{"id":15652,"date":"2008-12-30T18:00:00","date_gmt":"2008-12-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15616"},"modified":"2008-12-30T18:00:00","modified_gmt":"2008-12-30T17:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/30\/bookmakers-scrubbers-21\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers 21."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
S nad\u011bj\u00ed, \u017ee u\u017e snad kone\u010dn\u011b tahle no\u010dn\u00ed m\u016fra v podob\u011b dvou kudlanek n\u00e1bo\u017en\u00fdch skon\u010d\u00ed, jsem nastoupil do letadla a zavrtal jsem se do seda\u010dky. D\u0159\u00edve, ne\u017e letu\u0161ka za\u010dala rozd\u00e1vat jak\u00e9koli pokyny k letu, jsem se p\u0159ikurtoval bezpe\u010dnostn\u00edm p\u00e1sem a litoval jsem, \u017ee jsem nespolykal kupu pr\u00e1\u0161k\u016f na span\u00ed, abych cel\u00fd let pokud mo\u017eno zaspal a nemusel tak vn\u00edmat ten \u00fazkostn\u00fd pocit, kter\u00fd jsem m\u00edval v\u017edycky, kdy\u017e se letadlo odlepilo od zem\u011b a ocitlo se kilometry nad pevninou. Statistika hl\u00e1saj\u00edc\u00ed n\u011bco o tom, \u017ee l\u00e9t\u00e1n\u00ed je nejbezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed dopravou, mi byla naprosto ukraden\u00e1. J\u00e1 tenhle zp\u016fsob cestov\u00e1n\u00ed prost\u011b nesn\u00e1\u0161el. Kdykoli se rozhu\u010dely motory, za\u010dal jsem si zcela \u017eiv\u011b p\u0159edstavovat, jak se letadlo s moj\u00ed mali\u010dkost\u00ed na palub\u011b \u0159\u00edt\u00ed k zemi a j\u00e1 se t\u011bch nekone\u010dn\u011b dlouh\u00fdch minut, kter\u00e9 d\u011bl\u00ed ten vzdu\u0161n\u00fd vehikl od sr\u00e1\u017eky se zem\u00ed, p\u0159\u00edpadn\u011b n\u011bjakou vodn\u00ed hladinou, modl\u00edm, abych um\u0159el d\u0159\u00edv, ne\u017e k tomu dojde. Jsem paranoidn\u00ed. Nediv\u00edm se, \u017ee m\u011b j\u00edm\u00e1 hr\u016fza u\u017e jen p\u0159i pohledu na pouh\u00e9 leti\u0161t\u011b, kdy\u017e si m\u016fj mozek vym\u00fd\u0161l\u00ed tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b d\u011bsiv\u011b \u017eiv\u00e9 katastrofick\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e. M\u011bl bych se sna\u017eit myslet na n\u011bco jin\u00e9ho. Co\u017epak to ale \u0161lo? V\u0161echno na m\u011b dolehlo o to v\u00edc, kdy\u017e se v uli\u010dce objevila sle\u010dna ve slu\u0161iv\u00e9 modr\u00e9 uniform\u011b a za\u010dala v\u0161em cestuj\u00edc\u00edm s nau\u010den\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech ukazovat v\u0161echny nouzov\u00e9 v\u00fdchody, neopomn\u011bla osv\u011btlit spr\u00e1vn\u00e9 pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed kysl\u00edkov\u00fdch masek nebo p\u0159\u00edpadn\u00e9 z\u00e1chrann\u00e9 vesty, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se pod ka\u017edou seda\u010dkou. Zavrtal jsem se je\u0161t\u011b hloub\u011bji do polstrovan\u00e9ho k\u0159esla, potla\u010dil jsem v sob\u011b panick\u00e9 zasku\u010den\u00ed a narval jsem si do u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka od iPodu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Klid, bude to v po\u0159\u00e1dku.“ Za\u0161eptal vedle m\u011b Bill d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem si sta\u010dil pustit hudbu a povzbudiv\u011b mi stiskl ruku, kterou ale k m\u00e9 nespokojenosti ihned zase pustil. P\u0159esto m\u011b to p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00e1lo u srdce. