{"id":15608,"date":"2009-01-05T16:00:00","date_gmt":"2009-01-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15572"},"modified":"2009-01-05T16:00:00","modified_gmt":"2009-01-05T15:00:00","slug":"unfaithful-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/05\/unfaithful-16\/","title":{"rendered":"Unfaithful 16."},"content":{"rendered":"
autor: Angel + Tajemn\u00e1 Nezn\u00e1m\u00e1
<\/strong><\/div>\n
Bill
„Tak v\u00edtej doma, Bille,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha n\u011b\u017en\u011b Tom a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozte\u010du \u0161t\u011bst\u00edm…<\/div>\n
„D\u011b… D\u011b… D\u011bkuju…“ vyraz\u00edm ze sebe mezi vzlyky. Je to a\u017e nemo\u017en\u00fd, co v\u0161echno pro m\u011b Tom d\u011bl\u00e1… Jako prvn\u00ed se ke mn\u011b rozeb\u011bhnou mamka s Gordonem a za\u010dnou m\u011b obj\u00edmat.<\/div>\n
„Brou\u010dku, jsem tak r\u00e1da, \u017ee jsi doma,“ za\u0161eptala mi mamka a pevn\u011b m\u011b stiskla. Kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee mi jaksi doch\u00e1z\u00ed kysl\u00edk, pustila m\u011b. Tom m\u011b cht\u011bl dotla\u010dit na voz\u00edku a\u017e k velk\u00e9mu \u010dokol\u00e1dov\u00e9mu dortu, ale moje mlsnost m\u011b dohnala a\u017e k tomu, \u017ee jsem si pro n\u011bj dojel s\u00e1m… Byl kr\u00e1sn\u00fd, nad\u00fdchan\u00fd, se \u0161leha\u010dkou… Tedy dokud jsem se do n\u011bj nepustil – skoro na posezen\u00ed jsem ho zblajznul.<\/p>\n

„Nech n\u00e1m taky n\u011bco!“ \u0159ve sm\u00edchy Georg. Ani jsem si nev\u0161imnul, \u017ee je tady. Nahod\u00edm nevinn\u00fd, and\u011bl\u00ed\u010dkovsk\u00fd \u00fasm\u011bv a ani nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, co za \u0161t\u011bst\u00ed m\u011b to potkalo, \u017ee jsem poznal pr\u00e1v\u011b je, tolik \u00fa\u017easn\u00fdch lid\u00ed najednou. Najednou v\u0161ak Tom zpozorn\u00ed. „Bu\u010f tady, mil\u00e1\u010dku,“ za\u0161ept\u00e1 a odb\u011bhne ode m\u011b. Absolutn\u011b to nech\u00e1pu. Vid\u00edm, \u017ee n\u011bco ho znejistilo, ale co?! Zab\u00fdv\u00e1m se d\u00e1l jen z\u00e1bavou s m\u00fdmi „nov\u00fdmi“ p\u0159\u00e1teli a nev\u011bnuju ni\u010demu pozornost. Snad jen… Zahl\u00e9dnu vysok\u00e9ho, sn\u011bd\u00e9ho mu\u017ee, jak si ke mn\u011b raz\u00ed cestu p\u0159es z\u00e1stupy host\u016f. Nepozn\u00e1v\u00e1m ho, p\u0159esto mi jeho obli\u010dej p\u0159ijde pov\u011bdom\u00fd.<\/div>\n

