{"id":15704,"date":"2008-12-24T15:30:00","date_gmt":"2008-12-24T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15668"},"modified":"2008-12-24T15:30:00","modified_gmt":"2008-12-24T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/24\/chaos-v-dusi-24\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 24."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„A t\u00edmto jste nekompromisn\u011b odsouzen k deseti let\u016fm za m\u0159\u00ed\u017eemi!“ zah\u0159m\u011bl m\u00edstnost\u00ed soudc\u016fv hlas.<\/em><\/div>\n
„Neee!“ vyk\u0159ikl jsem, zat\u00edmco se mi kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed zacvakla studen\u00e1 pouta. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem trhl rukama, ale okov\u016f jsem se u\u017e nezbavil. „To p\u0159ece nem\u016f\u017eete!“<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu v\u0161echno, Kaulitzi!“ za\u0159val na m\u011b. „To jste si m\u011bl rozmyslet d\u0159\u00edv, ne\u017e jste toho nebo\u017e\u00e1ka zabil! Sv\u011bdectv\u00ed pana Josta je v\u00edce ne\u017e p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9!“<\/em><\/div>\n
„Ale Bill za nic opravdu nem\u016f\u017ee!“ zaprotestoval hlasit\u011b Tom a vzpurn\u011b vzhl\u00e9dl k soudci. J\u00e1 jsem mezit\u00edm v slz\u00e1ch klesl na podlahu, kde jsem propukl v hlasit\u00fd pl\u00e1\u010d. Tom se ke mn\u011b p\u0159ikr\u010dil a konej\u0161iv\u011b m\u011b objal kolem ramen. C\u00edtil jsem, jak mi po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaj\u00ed rozmazan\u00e9 linky, kdy\u017e jsem k br\u00e1\u0161kovi natahoval spoutan\u00e9 ruce.<\/em><\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm, pomoz mi!“ vzlykal jsem prosebn\u011b. „\u0158ekni jim, a\u0165 m\u011b pust\u00ed!“<\/em><\/div>\n
„Tak u\u017e dost, to by sta\u010dilo!“ prskl soudce. „Konec s tou trapnou sc\u00e9nou! Odve\u010fte ho, kam pat\u0159\u00ed!“<\/em><\/div>\n
Koutkem oka jsem zaznamenal, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed dva policist\u00e9. Vedle soudce st\u00e1l David, kter\u00fd se \u0161kodolib\u011b usm\u00edval, a j\u00e1 zabo\u0159il hlavu do Tomova ramene.<\/em><\/div>\n
„Neboj, Bill\u00ed,“ \u0161eptal mi br\u00e1\u0161ka do ucha, aby to nikdo jin\u00fd nesly\u0161el. „Dnes u\u017e to nevymluv\u00edm, ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti zajist\u00edm kauci a dostanu t\u011b odsud ven\u2026 Do t\u00e9 doby to tu bude\u0161 muset vydr\u017eet, ale slibuju ti, \u017ee to bude co nejd\u0159\u00edv. Nenech\u00e1m t\u011b ve \u0161tychu.“<\/em><\/div>\n
Uc\u00edtil jsem, jak m\u011b policajti chytili za nadlokt\u00ed, ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany, a pevn\u011b m\u011b vyt\u00e1hli na nohy.<\/em><\/div>\n
„Ne, j\u00e1 nechci!“ k\u0159i\u010del jsem hystericky, kdy\u017e m\u011b t\u00e1hli ze soudn\u00ed s\u00edn\u011b ven. „Ne! Tome! Tome!“<\/em><\/div>\n
\n
Policajti v\u0161ak byli siln\u011bj\u0161\u00ed a bez v\u011bt\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f m\u011b vyvlekli na chodbu. A\u010dkoliv jsem se zm\u00edtal ze v\u0161ech sil a s pl\u00e1\u010dem se sna\u017eil alespo\u0148 tro\u0161ku obm\u011bk\u010dit jejich srdce, moje cela byla bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e, a\u017e m\u011b nakonec hrub\u011b vstr\u010dili dovnit\u0159, s\u0148ali mi pouta a zamkli m\u011b. Rozt\u0159esen\u011b jsem se rozhl\u00e9dl po sv\u00e9m nov\u00e9m „domov\u011b“.<\/em><\/div>\n
„No nene,“ ozvalo se za mnou j\u00edzliv\u00fdm hlasem. „Ahoj, brou\u010dku!“<\/em><\/div>\n
Vyjekl jsem a prudce se oto\u010dil. Za mnou st\u00e1l David! Zbledl jsem strachy a o p\u00e1r krok\u016f ucouvl, za mnou v\u0161ak byla u\u017e jenom ze\u010f, do kter\u00e9 jsem narazil.<\/em><\/div>\n
„Teda, nezd\u00e1 se mi, \u017ee bys byl nad\u0161en\u00fd, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161,“ uculil se David.<\/em><\/div>\n
