{"id":15630,"date":"2009-01-02T17:00:00","date_gmt":"2009-01-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15594"},"modified":"2009-01-02T17:00:00","modified_gmt":"2009-01-02T16:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/01\/02\/bookmakers-scrubbers-22\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers 22."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159evalil jsem se na z\u00e1da a poulil o\u010di do stropu. Letm\u00fd pohled na bud\u00edk m\u011b ujistil o tom, \u017ee je\u0161t\u011b zdaleka nenastala doba m\u00e9ho obvykl\u00e9ho vst\u00e1v\u00e1n\u00ed. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po dev\u00e1t\u00e9 r\u00e1no a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee o\u010di se mi u\u017e nepoda\u0159\u00ed zamhou\u0159it, ani kdybych se sna\u017eil sebev\u00edc. Skopl jsem ze sebe pe\u0159inu, pod kterou mi za\u010d\u00ednalo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 teplo, a podrbal jsem se na b\u0159i\u0161e. Pokusil jsem se prot\u00e1hnout z\u00e1da, kter\u00e1 byla po noci pln\u00e9 neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku nep\u0159\u00edjemn\u011b ztuhl\u00e1 a nyn\u00ed m\u011b nutila ukon\u010dit to utrpen\u00ed, vst\u00e1t a pokusit se trochu rozh\u00fdbat. J\u00e1 si ale umanul, \u017ee ve vodorovn\u00e9 poloze m\u00edn\u00edm je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu z\u016fstat. P\u0159evaloval jsem se po posteli jako p\u00edse\u010dn\u00fd \u010derv, nap\u00ednal jsem nohy a ruce vytahoval n\u011bkam vysoko za hlavu, ve snaze ulevit unaven\u00e9 a zbit\u00e9 t\u011blesn\u00e9 schr\u00e1nce. Nezabralo to. Mocn\u011b jsem si z\u00edvl a n\u00e1sledn\u011b zak\u0148oural, jak mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Nic se mi necht\u011blo a t\u00edm m\u00ed\u0148 opou\u0161t\u011bt vyh\u0159\u00e1tou postel. Nedalo se ale nic d\u011blat, le\u017een\u00ed se st\u00e1valo \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce nep\u0159\u00edjemn\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Neochotn\u011b jsem se vyhrabal na nohy a l\u00edn\u00fdm krokem jsem se ze sv\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho pokoje \u0161oural do koupelny. Prvn\u00ed noc doma tedy nedopadla zrovinka nejr\u016f\u017eov\u011bji. P\u0159ipadal jsem si jako zpr\u00e1skan\u00fd pes. Moc jsem to nech\u00e1pal. Usnout se mi p\u0159ece povedlo. L\u00e9pe \u0159e\u010deno jsem tedy sp\u00ed\u0161e upadl do k\u00f3matu hned, jak se moje t\u011blo dotklo matrace. Nemal\u00fd pod\u00edl na tom z\u0159ejm\u011b m\u011blo i p\u00e1r skleni\u010dek vypit\u00e9ho v\u00edna, kter\u00e9 jsme v\u010dera dlouho do noci pop\u00edjeli s Gordonem a m\u00e1mou, a p\u0159i tom jsme si l\u00ed\u010dili dny, kter\u00e9 jsme d\u00edky tour museli str\u00e1vit odd\u011blen\u011b. Tyhle dlouh\u00e9 d\u00fdch\u00e1nky byly zvykem, kdykoli jsme se odn\u011bkud vr\u00e1tili. M\u00e1ma vy\u017eadovala podrobn\u00e9 vyl\u00ed\u010den\u00ed i t\u00e9 nejmen\u0161\u00ed drobnosti a vlastn\u011b i j\u00e1 s Billem jsme o tom docela r\u00e1di vypr\u00e1v\u011bli. Byla to p\u0159\u00edjemn\u00e1 relaxace. Pro\u010d se mi tedy ale tak blb\u011b spalo? Byl nesmysl to \u0159e\u0161it. Nechal jsem to plavat a chrstnul si do