\n
Zastav\u00ed se t\u011bsn\u011b u m\u011b a klekne si. „M\u00e1\u0161 tady \u0161leha\u010dku, uka\u017e,“ \u0159ekne a prstem mi jemn\u011b st\u00edr\u00e1 \u0161leha\u010dku ze rt\u016f. Zadr\u017e\u00edm mu ruku. „Ale ale… D\u011bje se n\u011bco?“ zept\u00e1 se s r\u00fdpav\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Kdo… Co… “ vykokt\u00e1m ze sebe. Mus\u00ed mu doj\u00edt, \u017ee ho asi nepozn\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n
„No ty jsi vlastn\u011b ztratil pam\u011b\u0165, j\u00e1 zapomn\u011bl… Anis Ferchichi, pro tebe jsem Bushido, brou\u010dku,“ p\u0159edstav\u00ed se. M\u00edrn\u011b m\u011b vykolejilo osloven\u00ed „brou\u010dku“. Nev\u00edm, co mu na to m\u00e1m \u0159\u00edct. Mus\u00ed c\u00edtit, jak ho propaluju tot\u00e1ln\u011b nech\u00e1pav\u00fdm pohledem. „Kdysi jsme spolu n\u011bco m\u011bli… Mysl\u00edm, \u017ee na to bys zapom\u00ednat nem\u011bl…“ za\u0161ept\u00e1 mi t\u011bsn\u011b u ucha.<\/div>\n
„A… a co?“ odpov\u00edm automaticky.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 velice \u0161ikovnou pusinku,“ usm\u011bje se a pol\u00edb\u00ed m\u011b na \u010delo.<\/div>\n
„J\u00e1… J\u00e1…“ zakokt\u00e1m se. Zapomn\u011bl jsem, co jsem cht\u011bl vlastn\u011b tomu drzounovi \u0159\u00edct. Na jednu stranu m\u011b to zar\u00e1\u017e\u00ed, na druhou stranu mi to lichot\u00ed, \u017ee jsem n\u011bkdy n\u011bco m\u011bl…<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat, a\u017e bude\u0161 cht\u00edt, ozvi se,“ za\u0161ept\u00e1 a pomalu mi miz\u00ed z dohledu. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee na n\u011bm cosi je. Anis, Bushido… Je \u00fapln\u011b jin\u00fd ne\u017e Tom. A tak pekeln\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00fd… Mysl\u00edm, \u017ee ta d\u00edra, kter\u00e1 pot\u0159ebovala v m\u00e9m \u017eivot\u011b zapl\u00e1cnout, zrovna byla zapl\u00e1cnuta.<\/p>\n

Tom
Ne\u010dekal jsem, \u017ee Bill bude m\u00edt z oslavy a\u017e takovou radost. Div do dortu nezabo\u0159il prsty a nejedl ho rukama. Ale i tak, jsem r\u00e1d, \u017ee je doma. Pozval jsem spoustu lid\u00ed, aby si dok\u00e1zal Bill rychleji vzpomenout. U\u017e dlouho jsem nepo\u0159\u00e1dal party, tak nev\u00edm, jestli se to Billimu l\u00edb\u00ed. N\u011bjak ho pa\u0159by p\u0159estaly zaj\u00edmat u\u017e p\u0159ed rokem. Najednou m\u011b ale n\u011bco rovnou pra\u0161t\u00ed do o\u010d\u00ed. A to, nebo sp\u00ed\u0161 ten, m\u00e1 jm\u00e9no – David Jost. Rozraz\u00edm si uli\u010dku mezi gratulanty a jdu rovnou k n\u011bmu. Nepamatuju se, \u017ee bych tu svini zval…<\/div>\n

„Co tu chce\u0161, Dave? Jestli tu chce\u0161 d\u011blat dusno, tak pros\u00edm, ale to rovnou m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, nezval jsem t\u011b, tak zase p\u011bkn\u011b t\u00e1hni po sv\u00fdch,“ obo\u0159\u00edm se na n\u011bj. Roz\u010diluje m\u011b ten jeho nadnesen\u00fd \u00fasm\u011bv, nesn\u00e1\u0161\u00edm ho.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… Ale p\u0159ece jsi v\u0161em host\u016fm \u0159\u00edkal, \u017ee si m\u016f\u017eou vz\u00edt s sebou doprovod,“ prav\u00ed s ledov\u011b klidn\u00fdm hlasem. Mo\u017en\u00e1 jsem zabr\u017ed\u011bnej, ale n\u011bjak nech\u00e1pu, co mi t\u00edm chce \u0159\u00edct.<\/div>\n
„A \u010d\u00ed jsi doprovod?“ zept\u00e1m se. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, jak debiln\u011b se na m\u011b ten smrad uculuje.<\/p>\n

„Zn\u00e1\u0161 Anise Ferchichiho?“ prav\u00ed s ledov\u00fdm klidem a d\u00e1l si usrk\u00e1v\u00e1 ze skleni\u010dky \u0161ampusu.<\/p><\/div>\n

