{"id":15719,"date":"2008-12-22T17:00:00","date_gmt":"2008-12-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15683"},"modified":"2008-12-22T17:00:00","modified_gmt":"2008-12-22T16:00:00","slug":"chaos-v-dusi-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/22\/chaos-v-dusi-23\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 23."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vesel\u00e1 n\u00e1lada se m\u011b dr\u017eela je\u0161t\u011b dlouho do noci. Pot\u00e9, co n\u00e1m Saki namontoval do v\u0161ech oken barevn\u00e9 blika\u010dky, rozhodl jsem se, \u017ee zad\u011bl\u00e1m t\u011bsto na lineck\u00e9 cukrov\u00ed. V\u0161ichni na m\u011b p\u0159itom koukali jako na absolutn\u00edho bl\u00e1zna. Aby taky ne, v\u017edycky jsem to byl j\u00e1, kdo se od dom\u00e1c\u00edch prac\u00ed taktn\u011b dr\u017eel co nejd\u00e1l. Letos jsem ale prost\u011b nemohl odolat. Zat\u00edmco Tom prot\u00e1\u010del o\u010di v sloup, st\u00e1hnul jsem si z internetu recept. Nat\u00e1hl jsem na sebe svoje dom\u00e1c\u00ed tri\u010dko s lebkou, kter\u00e1 u\u017e byla lehce sepran\u00e1, pe\u010dliv\u011b jsem si odlakoval nehty a pustil se s vervou do d\u00edla.<\/div>\n
Do velik\u00e9 m\u00edsy jsem sm\u00edchal mouku, cukr, vejce a podobn\u00e9 drobnosti. To bylo je\u0161t\u011b v pohod\u011b, a Tomovy pozn\u00e1mky typu \u017ee si bude fotit a nahr\u00e1vat, jak se v tom potom budu matlat, jsem s nadnesen\u00fdm v\u00fdrazem ok\u00e1zale ignoroval.<\/div>\n
Tsss, ten toho o tom tak v\u00ed<\/em>, myslel jsem si. Za trest mu zak\u00e1\u017eu u\u017edibovat mi hotov\u00e9 t\u011bsto!<\/em><\/div>\n
Jen\u017ee se o chv\u00edli pozd\u011bji uk\u00e1zalo, \u017ee m\u016fj drah\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek v\u016fbec nep\u0159eh\u00e1n\u011bl. Va\u0159e\u010dkou to v\u0161echno prom\u00edchat prost\u011b ne\u0161lo, nem\u011bl jsem tedy na vybranou a musel jsem do t\u011bsta pono\u0159it sv\u00e9 \u00fazkostliv\u011b p\u011bst\u011bn\u00e9 prsty.<\/div>\n
\n
„U\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!“ ot\u0159\u00e1sl jsem se, kdy\u017e se ta lepkav\u00e1 hmota dotkla m\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
V tu chv\u00edli se mi Tom za\u010dal gebit, jako kdyby mu za to platili. H\u00fdkal sm\u00edchy a spustil na sv\u00e9m fo\u0165\u00e1ku nat\u00e1\u010den\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1 jsem ke sv\u00e9 hr\u016fze zji\u0161\u0165oval, \u017ee mi t\u011bsto leze i pod nehty! No to snad ne, jak to pak dostanu pry\u010d? Ze v\u0161eho nejrad\u0161i bych s t\u00edm v tuhle chv\u00edli p\u0159estal a nechal n\u011bkoho jin\u00e9ho, aby to za m\u011b dod\u011blal a j\u00e1 se p\u0159ipojil k pr\u00e1ci a\u017e v momentu, kdy se budou vykrajovat hv\u011bzdi\u010dky a srd\u00ed\u010dka a \u010dty\u0159l\u00edstky a kdov\u00edco je\u0161t\u011b. Jen\u017ee Tom by mi to pak v\u0161ude p\u0159edhazoval, a m\u011b zalila \u00fad\u011bsn\u00e1 vize nejnov\u011bj\u0161\u00edho \u010dl\u00e1nku Brava s tu\u010dn\u00fdm titulkem „Bill Kaulitz: Neum\u00ed up\u00e9ct cukrov\u00ed!