se s n\u00e1mi a mnohdy s\u00e1m p\u0159ihodil n\u011bjak\u00fd vtip. Jakmile v\u0161ak n\u011bco \u0159ekl a n\u011bkdo si dovolil cokoliv lehk\u00e9ho nam\u00edtnout, ba jenom nesouhlasn\u011b zk\u0159ivit obo\u010d\u00ed, za\u010dal s takovou drez\u00farou, a\u017e jsme se b\u00e1li, \u017ee budou z jeho o\u010d\u00ed padat meteority. Byl to zkr\u00e1tka rozen\u00fd v\u016fdce\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho optimistick\u00e9 p\u0159edpov\u011bdi, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se nahrazov\u00e1n\u00ed koncert\u016f, se nakonec uk\u00e1zaly tak\u00e9 pravdiv\u00e9. V\u0161echno klapalo p\u0159esn\u011b podle sc\u00e9n\u00e1\u0159e, a dokonce, i kdy\u017e jsme nahrazov\u00e1n\u00ed pl\u00e1novali a\u017e do konce \u00fanora, tak se povedlo v\u0161echny koncerty vm\u00e1\u010dknout po sob\u011b takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee u\u017e druh\u00fd \u00fanorov\u00fd t\u00fdden jsme byli s \u00fapln\u011b v\u0161emi resty hotov\u00ed.<\/div>\n
„Vid\u00edte, jak v\u00e1m to hezky \u0161lo!“ pochv\u00e1lil n\u00e1s, kdy\u017e skon\u010dilo posledn\u00ed vystoupen\u00ed, konan\u00e9 v Bernu, a my jsme se vraceli do hotelu. „M\u00e1te t\u00edm p\u00e1dem o t\u00fdden v\u00edc volna, ne\u017e se p\u0159edpokl\u00e1dalo!“<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„To je super! Tak jak\u00fd je pl\u00e1n m\u00edst pro na\u0161e volno?“<\/div>\n
„No,“ zamyslel se. „Vzhledem k tomu, \u017ee se v\u00e1m tady l\u00edb\u00ed, podle toho, co jste v\u010dera \u0159\u00edkali, tak bychom tady tak dva t\u0159i dny z\u016fstali, a pak se vr\u00e1tili do Hamburgu. Tam za\u010dneme d\u011blat na nov\u00fdm c\u00e9d\u00e9\u010dku a pak se uvid\u00ed, jak n\u00e1m to \u010dasov\u011b vyjde. Souhlas?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ k\u00fdvli jsme svorn\u011b v\u0161ichni \u010dty\u0159i.<\/div>\n
Pohodln\u011b jsem se op\u0159el do sedadla a nechal se un\u00e1\u0161et tou kr\u00e1snou p\u0159edstavou, \u017ee n\u00e1s \u010dek\u00e1 p\u00e1r dn\u00ed zaslou\u017een\u00e9ho relaxu. Jak ho tady asi str\u00e1v\u00edme? L\u00edt\u00e1n\u00edm po obchodech, toul\u00e1n\u00edm se po m\u011bst\u011b\u2026 V\u0161ak ono n\u00e1s u\u017e n\u011bco napadne. Jedin\u00e9, co m\u011b teda siln\u011b iritovalo, byla skute\u010dnost, \u017ee se tady evidentn\u011b v\u011bnovala hodn\u011b velk\u00e1 pozornost z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edmu Valent\u00fdnu. To byl sv\u00e1tek, kter\u00fd jsem nesn\u00e1\u0161el. Jo, sice je fajn, \u017ee je to den l\u00e1sky, ale ta trapn\u00e1 komerce v\u0161ude kolem! Kamkoliv jsem se pod\u00edval, v\u0161echno bylo lad\u011bno do r\u016f\u017eov\u00fdch a \u010derven\u00fdch odst\u00edn\u016f. V restaurac\u00edch se na stolech i na zemi povalovaly konfety ve tvaru srd\u00ed\u010dek, a nebyla snad jedin\u00e1 v\u00fdloha, ve kter\u00e9 by nebyl ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek nebo ply\u0161ov\u00e9 srd\u00ed\u010dko. Nesn\u00e1\u0161el jsem ten den!<\/div>\n
