{"id":15676,"date":"2008-12-28T14:30:00","date_gmt":"2008-12-28T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15640"},"modified":"2008-12-28T14:30:00","modified_gmt":"2008-12-28T13:30:00","slug":"need-your-voice-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/28\/need-your-voice-11\/","title":{"rendered":"Need your voice 11."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, je pozd\u011b,“ vydechl vz\u00e1p\u011bt\u00ed, a pomalounku se od Toma zase odsouval.<\/div>\n
Tak moc mu cht\u011bl odpustit a b\u00fdt takov\u00fd jako p\u0159edt\u00edm. Ale p\u00e1r v\u011bt p\u0159eci nedok\u00e1\u017ee smazat ty t\u0159i roky, kter\u00e9 probre\u010del s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se snad n\u011bco zm\u011bn\u00ed. V\u017edy, kdy za\u010dal alespo\u0148 tro\u0161ku doufat a v\u011b\u0159it, jej Tom sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm zase vr\u00e1til zp\u00e1tky na zem a nel\u00edtostn\u011b po jeho nad\u011bji \u0161lapal. A najednou?! Noc p\u0159ed jeho odchodem se Tom najednou obr\u00e1t\u00ed a on mu m\u00e1 nad\u0161en\u011b vl\u00edtnout do n\u00e1ru\u010de? I kdy\u017e ud\u011blali chybu oba, Bill byl jedin\u00fdm, kdo v\u017edy doufal, zat\u00edmco Tom pova\u017eoval jejich vztah za ztracen\u00fd. A a\u010dkoliv jej to bolelo, nedok\u00e1zal s t\u00edm nic ud\u011blat a to mu Bill prost\u011b nemohl jenom tak odpustit. Tolikr\u00e1t jej vid\u011bl plakat\u2026 tolikr\u00e1t mu on s\u00e1m zp\u016fsobil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed slzy, p\u0159esto jej v\u0161ak nikdy nedok\u00e1zal ut\u011b\u0161it\u2026 Dokonce u\u017e i Bill s\u00e1m v sob\u011b na\u0161el posledn\u00ed zbytek hrdosti a ozn\u00e1mil konec! Pro svou kapelu a hlavn\u011b pro sv\u00e9ho bratra u\u017e nem\u00ednil zazp\u00edvat jedin\u00e9 slovo! Tohle byl trest, jak pro n\u011bj, tak i pro Toma\u2026<\/div>\n
Nev\u011b\u0159il, \u017ee by je je\u0161t\u011b n\u011bkdy dok\u00e1zalo n\u011bco spojit. A i kdyby se to stalo, to n\u011bco by muselo b\u00fdt daleko siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e oni dva. To „n\u011bco“ by je muselo \u00fapln\u011b pohltit, aby dok\u00e1zali odpustit a znovu milovat. A to „n\u011bco“ Bill hledat ji\u017e nezvl\u00e1dal.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee \u00fat\u011bkem se to vy\u0159e\u0161\u00ed?“ Tom na n\u011bj hled\u011bl zni\u010den\u00fdm pohledem a p\u0159i\u0161el si jako hlup\u00e1k. A\u017e tady zjistil, \u017ee litovat sv\u00e9 chyby a \u0159\u00edct promi\u0148, z\u0159ejm\u011b nesta\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To ne. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne. Ale bude snaz\u0161\u00ed b\u00fdt daleko od tebe a b\u00fdt v pohod\u011b, ne\u017e abych byl u tebe a po\u0159\u00e1d se tr\u00e1pil,“ Bill se skr\u010dil do klub\u00ed\u010dka a hlavu op\u0159el o r\u00e1m postele. Trpce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se uh\u00fdbat Tomov\u00fdm o\u010d\u00edm, je\u017e \u00famysln\u011b vyhled\u00e1valy jeho pohled. Rty m\u011bl slan\u00e9 p\u0159\u00edchuti ostr\u00fdch slz, a i kdy\u017e se sna\u017eil, nedok\u00e1zal p\u0159estat plakat. Mo\u017en\u00e1 myslel, \u017ee to bude snaz\u0161\u00ed\u2026 mo\u017en\u00e1 myslel, \u017ee to v\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00ed, jenom\u017ee to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed\u2026 Tom se sna\u017eil naj\u00edt k n\u011bmu cestu, ale ne\u0161lo to. Jako by se i ten posledn\u00ed zbytek nad\u011bje pr\u00e1v\u011b z\u0159\u00edtil do propasti, je\u017e je od sebe d\u011blila.<\/div>\n
\n
