{"id":15687,"date":"2008-12-26T15:30:00","date_gmt":"2008-12-26T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15651"},"modified":"2008-12-26T15:30:00","modified_gmt":"2008-12-26T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/26\/chaos-v-dusi-25\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 25."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pro\u0161li jsme kolem detektoru kov\u016f, kter\u00fd zu\u0159iv\u011b zap\u00edpal na na\u0161e piercingy, a pak jsme pokra\u010dovali chodbou. Bylo mi na omdlen\u00ed. Ta chodba vypadala \u00fapln\u011b stejn\u011b jako ta z m\u00e9ho snu! Kdy\u017e jsme se zastavili p\u0159ed soudn\u00ed s\u00edn\u00ed, zasekl jsem se. Necht\u011bl jsem tam j\u00edt!<\/div>\n
„No tak,“ mumlal povzbudiv\u011b Tom. „To bude dobr\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Pros\u00edm, jd\u011bte tam beze m\u011b,“ za\u0161eptal jsem rozechv\u011ble. „J\u00e1 tu na v\u00e1s po\u010dk\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„To nejde,“ \u0159ekl ti\u0161e Saki a jemn\u00fdm stiskem brady m\u011b donutil, abych se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. „Jsi hlavn\u00ed sv\u011bdek\u2026 Dnes bude z\u00e1le\u017eet hlavn\u011b na tv\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi, jak to s Davidem dopadne, ty fotky nemaj\u00ed samy o sob\u011b takovou v\u00e1hu.“<\/div>\n
„Jak\u00e9 fotky?“ vyd\u011bsil jsem se.<\/div>\n
„No\u2026“ zrozpa\u010dit\u011bl Tom a sklopil o\u010di. „Jak jsi m\u011bl tu hore\u010dku\u2026 Tak jsem nafotil tvoje z\u00e1da. Aby byly d\u016fkazy, jak moc t\u011b se\u0159ezal. A dali jsme jim to se Sakim jako d\u016fkazy. Oni t\u011b toti\u017e cht\u011bli hned vysl\u00fdchat, ale tys m\u011bl tu hore\u010dku, tak to nechali na pak\u2026 a pak jsme vlastn\u011b skon\u010dili v t\u00fd nemocnici, a Saki za\u0159\u00eddil, aby ten soud prob\u011bhl u\u017e takhle brzo. V\u0161echna sv\u011bdectv\u00ed, teda aspo\u0148 ty, kter\u00fd \u0161ly, jsem podepsal za tebe, jak jsi byl nemocn\u00fd. Brali to, p\u00e1\u010d jsem vlastn\u011b hned po tob\u011b nejhlavn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011bdek\u2026 Tak\u017ee tebe si nechali a\u017e na ten dne\u0161n\u00ed soud, tamto jim sta\u010dilo.“<\/div>\n
\n
Zbledl jsem je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e dosud, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Ale oni m\u011b stejn\u011b nakonec usv\u011bd\u010d\u00ed,“ hlesl jsem. „Pros\u00edm, poj\u010fme pry\u010d!“<\/div>\n
„Jdeme,“ k\u00fdvl hlavou Saki. „Ale dovnit\u0159. Neboj,“ dodal, kdy\u017e uvid\u011bl, jak jsem se lehce zapot\u00e1cel. „Bude to dobr\u00fd, a nejd\u00fdl za hodinu touhle dobou to bude za tebou\u2026 Jsi state\u010dn\u00fd, Bille, ty to zvl\u00e1dne\u0161\u2026 Poj\u010f\u2026“<\/div>\n
