{"id":15656,"date":"2008-12-30T16:00:00","date_gmt":"2008-12-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15620"},"modified":"2008-12-30T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-30T15:00:00","slug":"pribeh-na-druhou-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/30\/pribeh-na-druhou-46\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh na druhou 46."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Moc se omlouv\u00e1m za dlouh\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed, ale podzim pro m\u011b byl v\u00e1\u017en\u011b hektick\u00fd. Budu se sna\u017eit, aby prodlevy mezi dal\u0161\u00edmi d\u00edly nebyly u\u017e tak velk\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee si tenhle d\u00edl u\u017eijete \ud83d\ude42 Va\u0161e M.<\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl pocit, \u017ee ho n\u011bkdo vol\u00e1, ale kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, nikdo v m\u00edstnosti nebyl. V\u0161ude kolem n\u011bj jen neproniknuteln\u00e1 tma a ticho, kter\u00e9 jeho pokoj zapl\u0148ovalo tolik posledn\u00edch t\u00fddn\u016f. Jak dob\u0159e u\u017e tohle v\u0161echno znal.<\/em><\/div>\n
Povzdechl si a rukou prohr\u00e1bl tmav\u00e9 rozcuchan\u00e9 vlasy. Popam\u011bti za\u0161m\u00e1tral na stolku vedle postele a nahmatal br\u00fdle. Nasadil si je na nos a podmra\u010den\u011b zam\u017eoural. Posadil se a spustil nohy na studenou podlahu. S povzdechem sklouzl z postele a jen tak v py\u017eamu vy\u0161el z pokoje ven. M\u011bl \u017e\u00edze\u0148. Leniv\u011b se\u0161el po schodech do nebelv\u00edrsk\u00e9 spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti. Bylo tu tak pusto. V\u0161ichni spali. Samoz\u0159ejm\u011b. Hodiny nad krbem ukazovaly t\u0159i r\u00e1no. Mohl snad \u010dekat n\u011bco jin\u00e9ho?<\/em><\/div>\n
Unaven\u011b zapadl do hlubok\u00e9ho k\u0159esla a zad\u00edval se do potemn\u011bl\u00e9ho ohni\u0161t\u011b. V posledn\u00edch dnech m\u011bl pocit, jako kdy\u017e se v Bradavic\u00edch dus\u00ed. C\u00edtil se tak spoutan\u00fd, p\u0159iv\u00e1zan\u00fd k zemi, p\u0159emo\u017een\u00fd. Ikarus bez k\u0159\u00eddel. U\u0161kl\u00edbl se nad svou vlastn\u00ed nostalgi\u00ed a sentimentem.<\/em><\/div>\n
„Jsi sm\u011b\u0161n\u00fd,“ \u0159ekl s\u00e1m k sob\u011b polohlasem. „Sm\u011b\u0161n\u00fd, ne\u0161\u0165astn\u011b zamilovan\u00fd bl\u00e1zen,“ doplnil je\u0161t\u011b po chv\u00edli.<\/em><\/div>\n
Zaklonil hlavu a unaven\u011b ji op\u0159el o t\u011b\u017ekou l\u00e1tku k\u0159esla. Bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00fdchat, h\u00fdbat se. Jen zdvihnout ruku a p\u0159ejet si po obli\u010deji znamenalo obrovsk\u00e9 \u00fasil\u00ed.<\/em><\/div>\n
V o\u010d\u00edch ho za\u0161t\u00edpalo.<\/em><\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ promluvil znovu do ticha. „U\u017e ne.“<\/em><\/div>\n
\n
*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Draco na\u0161lapoval opatrn\u011b jako ko\u010dka. Jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 pru\u017en\u00e9 t\u011blo se obratn\u011b propl\u00e9talo temn\u00fdmi chodbami bez nejmen\u0161\u00edho zvuku, kter\u00fd by p\u0159il\u00e1kal necht\u011bnou pozornost.<\/em><\/div>\n