„A kam chce\u0161 jako j\u00edt? To se vr\u00e1t\u00ed\u0161 zp\u00e1tky k m\u00e1m\u011b a tam bude\u0161 cel\u00e9 dny jenom bre\u010det a litovat sv\u00fdch chyb?!“ Tom u\u017e nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u010dir\u00fdm zoufalstv\u00edm mluvit. Nad slovy, je\u017e mu vych\u00e1zela ze rt\u016f, ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel a u\u017e v\u016fbec se nesna\u017eil b\u00fdt n\u011bjak mil\u00fd. Kdy\u017e Bill odejde, a\u017e pak se definitivn\u011b ukon\u010d\u00ed jejich vztah\u2026 U\u017e jej nikdy nebude cht\u00edt vid\u011bt, proto\u017ee ka\u017ed\u00fd jeho pohled bude znamenat jenom bolestivou vzpom\u00ednku na n\u011bco, co je ji\u017e d\u00e1vno pry\u010d.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem tak m\u011bkkej?! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to bez tebe nedok\u00e1\u017eu?! Tak to se plete\u0161! J\u00e1 nebudu plakat! A nebudu se ani tr\u00e1pit! Odjedu n\u011bkam hodn\u011b daleko a za\u010dnu znovu \u017e\u00edt. Proto\u017ee tohle s tebou nen\u00ed \u017eivot, Tome! A ty si d\u011blej, co chce\u0161, stejn\u011b pochybuji, \u017ee si za m\u011b nenajde\u0161 n\u00e1hradu. A jist\u011b bude mnohem hez\u010d\u00ed, \u017ee jo?“ vydechl trpce a v\u016fbec si neuv\u011bdomoval, jak moc sv\u00fdmi slovy Tomovi ubl\u00ed\u017eil. A rad\u011bji to ani rozeb\u00edrat necht\u011bl. Vy\u0161plhal se nahoru na postel a bez jedin\u00e9ho pohledu se zachumlal do tepl\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ p\u00edpl nesm\u011ble a slzy, je\u017e mu ti\u0161e st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i, maskoval z\u00e1vojem dlouh\u00e9 ofiny. Cel\u00fd se chv\u011bl jak zvenku, tak zevnit\u0159\u2026 Tak moc cht\u011bl z\u016fstat! Z\u016fstat a zapomenout na v\u0161echno co bylo, nezaob\u00edrat se t\u00edm, co p\u0159ijde, ale \u017e\u00edt\u2026 Jenom\u017ee \u017eivot s Tomem jakoby ztratil v\u0161echen smysl a on u\u017e tak prost\u011b nedok\u00e1zal \u017e\u00edt.<\/div>\n
Kdy\u017e v\u0161ak uc\u00edtil, \u017ee se postel malinko zhoupla, opatrn\u011b pooto\u010dil hlavou a uplakan\u00fdm pohledem se zad\u00edval do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Chci ti jenom n\u011bco d\u00e1t,“ Tom se u\u017e nesna\u017eil Billa p\u0159emlouvat, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by to stejn\u011b nem\u011blo smysl. Jeho br\u00e1\u0161ka se prost\u011b rozhodl a on se s t\u00edm bude muset nau\u010dit \u017e\u00edt. Vlastn\u011b si byl jist, \u017ee to je v\u0161echno jeho chyba. Tak dlouho p\u0159ihl\u00ed\u017eel Billovu tr\u00e1pen\u00ed a nikdy s t\u00edm nic neud\u011blal. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee ne\u010dekal takov\u00fd konec. Ale mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ne\u2026<\/div>\n
\n

„Co?“ Bill\u016fv hlas se nepatrn\u011b t\u0159\u00e1sl a on s\u00e1m m\u011bl probl\u00e9my op\u011btovat Tom\u016fv zdrcen\u00fd pohled. Proto se se sv\u011b\u0161enou hlavou posadil a \u010dekal, co se bude d\u00edt d\u00e1l. U\u017e jenom samotn\u00fd fakt, \u017ee mu cht\u011bl Tom n\u011bco d\u00e1t, jej m\u00edrn\u011b vykolejil. D\u00e1rek od n\u011bj toti\u017e nedostal skoro dva roky. Ze za\u010d\u00e1tku mo\u017en\u00e1 n\u011bco \u010dekal, \u010dasem v\u0161ak p\u0159estal doufat. A proto te\u010f v\u016fbec nerozum\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Dej mi ruku,“ Tom se zlehka nat\u00e1hnul po Billov\u011b nata\u017een\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed a na zk\u0159ehl\u00fd ukazov\u00e1\u010dek mu opatrn\u011b navl\u00e9kl prst\u00fdnek, jen\u017e skoro n\u011bkolik t\u00fddn\u016f ch\u00e1tral naspodu jeho kufru. V den, kdy mu jej kupoval, nebral jejich krizi tak v\u00e1\u017en\u011b a po\u0159\u00e1d doufal, \u017ee to n\u011bjak p\u0159ebol\u00ed. Kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee se Bill rozhodne opustit kapelu, na\u0161el by v sob\u011b posledn\u00ed zbytky odvahy a dal by mu d\u00e1re\u010dek v den jejich narozenin. Bill bolestiv\u011b pozoroval kr\u00e1sn\u00fd prst\u00fdnek, jen\u017e zdobil jeho pravou ruku, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak zvedl o\u010di k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a dlouze na n\u011bj pohl\u00e9dl. Sna\u017eil se v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch naj\u00edt vysv\u011btlen\u00ed, nebo alespo\u0148 d\u016fvod, pro kter\u00fd by si to zaslou\u017eil.