{"id":15657,"date":"2008-12-30T15:30:00","date_gmt":"2008-12-30T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15621"},"modified":"2008-12-30T15:30:00","modified_gmt":"2008-12-30T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/30\/chaos-v-dusi-27\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 27."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

C\u00edtil jsem p\u016fvabnou v\u016fni. V\u016fni, kterou velmi dob\u0159e zn\u00e1m. V\u016fni vanilkov\u00fdch rohl\u00ed\u010dk\u016f. Rohl\u00ed\u010dk\u016f, kter\u00e9 se zrovna sund\u00e1valy z plechu, aby mohly nehlu\u010dn\u011b upadnout do hebk\u00e9ho mou\u010dkov\u00e9ho cukru. La\u010dn\u011b jsem nas\u00e1l, ale po\u0159\u00e1d jsem neotv\u00edral o\u010di. V\u011bd\u011bl jsem toti\u017e, \u017ee se mi to nejsp\u00ed\u0161 jenom zd\u00e1, a m\u011bl jsem neblah\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee kdybych se probudil, tak bych mohl p\u0159ij\u00edt o snovou ochutn\u00e1vku, na kterou se mi sb\u00edhaly sliny. A skute\u010dn\u011b! O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji jsem na sv\u00fdch rtech uc\u00edtil k\u0159ehou\u010dk\u00e9, je\u0161t\u011b tepl\u00e9 cukrov\u00ed. Jeho v\u016fn\u011b m\u011b \u0161imrala v nose a j\u00e1 pootev\u0159el rty a zkusil ho sn\u00edst. Ale ono mi uteklo! Couvlo ode m\u011b a zastavilo se v takov\u00e9 vzd\u00e1lenosti, aby se m\u011b dot\u00fdkalo, ale p\u0159itom abych na n\u011bj nedos\u00e1hl. Zamra\u010dil jsem se. Jak to? Odkdy m\u00e1 cukrov\u00ed svou vlastn\u00ed v\u016fli? A pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1? Takhle m\u011b navnadit a pak ode m\u011b prchat! Ol\u00edzl jsem si rty. C\u00edtil jsem na nich miniaturn\u00ed drobe\u010dky b\u011blostn\u00e9ho cukru. Aspo\u0148 tro\u0161ka t\u00e9 chuti\u2026 Zkusil jsem po cukrov\u00ed ch\u0148apnout znovu, ale ono mi zase ut\u00edkalo! V\u017edycky m\u011b dr\u00e1\u017edilo na puse, a pak se vzd\u00e1lilo! U\u017e m\u011b to za\u010d\u00ednalo velmi siln\u011b iritovat. Zlostn\u011b jsem zavr\u010del a op\u0159el se o lokty a otev\u0159el o\u010di\u2026<\/div>\n

A uvid\u011bl jsem Toma, kter\u00fd se na m\u011b uculoval, a v ruce dr\u017eel je\u0161t\u011b tepl\u00fd vanilkov\u00fd rohl\u00ed\u010dek. Tak\u017ee ta v\u016fn\u011b byla skute\u010dn\u00e1! A taky jsem si uv\u011bdomil, \u017ee cukrov\u00ed jsem na sv\u00fdch rtech opravdu c\u00edtil, proto\u017ee Tom mi ho op\u011bt ot\u0159el o pusu a zase ho rychle st\u00e1hl pry\u010d z m\u00e9ho dosahu. Pobaven\u011b sledoval, jak napr\u00e1zdno sklap\u00e1v\u00e1m \u010delisti.<\/div>\n
\n
„No vem si ho!“ povzbuzoval m\u011b. „Je to m\u0148amka, Bill\u00ed! No vem si ho!“<\/div>\n
„Nech toho!“ naoko jsem f\u0148ukl po dal\u0161\u00edch nezda\u0159en\u00fdch pokusech m\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed druh cukrov\u00ed dostihnout. „Je to od tebe p\u011bkn\u011b podl\u00e9!“<\/div>\n
Vidouce m\u016fj smutn\u00fd v\u00fdraz, Tom se nade mnou nakonec slitoval a vlo\u017eil mi k\u0159ehk\u00fd rohl\u00ed\u010dek na jazyk.<\/div>\n
„U\u016f\u016f, efuj\u016f,“ zahuhlal jsem s plnou pusou a vychutn\u00e1val si tu dokonalou chu\u0165.<\/div>\n
