{"id":15591,"date":"2009-01-07T15:30:00","date_gmt":"2009-01-07T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15555"},"modified":"2009-01-07T15:30:00","modified_gmt":"2009-01-07T14:30:00","slug":"need-your-voice-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/07\/need-your-voice-16\/","title":{"rendered":"Need your voice 16."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n

Bill st\u00e1l jako p\u0159ikovan\u00fd a neodv\u00e1\u017eil se ani zhluboka nadechnout. To, co mu te\u010f Tom \u0159\u00edkal, bylo \u00fapln\u00fdm protikladem toho, co v\u010dera ud\u011blal. Tak moc mu ubl\u00ed\u017eil\u2026 Bylo by snadn\u00e9 odpustit a j\u00edt d\u00e1l, jenom\u017ee cesta, kterou se jejich \u017eivoty budou ub\u00edrat, byla v\u00edce ne\u017e nejist\u00e1, pokryt\u00e1 lehkou mlhou, p\u0159es kterou nemohli vid\u011bt. Nev\u011bd\u011bli, co je \u010dek\u00e1, netu\u0161ili, jak se jejich vztah zm\u011bn\u00ed, nebo zdali se n\u011bco v\u016fbec zm\u011bn\u00ed. Tyhle t\u0159i roky byly pro oba hodn\u011b t\u011b\u017ekou zkou\u0161kou, kter\u00e1 je v\u0161ak k sob\u011b nev\u011bdomky poutala v\u00edc a v\u00edc. A \u010d\u00edm v\u00edce se tomu sna\u017eili zabr\u00e1nit, t\u00edm m\u00e9n\u011b se jim to da\u0159ilo.<\/div>\n
„Pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?“ vydechl Bill lehce pla\u010dtiv\u00fdm t\u00f3nem a rozt\u0159esen\u011b odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, \u010d\u00edm\u017e zabr\u00e1nil Tomov\u00fdm prst\u016fm k dal\u0161\u00edm dotek\u016fm. „V\u017edy, kdy\u017e mi hrozn\u011b ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161, p\u0159ijde\u0161 a sna\u017e\u00ed\u0161 se mi namluvit \u0159e\u010di o tom, jak moc m\u011b pot\u0159ebuje\u0161. J\u00e1 to ale sly\u0161el. Sly\u0161el jsem to u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, ale nikdy to nebylo up\u0159\u00edmn\u00e9. Kdy\u017e sis dote\u010f myslel, \u017ee jsem stejnej jako v\u0161echny ty holky, a \u017ee na m\u011b hezk\u00fdm slovem zap\u016fsob\u00ed\u0161, tak ses spletl! J\u00e1 se p\u0159ed tebou poni\u017eovat nebudu ! V\u010derej\u0161\u00ed noc byla tou posledn\u00ed, kdy jsem t\u011b o n\u011bco prosil!“ rychle sklonil tv\u00e1\u0159 a zhluboka se nadechl. U\u017e nesnesl Tom\u016fv bolestn\u00fd pohled a zmaten\u00fd v\u00fdraz mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b ztratilo v\u0161echno, co kdy m\u011blo. „T-tome, pod\u00edvej, mezi n\u00e1ma to byla jedna velik\u00e1 chyba! Jsem tv\u016fj bratr a tak to i z\u016fstane. Prost\u011b na to zapomenem a v\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv,“ hlas se mu t\u0159\u00e1sl a z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaly hork\u00e9 slzy zoufalstv\u00ed\u2026<\/div>\n
\n
Ne\u0161lo to. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee na to nedok\u00e1\u017ee zapomenout, proto\u017ee spole\u010dn\u00e9 noci s Tomem byly t\u00edm jedin\u00fdm, kdy mu projevil alespo\u0148 n\u011bjakou n\u00e1klonnost. I kdy\u017e se choval sobecky a myslel jenom na sebe, dr\u017eel jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed a dot\u00fdkal se jej. Byl u n\u011bj a to bylo pro Billa to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b. Jenom\u017ee ve skute\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b n\u011bco mezi nima nebylo spr\u00e1vn\u00e9. N\u011bco, jakoby je od sebe po\u0159\u00e1d d\u011blilo a br\u00e1nilo jim v norm\u00e1ln\u00edm vztahu dvou bratr\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, nech si to vysv\u011btlit. J\u00e1 jsem se toho prost\u011b polekal. M\u011bl jsem strach, p\u0159i\u0161lo to stra\u0161n\u011b rychle a j\u00e1-“ Bill k n\u011bmu vzhl\u00e9dl do\u0161iroka rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si odfrkl.<\/div>\n
