{"id":15586,"date":"2009-01-07T18:30:00","date_gmt":"2009-01-07T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15550"},"modified":"2009-01-07T18:30:00","modified_gmt":"2009-01-07T17:30:00","slug":"chaos-v-dusi-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/07\/chaos-v-dusi-31\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 31."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1l jsem po kotn\u00edky zabo\u0159en\u00fd v teplou\u010dk\u00e9m p\u00edsku. Nebyl u\u017e ani zdaleka tak rozp\u00e1len\u00fd, jako v pr\u016fb\u011bhu dne. Ne. Te\u010f u\u017e byl jenom p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00fd. Necel\u00fd metr p\u0159ede mnou such\u00e1 \u010d\u00e1st pl\u00e1\u017ee kon\u010dila a m\u011bnila se v tu mokrou, kterou ve dne v noci zal\u00e9valy mo\u0159sk\u00e9 vlny. Slunce, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se jenom kous\u00ed\u010dek nad hladinou, rozes\u00edlalo do cel\u00e9 krajiny z\u00e1blesky posledn\u00edho rudozlat\u00e9ho sv\u011btla. Ta v\u00fdrazn\u00e1 \u010derven\u00e1 z\u00e1\u0159e dod\u00e1vala sv\u011btu nep\u0159irozen\u00fd mytick\u00fd n\u00e1dech. Bylo to jako v n\u011bjak\u00e9m tajupln\u00e9m snu. V\u0161echno se zal\u00e9valo jasnou \u010derven\u00ed, kter\u00e1 zvolna ustupovala pod tmavnouc\u00ed rou\u0161kou tmy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Up\u0159en\u011b jsem hled\u011bl do d\u00e1lky, sm\u011brem k t\u00e9 s\u00e1laj\u00edc\u00ed \u017ehav\u00e9 kouli. Vychutn\u00e1val jsem si, jak m\u011b posledn\u00ed paprsky dne\u0161n\u00edho dne hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Byl to na cel\u00fd dal\u0161\u00ed rok m\u016fj posledn\u00ed z\u00e1pad slunce tady.<\/p>\n<\/div>\n
Smutn\u011b jsem si povzdychl. Pro\u010d ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci v\u017edycky ute\u010dou tak rychle? Pro\u010d se u\u017e z\u00edtra kolem poledne mus\u00edme vracet dom\u016f? J\u00e1 nechci\u2026 Nechci zp\u00e1tky do Evropy. Zase ten ka\u017edodenn\u00ed stres a chaos. Koncerty, autogrami\u00e1dy, mumraj\u2026 Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to byl \u017eivot, po kter\u00e9m jsem odmali\u010dka tou\u017eil. Jen\u017ee to by se nesm\u011bly st\u00e1t ud\u00e1losti posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f. Nechci se vr\u00e1tit tam, kde mi bude ka\u017ed\u00fd krok, ka\u017ed\u00e9 z\u00e1kout\u00ed p\u0159ipom\u00ednat Davida, na kter\u00e9ho jsem se tady sna\u017eil zapomenout. Nechci sed\u011bt n\u011bkde u rozhovoru, kde se m\u011b, jako\u017eto neofici\u00e1ln\u00edho tiskov\u00e9ho mluv\u010d\u00edho na\u0161\u00ed skupiny, budou otravn\u00ed report\u00e9\u0159i pt\u00e1t, jestli je pravda, \u017ee mi David d\u011blal to, co bylo p\u0159ed na\u0161\u00edm odletem v novin\u00e1ch. Jestli je pravda, \u017ee je te\u010f za m\u0159\u00ed\u017eemi. Jak to bez mana\u017eera bude se skupinou d\u00e1l. Jak se s t\u00edm vyrovn\u00e1v\u00e1m a jak\u00fd je m\u016fj n\u00e1zor na v\u011bc.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