Tom se na m\u011b celou tu dobu usm\u00edval, a j\u00e1 se u\u017e na n\u011bj p\u0159est\u00e1val zlobit za to, jak m\u011b od probuzen\u00ed a\u017e dote\u010f tr\u00e1pil. Jedno mi ale ne\u0161lo na rozum. Kde se u n\u00e1s vzaly vanilkov\u00e9 rohl\u00ed\u010dky? Br\u00e1\u0161ka byl na pe\u010den\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 l\u00edn\u00fd a nikdo jin\u00fd v dom\u011b nebyl, nebo snad ano?<\/div>\n
„Tome, tys pekl?“ polo\u017eil jsem bezmy\u0161lenkovit\u011b br\u00e1\u0161kovi absurdn\u00ed ot\u00e1zku. Jak se dalo \u010dekat, za\u0161klebil se odporem.<\/div>\n
„Ty se\u0161 m\u016fj mal\u00fd bl\u00e1z\u00ednek, \u017eejo?“ odpov\u011bd\u011bl mi. „J\u00e1 a p\u00e9ct? To fakt ne\u2026 Ale je tady mamka s Gordonem, p\u0159ijeli u\u017e dnes a z\u016fstanou a\u017e do ned\u011ble, kdy let\u00edme na Maledivy.“<\/div>\n
I kdy\u017e u\u017e jsem rohl\u00ed\u010dek spolykal, zakuckal jsem se. Co to sly\u0161\u00edm?<\/div>\n
„My\u2026 my n\u011bkam let\u00edme?“ zeptal jsem se p\u0159ekvapen\u011b, zat\u00edmco Tom se rozchechtal, a\u017e se proh\u00fdbal sm\u00edchy.<\/div>\n
„Ty kdyby ses te\u010f vid\u011bl!“ h\u00fdkal, v obli\u010deji cel\u00fd \u010derven\u00fd z toho ne\u010dekan\u00e9ho z\u00e1chvatu. „\u010cu\u010d\u00ed\u0161 jak p\u00e9ro z gau\u010de!“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli se chl\u00e1mal, ne\u017e se zklidnil natolik, aby byl schopn\u00fd pokra\u010dovat v norm\u00e1ln\u00ed konverzaci.<\/div>\n
„Jo, let\u00edme,“ odpov\u011bd\u011bl. „Za\u0159\u00eddil jsem to, zat\u00edmco jsi spal\u2026 Zlat\u00e1 v\u011bc, ten internet,“ zaculil se na m\u011b.<\/div>\n
Rozz\u00e1\u0159il jsem se jako v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek, jeho\u017e blika\u010dky se zrovna zapojily do elektrick\u00e9 s\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee v ned\u011bli let\u00edme – „<\/div>\n
„Jo, tam, co v\u017edycky,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a naklonil se nade m\u011b. „Jen si to p\u0159edstav. Nikde nikdo. Jen hork\u00e9 slunce\u2026 zlat\u00fd p\u00edsek\u2026 azurov\u00fd oce\u00e1n\u2026 a my dva,“ za\u0161eptal a pol\u00edbil m\u011b na \u010delo. „Mysl\u00edm, \u017ee po ud\u00e1lostech posledn\u00edch t\u00fddn\u016f si to v\u00edce ne\u017e zaslou\u017e\u00edme.“<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se do jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0161pitl jsem. „U\u017e za t\u00fdden touhle dobou\u2026 J\u00e1 se tak t\u011b\u0161\u00edm!“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ objal m\u011b.<\/div>\n
Znovu m\u011b pol\u00edbil, tentokr\u00e1t na rty, a po\u0159\u00e1d m\u011b hypnotizoval sv\u00fdma n\u011b\u017en\u00fdma o\u010dima. V\u0159ele jsem mu jeho polibek vr\u00e1til, a pak jsem se pokusil zvednout. \u0160lo mi to! U\u017e jsem nebyl tak mal\u00e1tn\u00fd, jako p\u0159ed p\u00e1r hodinami! Rozz\u00e1\u0159en\u011b jsem se pod\u00edval na Toma, a ten se z m\u00e9ho \u00fasp\u011bchu radoval se mnou.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 to!“ prohr\u00e1bl mi vlasy. „J\u00e1 jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee v\u0161echno se postupem \u010dasu vr\u00e1t\u00ed k norm\u00e1lu!“<\/div>\n