“ Vztekle jsem proto zatnul zuby, a jeliko\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je v tuhle chv\u00edli v s\u00e1zce moje osobn\u00ed \u010dest a hrdost, state\u010dn\u011b jsem se za\u010dal prokous\u00e1vat formov\u00e1n\u00edm t\u011bsta. V\u016fbec mi to ne\u0161lo, ten sajrajt byl v\u0161ude mo\u017en\u011b, jen ne pohromad\u011b v jednom hezk\u00e9m kuse, kter\u00fd v\u017edycky d\u011bl\u00e1vala mamka, a j\u00e1 u\u017e jsem toho za\u010d\u00ednal m\u00edt pln\u00e9 zuby. Vytrvale jsem ale z\u016fst\u00e1val u m\u00edsy a s my\u0161lenkami, jak dlouho budu muset po tomhle nelidsk\u00e9m procesu sv\u00e9 neh\u00fdtky regenerovat, jsem d\u00e1l hn\u011btl tu hmotu, a\u017e se kone\u010dn\u011b, po asi p\u016fl hodin\u011b, za\u010dala docela i podobat v\u00fdsledn\u00e9 sv\u011btl\u00e9 hladk\u00e9 hroud\u011b, o kterou jsem se sna\u017eil.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem si s n\u00ed hr\u00e1l, ne\u017e se mi zd\u00e1lo, \u017ee to je v po\u0159\u00e1dku. S v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a t\u00e9m\u011b\u0159 tarzanovsk\u00fdm pok\u0159ikem jsem dal hroudu t\u011bsta na tal\u00ed\u0159 a do lednice, aby si tam do z\u00edt\u0159ka odpo\u010dinula a j\u00e1 po sv\u00e9m nakupov\u00e1n\u00ed pak mohl za\u010d\u00edt s vykrajov\u00e1n\u00edm a pe\u010den\u00edm. Je\u0161t\u011b jsem si teda odtrhl slu\u0161n\u011b velk\u00fd kousek a nal\u00e1doval ho do pusy, ne\u017e jsem zabouchl lednici.<\/div>\n
„Teda, j\u00e1 \u017easnu,“ za\u0161klebil se na m\u011b Tom. „Z m\u00e9ho mal\u00e9ho brat\u0159\u00ed\u010dka snad nakonec je\u0161t\u011b n\u011bco bude!“<\/div>\n
Sakiho to rozesm\u00e1lo, zat\u00edmco j\u00e1 mu ihned vst\u0159elil zp\u00e1tky odpov\u011b\u010f, bohu\u017eel v\u0161ak s plnou pusou.<\/div>\n
„O by fef ivil, fo fechno j\u00e1 dok\u00e1fu,“ zahuh\u0148al jsem, \u0161ermuj\u00edc p\u0159itom ob\u011bma rukama, abych potvrdil platnost sv\u00fdch slov.<\/div>\n
„Ave j\u00e1 ti v\u016fbef nevozum\u00edm, kdyf meves f plnou pufou,“ opi\u010dil se po mn\u011b Tom.<\/div>\n
„Ty se\u0161 hnusnej,“ prskl jsem na n\u011bj, kdy\u017e se mi s nejv\u011bt\u0161\u00edm \u00fasil\u00edm kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo spolknout posledn\u00ed kousek t\u011bsta.<\/div>\n
Hodil jsem po n\u011bm \u017e\u00ednku, kter\u00e1 byla je\u0161t\u011b od jaru, py\u0161n\u011b zaznamenal, \u017ee br\u00e1cha dostal p\u0159\u00edm\u00fd z\u00e1sah rovnou do obli\u010deje, a s hrd\u00fdm v\u00fdrazem jsem odkr\u00e1\u010del do koupelny, kde jsem si za\u010dal pe\u010dliv\u011b drhnout ruce. Z k\u016f\u017ee \u0161lo t\u011bsto dol\u016f pom\u011brn\u011b bez probl\u00e9m\u016f, ale u neht\u016f, a hlavn\u011b pod nima, mi z\u016fst\u00e1valo