Mihotav\u00e9 sv\u011btlo lou\u010d\u00ed vytv\u00e1\u0159elo \u0161ed\u00e9 st\u00edny na star\u00fdch kamenn\u00fdch zdech a Draco se usilovn\u011b modlil, aby nikoho nepotkal a pro\u0161el bez pov\u0161imnut\u00ed. Srdce mu bu\u0161ilo a\u017e n\u011bkde v krku a on m\u011bl pocit, \u017ee dokonce sly\u0161\u00ed jeho ozv\u011bnu. Zastavil se a zaposlouchal. T\u00e9m\u011b\u0159. Buch, buch. P\u0159itiskl si ruku na hru\u010f a zhluboka se nadechl a vydechl.<\/em><\/div>\n
U\u017e jen p\u00e1r krok\u016f. Musel u\u017e b\u00fdt na m\u00edst\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, cestu do zmijozelsk\u00e9 koleje znal l\u00e9pe, ale nebelv\u00edrsk\u00e1 v\u011b\u017e nebyla slo\u017eit\u00e1 na orientaci. Kone\u010dn\u011b stanul p\u0159ed obrazem zn\u00e1zor\u0148uj\u00edc\u00edm silnou \u017eenu oble\u010denou do bohat\u011b zdoben\u00fdch \u0161at\u016f. Sed\u011bla v obraze a d\u0159\u00edmala na \u017eidli. Vysoko vy\u010desan\u00e9 vlasy padaly k jedn\u00e9 stran\u011b, ob\u010das bylo sly\u0161et i lehounk\u00e9 zachrupnut\u00ed. S nechut\u00ed si p\u0159em\u011b\u0159il jej\u00ed neforemn\u00e9 t\u011blo a zamra\u010dil se.<\/em><\/div>\n
„Harry,“ za\u0161eptal a ledov\u00fdma o\u010dima hypnotizoval \u017eenu.<\/em><\/div>\n
Nic, jen dal\u0161\u00ed lehk\u00e9 zachr\u00e1p\u00e1n\u00ed se ozvalo jako odpov\u011b\u010f, \u017eena se neprobudila.<\/em><\/div>\n
Draco zav\u0159el o\u010di a sna\u017eil se myslet co nejusilovn\u011bji na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. \u00b4Harry! Harry!\u00b4 volal v duchu.<\/em><\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee je po\u0161etil\u00e9 se domn\u00edvat, \u017ee jen silou my\u0161lenek by ho dok\u00e1zal p\u0159ivolat. V\u011bd\u011bl to. Samoz\u0159ejm\u011b. Ale tolik tou\u017eil, aby ho spat\u0159il. Bylo toho tolik, co mu cht\u011bl \u0159\u00edct. Cht\u011bl mu v\u0161echno vysv\u011btlit, chytit ho za ruku a u\u017e nikdy nepustit.<\/em><\/div>\n
Minuty jedna za druhou ut\u00edkaly, hodiny na v\u011b\u017ei u\u017e d\u00e1vno odbily \u010dty\u0159i a Draca se pomalu za\u010d\u00ednalo zmoc\u0148ovat zoufalstv\u00ed. P\u0159ece nepodnikl celou tu cestu jen proto, aby st\u00e1l hodinu p\u0159ed obrazem sp\u00edc\u00ed o\u0161kliv\u00e9 \u017eeny?<\/em><\/div>\n
„Sakra,“ zaklel tlumen\u011b.<\/em><\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Co te\u010f? Vr\u00e1tit se zp\u00e1tky dom\u016f nebo po\u010dkat do sv\u00edt\u00e1n\u00ed?<\/em><\/div>\n
S hlavou sv\u011b\u0161enou mezi rameny se pomalu oto\u010dil a v\u00e1hav\u011b zam\u00ed\u0159il pry\u010d z nebelv\u00edrsk\u00e9 v\u011b\u017ee. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kam jde. Kdy\u017e vstoupil na prvn\u00ed schod schodi\u0161t\u011b, ani si nev\u0161iml, \u017ee se okam\u017eit\u011b dalo do pohybu. Unaven\u011b si prot\u0159el o\u010di. Kolik noc\u00ed u\u017e po\u0159\u00e1dn\u011b nespal? Jeho \u017eivot se tak stra\u0161n\u011b moc zm\u011bnil… tak n\u00e1hle… ne\u010dekan\u011b.<\/em><\/div>\n