Lehce do m\u011b s Tomem zatla\u010dili, ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany, a ve\u0161li jsme do dve\u0159\u00ed. Ve vte\u0159in\u011b se na n\u00e1s up\u0159ely zraky v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch. Bylo tu dusno, nedalo se tady d\u00fdchat! M\u011bl jsem nohy jako z gumy, kdy\u017e jsem vratk\u00fdm krokem n\u00e1sledoval Sakiho na na\u0161e m\u00edsta, zezadu lehoulince p\u0159idr\u017eov\u00e1n Tomem. Do\u0161li jsme k seda\u010dk\u00e1m hned v prvn\u00ed \u0159ad\u011b, a j\u00e1 se nejist\u011b usadil a rozt\u0159esen\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Bylo tady tolik lid\u00ed! V\u0161ichni si n\u011bco vzru\u0161en\u011b \u0161eptali, a p\u00e1r jich na m\u011b uk\u00e1zalo. Rad\u0161i jsem od nich uhnul pohledem\u2026<\/div>\n
\u2026a zahl\u00e9dl jsem Davida. Sed\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 naproti n\u00e1m, s rukama v poutech, a vyz\u00fdvav\u011b se na m\u011b zahled\u011bl. Ti\u0161e jsem vyjekl a p\u0159itulil se k Tomovi, zat\u00edmco Saki se sna\u017eil posadit tak, abych na Davida nevid\u011bl, ale moc dob\u0159e to ne\u0161lo. Srdce mi bilo jako na poplach. I kdy\u017e jsem se d\u00edval kamkoliv jinam, ne\u017e na n\u011bj, st\u00e1le jsem c\u00edtil, jak m\u011b propaluje pohledem. P\u0159esto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee sed\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b a nem\u016f\u017ee mi takhle na d\u00e1lku nic ud\u011blat, stra\u0161liv\u011b jsem se ho b\u00e1l\u2026<\/div>\n
„Dobr\u00e9 dopoledne!“ ozval se soudc\u016fv hlas a j\u00e1 k n\u011bmu s obavami vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
Jakmile jsem soudce spat\u0159il, projel mnou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Vyza\u0159ovalo z n\u011bj n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho, n\u011bco uklid\u0148uj\u00edc\u00edho. Byl to star\u0161\u00ed \u0161edovlas\u00fd mu\u017e s laskavou tv\u00e1\u0159\u00ed a sv\u011btle modr\u00fdma o\u010dima, lemovan\u00fdmi br\u00fdlemi, kter\u00e9 mu dod\u00e1valy respekt a \u00factyhodnost, nikoliv v\u0161ak zaujatost nebo nelidskost. T\u0159eba to nakonec nebude zas tak zl\u00e9\u2026<\/div>\n
„Se\u0161li jsme se tu dnes, abychom vy\u0159e\u0161ili kauzu Davida Josta a Billa Kaulitze. Ob\u017ealovan\u00fd Joste, jste p\u0159ipraven odpov\u00eddat na n\u00e1mi polo\u017een\u00e9 ot\u00e1zky?“<\/div>\n
„Ano,“ rozlehl se m\u00edstnost\u00ed David\u016fv zn\u011bl\u00fd hlas. Tichoulince jsem kn\u00edkl a uc\u00edtil, jak mi Tom povzbudiv\u011b stiskl ruku.<\/div>\n
„A Vy, po\u0161kozen\u00fd Kaulitzi? Jste p\u0159ipraven odpov\u00eddat pravdiv\u011b a podle skute\u010dnosti na na\u0161e ot\u00e1zky?“<\/div>\n
„A – ano,“ hlesl jsem sotva sly\u0161iteln\u011b a rad\u0161i je\u0161t\u011b k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
