{"id":15577,"date":"2009-01-08T18:30:00","date_gmt":"2009-01-08T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15542"},"modified":"2009-01-08T18:30:00","modified_gmt":"2009-01-08T17:30:00","slug":"bookmakers-scrubbers-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/08\/bookmakers-scrubbers-24\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers 24."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
„Scotty, vra\u0165 se sem!“ Volal jsem na to chlupat\u00e9 tele, ale zareagoval, a\u017e kdy\u017e jsem hv\u00edzdl na prsty. Tryskem to vzal p\u0159es louku zp\u011bt ke mn\u011b. Popl\u00e1cal jsem ho po h\u0159betu a podrbal za u\u0161ima. Vd\u011b\u010dn\u011b vrt\u011bl ocasem a radostn\u011b se mi ot\u00edral o nohy. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsem ho vyt\u00e1hl ven. Gordonovi ani m\u00e1m\u011b na n\u011bj nezb\u00fdval \u010das a my s Billem byli po\u0159\u00e1d pry\u010d, tak\u017ee se mil\u00fd Scotty musel spokojit jen s o\u010duch\u00e1n\u00edm krtinc\u016f na zahrad\u011b u domu. „Hele, nen\u00ed ti n\u00e1hodou zima? Mrznem tu u\u017e p\u0159es hodinu.“ Mluvil jsem na na\u0161eho psa a p\u0159ip\u00ednal mu zp\u011bt obojek. Dneska m\u011bl mo\u017enost po\u0159\u00e1dn\u011b se vy\u0159\u00e1dit a mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee m\u00e9 pohnutky k tomu ho vz\u00edt ven nebyly zase a\u017e tolik zp\u016fsoben\u00e9 nezi\u0161tn\u00fdm \u00famyslem dop\u0159\u00e1t mu trochu v\u00edce pohybu. Pot\u0159eboval jsem vypadnout z bar\u00e1ku.<\/div>\n
<\/div>\n
Po tom fiasku dnes v noci jsem se c\u00edtil fakt hodn\u011b mizern\u011b. Bezprost\u0159edn\u011b na to, co Bill napru\u017een\u011b opustil m\u016fj pokoj, jsem myslel, \u017ee tu bolest, kter\u00e1 mi zkroutila v\u0161echny vnit\u0159nosti, snad ani neustoj\u00edm. Jeho chladn\u00e1 a\u017e pohrdav\u00e1 reakce m\u011b nep\u0159edstaviteln\u011b mrzela a ni\u010dila. V ten moment jsem si p\u0159ipadal jako pouh\u00e9 sm\u00edtko prachu, kter\u00e9 by mohlo kazit Billovu dokonalost, kdyby se snad milostiv\u011b uvolil k tomu op\u011btovat alespo\u0148 zlomek toho, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil. Jinak jsem to nazvat nedok\u00e1zal. L\u00edtostivost m\u011b ale do r\u00e1na p\u0159e\u0161la a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b p\u0159ipustil, \u017ee je to bezesporu pokrytec, sobec, do sebe zahled\u011bn\u00fd egoista a studenej ps\u00ed \u010dum\u00e1k. Vlastn\u011b ani to ne. I samotn\u00fd Scotty dok\u00e1zal projevit mnohem v\u00edc v\u0159elosti a v\u011brnosti, ne\u017e kdy byl schopen m\u016fj bratr. Samoz\u0159ejm\u011b te\u010f jsem malinko p\u0159eh\u00e1n\u011bl. Ve sv\u00e9 hlav\u011b jsem mu p\u0159isuzoval mnohon\u00e1sobn\u011bji v\u00edce \u0161patn\u00fdch vlastnost\u00ed, ne\u017e Bill ve skute\u010dnosti m\u011bl, ale j\u00e1 na n\u011bj m\u011bl prachoby\u010dejn\u00fd vztek. Tolik jsem doufal a on se mi vysm\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Na stranu druhou jsem poci\u0165oval i jakousi \u00falevu zp\u016fsobenou t\u00edm, \u017ee jsem to dok\u00e1zal vyslovit. Te\u010f jsme vlastn\u011b oba v\u011bd\u011bli na \u010dem jsme a bylo jen na n\u00e1s, jak se popereme se skute\u010dnost\u00ed. A t\u0159eba se jednou probere. Mo\u017en\u00e1 jsem ho t\u00edm jenom zasko\u010dil. Byla to ale slab\u00e1 \u00fat\u011bcha. U\u017e jsem v to nedoufal. Posledn\u00ed nad\u011bje ve mn\u011b zadupal p\u0159i t\u00e9 jeho no\u010dn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
