{"id":15674,"date":"2008-12-28T15:30:00","date_gmt":"2008-12-28T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15638"},"modified":"2008-12-28T15:30:00","modified_gmt":"2008-12-28T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/28\/chaos-v-dusi-26\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 26."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Celou cestu jsem ani nedutal. Jenom jsem koulel o\u010dima, z \u010dela mi sem tam stekla kr\u016fp\u011bj potu, na \u0159as\u00e1ch se ob\u010das zat\u0159pytila slza, ale krom ob\u010dasn\u00e9ho popot\u00e1hnut\u00ed jsem ze sebe nevydal ani hl\u00e1sku. Z\u016fstal jsem le\u017eet tak, jak m\u011b Tom polo\u017eil, a ani jsem se nehnul. Nedok\u00e1zal jsem to. Nem\u011bl jsem sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, co se to se mnou d\u011bje, pro\u010d mi je tak, jak mi je, kdy\u017e mi nikdy takhle nebylo. P\u0159ipadal jsem si tak bezmocn\u00fd.<\/div>\n
Kdy\u017e Saki zastavil p\u0159ed na\u0161\u00edm domem, pomohl Tomovi vyt\u00e1hnout m\u011b z auta. Sna\u017eil jsem se s nimi spolupracovat, ale nemohl jsem. Byl to tak zni\u010duj\u00edc\u00ed pocit. Asi to na mn\u011b bylo vid\u011bt, \u017ee m\u011b to tr\u00e1p\u00ed, \u017ee se sna\u017e\u00edm ze v\u0161ech sil, ale marn\u011b, proto\u017ee Tom mi n\u011b\u017en\u011b ot\u0159el slzy a smutn\u011b se na m\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, to bude dobr\u00fd,“ konej\u0161il m\u011b. „Neh\u00fdbej se, a\u0165 se je\u0161t\u011b v\u00edc nevys\u00edl\u00ed\u0161. Postar\u00e1m se o tebe.“<\/div>\n
Nato m\u011b l\u00e1skypln\u011b uchopil do n\u00e1ru\u010de a nesl m\u00e9 bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo do domu. Pro\u0161el dve\u0159mi, kter\u00e9 mu Saki otev\u0159el, a donesl m\u011b a\u017e do m\u00e9ho pokoje, kde m\u011b polo\u017eil na postel. Sundal mi kab\u00e1t a boty a p\u0159ikryl m\u011b a\u017e po krk pe\u0159inou. Pak m\u011b za\u010dal hladit po tv\u00e1\u0159\u00edch a na \u010dele, zat\u00edmco j\u00e1 na n\u011bj strnule hled\u011bl bezmocn\u00fdma o\u010dima. Jeho dotyky m\u011b h\u0159\u00e1ly u srdce, a i kdy\u017e jsem mu zat\u00edm nemohl d\u00e1t odezvu jinak, ne\u017e velice slabounk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, post\u0159ehl to. Usm\u00e1l se na m\u011b a v o\u010d\u00edch se mu po dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt rozz\u00e1\u0159ily ty n\u00e1dhern\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky, kter\u00e9 mohl m\u00edt ve sv\u00e9m pohledu jedin\u011b on. Zlatav\u00e9 te\u010dky v jeho duhovk\u00e1ch op\u011bt evokovaly dojem hv\u011bzdn\u00e9ho prachu, zat\u00edmco venku se zpod hust\u00fdch mrak\u016f vydral jeden jedin\u00fd v\u00e1hav\u00fd slune\u010dn\u00ed paprsek, kter\u00fd br\u00e1\u0161ku pohladil po obli\u010deji. A j\u00e1 op\u011bt zji\u0161\u0165oval, jak moc je Tom n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