obli\u010deje studenou vodu doufaje, \u017ee m\u011b tohle rann\u00ed osv\u011b\u017een\u00ed trochu zaktivuje a j\u00e1 si p\u0159estanu p\u0159ipadat jako pr\u00e1v\u011b ob\u017eivl\u00fd umrlec. Bohu\u017eel to u\u017e byla dnes druh\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 se minula \u00fa\u010dinkem. Zabo\u0159il jsem obli\u010dej do m\u011bkk\u00e9 osu\u0161ky a n\u00e1sledn\u011b ji odhodil n\u011bkam stranou a zad\u00edval jsem se na sebe do zrcadla. ‚P\u00e1ni, k\u00e1mo, sekne ti to.‘ Pomyslel jsem si, kdy\u017e jsem uvid\u011bl ty svoje ztmavl\u00e9 kruhy pod o\u010dima a \u00fanavou ze\u0161edlou ple\u0165.<\/div>\n
\n
Nikdy jsem nem\u011bl moc pot\u0159ebu svou viz\u00e1\u017e \u0159e\u0161it, na to byl expert p\u0159edev\u0161\u00edm Bill, ale tohle byla v\u00e1\u017en\u011b katastrofa. Vypadal jsem fakt neodolateln\u011b. To by se v\u0161echny ty moje obdivovatelky nesta\u010dily divit. Nejsp\u00ed\u0161 by samou hr\u016fzou vzaly nohy na ramena. Nespokojen\u011b jsem n\u011bco neur\u010dit\u00e9ho zamru\u010del, ale nakonec jsem nad t\u00edm rad\u011bji m\u00e1vl rukou. Nu co\u017e, v\u017edy\u0165 jsem doma a mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1mu ani Gordona nevyd\u011bs\u00edm, ti u\u017e m\u011b mo\u017en\u00e1 vid\u011bli i v hor\u0161\u00edch stavech. Je\u0161t\u011b ne\u017e jsem opustil koupelnu, str\u010dil jsem si kr\u00e1tce do \u00fast kart\u00e1\u010dek, aby se ne\u0159eklo, a p\u00e1rkr\u00e1t jsem t\u011bmi \u0161t\u011btinami p\u0159ejel po sv\u00e9m chrupu. Pastu s nep\u0159\u00edjemn\u011b peprmintovou p\u0159\u00edchut\u00ed jsem vyplivl do umyvadla a pe\u010dliv\u011b si vypl\u00e1chl pusu. Te\u010f u\u017e mi nic nebr\u00e1nilo v tom odebrat se do kuchyn\u011b a vyhov\u011bt sv\u00e9mu \u017ealudku, kter\u00fd u\u017e se za\u010d\u00ednal hl\u00e1sit o pozornost.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Zano\u0159il jsem nos do ledni\u010dky a jal se prozkoum\u00e1vat jej\u00ed obsah. V\u00fdb\u011br byl docela slu\u0161n\u00fd. M\u00e1ma p\u0159ed na\u0161\u00edm p\u0159\u00edjezdem nakoupila. Rozhodoval jsem se mezi pl\u00e1tkov\u00fdm s\u00fdrem, \u0161unkou a olivami, a nebo tenk\u00fdmi p\u00e1rky. Ty jsem ale nakonec zavrhl jako n\u011bco, co se p\u0159\u00edli\u0161 na sn\u00eddani nehod\u00ed. Ty zbouchnu a\u017e k ve\u010de\u0159i. Usoudil jsem a tu prvn\u00ed variantu jsem vyt\u00e1hl z t\u00e9 chlad\u00edc\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b ven a zabouchl dv\u00ed\u0159ka. Hned nato jsem \u00falekem nadsko\u010dil, \u017ee mi ta \u0148amka m\u00e1lem vypadla z rukou. V kuchyni se toti\u017e objevil Gordon, ani\u017e bych ho sly\u0161el p\u0159ij\u00edt a samoz\u0159ejm\u011b se v\u016fbec neobt\u011b\u017eoval na svoji p\u0159\u00edtomnost upozornit.<\/div>\n
„Fuj, jsem se lek. Co tady stra\u0161\u00ed\u0161 lidi!?“ Oso\u010dil jsem se na n\u011bj m\u00edsto pozdravu.<\/div>\n
„Taky ti p\u0159eji dobr\u00e9 r\u00e1no. A nikoho nestra\u0161\u00edm. Pokud v\u00edm, tak vy s Billem v\u017edycky vst\u00e1v\u00e1te nejd\u0159\u00edv tak k ob\u011bdu. Nikoho jsem tu te\u010fka je\u0161t\u011b ne\u010dekal.“<\/div>\n