A dnes r\u00e1no? Nev\u011b\u0159il jsem vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. \u010cekal jsem, \u017ee se sob\u011b navz\u00e1jem budeme vyh\u00fdbat jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei, ale on se choval, jako by v\u016fbec k ni\u010demu nedo\u0161lo, jako by se nechumelilo. Netvrd\u00edm, \u017ee to bylo stejn\u00e9 jako kdysi, p\u0159esto byla v jeho chov\u00e1n\u00ed nezvykl\u00e1 v\u0159elost. Nech\u00e1pal jsem to, ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b to ve mn\u011b vyvol\u00e1valo dojem, \u017ee si ze m\u011b snad utahuje. Dokonce ke mn\u011b r\u00e1no p\u0159i\u0161el do pokoje se sn\u00eddan\u00ed, \u017ee pr\u00fd ho poslala m\u00e1ma, aby mi to donesl. Byly to pala\u010dinky s d\u017eemem, tak aby \u00fadajn\u011b nevychladly. Jak mohl m\u00edt na takov\u00e9hle p\u0159etva\u0159ov\u00e1n\u00ed \u017ealudek\u2026 J\u00e1 v tom tedy rozhodn\u011b nevid\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e masku, v\u017edy\u0165 i jemu to muselo b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u00e9 po tom v\u0161em\u2026 Nakonec jsem se ale uchl\u00e1cholil my\u0161lenkou, \u017ee ho asi p\u0159e\u0161la ta rozlad\u011bnost, se kterou ode m\u011b ode\u0161el a nejsp\u00ed\u0161 se rozhodl zuby nehty dr\u017eet toho, \u017ee budeme tedy alespo\u0148 „ti brat\u0159i“, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho. Na druhou stranu za\u010d\u00edt p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic nestalo a naprosto ignorovat ud\u00e1losti dn\u00ed minul\u00fdch mi p\u0159i\u0161lo docela absurdn\u00ed a\u017e komick\u00e9. Zat\u00edm jsem mu ale do toho jeho divad\u00e9lka nem\u00ednil zasahovat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, ty psisko, t\u00e1hne\u0161. Trochu zpomal.“ Pok\u00e1ral jsem Scottyho, kdy\u017e mi trhnul s vod\u00edtkem a m\u00e1lem mi vykloubil ruku a\u017e v rameni. „Zase tak moc dom\u016f nat\u011b\u0161enej nejsem, tak\u017ee kl\u00eddek.“ Scotty poslu\u0161n\u011b zvolnil na tempu a zp\u016fsobn\u011b mi \u0161el vedle nohy. Neopomn\u011bl na m\u011b vrhnout ch\u00e1paj\u00edc\u00ed a oddan\u00e9 o\u010di. Bylo to jako by snad v\u011bd\u011bl, jak moc zle mi je, rozum\u011bl mi a sna\u017eil se m\u011b povzbudit. „Jojo, chlap\u00e1ku, v\u0161echno stoj\u00ed za starou ba\u010dkoru, ale to ty v\u00ed\u0161, vi\u010f\u2026 v\u00ed\u0161, \u017ee n\u00e1s Bill\u00ed nem\u00e1 r\u00e1d\u2026 ale v\u00ed\u0161 co, vyprdneme se na n\u011bj. A schv\u00e1ln\u011b\u2026 kdo bude prvn\u00ed u branky.“ K\u0159iknul jsem, kdy\u017e jsem zmer\u010dil p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se kontury na\u0161eho domu. Sice jsem ho je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed k\u00e1ral za tempo, ale najednou se mi zacht\u011blo trochu si zablbnout. Pustil jsem vod\u00edtko a p\u0159idr\u017euj\u00edc si svoje objemn\u00e9 kalhoty jsem se rozeb\u011bhl, se\u010d mi s\u00edly sta\u010dily. Scottymu chv\u00edli trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, co to jeho p\u00e1n\u00ed\u010dek prov\u00e1d\u00ed a za p\u00e1r vte\u0159inek u\u017e pel\u00e1\u0161il za mnou. Samoz\u0159ejm\u011b mu sta\u010dilo p\u00e1r skok\u016f, prosvi\u0161t\u011bl kolem m\u011b jako st\u0159ela, a u\u017e jsem vid\u011bl jen jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se h\u0159bet. S fun\u011bn\u00edm, je\u017e by se dalo p\u0159irovnat k praseti, co leze z bukvic, jsem se sv\u00fdm rozevl\u00e1t\u00fdm kl\u00e1tiv\u00fdm b\u011bhem do\u0161trachal a\u017e k brance a rozdov\u00e1d\u011bn\u00e9ho Scottyho pustil dovnit\u0159. Uf, m\u011bl bych p\u0159estat kou\u0159it. P\u0159em\u00edtal jsem v p\u0159edklonu o sv\u00e9m nezdrav\u00e9m \u017eivotn\u00edm stylu, vyd\u00fdch\u00e1vaj\u00edc tak ten sv\u016fj nadlidsk\u00fd sportovn\u00ed v\u00fdkon. A nebo u\u017e st\u00e1rnu. Napadla m\u011b druh\u00e1 varianta. Rozhodn\u011b jsem si ale podobn\u00e9 sprinty pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b zak\u00e1zal.<\/div>\n
