{"id":15685,"date":"2008-12-26T17:00:00","date_gmt":"2008-12-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15649"},"modified":"2008-12-26T17:00:00","modified_gmt":"2008-12-26T16:00:00","slug":"uz-vim-co-k-tobe-citim-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/26\/uz-vim-co-k-tobe-citim-13\/","title":{"rendered":"U\u017e v\u00edm, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm 13."},"content":{"rendered":"
autor: Pajule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Ahojky v\u0161ichni \u010dten\u00e1\u0159i a \u010dten\u00e1\u0159ky m\u00e9 \u00fapln\u011b prvn\u00ed twc ffky. P\u0159edev\u0161\u00edm v\u00e1m chci pod\u011bkovat, \u017ee jste trp\u011bliv\u00ed, proto\u017ee ty d\u00edly nep\u0159ib\u00fdvaj\u00ed zrovna dvakr\u00e1t\u2026 nejrychleji. Nen\u00ed to webmisskami, ale mnou. Tak\u00e9 chci pod\u011bkovat\u2026 no… je to d\u011bkov\u00e1n\u00ed?… za to, \u017ee to v\u016fbec \u010dtete. A te\u010f u\u017e od ffky k obdob\u00ed, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b prob\u00edh\u00e1. Pr\u00e1zdniny, V\u00e1noce a tak\u00e9 Nov\u00fd rok. Nev\u00edm, kdy tento d\u00edl bude zve\u0159ejn\u011bn\u00fd, ale i tak p\u0159eju (v\u010das nebo opo\u017ed\u011bn\u011b) Vesel\u00e9 V\u00e1noce a \u0161\u0165astn\u00fd Nov\u00fd rok. Ehm\u2026 omlouv\u00e1m se, nikdy mi ty p\u0159\u00e1n\u00ed moc ne\u0161ly O:-). Mysl\u00edm v\u0161ak, \u017ee nez\u00e1le\u017e\u00ed na slov\u00ed\u010dk\u00e1ch, ale na tom, jak hodn\u011b je p\u0159\u00e1n\u00ed od srd\u00ed\u010dka. A v\u011b\u0159te mi, \u017ee j\u00e1 s\u00e1hla hodn\u011b hluboko. U\u017e\u00edvejte, papejte dobr\u016ftky a koukejte na poh\u00e1dky, kter\u00e9 jsou ka\u017ed\u00fd rok stejn\u00e9. A te\u010f u\u017e dost m\u00fdch kec\u016f\u2026 B\u011b\u017ete rad\u0161i \u010d\u00edst…;-) Pajule<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Slun\u00ed\u010dko se dnes probudilo \u010dasn\u011b zr\u00e1na a probojovalo si cestu mezi mraky. Vysok\u00fd chlapec, kter\u00fd zrovna sed\u011bl na parapetu velik\u00e9ho okna, se musel usm\u00e1t, i kdy\u017e jen s\u00e1m pro sebe. Sn\u00edh se zat\u0159pytil a t\u00edm dal najevo, \u017ee p\u0159\u00edroda m\u016f\u017ee b\u00fdt kr\u00e1sn\u00e1 i za mraziv\u00e9ho zimn\u00edho po\u010das\u00ed. Tom se teple obl\u00e9kl, do kapes u sv\u00e9 mikiny poskl\u00e1dal kl\u00ed\u010de s mobilem a vydal se ke gar\u00e1\u017ei, kde bylo zaparkovan\u00e9 jeho auto. M\u011bl u\u017e na \u010dase. Za chv\u00edli bude des\u00e1t\u00e1 hodina rann\u00ed.<\/div>\n
\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapce probudily \u010dasn\u011b r\u00e1no slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 se prodraly sv\u00fdm z\u00e1\u0159en\u00edm a\u017e p\u0159es zav\u0159en\u00e1 o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. Dlouh\u00e9 \u0159asy se tak zat\u0159epotaly a vlna \u010dokol\u00e1dy o\u017eila. Dlouh\u00e9 prsty promnuly o\u010dka, \u010d\u00edm\u017e je zbavily otravn\u00fdch ospalk\u016f. K\u0159ehk\u00e9 vyhubl\u00e9 t\u011blo se na loktech ti\u0161e vyhouplo, \u010d\u00edm\u017e bylo zp\u016fsobeno, \u017ee u\u017e chlapec nele\u017eel, ale sed\u011bl. V tu chv\u00edli se na pokoj ozvalo tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ozvalo se chraplav\u00fdm hlasem a dve\u0159e se nesly\u0161n\u011b otev\u0159ely. Nejd\u0159\u00edv se v pokoji objevila \u010dern\u00e1 bota. N\u00e1sledn\u011b ruka s dlouh\u00fdmi a huben\u00fdmi prsty. A a\u017e pot\u00e9 se objevila hlava mlad\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