„Hmmm\u2026“ Ucedil jsem skrz zuby a vyrovnal si j\u00eddlo na kuchy\u0148skou linku. Z chlebn\u00edku jsem si vyt\u00e1hl toustov\u00fd chleba a za\u010dal jsem si p\u0159ipravovat sendvi\u010de.<\/div>\n
„Ud\u011blej mi taky. Je\u0161t\u011b jsem nesn\u00eddal. J\u00e1 ti na opl\u00e1tku uva\u0159\u00edm kafe.“ Mrknul na m\u011b s pros\u00edkem v o\u010d\u00edch Gordon a vz\u00e1p\u011bt\u00ed u\u017e nat\u00e1\u010del do varn\u00e9 konvice vodu.<\/div>\n
„Jasn\u011b, kolik jich chce\u0161?“<\/div>\n
„Dva budou sta\u010dit. D\u00edk.“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00e1l u\u017e v\u0161e prob\u00edhalo v tichosti. Gordon se nejsp\u00ed\u0161, stejn\u011b jako j\u00e1, pr\u00e1v\u011b te\u010f probudil, tud\u00ed\u017e zat\u00edm nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 chuti k tomu si pov\u00eddat. To bylo typick\u00e9 pro v\u0161echny mu\u017ee v tomhle dom\u011b. Ani j\u00e1 s Billem jsme nebyli p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 spole\u010den\u0161t\u00ed po r\u00e1nu. Pot\u0159ebovali jsme je\u0161t\u011b chvilku na to, abychom se pln\u011b probudili a za\u010dali fungovat. To jen m\u00e1ma byla \u010dipern\u00e1 hned, jak vysko\u010dila z postele. Apropo m\u00e1ma\u2026 Ta u\u017e touhle dobou b\u00fdvala v\u011bt\u0161inou d\u00e1vno vzh\u016fru a bylo j\u00ed v\u0161ude plno a te\u010f nenasv\u011bd\u010dovalo nic tomu, \u017ee by se tu pan\u00ed domu n\u011bkde pohybovala.<\/div>\n
„Kde je m\u00e1ma?“ Zvedl jsem zrak od sv\u00e9 sn\u00eddan\u011b a zad\u00edval jsem se na sv\u00e9ho nevlastn\u00edho otce, kter\u00fd na rozd\u00edl ode m\u011b pravd\u011bpodobn\u011b koupelnu je\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvit nestihl. Vlasy m\u011bl rozvrko\u010den\u00e9 na v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany. P\u0159ipom\u00ednalo to sp\u00ed\u0161e \u0161patn\u011b spleten\u00e9 vrab\u010d\u00ed hn\u00edzdo a o\u010di m\u011bl st\u00e1le zalepen\u00e9 ospalkami.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee odjela na n\u00e1kup. V\u010dera mlela n\u011bco o tom, \u017ee je tu st\u00e1le nedostatek potravy. To v\u00ed\u0161, kdy\u017e u\u017e jste se j\u00ed zase na p\u00e1r dn\u00ed dostali do sp\u00e1r\u016f, hodl\u00e1 si v\u00e1s tu rozmazlovat a hlavn\u011b vykrmovat.“ Zazubil se na m\u011b a usrkl ze sv\u00e9ho hrnku trochu k\u00e1vy.<\/div>\n
„J\u00e1 rozhodn\u011b nem\u00e1m nic proti.“ Rozt\u00e1hla se i mn\u011b pusa do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a zakousl jsem se do sv\u00e9ho posledn\u00edho oblo\u017een\u00e9ho chleb\u00edku, kter\u00fd se mi v\u00e1lel na tal\u00ed\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
Nesta\u010dil jsem ho ani do\u017ev\u00fdkat a v z\u00e1mku vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed zachrastily kl\u00ed\u010de. M\u00e1ma byla zp\u011bt.<\/div>\n
„Gordone? Jsi vzh\u016fru? Poj\u010f mi pomoct s ta\u0161kama.“ Volala p\u0159idu\u0161en\u00fdm hlasem z p\u0159eds\u00edn\u011b, tak aby to z\u0159ejm\u011b nedolehlo a\u017e k m\u00e9mu a Billovu pokoji a ona tak svoje dva synky nevzbudila d\u0159\u00edve ne\u017e by jim bylo milo.<\/div>\n
„Se\u010f.“ Zatla\u010dil jsem hledan\u00e9ho zp\u00e1tky do jeho \u017eidle a \u0161el jsem m\u00e1m\u011b v \u00fastrety s\u00e1m.<\/div>\n