<\/div>\n
To rozdov\u00e1d\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159e jsem nahnal do chodby vedle gar\u00e1\u017ee, kde m\u011bl sv\u016fj pelech. M\u00e1min outlocit toti\u017e nedovoloval, aby byl n\u00e1\u0161 milovan\u00fd, monstr\u00f3zn\u00ed, uslintan\u00fd a p\u00e1chnouc\u00ed pejsek ubytovan\u00fd v mrazech, de\u0161ti a jin\u00fdch pl\u00edskanic\u00edch venku ve voli\u00e9\u0159e. Ko\u017eich sice m\u011bl, \u017ee by zvl\u00e1dl bez sebemen\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f \u017eivot za pol\u00e1rn\u00edm kruhem, ale to se m\u00e1m\u011b jen velice t\u011b\u017eko vysv\u011btlovalo. V\u017edy\u0165 to zv\u00ed\u0159e se na ni p\u0159eci tak smutn\u011b kouk\u00e1. \u0158\u00edk\u00e1vala v\u017edycky. Ze Scottyho tedy vychovala h\u00fd\u010dkan\u00e9ho rozmazlen\u00e9ho psa, kter\u00fd by dnes u\u017e pobyt venku zvl\u00e1dal jen velice neochotn\u011b. Abych m\u00e1m\u011b ale zase moc nek\u0159ivdil. Ud\u011blala si z n\u011bho sice dom\u00e1c\u00edho povale\u010de, ale na druhou stranu ho dok\u00e1zala vycepovat natolik dob\u0159e, \u017ee n\u00e1s n\u00e1\u0161 \u010dty\u0159noh\u00fd \u010dlen rodiny nijak neobt\u011b\u017eoval. Pokud byl uvnit\u0159, tak si nedovolil za\u0161t\u011bkat a do obytn\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed domu se tak\u00e9 neopov\u00e1\u017eil. Jedin\u00e9, co jsme p\u0159ed n\u00edm museli chr\u00e1nit, byly boty. Jakmile se n\u011bkdo v t\u00e9hle chodb\u011b vyzul a zapomn\u011bl je tam, byly do druh\u00e9ho dne na c\u00e1ry.<\/div>\n
<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b se sto\u010dil do klubka na pelech a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Nejsp\u00ed\u0161 jsem ho utahal.<\/div>\n
„Sladk\u00fd sny.“ Pop\u0159\u00e1l jsem mu a pokra\u010doval jsem d\u00e1l do \u00fatrob domu.<\/div>\n
„Jsme zp\u00e1tky.“ Str\u010dil jsem je\u0161t\u011b hlavu do kuchyn\u011b, kde u spor\u00e1ku p\u0159ipravovala mamka n\u011bco vskutku l\u00e1kav\u011b von\u00edc\u00edho a m\u011bl jsem v pl\u00e1nu pokra\u010dovat do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Po\u010dkej. Byli jste venku dlouho. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt zmrzlej. Ned\u00e1\u0161 si t\u0159eba \u010daj?“<\/div>\n
„To je dobr\u00fd, d\u00edk mami. Ale rozhodn\u011b si nenech\u00e1m uj\u00edt tu \u0148amku, co pr\u00e1v\u011b va\u0159\u00ed\u0161.“ M\u00e1ma se jen zasm\u00e1la.<\/div>\n
„Bude to hotov\u00e9 tak do p\u016fl hodinky.“ Informovala m\u011b.<\/div>\n
„Tak na m\u011b pak houkni. Budu u sebe.“<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Leticia se posadila na posteli a postavila se na vratk\u00e9 nohy. Koukla na bud\u00edk. Bylo t\u00e9m\u011b\u0159 poledne. Takhle sp\u00e1vat tedy rozhodn\u011b nebyla zvykl\u00e1, ale posledn\u00ed dobou se tomu nedok\u00e1zala br\u00e1nit. C\u00edtila se neuv\u011b\u0159iteln\u011b unaven\u00e1. Do\u0161la do koupelny a pouze si trochou vody osv\u011b\u017eila obli\u010dej a h\u0159ebenem si prohr\u00e1bla vlasy. Stejn\u011b se dnes nikam nachystala. C\u00edtila se slab\u00e1 jako moucha, tak\u017ee m\u011bla jen v pl\u00e1nu pop\u00edt trochu \u010daje a vl\u00e9zt si zp\u011bt do postele. Matka j\u00ed nejsp\u00ed\u0161 zase bude nutit n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo, ale na to nem\u011bla ani pomy\u0161len\u00ed. Jej\u00ed \u017ealudek se bou\u0159il u\u017e p\u0159i pouh\u00e9 my\u0161lence na to, \u017ee by m\u011bla cokoli poz\u0159\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