„To si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel… Kurva, kolikr\u00e1t m\u00e1m \u0159\u00edkat, \u017ee sem nebude\u0161 tahat NIKOHO z Aggro Berl\u00edn a u\u017e v\u016fbec ne to zasran\u00fd prase!“ roze\u0159vu se na n\u011bj. Za\u010dne se a\u017e hystericky sm\u00e1t.<\/div>\n
„\u017d\u00e1rl\u00ed\u0161?“ zasm\u011bje se a p\u0159\u00e1telsky mi polo\u017e\u00ed ruku na rameno.<\/div>\n
„Jdi do prdele!“ za\u0159vu.<\/div>\n
„No ano, \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161, nikdy se prost\u011b nezm\u011bn\u00ed\u0161,“ prohl\u00e1s\u00ed a d\u00e1l je \u00fapln\u011b v klidu. Za to ve mn\u011b v\u0161echno va\u0159\u00ed.<\/div>\n
„No hele… Asi je ti jasn\u00fd, pro\u010d Bushida nechci ani vid\u011bt… Narval ho Billovi do pusy a je\u0161t\u011b se ho pokusil zn\u00e1silnit!“ \u0159eknu u\u017e slab\u0161\u00edm hlasem. Sta\u010d\u00ed mi, \u017ee u\u017e tak na n\u00e1s v\u0161ichni z\u00edraj\u00ed.<\/div>\n
„A nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee z Billovy strany to bylo v\u00edcem\u00e9n\u011b dobrovoln\u011b, jen se sna\u017eil p\u0159ed tebou d\u011blat chud\u00e1\u010dka?“ \u0159ekne Jost. A j\u00e1 m\u00e1m sto chut\u00ed mu vrazit p\u00e1r facek.<\/div>\n
„Bill by mi nikdy nezahnul, a u\u017e v\u016fbec ne s Anisem,“ za\u0161ept\u00e1m. V\u00edm, \u017ee to prvn\u00ed tvrzen\u00ed nen\u00ed pravda, ale s t\u00edm druh\u00fdm jsem si celkem jist\u00fd.<\/p>\n

„Jo tak… Bill nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd and\u00edlek… Je to skryt\u00fd \u010f\u00e1bel… Za t\u011bma kr\u00e1sn\u00fdma o\u010dkama, nevinnost sama, se skr\u00fdv\u00e1 n\u011bco, o \u010dem ty nem\u00e1\u0161 tu\u0161en\u00ed…“ \u0159ekne David. „V\u00ed\u0161, on se r\u00e1d podb\u00edzel, ale hodn\u011b na tebe \u017e\u00e1rlil, stejn\u011b, jako ty na n\u011bho… Dal jsi mu tolik svobody, a\u017e to jaksi ne\u0161lo un\u00e9st… A v\u0161ichni p\u0159ece v\u00edme, \u017ee nechodil po noc\u00edch do studia, ale \u017ee mu spole\u010dnost d\u011blala Juliette Angel Marie Montagne,“ pronese. Nev\u00edm, jak se to dozv\u011bd\u011bl, ale u\u017e opravdu ka\u017edou chvilku vyp\u011bn\u00edm… „\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda… V\u00edm, \u017ee ses j\u00ed nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak zbavil Tome, tak\u017ee o n\u00ed v\u00ed\u0161… Ale co se stalo tenkr\u00e1t ve studiu mezi Anisem a tv\u00fdm and\u011bl\u00ed\u010dkem, to si snad domysl\u00ed\u0161 s\u00e1m… Nemohl se u\u017e d\u00edvat na tvou nev\u011bru, tak ti j\u00ed ti\u0161e opl\u00e1cel, i kdy\u017e se to minulo \u00fa\u010dinkem, proto\u017ee tys o jeho v\u00fdletech n\u011bjak moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel, za to on to m\u011bl dob\u0159e promy\u0161len\u00fd, v\u00ed\u0161? Ostatn\u011b mysl\u00edm, \u017ee tohle bys r\u00e1d vid\u011bl,“ \u0159ekne a pod\u00e1 mi CD.<\/p><\/div>\n

„Co to je?“ zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj jako b\u016fh pomsty. Nem\u00e1m k tomu daleko, abych t\u00fd svini rozma\u0161\u00edroval tlamu.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ \u0159ekne a pomalu miz\u00ed mezi hosty. Najednou mi ale ztuhne krev v \u017eil\u00e1ch. Nekecal. Anis je opravdu tady. Je a\u017e nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko Billovi. Kdy\u017e Bushido zachyt\u00ed m\u016fj pohled, tak se pomalu m\u00e1 k odchodu. Nic jin\u00e9ho bych mu ani neradil.<\/p>\n