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee l\u00e9t\u00e1n\u00ed pro\u017e\u00edv\u00e1 podobn\u011b jako j\u00e1, tud\u00ed\u017e mi bylo jasn\u00e9, \u017ee t\u011bch p\u00e1r odvahu dod\u00e1vaj\u00edc\u00edch slov a mil\u00e9 pousm\u00e1n\u00ed, ho st\u00e1lo hodn\u011b p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed. Nav\u00edc jsme spolu je\u0161t\u011b od toho incidentu v jeho pokoji nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neza\u010dali mluvit, proto bych sp\u00ed\u0161e \u010dekal, \u017ee m\u011b bude ignorovat a nech\u00e1 m\u011b v m\u00e9 fobii p\u011bkn\u011b vykoupat.<\/div>\n
„D\u00edk\u2026 j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jo\u2026 stejn\u011b bych byl ale rad\u0161i, kdybychom u\u017e p\u0159ist\u00e1vali, ne\u017e vzl\u00e9tali.“<\/div>\n
„Neboj, ute\u010de to. Tum\u00e1\u0161\u2026“ Vtiskl mi do ruky s\u00e1\u010dek s gumov\u00fdmi medv\u00eddky a s\u00e1m si rozbalil sv\u016fj. Letadlo se mezit\u00edm odlepilo od ranveje a pomalu stoupalo do po\u017eadovan\u00e9 letov\u00e9 v\u00fd\u0161ky. „Hele, j\u00e1 ti ty bonbony nedal k tomu, aby si na n\u011b blb\u011b z\u00edral. \u017dvejkej to. Na chv\u00edli se t\u00edm zabav\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1 se mi \u0161patn\u011b.“ Ku\u0148knul jsem a hodil na n\u011bj \u00fatrpn\u00fd pohled. Bill se starostliv\u011b zakabonil.<\/div>\n
„Jak moc? Bude\u0161 zvracet?“ Ot\u00e1zal se a prohl\u00ed\u017eel si m\u016fj pomalu zelenaj\u00edc\u00ed obli\u010dej.<\/div>\n
„To asi ne\u2026 nic jsem dneska nejedl\u2026 ale mot\u00e1 se mi hlava a houpe se mi \u017ealudek.“ P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem mu trochu detailn\u011bji sv\u016fj zb\u00edda\u010den\u00fd stav.<\/div>\n
„Tak\u2026 tak zkus usnout. Zapni si tu hudbu, relaxuj a p\u0159edstavuj si, \u017ee jede\u0161 t\u0159eba v aut\u011b. A tohle,“ zano\u0159il se do sv\u00e9 kabelky a vyt\u00e1hl z n\u00ed malou l\u00e1hev s vodou a n\u011bjak\u00e9 plato pr\u00e1\u0161k\u016f, „tohle spolkni. Je to na uklidn\u011bn\u00ed. J\u00e1 si jeden vzal, ne\u017e jsme nastoupili do letadla, a c\u00edt\u00edm se docela v pohod\u011b.“ Vym\u00e1\u010dkl mi do dlan\u011b jednu pilulku a j\u00e1 si ji poslu\u0161n\u011b vlo\u017eil do \u00fast a zapil nab\u00edzenou vodou. Byla tepl\u00e1 a zv\u011btral\u00e1. Kdov\u00ed, jak dlouho se Billovi na dn\u011b t\u00e9 jeho ta\u0161ky v\u00e1lela, ale na to, aby letu\u0161ky za\u010daly rozv\u00e1\u017eet ob\u010derstven\u00ed, bylo je\u0161t\u011b brzy. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l, podal mu zp\u011bt jeho pit\u00ed a podle jeho dal\u0161\u00edch instrukc\u00ed jsem si do u\u0161\u00ed pustil muziku, zvr\u00e1til hlavu do op\u011brky a stiskl jsem k sob\u011b v\u00ed\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