Vydala se do kuchyn\u011b a p\u0159ipravila si hrne\u010dek se s\u00e1\u010dkem p\u0159\u00edjemn\u011b von\u00edc\u00edho m\u00e1tov\u00e9ho \u010daje.<\/div>\n
„Ahoj, hol\u010di\u010dko. P\u0159ipravila jsem ti sn\u00eddani.“ Objevila se v kuchyni pan\u00ed domu a s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem se sna\u017eila dceru p\u0159esv\u011bd\u010dit o nutnosti alespo\u0148 p\u00e1r soust. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, jak se jej\u00ed dcera celou tu dobu, co byla u n\u00ed, c\u00edtila. Leticia se j\u00ed sice je\u0161t\u011b nesv\u011b\u0159ila s t\u00edm, co p\u0159esn\u011b se v jej\u00edm \u017eivot\u011b d\u011blo, kdy\u017e byla pry\u010d od rodiny, ale ona v\u011bd\u011bla, \u017ee je na tom psychicky dost \u0161patn\u011b. Motala se, byla apatick\u00e1. P\u0159\u00edznaky tolik typick\u00e9 pro slabou neur\u00f3zu. Pan\u00ed Smithov\u00e1 byla ale zdravotnice. Ona v\u011bd\u011bla, \u017ee to m\u016f\u017ee znamenat i spoustu jin\u00fdch v\u011bc\u00ed. Leticia se o tom ale odm\u00edtala bavit a je\u0161t\u011b striktn\u011bji zavrhovala n\u00e1v\u0161t\u011bvu l\u00e9ka\u0159e. Oh\u00e1n\u011bla se argumentem, \u017ee je to v\u0161e zp\u016fsoben\u00e9 v\u00fd\u010ditkami ze smrti otce a jak budou dny plynout, \u017ee pr\u00fd v\u0161echno p\u0159ebol\u00ed. Mus\u00ed jen p\u0159ijmout svou dal\u0161\u00ed fat\u00e1ln\u00ed chybu. Vr\u00e1tila se dom\u016f, aby m\u011bla klid a i tady na ni dolehly \u010diny minulosti. Na tohle nedok\u00e1zala pan\u00ed Smithov\u00e1 reagovat. V\u011bd\u011bla, \u017ee pr\u00e1v\u011b truchlen\u00ed bude nejsp\u00ed\u0161 velk\u00e1 \u010d\u00e1st pravdy, proto\u017ee jako d\u00edt\u011b byla Leti na otce hodn\u011b fixovan\u00e1. Rozum\u011bli si spolu. Ona u\u017e odchod man\u017eela p\u0159ekonala, te\u010f se s t\u00edm musela je\u0161t\u011b vyrovnat jej\u00ed dcera.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju, mami. Nebudu j\u00edst. Jsem ospal\u00e1. P\u016fjdu si lehnout.“ Star\u0161\u00ed \u017eena si jen povzdechla. Jej\u00ed dcera byla tolik pali\u010dat\u00e1. Cel\u00fd otec.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
Cpal jsem do sebe ku\u0159ec\u00ed steak s hranolky a oblohou, a\u017e se mi d\u011blaly boule za u\u0161ima. M\u00e1ma byla v\u017edycky bezkonkuren\u010dn\u00ed kucha\u0159ka. Tom sed\u011bl u stolu naproti mn\u011b a pochutn\u00e1val si \u00fapln\u011b stejn\u011b jako j\u00e1, i kdy\u017e men\u0161\u00ed rozd\u00edl by tu byl. Urputn\u011b hypnotizoval sv\u016fj tal\u00ed\u0159 a ani jednou od n\u011bj nezvedl o\u010di, nepod\u00edval se na m\u011b, nepromluvil. Nehodlal jsem ho n\u011bjak n\u00e1siln\u011b nutit do konverzace. Ch\u00e1pal jsem, \u017ee mu asi nen\u00ed v moj\u00ed p\u0159\u00edtomnosti po tom v\u0161em nejl\u00e9pe, j\u00e1 u\u017e m\u011bl ale pl\u00e1n, jak ho uvolnit a dostat ho tam, kam bych pot\u0159eboval. L\u00e1mal jsem si nad t\u00edm hlavu cel\u00e9 dopoledne, kdy se venku toulal se Scottym, a nakonec mi jako nejlep\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed p\u0159ipadnul Andreas a jeho vyhl\u00e1\u0161en\u00e9 dom\u00e1c\u00ed pa\u0159by. Okam\u017eit\u011b jsem mu volal a do\u017eadoval jsem se informace, za jak dlouho by byl schopen zase