Bl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b, dokud n\u00e1s od sebe ned\u011blilo jenom p\u00e1r centimetr\u016f. Svezl jsem se p\u0159ed n\u00edm k zemi do kouta, ale ani to m\u011b nezachr\u00e1nilo. Sklonil se ke mn\u011b a tvrd\u011b si vynutil hlubok\u00fd polibek. Pot\u00e9 m\u011b chytil za vlasy, dovlekl na druhou \u010d\u00e1st pokoje a hrub\u011b mnou sm\u00fdkl na postel. Drsn\u011b si klekl na m\u016fj hrudn\u00edk, a\u017e jsem d\u00fdchal jen s nejv\u011bt\u0161\u00edmi obt\u00ed\u017eemi, zkroutil mi ruce za hlavu a p\u0159ipoutal je policejn\u00edmi pouty ke kovov\u00e9mu lemov\u00e1n\u00ed postele. Sj\u00ed\u017ed\u011bl m\u011b la\u010dn\u00fdm pohledem, zat\u00edmco j\u00e1 se za\u010d\u00ednal t\u0159\u00e1st.<\/em><\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 dokonale,“ za\u0161eptal mi. „Tak kr\u00e1sn\u00fd\u2026 tak bezmocn\u00fd\u2026 zcela absolutn\u011b v moj\u00ed moci\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pol\u00edbil m\u011b na \u010delo, na\u010de\u017e si rozepnul kalhoty a st\u00e1hl je jenom tak, jak to bylo nejnutn\u011bj\u0161\u00ed. Tot\u00e9\u017e pak ud\u011blal se mnou, p\u0159i\u010dem\u017e se mi zahled\u011bl do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ty sis v\u00e1\u017en\u011b myslel, \u017ee to nech\u00e1m jen tak?“ zasy\u010del. „\u017de za to, co jste mi provedli, t\u011b nech\u00e1m vyvl\u00e9knout se ze zabit\u00ed toho \u010dlov\u011bka? Ty uboh\u00e1 naivko\u2026“<\/em><\/div>\n
Bolestiv\u011b m\u011b \u0161t\u00edpl do krku, na\u010de\u017e do m\u011b prudce vnikl. Vyk\u0159ikl jsem bolest\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pomoc! Pomoc! Tome!“<\/em><\/div>\n
Na\u0159\u00edkal jsem, ale m\u00e9 vol\u00e1n\u00ed o pomoc z\u016fstalo nevysly\u0161eno. Nikdo nep\u0159ich\u00e1zel a David se kr\u00e1kav\u011b rozchechtal.<\/em><\/div>\n
„No? Kdepak m\u00e1\u0161 brat\u0159\u00ed\u010dka?“ sm\u00e1l se mi do o\u010d\u00ed. „Kdepak je? Copak ti nepom\u016f\u017ee?“<\/em><\/div>\n
„Nech toho,“ vzlykl jsem. „On pro m\u011b p\u0159ijde! Tome!“<\/em><\/div>\n
Odnikud v\u0161ak nep\u0159ich\u00e1zela \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce a David mi p\u016fsobil \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm hlub\u0161\u00ed bolest\u2026<\/em><\/div>\n
„Bille? Bille! No tak, Bille! Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Probu\u010f se!“<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak mnou n\u011bkdo cloum\u00e1. „Ne, pros\u00edm!“ vzdychl jsem.<\/div>\n
„Bill\u00ed, vzbu\u010f se! Vzbu\u010f se! N\u011bco se ti jenom zd\u00e1! To nen\u00ed doopravdy, je to jenom sen!“<\/div>\n
Vypla\u0161en\u011b jsem rozev\u0159el o\u010di. Nade mnou se skl\u00e1n\u011bl Tom, kter\u00fd mnou dosud cloumal. C\u00edtil jsem se, jako bych ub\u011bhl z\u00e1vod na deset kilometr\u016f. Cel\u00fd jsem se t\u0159\u00e1sl, vlasy jsem m\u011bl k \u010delu slepen\u00e9 potem a d\u00fdchal jsem jako o \u017eivot. Tom m\u011b pohladil po zpocen\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„To\u2026 Tome,“ vydechl jsem a st\u00e1le je\u0161t\u011b lapal po dechu. „J\u00e1 k tomu soudu\u2026 nep\u016fjdu.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zatv\u00e1\u0159il se p\u0159ekvapen\u011b. „V\u017edy\u0165 tam mus\u00edme j\u00edt oba dva!“<\/div>\n
„Jo, ale j\u00e1 tam nejdu!“ vyp\u00edskl jsem slab\u00fdm hl\u00e1skem. „Te\u010f\u2026 te\u010f se mi o tom zd\u00e1lo\u2026 \u017de m\u011b odsoudili za tu mrtvolu, poznali, \u017ee jsem ji p\u016fvodn\u011b zabil j\u00e1. Dali mi deset let. Bylo to tak re\u00e1ln\u00e9,“ rozklepal jsem se je\u0161t\u011b v\u00edc. „Taky jsem v tom snu u soudu potkal Davida. A on\u2026“<\/div>\n
Zasekl jsem se. N\u00e1hle mi vyschlo v krku a j\u00e1 zjistil, \u017ee o Davidov\u011b zvr\u00e1cenosti nedok\u00e1\u017eu v\u016fbec mluvit.<\/div>\n