M\u016fj n\u00e1zor na v\u011bc? Je jeden jedin\u00fd! Z\u016fstat tady, alespo\u0148 je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed! Tady, na tomhle r\u00e1ji na zemi! Na tomhle ostr\u016fvku, utopen\u00e9m hluboko v oce\u00e1nu. Kde m\u011b nikdo nezn\u00e1. Kde m\u011b nikdo neotravuje. \u017d\u00e1dn\u00e9 focen\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e9 autogramy, \u017e\u00e1dn\u00fd program. Kde jenom sp\u00edm, poleh\u00e1v\u00e1m, j\u00edm a dov\u00e1d\u00edm v mo\u0159i. Kde se mnou nen\u00ed nikdo jin\u00fd, ne\u017e jeden jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho miluju na tomhle sv\u011bt\u011b ze v\u0161eho nejv\u00edc, a p\u0159itom se ho tak boj\u00edm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ohl\u00e9dl jsem se p\u0159es rameno na Toma, kter\u00fd pod\u0159imoval na ru\u010dn\u00edku ve st\u00ednu na\u0161\u00ed obl\u00edben\u00e9 palmy. Le\u017eel na boku, jednu nohu m\u011bl m\u00edrn\u011b pokr\u010denou. Dlan\u011bmi se propadal do hebk\u00e9ho p\u00edsku. Jeho kr\u00e1sn\u00e9 dlouh\u00e9 dredy ladn\u011b spl\u00fdvaly na ru\u010dn\u00edku, sta\u017een\u00e9 ve voln\u00e9m cul\u00edku, a koutky rt\u016f se mu zlehka pousm\u00edvaly.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Vzdychl jsem. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Tom je zlat\u00ed\u010dko, m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl, kter\u00fd by mi nikdy nic neud\u011blal. Kter\u00fd nade mnou v\u017edycky rozprost\u00edral sv\u00e1 gigantick\u00e1 k\u0159\u00eddla, jimi\u017e m\u011b chr\u00e1nil. Kter\u00fd mi st\u00edral slzi\u010dky, kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159. Kter\u00fd m\u011b hladil a ut\u011b\u0161oval, kdy\u017e mnou cloumaly p\u0159\u00edvaly strachu a nejistoty. Pro\u010d se ho tedy tak boj\u00edm, kdy\u017e se mnou chce nav\u00e1zat n\u011bjak\u00fd bli\u017e\u0161\u00ed kontakt, ne\u017e jenom hlazen\u00ed a l\u00edb\u00e1n\u00ed? Pro\u010d p\u0159ed n\u00edm v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch v\u017edycky couv\u00e1m, jako kdyby se z and\u011bla stal d\u00e9mon? Nechci. Nechci! Nechci se ho b\u00e1t! V\u00edm, \u017ee je to m\u016fj milovan\u00fd br\u00e1\u0161ka, jen\u017e mi chce jenom d\u00e1t svou l\u00e1sku, kterou ke mn\u011b u\u017e takovou dobu c\u00edt\u00ed. Prch\u00e1m p\u0159ed n\u00edm, ale p\u0159itom v\u00edm, \u017ee mi chce d\u00e1t najevo svou n\u00e1klonnost, svou p\u00e9\u010di, svou oddanost. Nikdy by mi neud\u011blal nic, co by mi bylo by\u0165 jen tro\u0161ku nep\u0159\u00edjemn\u00e9, a u\u017e v\u016fbec ne n\u011bco, co by m\u011b bolelo nebo jakkoliv zra\u0148ovalo.<\/p>\n<\/div>\n
Ale copak m\u016f\u017eu zapomenout? Kdy a jak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159inut\u00edm d\u011bsiv\u00e9 vzpom\u00ednky, aby z m\u00e9 hlavy nav\u017edy zmizely? Kolikr\u00e1t se je\u0161t\u011b vlny rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed o pob\u0159e\u017e\u00ed a zase se sval\u00ed zp\u011bt do hlubin oce\u00e1nu, ne\u017e zapomenu na to, jak hrub\u011b a nelidsky se mnou David zach\u00e1zel? Zapomenu n\u011bkdy na ten jeho pohled, pln\u00fd krut\u00e9 z\u00e1\u0161ti, \u0161kodolibosti a v\u00edt\u011bzoslavn\u00e9 radosti, kdy\u017e jsem pod n\u00edm le\u017eel absolutn\u011b bezmocn\u00fd? Kolik \u010dasu budu pot\u0159ebovat, abych se p\u0159estal b\u00e1t vlastn\u00edho br\u00e1\u0161ky, kter\u00fd m\u011b z t\u011bchhle o\u017eivl\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr zachr\u00e1nil a op\u011bt vnesl do m\u00e9ho \u017eivota sv\u011btlo? V\u00edm, \u017ee p\u0159edstava toho, \u017ee by mi Tom ud\u011blal cokoliv proti m\u00e9 v\u016fli, je naprosto absurdn\u00ed. A j\u00e1 p\u0159itom kdesi hluboko v nitru vlastn\u011b tou\u017e\u00edm po tom, aby se m\u011b dot\u00fdkal \u010dast\u011bji, abych se mohl do jeho n\u00e1ru\u010de schoulit je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji. Pro\u010d tedy nade mnou v\u017edycky zv\u00edt\u011bz\u00ed stra\u0161n\u00e9 vzpom\u00ednky, kter\u00e9 m\u011b donut\u00ed ut\u00e9ct od n\u011bj co nejd\u00e1l?