Radostn\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l a vydal jsem se do kuchyn\u011b, abych se p\u0159iv\u00edtal s rodinou. Byl to pro m\u011b tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, sch\u00e1zet ze schod\u016f a v\u011bd\u011bt, \u017ee u\u017e je za p\u00e1r vte\u0159in po takov\u00e9 dob\u011b uvid\u00edm\u2026 Zastavil jsem se ve dve\u0159\u00edch kuchyn\u011b. Gordon si \u010detl n\u011bjak\u00e9 noviny a mamka st\u00e1la u linky, obaluj\u00edc posledn\u00edch p\u00e1r rohl\u00ed\u010dk\u016f do cukru, a z\u00e1rove\u0148 chystaj\u00edc t\u011bsto na mandlov\u00e1 kole\u010dka. Projel mnou p\u0159\u00edliv radosti. Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee ji zase vid\u00edm!<\/div>\n
„Mami!“ vyk\u0159ikl jsem nad\u0161en\u011b a rozeb\u011bhl se sm\u011brem k n\u00ed.<\/div>\n
„Bille!“ vydechla a rozz\u00e1\u0159ily se j\u00ed o\u010d\u00ed, kdy\u017e upustila v\u0161echny rohl\u00ed\u010dky do cukru a vrhla se mi naproti.<\/div>\n
Padli jsme si do n\u00e1ru\u010de. Byl to tak kouzeln\u00fd okam\u017eik! Ostatn\u011b jako v\u017edycky, kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili z turn\u00e9, ale dnes to bylo je\u0161t\u011b v\u0159elej\u0161\u00ed a \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed. Pot\u00e9 jsem se obr\u00e1til ke Gordonovi, kter\u00fd mezit\u00edm odlo\u017eil noviny.<\/div>\n
„Nazdar chlape,“ stiskl mi ruku a v o\u010d\u00edch se mu m\u00edhaly vesel\u00e9 jisk\u0159i\u010dky. „Tak jak je?“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem se oto\u010dil k Tomovi, kter\u00fd z\u016fstal st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch, op\u00edraj\u00edc se p\u0159itom o futra. Z chov\u00e1n\u00ed mamky a Gordona bylo o\u010dividn\u00e9, \u017ee o tom, co se mi stalo, z\u0159ejm\u011b nev\u011bd\u00ed. Oni o ni\u010dem nev\u011bd\u00ed?<\/em> zeptal jsem se pohledem Toma. Vypad\u00e1 to, \u017ee ne<\/em>, pokr\u010dil rameny v odpov\u011b\u010f. Na\u0161e dal\u0161\u00ed \u00favahy v\u0161ak byly p\u0159eru\u0161eny.<\/div>\n
„Poj\u010fte kluci, sedn\u011bte si, kafe je hotov\u00e9,“ vyb\u00eddla n\u00e1s mamka.<\/div>\n
Nenechali jsme se dvakr\u00e1t pob\u00edzet. Posadili jsme se vedle Gordona, kter\u00fd odlo\u017eil star\u00e9 noviny a m\u00edsto nich se za\u010detl do dne\u0161n\u00edch. Pousm\u00e1l jsem se. V\u016fbec se nezm\u011bnil\u2026<\/div>\n
„Vypad\u00e1te tak hladov\u011b, oba dva!“ m\u011b\u0159ila si n\u00e1s mamka naoko nazloben\u00fdm pohledem. „Jste tak huben\u00ed, hlavn\u011b ty, Bille! Pod\u00edvej se na Toma, ten m\u00e1 aspo\u0148 n\u011bjak\u00e9 svaly, ale ty jsi po\u0159\u00e1d takov\u00e9 vetch\u00e9 tint\u00edtko\u2026 Mus\u00edm si v\u00e1s vykrmit, ne\u017e mi zase odjedete,“ usoudila a dala p\u0159ed ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s tal\u00ed\u0159 pln\u00fd rohl\u00ed\u010dk\u016f. „A nechci vid\u011bt \u017e\u00e1dn\u00e9 zbytky!“ pohrozila prstem a v\u00fdznamn\u011b po m\u011b hodila pohledem.<\/div>\n