<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi ho v\u0161ak poda\u0159ilo str\u00e1vit mimo dosah zamilovan\u00e9 v\u00fdzdoby. Sn\u00eddani, ob\u011bd i ve\u010de\u0159i jsem si teda preventivn\u011b nechal p\u0159in\u00e9st a\u017e na sv\u016fj pokoj, a cel\u00fd den jsem prospal, abych dohnal energii, kterou jsem ztr\u00e1cel p\u0159i cest\u00e1ch. Tenhle shon a p\u0159\u00edsnost, kterou na n\u00e1s Alex vyv\u00edjel, ale m\u011bla jednu nespornou v\u00fdhodu. Nest\u00edhal jsem vzpom\u00ednat na Davida, a us\u00ednal jsem tak zmo\u017een\u00fd, \u017ee se mi nezd\u00e1l od za\u010d\u00e1tku turn\u00e9 ani jeden jedin\u00fd zl\u00fd sen. Tak tomu bylo i dnes. Cel\u00fd den jsem prole\u017eel v p\u0159\u00edjemn\u011b vyh\u0159\u00e1t\u00e9 posteli, zat\u00edmco za oknem sn\u011b\u017eilo. Teprve po ve\u010de\u0159i, n\u011bjak kolem dev\u00e1t\u00fd des\u00e1t\u00fd hodiny ve\u010der, jsem povalov\u00e1n\u00ed se vym\u011bnil za jinou relaxa\u010dn\u00ed \u010dinnost, a to za horkou sprchu.<\/div>\n
<\/div>\n
Miloval jsem vodu, a ka\u017ed\u00e9 sprchov\u00e1n\u00ed si u\u017e\u00edval. Tepl\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e hork\u00e9 proudy vody om\u00fdvaly m\u00e9 t\u011blo, zbavovaly jej prachu, potu a \u0161p\u00edny, a p\u0159\u00edjemn\u011b p\u016fsobily i na mysl. V\u011bt\u0161inou jsem to nest\u00edhal, ale dok\u00e1zal bych st\u00e1t ve spr\u0161e klidn\u011b i hodinu. Tak jako dneska. D\u016fkladn\u011b jsem si myl vlasy \u0161amponem a kondicion\u00e9rem, pokr\u00fdval sv\u00e9 t\u011blo p\u011bnou z mydlinek, a pak jsem jenom st\u00e1l, nech\u00e1val na sebe dopadat litry a litry vody a relaxoval, zat\u00edmco koupelna se plnila hustou p\u00e1rou.<\/div>\n
Teprve po dostate\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b, kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee se pod n\u00e1pory tepl\u00e9 vody rozpust\u00edm, jsem se osu\u0161il, namazal t\u011blov\u00fdm kr\u00e9mem, obl\u00e9kl se a vy\u0161el ven. La\u010dn\u011b jsem se nadechl pokojov\u00e9ho vzduchu, kter\u00fd mi po dob\u011b str\u00e1ven\u00e9 v koupeln\u011b p\u0159i\u0161el jako sv\u011b\u017e\u00ed v\u00e1nek. Spokojen\u011b, s \u00famyslem pokra\u010dovat ve sp\u00e1nku, jsem se vydal k posteli\u2026 a zasekl jsem se.<\/div>\n
<\/div>\n
Na pol\u0161t\u00e1\u0159i le\u017eela jedna jedin\u00e1, temn\u011b rud\u00e1 r\u016f\u017ee. P\u0159ekvapen\u011b jsem do\u0161el a\u017e k posteli a uchopil ji do rukou. Pe\u010dliv\u011b jsem si ji prohl\u00ed\u017eel, opatrn\u011b, abych se vyhnul trn\u016fm, a pak k tomu n\u00e1dhern\u00e9mu kv\u011btu p\u0159ivon\u011bl. Slastn\u011b jsem zav\u0159el o\u010di. Nebyl jsem sice n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 velik\u00fd kytkomil, ale r\u016f\u017ee jsem zbo\u017e\u0148oval. Ale jenom ty \u010derven\u00e9. Byly to dokonal\u00e9 kv\u011btiny. Vyza\u0159ovala z nich majest\u00e1tnost, hrdost a u\u0161lechtilost, kterou podtrhovala nezam\u011bniteln\u00e1, p\u016fvabn\u00e1 v\u016fn\u011b, a p\u0159itom byly tak k\u0159ehk\u00e9, tak zraniteln\u00e9.<\/div>\n