<\/div>\n
„M\u011bl to b\u00fdt d\u00e1rek k narozenin\u00e1m\u2026 je-jestli se ti nel\u00edb\u00ed, nemus\u00ed\u0161 jej nosit. J\u00e1 jsem jenom cht\u011bl, abys jej m\u011bl u sebe,“ pomalounku pou\u0161t\u011bl Billovu dla\u0148 a se sm\u00ed\u0159en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i se sna\u017eil odej\u00edt ke sv\u00e9 posteli. Sotva v\u0161ak ud\u011blal krok vp\u0159ed, uc\u00edtil na sv\u00e9m rameni lehk\u00fd dotek. S nejistotou ukrytou hluboko v o\u010d\u00edch se oto\u010dil na Billa, a se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm \u010dekal.<\/p>\n<\/div>\n
„Je kr\u00e1sn\u00fd. D\u011bkuju, ale-,“ u\u017e to v sob\u011b d\u00e9le neudr\u017eel a znovu smutn\u011b vzlykl. „J-j\u00e1 jsem ten tv\u016fj rozbil\u2026 Ne\u010dekal jsem, \u017ee to takhle dopadne. V ten den jsi m\u011b o\u0161kliv\u011b urazil a j\u00e1 tu so\u0161ku prost\u011b-,“ hlas se mu zlomil a jedin\u00e9, \u010d\u00edm dok\u00e1zal v tu chv\u00edli promluvit, byly jeho uplakan\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
Tom se do nich d\u00edval tak dlouho, jak mu bylo dovoleno. Kdyby m\u011bl ur\u010dit nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed o\u010di na sv\u011bt\u011b, bez rozmyslu by to byly o\u010di jeho dvoj\u010dete. Skr\u00fdvala se v nich neskute\u010dn\u00e1 s\u00edla a energie\u2026 n\u011bkdy dokonce z\u00e1\u0159ily jako dv\u011b slun\u00ed\u010dka. Jenom\u017ee z\u0159ejm\u011b d\u00edky n\u011bmu u\u017e nikdy z\u00e1\u0159it nebudou. Te\u010f se v nich odr\u00e1\u017eelo jenom zklam\u00e1n\u00ed a bezmoc. Oba byli hloup\u00ed\u2026 Neuv\u011bdomovali si, \u017ee svou hrdost\u00ed a odstupem je\u0161t\u011b v\u00edce prolamuj\u00ed u\u017e i tak dost k\u0159ehk\u00e9 pouto, je\u017e mezi nimi z\u016fstalo.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cern\u00e9 vlasy jej m\u00edrn\u011b po\u0161imraly po tv\u00e1\u0159i, jak Bill smutn\u011b sklonil hlavu a nev\u011bdomky poslepu \u0161\u00e1tral dlan\u00ed po Tomov\u00fdch prstech. Kdy\u017e se jich kone\u010dn\u011b dotknul, s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima zhluboka vydechl a nepatrn\u011b pootev\u0159el rty.<\/div>\n
„J\u00e1 d\u00e1rek nechci\u2026 jedin\u00fd, co doopravdy chci je, abys z\u016fstal. Nic v\u00edc,“ Tom jej palcem lehce pohladil po z\u00e1p\u011bst\u00ed a opatrn\u011b si jej k sob\u011b p\u0159isouval. Co jej zarazilo, byl fakt, \u017ee se mu Bill nebr\u00e1nil. Jeho dlan\u011b jej u\u017e neodstrkovaly, ani n\u00edm necloumaly. Dokonce to byl on s\u00e1m, kdo se jako prvn\u00ed vrhnul sv\u00e9mu dvoj\u010deti kolem krku. Oba bre\u010deli, p\u0159esto se v\u0161ak po\u0159\u00e1d pevn\u011b tulili\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159i\u0161lo by v\u00e1m to komplikovan\u00e9, ale ani pro n\u011b samotn\u00e9 to nebylo nic jednoduch\u00e9ho. Jejich vztah se za\u010dal ne\u010dekan\u011b hroutit, p\u0159esto jej v\u0161ak nedok\u00e1zali zru\u0161it. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee to mo\u017en\u00e1 nevyjde, ale posledn\u00ed \u0161ance dok\u00e1\u017ee dodat p\u0159\u00edmo z\u00e1zra\u010dnou jistotu, kterou pot\u0159ebovali\u2026 St\u00e1li uprost\u0159ed pokoje a po\u0159\u00e1d se pevn\u011b tiskli. Ze v\u0161ech stran je obklopovala jenom ne\u00fanavn\u00e1 tma, d\u00edky kter\u00e9 se mo\u017en\u00e1 stalo to, co vz\u00e1p\u011bt\u00ed zm\u011bnilo clich\u00e9 jejich \u017eivot\u016f\u2026<\/div>\n