po\u0159\u00e1d! V duchu jsem se sv\u00fdm dr\u00e1pk\u016fm snad tis\u00edckr\u00e1t omlouval, kdy\u017e jsem je po\u0159\u00e1d dokola p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl nepou\u017e\u00edvan\u00fdm zubn\u00edm kart\u00e1\u010dkem, kter\u00fd v\u011bt\u0161inou slou\u017eil k \u010di\u0161t\u011bn\u00ed m\u00fdch prsten\u016f a n\u00e1ramk\u016f. Ale a\u0165 jsem d\u011blal, co jsem d\u011blal, kousky t\u011bsta tam z\u016fst\u00e1valy po\u0159\u00e1d. Ze samotn\u00e9ho l\u016f\u017eka neht\u016f jsem je dostal relativn\u011b snadno, ale s t\u00edm, co bylo vespod, jsem se pitval snad hodinu \u010dist\u00e9ho \u010dasu, ne\u017e jsem m\u011bl kone\u010dn\u011b pocit, \u017ee moje pacinky jsou jak\u017e tak\u017e zase zkulturn\u011bn\u00e9. Naposledy jsem je opl\u00e1chl, ut\u0159el do m\u011bkk\u00e9ho ru\u010dn\u00edku a moje prvn\u00ed kroky z koupelny vedly do m\u00e9ho pokoje, kde jsem vyt\u00e1hl regenera\u010dn\u00ed v\u00fd\u017eivn\u00fd olej\u00ed\u010dek na nehty a poran\u011bnou k\u016f\u017ei\u010dku. I kdy\u017e jsem ho b\u011b\u017en\u011b pou\u017e\u00edval ka\u017ed\u00fd den a v\u011bd\u011bl, \u017ee sta\u010d\u00ed na ka\u017ed\u00fd prst mal\u00e1 kapi\u010dka, dnes jsem si nanesl po\u0159\u00e1dn\u011b silnou vrstvu a s nejv\u011bt\u0161\u00ed pe\u010dlivost\u00ed jsem ji vmas\u00edrov\u00e1val do k\u016f\u017ei\u010dky a neh\u00fdtk\u016f a \u00fazkostliv\u011b je zkoumal, zda se jim snad p\u0159i m\u00e9m kucha\u0159sk\u00e9m projevu nedostalo n\u00e1hodou je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed \u00fahony. Pot\u00e9, co jsem usoudil, \u017ee budou relativn\u011b v po\u0159\u00e1dku, nanesl jsem si na ruce po\u0159\u00e1dnou d\u00e1vku pe\u010duj\u00edc\u00edho kr\u00e9mu, a teprve pak jsem vzal \u010dern\u00fd a b\u00edl\u00fd lak a se\u0161el dol\u016f za Tomem a Sakim.<\/div>\n
„Tak co ru\u010di\u010dky?“ zeptal se m\u011b naoko ustaran\u011b br\u00e1\u0161ka. „Nezl\u00e1mal sis u toho neh\u00fdtky?“<\/div>\n
„Ne, nejsem ty,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu, a kdy\u017e jsem zaznamenal, \u017ee se kr\u00e9m u\u017e vst\u0159eb\u00e1v\u00e1, povolil jsem v\u00ed\u010dka od lak\u016f.<\/div>\n
„No to si d\u011bl\u00e1\u0161 srandu, \u017ee s t\u00edm bude\u0161 smrd\u011bt u\u017e i tady v kuchyni!“ za\u010dal se roz\u010dilovat Tom, kdy\u017e se celou m\u00edstnost\u00ed rozlil pro m\u011b n\u00e1dhern\u00fd z\u00e1van acetonu.<\/div>\n
„Ne, ned\u011bl\u00e1m,“ pokr\u010dil jsem rameny a pe\u010dliv\u011b si lakoval jenom t\u0159i \u010dtvrtiny nehtu, abych pak naho\u0159e mohl dot\u00e1hnout b\u00edlou francii. „Jen nechci z\u00edtra p\u0159i nakupov\u00e1n\u00ed vypadat jako idiot, co kdyby m\u011b n\u011bkdo i p\u0159es maskov\u00e1n\u00ed poznal? J\u00e1 prost\u011b bez nalakovan\u00fdch neht\u016f nikam nejdu. A mysl\u00edm, \u017ee u\u017e bys to za ty roky, co m\u011b zn\u00e1\u0161, mohl