Zase a znovu jsem \u010dichal k hedv\u00e1bn\u00e9mu kv\u011btu, a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Kdo mi ji sem mohl d\u00e1t? Od fanynek b\u00fdt nemohla, jako ka\u017ed\u00fd rok dost\u00e1vala ochranka na Valent\u00fdna p\u0159\u00edsn\u00e9 na\u0159\u00edzen\u00ed, aby se lavina psan\u00ed\u010dek v r\u016f\u017eov\u00fdch parf\u00e9movan\u00fdch ob\u00e1lk\u00e1ch a halda ply\u0161ov\u00fdch medv\u00eddk\u016f dr\u017eela bezpe\u010dn\u011b mimo n\u00e1\u0161 dosah, a na\u0161e p\u0159\u00e1n\u00ed bylo v\u017edy spln\u011bno. Od koho to tedy je? Mus\u00ed to b\u00fdt od n\u011bkoho, kdo v\u00ed, \u017ee miluju r\u016f\u017ee. To by nebylo zase a\u017e tak t\u011b\u017ek\u00e9 o mn\u011b zjistit, zlat\u00fd tisk, kter\u00fd nikdy nezklamal, se u\u017e n\u011bkolik let staral o to, aby o m\u00fdch obl\u00edbenostech v\u0161ichni v\u0161echno v\u011bd\u011bli. Jen\u017ee kdo to mohl b\u00fdt? Obsluha pokoj\u016f, kter\u00e1 mi p\u0159i\u0161la uklidit t\u00e1c se zbytky od ve\u010de\u0159e v dob\u011b, kdy jsem byl ve spr\u0161e? Ale i kdyby to n\u011bjak\u00e1 bl\u00e1zniv\u00e1 pokojsk\u00e1 skute\u010dn\u011b byla, ur\u010dit\u011b by tu nechala nav\u00edc n\u011bjak\u00fd l\u00edstek nebo vzkaz, minim\u00e1ln\u011b se slovy Miluji t\u011b, p\u0159\u00edpadn\u011b se jm\u00e9nem, telefonem a fotkou. R\u016f\u017ee v\u0161ak na pol\u0161t\u00e1\u0159i le\u017eela bez jedin\u00e9ho vzkazu, prost\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1 a osam\u011bl\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Najednou jsem vyt\u0159e\u0161til o\u010di. U\u017e v\u00edm, od koho by mohla b\u00fdt! Ano, to by odpov\u00eddalo! Na hotelu byl p\u0159ece jen jeden jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by mi mohl d\u00e1t r\u016f\u017ei, kterou miluji, bez toho, aby ho zadr\u017eela ochranka, nebo aby po sob\u011b nech\u00e1val n\u011bjak\u00fd vzkaz. A p\u0159itom m\u011bl p\u0159\u00edstup do m\u00e9ho pokoje kdykoliv, pokud zrovna nebylo zam\u010deno, a j\u00e1 ho poka\u017ed\u00e9 s radost\u00ed v\u00edtal\u2026<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
(autor mont\u00e1\u017ee: \u00c1\u010fa)<\/div>\n
S r\u016f\u017e\u00ed v ruce jsem rychle opustil pokoj a vydal se svi\u017en\u00fdm krokem hotelovou chodbou. \u0160el jsem velmi rychle, dokud jsem se nezastavil p\u0159ede dve\u0159mi Tomova pokoje. Zaklepal jsem.<\/div>\n
„Ano?“ ozvalo se zevnit\u0159.<\/div>\n
Pootev\u0159el jsem dve\u0159e.<\/div>\n
„Ahojda, Tommy, to jsem jenom j\u00e1, m\u016f\u017eu dovnit\u0159?“<\/div>\n
„Jasn\u011b!“ zazn\u011bla odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Ve\u0161el jsem do pokoje a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Tom le\u017eel na b\u0159i\u0161e na sv\u00e9 posteli a n\u011bco si \u0165ukal do notebooku, jakmile m\u011b v\u0161ak spat\u0159il p\u0159ich\u00e1zet, zaklapl ho a odstr\u010dil na no\u010dn\u00ed stolek. Mile se na m\u011b usm\u00edval, zat\u00edmco jsem p\u0159istoupil a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Tommy? To tys mi dal na pol\u0161t\u00e1\u0159 tu r\u016f\u017ei?“ zeptal jsem se ho potichu.<\/div>\n
Pohl\u00e9dl na m\u011b a vstal z postele.<\/div>\n
„A nel\u00edb\u00ed se ti snad? Myslel jsem, \u017ee r\u016f\u017ee zbo\u017e\u0148uje\u0161\u2026“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b\u017ee je zbo\u017e\u0148uju!“ zarazil jsem rychle jeho \u0159e\u010d. „Jen m\u011b to\u2026 p\u0159ekvapilo.“<\/div>\n