Po chv\u00edli se zvedl. Vypla\u0161en\u011b jsem se po n\u011bm pod\u00edval. Kam jde? Snad m\u011b tu nechce nechat samotn\u00e9ho! Pros\u00edm, to ne, te\u010f m\u011b nem\u016f\u017ee opustit! Tome, necho\u010f pry\u010d! Tak zoufale jsem se na tuhle my\u0161lenku soust\u0159edil, a\u017e m\u00e9 rty opustilo polohlasn\u00e9 chraplav\u00e9 „Neee“. Tom, i kdy\u017e byl u\u017e u dve\u0159\u00ed, se p\u0159ekvapen\u011b zarazil.<\/div>\n
\n
„Ty zase mluv\u00ed\u0161?“ rozz\u00e1\u0159il se jako slun\u00ed\u010dko a vrhl se mi kolem krku. „Ty u\u017e to zase dok\u00e1\u017ee\u0161! To znamen\u00e1, \u017ee u\u017e ti \u0161ok tro\u0161ku polevil!“<\/div>\n
Nev\u00edm, jestli m\u011bl pravdu. C\u00edtil jsem se po\u0159\u00e1d tak slab\u00fd a sotva jsem se h\u00fdbal\u2026 Ale aspo\u0148 u\u017e jsem mohl zase mluvit, sice jen hodn\u011b potichu, ale p\u0159eci jen.<\/div>\n
„Kam\u2026 kam jde\u0161?“ zamumlal jsem a up\u0159el na n\u011bj smutn\u00fd pohled. „Pros\u00edm, bu\u010f tu se mnou\u2026“<\/div>\n
Zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti jen uva\u0159it \u010daj, aby se ti ulevilo\u2026 Ale pravda, to vlastn\u011b m\u016f\u017ee ud\u011blat Saki\u2026 Saki?“ houkl do chodby.<\/div>\n
„No?“ ozvalo se zespoda a podle vzd\u00e1len\u00e9ho prask\u00e1n\u00ed d\u0159\u00edv\u00ed n\u00e1\u0161 bodyguard nejsp\u00ed\u0161e rozd\u011bl\u00e1val v ob\u00fdv\u00e1kov\u00e9m krbu ohe\u0148.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, \u017ee Billovi ud\u011bl\u00e1\u0161 \u010daj? \u010cern\u00fd a hodn\u011b sladk\u00fd, tak, jak ho m\u00e1 r\u00e1d\u2026 t\u0159eba mu to ulev\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Jasn\u00fd, spolehni se,“ odpov\u011bd\u011bl Saki. „D\u00e1\u0161 si taky?“<\/div>\n
„J\u00e1? T\u0159eba,“ k\u00fdvl hlavou Tom a znovu si p\u0159isedl na hranu moj\u00ed postele.<\/div>\n
Byl jsem mu hodn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee neode\u0161el. V jeho p\u0159\u00edtomnosti mi bylo tak kr\u00e1sn\u011b a c\u00edtil jsem, \u017ee m\u011b slabost sice pomalou\u010dku a neochotn\u011b, ale p\u0159itom docela citeln\u011b opou\u0161t\u00ed. Dech se mi zklid\u0148oval a m\u011bl jsem pocit, \u017ee u\u017e ani v o\u010d\u00edch nem\u00e1m takov\u00fd strach, jako je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. P\u0159esto jsem ale nebyl je\u0161t\u011b v po\u0159\u00e1dku, byl jsem po\u0159\u00e1d tak vys\u00edlen\u00fd, \u017ee jsem se nemohl h\u00fdbat v\u00edce, ne\u017e z\u00e1p\u011bst\u00edmi a kotn\u00edky. Smutn\u011b jsem si povzdechl. V t\u00e9\u017ee vte\u0159in\u011b dopadl Tom\u016fv hebk\u00fd ukazov\u00e1\u010dek na m\u00e9 rty.<\/div>\n