v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di v sloup a rad\u0161i \u0159ekl, \u017ee jde do postele. Kdy\u017e jsme se Sakim osam\u011bli, nastala chv\u00edle ticha, nikomu to ale nevadilo. J\u00e1 jsem nemluvil, proto\u017ee jsem se soust\u0159edil na to, abych lak nep\u0159et\u00e1hl na k\u016f\u017ei\u010dku, a Saki tak\u00e9 nebyl zrovna dvakr\u00e1t nejv\u00fd\u0159e\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Ale i tak jsem m\u011bl na\u0161eho dobr\u00e1ck\u00e9ho obra hodn\u011b r\u00e1d, od doby, co zatkli Davida, s n\u00e1mi tr\u00e1vil ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj voln\u00fd \u010das a d\u00e1val na n\u00e1s pozor. Po chv\u00edli si ti\u0161e odka\u0161lal.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„\u00dapln\u011b jsem v\u00e1m to zapomn\u011bl \u0159\u00edct,“ promluvil sv\u00fdm klidn\u00fdm hlasem, kter\u00fd \u010dlov\u011bku dod\u00e1val pocit bezpe\u010d\u00ed. „V\u010dera jsem dostal nov\u00e9 informace ohledn\u011b toho soudu s Davidem.“<\/div>\n
Polkl jsem a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu. V\u016fbec jsem si nev\u0161iml, \u017ee se mi rozklepala ruka tak, \u017ee mi lak za\u010dernil k\u016f\u017ei kolem nehtu.<\/div>\n
„Bude to v pond\u011bl\u00ed devaten\u00e1ct\u00fdho, tak\u017ee u\u017e poz\u00edt\u0159\u00ed. P\u016fvodn\u011b to m\u011blo b\u00fdt u\u017e minul\u00fd t\u00fdden, ale vzhledem k Tomov\u011b zran\u011bn\u00ed se to p\u0159esunulo. Mus\u00edte tam b\u00fdt oba dva a za\u010d\u00edn\u00e1 to p\u0159esn\u011b v dev\u011bt hodin. Tak\u017ee to znamen\u00e1, abyste tam byli tak ve t\u0159i \u010dtvrt\u011b.“<\/div>\n
Smutn\u011b jsem si povzdechl a moje srdce sev\u0159ela prudk\u00e1 nervozita. David se tam ur\u010dit\u011b zm\u00edn\u00ed o t\u00e9 mrtvole, a i kdy\u017e u\u017e nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u016fkazy, tak je nakonec stejn\u011b v\u0161echny p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, \u017ee jsem to ud\u011blal j\u00e1. Bude to m\u016fj konec. Ze soudn\u00ed s\u00edn\u011b p\u016fjdu rovnou do v\u011bzen\u00ed, s rukama v poutech, a u\u017e nikdy nebudu st\u00e1t na podiu se sv\u00fdm mikrofonem. Nikdy u\u017e nebudu sed\u011bt v tourbusu. Nikdy u\u017e nebudu na \u017e\u00e1dn\u00e9 autogrami\u00e1d\u011b \u010di focen\u00ed, nanejv\u00fd\u0161 si m\u011b vyfot\u00ed do z\u00e1znamu. Budu s\u00e1m, od\u0159\u00edznut\u00fd ode v\u0161ech a hlavn\u011b od Toma\u2026<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak se m\u00e9 tv\u00e1\u0159e dotkla Sakiho ruka. Shl\u00e9dl jsem na jeho prst a vid\u011bl na n\u011bm svou slzu.<\/div>\n
„Neboj se,“ pousm\u00e1l se na m\u011b. „Dopadne to dob\u0159e. Jedin\u00e9, co po tob\u011b budou cht\u00edt, abys jim ty ud\u00e1losti potvrdil, a maxim\u00e1ln\u011b n\u011bjak\u00fd tv\u016fj podpis, nic jin\u00fdho, to bude cel\u00fd.“<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Asi se tam potk\u00e1m s Davidem, \u017ee?“ hlesl jsem.<\/div>\n