<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Slunce bylo u\u017e z poloviny ukryt\u00e9 pod azurovou hladinou, je\u017e chytala nachov\u00e9 odst\u00edny. Topil jsem se ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, kdy\u017e jsem najednou za sebou vyc\u00edtil n\u011bjak\u00fd pohyb. Instinktivn\u011b jsem sebou \u0161kubnul a lehce se p\u0159ikr\u010dil. Byl to v\u0161ak jen Tom, kter\u00fd se probudil a nyn\u00ed stanul po m\u00e9m boku, kdy\u017e jsme spole\u010dn\u011b hled\u011bli na mizej\u00edc\u00ed slunce, kter\u00e9 klesalo do \u0161um\u00edc\u00edch vln.<\/p>\n<\/div>\n
„Je tu n\u00e1dhern\u011b, vi\u010f?“ promluvil po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch, ani\u017e by se na m\u011b pod\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
„Je,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo n\u011bkolik vte\u0159in nebo snad minut, ne\u017e jsem znovu promluvil.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechce se mi dom\u016f,“ hlesl jsem. „Chci tu je\u0161t\u011b z\u016fstat. S tebou\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. Jeho temn\u011b hn\u011bd\u00e9 duhovky m\u011bly karm\u00ednov\u00fd n\u00e1dech, jak na n\u011b dopadaly posledn\u00ed paprse\u010dky slunce, kter\u00e9mu koukal u\u017e jenom horn\u00ed c\u00edp. P\u0159ipadalo mi to jako nekone\u010dn\u00e1 v\u011b\u010dnost, ne\u017e se na\u0161e pohledy rozd\u011blily a op\u011bt se zahled\u011bly do nezm\u011brn\u00fdch d\u00e1lav, kde oce\u00e1n spl\u00fdval s tmavnouc\u00ed oblohou, na kter\u00e9 v\u00e1hav\u011b pableskovaly prvn\u00ed hv\u011bzdy. \u010c\u00edm v\u00edce se \u0161e\u0159ilo, t\u00edm jasn\u011bj\u0161\u00ed byla jejich bled\u00e1, st\u0159\u00edb\u0159it\u00e1 z\u00e1\u0159e. A o n\u011bco pozd\u011bji se nad opa\u010dnou \u010d\u00e1st\u00ed hladiny, ne\u017e zapadalo slunce, vyhoupl na oblohu tenoulink\u00fd srpe\u010dek dor\u016fstaj\u00edc\u00edho m\u011bs\u00edce, kter\u00fd se zhl\u00ed\u017eel ve ztemn\u011bl\u00fdch hlubin\u00e1ch\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Uc\u00edtil jsem, jak m\u011b kolem pasu objaly dv\u011b, mn\u011b tak zn\u00e1m\u00e9 ruce. Probral jsem se z tranzu nad tou n\u00e1dhernou pod\u00edvanou, kterou mi no\u010dn\u00ed Maledivy nab\u00edzely, a zaznamenal, \u017ee Tom stoj\u00ed t\u011bsn\u011b za mnou. Jeho ruce v pomal\u00e9m, pravideln\u00e9m rytmu, hladily m\u00e9 t\u011blo od pasu a\u017e ke hrudi, na\u010de\u017e zvolna klesaly zp\u00e1tky dol\u016f. Pak zase stoupaly, aby se mohly op\u011bt vr\u00e1tit k m\u00e9mu pasu. A znovu. Znovu. Znovu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Zaklonil jsem hlavu a nechal ji klesnout na Tomovo rameno. Vyu\u017eil situace a pol\u00edbil m\u011b na obna\u017een\u00fd krk. Zav\u0159el jsem o\u010di, lehce pootev\u0159el rty a pln\u011b se mu odevzdal. V t\u00e9hle chv\u00edli jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee mu m\u016f\u017eu pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159ovat. Byl jsem o n\u011bj op\u0159en\u00fd takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee kdyby ho chytla \u0161kodolib\u00e1 n\u00e1lada a on o krok ustoupil, tak se sval\u00edm do p\u00edsku jako pytel brambor.