Davida jsem v\u017edycky nesn\u00e1\u0161el, ale te\u010f ho p\u0159\u00edmo nen\u00e1vid\u00edm. Mo\u017en\u00e1 se jen chce mst\u00edt, mo\u017en\u00e1 m\u011b chce s Billem rozd\u011blit… D\u00e1l nech\u00e1pav\u011b z\u00edr\u00e1m na CD, kter\u00e9 mi vlo\u017eil do ruky… I kdy\u017e bych ho nejrad\u0161i spl\u00e1chnul do hajzl\u00edku, p\u0159\u00edmo se u\u017e\u00edr\u00e1m zv\u011bdavost\u00ed, co to m\u016f\u017ee b\u00fdt. \u017de by m\u011b Bill podv\u00e1d\u011bl nar\u00e1z s Jules a pak i s Bushidem? Tomu se mi nechce v\u011b\u0159it… A i kdyby tohle byl d\u016fkaz, zabr\u00e1n\u00ed mi to v n\u011b\u010dem? Zabr\u00e1n\u00ed mi to v tom z\u00edskat Billa na svou stranu? Ne! I kdy\u017e… Nev\u00edm, co Bushido Billovi \u0159\u00edkal. Mus\u00edm to na ka\u017ed\u00fd p\u00e1d zjistit. A\u0165 to stoj\u00ed co chce. Pomalu se schyluje k soumraku a host\u00e9 u\u017e pomalu odch\u00e1z\u00ed. CD zalo\u017e\u00edm mezi ostatn\u00ed, ale tak, aby na n\u011bj Bill nedos\u00e1hl. Chyst\u00e1m pro n\u011bj je\u0161t\u011b mal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p>\n

Bill
Neust\u00e1le nad t\u00edm mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Co asi ten chl\u00e1pek od Toma cht\u011bl? Pro\u010d se Tom tv\u00e1\u0159\u00ed, jako by cht\u011bl vra\u017edit? A co to vlastn\u011b byla za \u010dlov\u011bka? Neust\u00e1le mus\u00edm myslet na Anisova slova. Kdy\u017e zav\u0159u o\u010di, vid\u00edm, jak se m\u011b dot\u00fdk\u00e1, jak m\u011b l\u00edb\u00e1… Jak je a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u011b n\u011b\u017en\u00fd… Pak mnou ale n\u011bco siln\u011b cukne. Tom.<\/div>\n

„L\u00e1sko, v\u0161ichni u\u017e ode\u0161li… A je\u0161t\u011b n\u011bco pro tebe m\u00e1m,“ za\u0161ept\u00e1 mi Tom t\u011bsn\u011b u ucha. Jen se usm\u011bju a nech\u00e1m se od n\u011bj dotla\u010dit a\u017e do j\u00eddelny. P\u0159ipad\u00e1m si jako d\u011bvka. Byl jsem z\u0159ejm\u011b Tomovi nev\u011brn\u00fd. A je\u0161t\u011b se mi to l\u00edb\u00ed. V j\u00eddeln\u011b m\u011b \u010dek\u00e1 obrovsk\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. St\u016fl, ve\u010de\u0159e p\u0159i sv\u00ed\u010dk\u00e1ch, r\u016f\u017ee… Jedinou moj\u00ed reakc\u00ed je lehk\u00fd, rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv, na nic jin\u00e9ho se nezm\u016f\u017eu.<\/div>\n
„Je to n\u00e1dhera,“ vyraz\u00edm ze sebe po chvilce. C\u00edt\u00edm se tak n\u00e1dhern\u011b. Jako ve snu. A m\u00e1m prost\u011b najednou pocit, \u017ee si to v\u0161echno nezaslou\u017e\u00edm.<\/p>\n

Tom se neust\u00e1le potuteln\u011b usm\u00edv\u00e1 a pomalu m\u011b dotla\u010d\u00ed a\u017e ke stolu. Tam se na m\u011b cul\u00ed \u0161pagety s mou obl\u00edbenou bolognskou om\u00e1\u010dkou a extra porc\u00ed s\u00fdra. Tom mi je\u0161t\u011b dolije skleni\u010dku v\u00edna. Sedne si na svoje m\u00edsto p\u0159\u00edmo naproti m\u011b a neust\u00e1le se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Krm\u00edme se t\u011bstovinami a ani jeden z n\u00e1s nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Mysl\u00edm, \u017ee tady nen\u00ed t\u0159eba slov. Tenhle okam\u017eik je tak kouzeln\u00fd, nejrad\u0161i bych zastavil \u010das. Z hlavy se mi vytrat\u00ed dokonce i Bushido… Uk\u00e1pne mi p\u00e1r slz, ale kdy\u017e vid\u00edm Toma, jak se na m\u011b sladce usm\u00edv\u00e1 a pomalu p\u0159istupuje ke mn\u011b, slzu rychle zatla\u010d\u00edm. Klekne si p\u0159\u00edmo ke mn\u011b. Voz\u00edkem se nato\u010d\u00edm k n\u011bmu. Zatlesk\u00e1 a najednou se rozezn\u00ed velk\u00e1 hifi v\u011b\u017e s n\u00e1dhernou melodi\u00ed. Tu p\u00edsni\u010dku zn\u00e1m… No air… Te\u010f u\u017e bre\u010d\u00edm naplno…<\/p>\n