\u0160el, kam ho nohy nesly a ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat, st\u00e1l u t\u011b\u017ek\u00fdch dubov\u00fdch dve\u0159\u00ed Astronomick\u00e9 v\u011b\u017ee. Pousm\u00e1l se nad tou n\u00e1hodou. Schodi\u0161t\u011b ho vyneslo p\u0159\u00edmo sem. Do m\u00edsta, kde to v\u0161echno za\u010dalo.<\/em><\/div>\n
Op\u0159el se ramenem do dve\u0159\u00ed a vstoupil do tmav\u00e9 m\u00edstnosti. Nebyl tady… moment… skoro t\u0159i m\u011bs\u00edce? Ano, t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esn\u011b. O\u010dima p\u0159elet\u011bl d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9 prostory. Oknem do v\u011b\u017ee pronikalo b\u00edl\u00e9 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo. \u00b4Tady se zastavil \u010das,\u00b4 pomyslel si Draco. \u00b4Nic se nezm\u011bnilo… jen to, \u017ee tady jsem s\u00e1m,\u00b4 posteskl si.<\/em><\/div>\n
P\u0159istoupil k oknu a zap\u0159el \u010delo o chladnou sklen\u011bnou plochu. Jeho rozumn\u011bj\u0161\u00ed j\u00e1 si uv\u011bdomovalo nesmyslnost cel\u00e9ho jeho no\u010dn\u00edho v\u00fdletu do Bradavic, ale nemohl si pomoci. To, \u017ee alespo\u0148 d\u00fdch\u00e1 stejn\u00fd vzduch jako Harry, \u017ee od sebe jsou vzd\u00e1leni jen p\u00e1r metr\u016f… bylo to zoufale m\u00e1lo, ale nic v\u00edc nem\u011bl.<\/em><\/div>\n
D\u00edval se ven a sledoval chom\u00e1\u010de mlhy l\u00edn\u011b se p\u0159evaluj\u00edc\u00ed v \u00fadol\u00ed, osv\u011btlen\u00e9 z vrchu m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btlem. Byly tak klidn\u00e9 a pokojn\u00e9. N\u011b\u010d\u00edm mu p\u0159ipomn\u011bly Fay. Mo\u017en\u00e1 tou n\u011b\u017enou k\u0159ehkost\u00ed, odevzdanost\u00ed, tichem. Vybavil si jej\u00ed p\u016fvabnou tv\u00e1\u0159. Rozz\u00e1\u0159en\u00e9 zelen\u00e9 o\u010di. Fay… Harry. V\u011bd\u011bl, \u017ee Fay ho miluje. Vyc\u00edtil, \u017ee jej\u00ed cit k n\u011bmu je z rodu t\u011bch horouc\u00edch a up\u0159\u00edmn\u00fdch. O co h\u016f\u0159 se te\u010f c\u00edtil. Cht\u011bl potrestat s\u00e1m sebe a zat\u00edm jen ubl\u00ed\u017eil dal\u0161\u00edm lidem. Dovolil Fay, aby se do n\u011bj zamilovala a i kdy\u017e necht\u011bl, dal j\u00ed nad\u011bji, \u017ee i on n\u011bkdy bude jej\u00ed cit op\u011btovat. Narcisse nechal iluzi \u0161\u0165astn\u00e9 rodiny, kterou dok\u00e1zal v jedin\u00e9m okam\u017eiku rozb\u00edt na kousky… a Harry… \u0161koda mluvit.<\/em><\/div>\n
„Draco?“<\/em><\/div>\n
Dracovo sv\u011btl\u00e9 obo\u010d\u00ed se znepokojen\u011b st\u00e1hlo, kdy\u017e usly\u0161el vyslovit sv\u00e9 vlastn\u00ed jm\u00e9no.<\/em><\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zazn\u011bla dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka.<\/em><\/div>\n
Srdce se mu rozb\u011bhlo \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed. \u00b4Co te\u010f?\u00b4 problesklo mu hlavou.<\/em><\/div>\n
Nem\u011bl na v\u00fdb\u011br.<\/em><\/div>\n
Nebylo kam uniknout.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Baf… a m\u00e1m t\u011b,“ \u0159ekla Michelle a spiklenecky se naklonila k Tomovi, kter\u00fd si rovnal v\u011bci do sk\u0159\u00ed\u0148ky. Hranat\u00fd batoh mu le\u017eel u nohou.<\/div>\n
„Fuj,“ nadsko\u010dil. „V\u016fbec jsem t\u011b nevid\u011bl, \u017ee jde\u0161.“<\/div>\n
Spokojen\u011b se usm\u00e1la. „Necht\u011bla jsem, abys m\u011b vid\u011bl,“ zamrkala pobaven\u011b.<\/div>\n