„Tom\u00ed, ty u\u017e jsi vzh\u016fru\u2026“ Zmohla se jen na pouh\u00e9 p\u0159ekvapen\u00e9 zkonstatov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, mami, rann\u00ed pt\u00e1\u010de d\u00e1l dosk\u00e1\u010de.“ Pou\u010dil jsem ji a l\u00edbnul ji na uv\u00edtanou.<\/div>\n
„Jo, vy jste s Billem ale taky v\u017edy dod\u00e1vali, \u017ee d\u0159\u00edv chc\u00edpne.“ Oplatila mi moji duchaplnou v\u011btu. Vyzula si boty, kab\u00e1t pov\u011bsila na v\u011b\u0161\u00e1k a do rukou mi vrazila dv\u011b ta\u0161ky a t\u0159et\u00ed popadla ona a u\u017e m\u011b sm\u011brovala zp\u00e1tky do kuchyn\u011b. Gordon od n\u00ed vyfasoval malou pusu na tv\u00e1\u0159 spolu s nekompromisn\u00edm doporu\u010den\u00edm, aby se \u0161el urychlen\u011b um\u00fdt a p\u0159evl\u00e9knout z py\u017eama do norm\u00e1ln\u00edho oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Jist\u011b, mil\u00e1\u010dku, tv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed je mi rozkazem.“ Odv\u011btil j\u00ed rozvern\u011b a zvedl se ze \u017eidle.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty by ses m\u011bl j\u00edt tak\u00e9 obl\u00e9knout, Tome.“ Zam\u011b\u0159ila se jej\u00ed pozornost na moj\u00ed osobu a sv\u00fdm zkoumav\u00fdm pohledem se zastavila na m\u00fdch boxerk\u00e1ch, co\u017e bylo moment\u00e1ln\u011b to jedin\u00e9, co jsem m\u011bl na sob\u011b. „R\u00e1no jsem p\u0159ed odchodem sice zap\u00ednala topen\u00ed, ale je\u0161t\u011b takov\u00e9 teplo tu nen\u00ed. Nastydne\u0161.“ Pou\u010dila m\u011b a v\u00fdznamn\u011b pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
„Nen\u00ed mi zima.“ Ujistil jsem ji a usadil se znovu ke svoj\u00ed sn\u00eddani. Nacpal jsem si do pusy posledn\u00ed sousto toustu a potom u\u017e jsem jen pohodln\u011b rozvalen\u00fd na \u017eidli pozoroval mamku, jak vybaluje n\u00e1kup a usrk\u00e1val jsem p\u0159i tom svoji k\u00e1vu.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem r\u00e1da, \u017ee u\u017e jsi na noh\u00e1ch. Cht\u011bla bych si s tebou promluvit.“ M\u00e1ma nechala pr\u00e1ce a p\u0159isedla si naproti mn\u011b ke stolu.<\/div>\n
„Poslouch\u00e1m.“ Povzbudil jsem ji trochu, kdy\u017e evidentn\u011b nev\u011bd\u011bla, jak by m\u011bla za\u010d\u00edt.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 se nechci pl\u00e9st mezi tebe a bratra. Nikdy jsem to ned\u011blala a nem\u00edn\u00edm s t\u00edm za\u010d\u00edt te\u010f. P\u0159esto mi neuniklo, \u017ee jste se k sob\u011b minul\u00fd ve\u010der chovali divn\u011b, tak n\u011bjak neobvykle odta\u017eit\u011b. Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? Poh\u00e1dali jste se snad?“<\/div>\n
Neubr\u00e1nil jsem se povzdechu, i kdy\u017e m\u011b vlastn\u011b m\u00e1mina ot\u00e1zka nep\u0159ekvapila. Tak trochu jsem ji \u010dekal. Naprosto z\u0159eteln\u011b jsem toti\u017e v\u010dera vn\u00edmal jej\u00ed propaluj\u00edc\u00ed pohledy, kter\u00fdmi se sna\u017eila provrtat m\u011b i Billa a p\u0159ij\u00edt tak na kloub tomu, co zap\u0159\u00ed\u010dinilo zm\u011bnu v na\u0161em chov\u00e1n\u00ed. A a\u010d jsme se s br\u00e1chou sna\u017eili, abychom p\u016fsobili, \u017ee je v\u0161e v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku, podv\u011bdom\u00ed nejsp\u00ed\u0161 ud\u011blalo svoje. Nemohli jsme uhl\u00eddat v\u0161echno. Nav\u00edc m\u00e1ma n\u00e1s znala natolik zevrubn\u011b, \u017ee ani nem\u011blo smysl cokoli p\u0159edst\u00edrat.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026 nejsp\u00ed\u0161 jo\u2026 moc se te\u010f spolu nebav\u00edme.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem neur\u010dit\u011b.<\/div>\n