„Ty, co? Zase jenom ty! Mysl\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d jenom na sebe. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 jsem nem\u011bl strach?? B\u00e1l jsem se jako je\u0161t\u011b nikdy, ale pocit, \u017ee jsi se mnou, m\u011b dok\u00e1zal uklidnit \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako kdy\u017e jsme byli mal\u00ed kluci. Na tos z\u0159ejm\u011b u\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl, \u017ee jo?“ Ttom si p\u0159ipadal jako \u00fapln\u00fd hlup\u00e1k. St\u00e1l naproti Billovi, ale nedok\u00e1zal \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo. V\u0161echno, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161el, bylo a\u017e d\u011bsivou pravdou a nad\u011bje, \u017ee se je\u0161t\u011b n\u011bkdy v\u0161echno vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu, se za\u010dala pomalu m\u011bnit v bezv\u00fdznamn\u00fd prach.<\/div>\n
„Jdu si sbalit. A ty bys m\u011bl j\u00edt tak\u00e9, jestli nechce\u0161, aby na tebe kluci zase \u010dekali,“ \u0159ekl klidn\u00fdm hlasem a jedin\u00e9, co je\u0161t\u011b symbolizovalo ztr\u00e1tu a bolest, byla osam\u011bl\u00e1 slza, je\u017e pomalounku st\u00e9kala po jeho lev\u00e9 tv\u00e1\u0159i, dokud nep\u0159ist\u00e1la na promrzl\u00fdch rtech.<\/div>\n
„Bille-„<\/div>\n
„Ne, Tome! Nech to b\u00fdt,“ Bill pou\u017eil p\u0159esnou kopii slov bratra, kter\u00e1 pou\u017eil m\u00edsto toho, aby mu alespo\u0148 malinko nazna\u010dil, \u017ee jej m\u00e1 r\u00e1d. Nepatrn\u011b zavrt\u011bl hlavou a se smutn\u00fdm v\u00fdrazem odkr\u00e1\u010del pry\u010d. Tom pora\u017een\u011b sv\u011bsil tv\u00e1\u0159 a zni\u010den\u011b dosedl na kapotu sv\u00e9ho auta. Te\u010f u\u017e si byl jist, \u017ee je mezi nima konec a jedin\u00fdm, kdo za to skute\u010dn\u011b mohl, byl z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti pr\u00e1v\u011b on s\u00e1m\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Mohlo b\u00fdt kolem p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no, kdy\u017e jejich tourbus projel hranicemi dal\u0161\u00edho st\u00e1tu, kde je jist\u011b \u010dekaly dal\u0161\u00ed tis\u00edce je\u010d\u00edc\u00edch fanynek, nedo\u010dkav\u00fdch fotograf\u016f a v\u0161e zachyt\u00e1vaj\u00edc\u00edch paparazzi\u016f. Tom sed\u011bl na dlouh\u00e9 m\u011bkk\u00e9 seda\u010dce, kter\u00e1 se t\u00e1hla v\u011bt\u0161inou prostoru t\u00e9hle \u010d\u00e1sti, kter\u00e1 by se dala nazvat i ob\u00fdv\u00e1kem. Televize byla v\u0161ak vypnut\u00e1, tmav\u00fdm prostorem se jenom sem tam nesly odrazy sv\u011btel kolemjdouc\u00edch aut. Tom beze slova z\u00edral z okna a unaven\u00fdm pohledem sledoval, jak lid\u00e9 sp\u011bchaj\u00ed do pr\u00e1ce, nebo zp\u00e1tky dom\u016f. Na n\u011b v\u0161ak \u010dekala nejenom pr\u00e1ce, ale tak\u00e9 p\u0159edst\u00edran\u00e9 \u00fasm\u011bvy, o\u010di pln\u00e9 radosti a dokonale odehran\u00fd koncert, na kter\u00fd se v\u016fbec nec\u00edtil. Hlava mu p\u0159\u00edmo brn\u011bla, ruce m\u011bl zk\u0159ehl\u00e9 na kost a c\u00edtil, jak jeho t\u011blem prostupuje teplota. Stejn\u011b se t\u00edm v\u0161ak n\u011bjak nezab\u00fdval a jenom v \u0161irok\u00fdch tepl\u00e1k\u00e1ch a \u0161ed\u00e9m triku d\u00e1l sledoval sv\u011bt kolem. Nep\u0159e\u0161lo v\u0161ak ani p\u011bt minut, co se dve\u0159e tichounce otev\u0159ely a dovnit\u0159 nakoukla rozespal\u00e1 tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tome, pro\u010d je\u0161t\u011b nesp\u00ed\u0161?“ Georg si unaven\u011b promnul ospal\u00e1 v\u00ed\u010dka a opatrn\u00fdmi kroky popo\u0161el a\u017e k seda\u010dce, aby se mohl posadit vedle n\u011bj.<\/div>\n