„Jak je?“ pronesl Tom a znovu se p\u00e1trav\u011b zad\u00edval do sk\u0159\u00ed\u0148ky. Nemohl se zbavit dojmu, \u017ee u\u010debnici angli\u010dtiny si nech\u00e1val ve \u0161kole. Nebo ne?<\/div>\n
„Dobr\u00fd. A co ty? Kde m\u00e1\u0161 br\u00e1chu?“<\/div>\n
Tom se opatrn\u011b rozhl\u00e9dl. „N\u011bkde tady bude.“ Lehce se mu naje\u017eily vlasy v t\u00fdle, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee jestli ho Bill uvid\u00ed s Michelle, ur\u010dit\u011b si zas neodpust\u00ed p\u00e1r r\u00fdpav\u00fdch pozn\u00e1mek. To v tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b, samoz\u0159ejm\u011b. V tom hor\u0161\u00edm… ouuu. Billova \u017e\u00e1rlivost n\u011bkdy p\u0159esahovala hranice toho, co se dalo nazvat \u00b4norm\u00e1ln\u00ed\u00b4. Co ale mezi nimi bylo norm\u00e1ln\u00ed?<\/div>\n
Michelle jeho ustra\u0161en\u00fd pohled neu\u0161el. „M\u00e1\u0161 strach, \u017ee t\u011b se mnou uvid\u00ed?“ povyt\u00e1hla obo\u010d\u00ed do v\u00fd\u0161ky. „Pro\u010d? Copak se nem\u016f\u017ee\u0161 bavit s k\u00fdm chce\u0161?“<\/div>\n
Tom se neklidn\u011b o\u0161il. „Tomu nem\u016f\u017ee\u0161 rozum\u011bt,“ zamumlal a podrbal se ve vlasech. „Tak cos mi cht\u011bla?“ sna\u017eil se odv\u00e9st hovor n\u011bkam jinam.<\/div>\n
„Ach,“ Michelle se pl\u00e1cla rukou do \u010dela, jako kdyby j\u00ed Tom p\u0159ipomn\u011bl n\u011bco hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho. „N\u011bco pro tebe m\u00e1m.“ Hm\u00e1tla do ta\u0161ky a vyt\u00e1hla se\u0161it. „Tohle.“<\/div>\n
Tom ho vzal opatrn\u011b do ruky.<\/div>\n
„Je to ten se\u0161it, kter\u00fd si mysl\u00edm, \u017ee to je?“ zeptal se.<\/div>\n
Michelle p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Uva\u017eovala jsem nad t\u00edm, cos mi \u0159\u00edkal a n\u011bco m\u011b napadlo. Chci, aby sis to p\u0159e\u010detl a \u0159ekl mi, co si o tom mysl\u00ed\u0161.“ Opatrn\u011b se kolem sebe rozhl\u00e9dla. „Ale nikomu ani slovo, jasn\u00fd? Je to jen mezi n\u00e1mi,“ za\u0161eptala.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Spolehni se.“ \u0160pi\u010dkami dvou prst\u016f se lehce dotkl k\u0161iltu sv\u00e9 \u010depice, jako kdy\u017e slavnostn\u011b slibuje a str\u010dil se\u0161it do batohu.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zazn\u011bla stejn\u00e1 ot\u00e1zka znovu do ticha.<\/em><\/div>\n
Te\u010f u\u017e ne\u0161lo se neoto\u010dit. Hlava mu spadla mezi ramena a Draco v\u00e1hav\u011b u\u010dinil prvn\u00ed pohyb. Uv\u011bdomoval si, jak moc se mu chv\u011bjou ruce.<\/em><\/div>\n
Posunul nohy po podlaze. Byly t\u011b\u017ek\u00e9… jak z olova. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 napl\u0148ovalo vzduch kolem n\u011bj. Bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 se nadechnout… a \u0159\u00edct n\u011bco? Nemo\u017en\u00e9.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1…“ splynulo ti\u0161e z jeho rt\u016f.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“<\/em><\/div>\n
Draco m\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1 najednou tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 chce \u0159\u00edct nahlas, \u00fapln\u011b se jimi dusil, jedna p\u0159es druhou kmitaly jeho mysl\u00ed, ale hlas ne a ne vyj\u00edt z jeho hrdla.<\/em><\/div>\n