Lehce sklopil hlavu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 j\u00e1 v\u00edm, \u017ee Valent\u00fdna nem\u00e1\u0161 r\u00e1d. Ale nemohl jsem jinak\u2026“<\/div>\n
Dojat\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 d\u011bkuju ti,“ za\u0161eptal jsem a znovu k r\u016f\u017ei p\u0159ivon\u011bl. „Je n\u00e1dhern\u00e1.“<\/div>\n
Bylo vid\u011bt, \u017ee ho m\u00e1 slova pot\u011b\u0161ila. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se a\u017e t\u011bsn\u011b ke mn\u011b a objal m\u011b.<\/div>\n
„Doufal jsem, \u017ee ti to dojde\u2026 \u017ee za mnou p\u0159ijde\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl jsem mu. M\u00edsto toho jsem si na okam\u017eik zastesknul, \u017ee jsem si p\u0159ed odchodem nenat\u0159el rty zvl\u00e1\u010d\u0148uj\u00edc\u00edm balz\u00e1mem\u2026 a pak jsem Toma pol\u00edbil. Ne tak, jako v\u017edycky, s lehounk\u00fdm odstupem, kter\u00fdm m\u011b mu\u010dila moje minulost. Ne. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, kde se to ve mn\u011b vzalo. Ale Tomov\u00fdch rt\u016f jsem se jenom st\u011b\u017e\u00ed dotkl, na\u010de\u017e jsem se dychtiv\u011b vpil do hlubin jeho \u00fast. Cht\u011bl jsem mu b\u00fdt co nejbl\u00ed\u017e, a d\u00e1val jsem do tohoto polibku v\u0161echnu svoji l\u00e1sku v\u016f\u010di n\u011bmu, vd\u011bk za to, \u017ee ho m\u00e1m, a omluvu za m\u016fj v\u011b\u010dn\u00fd strach.<\/div>\n
Tom nez\u016fstal pozadu. Jeho jazyk mi v\u0161echny m\u00e9 pohyby hbit\u011b opl\u00e1cel a j\u00e1 po chv\u00edli c\u00edtil, jak mi z ruky pad\u00e1 r\u016f\u017ee, kdy\u017e m\u011b br\u00e1\u0161ka jemn\u011b svalil na postel. Tulili jsme se k sob\u011b a na\u0161e rty byly jako dva navz\u00e1jem se p\u0159itahuj\u00edc\u00ed magnety\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
O n\u011bco pozd\u011bji jsem poc\u00edtil, jak jeho ruce vj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed pod m\u00e9 tri\u010dko a opatrn\u011b mi ho stahuj\u00ed. Nebr\u00e1nil jsem se. V hlav\u011b mi sice blikl v\u00fdstra\u017en\u00fd vyk\u0159i\u010dn\u00edk, kdy\u017e mi Tom svl\u00e9kl i kalhoty, my\u0161lenky v\u0161ak potla\u010dila moje touha choulit se op\u011bt pod ochranitelsk\u00fdmi, miluj\u00edc\u00edmi k\u0159\u00eddly sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky. Post\u0159ehl jsem, \u017ee ze sebe taky shodil sv\u00e9 svr\u0161ky, ne\u017e jsem se v\u0161ak sta\u010dil podv\u011bdom\u011b leknout, ocitl jsem se v jeho zajet\u00ed, kter\u00e9 mi nicm\u00e9n\u011b nenah\u00e1n\u011blo zas tak velkou hr\u016fzu, jako kdysi.<\/div>\n
Jeho rty opustily m\u00e1 \u00fasta a p\u0159em\u00edstily se na m\u016fj krk, kde pevn\u011b stisk\u00e1valy a zase povolovaly mou jemnou k\u016f\u017ei. Nepatrn\u011b jsem zvr\u00e1til hlavu do z\u00e1klonu a zav\u0159el jsem o\u010di. M\u00edsila se ve mn\u011b podivn\u00e1 sm\u011bsice pocit\u016f. Jeho pohyby byly naprosto dokonal\u00e9, a on v\u011bd\u011bl s absolutn\u00ed jistotou, kde a jak moc se m\u011b m\u016f\u017ee dotknout, aby mi to bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. Ale p\u0159itom jsem se b\u00e1l toho, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli vypluj\u00ed na povrch vzpom\u00ednky na Davida\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Tom v\u0161ak m\u00e9 du\u0161i pohled do minulosti dost \u00fasp\u011b\u0161n\u011b blokoval. Jeho ruce, kter\u00e9 hladily m\u016fj obli\u010dej, ramena a hru\u010f, v\u017edycky zes\u00edlily sv\u016fj stisk, kdykoliv mnou projelo by\u0165 sebemen\u0161\u00ed nap\u011bt\u00ed, a nepolevily do doby, ne\u017e jsem se pod jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed moc\u00ed op\u011bt neuklidnil. Jeho hork\u00e9, vlhk\u00e9 rty mezit\u00edm doputovaly a\u017e na mou hru\u010f, a j\u00e1, zcela ovl\u00e1dan\u00fd vlastn\u00edm bratrem, jsem i p\u0159es ob\u010dasn\u00e9 z\u00e1chv\u011bvy letm\u00e9ho strachu setrv\u00e1val na m\u00edst\u011b a pln\u011b si Tomovu l\u00e1sku vychutn\u00e1val. Nem\u011bl jsem p\u0159ece d\u016fvod se ho b\u00e1t, i kdy\u017e m\u011b k tomu mysl ka\u017edou chv\u00edli nen\u00e1padn\u011b sm\u011brovala\u2026<\/div>\n
„Bille?“ zeptal se m\u011b po chv\u00edli.<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di.<\/div>\n
„Copak?“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 kdyby ti cokoliv z toho, co ti d\u011bl\u00e1m, bylo sebem\u00ed\u0148 nep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed\u2026 \u017ee bys mi to \u0159ekl?“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem hlavu. „Sice tam to nap\u011bt\u00ed tro\u0161ku po\u0159\u00e1d je\u2026 ale\u2026 v\u011b\u0159\u00edm ti,“ vydechl jsem.<\/div>\n
Na okam\u017eik jsme si pohl\u00e9dli do o\u010d\u00ed. Pak se Tom op\u011bt sklonil k m\u00e9 hrudi a za\u010dal ji sv\u00fdmi rty a jazykem laskat. Jeho ruce ale sjely trochu n\u00ed\u017e a uchopily lem m\u00fdch boxerek. Vypla\u0161en\u011b jsem se pod\u00edval do jeho o\u010d\u00ed, jeho hlubok\u00fd, nekone\u010dn\u00fd pohled m\u011b v\u0161ak po chv\u00edli op\u011bt uklidnil. Nad\u00e1le pokra\u010doval v rozmazlov\u00e1n\u00ed m\u00e9ho t\u011bla, ani\u017e by s rukama cokoliv d\u011blal, m\u00e9 boxerky setrv\u00e1valy na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, a j\u00e1 pomalu, ale jist\u011b, za\u010d\u00ednal jeho dotyky v m\u00fdch n\u00ed\u017ee polo\u017een\u00fdch m\u00edstech akceptovat. Teprve ve chv\u00edli, kdy jsem znovu uvoln\u011bn\u011b zav\u0159el o\u010di a zcela se mu podvolil, st\u00e1hl tenhle kousek oble\u010den\u00ed \u00fapln\u011b pry\u010d\u2026<\/div>\n
V tu chv\u00edli jsem kn\u00edkl strachy a jednou nohou jsem podv\u011bdom\u011b vykopl do vzduchu. Tom se v\u0161ak jenom na m\u011b polo\u017eil a pevn\u011b uchopil do sv\u00fdch dlan\u00ed m\u016fj obli\u010dej, ve kter\u00e9m za\u010d\u00ednala b\u00fdt zn\u00e1t panika.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t,“ za\u0161eptal a m\u00edrn\u00fdm tlakem sv\u00fdch rukou m\u011b nutil hled\u011bt do jeho o\u010d\u00ed. „Klid, Bill\u00ed\u2026 Nic se ned\u011bje. To, \u017ee na sob\u011b nem\u00e1\u0161 oble\u010den\u00ed, neznamen\u00e1, \u017ee se na tebe hned vrhnu\u2026“<\/div>\n
Lehce jsem se rozt\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„No tak,“ d\u00fdchal mi do ucha a pos\u00e9val mi p\u0159itom obli\u010dej a krk drobou\u010dk\u00fdmi polibky. „Nic se ti ned\u011bje. Je to jenom vzpom\u00ednka\u2026 kterou p\u0159ekon\u00e1\u0161\u2026 V\u011b\u0159\u00edm ti\u2026“<\/div>\n