„\u2026 on ti to zase ud\u011blal, vi\u010f?“ dokon\u010dil za m\u011b smutn\u011b br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„No \u00fapln\u011b jsi zm\u011bnil sp\u00e1nek,“ vysv\u011btloval mi. „Nejd\u0159\u00edv jsi le\u017eel docela v klidu, jen ob\u010das jsi n\u011bco zamumlal. Ale pak jsi sebou za\u010dal stra\u0161n\u011b moc h\u00e1zet, kopal jsi kolem sebe, k\u0159i\u010del ze span\u00ed, zrychlen\u011b d\u00fdchal a cel\u00fd ses zpotil. A v\u016fbec jsi ne\u0161el probudit! Trvalo mi snad minutu \u010dist\u00e9ho \u010dasu bez p\u0159eh\u00e1n\u011bn\u00ed, ne\u017e jsem t\u011b vzbudil.“<\/div>\n
Povzdychl jsem si. Tak to je par\u00e1da. Te\u010f se mi to v\u0161echno zase za\u010dne jevit ve span\u00ed. A j\u00e1 u\u017e myslel, \u017ee ty no\u010dn\u00ed m\u016fry d\u00e1vno skon\u010dily! \u017de u\u017e kone\u010dn\u011b budu m\u00edt aspo\u0148 trochu klid! Ale vypad\u00e1 to tak, \u017ee asi ne\u2026 Ne\u0161\u0165astn\u011b jsem si op\u0159el hlavu o Tomovu hru\u010f a naslouchal pravideln\u00fdm \u00fader\u016fm jeho srdce, zat\u00edmco on m\u011b hladil a sv\u00fdmi tajupln\u00fdmi pohyby nutil m\u00e9 t\u011blo, aby se p\u0159estalo chv\u011bt.<\/div>\n
„Tommy, j\u00e1 se tak boj\u00edm!“ \u0161pitl jsem. „Oni na m\u011b u toho soudu n\u011bco vyt\u00e1hnou\u2026 V\u00edm to\u2026 David se mi bude cht\u00edt pomst\u00edt\u2026“<\/div>\n
„Bill\u00ed, klid,“ \u0161eptal mi do vlas\u016f a d\u00fdchl mi na \u010delo sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm dechem. „V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee tam budu s tebou. Nenech\u00e1m je, aby ti ubl\u00ed\u017eili, kdokoliv z nich. Ned\u00e1m t\u011b.“<\/div>\n
Nejist\u011b jsem vzhl\u00e9dl a na\u0161e o\u010di se setkaly.<\/div>\n
„Ale ty proti jejich rozsudku nic nezm\u016f\u017ee\u0161,“ hlesl jsem.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem pokra\u010dovat, Tom m\u011b v\u0161ak uml\u010del n\u011b\u017en\u00fdm polibkem na rty. Sice m\u011b hodn\u011b uklid\u0148oval, ale m\u016fj strach m\u011b neopou\u0161t\u011bl. Necht\u011bl jsem skon\u010dit za m\u0159\u00ed\u017eemi a d\u011bsil jsem se okam\u017eiku, kdy David odhal\u00ed tajemstv\u00ed oho\u0159el\u00e9 mrtvoly v jeho sk\u0159\u00edni. Br\u00e1\u0161ka to z\u0159ejm\u011b vyc\u00edtil. Vid\u011bl, \u017ee se op\u011bt jemn\u011b klepu, j\u00e1 s\u00e1m jsem v\u0161ak nev\u011bd\u011bl, jestli to bylo zimou, nebo pocitem slabosti a zranitelnosti. Jakoby tohle v\u0161echno v\u011bd\u011bl, zes\u00edlil Tom stisk objet\u00ed, a opatrn\u011b, aby m\u011b znovu nevyd\u011bsil, si na m\u011b postupn\u011b lehl. Tro\u0161ku jsem strnul o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm toho, co se bude d\u00edt d\u00e1l a dech se mi lehce zrychlil nervozitou. Tom mi ale pouze zabo\u0159il prsty do vlas\u016f a za\u010dal je prohrab\u00e1vat, tak, jak v\u011bd\u011bl, \u017ee mi to je p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Neboj se,“ d\u00fdchl mi do ucha. „I kdybych se m\u011bl servat s cel\u00fdm sv\u011btem a chr\u00e1nit t\u011b vlastn\u00edm t\u011blem, tak to ud\u011bl\u00e1m\u2026 Nikdo ti neubl\u00ed\u017e\u00ed, pokud j\u00e1 budu ve tv\u00e9 bl\u00edzkosti, rozum\u00ed\u0161? Nedovol\u00edm, aby ses b\u00e1l. Aby ti n\u011bkdo ud\u011blal cokoliv nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho. V\u017edycky t\u011b budu chr\u00e1nit, a\u0165 se bude d\u00edt cokoliv.“<\/div>\n