„No tak,“ ti\u0161il m\u011b. „Nesmutni\u2026 U\u017e je po v\u0161em\u2026 David je na dvan\u00e1ct let za m\u0159\u00ed\u017eemi a p\u016fjde nejsp\u00ed\u0161 nav\u00edc i na psychiatrick\u00fd vy\u0161et\u0159en\u00ed, tebe z ni\u010deho neobvinili, tak\u017ee u\u017e je zase dob\u0159e!“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ hlesl jsem ti\u0161e a nedok\u00e1zal se odtrhnout od jeho o\u010d\u00ed, kter\u00e9 m\u011b p\u0159itahovaly jako dva jisk\u0159iv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 magnety. „Ale p\u0159ipad\u00e1m si jako p\u0159ejet\u00fd parn\u00edm v\u00e1lcem\u2026 Nem\u016f\u017eu se ani moc h\u00fdbat\u2026“<\/div>\n
„A ty se div\u00ed\u0161?“ nadzvedl Tom obo\u010d\u00ed. „Po tom v\u0161em, co ti ten parchant ud\u011blal? V\u017edy\u0165 to by norm\u00e1ln\u00edho \u010dlov\u011bka u\u017e d\u00e1vno p\u0159ivedlo do bl\u00e1zince, kde\u017eto tob\u011b to ud\u011blalo jenom siln\u00fd \u0161ok p\u0159ed soudem! Je\u0161t\u011b\u017ee ty nejsi norm\u00e1ln\u00ed\u2026“<\/div>\n
Tak tohle jsem nevydr\u017eel. Dostal jsem ze sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky a jeho filozofov\u00e1n\u00ed v\u00fdtlem. Jen\u017ee to se neprojevilo jako moc dobr\u00fd n\u00e1pad, m\u00e9 svaly v obli\u010deji byly po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b ztuhl\u00e9, a j\u00e1 se nedok\u00e1zal v\u00edce ne\u017e pousm\u00e1t, a z toho tlaku, kter\u00fd ve mn\u011b Tomova pozn\u00e1mka vyvolala, m\u011b hodn\u011b rozbolely tv\u00e1\u0159e. Vy\u010d\u00edtav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„To mi d\u011bl\u00e1\u0161 schv\u00e1ln\u011b, \u017eejo? Kdy\u017e se nem\u016f\u017eu sm\u00e1t,“ hodil jsem na n\u011bj l\u00edtostiv\u00fd pohled.<\/div>\n
„Promi\u0148, Bill\u00ed,“ omluvil se mi. „J\u00e1 jsem si ale jenom nemohl odpustit skute\u010dnou realitu\u2026 Ne, to byl vtip,“ ujistil m\u011b a na usm\u00ed\u0159enou m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. Byl nade mnou tak bl\u00edzko, \u017ee jsem mohl spo\u010d\u00edtat ka\u017edou jeho dlouhou \u0159asu. A skl\u00e1n\u011bl se je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e\u2026<\/div>\n
A pak se na\u0161e rty spojily v jemn\u00e9m dotyku. Bylo poznat, \u017ee od na\u0161eho posledn\u00edho bli\u017e\u0161\u00edho kontaktu je Tom sp\u00ed\u0161e v\u00e1hav\u00fd a nejist\u00fd. Letmo se m\u011b dotkl a u\u017e to vypadalo, \u017ee se chce zase vzd\u00e1lit. Snad aby mi nep\u0159ipom\u00ednal minulost. J\u00e1 jsem to ale nehodlal p\u0159ipustit. Miloval jsem sv\u00e9ho bratra, i kdy\u017e jsem to dosud moc nedok\u00e1zal, tak u\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee Tomovo m\u00edsto v m\u00e9m srdci nikdy nikdo nenahrad\u00ed, a cht\u011bl jsem na minulost zapomenout. U\u017e jenom kv\u016fli n\u011bmu.<\/div>\n