Pustil mi tv\u00e1\u0159e a za\u010dal hladit m\u00e9 rozechv\u011bl\u00e9 t\u011blo. Zapojoval do sv\u00e9ho uklid\u0148ov\u00e1n\u00ed v\u0161e. H\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b, hork\u00e9 rty, n\u011b\u017en\u00fd jazyk. P\u0159esto trvalo hodn\u011b dlouhou dobu, ne\u017e jsem op\u011bt spo\u010dinul v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed bez posledn\u00edho t\u0159esu. Nikdo v\u0161ak, ani Tom, nedok\u00e1zal zklidnit m\u00e9 divoce bij\u00edc\u00ed srdce\u2026<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ usm\u00e1l se na m\u011b, kdy\u017e se do m\u00fdch nerv\u00f3zn\u00edch o\u010d\u00ed vr\u00e1tila aspo\u0148 mal\u00e1 \u010d\u00e1st klidu. „Dok\u00e1\u017ee\u0161 to, brou\u010dku\u2026 Klid\u2026“<\/div>\n
Nep\u0159est\u00e1val ve sv\u00e9m tich\u00e9m povzbuzov\u00e1n\u00ed, hlazen\u00ed a lask\u00e1n\u00ed, dokud jsem se \u00fapln\u011b nezklidnil. Nem\u011bl jsem v\u016fbec tu\u0161en\u00ed, kolik mohlo ut\u00e9ct \u010dasu, ne\u017e ze m\u011b vyprchal posledn\u00ed z\u00e1blesk strachu. Ur\u010dit\u011b to byla dlouh\u00e1 doba, Tomova trp\u011blivost a n\u011bha v\u0161ak neznala hranic. Nakonec jsem tedy p\u0159eci jen z\u016fstal klidn\u011b v jeho objet\u00ed. Znovu jsem uc\u00edtil jeho rty na sv\u00fdch. Jeho ruka se ale mezit\u00edm pomalou\u010dku, polehou\u010dku bl\u00ed\u017eila \u010d\u00edm d\u00e1l n\u00ed\u017e\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se dotkla m\u00fdch t\u0159\u00edsel, trhl jsem sebou. Prsty si v\u0161ak za\u010daly pohr\u00e1vat s mou k\u016f\u017e\u00ed\u2026 a j\u00e1 znenad\u00e1n\u00ed poc\u00edtil, jak mi do t\u011bla vnikla tajupln\u00e1 vlna euforie a slasti. Prohnul jsem se v z\u00e1dech a hlavu je\u0161t\u011b v\u00edce zaklonil a zav\u0159el o\u010di, zat\u00edmco Tom s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc zesiloval tlak ve sv\u00fdch prstech. Brzy zapojil do akce i druhou ruku\u2026 a mn\u011b se z hrdla vydal chr\u010div\u00fd sten, kdy\u017e m\u00fdm t\u011blem projel mocn\u00fd p\u0159\u00edval vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 jsem ke sv\u00e9mu \u00fa\u017easu zaznamenal i ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b\u2026<\/div>\n
A pak jsem uc\u00edtil, \u017ee m\u016fj penis zmizel v teple Tomov\u00fdch \u00fast. Ti\u0161e jsem vyk\u0159ikl, kdy\u017e se m\u011b jeho jazyk dotkl. Kdy\u017e jemn\u00e9 olizov\u00e1n\u00ed p\u0159e\u0161lo v intenzivn\u00ed s\u00e1n\u00ed, znovu jsem vykopl nohou do vzduchu a k\u0159e\u010dovit\u011b zaryl nehty do prost\u011bradla. Je\u0161t\u011b nikdy jsem neza\u017eil takov\u00fdhle pocit! Zm\u00edtal jsem se, proh\u00fdbal a st\u00e9nal. Bylo to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, a p\u0159itom jsem m\u011bl pocit, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli vybouchnu! Zalil m\u011b pot a m\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed bylo p\u0159er\u00fdvan\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy jindy. Tiskl jsem k sob\u011b