„Ty m\u016fj bl\u00e1z\u00ednku, nepla\u010d u\u017e,“ usm\u011bje se na m\u011b. Zat\u0159esu hlavou a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Je v nich tolik l\u00e1sky. Jak jsem n\u011bkdy t\u011bm kr\u00e1sn\u00fdm o\u010d\u00edm mohl b\u00fdt nev\u011brn\u00fd… „N\u011bco pro tebe m\u00e1m,“ za\u0161ept\u00e1 a cosi vytahuje z kapsy sv\u00fdch xxxl d\u017e\u00edn. Zv\u011bdav\u011b si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm. Jednu ruku mi polo\u017e\u00ed na koleno a zad\u00edv\u00e1 se je\u0161t\u011b hloub\u011bji do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Tolik vzru\u0161en\u00ed jsem snad je\u0161t\u011b neza\u017eil. Vid\u00edm v jeho ruce malou \u010dervenou sametovou krabi\u010dku. Otev\u0159e j\u00ed a j\u00e1 zalap\u00e1m po dechu. Je to n\u00e1dhern\u00fd prsten se spoustou t\u0159pytiv\u00fdch kamen\u016f. Divoce se mi rozbu\u0161\u00ed srdce. Tom prst\u00fdnek vezme a navl\u00e9kne mi ho na prost\u0159edn\u00ed\u010dek. Mysl\u00ed na detaily. Na tom prst\u011b v\u011bt\u0161inou prst\u00fdnky nos\u00edm. Je n\u00e1dhern\u00fd. „U\u017e m\u011b nikdy neopou\u0161t\u011bj Billi… Miluju t\u011b… A nechci t\u011b u\u017e nikdy ztratit,“ za\u0161ept\u00e1. Pot\u00e9 mi vtiskne polibek. Je pln\u00fd n\u011bhy i v\u00e1\u0161n\u011b, v\u0161eho, co jsem dosud poznal. Moje ruce se po chv\u00edli ovinou kolem Tomova krku. Za chv\u00edli se u\u017e celou vahou sval\u00edm z voz\u00edku p\u0159\u00edmo na Toma. Chvilku le\u017e\u00edme na zemi a l\u00edb\u00e1me se. Potom m\u011b vezme do n\u00e1ru\u010de a odn\u00e1\u0161\u00ed m\u011b pry\u010d. Stoup\u00e1 po schodech a nakonec rozraz\u00ed dve\u0159e naproti n\u00e1m. Lo\u017enice. Obrovsk\u00e1 postel. R\u016f\u017ee. Hudba… Bo\u017ee, to snad nen\u00ed pravda…<\/p>\n

N\u011b\u017en\u011b m\u011b pokl\u00e1d\u00e1 na postel, pak si leh\u00e1 vedle m\u011b. D\u00edv\u00e1 se mi neust\u00e1le do o\u010d\u00ed, ani jednou mi je\u0161t\u011b neuhnul pohledem. Usm\u00edv\u00e1 se t\u00edm nejslad\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd jsem kdy vid\u011bl. Je kr\u00e1sn\u00fd, jedine\u010dn\u00fd… A j\u00e1 nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee je tady, \u017ee d\u011bl\u00e1 tohle, \u017ee je se mnou a \u017ee to mysl\u00ed se mnou v\u00e1\u017en\u011b. J\u00e1 snad brzy um\u0159u \u0161t\u011bst\u00edm. Op\u011bt se na\u0161e rty spoj\u00ed v polibku. V\u00e1\u0161niv\u00e9m, dlouh\u00e9m polibku. Nechci p\u0159estat, chci zastavit \u010das, jen na p\u00e1r chvil. Chci ho c\u00edtit t\u011bsn\u011b u sebe, tak moc u sebe, jak to jen jde. Chci ho m\u00edt jen pro sebe a nikomu ho ned\u00e1m. Je to n\u011bkdo, kdo je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, nep\u0159edv\u00eddateln\u00fd, n\u011bkdo, kdo mi chce d\u00e1t v\u0161echno, a j\u00e1 to chci p\u0159ij\u00edmat pln\u00fdmi dou\u0161ky…<\/p>\n