„P\u0159ekv\u00e1pko!“ozvalo se z \u00fast toho mlad\u00e9ho chlapce, kter\u00fd vstoupil do pokoje oz\u00e1\u0159en\u00e9ho rann\u00edm slun\u00ed\u010dkem.<\/div>\n
„J\u016f\u016f, br\u00e1\u0161ko, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ polekan\u011b, ale s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, se zeptalo to rozko\u0161n\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„U\u017e se t\u011b nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e t\u011b budu m\u00edt doma. Nemohl jsem v\u016fbec dospat,“ usm\u011bje se blon\u010f\u00e1\u010dek a posad\u00ed se k br\u00e1\u0161kovi na postel. Zat\u00edmco se ti dva raduj\u00ed ze spole\u010dn\u00e9ho n\u00e1vratu dom\u016f, p\u0159\u00edroda se venku do\u010dista zbl\u00e1zn\u00ed. Je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chvilinkou slun\u00ed\u010dko hr\u00e1lo ladnou melodii a sv\u00fdmi paprsky hladilo v\u0161e, co se dalo, te\u010f se schovalo za tmav\u00e9 mraky. Mraky pln\u00e9 sn\u011bhu. Venku vypukla sn\u011bhov\u00e1 v\u00e1nice. Den p\u0159ed \u0160t\u011bdr\u00fdm dnem. V tu chv\u00edli se stromy zahalily do b\u00edl\u00fdch kab\u00e1t\u016f, zem byla pokryta p\u0159ikr\u00fdvkou a v\u0161ichni lid\u00e9 zalezli dom\u016f, za teplem krb\u016f, kamen \u010di topen\u00ed.<\/div>\n
„Tak, pane Kaulitz, m\u016f\u017eete si sbalit v\u011bci a spole\u010dn\u011b s bratrem m\u016f\u017eete jet dom\u016f. Av\u0161ak hned po Nov\u00e9m roce se n\u00e1m, Bille, p\u0159ijdete uk\u00e1zat, jak\u00e9 jste ud\u011blal pokroky, ano?“ Vizita, ach ta vizita. Kone\u010dn\u011b ho pust\u00ed dom\u016f.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Moc v\u00e1m v\u0161em d\u011bkuji. Vesel\u00e9 V\u00e1noce a \u0161\u0165astn\u00fd Nov\u00fd rok. Nashledanou,“ to mal\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko se rozlou\u010d\u00ed s doktory i sest\u0159i\u010dkami. Do ta\u0161ky rychle nah\u00e1z\u00ed sv\u00e9 v\u011bci, oble\u010de se a u\u017e je p\u0159ipraven\u00fd s br\u00e1\u0161kou nastoupit do jeho \u010dern\u00e9ho auta a vydat se po zn\u00e1m\u00e9 silnici, kter\u00e1 vede k nim dom\u016f.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme j\u00edt?“ opt\u00e1 se ti\u0161e Tom a od br\u00e1\u0161ky vezme jeho ta\u0161ku. Te\u010f je \u010das na to, aby si ho h\u00fd\u010dkal. Vl\u00e1sky havran\u00ed barvy se zat\u0159epotaly na souhlas a dv\u011b identick\u00e1, a p\u0159esto tak jin\u00e1 dvoj\u010data, se vydala k nemocni\u010dn\u00edmu parkovi\u0161ti, kde nasedla do auta a s \u0161irok\u00fdmi \u00fasm\u011bvy se vydala dom\u016f.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Vystupovat, pane,“ otev\u0159u dve\u0159e Billovi a ten vysko\u010d\u00ed na p\u0159\u00edjezdovou cestu, a\u017e pod n\u00edm sn\u00edh trochu zak\u0159upe. Vich\u0159ice u\u017e na\u0161t\u011bst\u00ed ustala a zase je v\u0161e, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/div>\n