„Dobr\u00e1 tedy,“ nadechl se soudce. „Pokud se nem\u00fdl\u00edm, za\u010dalo v\u0161e v sobotu jeden\u00e1ct\u00e9ho listopadu, kdy se po koncert\u011b skupiny Tokio Hotel v\u0161ichni vr\u00e1tili z koncertn\u00ed haly na hotel. P\u0159ibli\u017en\u011b kolem p\u016fl jedn\u00e9 hodiny rann\u00ed, mana\u017eer t\u00e9to skupiny, ob\u017ealovan\u00fd David Jost, ve\u0161el na n\u00e1v\u0161t\u011bvu do pokoje zp\u011bv\u00e1ka skupiny, zde p\u0159\u00edtomn\u00e9ho po\u0161kozen\u00e9ho Billa Kaulitze, p\u0159i\u010dem\u017e zamknut\u00edm dve\u0159\u00ed znemo\u017enil sv\u00e9 ob\u011bti \u00fanik z pokoje, a pod pohr\u016f\u017ekou fyzick\u00e9ho n\u00e1sil\u00ed donutil po\u0161kozen\u00e9ho k pohlavn\u00edmu styku. Je to tak, po\u0161kozen\u00fd?“<\/div>\n
Na okam\u017eik jsem ze sebe nebyl schopn\u00fd vydat ani hl\u00e1sku. Zcela mi vyschlo v krku. Soudcova slova mi celou tu hr\u016fznou noc p\u0159ipom\u00ednala, a j\u00e1 ji v nitru op\u011bt pro\u017e\u00edval. Nedok\u00e1zal jsem tomu uniknout\u2026 P\u0159ik\u00fdvl jsem hlavou.<\/div>\n
„Ano,“ poda\u0159ilo se mi po chv\u00edli zachraplat.<\/div>\n
„Souhlas\u00edte, \u017ee jste se dopustil v\u00fd\u0161e \u0159e\u010den\u00e9ho trestn\u00e9ho \u010dinu, ob\u017ealovan\u00fd?“ ot\u00e1zal se soudce.<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil klidn\u011b David a na rtech m\u011bl st\u00e1le sv\u016fj v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud te\u010f bude se v\u0161\u00edm souhlasit, bude to pro n\u011bj poleh\u010duj\u00edc\u00ed okolnost. A kdy\u017e se pak na konci triumf\u00e1ln\u011b vytas\u00ed s tou mrtvolou, tak u\u017e nebudu m\u00edt \u0161anci, \u017ee se odsud dostanu jako svobodn\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
„Dobr\u00e1,“ odka\u0161lal si soudce a pokra\u010doval. „Ob\u017ealovan\u00fd nutil po\u0161kozen\u00e9ho k pohlavn\u00edmu styku je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t. Kdykoliv po\u0161kozen\u00fd nesouhlasil, st\u00e1valy se pouh\u00e9 v\u00fdhru\u017eky ob\u017ealovan\u00e9ho skute\u010dnost\u00ed. Zpo\u010d\u00e1tku to byly nep\u0159\u00edjemn\u00e9 dotyky, posl\u00e9ze v\u0161ak do\u0161lo i ke zlomen\u00ed prav\u00e9 ruky ob\u011bti. Povsta\u0148te pros\u00edm, po\u0161kozen\u00fd, a p\u0159istupte ke mn\u011b.“<\/div>\n
Prosebn\u011b jsem pohl\u00e9dl na Toma a pot\u00e9 na Sakiho. S jejich spole\u010dnost\u00ed jsem ale pro tuto chv\u00edli nemohl po\u010d\u00edtat. Rozt\u0159esen\u011b jsem se postavil a nejist\u011b do\u0161el a\u017e k soudci. Pousm\u00e1l se na m\u011b. Vid\u011bl, jak jsem vystra\u0161en\u00fd, a sna\u017eil se mi dodat nen\u00e1padn\u011b alespo\u0148 trochu odvahy. Nat\u00e1hl ruku a j\u00e1 pochopil, \u017ee chce, abych mu p\u0159es st\u016fl podal svou zlomenou pa\u017ei. Ud\u011blal jsem, co po mn\u011b \u017e\u00e1dal. Chytil mou s\u00e1dru a zkoumav\u011b ji prohl\u00ed\u017eel. Pot\u00e9 se t\u00e1zav\u011b pod\u00edval na mu\u017ee, sed\u00edc\u00edho po jeho levici, a ten m\u011b za ruku jemn\u011b uchopil.<\/div>\n