Zarmoucen\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Potk\u00e1\u0161,“ potvrdil mou ot\u00e1zku. „U\u017e jsem se jich ptal, jestli by ne\u0161lo n\u011bjak za\u0159\u00eddit, aby ses tam s n\u00edm nepotkal, ale bohu\u017eel to nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Mus\u00ed\u0161 to prost\u011b n\u011bjak zvl\u00e1dnout.“<\/div>\n
Vzdychl jsem a op\u011bt jsem za\u010dal pokra\u010dovat v lakov\u00e1n\u00ed neht\u016f. Te\u010f u\u017e jsem se na n\u011b ale v\u016fbec nesoust\u0159edil. Tahy jsem d\u011blal podv\u011bdom\u011b a automaticky, zat\u00edmco hlavou mi v\u00ed\u0159ily chmurn\u00e9 my\u0161lenky a strach. Velik\u00fd strach\u2026<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to, Bille,“ mrkl na m\u011b Saki. „Dok\u00e1\u017ee\u0161 to, v\u011b\u0159\u00edm ti.“<\/div>\n
„Hmmm,“ vydralo se mi ze rt\u016f, ani\u017e jsem jimi pohnul. Apaticky jsem klepal rukama, aby m\u00e9 d\u00edlo zaschlo d\u0159\u00edv, ne\u017e se odeberu do postele a strnule hled\u011bl do zdi. Znovu se potkat s Davidem\u2026 Co jsem komu ud\u011blal? Kdy\u017e u\u017e jsem zjistil, \u017ee m\u00e9 nehty jsou kone\u010dn\u011b such\u00e9, zvedl jsem se ze \u017eidle.<\/div>\n
„Asi u\u017e p\u016fjdu sp\u00e1t,“ z\u00edvl jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e taky pofr\u010d\u00edm,“ \u0159ekl Saki a vy\u0161el sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Tam se na m\u011b oto\u010dil. „Hlavn\u011b klid, Bille. Dopadne to dob\u0159e.“<\/div>\n
Dve\u0159e se za n\u00edm zabouchly a j\u00e1 se zmaten\u00fdmi my\u0161lenkami za\u010dal vych\u00e1zet schody. Ne\u0161el jsem ale do sv\u00e9ho pokoje. Necht\u011bl jsem te\u010f b\u00fdt s\u00e1m. Potichu jsem zaklepal na dve\u0159e Tomova pokoje.<\/div>\n
„No?“ ozvalo se tlumen\u00fdm hlasem. Pootev\u0159el jsem dve\u0159e.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b, jen poj\u010f,“ vzhl\u00e9dl Tom od sv\u00e9ho notebooku, kter\u00fd le\u017eel p\u0159ed n\u00edm na jeho pol\u0161t\u00e1\u0159i.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b jsem ve\u0161el do jeho pokoje a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. P\u0159e\u0161el jsem k oknu, lemovan\u00e9mu v\u00e1no\u010dn\u00edmi blika\u010dkami, a sledoval, jak ve venkovn\u00ed tm\u011b rejd\u00ed hust\u00fd roj hrav\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek.<\/div>\n
„Co je ti?“ zeptal se zara\u017een\u011b Tom, vidouc mou skleslou n\u00e1ladu. „Jestli ses mi p\u0159i\u0161el omluvit za ten z\u00e1sah jarovou \u017e\u00ednkou, tak u\u017e se d\u00e1vno nezlob\u00edm!“ usm\u00e1l se, zaklapl notebook a p\u0159e\u0161el ke mn\u011b.<\/div>\n
„Ne, Tommy,“ hlesl jsem ti\u0161e. „V pond\u011bl\u00ed v dev\u011bt m\u00e1me b\u00fdt u toho soudu.“<\/div>\n