„D\u011bkuju.“\u0161pitne a vyd\u00e1 se sm\u011br domov. Z kapsy vynd\u00e1 kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 u\u017e si p\u0159ipravil v nemocnici. Ti\u0161e odemkne dve\u0159e a vstoup\u00ed dovnit\u0159. J\u00e1 zat\u00edm vynd\u00e1m ta\u0161ku a n\u00e1kupem a v\u011bcmi z kufru, zamknu auto a zam\u00ed\u0159\u00edm za sv\u00fdm dvoj\u010d\u00e1tkem.<\/div>\n
„Bill\u00ed, v\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 b\u00fdt v klidu.“\u0159eknu se sm\u00edchem, kdy\u017e vid\u00edm to roztomil\u00e9 stvo\u0159en\u00ed sk\u00e1kat po seda\u010dce.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jen jsem se n\u011bjak neudr\u017eel.“usm\u00e1lo se na m\u011b to stvo\u0159en\u00ed\u010dko a s obli\u010dejem \u010derven\u00fdm jako raj\u010d\u00e1tko slo\u017eil nohy pod sebe a \u010dekal, co se bude d\u00edt d\u00e1l.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 p\u016fjdu ud\u011blat n\u011bco k ob\u011bdu. A potom p\u016fjdeme na proch\u00e1zku, ano?“\u0161pitnu a posad\u00edm se vedle br\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
„A co kdyby\u2026Co kdybychom se jen v\u00e1leli?“navrhne a \u0161ibalsky se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Ale z\u00edtra ven p\u016fjdeme.“\u0159eknu pevn\u00fdm hlasem. Pot\u00e9 se odeberu do kuchyn\u011b, kde za\u010dnu p\u0159ipravovat ob\u011bd.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed, no t\u00e1k. Po\u010dkej na m\u011b!“ k\u0159i\u010d\u00ed na m\u011b Tom, kdy\u017e b\u011b\u017e\u00edm p\u0159es zasn\u011b\u017eenou louku. Jsme na proch\u00e1zce a domluvili jsme se na tom, \u017ee p\u016fjdeme do chati\u010dky.<\/div>\n
„Ano, pane?“ zastav\u00edm se a Tom zahu\u010d\u00ed do hromady sn\u011bhu. N\u011bjak ne\u010dekal, \u017ee zastav\u00edm.<\/div>\n
„A za to si t\u011b chytnu,“ vstane a s \u00fasm\u011bvem za mnou ut\u00edk\u00e1 a sna\u017e\u00ed se m\u011b chytit. Sm\u016fla, jsem rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Kdo bude d\u0159\u00edv u chatky,“zak\u0159i\u010d\u00edm. Zase si p\u0159ipad\u00e1m \u0161\u0165astn\u00fd. Jako bych se vr\u00e1til zp\u011bt do d\u011btsk\u00fdch let a my byli ti mal\u00ed roztomil\u00ed kluci, kte\u0159\u00ed m\u011bli a\u017e nadbytek energie. A k tomu je zima. \u0160t\u011bdr\u00fd den a j\u00e1 tu jsem se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou. S nejdokonalej\u0161\u00ed osobou, kter\u00e1 existuje.<\/div>\n
„V\u00edt\u011bz!“ zak\u0159i\u010d\u00edm, kdy\u017e dob\u011bhnu ke dve\u0159\u00edm chatky. Tom cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd dob\u011bhne, ale na tv\u00e1\u0159i mu st\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1 jeho n\u00e1dhern\u00fd z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ty v\u017edycky, Billi,“ usm\u011bje se na m\u011b a p\u0159istoup\u00ed ke dve\u0159\u00edm, \u017ee odemkne. Nev\u00edm, co m\u011b to popadne, ale p\u0159ekaz\u00edm mu to a oto\u010d\u00edm si ho k sob\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed. Chv\u00edli se na m\u011b d\u00edv\u00e1 pohledem s plno otazn\u00edky v o\u010d\u00edch. A\u017e po chv\u00edli to opadlo, kdy\u017e jsem mu svou studenou rukou (op\u011bt jsem si zapomn\u011bl rukavice) p\u0159ejel po jeho hebk\u00e9 a h\u0159ejiv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nejist\u011b