Postupn\u011b na m\u011b dolehl cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem, ale tak, aby mi nep\u016fsobil sebemen\u0161\u00ed n\u00e1mahu \u010di komplikaci p\u0159i d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Jeho ruce m\u011b sv\u00edraly v \u017eelezn\u00e9m, nikoliv v\u0161ak nep\u0159\u00edjemn\u00e9m objet\u00ed. H\u0159\u00e1l m\u011b sv\u00fdm vlastn\u00edm t\u011blem a d\u00fdchal mi do tv\u00e1\u0159e a za krk, a d\u00edky tomuhle v\u0161emu jsem se pomalou\u010dku p\u0159est\u00e1val t\u0159\u00e1st. D\u00edky t\u00e9 neuv\u011b\u0159iteln\u011b citliv\u00e9 t\u011bsnosti tohoto objet\u00ed jsem se za\u010d\u00ednal op\u011bt c\u00edtit v bezpe\u010d\u00ed. Nen\u00e1padn\u011b, ale jist\u011b, se do m\u00e9 mysli dost\u00e1val pocit, \u017ee kdy\u017e spo\u010d\u00edv\u00e1m v Tomov\u011b miluj\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010di, tak se mi opravdu nic nestane. Zvolna jsem pootev\u0159el o\u010di a vyhledal ty jeho. T\u00e1zav\u011b jsem se do nich pod\u00edval.<\/div>\n
„Spinkej, brat\u0159\u00ed\u010dku,“ za\u0161eptal a lehce polo\u017eil svou dla\u0148 na m\u00e1 v\u00ed\u010dka, \u010d\u00edm\u017e je donutil znovu se zav\u0159\u00edt. „Jsi hodn\u011b unaven\u00fd a pot\u0159ebuje\u0161 s\u00edlu. A neboj se usnout\u2026 Budu hl\u00eddat tv\u00e9 sny, aby se ti nezd\u00e1lo nic o\u0161kliv\u00e9ho\u2026 Nikdo ti u\u017e nebude ubli\u017eovat. Ani ve skute\u010dnosti, ani ve snech. O to u\u017e se postar\u00e1m. Spinkej\u2026“
Tichoulince, jenom sotva st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b, mumlal konej\u0161iv\u00e1 sl\u016fvka a hladil m\u011b, dokud jsem skute\u010dn\u011b neupadl do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku beze sn\u016f. Teprve pak tak\u00e9 usnul.<\/p>\n<\/div>\n
V ned\u011bli jsme se rozhodli, \u017ee teda pojedeme nakupovat d\u00e1rky, abychom se trochu p\u0159ed pond\u011blkem rozpt\u00fdlili. Po sn\u00eddani jsme na sebe nat\u00e1hli snad troje svetry a p\u0159i pohledu na na\u0161i zahradu, kter\u00e1 se ut\u00e1p\u011bla ve v\u00ed\u0159en\u00ed vlo\u010dek, jsem zva\u017eoval i \u010dtvrt\u00fd svetr, kter\u00fd mi ale Tom nakonec nekompromisn\u011b vymluvil s t\u00edm, \u017ee v obchodech bych se pak uva\u0159il. Uznal jsem, \u017ee m\u00e1 pravdu. Namazal jsem si tedy pe\u010dliv\u011b obli\u010dej kr\u00e9mem, p\u0159ejel rty balz\u00e1mem, kolem krku omotal \u0161\u00e1lu, zachumlal se do sv\u00e9ho kab\u00e1tu a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kterou \u010depici si m\u00e1m vz\u00edt, abych nebyl jen tak k pozn\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl jsem m\u00edt alespo\u0148 p\u0159i n\u011bjak\u00e9m nakupov\u00e1n\u00ed jak\u017e tak\u017e klid, i kdy\u017e jsem kdesi v duchu matn\u011b tu\u0161il, \u017ee se beztak p\u00e1r fotk\u00e1m \u010di autogram\u016fm nevyhneme.<\/div>\n
„Vem si ten \u0161ediv\u00fd s tou velikou bambul\u00ed, co ti mamka upletla, kdy\u017e ti bylo dvan\u00e1ct,“ ozval se t\u011bsn\u011b za mnou Tom, ukazuj\u00edc p\u0159itom na \u0161ediv\u00fd kulich s megaj\u00edc\u00ed chundelatou bambul\u00ed. „V tom t\u011b nikdo nepozn\u00e1, i kdyby ses stav\u011bl na hlavu,“ uculil se.<\/div>\n
Kriticky jsem se na n\u011bj pod\u00edval a zkoumal, zda je s\u00e1m zamaskovan\u00fd natolik dob\u0159e, aby m\u011b mohl pou\u010dovat o tom, co si m\u00e1m vz\u00edt, aby m\u011b lidi nepoznali. Musel jsem p\u0159ipustit, \u017ee byl opravdu k nepozn\u00e1n\u00ed. M\u011bl na sob\u011b moje nejvytahan\u011bj\u0161\u00ed d\u017e\u00edny, ve kter\u00fdch vypadal neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161t\u00edhle, ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u011bmi pytli, kter\u00e9 b\u011b\u017en\u011b nosil. Byl zachumlan\u00fd v p\u00e9\u0159ov\u00e9 bund\u011b, ve kter\u00e9 d\u0159\u00edve chod\u00edval ven\u010dit Scottyho, co\u017e bylo vid\u011bt, poz\u016fstatky ps\u00edch \u0161l\u00e1pot z jedn\u00e9 de\u0161tiv\u00e9 proch\u00e1zky byly dosud patrn\u00e9, i kdy\u017e od onoho dne uteklo ji\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f. Dredy ukr\u00fdval pod \u0161\u00e1tkem, kter\u00fd mu spadal a\u017e na obo\u010d\u00ed, a p\u0159es hlavu m\u011bl chundelat\u011b lemovanou kapuci bundy. Vypadal tak tro\u0161ku jako eskym\u00e1k. Pousm\u00e1l jsem se. Kdybych nev\u011bd\u011bl, \u017ee je to opravdu on, tak se od sv\u00e9ho br\u00e1chy, kter\u00fd sou\u010dasn\u011b vypadal jako k\u0159\u00ed\u017eenec pol\u00e1rn\u00edho badatele a bezdomovce, dr\u017e\u00edm co nejd\u00e1l. Ano, Tom prost\u011b v\u011bd\u011bl, kdy\u017e necht\u011bl b\u00fdt pozn\u00e1n, jak toho p\u0159esn\u011b doc\u00edlit.<\/div>\n