„Tr\u00e1pit m\u011b?“<\/em><\/div>\n
Ne! To si nesm\u00ed\u0161 myslet!<\/em><\/div>\n
„Uk\u00e1zat mi, co nem\u016f\u017eu m\u00edt?“<\/em><\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou. Jak m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct n\u011bco takov\u00e9ho?<\/em><\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!“<\/em><\/div>\n
„Ne, to nesm\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b Bill a ukousl si po\u0159\u00e1dn\u00fd kus rohl\u00edku, kter\u00fd p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed vydyndal na matce.<\/div>\n
„Nic,“ vyhrkl Tom a bleskurychle zav\u0159el se\u0161it a zasunul ho pod pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
Billova tv\u00e1\u0159 se nepatrn\u011b zachmu\u0159ila. „Kec\u00e1\u0161,“ ozn\u00e1mil Tomovi klidn\u011b a k\u00fdvnul sm\u011brem k pol\u0161t\u00e1\u0159i. „Nechce\u0161, abych to vid\u011bl.“<\/div>\n
„To jsou jen pozn\u00e1mky… ze \u0161koly,“ vyhrkl Tom a vyt\u00e1hl se\u0161it. Zadn\u00ed stranou, kde nebylo napsan\u00e9 \u017e\u00e1dn\u00e9 jm\u00e9no, zam\u00e1val Billovi p\u0159ed o\u010dima. „Vid\u00ed\u0161? Oby\u010dejnej se\u0161it,“ dodal a vstal z postele. P\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu stolu a se\u0161it hodil na n\u011bj. P\u00e1r vte\u0159in z\u016fstal st\u00e1t z\u00e1dy k Billovi a p\u0159em\u00edtal, jestli n\u00e1hodou te\u010f nen\u00ed ta spr\u00e1vn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost p\u0159iznat barvu. Pod\u00edval se zp\u011bt p\u0159es rameno. Bill st\u00e1l po\u0159\u00e1d u jeho postele, s nakousnut\u00fdm rohl\u00edkem v ruce, rty nespokojen\u011b zvln\u011bn\u00e9.<\/div>\n
„Nikdy jsme si nelhali,“ pronesl Bill tlumen\u011b.<\/div>\n
„Nel\u017eu ti. Je to jen oby\u010dejn\u00fd se\u0161it,“ ozval se Tom podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n
„A co je v n\u011bm?“<\/div>\n
Tom se zarazil. „To ti nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Proto\u017ee… proto\u017ee nepat\u0159\u00ed mn\u011b.“<\/div>\n
„Ale \u010dte\u0161 ho.“<\/div>\n
„Jo… proto\u017ee j\u00e1 m\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„A j\u00e1 ne?“<\/div>\n
„Bille! To nen\u00ed f\u00e9r.“<\/div>\n
„Jo, to teda nen\u00ed.“<\/div>\n
„Bille!“ Vykro\u010dil sm\u011brem k \u010dernovlas\u00e9mu dvoj\u010deti. Zastavil se krok od n\u011bj a vzt\u00e1hl ruku. Pohladil tmav\u00e9 vlasy a u\u010dinil pohyb, jako kdyby cht\u011bl spojit jejich rty.<\/div>\n
„Nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ odsekl Bill. Prosm\u00fdkl se kolem Toma a o dv\u011b vte\u0159iny pozd\u011bji u\u017e Tom sly\u0161el jen bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a dusot krok\u016f na schodech.<\/div>\n
„Sakra,“ zaklel Tom.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt.“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? P\u0159ece jsme skon\u010dili. Nebo se nepamatuje\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Harry!“<\/em><\/div>\n
„Co?“<\/em><\/div>\n