n\u011bjakou men\u0161\u00ed akci\u010dku zorganizovat. Dokonce jsem mu velkoryse nab\u00eddl svou pomoc, aby se to co nejv\u00edce usp\u00ed\u0161ilo. Sice jsem se v\u017edy s urputnost\u00ed sob\u011b vlastn\u00ed podobn\u00e9 pr\u00e1ci vyh\u00fdbal, proto\u017ee mi bylo p\u0159eci jen milej\u0161\u00ed p\u0159ij\u00edt a\u017e k hotov\u00e9mu, ale co bych neud\u011blal pro dosa\u017een\u00ed toho, co jsem si umanul, \u017ee? Na\u0161t\u011bst\u00ed Andreas po mn\u011b nic podobn\u00e9ho necht\u011bl a ujistil m\u011b, \u017ee to zm\u00e1kne levou zadn\u00ed a poz\u00edt\u0159\u00ed se m\u016f\u017eu i s br\u00e1chou dorazit po\u0159\u00e1dn\u011b vyblbnout.<\/div>\n
<\/div>\n
Spokojen\u011b jsem si mnul ruce a za\u010d\u00ednal se nehor\u00e1zn\u011b t\u011b\u0161it. Te\u010f u\u017e jen sta\u010dilo p\u0159esv\u011bd\u010dit toho mrzouta, \u017ee jeho p\u0159\u00edtomnost tam bude naprosto nezbytn\u00e1. Zcela \u017eiv\u011b jsem si toti\u017e dok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by byl schopen na m\u011b vyrukovat se zam\u00edtavou reakc\u00ed, pop\u0159\u00e1t mi hodn\u011b z\u00e1bavy a poslat m\u011b tam samotn\u00e9ho. A to by se mi tedy skute\u010dn\u011b nehodilo. Nejen \u017ee tam bude skv\u011bl\u00e1 hudba a alkohol, kter\u00fd zaru\u010den\u011b uvol\u0148uje a zbavuje z\u00e1bran v\u017edy a v\u0161echny, ale je\u0161t\u011b nav\u00edc to bude prvot\u0159\u00eddn\u00ed mo\u017enost pro m\u011b, jak b\u00fdt zase za hv\u011bzdu. Perfektn\u011b se vystailovat, vyvon\u011bt a upravit. B\u00fdt jednodu\u0161e neodolateln\u00fd, p\u0159ita\u017eliv\u00fd a hlavn\u011b sexy. Samoz\u0159ejm\u011b jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee Tom m\u011b snad jako jedinej \u010dlov\u011bk pod sluncem vid\u011bl i ve stavech, kdy by m\u011b sp\u00ed\u0161e vystihovaly v\u011bty v naprost\u00e9m opaku ke slovu sexy a nikdy se ani n\u00e1znakem nezm\u00ednil o tom, \u017ee by mu to n\u011bjak vadilo, \u010di \u017ee by snad pot\u0159eboval m\u00edt sv\u00e9ho bratra st\u00e1le jako ze \u0161katulky, mn\u011b se ale jednodu\u0161e p\u0159\u00ed\u010dila p\u0159edstava, \u017ee ho budu sv\u00e1d\u011bt n\u011bkde doma v tepl\u00e1k\u00e1ch a s vlasama sta\u017een\u00fdma do cul\u00edku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome.“ Oslovil jsem ho opatrn\u011b. Neochotn\u011b odlepil sv\u016fj pohled od sv\u00e9 nedojeden\u00e9 porce a vy\u010dk\u00e1val, co mu m\u00edn\u00edm sd\u011blit. „Dopoledne jsem mluvil s Andym. Poz\u00edt\u0159\u00ed u n\u011bj bude zase mejd\u00e1nek. Jsme zvan\u00fd a speci\u00e1ln\u011b na tebe se t\u011b\u0161\u00ed. Vzkazuje ti, \u017ee m\u00e1\u0161 stopro dorazit.“ Vycenil jsem na n\u011bj zuby a netrp\u011bliv\u011b jsem nap\u00ednal u\u0161i, aby mi neunikla ani hl\u00e1ska z jeho reakce.<\/div>\n
„Nikam se mi nechce.“ Vypadlo z n\u011bj nakonec po dlouh\u00e9m tup\u00e9m z\u00edr\u00e1n\u00ed a nacpal si do pusy dal\u0161\u00ed sousto.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni, Tome. Co sme se vr\u00e1tili z Ameriky, tak ses s Andym je\u0161t\u011b nevid\u011bl. Nebo to t\u011b tu m\u00e1m za\u010d\u00edt ukec\u00e1vat?“<\/div>\n
„To u\u017e stejn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161.“ Spra\u017eil m\u011b su\u0161e a honil p\u0159i tom vidli\u010dkou po tal\u00ed\u0159i hr\u00e1\u0161ek. „Tak fajn. Na chv\u00edli se tam uk\u00e1\u017eu.“ Svolil nakonec milostiv\u011b a mn\u011b se nesm\u00edrn\u011b ulevilo.<\/div>\n
<\/div>\n