Dal jsem tedy na jeho radu, narazil na hlavu kulicha, ve kter\u00e9m jsem teda vypadal absolutn\u011b \u0161\u00edlen\u011b, zejm\u00e9na kdy\u017e vezmu v \u00favahu bambuli, vyt\u00e1hl si \u0161\u00e1lu p\u0159es obli\u010dej tak, \u017ee mi koukaly jenom o\u010di, a vyrazili jsme do zimy.<\/div>\n
„No nene!“ vydechl jsem.<\/div>\n
\u017de byla zahrada pln\u00e1 sn\u011bhu, to m\u011b nep\u0159ekvapovalo, v\u017edy\u0165 to bylo vid\u011bt z okna, a mr\u00e1z byl c\u00edtit i doma. Ale \u017ee bude sn\u011bhu po kolena, to jsem fakt netu\u0161il! Tom na tom nebyl o nic l\u00e9pe, byl taky zna\u010dn\u011b zasko\u010den\u00fd, kdy\u017e se propadl do z\u00e1v\u011bje.<\/div>\n
„Tak to je s\u00edla!“ vydechl jsem, kdy\u017e jsme se brodili k m\u00e9mu Bucif\u00e1lkovi. Opr\u00e1\u0161il jsem mu z \u010deln\u00edho skla sn\u00edh, ale i tak m\u016fj mil\u00e1\u010dek vypadal jako pocukrovan\u00fd.<\/div>\n
„No,“ zavrt\u011bl hlavou Tom. „To se bude podkluzovat jako prase! Pod\u00edvej na tu n\u00e1mrazu na silnici! A ne\u017e z tohohle vyjede\u0161\u2026“<\/div>\n
S kl\u00ed\u010dkama v ruce jsem se na n\u011bj bezradn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Jak teda v tom p\u0159\u00edpad\u011b pojedeme? Tramvaj\u00ed nebo busem?“<\/div>\n
V tu chv\u00edli n\u00e1m v\u0161ak p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f d\u0159\u00edv, ne\u017e Tom stihl otev\u0159\u00edt \u00fasta. Vesel\u00e9 zatrouben\u00ed Sakiho klaksonu n\u00e1m napov\u011bd\u011blo, \u017ee zp\u016fsob na\u0161\u00ed cesty je vy\u0159e\u0161en\u00fd. Vd\u011b\u010dn\u011b jsme vlezli do jeho vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho auta.<\/div>\n
„Uf, d\u00edky,“ vydechl jsem, zat\u00edmco jsem se p\u0159ipout\u00e1val p\u00e1sem. „Se\u0161 na\u0161e z\u00e1chrana.“<\/div>\n
„Nen\u00ed v\u016fbec za\u010d,“ usm\u00e1l se Saki p\u0159i pohledu na to, jak n\u00e1m b\u011bhem p\u00e1r minutek venku z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e. „Tak kam to bude?“<\/div>\n
„Kam jedeme, Tome?“ zeptal jsem se br\u00e1chy.<\/div>\n
„Nev\u00edm, tys cht\u011bl jet nakupovat d\u00e1rky!“ pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nejsem v\u016fl,“ proto\u010dil jsem o\u010di v sloup. „Ale kde za\u010dneme?“<\/div>\n
„Co j\u00e1 v\u00edm? J\u00e1 ani nev\u00edm, co je\u0161t\u011b budu kupovat!“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co, Saki?“ rozhodl jsem tedy. „Vyho\u010f n\u00e1s u nejbli\u017e\u0161\u00edho v\u011bt\u0161\u00edho obcho\u010f\u00e1ku, kde najdeme v\u0161echno.“<\/div>\n
„Ok,“ odpov\u011bd\u011bl obr a opatrn\u011b se rozjel.<\/div>\n
Cesta nebyla moc p\u0159\u00edjemn\u00e1. \u010celn\u00ed sklo zasyp\u00e1valy nov\u00e9 a nov\u00e9 p\u0159\u00edvaly vlo\u010dek, kter\u00e9 st\u011bra\u010de nest\u00edhaly st\u00edrat, a zledovat\u011bl\u00fd povrch vozovky o sob\u011b d\u00e1val v\u011bd\u011bt nep\u0159\u00edjemn\u00fdm podkluzov\u00e1n\u00edm kol. Teprve kdy\u017e jsme vj\u00ed\u017ed\u011bli hloub\u011bji do centra, tak tam byly silnice zasypan\u00e9 p\u00edskem a sol\u00ed. V duchu jsem opravdu ocenil to, \u017ee jsem za t\u011bchhle podm\u00ednek nemusel \u0159\u00eddit. Ne, \u017ee bych to nezvl\u00e1dl, ale bylo by to p\u011bkn\u011b komplikovan\u00e9. S radost\u00ed jsem uv\u00edtal konec cesty, kdy\u017e jsme zastavili p\u0159ed gigantick\u00fdm obchodn\u00edm domem.<\/div>\n