„Pan Schwarz je soudn\u00ed l\u00e9ka\u0159,“ vysv\u011btloval do ticha soudce. „Posoud\u00ed, jestli je ruka napaden\u00e9ho opravdu zlomen\u00e1 tak, jak je uvedeno v z\u00e1znamu.“<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak mi ten mu\u017e pe\u010dliv\u011b, p\u0159itom v\u0161ak opatrn\u011b a citliv\u011b, prohmat\u00e1v\u00e1 dla\u0148, kter\u00e1 mi koukala, a k\u016f\u017ei u loktu, kde s\u00e1dra kon\u010dila.<\/div>\n
„Ach,“ sykl jsem a trhl sebou, kdy\u017e m\u011b stiskl o n\u011bco pevn\u011bji. Chv\u00edli na m\u011b up\u0159en\u011b hled\u011bl.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ poznamenal polohlasem, abych to sly\u0161el jenom j\u00e1. Pak pokra\u010doval nahlas. „V\u00fdpov\u011b\u010f je pravdiv\u00e1, kon\u010detina je zlomen\u00e1 kousek nad z\u00e1p\u011bst\u00edm.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b,“ usm\u00e1l se soudce a povzbudiv\u011b na m\u011b mrkl. „Omlouv\u00e1m se, ale u\u017e jsme tady m\u011bli p\u00e1r p\u0159\u00edpad\u016f, kdy ob\u011b\u0165 sv\u00e9 zran\u011bn\u00ed pouze p\u0159edst\u00edrala. M\u016f\u017eete se j\u00edt zp\u00e1tky posadit.“<\/div>\n
Vratk\u00fdm krokem jsem se vr\u00e1til na \u017eidli a zt\u011b\u017eka na ni dosedl. Soudce pokra\u010doval.<\/div>\n
„V\u0161echno Jostovo n\u00e1sil\u00ed, stup\u0148ovan\u00e9 proti Kaulitzovi, vy\u00fastilo v \u00fater\u00fd dvac\u00e1t\u00e9ho osm\u00e9ho listopadu, kdy se po\u0161kozen\u00fd ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b pokusil o sebevra\u017edu. Spolykal pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed, kter\u00fdch ale bylo m\u00e1lo, a uvedly ho pouze do siln\u00e9ho sp\u00e1nku. Je to tak, po\u0161kozen\u00fd?“<\/div>\n
„Ano,“ potvrdil jsem jeho ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Nebylo to kv\u016fli mn\u011b!“ vy\u0161t\u011bkl n\u00e1hle David. „U\u017e nevydr\u017eel se sv\u011bdom\u00edm! Cht\u011bl se zab\u00edt, proto\u017ee ho pron\u00e1sledovaly vzpom\u00ednky ze dne, kdy uml\u00e1til paparazziho! Nen\u00ed to nevinn\u00fd chud\u00e1\u010dek, ale nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd psychopat a – „<\/div>\n
Zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima a zalil m\u011b hork\u00fd pot, p\u0159esto\u017ee soudce Davida uml\u010del.<\/div>\n
„Ticho, ob\u017ealovan\u00fd!“ obo\u0159il se na n\u011bj. „Nedostal jste slovo! Nav\u00edc, nepochybuji, \u017ee by se V\u00e1m v\u00edce ne\u017e hodilo, vyt\u00e1hnout se s historkou o zavra\u017ed\u011bn\u00e9m, kter\u00e9ho jsme na\u0161li u V\u00e1s doma! Bylo by to p\u0159ece pro V\u00e1s tak p\u016fsobiv\u00e9, \u017ee? Tvrdit historku, \u017ee jste vid\u011bl po\u0161kozen\u00e9ho, jak zab\u00edj\u00ed otravn\u00e9ho novin\u00e1\u0159e, a pod pohr\u016f\u017ekou, \u017ee to n\u011bkomu \u0159eknete, ho vyd\u00edrat! Sice byste nebyl zpro\u0161t\u011bn viny, ale jak p\u0159\u00edhodn\u00e9 by bylo, kdyby vina padla i na Va\u0161i ob\u011b\u0165, \u017ee?“<\/div>\n