Tom jenom pokr\u010dil rameny a d\u00e1l si jej nev\u0161\u00edmal. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? Stalo se n\u011bco? Nevypad\u00e1\u0161 toti\u017e nejl\u00edp\u2026 co kdybych vzbudil Billa?“ pohotov\u011b vstal a chystal se doj\u00edt pro Tomova br\u00e1\u0161ku, ten jej v\u0161ak v posledn\u00ed chv\u00edli zastavil a r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku. Je mi dob\u0159e, akor\u00e1t nem\u016f\u017eu usnout, to je v\u0161echno, nem\u011bj strach,“ pokusil se o \u00fasm\u011bv. Stejn\u011b si to musel tr\u00e9novat, aby se mohl z\u00edtra sm\u00e1t do v\u0161ech objektiv\u016f a na v\u0161echny kolem.<\/div>\n
„T-tak dob\u0159e a nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“ Georg si dlouze z\u00edvnul a nemotorn\u011b si napravil u\u017e i tak dost st\u0159apat\u00fd cul\u00edk.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju. B\u011b\u017e si lehnout, j\u00e1 p\u0159ijdu za chvilku,“ pokusil se o mil\u00fd t\u00f3n, a kdy\u017e se za bas\u00e1kem dve\u0159e znovu p\u0159iv\u0159ely, schoval tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a ti\u0161e vydechl.<\/div>\n
\n

„Georg \u0159\u00edkal, \u017ee se nec\u00edt\u00ed\u0161 dob\u0159e,“ ozvalo se ode dve\u0159\u00ed vz\u00e1p\u011bt\u00ed a Tom si byl jist, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b rad\u011bji bude ml\u010det, proto\u017ee \u0159\u00edct n\u011bco Georgovi, bylo jako vyhl\u00e1sit to do novin. Tom se nahnul, aby rozsv\u00edtil malou lampi\u010dku na stolku a pot\u00e9 se na Billa dlouze zahled\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Jsem v pohod\u011b. Klidn\u011b jdi sp\u00e1t,“ \u0159ekl a hlavou se op\u0159el o op\u011brku za sebou. Bill v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se s n\u00edm n\u011bco d\u011bje. C\u00edtil, \u017ee nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku a sta\u010dilo se na n\u011bj jenom pod\u00edvat, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e. I p\u0159es Tomovy protesty se k n\u011bmu nahnul a p\u0159ilo\u017eil mu dla\u0148 na \u010delo.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 teplotu. M\u011bl by sis j\u00edt lehnout,“ \u0159ekl ustaran\u011b a rychle odkr\u00e1\u010del do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, kde m\u011bli men\u0161\u00ed kuchy\u0148ku. Z poli\u010dky vzal n\u011bjak\u00fd pr\u00e1\u0161ek a do sklenice nalil trochu vody. „Na, vypij to, bude ti l\u00edp,“ podal pr\u00e1\u0161ek bratrovi, ale hned v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude tak jednoduch\u00e9. Tom u\u017e jako mimino l\u00e9ky nesn\u00e1\u0161el a v\u017edycky p\u0159ed mamkou teplotu rad\u011bji tajil.<\/div>\n
„J\u00e1 to nechci. Nepot\u0159ebuju to, ono to p\u0159ejde,“ odsouval od sebe Billovu ruku, kter\u00e1 dr\u017eela tu malou b\u00edlou potv\u016frku.<\/div>\n