Tro\u0161ku jsem sv\u00e9 rty na\u0161pulil, on to ale asi nepochopil a vzdaloval se ode m\u011b. Ne! Tohle ned\u011blej! Poj\u010f zp\u00e1tky ke mn\u011b, pros\u00edm!<\/em> p\u0159esv\u011bd\u010doval jsem ho v duchu. Byl jsem z toho ne\u0161\u0165astn\u00fd, pot\u0159eboval jsem, aby se m\u011b dot\u00fdkal! Jakkoliv\u2026 S nejv\u011bt\u0161\u00edm vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sv\u00fdch sil jsem tro\u0161ku nadzvedl hlavu, abych dohnal jeho prchaj\u00edc\u00ed rty.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Tys h\u00fdbnul hlavou,“ vydechl radostn\u011b. „No vid\u00ed\u0161, \u017ee se ti to zlep\u0161uje!“<\/div>\n
Neunikl mu v\u0161ak m\u016fj prosebn\u00fd pohled, kter\u00fd se up\u00ednal na jeho sametov\u00e9 rty. Pochopil. Pomalu se ke mn\u011b vracel. Kdy\u017e u\u017e n\u00e1s v\u0161ak od sebe d\u011blily jenom milimetry, t\u00e1zav\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b to tak chce\u0161?“ zeptal se m\u011b opatrn\u011b. „J\u00e1 jen, \u017ee\u2026 t\u011b nechci do ni\u010deho tla\u010dit, v\u00edm, jak ses k tomuhle v\u017edycky stav\u011bl. Nemus\u00ed\u0161 to d\u011blat z vd\u011b\u010dnosti, \u017ee jsem t\u011b dostal od toho hajzla. Ud\u011blal bych to, i kdybych t\u011b nemiloval\u2026“<\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm, p\u0161\u0161\u0161t,“ za\u0161kemral jsem a smutn\u00fdma o\u010dima se zahled\u011bl do t\u011bch jeho. „J\u00e1 to\u2026 ned\u011bl\u00e1m z vd\u011b\u010dnosti. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee t\u011b opravdu miluju, tak jako ty miluje\u0161 m\u011b\u2026 A to jsem ti u\u017e \u0159\u00edkal\u2026 Ale m\u00e1m strach,“ sto\u010dil jsem smutn\u011b hlavu sm\u011brem ke zdi. „J\u00e1\u2026 nev\u00edm, jestli to zvl\u00e1dnu\u2026 ti to v\u0161echno opl\u00e1cet\u2026 Jestli ti budu sta\u010dit\u2026 Nechci, aby ses kv\u016fli mn\u011b omezoval\u2026“<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak m\u011b v o\u010d\u00edch znovu za\u010d\u00edn\u00e1 p\u00e1lit, jak se mi do nich hrnuly slzy. Opravdu jsem necht\u011bl, aby br\u00e1\u0161ka, navykl\u00fd na ak\u010dn\u00ed milostn\u00e9 radov\u00e1nky, trp\u011bl kv\u016fli m\u00e9mu psychick\u00e9mu komplexu. V tu chv\u00edli m\u011b ale chytil za bradu a prudce mi sto\u010dil hlavu sm\u011brem k sob\u011b, a\u017e m\u011b z toho p\u00edchlo za krkem. Set\u0159el mi z \u0159as slzy a nal\u00e9hav\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Bille\u2026 pros\u00edm,“ vydechl. „\u0158\u00edk\u00e1\u0161 mi pravdu? Opravdu to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 proto, \u017ee to c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ano,“ \u0161pitl jsem. „Ale nechci t\u011b nijak omezova – „<\/div>\n
Polo\u017eil mi prsty na rty.<\/div>\n
„Neomezuje\u0161 m\u011b,“ za\u0161eptal. „Jestli to mysl\u00ed\u0161 opravdu v\u00e1\u017en\u011b – „<\/div>\n
Zak\u00fdval jsem hlavou, \u017ee ano. No nene! Jak se p\u0159i jednom rozhovoru za\u010d\u00edn\u00e1m pomalu rozh\u00fdb\u00e1vat! A jde to skoro samo!<\/div>\n
“ – tak m\u00e1\u0161 m\u00e9 slovo, \u017ee na tebe v\u016fbec nesp\u011bch\u00e1m,“ zd\u016fraznil posledn\u00ed slovo. Chv\u00edli mi up\u0159en\u011b koukal do o\u010d\u00ed a pak pokra\u010doval.<\/div>\n