St\u011b\u017e\u00ed jsem d\u00fdchal a t\u0159e\u0161til na Davida o\u010di. Tom i Saki m\u011b ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany tiskli ruce, a j\u00e1 m\u011bl dojem, \u017ee opravdu asi brzy omdl\u00edm. Bylo tu takov\u00e9 dusno\u2026<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 p\u0159esn\u011b takhle to bylo!“ za\u0159val David. „Pod\u00edvejte se na n\u011bj, jak vypad\u00e1! Pod\u00edvejte, jak se klepe! Nemluv\u00ed to n\u00e1hodou samo za sebe?“<\/div>\n
„A dost!“ ok\u0159ikl ho soudce. „Ob\u017ealovan\u00fd, t\u011blo bylo cel\u00e9 oho\u0159el\u00e9! A ve Va\u0161em dom\u011b jsme na\u0161li pr\u00e1zdn\u00e9 kanystry od benzinu. To jen tak pro Va\u0161i informaci, a tuhle kauzu budeme \u0159e\u0161it jindy! Vra\u0165me se zp\u011bt k na\u0161emu p\u0159\u00edpadu!“<\/div>\n
Chv\u00edli na Davida zlostn\u011b hled\u011bl, a i j\u00e1 jsem na\u0161el odvahu na na\u0161eho ex-mana\u017eera pohl\u00e9dnout. Poprv\u00e9 od za\u010d\u00e1tku soudu se tv\u00e1\u0159il vztekle a hlavn\u011b \u0161okovan\u011b. Ve\u0161ker\u00e1 jeho sebejistota, kter\u00e1 z n\u011bj a\u017e do doby, ne\u017e se za\u010dala \u0159e\u0161it mrtvola, byla n\u00e1hle tatam. Vypadalo to, \u017ee opravdu spol\u00e9hal na to, \u017ee mu to pom\u016f\u017ee, a nejsp\u00ed\u0161 ne\u010dekal, \u017ee soudce zareaguje takhle.<\/div>\n
„Pot\u00e9, co se po\u0161kozen\u00fd ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b pokusil o sebevra\u017edu,“ pokra\u010dovalo sly\u0161en\u00ed, „ho ob\u017ealovan\u00fd p\u0159inutil, aby p\u0159i\u0161el za n\u00edm na pokoj. Tam ho ale zbil opaskem. Uka\u017ete pros\u00edm usv\u011bd\u010duj\u00edc\u00ed fotky,“ zavolal soudce na n\u011bkoho.<\/div>\n
Zraky v\u0161ech se up\u0159ely na b\u00edlou magnetickou tabuli, kde se rozz\u00e1\u0159ilo sv\u011btlo prom\u00edta\u010dky, a pak se tam objevila moje z\u00e1da. Zamotala se mi hlava, kdy\u017e jsem vid\u011bl vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, rozedranou hluboko do masa. Bylo zn\u00e1t, \u017ee r\u00e1ny jsou ji\u017e vy\u010di\u0161t\u011bn\u00e9 a o\u0161et\u0159en\u00e9, p\u0159esto v\u0161ak bylo vid\u011bt, \u017ee jsou strupy \u010derstv\u00e9, n\u011bkter\u00e9 z nich dokonce mokvaly. Do z\u00e1b\u011bru se dostala jin\u00e1 fotka, a mn\u011b se z toho pohledu ud\u011blalo zle. Odvr\u00e1til jsem hlavu a rad\u0161i se vystra\u0161en\u011b zahled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 na m\u011b vys\u00edlaly neviditeln\u00e9 z\u00e1blesky uklid\u0148ov\u00e1n\u00ed a povzbuzen\u00ed.<\/div>\n