jsem ud\u011blal krok vp\u0159ed a sv\u00e9 boky jsem natisknul k t\u011bm jeho. Naklonil jsem se nad jeho tv\u00e1\u0159 a svoje rty ot\u0159el o ty jeho. Bylo to jak dotyk mot\u00fdl\u00edch k\u0159id\u00e9lek. Bylo to jak pohlazen\u00ed v\u011btru. A mnou se prolila vlna horka. Nep\u0159ipadalo mi, \u017ee je zima a venkovn\u00ed teplota je hluboko pod nulou Celsiova stupn\u011b. Pro m\u011b bylo uvnit\u0159 m\u00e9ho t\u011bla l\u00e9to. V\u00e1\u0161e\u0148, touha, n\u011bha, l\u00e1ska. L\u00e1ska? Ano, l\u00e1ska k br\u00e1\u0161kovi. Rozlepil jsem o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a pod\u00edval se na p\u0159ekvapen\u00e9ho Toma. Te\u010f m\u011b bude nen\u00e1vid\u011bt!<\/div>\n
„J-j\u00e1… promi\u0148, nev\u00edm, co\u2026“ na\u010dal jsem v\u011btu, ale kdy\u017e na m\u00e9 rty p\u0159ilo\u017eil jeho ukazov\u00e1\u010dek, donutilo m\u011b to ml\u010det.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t\u2026“ pod\u00edval se na m\u011b a sv\u00e9 rty ot\u0159el o ty m\u00e9. C\u00edtil jsem, jak po sob\u011b oba tou\u017e\u00edme, ale z\u00e1rove\u0148 se neskute\u010dn\u011b moc boj\u00edme. Boj\u00edme se toho, co bude. Necht\u011bl jsem v\u0161ak \u010dekat d\u00e1l a jemn\u011b jsem mu skousl spodn\u00ed ret. Odezva? Dlouh\u00fd vzdech a nepolapiteln\u00fd cht\u00ed\u010d. Tom zat\u00edm jak\u00fdmsi z\u00e1zra\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem otev\u0159el a my se p\u0159esunuli dovnit\u0159 do chatky. U\u017e to nebylo pouh\u00e9 „o\u0165uk\u00e1v\u00e1n\u00ed“. Te\u010f to byl cht\u00ed\u010d. V\u00e1\u0161niv\u011b jsme se l\u00edbali a j\u00e1 si p\u0159ipadal jako v sedm\u00e9m nebi. \u010cekal jsem, co bude d\u00e1l a nech\u00e1val tomu voln\u00fd pr\u016fb\u011bh, ale i p\u0159esto jsem tomu dod\u00e1val jak\u00e9si tempo a sm\u011br. Chci ho. A to u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Ono\u2026 ne\u017e se sta\u010d\u00edm v\u016fbec vzpamatovat, le\u017e\u00edme na posteli a navz\u00e1jem si vysvl\u00e9k\u00e1me bundy. Jakoby n\u00e1s na\u0161e t\u011bla v\u016fbec neposlouchala a d\u011blala si to, co cht\u011bla sama.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Pajule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Pajule Ahojky v\u0161ichni \u010dten\u00e1\u0159i a \u010dten\u00e1\u0159ky m\u00e9 \u00fapln\u011b prvn\u00ed twc ffky. P\u0159edev\u0161\u00edm v\u00e1m chci pod\u011bkovat, \u017ee jste trp\u011bliv\u00ed, proto\u017ee ty d\u00edly nep\u0159ib\u00fdvaj\u00ed zrovna dvakr\u00e1t\u2026 nejrychleji. Nen\u00ed to webmisskami, ale mnou. Tak\u00e9 chci pod\u011bkovat\u2026 no… je to d\u011bkov\u00e1n\u00ed?… za to, \u017ee to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[172],"tags":[],"class_list":["post-15685","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uz-vim-co-k-tobe-citim"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15685","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15685"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15685\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15685"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15685"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15685"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}