„Bill\u00ed, v\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. Po tom v\u0161em, co jsi s t\u00edm b\u00edd\u00e1kem pro\u017eil. A \u00fapln\u011b t\u011b ch\u00e1pu, \u017ee se te\u010f n\u011bjak\u00e9ho bli\u017e\u0161\u00edho kontaktu boj\u00ed\u0161, to je samoz\u0159ejm\u00e9! Ale jestli m\u00e1\u0161 strach jenom z tohohle, tak se neboj. Po\u010dk\u00e1m, ne\u017e se ti bude cht\u00edt\u2026 Ne\u017e bude\u0161 cht\u00edt n\u011bco bli\u017e\u0161\u00edho ty s\u00e1m. A po\u010dk\u00e1m r\u00e1d, i kdyby to m\u011blo trvat n\u011bkolik let! Pro tebe ud\u011bl\u00e1m cokoliv\u2026 a spole\u010dn\u011b to p\u0159ekon\u00e1me, v\u011b\u0159 mi\u2026 J\u00e1 ti toti\u017e v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to s postupem \u010dasu zvl\u00e1dne\u0161\u2026 A pokud nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 ani s\u00e1m sob\u011b, ani mn\u011b, v\u011b\u0159 n\u00e1m ob\u011bma\u2026“<\/div>\n
Jeho slova m\u011b dojala. On by se skute\u010dn\u011b z\u0159ekl sv\u00fdch milostn\u00fdch n\u00e1vyk\u016f jenom kv\u016fli mn\u011b? Opravdu by na m\u011b takhle \u010dekal? Necht\u011bl jsem tomu v\u011b\u0159it, ale Tom\u016fv pohled mluvil za v\u0161e a tvrdil prav\u00fd opak.<\/div>\n
„Tommy, ty bys opravdu – „<\/div>\n
„Ano,“ nenechal m\u011b domluvit. „Pokud bude\u0161 cht\u00edt ty\u2026“<\/div>\n
Na tohle byla mo\u017en\u00e1 jen jedna jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f. Nadzvedl jsem hlavu, kam a\u017e mi to m\u00e9 ztuhl\u00e9 t\u011blo dovolovalo, a dlouze, l\u00e1skypln\u011b Toma pol\u00edbil. Do toho polibku jsem d\u00e1val v\u0161e – sv\u016fj vd\u011bk, l\u00e1sku i omluvu za to, jak dlouho jsem ho nech\u00e1val \u010dekat. Tom nez\u016fst\u00e1val pozadu. Jemn\u00fdm tlakem m\u011b donutil op\u011bt polo\u017eit hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159 a vp\u00edjel se do m\u00fdch \u00fast. Bo\u017ee\u2026 Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem si uv\u011bdomil, jak moc dok\u00e1\u017ee b\u00fdt polibek n\u00e1dhern\u00fd. I kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl s l\u00edb\u00e1n\u00edm p\u00e1r zku\u0161enost\u00ed, tak to bylo akor\u00e1t s br\u00e1chou v dob\u00e1ch, kdy jsem se k n\u011bmu stav\u011bl je\u0161t\u011b odm\u00edtav\u011b, a pak s Davidem, kter\u00fd m\u011b t\u00edm z\u00e1m\u011brn\u011b mu\u010dil. O to v\u00edc jsem si te\u010f vychutn\u00e1val ty n\u00e1dhern\u00e9 pocity, kter\u00e9 m\u011b spolu s Tomov\u00fdm jazykem zaplavovaly\u2026<\/div>\n
Prudce jsme se od sebe odtrhli, kdy\u017e jsme na schodech zaslechli kroky. Bylo to na vte\u0159inu akor\u00e1t, v momentu, kdy se Tom dostal ode m\u011b do jak\u017e tak\u017e pat\u0159i\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti, vstoupil do pokoje Saki se dv\u011bma \u0161\u00e1lky \u010daje.<\/div>\n