„Vydr\u017e, u\u017e bude konec,“ nazna\u010dil mi nehlasn\u011b \u00fasty.<\/div>\n
Se sklopenou hlavou jsem setrval do konce prohl\u00ed\u017een\u00ed fotek. Pak prom\u00edta\u010dku vypnuli a soudce znovu promluvil.<\/div>\n
„Opasek jsme na\u0161li a testy DNA skute\u010dn\u011b potvrdily, \u017ee se jedn\u00e1 o Kaulitzovu krev. N\u00e1sledn\u011b potom, co po\u0161kozen\u00e9ho zbil, donutil ho ob\u017ealovan\u00fd op\u011bt k pohlavn\u00edmu styku, p\u0159i\u010dem\u017e je nachytal bratr ob\u011bti, zde p\u0159\u00edtomn\u00fd sv\u011bdek pan Tom Kaulitz. Ten ob\u017ealovan\u00e9ho ze sv\u00e9ho bratra strhnul, na\u010de\u017e ho p\u0159edal ochrance a ta ho p\u0159edala n\u00e1m.“<\/div>\n
Na chv\u00edli se odml\u010del a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti, zat\u00edmco j\u00e1 z posledn\u00edch sil zadr\u017eoval slzy. Cel\u00fd ten p\u0159\u00edb\u011bh se mi op\u011bt odehr\u00e1val p\u0159ed o\u010dima. Znovu jsem byl v Davidov\u011b pokoji. Znovu na m\u011b surov\u011b dopadal jeho p\u00e1sek, c\u00edtil jsem, jak mi moje vlastn\u00ed hork\u00e1 krev st\u00e9k\u00e1 po z\u00e1dech. Kdy\u017e m\u011bl dost, chytil m\u011b za vlasy a pra\u0161til mnou na postel, kde si s m\u00fdm bezmocn\u00fdm t\u011blem d\u011blal, co se mu zacht\u011blo\u2026<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak m\u011b Tom lehce dloubl do boku. Zamrkal jsem, abych se zbavil slz, derouc\u00edch se mi na \u0159asy. Vydr\u017e\u2026 odez\u00edral jsem z jeho o\u010d\u00ed. U\u017e jenom chvilku a bude to za n\u00e1mi\u2026<\/div>\n
„Po\u0161kozen\u00fd Kaulitzi,“ oslovil m\u011b soudce. „Potvrzujete, \u017ee v\u0161e, co tady dnes zazn\u011blo, se skute\u010dn\u011b odehr\u00e1lo tak, jak to zde bylo \u0159e\u010deno?“<\/div>\n
„A – ano,“ hlesl jsem.<\/div>\n
„Dobr\u00e1. Sv\u011bdku Kaulitzi, potvrzujete, \u017ee jste skute\u010dn\u011b sv\u00e9ho bratra zachr\u00e1nil ze zvr\u00e1cenost\u00ed ob\u017ealovan\u00e9ho?“<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom.<\/div>\n
„V\u00fdte\u010dn\u011b. A Vy, pane Joste, p\u0159izn\u00e1v\u00e1te, \u017ee jste se skute\u010dn\u011b dopustil trestn\u00e9ho \u010dinu opakovan\u00e9ho zn\u00e1siln\u011bn\u00ed a ubl\u00ed\u017een\u00ed na zdrav\u00ed?“<\/div>\n
Chv\u00edli bylo ticho.<\/div>\n
„Ano,“ zavr\u010del nucen\u011b David.<\/div>\n
Po jeho slovech se mi op\u011bt lehce zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. Jeho hlas mi nah\u00e1n\u011bl hr\u016fzu a j\u00e1 z cel\u00e9ho n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho rozsudku nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat jedno jedin\u00e9 slovo. Sice jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee se pr\u00e1v\u011b \u0159e\u0161\u00ed, co s Davidem bude d\u00e1l. J\u00e1 jsem v\u0161ak strnule hled\u011bl do