Sv\u011bsil jsem hlavu a hled\u011bl na to, jak se ty drobn\u00e9, st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky vrstv\u00ed na parapetu, osv\u00edcen\u00e9m zevnit\u0159 pokoje tlumen\u00fdm rud\u00fdm, zlat\u00fdm a zelenav\u00fdm sv\u011btlem z vesele blikaj\u00edc\u00edch sv\u00ed\u010dek. Najednou jsem uc\u00edtil bratrovy ruce, jak m\u011b zezadu objaly kolem pasu a p\u0159evr\u00e1tily tak, abych byl tv\u00e1\u0159\u00ed k n\u011bmu. Ustaran\u011b jsem hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Neboj se,“ za\u0161eptal. „Nic se ti nestane. On proti tob\u011b nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fkaz. M\u016f\u017ee jenom vyk\u0159ikovat, ale to mu nespolknou. V\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
Pochybova\u010dn\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, Tommy,“ vzdychl jsem. „On se mi bude cht\u00edt pomst\u00edt.“<\/div>\n
Pevn\u011b m\u011b uchopil za ob\u011b tv\u00e1\u0159e a up\u0159en\u011b se mi zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to zkus\u00ed. Ale to je tak jedin\u00fd, co mu z toho m\u016f\u017ee vyj\u00edt. Nikdo mu nebude v\u011b\u0159it. Ta mrtvola se p\u0159ece na\u0161la u n\u011bho, nebo ne? Tak\u017ee ji logicky p\u0159i\u0161ijou jemu!“<\/div>\n
Proto\u017ee mi dr\u017eel hlavu opravdu pevn\u011b, abych se od n\u011bj nemohl odvr\u00e1tit, stiskl jsem na chv\u00edli pevn\u011b v\u00ed\u010dka. M\u011bl jsem z toho soudu takov\u00fd strach\u2026<\/div>\n
„Neboj se,“ d\u00fdchl mi Tom do vlas\u016f a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b. „Ned\u00e1m t\u011b\u2026“<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di\u2026 a uc\u00edtil, jak se jeho rty dotkly t\u011bch m\u00fdch. V prvn\u00ed vte\u0159in\u011b m\u011b to lehce zasko\u010dilo, pak jsem ale sv\u00e9 rty pootev\u0159el a polibek mu op\u011btoval. V tu chv\u00edli byl pro zm\u011bnu zasko\u010den\u00fd Tom. V\u011bd\u011bl, \u017ee se takov\u00fdmhle n\u011b\u017enostem sna\u017e\u00edm sp\u00ed\u0161e br\u00e1nit. Tro\u0161ku se ode m\u011b odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Bille?“ zeptal se m\u011b p\u0159ekvapen\u011b. „To mysl\u00ed\u0161 – „<\/div>\n
„Jo, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,“ \u0161pitl jsem odpov\u011b\u010f. „V\u00ed\u0161, kdy\u017e jsi v t\u00e9 nemocnici le\u017eel na t\u011bch hadi\u010dk\u00e1ch\u2026 tak jsem si uv\u011bdomil\u2026 \u017ee nem\u00e1 cenu nutit rozum, aby zv\u00edt\u011bzil nad srdcem.“<\/div>\n
Naklonil jsem se k n\u011bmu a vpil se sv\u00fdm jazykem do jeho \u00fast. Tomovy o\u010di se u\u017easle roz\u0161\u00ed\u0159ily v p\u0159ekvapen\u00ed. To bylo to posledn\u00ed, co jsem vid\u011bl, ne\u017e jsem nechal klesnout sv\u00e1 v\u00ed\u010dka a naplno si vychutn\u00e1val na\u0161e objet\u00ed. Br\u00e1\u0161ka nev\u00e1hal a vplul sv\u00fdm jazykem do m\u00fdch \u00fast. Dot\u00fdkal se snad ka\u017ed\u00e9ho milimetru \u010dtvere\u010dn\u00edho