„Tak kde za\u010dneme?“ zeptal jsem se Toma, zat\u00edmco Saki se nen\u00e1padn\u011b dr\u017eel v povzd\u00e1l\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010dil zase rameny. „Asi n\u011b\u010d\u00edm pro mamku\u2026“<\/div>\n
V obcho\u010f\u00e1ku jsme nakonec str\u00e1vili cel\u00fd den. Ale o to \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed jsme byli, kdy\u017e jsme se odpoledne vraceli k autu, obt\u011b\u017ekan\u00ed pln\u00fdmi ta\u0161kami a s o to leh\u010d\u00edmi pen\u011b\u017eenkami. Pro mamku jsme nakonec vybrali n\u011bjak\u00e9 kosmetick\u00e9 dopl\u0148ky jako v\u017edycky. Gustavovi jsme po dlouh\u00e9m v\u00e1h\u00e1n\u00ed, zda to bude vhodn\u00e9, koupili nov\u00e9 pali\u010dky k bubn\u016fm, zdoben\u00e9 vyryt\u00fdmi ornamenty. P\u0159i tomhle v\u00fdb\u011bru jsem ocenil, \u017ee v tomhle obcho\u010f\u00e1ku byly opravdu kr\u00e1mky v\u0161eho druhu, a i jeden speci\u00e1ln\u00ed na hudebn\u00ed n\u00e1stroje, tak\u017ee jsme pro pali\u010dky nemuseli jinam. Vzhledem k tomu, \u017ee pro Gustava jsem vymyslel d\u00e1rek j\u00e1, Tom se rozhodl vybrat n\u011bco pro Georga. Nezav\u00e1hal ani vte\u0159inu, a kdy\u017e jsem se pod\u00edval, co hodil do ko\u0161\u00edku, spat\u0159il jsem l\u00e1hev \u0161amponu s intenzivn\u00ed he\u0159m\u00e1nkovou v\u016fn\u00ed na extra mastn\u00e9 vlasy a speci\u00e1ln\u00ed d\u00e1rkov\u00e9 balen\u00ed kondom\u016f. Vybuchl jsem sm\u00edchy a proto\u010dil p\u0159itom o\u010di v sloup.<\/div>\n
„Ty se\u0161 magor, Tome,“ sm\u00e1l jsem se. „Chud\u00e1k Geo\u2026 V\u00ed\u0161, jak se sna\u017e\u00ed si udr\u017eovat vlasy v po\u0159\u00e1dku, a ty mu d\u00e1\u0161 \u0161ampon na mastn\u00e9 vlasy\u2026 Chud\u00e1k\u2026 a ty kondomy\u2026 Ach jo, Tommy\u2026 Ty se\u0161 fakt expert!“<\/div>\n
„No po\u010dkej,“ zchladil m\u00e9 jisk\u0159i\u010dky v o\u010d\u00edch Tom, kdy\u017e nasadil hodn\u011b ustaranou grimasu. „Jen\u017ee te\u010f v\u016fbec netu\u0161\u00edm, co m\u00e1m koupit tob\u011b!“<\/div>\n
„Ajova!“ vydechl jsem. „To je fakt! Co chce\u0161 koupit k V\u00e1noc\u016fm?“<\/div>\n
Bezradn\u011b jsme se pod\u00edvali jeden na druh\u00e9ho, na\u010de\u017e jsme vyprskli sm\u00edchy.<\/div>\n
„Jako to nen\u00ed ale vtipn\u00fd!“ vztekal jsem se naoko. „\u0158ekni mi, co chce\u0161, nebo ti koup\u00edm jako ka\u017ed\u00fd rok novou \u010depici a \u0161\u00e1tek!“<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, \u017ee by m\u011b to v\u016fbec nep\u0159ekvapilo?“ slzel Tom sm\u00edchy. „V tom p\u0159\u00edpad\u011b ti kupuju dal\u0161\u00ed \u0159et\u011bz na krk, a\u0165 se m\u00e1\u0161 na \u010dem ob\u011bsit!“<\/div>\n
Chv\u00edli jsme oba hore\u010dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161leli.<\/div>\n
„Hele, ale asi to tak v\u00e1\u017en\u011b bude nejlep\u0161\u00ed,“ prohodil po chv\u00edli br\u00e1\u0161ka. „Co mysl\u00ed\u0161? Aspo\u0148 si to sami vyberem a bude to pohoda\u2026 Pak si to jenom zabal\u00edme a budeme pak pod strome\u010dkem d\u011blat, jak jsme neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159ekvapen\u00ed, a\u0165 m\u00e1 mamka radost\u2026“<\/div>\n
„Tak jo,“ pokr\u010dil jsem rameny.<\/div>\n
Zam\u00ed\u0159ili jsme tedy je\u0161t\u011b do skate shopu a do klenotnictv\u00ed, ne\u017e jsme to definitivn\u011b sto\u010dili ven do mraziv\u00fdch ulic, sm\u011brem k autu a n\u00e1sledn\u011b k domovu. Spole\u010densky unaveni n\u00e1kupn\u00ed hore\u010dkou, pozvali jsme Sakiho na hork\u00e9 kafe, a zat\u00edmco Tom se spokojen\u011b rozvalil do k\u0159esla u krbu a Saki zabral gau\u010d, rozhodl jsem se, ne\u017e mi kafe tro\u0161ku vychladne, vykr\u00e1jet mezit\u00edm tro\u0161ku toho cukrov\u00ed.<\/div>\n