Zajede mi rukou pod tri\u010dko. Jeho dlan\u011b jsou tak hork\u00e9 a o\u010di tak pln\u00e9 touhy a cht\u00ed\u010de. Tak moc Toma chci, tak moc po n\u011bm tou\u017e\u00edm. N\u011b\u017en\u011b m\u011b hlad\u00ed po b\u0159\u00ed\u0161ku. J\u00e1 se nezm\u016f\u017eu na nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee jemn\u011b jazykem lask\u00e1m jeho krk. Zrychlen\u011b oddychuje, c\u00edt\u00edm, \u017ee jeho srdce bije ve stejn\u00e9m rytmu jako to moje. Divoce, zb\u011bsile, roztou\u017een\u011b, vzru\u0161en\u011b… Sly\u0161\u00edm jak ti\u0161e st\u00e9n\u00e1. Pomalu se na m\u011b pokl\u00e1d\u00e1… Nev\u00edm pro\u010d, ale odstr\u010d\u00edm ho… D\u00edv\u00e1 se na m\u011b dost nech\u00e1pav\u011b…<\/p>\n

Tom
M\u011b snad vysko\u010d\u00ed srdce z t\u011bla. Ze\u0161\u00edl\u00edm… Bez Billa i s n\u00edm… L\u00edb\u00e1 po\u0159\u00e1d stejn\u011b la\u010dn\u011b a v\u00e1\u0161niv\u011b, stejn\u011b, jako poprv\u00e9… Tohle vlastn\u011b je poprv\u00e9… Pln\u011b se mi odd\u00e1v\u00e1, jak to v\u017edycky d\u011blal, ale najednou m\u011b od sebe odstr\u010d\u00ed. Absolutn\u011b nech\u00e1pu pro\u010d. Ale d\u011bje se tak. Nev\u00edm, co to do n\u011bj vjelo, ale \u0161\u00edl\u00edm z n\u011bj. Jestli z n\u011bj hned te\u010f nestrh\u00e1m v\u0161echno oble\u010den\u00ed, nezul\u00edb\u00e1m ho a nepomiluju se s n\u00edm, tak snad brzy vybuchnu. Touha se u\u017e ned\u00e1 zm\u011b\u0159it. Jedin\u00e9 co v\u00edm je, \u017ee je \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed, s ka\u017ed\u00fdm pohledem na to sv\u00edjej\u00edc\u00ed se bezbrann\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko…<\/p>\n

„D\u011bje se n\u011bco brou\u010dku? D\u011bl\u00e1m snad n\u011bco \u0161patn\u011b?“ za\u0161ept\u00e1m do Billova ou\u0161ka. Zachv\u011bje se. Zvedne sv\u016fj pohled ke mn\u011b a d\u00edv\u00e1 se p\u0159\u00edmo do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Je tak kr\u00e1sn\u011b sladk\u00fd, tak nevinn\u00fd… I kdy\u017e v\u00edm, co jsme spolu kdy d\u011blali, nebylo zrovna nevinn\u00e9… Tedy ne tak \u00fapln\u011b. A Bill, kdy\u017e mi zah\u00fdbal, taky nejsp\u00ed\u0161 nebyl \u00fapln\u011b nevinn\u00fd. Ale te\u010f na to nesm\u00edm myslet. V tak vz\u00e1cn\u00e9 chv\u00edli se chci v\u011bnovat jen jemu. Chci vn\u00edmat jeho dech, jeho t\u011blo, jeho o\u010di, jeho hlubok\u00e9, t\u00e1hl\u00e9 steny…<\/p><\/div>\n

„Ne nic Tome… Pokra\u010duj… Jen… J\u00e1 tomu v\u0161emu po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it… \u017de t\u011b m\u00e1m, \u017ee jsi tady a… Miluju t\u011b, Tom\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1 se zad\u00edv\u00e1 se p\u0159\u00edmo do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Nesta\u010d\u00edm se rozkoukat a po chv\u00edli p\u0159ijdu i o tri\u010dko. Teda, on se fakt nezd\u00e1. „Polo\u017e se tady,“ dod\u00e1. Poslechnu ho. \u010cek\u00e1m, co asi ud\u011bl\u00e1… Tenhle \u010f\u00e1belsk\u00fd pohled u\u017e zn\u00e1m. Jen jsem zv\u011bdav, co m\u00e1 ten m\u016fj mal\u00fd \u010dert\u00edk za lubem.<\/p>\n