m\u00e9 \u00fastn\u00ed dutiny, a dokonce kdy\u017e se odv\u00e1\u017eil hloub\u011bji do krku, do m\u00edst, kde m\u011b David\u016fv jazyk u\u017e dusil, tak te\u010f mi to nevadilo, dokonce mi ten lehk\u00fd n\u00e1znak nedostatku kysl\u00edku byl i p\u0159\u00edjemn\u00fd. Ani jsem nevn\u00edmal, \u017ee jsem pozp\u00e1tku, jemn\u011b tla\u010den Tomem, docouval k posteli, na ni\u017e jsem o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji bezd\u011b\u010dn\u011b klesl. J\u00e1 ale m\u011bkkost pe\u0159in nec\u00edtil, v\u011bnoval jsem se jen t\u011bm kr\u00e1sn\u00fdm pocit\u016fm, kter\u00e9 ve mn\u011b vyvol\u00e1valy na\u0161e vz\u00e1jemn\u011b propleten\u00e9 jazyky.<\/div>\n
Zat\u00edmco m\u011b br\u00e1\u0161ka v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbal, jeho ruce ze m\u011b pomalu za\u010daly stahovat tri\u010dko. V\u016fbec jsem se nebr\u00e1nil. Nebyl jsem si sice jist\u00fd, \u017ee chci, aby u\u017e dneska mezi n\u00e1mi dv\u011bma do\u0161lo k n\u011b\u010demu v\u011bt\u0161\u00edmu, ale nechal jsem Toma, aby si se mnou prozat\u00edm d\u011blal, co se mu zamane. Na chv\u00edli se ode m\u011b odpojil, aby mi mohl p\u0159es hlavu p\u0159et\u00e1hnout tri\u010dko, kter\u00e9 o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji p\u0159ist\u00e1lo na zemi vedle postele. Pot\u00e9 si svl\u00e9kl to svoje. Na chv\u00edli jsem pootev\u0159el o\u010di, abych zjistil, kam se mi m\u016fj ope\u010dov\u00e1vatel pod\u011bl\u2026 a vyjekl jsem, kdy\u017e jsem skoro v prost\u0159edku jeho hrudi vid\u011bl d\u011bsiv\u011b na\u010dervenal\u00fd strup. V\u0161iml si m\u00e9ho polekan\u00e9ho v\u00fdrazu a shl\u00e9dl na svou hru\u010f.<\/div>\n
„Klid, Bill\u00ed,“ zamumlal. „To je po t\u00fd kulce, no\u2026 Asi tam zbyde jizva, no, ale jinak nic\u2026“<\/div>\n
Nejist\u011b jsem zkoumal stopy po steh\u00e1ch. Ur\u010dit\u011b ho to dote\u010f mus\u00ed hodn\u011b bolet.<\/div>\n
„Tommy, ale kdyby t\u011b to n\u011bjak bolelo, \u017ee bys mi to \u0159ekl?“ zeptal jsem se ho s obavami. R\u00e1na, i kdy\u017e u\u017e pom\u011brn\u011b zahojen\u00e1, po\u0159\u00e1d nah\u00e1n\u011bla na pohled strach a j\u00e1 necht\u011bl, aby kv\u016fli n\u011b\u010demu podcen\u011bn\u00e9mu na to br\u00e1\u0161ka doplatil.<\/div>\n
„Neboj se“ odpov\u011bd\u011bl mi a pousm\u00e1l se nad mou starostlivost\u00ed. „Samoz\u0159ejm\u011b bys o tom v\u011bd\u011bl jako prvn\u00ed.“<\/div>\n
Objal m\u011b a znovu m\u011b jemn\u00fdm tlakem p\u0159inutil si lehnout. Op\u011bt m\u011b za\u010dal l\u00edbat, posl\u00e9ze ale opustil m\u00e9 rty a za\u010dal t\u011bmi sv\u00fdmi laskat cel\u00fd m\u016fj obli\u010dej. V\u016fbec jsem se nebr\u00e1nil. Cht\u011bl jsem mu jeho p\u00e9\u010di opl\u00e1cet, ale cosi uvnit\u0159 m\u011b sv\u00edralo. Nev\u011bd\u011bl jsem, co to bylo, ale n\u011bjak jsem nedok\u00e1zal h\u00fd\u010dkat Toma tak, jako on te\u010f rozmazloval m\u011b. Pomyslel jsem si, \u017ee to bude nejsp\u00ed\u0161 t\u011bmi nervy ze soudu, a tak jsem jen p\u0159iv\u0159el o\u010di, spokojen\u011b vzdychl, kdy\u017e jsem c\u00edtil br\u00e1\u0161kovu bl\u00edzkost a odevzdan\u011b spo\u010d\u00edval v jeho v\u0159el\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