“ Tome, se\u0161 jak mimino. Prosim t\u011b, otev\u0159i tu pusu,“ pros\u00edkal Bill a sna\u017eil se Tomovi pevn\u011b semknut\u00e9 rty n\u011bjak otev\u0159\u00edt. „Se\u0161 jak malej, otev\u0159i tu pusu,“ \u0161eptal a nev\u011bdomky mu vyl\u00e9zal na kl\u00edn, aby se k jeho uh\u00fdbaj\u00edc\u00edm se rt\u016fm vlastn\u011b dostal. Po dlouh\u00e9m souboji Tom nakonec povolil a ten l\u00e9k si od Billa nechal n\u00e1sil\u00edm nacpat do \u00fast. Bill mu pohotov\u011b podal sklenici a pe\u010dliv\u011b sledoval, zdali Tom pr\u00e1\u0161ek zapil.<\/div>\n
„Spokojenej?“ sykl Tom znechucen\u011b, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak zmlkl a sledoval Bill\u016fv zklaman\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Necht\u011bl sem b\u00fdt takovej\u2026 j-j\u00e1 d\u011bkuju,“ vydechl nakonec a smutn\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena. Bill si jemn\u011b skousl rty a opatrn\u011b nadzvedl Tomovu tv\u00e1\u0159. V duchu si nad\u00e1val, stejn\u011b tomu nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit. Nedo\u010dkav\u011b se naklonil k Tomov\u00fdm rt\u016fm, milimetr p\u0159ed c\u00edlem v\u0161ak zastavil a zhluboka d\u00fdchal. Om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, kdy\u017e uc\u00edtil Tomovy chladn\u00e9 prsty, jak se mu pomalu derou pod tri\u010dko a jemn\u011b jej hlad\u00ed po nah\u00fdch z\u00e1dech. Nev\u011bdomky zast\u00e9nal a \u017e\u00e1dostiv\u011b pootev\u0159el rty, mezi kter\u00e9 Tom automaticky vplul sv\u00fdm jazykem a za boky si jej k sob\u011b p\u0159isunul je\u0161t\u011b v\u00edc. Bill mu nedo\u010dkav\u011b omotal ruce kolem krku a opl\u00e1cel v\u0161echny jeho hladov\u00e9 a nanejv\u00fd\u0161 matouc\u00ed polibky. Tom Billa pomalounku pokl\u00e1dal pod sebe a lehal na n\u011bj celou svou vahou, aby tak\u00e9 zabr\u00e1nil p\u0159edv\u00eddan\u00e9mu \u00fat\u011bku. Bill v\u0161ak pod n\u00edm le\u017eel a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b klidn\u011b, dokonce Tomovi pom\u00e1hal svl\u00e9kat ze sebe jednotliv\u00e9 oble\u010den\u00ed. Tom l\u00edbal ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek jeho hol\u00e9ho t\u011bla a vzru\u0161en\u011b oddechoval do jeho nah\u00e9 k\u016f\u017ee. Bill jenom tichounce st\u00e9nal a zakl\u00e1n\u011bl hlavu dozadu, jak jej Tomovy rty a bloud\u00edc\u00ed dlan\u011b vzru\u0161ovaly po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc. M\u011bli na v\u0161echno pouhou chvili\u010dku. Tom proto neztr\u00e1cel \u010das, kalhoty si st\u00e1hnul n\u011bkam ke kolen\u016fm a nedo\u010dkav\u011b do Billa pronikl\u2026<\/div>\n
\n

„P\u00e1ni, vy u\u017e jste vzh\u016fru?“ Gustav p\u0159ekvapen\u011b sledoval pr\u00e1v\u011b sn\u00eddaj\u00edc\u00ed dvoj\u010data, a kdy\u017e se mrkl na hodinky, m\u00e1lem omdlel. Bylo p\u0159eci jenom p\u016fl \u0161est\u00e9, a oni v\u017edy vyleh\u00e1vali v postel\u00edch alespo\u0148 do dev\u00e1t\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Jo,“ Bill se na n\u011bj nepatrn\u011b pousm\u00e1l, pot\u00e9 se zad\u00edval na sv\u00e9ho bratra a rad\u011bji rychle vyhl\u00e9dl z okna.<\/div>\n
„A jste v pohod\u011b? Georg \u0159\u00edkal, \u017ee ti nebylo dob\u0159e, Tome,“ ustaran\u011b se posadil vedle kamar\u00e1da a nen\u00e1padn\u011b mu ukradl jeden chleb\u00ed\u010dek.<\/div>\n
„U\u017e je to dobr\u00fd. Vlastn\u011b to nic v\u00e1\u017en\u00fdho nebylo, jenom jsem si pot\u0159eboval vz\u00edt pr\u00e1\u0161ek a pak to p\u0159e\u0161lo,“ siln\u011b t\u0159el sv\u00e9 rty a sna\u017eil se v\u0161\u00ed silou zapudit vzpom\u00ednku na to, co se stalo v noci.<\/div>\n