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Nic takov\u00e9ho ale neud\u011blal. Sv\u00fdmi rty laskal m\u016fj krk, a jeho ruce lehce zm\u011bnily pozici. Zat\u00edmco jedna setrv\u00e1vala v hlazen\u00ed m\u00e9ho b\u0159icha, druh\u00e1 se p\u0159em\u00edstila na z\u00e1da, aby jim to nebylo l\u00edto. Dot\u00fdkal se snad ka\u017ed\u00e9ho milimetru m\u00e9 k\u016f\u017ee a jeho rty st\u00e1le h\u0159\u00e1ly m\u016fj krk, kdy\u017e najednou jeho ruka z m\u00fdch zad bezd\u011b\u010dn\u011b sklouzla a p\u0159es plavky se dotkla m\u00e9ho pozad\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
V t\u00e9 vte\u0159in\u011b jsme oba strnuli jako soln\u00fd sloup. Z Tomov\u00fdch pohyb\u016f jsem vyc\u00edtil, \u017ee chce d\u00e1t ruku pry\u010d, ale neud\u011blal to. Jestli to bylo t\u00edm zasko\u010den\u00edm\u2026 J\u00e1 jsem se v tu chv\u00edli prohnul jako luk a u\u017e u\u017e jsem se mu cht\u011bl vy\u0161kubnout z objet\u00ed. Nedok\u00e1zal jsem to v\u0161ak. T\u011blo jako by mi vypov\u011bd\u011blo slu\u017ebu. Z\u016fstal jsem, a\u017e na to prohnut\u00ed, nad\u00e1le le\u017eet br\u00e1\u0161kovi na rameni. Sice jsem za\u010dal zrychlen\u011b d\u00fdchat a srdce se mi rozbu\u0161ilo pon\u011bkud prud\u010deji ne\u017e b\u011b\u017en\u011b, zjistil jsem ale, \u017ee dostat se od Toma nejenom nedok\u00e1\u017eu. J\u00e1 to ani nechci\u2026 Setrval jsem tedy ve sv\u00e9 pozici a nejist\u011b \u010dekal, co se bude d\u00edt d\u00e1l\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille!“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b Tom. „Tys\u2026 tys\u2026 tys m\u011b nechal, abych\u2026 Tys to dok\u00e1zal!“ vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b a prudce se mi vrhl kolem krku, a\u017e jsem se za\u010dal dusit. Pak se ode m\u011b tro\u0161ku odt\u00e1hl, p\u0159esto m\u011b v\u0161ak dr\u017eel za ramena.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee to jednoho dne dok\u00e1\u017ee\u0161,“ usm\u00edval se na m\u011b, zat\u00edmco jsem na n\u011bj zasko\u010den\u011b kulil o\u010di a absolutn\u011b nech\u00e1pal p\u0159\u00ed\u010dinu jeho nad\u0161en\u00ed. „Vid\u00ed\u0161? Tohle je prvn\u00ed pokrok! Nechal jsi m\u011b, abych ti s\u00e1hnul a\u017e na zadek! Ch\u00e1pe\u0161?“ vysv\u011btloval mi. „V\u017edycky jsi p\u0159ece p\u0159ed t\u00edmhle dotykem ut\u00edkal, a dneska u\u017e ne! Te\u010f si na to za n\u011bjakou dobu zvykne\u0161 a postupn\u011b se m\u011b p\u0159estane\u0161 b\u00e1t \u00fapln\u011b, \u010d\u00edm\u017e naprosto vyma\u017ee\u0161 v\u0161echny ty hnus\u00e1rny, co ti ten hajzl ud\u011blal!“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu mi to v\u0161echno za\u010dalo doch\u00e1zet. A jo vlastn\u011b! V\u017edy\u0165 m\u00e1 naprostou pravdu! Rozz\u00e1\u0159en\u011b jsem se pod\u00edval do jeho nad\u0161en\u00e9ho obli\u010deje\u2026 a vtiskl mu dlouh\u00fd, hlubok\u00fd polibek. P\u0159itiskli jsme se p\u0159itom k sob\u011b a Tom, aby ov\u011b\u0159il, \u017ee to nebyla n\u00e1hoda, op\u011bt jemn\u011b stiskl moje p\u016flky. Nic jsem neud\u011blal. \u017d\u00e1dn\u00e9 trhnut\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0161kubnut\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1blesk