Netu\u0161\u00edm jestli to bylo p\u016fsoben\u00edm onoho l\u00e9ku, a nebo jsem byl jen jednodu\u0161e unaven\u00fd, ale netrvalo dlouho a j\u00e1 skute\u010dn\u011b usnul. Probral jsem se a\u017e za p\u00e1r hodin. Z p\u0159\u00edjemn\u00e9ho bezv\u011bdom\u00ed m\u011b vytrhli kluci, kte\u0159\u00ed p\u0159es uli\u010dku po\u0161\u0165uchovali Billa a v\u0161ichni t\u0159i se sm\u00e1li jako pominut\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jsem, o co jde a vlastn\u011b mi to bylo do\u010dista ukraden\u00e9. J\u00e1 m\u011bl v tu chv\u00edli chu\u0165 vyhodit je v\u0161echny t\u0159i bez pad\u00e1ku jedn\u00edm z on\u011bch v\u00fdchod\u016f, na kter\u00e9 n\u00e1s tak p\u0159eochotn\u011b p\u0159ed vzl\u00e9tnut\u00edm upozor\u0148ovaly ty barb\u00ednky v modr\u00fdch hadrech. Kdyby se tu ne\u0159ehtali jako st\u00e1do pako\u0148\u016f, mohl jsem se probudit skute\u010dn\u011b a\u017e by letadlo bezpe\u010dn\u011b dosedlo na p\u0159ist\u00e1vac\u00ed plochu leti\u0161t\u011b v N\u011bmecku.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jsi vzh\u016fru\u2026 jak ti je?“ Zaj\u00edmal se hned m\u016fj ct\u011bn\u00fd bratr, jen co si v\u0161iml, \u017ee jsem se vedle n\u011bj za\u010dal vrt\u011bt a \u0161ustit s pytl\u00edkem gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f. \u017daludek se toti\u017e umoud\u0159il a j\u00e1 na n\u011b dostal nehor\u00e1znou chu\u0165.<\/div>\n
„L\u00edp.“ Procedil jsem skrz zuby a narval si celou hrst t\u00e9 \u017eelatinov\u00e9 dobroty do pusy.<\/div>\n
„Fajn, tak se, pros\u00edm t\u011b, hlavn\u011b neudav.“ Doporu\u010dil mi a d\u00e1l si m\u011b nev\u0161\u00edmal. Oto\u010dil se zp\u011bt na kluky a pokra\u010dovali z\u0159ejm\u011b ve sv\u00e9m p\u0159edchoz\u00edm hovoru. Nesna\u017eil jsem se pochytit, \u010deho se to t\u00fdkalo. M\u011bl jsem plnou hlavu \u00fapln\u011b jin\u00fdch v\u011bc\u00ed. P\u0159etrv\u00e1vala ve mn\u011b jak\u00e1si drobn\u00e1 ubl\u00ed\u017eenost, kterou jsem si sice byl schopen rozumov\u011b vyvr\u00e1tit jako n\u011bco, co nen\u00ed naprosto opodstatn\u011bn\u00e9 a na co vlastn\u011b ani nem\u00e1m pr\u00e1vo, p\u0159esto jsem se j\u00ed nemohl zbavit. Vadilo mi, \u017ee m\u011b od sebe odehnal, kdy\u017e jsem m\u011bl b\u00fdt j\u00e1 ten, ke komu si p\u0159ijde pro \u00fat\u011bchu. A nav\u00edc m\u011b je\u0161t\u011b dorazila informace o tom, \u017ee se s n\u00ed v p\u0159\u00e1telsk\u00e9m duchu byl rozlou\u010dit, s \u010d\u00edm\u017e se ani nesv\u011b\u0159il mn\u011b, ale kluk\u016fm, kte\u0159\u00ed se p\u0159irozen\u011b za\u010dali p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ed koncem tour p\u00eddit po tom, kam se ztratila jeho tmavovlas\u00e1 kr\u00e1ska. Pr\u00fd necht\u011bli vztah na d\u00e1lku, p\u0159\u00e1telsky to tedy ukon\u010dili, ale z\u016fstali v kontaktu. Nakonec je\u0161t\u011b dodal, jak douf\u00e1, \u017ee se n\u011bkdy znovu uvid\u00ed. Bylo mi z toho zle. Nav\u00edc jsem nem\u011bl v\u016fbec potuchy o tom, jestli to co \u0159\u00edkal, byla pravda, a nebo se mi jen sna\u017eil ubl\u00ed\u017eit, proto\u017ee si byl moc dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee na druh\u00e9m konci stolu, kde jsem sed\u011bl j\u00e1, v\u0161echno usly\u0161\u00edm i kdybych necht\u011bl. Nep\u016fsobil ale jako n\u011bkdo, kdo by si vym\u00fd\u0161lel b\u00e1chorky. A j\u00e1 na n\u011bm vlastn\u011b v\u017edycky poznal, kdy\u017e se sna\u017eil lh\u00e1t, ostatn\u011b jako on na mn\u011b. To znamen\u00e1, \u017ee pravdou bylo minim\u00e1ln\u011b to, \u017ee se je\u0161t\u011b jednou potom se\u0161li a a\u0165 u\u017e si \u0159ekli cokoli, byli spolu\u2026 sami.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