„Tak, n\u011bco tepl\u00e9ho do \u017ealudku na posiln\u011bnou,“ zahlaholil, kdy\u017e jsem k n\u011bmu sto\u010dil hlavu. „Jak je na\u0161emu pacientovi?“<\/div>\n
„U\u017e m\u016f\u017ee celkem slu\u0161n\u011b mluvit, a tro\u0161ku se i h\u00fdb\u00e1,“ informoval ho ihned Tom. „Ale h\u00fdb\u00e1 jen hlavou a konci z\u00e1p\u011bst\u00ed a kotn\u00edk\u016f,“ dodal posmutn\u011ble.<\/div>\n
Saki do\u0161el a\u017e k n\u00e1m. Polo\u017eil hrn\u00ed\u010dky na no\u010dn\u00ed stolek a povzbudiv\u011b se na m\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd,“ mrkl na m\u011b. „Nejd\u00fdl za p\u00e1r hodin bude\u0161 zase ok\u2026 Hele, vydr\u017e\u00edte to tu do ve\u010dera sami? Sjel bych rodin\u011b nakoupit p\u00e1r d\u00e1rk\u016f pod strome\u010dek.“<\/div>\n
„Beze v\u0161eho,“ m\u00e1vl rukou Tom. „V\u017edy\u0165 jsi u n\u00e1s stejn\u011b po\u0159\u00e1d, tak a\u0165 t\u011b taky doma vid\u011bj\u2026 Krom toho, za t\u0159i dny jsou V\u00e1noce, tak u\u017e doma klidn\u011b z\u016fsta\u0148 a\u017e do konce roku, taky si zaslou\u017e\u00ed\u0161 oddech\u2026 My to tu zvl\u00e1dnem, a kdyby byl n\u011bjakej probl\u00e9m, tak zavol\u00e1me, ok?“<\/div>\n
„Ok,“ potvrdil Saki. „D\u00edky moc\u2026 Ale stejn\u011b v\u00e1s pro jistotu budu jezdit kontrolovat,“ zamrkal na n\u00e1s u dve\u0159\u00ed. „Tak se zat\u00edm m\u011bjte!“<\/div>\n
„Ty taky,“ zavolal za n\u00edm Tom. „A kdybychom se u\u017e do t\u00e9 doby nevid\u011bli, tak hezk\u00fd sv\u00e1tky!“<\/div>\n
„D\u00edky, v\u00e1m taky a nepodpalte hlavn\u011b bar\u00e1k!“ za\u017eertoval Saki a ode\u0161el.<\/div>\n
Chv\u00edli jsme naslouchali jeho sl\u00e1bnouc\u00edm krok\u016fm, a kdy\u017e p\u0159ed domem zabrumlal motor jeho auta a on odjel, Tom se na m\u011b pod\u00edval. I kdy\u017e bylo venku je\u0161t\u011b sv\u011btlo, jeho tv\u00e1\u0159 oza\u0159ovala barevn\u00e1 sv\u011bt\u00e9lka z blika\u010dek v okn\u011b.<\/div>\n
„Kde\u017ee jsme to skon\u010dili?“ zeptal se s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
M\u00edsto odpov\u011bdi jsem se na n\u011bj zaculil a na\u0161pulil rty. Nenechal se dlouho pob\u00edzet. Zase a znovu se jich dot\u00fdkal v letm\u00fdch polibc\u00edch, ne\u017e se ust\u00e1lil a vplul do m\u00fdch \u00fast sv\u00fdm jazykem. Hladil mi p\u0159itom dlan\u011bmi ob\u011b tv\u00e1\u0159e, \u010delo i zav\u0159en\u00e1 o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. M\u011bl jsem pocit, jako by se mi v \u017ealudku n\u00e1hle t\u0159epotalo snad tis\u00edc mot\u00fdlk\u016f, kte\u0159\u00ed m\u011b sv\u00fdmi hebk\u00fdmi k\u0159\u00eddly \u0161imrali po cel\u00fdch m\u00fdch \u00fatrob\u00e1ch. Rozev\u0159el jsem \u00fasta je\u0161t\u011b v\u00edc a odv\u00e1\u017eil se sv\u00fdm jazykem dotknout jeho patra.<\/div>\n