vzpom\u00ednky na Davida. Naopak jsem se je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159is\u00e1l k jeho rt\u016fm. Na\u0161e jazyky se propl\u00e9taly v nekone\u010dn\u00fdch dotyc\u00edch. \u0160\u0165astn\u011b jsem spo\u010d\u00edval v Tomov\u011b objet\u00ed a sv\u011bdky na\u0161\u00ed euforie byly jenom rozz\u00e1\u0159en\u00e9 hv\u011bzdy, t\u0159pytiv\u00fd m\u011bs\u00edc, velik\u00e9 palmy a \u0161um\u00edc\u00ed oce\u00e1n\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsme o den pozd\u011bji vystoupili z letadla, dala se do m\u011b stra\u0161n\u00e1 zima, a do Toma taky. No to je teda uv\u00edt\u00e1n\u00ed, zlobil jsem se v duchu. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami jsme byli ve skoro \u010dty\u0159iceti stup\u0148ov\u00e9m vedru, a tady v N\u011bmecku je snad tis\u00edc stup\u0148\u016f pod nulou! Zimom\u0159iv\u011b jsem si p\u0159it\u00e1hl kab\u00e1t k t\u011blu je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji, ale na t\u011bch p\u00e1r metr\u016f, ne\u017e jsme nastoupili do Sakiho vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho auta, to moc nepomohlo.<\/p>\n<\/div>\n
„Nazdar cestovatel\u00e9,“ pozdravil n\u00e1s Saki zvesela. „Teda, kr\u00e1sn\u011b jste se op\u00e1lili!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bli jsme svorn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„No nejrad\u0161i bych tam je\u0161t\u011b m\u011bs\u00edc z\u016fstal,“ poznamenal jsem, zat\u00edmco jsem se p\u0159ipout\u00e1val p\u00e1sem. „Bylo to tam \u00fa\u017easn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
„No kouk\u00e1m, jak je to na v\u00e1s vid\u011bt,“ mrkl na n\u00e1s do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka. „Hlavn\u011b na tob\u011b, Bille, cel\u00fd z\u00e1\u0159\u00ed\u0161 jako slun\u00ed\u010dko!“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Rozjeli jsme se dom\u016f a po zbytek cesty bylo relativn\u011b ticho, proto\u017ee jsme po t\u011bch hodin\u00e1ch v letadle byli s Tomem oba hodn\u011b unaven\u00ed. Jenom jsme ml\u010dky koukali z okna, jestli se n\u00e1hodou b\u011bhem na\u0161\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti n\u011bco nezm\u011bnilo. Teprve, kdy\u017e jsme zastavili p\u0159ed na\u0161\u00edm domem, Saki znovu promluvil.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jedna organiza\u010dn\u00ed z\u00e1le\u017eitost, ne\u017e mi ute\u010dete. Je sobota, tak\u017ee z\u00edtra m\u00e1te je\u0161t\u011b volno. Ale v pond\u011bl\u00ed u\u017e d\u00e1me zkou\u0161ku. M\u011bli jste dlouhou pauzu a vypad\u00e1 to, \u017ee jste nabrali dost nov\u00fdch sil, tak\u017ee se zase vrhneme zp\u00e1tky do pr\u00e1ce, ok? Mus\u00edme nap\u0159ed nahradit ty zru\u0161en\u00e9 koncerty, a potom za\u010d\u00edt d\u011blat na nov\u00e9m cd. Tak jen abyste tak n\u011bjak tu\u0161ili pl\u00e1n. Je leden\u2026 Do p\u016flky \u00fanora vynahrad\u00edme vystoupen\u00ed, pak se vrhneme na to cd a p\u0159ibli\u017en\u011b od kv\u011btna rozjedeme propaga\u010dn\u00ed tour. Za\u010dneme v Evrop\u011b. V ka\u017ed\u00e9m st\u00e1tu jedno m\u011bsto, v t\u011bch v\u011bt\u0161\u00edch zem\u00edch dv\u011b\u2026 to se zvl\u00e1dne tak do p\u016flky \u010dervence, kdy\u017e m\u00e1knem\u2026 a do konce srpna pak z\u016fstaneme v Americe, kde po\u010dk\u00e1me do MTV Awards. T\u0159eba zase budete nominovan\u00ed. B\u011bhem cel\u00e9 t\u00e9 doby nato\u010d\u00edme dvd\u2026 A pak se uvid\u00ed,“ ukon\u010dil sv\u016fj monolog, na kter\u00fd jsme z\u00edrali s poklesl\u00fdmi \u010delistmi.