Na kuchy\u0148skou linku jsem nasypal trochu mouky, okrojil kousek z lednice ztuhl\u00e9ho t\u011bsta, a pe\u010dliv\u011b ho vyv\u00e1lel na tenk\u00fd pl\u00e1tek. Rozhodl jsem se toti\u017e, \u017ee na leto\u0161n\u00ed V\u00e1noce vyt\u0159u mamce zrak, kdy\u017e, a\u017e p\u0159ijedeme na \u0160t\u011bdr\u00fd den, j\u00ed p\u0159ivezu vlastnoru\u010dn\u011b upe\u010den\u00e9 cukrov\u00ed. Sice jenom jeden druh, ale to sta\u010d\u00ed, zbytek ur\u010dit\u011b mamka obstar\u00e1. Soust\u0159ed\u011bn\u011b jsem tedy kr\u00e1jel hv\u011bzdi\u010dky, srd\u00ed\u010dka a \u010dty\u0159l\u00edstky jeden vedle druh\u00e9ho, dokud jsem nezpracoval cel\u00fd pl\u00e1tek t\u011bsta. P\u0159endal jsem je na plech, odkrojil dal\u0161\u00ed kousek a zase vykrajoval a vykrajoval, a\u017e byl plech zcela pln\u00fd. Dal jsem ho do vyh\u0159\u00e1t\u00e9 trouby, a hrd\u00fd s\u00e1m na sebe, \u017ee jsem se k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu nakonec opravdu donutil, p\u0159idal jsem se k ostatn\u00edm, sed\u00edc\u00edm u pl\u00e1polaj\u00edc\u00edho ohn\u011b.<\/div>\n
Zjistil jsem, \u017ee Tom se mezit\u00edm ak\u010dn\u011b pustil do balen\u00ed d\u00e1rk\u016f. T\u0159i \u010dtvrtiny u\u017e spo\u010d\u00edvaly ukryt\u00e9 v kr\u00e1sn\u00e9m v\u00e1no\u010dn\u00edm pap\u00ed\u0159e, omotan\u00e9 stuhami, a na zemi byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd bordel, sest\u00e1vaj\u00edc\u00ed z odst\u0159\u00edhan\u00fdch cenovek, kousk\u016f izolepy a odst\u0159i\u017ek\u016f pap\u00edru a stu\u017eek. Spokojen\u011b jsem sebou pl\u00e1cl do k\u0159esla. Byla to neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 pohoda, sed\u011bt u hu\u010d\u00edc\u00edho ohn\u011b, vn\u00edmat to horouc\u00ed teplo, vid\u011bt za oknem tan\u010d\u00edc\u00ed vlo\u010dky a u\u017e\u00edvat si pocit, \u017ee za p\u00e1r dn\u00ed jsou sv\u00e1tky. Relaxoval jsem t\u011blem i du\u0161\u00ed, pokud jsem zrovna neodb\u00edhal kontrolovat, zda se mi nep\u00e1l\u00ed cukrov\u00ed. Nep\u0159ipalovalo se, naopak n\u00e1dhern\u011b von\u011blo, a Tom i Saki se u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t zachv\u011bli nedo\u010dkav\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm ochutn\u00e1vky. S pocitem p\u00fdchy jsem vyt\u00e1hl hork\u00fd plech z trouby a nechal ho vychladnout v otev\u0159en\u00e9m okn\u011b. Jenom\u017ee kdy\u017e jsem cht\u011bl sundat cukrov\u00ed\u2026<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl jsem.<\/div>\n
Zoufale jsem se sna\u017eil cukrov\u00ed podebrat \u0161pachtl\u00ed, ale ne\u0161lo to! Dr\u017eelo na plechu jako p\u0159ikovan\u00e9!<\/div>\n
„\u017de tys ten plech nevymazal?“ zeptal se m\u011b Saki, kter\u00fd se p\u0159i\u0161el pod\u00edvat, pro\u010d tak vyv\u00e1d\u00edm.<\/div>\n
Zara\u017een\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Jak vymazal? V\u017edy\u0165 se to p\u0159i pe\u010den\u00ed vymaz\u00e1vat nemus\u00ed!“ nam\u00edtl jsem p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Ale to jenom v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee pe\u010de\u0161 na pap\u00edru, ty pun\u0165o!“ pou\u010dil m\u011b Saki a bylo vid\u011bt, jak mu t\u011bkaj\u00ed koutky rt\u016f, i kdy\u017e se na m\u011b d\u00edval s nejv\u011bt\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm soucitem. „\u00dapln\u011b se ti to tam p\u0159ipeklo!“<\/div>\n
„To ne!“ vyk\u0159ikl jsem.<\/div>\n
To p\u0159ece nemohla b\u00fdt pravda! V\u017edy\u0165 jsem se s t\u00edm tak piplal! To neexistuje, \u017ee by se to nepovedlo jenom kv\u016fli n\u011bjak\u00fdmu trapn\u00fdmu vymaz\u00e1n\u00ed! Zb\u011bsile jsem se sna\u017eil podebrat aspo\u0148 jeden kousek. Jak jsem ale tla\u010dil na \u0161pachtli silou, tak mi zni\u010dehonic podjela ruka. Ano, povedlo se mi p\u00e1r kousk\u016f od plechu odd\u011blit. Jen\u017ee jak mi ruka vyst\u0159elila, tak jsem povolil necht\u011bn\u011b sev\u0159en\u00ed\u2026 a vid\u011bl jsem, jak plech pad\u00e1 na zem… a kdy\u017e jsem ho zvedl, tak z m\u00e9ho d\u00edla na zemi zbylo jenom p\u00e1r rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00fdch drobe\u010dk\u016f. St\u00e1l jsem nad t\u00edm v\u0161\u00edm nad\u011blen\u00edm a z o\u010d\u00ed mi kanuly slzy. Tolik jsem se sna\u017eil, u\u017e jen, abych ud\u011blal mamce p\u0159ekvapen\u00ed\u2026 a ono to skon\u010d\u00ed takhle\u2026<\/div>\n