zem\u011b a okoln\u00ed diskusi jsem vn\u00edmal pouze jako matn\u00e9 hu\u010den\u00ed roje vos, nerozum\u011bl jsem ni\u010demu. Hlavou mi zase a znovu v\u00ed\u0159ily stra\u0161liv\u00e9 vzpom\u00ednky a j\u00e1 se znovu za\u010d\u00ednal t\u0159\u00e1st. Nedok\u00e1zal jsem se toho zbavit, obr\u00e1zky byly a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ostr\u00e9 a vzpom\u00ednky p\u0159\u00edli\u0161 skute\u010dn\u00e9. C\u00edtil jsem, jak m\u011b David drt\u00ed ve sv\u00e9m sev\u0159en\u00ed, jak m\u011b dus\u00ed sv\u00fdm jazykem. Ruka m\u011b pal\u010div\u011b rozbolela, kdy\u017e jsem na ni dopadl tak, \u017ee se zlomila a David\u016fv penis se ve mn\u011b dominantn\u011b pohyboval a j\u00e1 nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed \u0161anci mu uniknout. Do tv\u00e1\u0159\u00ed m\u011b znovu \u0161t\u00edpaly nel\u00edtostn\u00e9 facky, n\u00e1sledovan\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00fdm pohlazen\u00edm. A j\u00e1 se jen v duchu modlil, aby to v\u0161echno u\u017e kone\u010dn\u011b skon\u010dilo. Abych omdlel nebo zem\u0159el, a n\u011bjak\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00ed zvedaj\u00edc\u00edch se a odch\u00e1zej\u00edc\u00edch nohou, je\u017e jsem podv\u011bdom\u011b sly\u0161el, m\u011b v\u016fbec nedok\u00e1zalo vytrhnout z d\u011bsiv\u00fdch pro\u017eitk\u016f\u2026<\/div>\n
N\u011bkdo m\u011b konej\u0161iv\u011b objal kolem ramen.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u017ees to zvl\u00e1dl,“ sly\u0161el jsem matn\u011b Tom\u016fv hlas. „U\u017e je to za n\u00e1mi!“<\/div>\n
A\u010dkoliv jsem ho sly\u0161el, nebyl jsem schopn\u00fd sv\u00e9ho bratra vn\u00edmat. Zabo\u0159il jsem obli\u010dej do dlan\u00ed a bre\u010del jsem, jako snad nikdy v \u017eivot\u011b. P\u0159ipadal jsem si tak slab\u00fd, n\u011b\u010d\u00edm naka\u017een\u00fd, \u0161pinav\u00fd, bezmocn\u00fd. Pro\u010d se mi to muselo st\u00e1t? Co jsem komu ud\u011blal, \u017ee mi \u010d\u00edsi mstitel David p\u016fsobil takovou bolest, fyzickou i psychickou? U\u017e jsem myslel, \u017ee ty vzpom\u00ednky dok\u00e1\u017eu potla\u010dit, ale tady u soudu se rozjit\u0159ily a mu\u010dily m\u011b, jako nikdy p\u0159edt\u00edm\u2026<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, jste v po\u0159\u00e1dku? Po\u010dkejte\u2026 klid\u2026 tum\u00e1te, vezm\u011bte si tohle. Ulev\u00ed se V\u00e1m\u2026“<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak mi soudce s Tomovou a Sakiho pomoc\u00ed d\u00e1v\u00e1 n\u011bco do \u00fast, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi p\u0159ikl\u00e1daj\u00ed ke rt\u016fm sklenici vody. Poslu\u0161n\u011b jsem polkl, jinak jsem ale s nimi v\u016fbec nedok\u00e1zal spolupracovat. Nev\u00edm, jestli to byl n\u011bjak\u00fd druh \u0161oku nebo co, \u017ee jsem sice okol\u00ed vn\u00edmal, ale nedok\u00e1zal jsem s n\u00edm bl\u00ed\u017ee jak\u00fdmkoliv n\u00e1znakem komunikovat. Pouze jsem sed\u011bl, klepal se, a rozmazan\u011b vid\u011bl, jak ti t\u0159i sed\u00ed vedle m\u011b a sna\u017e\u00ed se m\u011b ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b uti\u0161it.<\/div>\n