<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e to zase tak nenorm\u00e1ln\u00ed nebylo, proto\u017ee v podobn\u00e9m duchu se nesly posledn\u00ed t\u0159i roky, tak n\u00e1s to, jako ka\u017ed\u00fd rok, lehce zasko\u010dilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo a na pond\u011bln\u00ed zkou\u0161ku p\u0159ivedu nov\u00e9ho mana\u017eera, u\u017e je to dohodnut\u00fd,“ dodal Saki. „Je to celkem pohodov\u00fd man\u00edk. Sice nen\u00ed skoro v\u016fbec zn\u00e1m\u00fd, ale talent na sv\u016fj obor rozhodn\u011b m\u00e1\u2026 a ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsme mu p\u0159ed p\u0159ijet\u00edm, zat\u00edmco jste byli pry\u010d, nechali ud\u011blat psychotesty, tak\u017ee m\u00e1me jistotu, \u017ee je to n\u011bkdo norm\u00e1ln\u00ed,“ mrknul na m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„No to jsem teda zv\u011bdav\u00fd,“ poznamenal jsem kousav\u011b. „Ale stejn\u011b si se\u017eenu pep\u0159\u00e1k a ten bude kdykoliv v pohotovosti, jasn\u00fd?“<\/p>\n<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ rozesm\u00e1l se Saki. „Tak se m\u011bjte, a v pond\u011bl\u00ed v jednu ve studiu, ok?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ potvrdil za n\u00e1s oba Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Pak jsme se vydali po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b k domu.<\/p>\n<\/div>\n
„No to jsem teda zv\u011bdav\u00fd, co to bude za\u010d,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nahlas. „N\u011bkdo nezn\u00e1m\u00fd\u2026 To abych zase vzal situaci do sv\u00fdch rukou a chod cel\u00e9 skupiny \u0159\u00eddil j\u00e1, jinak skon\u010d\u00edme na dn\u011b\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„No tak,“ m\u00edrnil m\u011b Tom. „Tak zaprv\u00fd, nikdy by n\u00e1m nedali nikoho, kdo to opravdu neum\u00ed, na to n\u00e1s maj\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1di. Zadruh\u00fd, nikdy n\u00e1s nikdo neomezoval p\u0159i v\u00fdb\u011bru vzhledu a hudby, kterou d\u011bl\u00e1me, to je p\u0159ece na\u0161e v\u00fdsada, kterou v\u0161ichni, kdo cht\u011bj\u00ed do t\u00fdmu, mus\u00ed akceptovat. A zat\u0159et\u00ed, docela bych t\u011b cht\u011bl vid\u011bt, jak cel\u00fd odpoledne sed\u00ed\u0161 u notebooku, s mobilem na uchu a domlouv\u00e1\u0161 n\u00e1m haly pro koncerty.“<\/p>\n<\/div>\n
Po posledn\u00ed v\u011bt\u011b se za\u010dal sm\u00e1t a i j\u00e1 jsem musel uznat, \u017ee p\u0159edstava m\u00e9 mali\u010dkosti \u00e1 la mana\u017eera je v\u00edce ne\u017e absurdn\u00ed a komick\u00e1 dohromady. S veselou n\u00e1ladou jsme ve\u0161li do dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ah\u00f3\u00f3\u00f3j!“ zahalekali jsme, kdy\u017e jsme v p\u0159eds\u00edni spat\u0159ili mam\u010diny boty a kab\u00e1t. „Tak jsme doma!“<\/p>\n<\/div>\n
Ale asi n\u00e1s nesly\u0161ela, proto\u017ee nep\u0159i\u0161la \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Sundali jsme boty a kab\u00e1ty, cestovn\u00ed ta\u0161ky jsme nedbale pohodili v chodb\u011b a zam\u00ed\u0159ili rovnou do kuchyn\u011b, odkud se linula n\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b pe\u010den\u00e9ho masa.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak u\u017e jste doma!“ zaradovala se mamka, kdy\u017e vzhl\u00e9dla od kuchy\u0148sk\u00e9 linky, ze kter\u00e9 zrovna vynd\u00e1vala dva tal\u00ed\u0159e. Polo\u017eila je na st\u016fl a rozeb\u011bhla se n\u00e1s obejmout. Ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s k sob\u011b p\u0159ivinula jednou rukou a stoupla si na \u0161pi\u010dky, aby n\u00e1s mohla pol\u00edbit.<\/p>\n<\/div>\n