„M\u011bl jenom zv\u00fd\u0161enou teplotu, ale u\u017e je v po\u0159\u00e1dku, tak\u017ee se nic nestalo,“ ubezpe\u010doval jej Bill, proto\u017ee Gustav vypadal opravdu vyd\u011b\u0161en\u011b. Kdy\u017e v\u0161ak vid\u011bl klid v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, zklidnil se i on. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby se d\u011blo n\u011bco v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho, Bill by kv\u016fli Tomovi vyv\u00e1d\u011bl prvn\u00ed. Te\u010f v\u0161ak byl a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b klidn\u00fd, dokonce oba dva, co\u017e mu p\u0159i\u0161lo malinko podez\u0159el\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tom od sebe odsunul pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 a nen\u00e1padn\u011b sledoval Billa, kter\u00fd s pohledem up\u0159en\u00fdm do okna, chroupal sv\u016fj sal\u00e1t.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b hlad? Ud\u011bl\u00e1m dal\u0161\u00ed, kdybys cht\u011bl,“ nab\u00eddl se, jakmile Tom popo\u0161el ke kuchy\u0148sk\u00e9mu stolku a u\u017edibl si kousek toastu.<\/div>\n
„Ne, to nemus\u00ed\u0161. Klidn\u011b se najez, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu,“ Gustav p\u0159\u00edmo \u0161okovan\u011b sledoval, jak se na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i usazuje n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd v\u011bnoval sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Nech\u00e1pal, co se to v noci stalo.<\/div>\n
P\u0159eci je\u0161t\u011b ve\u010der spolu po\u0159\u00e1dn\u011b nemluvili a te\u010f se na sebe dokonce usm\u00edvali! Cht\u011bl se na n\u011bco zeptat, ale nedok\u00e1zal vydat ani hl\u00e1sku. \u017de by se snad kone\u010dn\u011b usm\u00ed\u0159ili? T\u0159i roky v to tajn\u011b doufal a p\u0159\u00e1l si, aby se ti dva kone\u010dn\u011b udob\u0159ili, jenom\u017ee v posledn\u00ed dob\u011b to \u0161lo z kopce je\u0161t\u011b v\u00edc. A proto rad\u011bji necht\u011bl nic \u0159\u00edkat, aby n\u00e1hodou ne\u0159ekl n\u011bco, d\u00edky \u010demu by vyvolal dal\u0161\u00ed h\u00e1dku. Proto rad\u011bji z\u016fstal zticha a tak\u00e9 vykoukl z okna. Bill i s miskou sal\u00e1tu v ruce ode\u0161el do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti a uvoln\u011bn\u011b se rozvalil na dlouhou seda\u010dku, kter\u00e1 a\u017e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, d\u00edky \u010demu nastal ten zlom\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill st\u00e1l jako p\u0159ikovan\u00fd a neodv\u00e1\u017eil se ani zhluboka nadechnout. To, co mu te\u010f Tom \u0159\u00edkal, bylo \u00fapln\u00fdm protikladem toho, co v\u010dera ud\u011blal. Tak moc mu ubl\u00ed\u017eil\u2026 Bylo by snadn\u00e9 odpustit a j\u00edt d\u00e1l, jenom\u017ee cesta, kterou se jejich \u017eivoty<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[190],"tags":[],"class_list":["post-15591","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-need-your-voice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15591","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15591"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15591\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15591"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15591"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15591"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}