„Ml\u010d, pros\u00edm. Ne\u0159\u00edkej u\u017e nic, pros\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Nechci ml\u010det.“<\/em><\/div>\n
„Tak k\u0159i\u010d… ale jen m\u00e9 jm\u00e9no.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se rozpa\u010dit\u011b podrbal ve vlasech. No… jasn\u011b. Rozhodn\u011b bylo pozitivn\u00ed, \u017ee se Draco rozhodl vydat za Harrym do Bradavic, ale bylo to tak n\u011bjak… moc hrrrr. Byl to moc rychl\u00fd obrat a cel\u00e9 mu to p\u0159i\u0161lo p\u0159\u00edli\u0161 neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Jestli byl Draco tak moc rozhodnut\u00fd pro pok\u00e1n\u00ed, ur\u010dit\u011b by nedok\u00e1zal odej\u00edt od Fay ze dne na den a vr\u00e1tit se do Bradavic. To ne, takhle by se to ur\u010dit\u011b nestalo.<\/div>\n
Zaklapl se\u0161it a str\u010dil ho pod matraci.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fjdu u\u017e sp\u00e1t,“ Tom se s fingovan\u00fdm z\u00edvnut\u00edm prot\u00e1hl, a\u017e v n\u011bm zapraskaly kosti. Po o\u010dku sledoval, jestli se Bill chyt\u00ed. Ten ale hypnotizoval z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed televizn\u00ed obrazovku a v\u0161echny Tomovy pokusy \u00fasp\u011b\u0161n\u011b ignoroval.<\/div>\n
Simone zdvihla o\u010di od roze\u010dten\u00e9ho \u010dasopisu a usm\u00e1la se na star\u0161\u00edho syna. „Dob\u0159e, zlato, dobrou noc, a\u0165 se ti n\u011bco hezk\u00e9ho zd\u00e1,“ dodala stejn\u011b, jako kdy\u017e byli kluci mal\u00ed. Oplatil j\u00ed \u00fasm\u011bv a znovu pohl\u00e9dl na bratra.<\/div>\n
„Bille?“ \u0159ekl t\u00e1zav\u011b.<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju s tebou mluvit.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu,“ odseklo \u010dernovlas\u00e9 dvoj\u010de. „M\u00e1m pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Je to ale d\u016fle\u017eit\u00e9,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e.<\/div>\n
Matka zv\u011bdav\u011b t\u011bkala o\u010dima z jednoho na druh\u00e9ho.<\/div>\n
Bill kone\u010dn\u011b oto\u010dil k Tomovi tv\u00e1\u0159. Sladkokysele se usm\u00e1l. „Nem\u011bl bys vyzrazovat ciz\u00ed tajemstv\u00ed,“ pronesl.<\/div>\n
„Ale j\u00e1…“ zarazil se Tom.<\/div>\n
„Ani kv\u016fli mn\u011b ne…“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. Moc se omlouv\u00e1m za dlouh\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed, ale podzim pro m\u011b byl v\u00e1\u017en\u011b hektick\u00fd. Budu se sna\u017eit, aby prodlevy mezi dal\u0161\u00edmi d\u00edly nebyly u\u017e tak velk\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee si tenhle d\u00edl u\u017eijete \ud83d\ude42 Va\u0161e M. M\u011bl pocit, \u017ee ho n\u011bkdo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[46],"tags":[],"class_list":["post-15656","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribeh-na-druhou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15656","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15656"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15656\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15656"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15656"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15656"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}