„Vy kluci moji, hlavn\u011b, \u017ee jste se oba ve zdrav\u00ed vr\u00e1tili\u2026 Jak bylo?“<\/p>\n<\/div>\n
Automaticky jsem se ujal role na\u0161eho hlavn\u00edho mluv\u010d\u00edho a pustil se do rozvlekl\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, zat\u00edmco Tom p\u0159ikyvoval, nebo ob\u010das n\u011bco doplnil. L\u00ed\u010den\u00ed zaoce\u00e1nsk\u00fdch z\u00e1\u017eitk\u016f ale kvapem skon\u010dilo ve chv\u00edli, kdy p\u0159ed n\u00e1s mamka polo\u017eila kou\u0159\u00edc\u00ed tal\u00ed\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u0148am!“ vyhrkli jsme s Tomem, kdy\u017e jsme spat\u0159ili na\u0161e milovan\u00e9 j\u00eddlo.<\/p>\n<\/div>\n
Tuhle dobrotu mamka um\u011bla mistrovsky. Do zap\u00e9kac\u00ed m\u00edsy dala do n\u011bkolika vrstev brambory nakr\u00e1jen\u00e9 na tenk\u00e9 pl\u00e1tky, na n\u011b dala proklepan\u00e9, oko\u0159en\u011bn\u00e9 kousky masa, nechala to zap\u00e9ct a deset minut p\u0159ed vynd\u00e1n\u00ed z trouby to zalila smetanou a zasypala strouhan\u00fdm s\u00fdrem. A t\u00e9hle m\u0148aminky jsme se v\u017edycky mohli ucpat k prasknut\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
S chut\u00ed jsme se pustili do j\u00eddla, a\u017e se n\u00e1m d\u011blaly boule za u\u0161ima, a mamka radostn\u011b pozorovala, jak jej\u00ed d\u00edlo doslova miz\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Teprve pot\u00e9, co jsme d\u016fkladn\u011b vyc\u00eddili do posledn\u00edho drobe\u010dku celou zap\u00e9kac\u00ed m\u00edsu, kter\u00e1 mimochodem byla z v\u00edce ne\u017e t\u0159\u00ed \u010dtvrtin pln\u00e1, jsme se spokojen\u011b rozvalili na \u017eidl\u00edch, s pocitem, \u017ee jsme se snad nikdy takhle nep\u0159ecpali.<\/p>\n<\/div>\n
„Teda maminko,“ pochv\u00e1lil jsem ji, zat\u00edmco jsem si rozepnul p\u00e1sek, aby se mi d\u00fdchalo snesiteln\u011bji. „To byla teda dobrota.“<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b,“ p\u0159idal se Tom, vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale zast\u00e9nal, kdy\u017e p\u0159ed n\u00e1s mamka s v\u00fdmluvn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i nekompromisn\u011b postavila pln\u00fd t\u00e1cek s cukrov\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne,“ za\u00fap\u011bl jsem. „Jak to m\u00e1me sn\u00edst? V\u017edy\u0165 nejsme bezedn\u00ed!“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161ak vy si n\u011bjak porad\u00edte,“ zaculila se na n\u00e1s. „V\u017edy\u0165 v\u00e1s oba zn\u00e1m\u2026 Od pond\u011blka v\u00e1m to pr\u00fd zase v\u0161echno za\u010d\u00edn\u00e1, tak papkejte, dokud m\u016f\u017eete.“<\/p>\n<\/div>\n