Po chv\u00edli se m\u016fj pl\u00e1\u010d kone\u010dn\u011b za\u010dal jak\u017e tak\u017e tlumit. Saki a Tom m\u011b chytli, ka\u017ed\u00fd za jednu ruku, a vyt\u00e1hli m\u011b na nohy.<\/div>\n
„Poj\u010f, p\u016fjdeme dom\u016f,“ \u0159\u00edkal n\u011bkdo z nich.<\/div>\n
J\u00e1 jsem ale nedok\u00e1zal ud\u011blat jeden jedin\u00fd krok, nohy mi zcela vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu, tak jako ruce a hlasivky. Jenom jsem st\u00e1l, p\u0159i\u010dem\u017e jedin\u00e9, co m\u011b dr\u017eelo na nohou, byly Tomovy a Sakiho ruce, a kulil jsem o\u010di, z nich\u017e st\u00e1le sem tam kanuly slzy. Jinak jsem byl jako zparalyzovan\u00fd, nedok\u00e1zal jsem nic jin\u00e9ho, ne\u017e se t\u0159\u00e1st. Za\u010dalo se mi d\u011blat mdlo a o\u010di se mi pomalu, ale jist\u011b za\u010daly prot\u00e1\u010det v sloup, zat\u00edmco moji spole\u010dn\u00edci se m\u011b marn\u011b sna\u017eili p\u0159im\u011bt k pohybu. Pak jsem uc\u00edtil, jak se moje t\u011blo n\u00e1hle zved\u00e1 do vzduchu, a nad sebou uvid\u011bl Tom\u016fv obli\u010dej.<\/div>\n
„Chce\u0161 s n\u00edm pomoct?“ zeptal se vzd\u00e1len\u011b Saki.<\/div>\n
„Ne, v pohod\u011b,“ odv\u011btil Tom a usm\u00e1l se na m\u011b. „To bude dobr\u00fd, Bill\u00ed, uvid\u00ed\u0161\u2026 Klid\u2026“<\/div>\n
Zvr\u00e1til jsem hlavu do z\u00e1klonu, nechal ruce voln\u011b viset sm\u011brem k zemi a vypla\u0161en\u00fdma o\u010dima jsem tup\u011b sledoval zdi, kolem kter\u00fdch jsme proch\u00e1zeli, zat\u00edmco Tom m\u011b odn\u00e1\u0161el k autu, kde m\u011b jemn\u011b polo\u017eil na zadn\u00ed seda\u010dky. A pak u\u017e se jelo dom\u016f, zat\u00edmco na tv\u00e1\u0159\u00edch se mi leskly posledn\u00ed slzy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Pro\u0161li jsme kolem detektoru kov\u016f, kter\u00fd zu\u0159iv\u011b zap\u00edpal na na\u0161e piercingy, a pak jsme pokra\u010dovali chodbou. Bylo mi na omdlen\u00ed. Ta chodba vypadala \u00fapln\u011b stejn\u011b jako ta z m\u00e9ho snu! Kdy\u017e jsme se zastavili p\u0159ed soudn\u00ed s\u00edn\u00ed, zasekl jsem se.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15687","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15687","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15687"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15687\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15687"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15687"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15687"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}