—<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v aut\u011b a \u010dekal na Billa, a\u017e si ke sv\u00e9mu oble\u010den\u00ed vybere vhodn\u00e9 boty a kone\u010dn\u011b budeme moci vyrazit. Netrp\u011bliv\u011b a hlavn\u011b nerv\u00f3zn\u011b jsem poklep\u00e1val prsty o volant a po\u0159\u00e1d jsem nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsem s touhle akc\u00ed souhlasil. Ano, Andrease bych vid\u011bl r\u00e1d, ale j\u00edt tam s Billem\u2026 Nav\u00edc jemu to dnes a\u017e vra\u017eedn\u011b slu\u0161elo. Zahl\u00e9dl jsem ho jen na p\u00e1r okam\u017eik\u016f, kdy\u017e jsem str\u010dil hlavu k n\u011bmu do pokoje s ozn\u00e1men\u00edm, \u017ee u\u017e jsem hotov\u00fd a a\u0165 si tedy pohne, a m\u00e1lem jsem t\u011bch p\u00e1r slov nakonec ani z pusy nedostal. Tot\u00e1ln\u011b m\u011b om\u00e1mil. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem ho podez\u0159\u00edval z toho, \u017ee mi to ud\u011blal naschv\u00e1l. Vypadal p\u0159esn\u011b tak, jak jsem to m\u011bl nejrad\u0161i. \u017d\u00e1dn\u00fd bl\u00e1zniv\u00fd \u00fa\u010des tr\u010d\u00edc\u00ed do v\u0161ech stran ve stylu vrazil jsem si prsty do z\u00e1str\u010dky a dostal dv\u011b st\u011b dvacet. M\u011bl je pouze do hladka vy\u017eehlen\u00e9 a spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed pod\u00e9l obli\u010deje, o\u010di m\u011bl jen lehce zv\u00fdrazn\u011bn\u00e9 mascarou, rty p\u0159et\u0159en\u00e9 nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm jemn\u011b se lesknouc\u00edm balz\u00e1mem a p\u0159ehr\u0161el dopl\u0148k\u016f si pro dne\u0161n\u00ed ve\u010der tak\u00e9 odpustil. Byl st\u0159\u00eddm\u00fd p\u0159esto elegantn\u00ed, na n\u011bj mo\u017en\u00e1 a\u017e moc oby\u010dejn\u00fd, pro m\u011b ale a\u017e magneticky p\u0159ita\u017eliv\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak m\u016f\u017eeme vyrazit.“ Ozn\u00e1mil mi Bill rozraziv\u0161\u00ed dve\u0159e u spolujezdce a hned se usadil na seda\u010dce. P\u0159ikurtoval se p\u00e1sem a se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem \u010dekal, a\u017e nastartuji. Nem\u00ednil jsem nic protahovat. Cht\u011bl jsem m\u00edt tuhle j\u00edzdu u\u017e za sebou. Nedovedl jsem si p\u0159edstavit, jak se asi tak budu soust\u0159edit na \u0159\u00edzen\u00ed, kdy\u017e jsem ho m\u011bl v tak bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti. Okam\u017eit\u011b jsem si zak\u00e1zal se na n\u011bj by\u0165 jen koutkem oka pod\u00edvat, jeho omamn\u00e9 v\u016fni jsem ale ut\u00e9ct nedok\u00e1zal. M\u011bl jsem chu\u0165 vyhodit ho z auta a \u0159\u00edct mu, a\u0165 si jede sv\u00fdm, ale dal\u0161\u00ed rozbroje nebylo to, po \u010dem bych zrovinka tou\u017eil. Nav\u00edc ty dva p\u0159edchoz\u00ed dny byly docela v klidu a j\u00e1 nehodlal b\u00fdt ten, kdo by zp\u016fsobil dal\u0161\u00ed bou\u0159ku. Rychle jsem tedy oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed a opatrn\u011b projel br\u00e1nou ven na silnici. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsme u Andyho domu byli d\u0159\u00edve, ne\u017e se mi stihly zpotit ruce a nebo jakkoli jinak za\u010d\u00edt zmatkovat a skon\u010dit tak v p\u0159\u00edkop\u011b \u010di pod nejbli\u017e\u0161\u00ed sosnou.<\/div>\n
<\/div>\n
Auto jsem postavil na vyhrazen\u00e9 m\u00edsto na Andreasov\u011b zahrad\u011b, kter\u00e9 speci\u00e1ln\u011b pro n\u00e1s p\u0159ipravil. P\u0159ece bychom my neparkovali n\u011bkde na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. Je\u0161t\u011b by n\u00e1m to n\u011bkdo po\u0161kr\u00e1bal. Tedy v tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b\u2026 Bill se okam\u017eit\u011b energicky hrnul ven a neopomn\u011bl zatleskat rukama.<\/div>\n