„No jo, mami,“ poslu\u0161n\u011b jsem k\u00fdvl hlavou, ale \u0161kodolib\u011b jsem na maminku zamrkal. „Ale jestli tohle v\u0161echno sn\u00edme u\u017e te\u010f, co n\u00e1m zbyde na \u0160t\u011bdr\u00fd den?“<\/div>\n
„Nem\u011bj obavy, brou\u010dku,“ pohladila m\u011b ve vlasech. „V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee toho v\u017edycky nape\u010du tolik, \u017ee to pak j\u00edme od r\u00e1na do ve\u010dera a\u017e do p\u016flky ledna a pak toho je\u0161t\u011b tunu d\u00e1v\u00e1me zmrazit, tak\u017ee to doj\u00edd\u00e1me vlastn\u011b i na Velikonoce.“<\/div>\n
„A jo, promi\u0148, j\u00e1 jsem zapomn\u011bl,“ neodpustil jsem si rejpavou pozn\u00e1mku. Na mam\u010dino velkolep\u00e9 pe\u010den\u00ed se toti\u017e nedalo zapomenout nikdy.<\/div>\n
Vrhli jsme se s Tomem na po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed sv\u00fdch p\u0159\u00edd\u011bl\u016f, a\u017e se n\u00e1m d\u011blaly boule za u\u0161ima, zat\u00edmco mamka za\u010dala s v\u00fdslechem.<\/div>\n
„Tak jak bylo, kluci?“ vypt\u00e1vala se. „Jak\u00e9 bylo turn\u00e9? A co koncerty? Nebyly nikde \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my? A co ty autogrami\u00e1dy? \u010cetla jsem, \u017ee v Mexiku t\u011b, Bille, na chv\u00edli zatkla policie, je to pravda?“<\/div>\n
„Jo,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed dodal uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem: „Fanynky tam u hotelu d\u011blaly stra\u0161n\u00fd bordel, tak si m\u011b tam vy\u010d\u00edhli policajti, dali mi pouta, a \u017ee prej jsem za ten krav\u00e1l zodpov\u011bdn\u00fd\u2026 Ale neum\u011bli ani anglicky, tak mi Tom sehnal ochranku a ti u\u017e je p\u0159ivedli k rozumu,“ ukon\u010dil jsem s \u00fasm\u011bvem p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce sv\u016fj monolog a zhluboka se napil k\u00e1vy. Ach, jak mi tohle rodinn\u00e9 z\u00e1zem\u00ed b\u011bhem na\u0161eho turn\u00e9 v\u017edycky tak chyb\u011blo\u2026<\/div>\n
Najednou se Gordon, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b oto\u010dil list na druhou str\u00e1nku, zni\u010dehonic zakuckal a rozka\u0161lal. \u0160okovan\u011b kulil na noviny o\u010di a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b lapal po dechu. V\u0161ichni jsme na n\u011bj svorn\u011b up\u0159eli pohledy.<\/div>\n
„Co je, co tam p\u00ed\u0161ou?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b Tom. „Zase n\u011bjak\u00fd drb o tom, \u017ee chod\u00edm s p\u011btadvaceti holkami najednou?“<\/div>\n
Gordon ale neodpov\u00eddal. Pod\u00edval se na m\u011b, pak do novin a znovu na m\u011b.<\/div>\n
„Bille?“ zeptal se opatrn\u011b. „M\u016f\u017eeme s maminkou v\u011bd\u011bt, co je pravdy na tomhle?“<\/div>\n
Mamka zbyst\u0159ila.<\/div>\n
„Co tam o n\u011bm p\u00ed\u0161ou?“<\/div>\n