K tomu v\u0161emu se je\u0161t\u011b nabalovalo m\u00edn\u011bn\u00ed o n\u00e1s dvou. P\u0159eb\u00edral jsem ze v\u0161ech stran svoje touhy po n\u011bm, l\u00e1sku, kter\u00e1 se objevila, a j\u00e1 st\u00e1le nem\u011bl jasno v tom, jak s t\u00edm hodl\u00e1m nalo\u017eit. Prvotn\u00ed rozhodnut\u00ed bylo, \u017ee ho chci jen pro sebe, chci s n\u00edm b\u00fdt a milovat ho na plno bez toho, ani\u017e bychom hledali kohokoli dal\u0161\u00edho\u2026 jen my dva\u2026 jako p\u00e1r. Jen\u017ee pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee v\u0161echno nen\u00ed tak jednoduch\u00e9, jak se mi zd\u00e1lo. P\u0159ipadalo mi, \u017ee se nelze jen tak po hlav\u011b vrhnout do vztahu. A\u010d jsem po n\u011bm sebev\u00edc tou\u017eil, za\u010daly se tu vyno\u0159ovat tak\u00e9 my\u0161lenky na re\u00e1lnou budoucnost, kter\u00e1 by bezesporu musela p\u0159ij\u00edt. Spolu s l\u00e1skou n\u00e1m byly do cesty nav\u00edc p\u0159ips\u00e1ny probl\u00e9my, kter\u00fdm bychom se nejsp\u00ed\u0161 nevyhnuli. Byl jsem si jist, \u017ee jedin\u011b j\u00e1 jsem ten prav\u00fd, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee Billovi poskytnout v\u0161e, po \u010dem prahne a co pot\u0159ebuje pro spokojen\u00fd \u017eivot. Jedin\u011b j\u00e1 jsem se v n\u011bm dok\u00e1zal orientovat. Z\u00e1rove\u0148 tu byly i chmury a obavy z reakce okol\u00ed a naprost\u00e1 nutnost tajn\u016fstka\u0159en\u00ed, kter\u00e9 by bylo nezbytn\u00e9. Unesl bych v\u016fbec takov\u00e9hle b\u0159\u00edm\u011b? A m\u00e1m pr\u00e1vo j\u00edm obt\u011b\u017ekat i Billa? M\u011bl jsem chu\u0165 to p\u0159edem vzd\u00e1t. St\u00e1la p\u0159ede mnou bitva, o jej\u00edm\u017e \u0161\u0165astn\u00e9m konci jsem nem\u00e1lo pochyboval, p\u0159i\u010dtu-li k tomu v\u0161emu nav\u00edc je\u0161t\u011b fakt, \u017ee vlastn\u011b nev\u00edm, jestli on podobn\u00e9 city chov\u00e1 ke mn\u011b\u2026 Miluje m\u011b, nebo jsem pro n\u011bj jen bratr, se kter\u00fdm si vyplnil p\u00e1r chvil sv\u00e9 samoty? A pokud ne, dok\u00e1\u017eu v n\u011bm l\u00e1sku probudit? Nesn\u00e1\u0161el jsem s\u00e1m sebe za to, \u017ee nejsem schopen se rozhodnout a za\u010d\u00edt podle toho jednat. A mo\u017en\u00e1 jsem se jen zbab\u011ble d\u011bsil odm\u00edtnut\u00ed. Kdybych m\u011bl jen st\u0159\u00edpek jistoty, \u017ee mu nejsem lhostejn\u00fd jako p\u0159\u00edpadn\u00fd partner, rval bych se o n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd \u017eivot jako lvice br\u00e1n\u00edc\u00ed sv\u00e1 ml\u00e1\u010fata i za cenu, \u017ee padne ona sama. J\u00e1 ale nev\u011bd\u011bl\u2026 m\u011bl jsem strach\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Uf. V duchu jsem si \u00falevou vydechl a ot\u0159el jsem si orosen\u00e9 dlan\u011b do rifl\u00ed. Let byl kone\u010dn\u011b za n\u00e1mi. To vzdu\u0161n\u00e9 monstrum je\u0161t\u011b pomalu rolovalo na ur\u010den\u00e9 m\u00edsto, kde n\u00e1s m\u00ednilo vyvrhnout ze sv\u00fdch \u00fatrob na \u010derstv\u00fd vzduch a j\u00e1 se mezit\u00edm jal obl\u00e9kat si mikinu a bundu, a p\u0159i tom jsem do sv\u00e9 ta\u0161ky h\u00e1zel zp\u011bt p\u00e1r drobnost\u00ed, kter\u00e9 jsem b\u011bhem cesty vykrama\u0159il ven. P\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem se zvedl ze seda\u010dky, jsem se nahnul p\u0159es Toma, abych se ok\u00fdnkem