„Tomi, taky se t\u011b\u0161\u00ed\u0161 tak jako j\u00e1?“ \u0160veholil, jak mal\u00e9 d\u00edt\u011b a v o\u010d\u00edch mu hr\u00e1ly jisk\u0159i\u010dky nad\u0161en\u00ed. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a vydal jsem se k vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm, poslouchaje tlumen\u00e9 t\u00f3ny hudby, oz\u00fdvaj\u00edc\u00ed se zevnit\u0159 domu. Z\u00e1bava byla nejsp\u00ed\u0161 v pln\u00e9m proudu. Pravd\u011bpodobn\u011b jsme dorazili jako posledn\u00ed, co\u017e u n\u00e1s nebylo nic neobvykl\u00e9ho. Bill m\u011b dohnal, a\u017e kdy\u017e jsem ma\u010dkal domovn\u00ed zvonek.<\/div>\n
„Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Jak dnes vypad\u00e1m? Slu\u0161\u00ed mi to?“ Chrlil na m\u011b jednu ot\u00e1zku za druhou a j\u00e1 pon\u011bkud nev\u011bd\u011bl, jakou odpov\u011b\u010f bych mu na n\u011b m\u011bl vlastn\u011b poskytnout. Nejsp\u00ed\u0161 ale \u017e\u00e1dnou ne\u010dekal, proto\u017ee pokra\u010doval v mluven\u00ed d\u00e1l. „Koupil jsem si nov\u00fd parf\u00e9m. \u010cichni si.“ Nahnul se ke mn\u011b, dal hlavu na stranu a odhalil mi sv\u016fj krk, nazna\u010duj\u00edc mi tak, ke kter\u00e9mu m\u00edstu bych si m\u011bl p\u0159ivon\u011bt. „No tak, Tome, \u010duchni si. Chci zn\u00e1t tv\u016fj n\u00e1zor.“ Dot\u00edral, kdy\u017e jsem se k ni\u010demu nem\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
Nehodlal jsem mu za\u010d\u00edt vykl\u00e1dat, \u017ee to jeho nov\u00e9 aroma jsem u\u017e d\u00e1vno zaregistroval, a tak jsem se k n\u011bmu rad\u011bji v\u00e1hav\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil a sklonil nos k t\u00e9 poodhalen\u00e9 b\u011blostn\u00e9 \u0161\u00edji. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a opatrn\u011b jsem nas\u00e1l tu tolik podmanivou v\u016fni.<\/div>\n
„Tak co?“<\/div>\n
„Ehm\u2026 je to\u2026 je to\u2026 hezk\u00fd.“ Vykoktnul jsem ze sebe a urychlen\u011b jsem couvnul do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti od jeho osoby. T\u011bkal jsem o\u010dima v\u0161ude mo\u017en\u011b, sna\u017e\u00edc se zamaskovat rozpaky, ale mysl\u00edm, \u017ee se mi sp\u00ed\u0161e povedl prav\u00fd opak. Musel jsem vypadat jako stydliv\u00e1 \u0161kola\u010dka.<\/div>\n
<\/div>\n
Zachr\u00e1nil m\u011b a\u017e Andy, kter\u00fd se kone\u010dn\u011b ur\u00e1\u010dil p\u0159ij\u00edt otev\u0159\u00edt dve\u0159e.<\/div>\n
„V\u00edt\u00e1m v\u00e1s, p\u00e1nov\u00e9. R\u00e1d v\u00e1s vid\u00edm, u\u017e tu chyb\u00edte jenom vy. Ra\u010dte vstoupit.“ Vznosn\u011b n\u00e1s v\u00edtal a neopomn\u011bl n\u00e1s po\u0159\u00e1dn\u011b chlapsky obejmout. Ve\u0161ker\u00e1 nechu\u0165 tuhle akci vynechat m\u011b okam\u017eit\u011b p\u0159e\u0161la. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem dorazil. Jedin\u00fd skute\u010dn\u00fd p\u0159\u00edtel. Te\u010f, kdy\u017e jsem ho zase vid\u011bl, mi do\u0161lo, jak moc mi chyb\u011bl.<\/div>\n
„\u010cau, k\u00e1mo. Tak jak to tu dnes vypad\u00e1?“ Zaj\u00edmal jsem se a hrnul jsem se dovnit\u0159. Okam\u017eit\u011b na m\u011b d\u00fdchla atmosf\u00e9ra pln\u00e1 z\u00e1bavy. Porozhl\u00e9dl jsem se po m\u00edstnosti. M\u00edsilo se tu kolem dvaceti a\u017e p\u011btadvaceti lid\u00ed. Dobrou polovinu z nich jsem vid\u011bl prvn\u011b. Nebylo divu. Od doby, co jsme s kapelou za\u010dali jezdit po sv\u011bt\u011b, byl Andy nucen poohl\u00e9dnout se po nov\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch. Bill toho okam\u017eit\u011b vyu\u017eil a vydal se z\u0159ejm\u011b na pr\u016fzkum p\u0159\u00edtomn\u00fdch.<\/div>\n