Vym\u011bnil jsem si s Tomem nech\u00e1pav\u00fd pohled. V\u017edy\u0165 u\u017e jsme rodi\u010de d\u00e1vno nau\u010dili na to, aby nev\u011b\u0159ili v\u0161emu, co se o n\u00e1s \u0161ustne, tak pro\u010d te\u010f proboha tak vy\u0161ilujou? Pohl\u00e9dl jsem na str\u00e1nku, kterou p\u0159ede m\u011b Gordon hodil, a do o\u010d\u00ed m\u011b okam\u017eit\u011b ude\u0159ila moje vlastn\u00ed fotka. Nebyl jsem v\u0161ak na n\u00ed s\u00e1m. Za mnou byl David, a nad \u010dernob\u00edl\u00fdm obr\u00e1zkem se ty\u010dil velik\u00fd, nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00fd titulek. BILL KAULITZ: ZN\u00c1SILN\u011aN A MU\u010cEN VLASTN\u00cdM MANA\u017dEREM!<\/div>\n
\u00dapln\u011b mi vyschlo v krku. Zalapal jsem po dechu, a ne\u017e si titulek stihli p\u0159e\u010d\u00edst i Tom s mamkou, vzal si Gordon str\u00e1nku zp\u011bt a \u010detl nahlas.<\/div>\n
„\u0160ok! Mlad\u00fd talentovan\u00fd zp\u011bv\u00e1k, zn\u00e1m\u00fd sv\u00fdm v\u00fdst\u0159edn\u00edm zevn\u011bj\u0161kem, frontman teen skupiny Tokio Hotel, kter\u00e1 m\u00e1 popularitu zejm\u00e9na v publiku v\u011bkov\u00e9 kategorie t\u0159in\u00e1cti a\u017e patn\u00e1cti let, byl zn\u00e1siln\u011bn a mu\u010den vlastn\u00edm mana\u017eerem! Speci\u00e1ln\u011b pro v\u00e1s, na\u0161e \u010dten\u00e1\u0159e, jsme vyp\u00e1trali, co se p\u0159esn\u011b stalo! Na\u0161emu zdroji se toti\u017e povedlo proniknout a\u017e p\u0159\u00edmo do soudn\u00ed m\u00edstnosti, kde v\u010dera prob\u00edhalo sly\u0161en\u00ed s mana\u017eerem Tokio Hotel, Davidem Jostem.“<\/em><\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak m\u011b zal\u00e9v\u00e1 stra\u0161liv\u00e9 horko. Za\u010dal jsem se t\u0159\u00e1st. Pro\u010d to je v novin\u00e1ch? Mamce jsem o tom z\u00e1m\u011brn\u011b nic ne\u0159ekl, abych j\u00ed nekazil V\u00e1noce\u2026 Zhluboka jsem d\u00fdchal a c\u00edtil, jak mi Tom stiskl pod stolem ruku. Gordon mezit\u00edm pokra\u010doval ve \u010dten\u00ed.<\/div>\n
„Podle slov soudce, mana\u017eer sv\u00e9ho sv\u011b\u0159ence pohlavn\u011b zneu\u017e\u00edval, a kdykoliv se neboh\u00fd Bill pokusil ud\u011blat cokoliv na svou obranu, Jost ho nejd\u0159\u00edve jenom slovn\u011b, ale pozd\u011bji i fyzicky mu\u010dil! Podle p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdch d\u016fkaz\u016f Jost Billa nejd\u0159\u00edve jenom p\u00e1rkr\u00e1t ude\u0159il p\u011bst\u00ed, vrazil mu facku nebo ho kopl.<\/em><\/div>\n
To ale nen\u00ed v\u0161echno! Exkluzivn\u011b pro v\u00e1s jsme zjistili, \u017ee Jost sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm zlomil Billovi ruku a n\u00e1sil\u00ed proti zp\u011bv\u00e1kovi se stup\u0148ovalo natolik, \u017ee se Kaulitz podle slov soudce pokusil ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b o sebevra\u017edu! Pot\u00e9 ho Jost znovu bil, tentokr\u00e1t vlastn\u00edm opaskem, dokud chud\u00e1k ob\u011b\u0165 neztratila v\u011bdom\u00ed.“<\/em><\/div>\n
Zbledl jsem je\u0161t\u011b v\u00edc, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9, a Tomovu ruku jsem te\u010f doslova drtil. Ach Gordone, ne\u010dti u\u017e d\u00e1l! Pros\u00edm!<\/em> Jeho hlas se ale nad\u00e1le nel\u00edtostn\u011b vr\u00fdval do m\u00e9 hlavy.<\/div>\n
„V\u0161echno skon\u010dilo ve chv\u00edli, kdy mana\u017eera, p\u00e1chaj\u00edc\u00edho sv\u00e9 zvr\u00e1cenosti, p\u0159istihl p\u0159\u00edmo p\u0159i \u010dinu bratr zp\u011bv\u00e1ka, kytarista Tokio Hotel, Tom Kaulitz. Ten Josta p\u0159emohl a p\u0159edal policii.<\/em><\/div>\n