mrknul, jak se venku tv\u00e1\u0159\u00ed po\u010das\u00ed. Nebylo to nic moc. Posledn\u00ed podzimn\u00ed m\u011bs\u00edc se pomalu ch\u00fdlil ke konci a d\u00e1val to nep\u0159\u00edjemn\u011b zn\u00e1t. Drobn\u011b m\u017eilo a person\u00e1l leti\u0161t\u011b se choulil pod n\u00e1pory sychrav\u00e9ho v\u011btru do tepl\u00fdch bund. Brrr. Oklepal jsem se u\u017e jen z toho pohledu. V\u016fbec se mi tam necht\u011blo. U\u017e abychom sed\u011bli v teple auta, kter\u00e9 n\u00e1s odveze dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Teprve nyn\u00ed jsem si v\u0161iml Toma, kter\u00fd labiln\u011b \u017emoulal a cupoval pr\u00e1zdn\u00fd s\u00e1\u010dek od bonb\u00f3n\u016f a nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nepost\u0159ehl, \u017ee u\u017e jsme p\u0159ist\u00e1li. Byl do sebe podivn\u011b zahlouban\u00fd. M\u00e9ho tich\u00e9ho osloven\u00ed si nev\u0161iml. Zareagoval, a\u017e kdy\u017e jsem do n\u011bj na podruh\u00e9 trochu vehementn\u011bji drknul loktem.<\/div>\n
„Au, co blbne\u0161!?“ Vy\u010d\u00edtav\u011b si m\u011b zm\u011b\u0159il a mnul si posti\u017een\u00e9 m\u00edsto na sv\u00e9 pa\u017ei.<\/div>\n
„Vystupujem. A netva\u0159 se tak, jako by ti ta ruka m\u011bla upadnout. Sem se t\u011b skoro ani nedotknul.“<\/div>\n
„Jo, to si pov\u00edme, a\u017e mi to m\u00edsto zmodr\u00e1.“ Zahudral a za\u010dal se tak\u00e9 sb\u00edrat ze seda\u010dky.<\/p>\n<\/div>\n
Protiva. Nem\u00ednil jsem se s n\u00edm ale u\u017e d\u00e1l dohadovat. Zvrtlo by se to v mnohem nep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdm\u011bnu n\u00e1zor\u016f, a o to jsem nest\u00e1l. T\u011b\u0161il jsem se dom\u016f a nehodlal jsem si to nechat kazit. Jen jsem pokr\u010dil rameny a zakoulel o\u010dima. Nechat ho rad\u011bji b\u00fdt. To se mi v posledn\u00ed dob\u011b docela vyplatilo. Sice se t\u00edm nic ne\u0159e\u0161ilo, ale pro m\u011b to bylo moment\u00e1ln\u011b p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e h\u00e1dky. Stejn\u011b jsem si zat\u00edm v\u016fbec nebyl schopen ujasnit, jak bych se m\u011bl k tomu jeho teatr\u00e1ln\u00edmu v\u00fdstupu postavit. Nasral m\u011b t\u00edm. A to i p\u0159esto, \u017ee jsem pro jeho jedn\u00e1n\u00ed dok\u00e1zal naj\u00edt jak\u00e9si ospravedln\u011bn\u00ed. P\u0159esto tu z\u016fst\u00e1valo zklam\u00e1n\u00ed z toho, \u017ee se nezachoval jinak. Bylo tolik mo\u017en\u00fdch zp\u016fsob\u016f, jak m\u011b na to, co se tam d\u011blo upozornit. On si ale musel vybrat hysterickou sc\u00e9nu a v\u00fd\u010ditky. Tak r\u00e1d bych se mu stulil do n\u00e1ru\u010de a nechal se ukol\u00e9bat konej\u0161iv\u00fdmi slovy o tom, \u017ee v\u0161echno bude zase v po\u0159\u00e1dku. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 fale\u0161n\u00e9 city, kter\u00fdmi by se m\u011b n\u011bkdo sna\u017eil oklamat. Ano, sice jsem p\u016fsobil, \u017ee to se mnou nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neot\u0159\u00e1slo, ale tak \u00fapln\u011b pravda to nebyla. Nechoval jsem k Leticii sice z\u00e1\u0161\u0165, ale hodn\u011b m\u011b to mrzelo. A co mi br\u00e1nilo hledat \u00fato\u010di\u0161t\u011b u Toma? Vlastn\u011b ani nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 hrdost a pot\u0159eba b\u00fdt na n\u011bj ura\u017een\u00fd. Cht\u011bl jsem mu tak d\u00e1t nejsp\u00ed\u0161 najevo, jak moc \u0161l\u00e1pnul vedle. Rozhodn\u011b jsem ale nem\u00ednil b\u00fdt ten, kdo ud\u011bl\u00e1 onen prvn\u00ed krok ke sm\u00edru.