Tom se od Billa pomalounku odsunul, cht\u011bl mu je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, kdy\u017e v\u0161ak v t\u00e9 tm\u011b rozeznal jenom hloubku bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed, zasekl se, ani\u017e by z n\u011bj vy\u0161lo jedin\u00e9 sl\u016fvko. C\u00edtil, jak Bill\u016fv hork\u00fd dech dopad\u00e1 na jeho rty… Mo\u017en\u00e1 to bylo \u010dir\u00fdm zoufalstv\u00edm, p\u0159esto jej v\u0161ak k sob\u011b prudce p\u0159ivinul a ne\u010dekan\u011b spojil jejich rty v jeden dlouh\u00fd polibek. D\u00fdch\u00e1n\u00ed obou se jak na povel zrychlilo, kdy\u017e do\u0161lo k dal\u0161\u00edmu polibku. Tom automaticky vpletl svou dla\u0148 do Billov\u00fdch dlouh\u00fdch vlas\u016f a p\u0159isunul si jej k sob\u011b, jak nejbl\u00ed\u017e to \u0161lo. Bill pokl\u00e1dal sv\u00e9 rozt\u0159esen\u00e9 dlan\u011b na bratrova z\u00e1da a nesm\u011ble opl\u00e1cel bratrovy jemn\u00e9 polibky\u2026 Jakoby to byl \u00fapln\u011b jin\u00fd Tom. Jeho polibky nebolely, nesna\u017eily se ubl\u00ed\u017eit\u2026 To bolestiv\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed v koupeln\u011b se k tomuhle nedalo p\u0159irovnat ani v nejmen\u0161\u00edm. Tom se k Billovi choval, jako by byl jednou z jejich fanynek. Nesna\u017eil se b\u00fdt tvrd\u00fd, dokonce na jeho rty ani nenal\u00e9hal jazykem. S\u00e1m \u010dekal, dokud Bill neotev\u0159e rty a nevpust\u00ed jej t\u00edm dovnit\u0159\u2026<\/div>\n
Absolutn\u011b nech\u00e1pali, co se to s nima d\u011bje, p\u0159esto se v\u0161ak jejich neotesan\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed zm\u011bnilo v divok\u00e9 propl\u00e9t\u00e1n\u00ed jazyk\u016f. Oba ti\u0161e st\u00e9nali do \u00fast toho druh\u00e9ho a nedok\u00e1zali v sob\u011b potla\u010dit to vzru\u0161en\u00ed, je\u017e se prol\u00e9valo jejich t\u011blem. V\u011bd\u011bli, \u017ee to, co d\u011blaj\u00ed, je zak\u00e1zan\u00e9, ale nedok\u00e1zali to v sob\u011b potla\u010dit. Nal\u00e9hav\u011b se k sob\u011b tiskli a ani fakt, \u017ee skon\u010dili na zemi, je neodradil od touhy po tom druh\u00e9m. Ani jeden v tom v\u0161ak nehledal l\u00e1sku. M\u011bla to b\u00fdt jenom rychl\u00e1 forma uspokojen\u00ed, kter\u00e1 se jim v\u0161ak vymkla z rukou ve chv\u00edli, kdy se ocitli mezi rozh\u00e1zen\u00fdmi pe\u0159inami naz\u00ed a s hlubok\u00fdm vydechov\u00e1n\u00edm se sna\u017eili upokojit se po odezn\u011bn\u00e9m uspokojen\u00ed, je\u017e pramenilo z ne\u010dekan\u00e9ho, av\u0161ak velice nal\u00e9hav\u00e9ho milov\u00e1n\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Tome, je pozd\u011b,“ vydechl vz\u00e1p\u011bt\u00ed, a pomalounku se od Toma zase odsouval. Tak moc mu cht\u011bl odpustit a b\u00fdt takov\u00fd jako p\u0159edt\u00edm. Ale p\u00e1r v\u011bt p\u0159eci nedok\u00e1\u017ee smazat ty t\u0159i roky, kter\u00e9 probre\u010del s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se snad n\u011bco zm\u011bn\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[190],"tags":[],"class_list":["post-15676","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-need-your-voice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15676","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15676"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15676\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15676"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15676"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15676"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}