Bohu\u017eel, b\u011bhem soudn\u00edho procesu ani po n\u011bm, se na\u0161emu zdroji nepoda\u0159ilo k ani jednomu z obou p\u0159\u00edtomn\u00fdch bratr\u016f dostat, abychom zjistili jejich n\u00e1zor na tuhle z\u00e1le\u017eitost. Jost si nyn\u00ed za sv\u00e9 \u0159\u00e1d\u011bn\u00ed odsed\u00ed dvan\u00e1ct let za m\u0159\u00ed\u017eemi.<\/em><\/div>\n
\u00b4Je to du\u0161evn\u011b nemocn\u00fd \u010dlov\u011bk,\u00b4 prohl\u00e1sil o Jostovi Gedeon Schwarz, soudn\u00ed l\u00e9ka\u0159, kter\u00fd byl u jedn\u00e1n\u00ed tak\u00e9 p\u0159\u00edtomen. \u00b4Jeho trest je v pln\u00e9 v\u00fd\u0161i v\u00edce ne\u017e zaslou\u017een\u00fd, a s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed ho \u010dek\u00e1 tak\u00e9 psychiatrick\u00e9 vy\u0161et\u0159en\u00ed.\u00b4<\/em><\/div>\n
Doufejme, \u017ee se z t\u011bchto ud\u00e1lost\u00ed Bill Kaulitz, o n\u011bm\u017e se nyn\u00ed \u0161\u00ed\u0159\u00ed zv\u011bsti ohledn\u011b kolaps\u016f a nervov\u00fdch zhroucen\u00ed, co nevid\u011bt vzpamatuje a nad\u00e1le bude na\u0161i zemi se svou skupinou \u00fasp\u011b\u0161n\u011b reprezentovat na mezin\u00e1rodn\u00edch hudebn\u00edch ocen\u011bn\u00edch, jako tomu bylo doposud.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Kuchyn\u00ed se rozlehlo t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Gordon odlo\u017eil noviny a t\u00e1zav\u011b na m\u011b hled\u011bl. Mamka na m\u011b koukala s vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima a pusou doko\u0159\u00e1n, zat\u00edmco Tom mi pod stolem povzbudiv\u011b stisknul ruku. Zaryt\u011b jsem hled\u011bl do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e a c\u00edtil, jak mi ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e. Nedalo se sice p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee se Davidovo zat\u010den\u00ed n\u011bjak ututl\u00e1, ale p\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee na povrch to vyplave, a\u017e budeme zase na cest\u00e1ch a j\u00e1 mamku jen do telefonu uklidn\u00edm, \u017ee David sice ve v\u011bzen\u00ed skute\u010dn\u011b je, ale \u017ee to, o \u010dem se tak barvit\u011b psalo, jsou zkreslen\u00e9 kecy. A ne, \u017ee se to rodina dozv\u00ed dva dny p\u0159ed \u0160t\u011bdr\u00fdm dnem, bezprost\u0159edn\u011b po procesu! J\u00e1 jsem jim z\u00e1m\u011brn\u011b nic \u0159\u00edkat nehodlal, necht\u011bl jsem jim, vlastn\u011b n\u00e1m v\u0161em, kazit sv\u00e1tky, a na s\u00e1dru, maskovanou mikinou s dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem, jsem u\u017e m\u011bl p\u0159ipravenou v\u00fdmluvu, \u017ee jsem jenom blb\u011b spadl ze schod\u016f p\u0159i vystupov\u00e1n\u00ed z Tourbusu!<\/div>\n
„Bi\u2026 Bille?“ za\u0161eptala mamka. „Je to v\u0161echno\u2026 pravda?“<\/div>\n
Zarputile jsem pokra\u010doval v hypnotizov\u00e1n\u00ed rohl\u00ed\u010dk\u016f a nic jsem ne\u0159\u00edkal.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm!“ nal\u00e9hala. „Pros\u00edm, mluv se mnou! Je to pravda?“<\/div>\n