Vyt\u00e1hla si pleten\u00ed. Oba jsme s Tomem obdivovali, jak m\u016f\u017ee ovl\u00e1dat ty dlouh\u00e9 jehlice a klubka nit\u00ed, aby se j\u00ed to v\u0161echno nezamotalo. Pletla n\u011bco, co vypadalo jako \u010dern\u00fd svetr, s n\u011b\u010d\u00edm b\u00edl\u00fdm vep\u0159edu. Kuchyn\u00ed ti\u0161e tikaly hodiny, z ob\u00fdv\u00e1ku k n\u00e1m dol\u00e9halo hu\u010den\u00ed ohn\u011b, ho\u0159\u00edc\u00edho v krbu, a my jsme do sebe pomalu l\u00e1dovali cukrov\u00ed, kousek po kousku, zat\u00edmco mamka pletla a pletla\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Hotovo!“ ozn\u00e1mila n\u00e1m asi po hodin\u011b pr\u00e1ce. S\u00e1hla do igelitky, ve kter\u00e9 m\u011bla dal\u0161\u00ed klub\u00ed\u010dka, a vyt\u00e1hla je\u0161t\u011b jeden svetr, tentokr\u00e1t v p\u0159\u00edjemn\u011b zelenkav\u00e9 barv\u011b s vypleten\u00fdmi abstraktn\u00edmi ornamenty.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak tady m\u00e1te, aby v\u00e1m na turn\u00e9 nebyla zima, t\u0159eba pro zah\u0159\u00e1t\u00ed do autobusu,“ dodala a podala n\u00e1m ka\u017ed\u00e9mu svetr z p\u0159\u00edjemn\u011b m\u011bkk\u00e9 vlny.<\/p>\n<\/div>\n
„No nene!“ vydechl jsem, kdy\u017e jsem chytil ten sv\u016fj \u010dern\u00fd, kter\u00fd p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dokon\u010dila. Na hrudi m\u011bl vypletenou v\u011brohodnou lebku!<\/p>\n<\/div>\n
„Jak jsi to dok\u00e1zala?“ kulil jsem na lebku o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Ani nev\u00edm,“ usm\u00e1la se na m\u011b mamka. „A co ty, Tome, l\u00edb\u00ed?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jasn\u011b\u017ee jo!“ p\u0159ik\u00fdvl nad\u0161en\u011b Tom, kter\u00fd zkoumal, co\u017ee to je vlastn\u011b za motivy, kter\u00e9 mu tam vypletla. Byly v\u0161ak natolik abstraktn\u00ed, \u017ee se o jejich v\u00fdznamu dalo s \u00fasp\u011bchem polemizovat. I tak ale bylo vid\u011bt, \u017ee se mu h\u0159ejiv\u00e1 pletenina l\u00edb\u00ed. „To se bude do tourbusu hodit!“<\/p>\n<\/div>\n
Oba jsme j\u00ed vtiskli pusu na tv\u00e1\u0159 a p\u0159et\u00e1hli si svetry p\u0159es hlavu. Byly tak m\u011bkou\u010dk\u00e9 a tepl\u00e9\u2026 A j\u00e1, i kdy\u017e jsem se je\u0161t\u011b v\u010dera touhle dobou v\u016fbec net\u011b\u0161il, jsem za\u010d\u00ednal zase poci\u0165ovat to star\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 mnou proj\u00ed\u017ed\u011blo poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsme se chystali na nov\u00e9 turn\u00e9. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee te\u010f budeme tak t\u00fdden dva tr\u00e9novat, a pak se to cel\u00e9 zase znovu rozjede. Nev\u00edm pro\u010d, ale m\u011bl jsem pocit, \u017ee tahle tour p\u0159inese nov\u00e9, dosud nepoznan\u00e9 z\u00e1\u017eitky\u2026 A j\u00e1 se na ten zb\u011bsil\u00fd, chaotick\u00fd kolob\u011bh za\u010d\u00ednal t\u011b\u0161it. U\u017e aby bylo pond\u011bl\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa St\u00e1l jsem po kotn\u00edky zabo\u0159en\u00fd v teplou\u010dk\u00e9m p\u00edsku. Nebyl u\u017e ani zdaleka tak rozp\u00e1len\u00fd, jako v pr\u016fb\u011bhu dne. Ne. Te\u010f u\u017e byl jenom p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00fd. Necel\u00fd metr p\u0159ede mnou such\u00e1 \u010d\u00e1st pl\u00e1\u017ee kon\u010dila a m\u011bnila se v tu mokrou, kterou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15586","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15586","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15586"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15586\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15586"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15586"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15586"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}