P\u0159eto\u010d\u00ed se na b\u0159\u00ed\u0161ko a doplaz\u00ed se a\u017e ke mn\u011b. Za\u010dne m\u011b n\u011b\u017en\u011b l\u00edbat na krku. Kdy\u017e nem\u016f\u017ee h\u00fdbat nohama, je a\u017e roztomile neohraban\u00fd. Ale stejn\u011b… Miluju ho, je tak \u00fa\u017easn\u011b roztomil\u00fd a sladk\u00fd. A j\u00e1 se o n\u011bj u\u017e nenech\u00e1m p\u0159ipravit. Ani Davidem, ani Bushidem a u\u017e v\u016fbec ne Juli\u00ed. Mus\u00edm se s nimi vypo\u0159\u00e1dat, ne\u017e mi zni\u010d\u00ed vztah… Ale te\u010f na to nen\u00ed \u010das. Te\u010f je tu Bill… Jazykem prozkoumal mou hru\u010f, te\u010f sj\u00ed\u017ed\u00ed n\u00ed\u017e na b\u0159\u00ed\u0161ko. Asi budu za chv\u00edli k\u0159i\u010det… On m\u011b snad chce zab\u00edt… Chce m\u011b zlikvidovat… N\u011b\u017en\u011b pohlad\u00ed tu bouli, kter\u00e1 se mi za\u010dala tvo\u0159it v kalhot\u00e1ch. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b, s n\u011b\u017enou ot\u00e1zkou v o\u010d\u00edch… Jen jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvnu a u\u017e c\u00edt\u00edm Billovu rozp\u00e1lenou ruku, jak se dot\u00fdk\u00e1 m\u00e9ho nejcitliv\u011bj\u0161\u00edho m\u00edsta, jak rychle pohybuje, i jak nakonec vyvrchol\u00edm do jeho dlan\u011b. Otv\u00edr\u00e1m pusu, \u017ee mu chci n\u011bco \u0159\u00edct, ale rychle m\u011b zastav\u00ed n\u011b\u017en\u00fdm polibkem. Polo\u017e\u00ed se na m\u016fj hrudn\u00edk a packou neust\u00e1le jezd\u00ed po m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Mus\u00edm se vzpamatovat… A to rychle…<\/p>\n

Bill
Kdy\u017e jsem c\u00edtil, jak ho sv\u00fdmi polibky tr\u00e1p\u00edm, rozhodl jsem se to u\u017e d\u00fdl neprodlu\u017eovat. Rozhodl jsem se ud\u011blat n\u011bco, \u010deho jsem se b\u00e1l. Uvolnil jsem nap\u011bt\u00ed v jeho slabin\u00e1ch a on tam pak tak dlouho le\u017eel. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b vzru\u0161ovalo, kolik rozko\u0161e jsem mu t\u011bmi jednoduch\u00fdmi pohyby musel zp\u016fsobit… Tom si toho brzy v\u0161iml a v m\u017eiku m\u011b zbavil posledn\u00edch kousk\u016f m\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Sv\u00fdmi rty n\u011b\u017en\u011b laskal snad ka\u017ed\u00fd milimetr m\u00e9ho t\u011bla, nep\u0159est\u00e1val… Skoro jsem k\u0159i\u010del, kdy\u017e si m\u011b bral do pusy… M\u00e1 tak hebou\u010dk\u00e1, vlhk\u00e1 \u00fasta, a a\u017e nestydat\u011b mr\u0161tn\u00fd jazyk. Kdy\u017e po chv\u00edli pomalu polykal, p\u0159eto\u010dil si m\u011b na b\u0159\u00ed\u0161ko. Nehty m\u011b jemn\u011b \u0161kr\u00e1bal po z\u00e1dech. Nechci, aby to u\u017e d\u00fdl protahoval, j\u00e1 ka\u017edou chv\u00edli snad vybuchnu. Po chv\u00edli u\u017e nec\u00edt\u00edm jeho dlan\u011b. Nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m…<\/p>\n

„Nechci ti ubl\u00ed\u017eit,“ za\u0161ept\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Mn\u011b neubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161, pros\u00edm, Tome…“ op\u00e1\u010d\u00edm. Nev\u00edm, co t\u00edm sleduje.<\/div>\n
„Kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1m, budu si muset na tebe lehnout a… Tvoje z\u00e1da by to nemusely vydr\u017eet,“ prav\u00ed. M\u00e1 vlastn\u011b pravdu. P\u0159ekul\u00edm se zp\u00e1tky na z\u00e1da. „Lehat si na n\u011b nemus\u00ed\u0161… Sta\u010d\u00ed… Kdy\u017e si m\u011b jen tro\u0161ku p\u0159izvedne\u0161 brou\u010dku,“ \u0159eknu. Pros\u00edm, a\u0165 pokra\u010duje… Nebo se na m\u00edst\u011b zvencnu z t\u011bch jeho v\u00fdmluv…<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ prohl\u00e1s\u00ed n\u011b\u017en\u00fdm, roztou\u017een\u00fdm hlasem. C\u00edt\u00edm v sob\u011b jeho prsty, pot\u0159en\u00e9 silnou vrstvou gelu. Skoro k\u0159i\u010d\u00edm, u\u017e se to ned\u00e1 vydr\u017eet. Po chv\u00edli jeho prsty nahrad\u00ed n\u011bco jin\u00e9ho. S ka\u017ed\u00fdm Tomov\u00fdm pohybem st\u00e9n\u00e1me oba hlasit\u011bji a hlasit\u011bji… Je to jedine\u010dn\u00e1 chv\u00edle. Pokou\u0161\u00edm se nar\u00e1\u017eet proti Tomovi, ale v\u00edm, \u017ee to stejn\u011b nejde…<\/p>\n