Neochotn\u011b jsem zvedl hlavu a pod\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed. Necht\u011bl jsem j\u00ed \u0159\u00edkat pravdu. Ale ona si ode m\u011b lhan\u00ed nezaslou\u017eila. Kdyby to m\u011bl b\u00fdt kdokoliv, tak moje mamka nikdy.<\/div>\n
„Ano,“ k\u00fdvl jsem ti\u0161e hlavou. „Je to pravda.“<\/div>\n
„Ach bo\u017ee!“ zakryla si dlan\u00ed \u00fasta a t\u0159e\u0161tila na m\u011b o\u010di. Jasn\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky, kter\u00e9 v nich byly je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, nadobro zmizely a m\u00edsto nich se j\u00ed na \u0159as\u00e1ch za\u010daly t\u0159pytit slzy. Neee! zakv\u00edlel jsem v duchu. P\u0159esn\u011b tohle jsem necht\u011bl! Bleskurychle jsem ji objal kolem krku a nechal ji, a\u010d nerad, aby se mi rozplakala na rameni.<\/div>\n
„To je\u2026 to je hr\u016fza\u2026“ vzlykala. „\u017de\u2026 \u017ee zrovna ty\u2026 Ach Bille\u2026“<\/div>\n
„No tak,“ ti\u0161il jsem ji a m\u00edrn\u011b s n\u00ed pohupoval. Sice mi z toho \u010dl\u00e1nku taky bylo do breku, u\u017e jenom kv\u016fli vzpom\u00ednk\u00e1m, kter\u00e9 se mi zase draly do hlavy, ale te\u010f jsem nemohl d\u00e1t najevo svou slabost. Te\u010f ne. Musel jsem b\u00fdt pro svou maminku siln\u00fd a state\u010dn\u00fd.<\/div>\n
„Klid, mami,“ konej\u0161il jsem ji. „Tak se to\u2026 prost\u011b stalo, no\u2026 Ale je to za n\u00e1mi\u2026 David je za m\u0159\u00ed\u017eemi a v\u0161echno to je u\u017e minulost\u2026 Jedin\u00e9, co si tyhle noviny vymyslely, jsou ty kolapsy\u2026 P\u0159e\u017eil jsem to a jsem \u00fapln\u011b v pohod\u011b\u2026“<\/div>\n
Trvalo snad hodinu, ne\u017e mamka p\u0159estala plakat. Rvalo mi to srdce, kdy\u017e jsem osobu, kter\u00e1 mi dala \u017eivot, vid\u011bl takhle ne\u0161\u0165astnou. I kdy\u017e se pozd\u011bji uklidnila, po\u0159\u00e1d si ot\u00edrala o\u010di a smrkala. St\u00e1le jsem j\u00ed povzbudiv\u011b tiskl ruku.<\/div>\n
„No tak, u\u017e je to zase fajn,“ mumlal jsem po\u0159\u00e1d dokola.<\/div>\n
I kdy\u017e tomu tak ve skute\u010dnosti nebylo, \u017ee by mi bylo fajn, tak to po nekone\u010dn\u00e9m opakov\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b zabralo. Mamka p\u0159estala na\u0159\u00edkat \u00fapln\u011b. Zbytek dne jsme ale str\u00e1vili v lehce napjat\u00e9m tichu. Nikdo nemluvil, jen v krbu hu\u010del ohe\u0148\u2026<\/div>\n
Nevydr\u017eel jsem to nap\u011bt\u00ed. Zvedl jsem se ze \u017eidle. I kdy\u017e byla venku u\u017e tma, prosv\u00edcen\u00e1 jenom pouli\u010dn\u00edmi lampami a b\u011blou\u010dk\u00fdm sn\u011bhem, hodil jsem na sebe kab\u00e1t a omotal si kolem krku \u0161\u00e1lu.<\/div>\n
„Bille, kam jde\u0161?“ zavolala na m\u011b ustaran\u011b mamka.<\/div>\n
„Pry\u010d,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, kdy\u017e jsem se obouval. „Za chv\u00edli jsem zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Bouchl jsem dve\u0159mi a vyrazil kvapn\u00fdm krokem ze zahrady. Kolem m\u011b v\u00ed\u0159il hust\u00fd roj vlo\u010dek a j\u00e1 jsem se na okam\u017eik zastavil u trnit\u00e9ho ke\u0159e bez jedin\u00e9ho l\u00edste\u010dku. Tady to v\u0161echno za\u010dalo. Tady m\u011b otravoval ten paparazzi, kter\u00e9ho jsem bezd\u011b\u010dn\u011b zabil. Odvlekl jsem ho p\u0159\u00edmo pod tenhle ke\u0159. Jako by to bylo v\u010dera. V\u0161echno jsem vid\u011bl tak jasn\u011b, tak z\u0159eteln\u011b. Jedin\u00fd rozd\u00edl byl v tom, \u017ee m\u00edsto hust\u00e9 mlhy tu byl sn\u00edh\u2026<\/div>\n