V moment\u011b, kdy se kuli\u010dka m\u00e9ho piercing zevnit\u0159 dotkla jeho tv\u00e1\u0159\u00ed a posl\u00e9ze i patra, Tom ustal ve sv\u00fdch polibc\u00edch a jako by zkamen\u011bl. Nechal sv\u016fj jazyk tam, kde byl, a jeho ruce, kter\u00e9 se mi te\u010f prob\u00edraly vlasy, se mi tro\u0161ku zaryly do k\u016f\u017ee na hlav\u011b. Pootev\u0159el jsem o\u010di a vid\u011bl jsem, jak m\u00e1 ty sv\u00e9 zav\u0159en\u00e9. I kdy\u017e jsem mu sice do o\u010d\u00ed d\u00edky tomu nevid\u011bl, vyza\u0159ovalo z n\u011bj, jak moc je \u0161\u0165astn\u00fd, a ten fakt zp\u016fsobil, \u017ee mnou za\u010dala proj\u00ed\u017ed\u011bt jedna mocn\u00e1 vlna euforie za druhou. Byl jsem tak vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee se mi povedlo p\u0159ivodit mu ty kouzeln\u00e9 pocity, kter\u00e9 a\u017e dosud p\u0159in\u00e1\u0161el on mn\u011b.<\/div>\n
Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch? minut\u00e1ch? hodin\u00e1ch? se Tom op\u011bt vzpamatoval a za\u010dal mi pohyby m\u00e9ho jazyka vracet i s \u00farokama. Dokonce se dostal i tro\u0161ku hloub\u011bji, a\u017e do m\u00e9ho krku, kam se dosud dostal jenom David\u2026<\/div>\n
Nepatrn\u011b jsem sebou \u0161kubl, kdy\u017e se m\u011b dotkl v m\u00edstech, kde m\u011b David\u016fv jazyk dusil. Sna\u017eil jsem se sice ovl\u00e1dnout, ale to trhnut\u00ed jsem nedok\u00e1zal potla\u010dit. I kdy\u017e jsem se sna\u017eil, aby bylo pokud mo\u017eno co nejslab\u0161\u00ed, Tom ho zaregistroval. Odpojil se ode m\u011b a omluvn\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ omlouval se ti\u0161e, j\u00e1 ale prudce vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje, Tommy, v\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku! J\u00e1 jen\u2026“<\/div>\n
Zarazil jsem se a nev\u011bd\u011bl, jak d\u00e1l pokra\u010dovat. Jak mu jenom m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee i kdy\u017e m\u011b to jako by dusilo, tak to byl nejsp\u00ed\u0161 jenom reflex z minulosti, kdy tomu tak opravdu bylo? Jak mu vysv\u011btlit, \u017ee i kdy\u017e jsem sebou trhl a na okam\u017eik znovu za\u017eil hr\u016fznou vzpom\u00ednku, tak \u017ee to chci v sob\u011b potla\u010dit, \u017ee chci nad sv\u00fdm traumatem zv\u00edt\u011bzit?<\/div>\n
„Na,“ \u0159ekl a pod\u00e1val mi hrn\u00ed\u010dek s \u010dajem. „Skoro bychom na n\u011bj zapomn\u011bli.“<\/div>\n
Vjel mi svou rukou pod krk, nadzvedl mi hlavu a p\u0159ilo\u017eil mi \u0161\u00e1lek ke rt\u016fm. Poslu\u0161n\u011b jsem pil a pil, dokud nebyl \u0161\u00e1lek pr\u00e1zdn\u00fd. Tom m\u011b potom polo\u017eil a znovu m\u011b p\u0159ikryl pe\u0159inou. Pot\u00e9 do sebe kopl sv\u016fj \u010daj. Nev\u00edm pro\u010d, v\u017edy\u0165 jsem moc unaven\u00fd nebyl, teda aspo\u0148 jsem si to myslel, ale n\u011bjak se mi za\u010daly kl\u00ed\u017eit o\u010di.<\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm,“ za\u0161kemral jsem. „\u017de tu te\u010f bude\u0161 se mnou?“<\/div>\n