„No tak, Bille,“ ut\u011b\u0161oval m\u011b Saki. „Tak se ti to jednou nepovedlo, no\u2026 P\u0159\u00ed\u0161t\u011b to bude lep\u0161\u00ed!“<\/div>\n
„To teda nebude!“ v\u0159\u00edskl jsem. „Proto\u017ee j\u00e1 u\u017e nikdy p\u00e9ct nebudu!“<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se na podpatku, prolet\u011bl kolem p\u0159ekvapen\u00e9ho Toma, vydupal schody nahoru do sv\u00e9ho pokoje a pr\u00e1skl jsem za sebou dve\u0159mi. Pl\u00e1cl jsem sebou na postel a bylo mi to stra\u0161n\u011b moc l\u00edto. Tolik pr\u00e1ce a v\u0161echno to p\u0159i\u0161lo vnive\u010d\u2026<\/div>\n
„Bille? Bille, vst\u00e1vej!“ zazn\u011blo kdesi v d\u00e1li nade mnou. „Mus\u00edme vyrazit\u2026“<\/div>\n
„Kam?“ zamumlal jsem polohlasn\u011b, ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di. Necht\u011blo se mi z tepla postele.<\/div>\n
„K tomu soudu,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di.<\/div>\n
„Dole v kuchyni u\u017e m\u00e1\u0161 hotov\u00fd kafe,“ informoval m\u011b. „Je osm, tak\u017ee to m\u00e1me \u00fapln\u011b akor\u00e1t se tam dostat na t\u0159i \u010dtvrt\u011b na dev\u011bt\u2026 Saki n\u00e1s tam hod\u00ed a p\u016fjde tam s n\u00e1mi.“<\/div>\n
Ode\u0161el z pokoje a j\u00e1 se rozespale za\u010dal soukat do oble\u010den\u00ed. Nedbale jsem si pro\u010d\u00edsnul vlasy, a na l\u00ed\u010den\u00ed jsem \u00fapln\u011b ka\u0161lal. Dopot\u00e1cel jsem se do kuchyn\u011b a bezmy\u0161lenkovit\u011b do sebe kopnul sn\u00eddani. Dnes se to v\u0161echno kone\u010dn\u011b vy\u0159e\u0161\u00ed\u2026 Dnes se bu\u010f nav\u017edy zbav\u00edm p\u0159\u00edpadn\u00e9ho podez\u0159en\u00ed, kter\u00e9ho jsem se tak b\u00e1l, nebo m\u011b naopak zatknou\u2026<\/div>\n
St\u011b\u017e\u00ed jsem vn\u00edmal, jak m\u011b Tom dovedl k autu, hu\u010d\u00edce p\u0159itom do m\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sl\u016fvka. Nevid\u011bl jsem kr\u00e1sn\u011b vyzdoben\u00e9, zachumelen\u00e9 ulice. Zastavili jsme p\u0159ed soudem a mn\u011b se \u017ealudek brut\u00e1ln\u011b sev\u0159el strachy. K\u0159e\u010dovit\u011b jsem zav\u0159el o\u010di a prudce se zachytil Toma, abych neupadl. Objal m\u011b kolem ramen.<\/div>\n
„Neboj se,“ za\u0161eptal mi. „Dopadne to dob\u0159e\u2026 V\u011b\u0159 mi\u2026 Nesm\u00ed\u0161 se j\u00edm hlavn\u011b nechat vykolejit\u2026 Bude to dobr\u00fd, v\u011b\u0159 mi\u2026“<\/div>\n
„Tak poj\u010fte, kluci,“ popohnal n\u00e1s Saki. „U\u017e mus\u00edme vyrazit.“<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl, kdy\u017e jsme ve\u0161li do velik\u00fdch t\u011b\u017ek\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 se za n\u00e1mi zabouchly.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „A t\u00edmto jste nekompromisn\u011b odsouzen k deseti let\u016fm za m\u0159\u00ed\u017eemi!“ zah\u0159m\u011bl m\u00edstnost\u00ed soudc\u016fv hlas. „Neee!“ vyk\u0159ikl jsem, zat\u00edmco se mi kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed zacvakla studen\u00e1 pouta. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem trhl rukama, ale okov\u016f jsem se u\u017e nezbavil. „To p\u0159ece nem\u016f\u017eete!“ „M\u016f\u017eu v\u0161echno,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15704","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15704","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15704"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15704\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15704"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15704"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15704"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}