Nechal jsem nohy, a\u0165 m\u011b nesou, kam se jim zamane. Toulal jsem se ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch a vzpom\u00ednk\u00e1ch, zat\u00edmco pod nohama mi ti\u0161e k\u0159upal sn\u00edh. Nikde nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka a j\u00e1 po chv\u00edli zjistil, \u017ee stoj\u00edm na b\u0159ehu zamrzl\u00e9ho jezera, v jeho\u017e hlubin\u00e1ch jsem tehdy utopil ten fo\u0165\u00e1k. P\u0159ekvapen\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou. Co tady proboha d\u011bl\u00e1m? Pro\u010d m\u011b m\u00e9 podv\u011bdom\u00ed p\u0159ivedlo zrovna sem? V\u017edy\u0165 se ze v\u0161ech sil sna\u017e\u00edm na v\u0161echno zapomenout, tak pro\u010d m\u011b osud vrac\u00ed zp\u00e1tky na za\u010d\u00e1tek, kde se to stalo?<\/div>\n
Nehnut\u011b jsem st\u00e1l jako socha a zamy\u0161len\u011b hled\u011bl p\u0159es hladinu jezera. Nevn\u00edmal jsem, jak kolem m\u011b tan\u010d\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, nec\u00edtil jsem, jak se n\u011b\u017en\u011b dot\u00fdkaj\u00ed m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed a vlas\u016f. Ruce jsem m\u011bl zabo\u0159en\u00e9 v kaps\u00e1ch a podv\u011bdom\u011b si broukal svou vlastn\u00ed p\u00edsni\u010dku. Sn\u00edh pomalu pad\u00e1, ty u\u017e ho dlouho v\u00edce neuc\u00edt\u00ed\u0161\u2026<\/em> Mraziv\u00fd v\u00edtr si pohr\u00e1val s m\u00fdmi vlasy, kdy\u017e m\u011b jimi za\u010dal \u0161lehat do obli\u010deje a mn\u011b se rozdrkotaly zuby. P\u0159esto jsem se v\u0161ak ani nepohnul a nad\u00e1le mnou zm\u00edtal zmatek a nejistota, i kdy\u017e jsem nev\u011bd\u011bl z \u010deho. Setrv\u00e1val jsem ve sv\u00e9 nehybn\u00e9 pozici a sm\u00ed\u0159liv\u011b se vyrovn\u00e1val s t\u00edm, \u017ee m\u011b sem osud p\u0159ivedl, abych tu za sv\u00e9 \u010diny zaplatil. To proto m\u011b tu dr\u017e\u00ed jako p\u0159ibit\u00e9ho. Chce, abych tu umrznul a zem\u0159el\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa C\u00edtil jsem p\u016fvabnou v\u016fni. V\u016fni, kterou velmi dob\u0159e zn\u00e1m. V\u016fni vanilkov\u00fdch rohl\u00ed\u010dk\u016f. Rohl\u00ed\u010dk\u016f, kter\u00e9 se zrovna sund\u00e1valy z plechu, aby mohly nehlu\u010dn\u011b upadnout do hebk\u00e9ho mou\u010dkov\u00e9ho cukru. La\u010dn\u011b jsem nas\u00e1l, ale po\u0159\u00e1d jsem neotv\u00edral o\u010di. V\u011bd\u011bl jsem toti\u017e, \u017ee se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15657","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15657","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15657"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15657\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15657"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15657"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15657"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}