v\u00ed\u010dka, chv\u011bl se v t\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 ext\u00e1zi a c\u00edtil v sob\u011b to v\u00fdbu\u0161n\u00e9 nap\u011bt\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a v\u00edc\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Najednou v\u0161e ustalo. M\u00e9 t\u011blo z divok\u00fdch pohyb\u016f jakoby zpomalen\u011b dopadlo na m\u011bkkou postel a j\u00e1 z\u016fstal le\u017eet, chv\u011bj\u00edc\u00ed se a zalit\u00fd potem. C\u00edtil jsem se jako ve snu, v\u0161echno kolem m\u011b bylo zpomalen\u00e9 a podivn\u011b kr\u00e1sn\u00e9. M\u011bl jsem dojem, jako bych se vzn\u00e1\u0161el, a p\u0159itom jsem le\u017eel na posteli. Motala se mi hlava, ale p\u0159itom jsem to mot\u00e1n\u00ed nec\u00edtil ani tro\u0161ku\u2026<\/div>\n
Z tranzu m\u011b probral a\u017e vjem, \u017ee na m\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo dopadla teplou\u010dk\u00e1 pe\u0159ina. Op\u011bt jsem za\u010dal vn\u00edmat norm\u00e1ln\u011b a vid\u011bl, jak vedle m\u011b uleh\u00e1 Tom, kter\u00fd z\u00e1\u0159il \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9ho Valent\u00fdna, l\u00e1sko,“ zaculil se na m\u011b a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i kv\u011btem r\u016f\u017ee. „Vid\u00ed\u0161, \u017ee se ti to povedlo\u2026 Zase jsi o krok d\u00e1l od hrobu minulosti, do kter\u00e9ho jsi dneska p\u0159ibil dal\u0161\u00ed h\u0159eb\u00edk\u2026“<\/div>\n
V\u011bnoval jsem mu ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00e9ho jsem v tuhle chv\u00edli byl schopn\u00fd. A\u010dkoliv jsem se c\u00edtil stra\u0161n\u011b zesl\u00e1ble a vy\u010derpan\u011b, p\u0159itiskl jsem se k br\u00e1\u0161kovi tak, jak jenom to \u0161lo. Hled\u011bli jsme si do o\u010d\u00ed a na\u0161ich nos\u016f se dot\u00fdkaly sametov\u00e9 okv\u011btn\u00ed l\u00edste\u010dky r\u016f\u017ee. Ta v\u016fn\u011b n\u00e1s oba omamovala\u2026<\/div>\n
„Jsem na tebe py\u0161n\u00fd, br\u00e1\u0161ko,“ za\u0161eptal Tom a zhasnul lampi\u010dku. “ Miluju t\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ \u0161pitnul jsem do nastal\u00e9 tmy.<\/div>\n
Vyhledal jsem je\u0161t\u011b jednou Tomovy hebk\u00e9 rty a vtiskli jsme si je\u0161t\u011b jeden polibek, ne\u017e jsme, s r\u016f\u017e\u00ed mezi na\u0161imi nosy, spokojen\u011b usnuli.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Kone\u010dn\u011b! Hlem\u00fd\u017ed\u00edm tempem se sem p\u0159iplazilo pond\u011bl\u00ed. Netu\u0161\u00edm v\u016fbec pro\u010d, ale t\u011b\u0161il jsem se na tohle turn\u00e9 v\u00edce ne\u017e na ty p\u0159edchoz\u00ed. Ani jsem nemohl dospat, co\u017e byla u m\u011b v\u00edce ne\u017e nezvykl\u00e1 v\u011bc. Asi mi u\u017e n\u011bjak chyb\u011bl mikrofon<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15572","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15572","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15572"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15572\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15572"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15572"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15572"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}