„Aha\u2026 kouk\u00e1m, \u017ee se ti o tom p\u0159\u00edli\u0161 mluvit nechce\u2026 t\u00fdk\u00e1 se to snad toho Billova kr\u00e1tkodob\u00e9ho vztahu? Pamatuji si, jak ses mi sv\u011b\u0159il, \u017ee t\u011b to tr\u00e1p\u00ed.“<\/div>\n
„Jo\u2026 asi jo\u2026 ta holka byla\u2026 hele, mami, to se fakt hrozn\u011b t\u011b\u017eko vysv\u011btluje\u2026 v\u016fbec tob\u011b.“ P\u00edpl jsem a sklopil hlavu. Jsou v\u011bci, kter\u00e9 by v\u011bd\u011bt nemusela. Zbyte\u010dn\u011b by se t\u00edm tr\u00e1pila. „Neptej se\u2026 j\u00e1 jen\u2026 mrz\u00ed m\u011b to\u2026 chyb\u00ed mi\u2026 cht\u011bl bych to n\u011bjak urovnat, ale zat\u00edm se mi to neda\u0159\u00ed\u2026 n\u00e1m se to neda\u0159\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1ma si ke mn\u011b p\u0159isunula bl\u00ed\u017e \u017eidli a povzbudiv\u011b m\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i. Instinktivn\u011b jsem hm\u00e1tl po jej\u00ed ruce a uchopil jsem jej\u00ed jemnou, drobnou, za to h\u0159ejivou dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9. Pot\u0159eboval jsem to. Pot\u0159eboval jsem c\u00edtit, \u017ee je tu po\u0159\u00e1d n\u011bkdo, kdo m\u011b podr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Ono to p\u016fjde, neboj se. Bill je palice dubov\u00e1, a jestli m\u00e1 pocit, \u017ee je chyba na tvoj\u00ed stran\u011b, tak bude t\u011b\u017ek\u00e9 ho p\u0159esv\u011bd\u010dit o opaku, ale on se probere. Chce to trp\u011blivost. Nav\u00edc nebude trvat dlouho a za\u010dne\u0161 mu sch\u00e1zet taky. \u0158ekni, byli jste u\u017e alespo\u0148 schopni si sednout a v\u0161e si v klidu vy\u0159\u00edkat. Ur\u010dit\u011b ne, vi\u010f?“<\/div>\n
„Ne\u2026“ Ku\u0148knul jsem.<\/div>\n
„To je chyba. Nem\u011bli byste se spolu b\u00e1t mluvit. Vy dva rozhodn\u011b ne. M\u00e1te k sob\u011b nejbl\u00ed\u017e. Zn\u00e1te se jako nikdo. Pat\u0159\u00edte k sob\u011b. V\u011b\u0159 tomu, \u017ee nikdy s nik\u00fdm neza\u017eije\u0161 v\u011bt\u0161\u00ed souzn\u011bn\u00ed, ne\u017e se sv\u00fdm bratrem.“ Usm\u00e1la se na m\u011b a j\u00e1 se j\u00ed vd\u011b\u010dn\u011b vrhnul kolem krku.<\/div>\n
„D\u00edk, mami.“ Vydechl jsem j\u00ed do vlas\u016f. „P\u016fjdu se obl\u00edknout.“ Informoval jsem ji, kdy\u017e jsem se dostate\u010dn\u011b naba\u017eil jej\u00ed l\u00e1skypln\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Jen b\u011b\u017e.“ Popl\u00e1cala m\u011b naposledy po z\u00e1dech a vr\u00e1tila se k urovn\u00e1v\u00e1n\u00ed koupen\u00fdch potravin. Jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku jsem se hned c\u00edtil l\u00e9pe. Byla p\u0159\u00edstavem pln\u00fdm bezpe\u010d\u00ed a v\u017edy ochotn\u00e1 obdarovat radou nebo povzbuzen\u00edm. Miloval jsem ji. Tak moc jak jen m\u016f\u017ee syn milovat svoji matku.