C\u00edt\u00edm v sob\u011b horkost od Tomova vyvrcholen\u00ed. Pomalu ze m\u011b vystoup\u00ed, neust\u00e1le se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a ml\u010d\u00ed. Top\u00edm se v t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 pro m\u011b najednou zase znamenaj\u00ed cel\u00fd sv\u011bt… Pozoruju Tomovo b\u0159\u00ed\u0161ko, vyvrcholil jsem p\u0159\u00edmo na n\u011bj… Tom se sval\u00ed vedle m\u011b a vydechuje stejn\u011b p\u0159er\u00fdvan\u011b a vzru\u0161en\u011b jako j\u00e1… Najednou m\u00e1m pocit, \u017ee se snad rozpl\u00e1\u010du… Samou l\u00e1skou a rozko\u0161\u00ed… N\u011b\u017en\u011b se p\u0159itul\u00edm k Tomovi a po chvilce oba usneme bla\u017een\u00fdm, neru\u0161en\u00fdm sp\u00e1nkem…<\/p>\n

Tom
Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, co se pr\u00e1v\u011b stalo… V\u017edycky jsem ho musel ukec\u00e1vat, te\u010f se mi ale s\u00e1m a \u00fapln\u011b dobrovoln\u011b odevzdal… Sna\u017eil jsem se k n\u011bmu b\u00fdt n\u011b\u017en\u00fd, jak jen to \u0161lo… Necht\u011bl jsem mu ubl\u00ed\u017eit. Byl fantastick\u00fd, jako v\u017edycky… Jeho steny se mi oz\u00fdvaj\u00ed v hlav\u011b jako ta nejslad\u0161\u00ed ozv\u011bna. Je\u0161t\u011b otv\u00edr\u00e1m o\u010di, abych se pod\u00edval na Billa. Tak klidn\u011b sp\u00ed. Tak klidn\u011b, neru\u0161en\u011b… Tiskne se ke mn\u011b, naprosto mi v\u011b\u0159\u00ed… Mus\u00edm ho ochr\u00e1nit, je te\u010f \u00fapln\u011b bezbrann\u00fd…<\/p>\n

I kdy\u017e m\u00e1m Billa, mysl\u00edm te\u010f na n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Mus\u00edm se n\u011bjak zbavit Bushida a Josta. Za ka\u017edou cenu. A\u017e se dozv\u00edm, co mi to vlastn\u011b David dal, za\u0159\u00edd\u00edm se podle toho… Do Billa mi ale hu\u010det nebude. To zkus\u00ed jednou a pozn\u00e1, kdo je to Tom Kaulitz – Tr\u00fcmper…<\/p>\n

Pomalu us\u00edn\u00e1m vedle toho and\u011bl\u00ed\u010dka… My\u0161lenky se mi pomalu vypa\u0159uj\u00ed z hlavy, a\u017e nakonec nezbydou \u017e\u00e1dn\u00e9… Je\u0161t\u011b jednou p\u0159itisknu Billiho t\u011bsn\u011b k sob\u011b a us\u00edn\u00e1m tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem…<\/p>\n<\/div>\n

autor: Angel + Tajemn\u00e1 Nezn\u00e1m\u00e1
<\/strong> betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Angel + Tajemn\u00e1 Nezn\u00e1m\u00e1 Bill„Tak v\u00edtej doma, Bille,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha n\u011b\u017en\u011b Tom a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozte\u010du \u0161t\u011bst\u00edm… „D\u011b… D\u011b… D\u011bkuju…“ vyraz\u00edm ze sebe mezi vzlyky. Je to a\u017e nemo\u017en\u00fd, co v\u0161echno pro m\u011b Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[188],"tags":[],"class_list":["post-15608","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-unfaithful"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15608","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15608"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15608\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15608"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15608"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15608"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}