<\/div>\n
Ov\u0161em nejv\u00edc jsem na t\u011bchto ve\u010d\u00edrc\u00edch miloval, \u017ee jsme tu mohli b\u00fdt zase norm\u00e1ln\u00ed kluci. Nevrhali se tu na n\u00e1s \u017e\u00e1dn\u00e9 fanaticky pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 fans. Ti lid\u00e9 p\u0159irozen\u011b museli v\u011bd\u011bt, kdo jsme, ale ned\u00e1vali n\u00e1m to najevo \u017e\u00e1dn\u00fdm opovr\u017eliv\u00fdm jedn\u00e1n\u00edm ani p\u0159em\u00edrou odevzdan\u00e9ho obdivu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, Tome. Cht\u011bl bych ti n\u011bkoho p\u0159edstavit.“ P\u0159ito\u010dil se ke mn\u011b znovu Andreas a vrazil mi do ruky l\u00e1hev piva. \u010capnul m\u011b za p\u0159edlokt\u00ed a t\u00e1hnul m\u011b n\u011bkam d\u00e1l do prostoru. Z\u016fstal st\u00e1t a\u017e u d\u00edvky, ze kter\u00e9 jsem m\u011bl prozat\u00edm mo\u017enost vid\u011bt jen leskl\u00e9 m\u00edrn\u011b se vln\u00edc\u00ed blon\u010fat\u00e9 vlasy, kter\u00e9 j\u00ed spadaly a\u017e pod lopatky, a potom v\u00fdstavn\u00ed kulat\u00fd zadek v upnut\u00fdch d\u017e\u00ednech. Andy ji klepnul na rameno, aby tak upozornil na na\u0161i p\u0159\u00edtomnost a d\u00edvka se oto\u010dila. „Tohle je Alice. Moje spolu\u017ea\u010dka z vej\u0161ky. U\u017e jsem ti o n\u00ed vypr\u00e1v\u011bl.“ Mrknul na m\u011b a nejsp\u00ed\u0161 p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se rozpomenu. Copak ten moula nev\u00ed, o kolika \u017eenskejch jsme se bavili? Jak si m\u00e1m asi tak vybavit jednu konkr\u00e9tn\u00ed buchtu? Nasadil tomu je\u0161t\u011b korunu, kdy\u017e zdrhnul a nechal m\u011b tam s n\u00ed st\u00e1t samotn\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Alice, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b.“ Ujala se ta holka slova a pod\u00e1vala mi ruku.<\/div>\n
„Tom.“ Ku\u0148knul jsem a nab\u00edzenou pravici j\u00ed kr\u00e1tce stisknul.<\/div>\n
„Tak\u2026 Tome\u2026 tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se tak p\u0159e\u0161le po\u0159\u00e1d nebo se um\u00ed\u0161 i ob\u010das usm\u00e1t?“ Polo\u017eila mi vcelku prost\u00fd dotaz a vykouzlila na tv\u00e1\u0159i z\u00e1\u0159iv\u00fd a hlavn\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b sympatick\u00fd \u00fasm\u011bv. Dostala m\u011b. Cht\u011b necht\u011b jsem se musel zazubit taky. „No vid\u00ed\u0161. Slu\u0161\u00ed ti to mnohem v\u00edc, ne\u017e to kabon\u011bn\u00ed.“ Dob\u00edrala si m\u011b d\u00e1l a j\u00e1 se p\u0159est\u00e1val c\u00edtit tak k\u0159e\u010dovit\u011b. Z t\u00e9hle holky s\u00e1lalo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Jak\u00e1si pozitivn\u00ed a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed energie. A nav\u00edc byla\u2026 byla moc p\u011bkn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom „Scotty, vra\u0165 se sem!“ Volal jsem na to chlupat\u00e9 tele, ale zareagoval, a\u017e kdy\u017e jsem hv\u00edzdl na prsty. Tryskem to vzal p\u0159es louku zp\u011bt ke mn\u011b. Popl\u00e1cal jsem ho po h\u0159betu a podrbal za u\u0161ima. Vd\u011b\u010dn\u011b vrt\u011bl ocasem a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[173],"tags":[],"class_list":["post-15577","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15577","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15577"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15577\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15577"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15577"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15577"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}