Lehce p\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano,“ odpov\u011bd\u011bl. „V\u017edy\u0165 se snad nechyst\u00e1m pry\u010d, nebo jo?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou a c\u00edtil, jak se mi sp\u00e1nek pomalou\u010dku vkr\u00e1d\u00e1 do mozku. „Ale j\u00e1\u2026 se boj\u00edm usnout,“ hlesl jsem. „N\u011bco se mi zase bude zd\u00e1t\u2026“<\/div>\n
P\u0159i t\u00e9 my\u0161lence se mi sev\u0159el \u017ealudek. Pros\u00edm, j\u00e1 u\u017e nechci, aby se mi zd\u00e1lo cokoliv z minulosti! Nechci zase vid\u011bt Davida nebo o\u017eivl\u00e9 mrtvoly, pros\u00edm? Pro\u010d nem\u016f\u017ee minulost prost\u011b zem\u0159\u00edt?<\/div>\n
Uc\u00edtil jsem, jak si Tom lehl vedle m\u011b. Jeho ruce se semkly kolem m\u00fdch ramen a up\u0159en\u011b se mi zad\u00edval do zatem\u0148uj\u00edc\u00edch se o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Neboj, Bill\u00ed,“ za\u0161eptal. „Nedovol\u00edm, aby se ti zd\u00e1lo n\u011bco o\u0161kliv\u00e9ho. Nesm\u00ed\u0161 se b\u00e1t usnout, t\u00edm to jenom p\u0159ivol\u00e1\u0161\u2026 Hezky spinkej a neboj, j\u00e1 t\u011b budu chr\u00e1nit. Slibuju.“<\/div>\n
Pol\u00edbil m\u011b na \u010delo, a st\u00e1le m\u011b sv\u00edraj\u00edc ve sv\u00e9m n\u011b\u017en\u00e9m objet\u00ed, za\u010dal m\u011b hladit po z\u00e1dech. Ti\u0161e jsem si povzdychnul. Jeho slova sice zn\u011bla kr\u00e1sn\u011b, ale ur\u010dit\u011b to m\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry nezapla\u0161\u00ed. Aspo\u0148, \u017ee tu le\u017e\u00ed se mnou\u2026 nebudu to m\u00edt daleko, a\u017e se zase probud\u00edm strachy a se slzami v o\u010d\u00edch\u2026 Nechal jsem ho, a\u0165 m\u011b hlad\u00ed, tro\u0161ku m\u011b to uklid\u0148ovalo, a\u010d ne \u00fapln\u011b. Nejist\u00fdm krokem jsem se vydal k tajupln\u00e9 br\u00e1n\u011b sn\u016f a doufal, \u017ee m\u00e1m za sebou sv\u00e9ho neviditeln\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd pro m\u011b znamenal v\u0161e na tomhle sv\u011bt\u011b a o kter\u00e9m jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b bude chr\u00e1nit a nikdy m\u011b neopust\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Celou cestu jsem ani nedutal. Jenom jsem koulel o\u010dima, z \u010dela mi sem tam stekla kr\u016fp\u011bj potu, na \u0159as\u00e1ch se ob\u010das zat\u0159pytila slza, ale krom ob\u010dasn\u00e9ho popot\u00e1hnut\u00ed jsem ze sebe nevydal ani hl\u00e1sku. Z\u016fstal jsem le\u017eet tak, jak m\u011b Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15674","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15674","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15674"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15674\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15674"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15674"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15674"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}