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Mlad\u00e1 \u017eena zaparkovala auto p\u0159ed rodinn\u00fdm domkem na periferii mal\u00e9ho m\u011bsta. Chvilku z\u016fstala sed\u011bt za volantem a prohl\u00ed\u017eela si zahr\u00e1dku, kde odkv\u00e9talo p\u00e1r posledn\u00edch kv\u011btin. Tady vyr\u016fstala. Tady byla doma. A to i p\u0159esto, \u017ee ji p\u0159ed p\u00e1r lety toto m\u00edsto d\u011bsilo natolik, \u017ee odtud musela odej\u00edt. V\u0161echno j\u00ed ho tu toti\u017e p\u0159ipom\u00ednalo. Nemohla z\u016fstat n\u011bkde, kde se j\u00ed ze v\u0161ech kout\u016f vysm\u00edval. Vid\u011bla ho v\u0161ude. Za j\u00eddeln\u00edm stolem, na pohovce v ob\u00fdv\u00e1ku, dokonce i v posteli v jej\u00edm vlastn\u00edm pokoji. Tam se to stalo poprv\u00e9. Tam ji p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby se s n\u00edm milovala. Tenkr\u00e1t to bylo je\u0161t\u011b hezk\u00e9. Tolik jin\u00e9, ne\u017e ten ot\u0159esn\u00fd z\u00e1\u017eitek z kolej\u00ed. Zpropaden\u00fd, p\u0159itom tolik milovan\u00fd a nakonec nen\u00e1vid\u011bn\u00fd bratranec. Po\u0161lapal jej\u00ed osobnost. Za\u010dala se d\u00edky n\u011bmu dusit ve vlastn\u00edm domov\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Jak\u00e1 ironie. Nyn\u00ed to bylo jedin\u00e9 m\u00edsto, kam se mohla vr\u00e1tit. Vystoupila z auta a zamkla. Pomal\u00fdmi kroky se vydala k brance. St\u00e1le vrzala. Jako tehdy, kdy\u017e tu byla naposledy. Obez\u0159etn\u011b na\u0161lapovala po chodn\u00ed\u010dku vedouc\u00edmu ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Snad \u010dekala, \u017ee se za ka\u017ed\u00fdm rohem skr\u00fdv\u00e1 n\u011bkdo, kdo ji odtud vy\u017eene jako vet\u0159elce. Nevid\u011bla rodi\u010de cel\u00e9 ty roky. Ztratila se odtud hned po st\u0159edn\u00ed \u0161kole a udr\u017eovala s nimi jen p\u00edsemn\u00fd kontakt, ve kter\u00e9m v\u017edy \u017e\u00e1dala o finan\u010dn\u00ed podporu. V ka\u017ed\u00e9m z t\u011bch dopis\u016f ji jej\u00ed matka \u00fap\u011bnliv\u011b prosila o jej\u00ed n\u00e1vrat a vysv\u011btlen\u00ed toho, co se stalo tak stra\u0161n\u00e9ho, \u017ee ji to donutilo je opustit. A otec. Ten byl natolik zklaman\u00fd rozhodnut\u00edm sv\u00e9 dcery, \u017ee to nech\u00e1val b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 i hrdost byla to, co mu nedovolovalo sv\u00e9 nezveden\u00e9 d\u00edt\u011b naj\u00edt a p\u0159inutit ho vr\u00e1tit se dom\u016f. Byla plnolet\u00e1, p\u0159esto\u017ee je\u0161t\u011b nebyla zat\u00edm schopn\u00e1 zajistit si po materi\u00e1ln\u00ed str\u00e1nce svoje p\u0159e\u017eit\u00ed. To jedin\u00e9 j\u00ed nedok\u00e1zal odep\u0159\u00edt. Neunesl by p\u0159edstavu, \u017ee jeho d\u00edt\u011b n\u011bkde trp\u00ed hlady. Nav\u00edc podle stroh\u00fdch zpr\u00e1v, kter\u00e9 od n\u00ed m\u011bli, se sna\u017eila si dopl\u0148ovat vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. Byla jejich povinnost podpo\u0159it ji alespo\u0148 takhle na d\u00e1lku. A pak\u2026 pak ustaly i dopisy. U\u017e nepot\u0159ebovala jejich pen\u00edze. Potkala ji. Na\u0161la si skv\u011blou pr\u00e1ci. Stoupala na spole\u010densk\u00e9m \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku a d\u00edky kontakt\u016fm, kter\u00e9 m\u011bla Ariana od sv\u00e9 movit\u00e9 rodiny, mohly ob\u011b rozehr\u00e1t tu svou hru, kter\u00e1 ji znovu katapultovala sem