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak lez.“ \u0160\u0165ouchnul pro zm\u011bnu do m\u011b Tom, kdy\u017e jsem se zasekl v uli\u010dce a br\u00e1nil jsem tak ostatn\u00edm, aby mohli vystupovat. Probral jsem se a pokra\u010doval d\u00e1l. Venku bylo snad je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, ne\u017e jak se to tv\u00e1\u0159ilo za ok\u00fdnkem letadla. Op\u0159el se do m\u011b studen\u00fd v\u00edtr a mn\u011b se automaticky rozdrkotaly zuby. P\u0159it\u00e1hl jsem si l\u00edme\u010dek sv\u00e9 tit\u011brn\u00e9 bundi\u010dky bl\u00ed\u017ee ke krku a svi\u017en\u00fdm krokem jsem p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 m\u011b d\u011blila od tepla leti\u0161tn\u00ed haly.<\/p>\n<\/div>\n
„Do pytle, to je kosa.“ Lamentoval Georg a hrnul se kolem m\u011b dovnit\u0159.<\/div>\n
„\u010cum na cestu.“ K\u0159iknul jsem k jeho vzdaluj\u00edc\u00edm se z\u00e1d\u016fm. M\u00e1lem m\u011b porazil, kdy\u017e m\u011b s tou svoj\u00ed pon\u011bkud robustn\u011bj\u0161\u00ed t\u011blesnou schr\u00e1nkou m\u00edjel. Jen se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno a hodil na m\u011b omluvn\u00fd pohled. Nechal jsem to plavat a zapadl jsem za prosklen\u00e9 dve\u0159e haly. Zb\u00fdvalo je\u0161t\u011b po\u010dkat, a\u017e se tu posb\u00edraj\u00ed v\u0161echna na\u0161e zavazadla a mohlo se vyrazit sm\u011br sladk\u00fd domov. A to doslova. \u017d\u00e1dn\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd byt v Hamburku nebo dal\u0161\u00ed nevl\u00eddn\u00fd hotelov\u00fd pokoj. M\u011bli jsme p\u00e1r t\u00fddn\u016f volna, tak\u017ee se jelo za m\u00e1mou a Gordonem. Nemohl jsem se do\u010dkat. P\u0159\u00edjemn\u00fd klid a pohodi\u010dka, ope\u010dov\u00e1vaj\u00edc\u00ed rodi\u010de a hlavn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 pr\u00e1ce a stres. Co v\u00edc si jenom p\u0159\u00e1t. Vlastn\u011b o n\u011b\u010dem bych v\u011bd\u011bl. Ta dredat\u00e1 chobotni\u010dka, co sed\u011bla vedle m\u011b, by se mohla za\u010d\u00edt tv\u00e1\u0159it trochu p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bji, ale j\u00e1 jsem pevn\u011b v\u011b\u0159il, \u017ee te\u010f bude spousta prostoru pro to, aby se mezi n\u00e1mi vyjasnilo.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom S nad\u011bj\u00ed, \u017ee u\u017e snad kone\u010dn\u011b tahle no\u010dn\u00ed m\u016fra v podob\u011b dvou kudlanek n\u00e1bo\u017en\u00fdch skon\u010d\u00ed, jsem nastoupil do letadla a zavrtal jsem se do seda\u010dky. D\u0159\u00edve, ne\u017e letu\u0161ka za\u010dala rozd\u00e1vat jak\u00e9koli pokyny k letu, jsem se p\u0159ikurtoval bezpe\u010dnostn\u00edm p\u00e1sem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[173],"tags":[],"class_list":["post-15652","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15652","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15652"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15652\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15652"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15652"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15652"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}