do m\u00edsta jej\u00edho p\u016fvodu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Rozt\u0159esenou rukou zm\u00e1\u010dkla domovn\u00ed zvonek. \u010cekala jen nepatrnou chvilku a dve\u0159e se otev\u0159ely a na jejich prahu st\u00e1la star\u0161\u00ed \u017eena, jej\u00ed\u017e skr\u00e1n\u011b u\u017e pomalu za\u010d\u00ednaly \u0161ednout, p\u0159esto m\u011bla neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, stejn\u011b jako d\u00edvka stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00ed.<\/div>\n
„Lety.“ Vypustila \u017eena ti\u0161e mezi sv\u00fdmi rty d\u00edv\u010dino jm\u00e9no.<\/div>\n
„Ahoj, mami.“ Pozdravila Leticia ost\u00fdchav\u011b a s notnou d\u00e1vkou provinilosti, je\u017e se j\u00ed usadila v cel\u00e9m t\u011ble. \u010cekala, \u017ee ji matka po\u0161le pry\u010d.<\/div>\n
„Hol\u010di\u010dko moje.“ Zvolala \u017eena a uv\u011bznila svou dceru ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nem\u011bla nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 ji vyhodit, kdy\u017e m\u011bla kone\u010dn\u011b svoje milovan\u00e9 d\u00edt\u011b u sebe.<\/div>\n
„Poj\u010f\u2026 poj\u010f d\u00e1l. Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b.“ Omotala j\u00ed ruce kolem ramen a vedla ji do \u00fatrob domu. „Posa\u010f se.“ Uk\u00e1zala na k\u0159eslo v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Moc se tu toho nezm\u011bnilo. Jen snad\u2026 n\u011bkdo tu sch\u00e1zel.<\/div>\n
„Kde je t\u00e1ta?“ \u017dena sklopila o\u010di, aby nebylo vid\u011bt, \u017ee se j\u00ed zat\u0159pytily slzami.<\/div>\n
„Zem\u0159el. P\u0159ed rokem. Na stavb\u011b, kde zrovna pracoval, na n\u011bj spadlo le\u0161en\u00ed.“ Leticia c\u00edtila, jak se za\u010d\u00edn\u00e1 chv\u011bt. Ochromen\u011b t\u0159e\u0161tila o\u010di p\u0159ed sebe v naprost\u00e9m \u0161oku. Trvalo notnou dobu, ne\u017e se v n\u00ed cosi uvolnilo a odstartovalo to vlnu bolestiv\u00fdch emoc\u00ed, kter\u00e9 protrhly pomysln\u00e1 stavidla a z jej\u00edch o\u010d\u00ed vytryskly potoky slz.<\/div>\n
„Mami\u2026“ Vrhla se j\u00ed do n\u00e1ru\u010de a usedav\u011b vzlykala. „Je mi to tak l\u00edto. Odpus\u0165 mi to. U\u017e t\u011b nikdy nenech\u00e1m samotnou.“<\/div>\n
„V\u00edm, hol\u010di\u010dko. V\u0161echno bude dobr\u00e9, te\u010f kdy\u017e t\u011b m\u00e1m zp\u00e1tky.“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom P\u0159evalil jsem se na z\u00e1da a poulil o\u010di do stropu. Letm\u00fd pohled na bud\u00edk m\u011b ujistil o tom, \u017ee je\u0161t\u011b zdaleka nenastala doba m\u00e9ho obvykl\u00e9ho vst\u00e1v\u00e1n\u00ed. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po dev\u00e1t\u00e9 r\u00e1no a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee o\u010di se mi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[173],"tags":[],"class_list":["post-15630","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15630","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15630"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15630\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15630"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15630"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15630"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}