Tom za\u010dal postupn\u011b sv\u00e9 polibky p\u0159esouvat na m\u016fj krk a ramena. Proj\u00ed\u017ed\u011blo mnou p\u0159\u00edjemn\u00e9 mrazen\u00ed, kdy\u017e lehce skous\u00e1val mou citlivou k\u016f\u017ei, na\u010de\u017e ji zklid\u0148oval sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm jazykem. Jeho pohyby a hlazen\u00ed bylo absolutn\u011b dokonal\u00e9 a i kdy\u017e jsem m\u011bl v du\u0161i po\u0159\u00e1d strach z bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se soudu, nechal jsem se un\u00e1\u0161et Tomov\u00fdm uvol\u0148uj\u00edc\u00edm ope\u010dov\u00e1v\u00e1n\u00edm. Posl\u00e9ze jsem uc\u00edtil, jak jeho prsty rozep\u00ednaj\u00ed m\u016fj opasek a knofl\u00edk u kalhot. Otev\u0159el jsem o\u010di. T\u00e1zav\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Nedal jsem sice v\u016fbec nic najevo, ale jeliko\u017e jsem nijak nevzdoroval, opatrn\u011b ze m\u011b st\u00e1hl d\u017e\u00edny a z\u00e1rove\u0148 se zbavil i t\u011bch sv\u00fdch. Projela mnou m\u00edrn\u00e1 vlna nap\u011bt\u00ed, kdy\u017e jsem spat\u0159il vybouleninu v jeho boxerk\u00e1ch, a s m\u00edrnou provinilost\u00ed za\u0161ilhal sm\u011brem ke sv\u00fdm, v nich\u017e se ned\u011blo nic. N\u011bjak jsem tomu nerozum\u011bl. Jak to, \u017ee se se mnou nic ned\u011bje, kdy\u017e u\u017e kone\u010dn\u011b v\u00edm, \u017ee Toma miluji? Byl jsem z toho lehce nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e jsem ale uc\u00edtil h\u0159ejiv\u00e9 rty na sv\u00e9m b\u0159i\u0161e, rozhodl jsem se t\u00edm nezab\u00fdvat a nechat v\u0161e osudu. Pod jeho dotyky, kter\u00fdmi m\u011b absolutn\u011b ovl\u00e1dal, jsem se ut\u00e1p\u011bl ve vln\u00e1ch tajupln\u00e9 slasti a pohody\u2026<\/div>\n
Sly\u0161el jsem, jak se Tomovi pon\u011bkud zrychlil dech, kdy\u017e jedna jeho ruka v\u00e1hav\u011b a nejist\u011b vjela pod m\u00e9 boxerky, a kdy\u017e mi je pomalou\u010dku za\u010dal stahovat, tak se i mn\u011b zv\u00fd\u0161il puls. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee naposledy, kdy\u017e jsem takhle le\u017eel na posteli, tak se nade mnou v\u017edycky skl\u00e1n\u011bl David. Rychle jsem se sna\u017eil tu vzpom\u00ednku zapla\u0161it, ale moc mi to ne\u0161lo. Zaryl jsem prsty do prost\u011bradla a m\u00fdm t\u011blem pro\u0161lehl z\u00e1blesk nap\u011bt\u00ed a lehk\u00e9ho znepokojen\u00ed, kdy\u017e se m\u011b Tom dotkl. Poznal to.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t,“ za\u0161eptal a pohladil m\u011b ve vlasech, zat\u00edmco hypnotizoval m\u00e9 vypla\u0161en\u00e9 o\u010di. „Neboj\u2026 Nejsem jako on. J\u00e1 ti neubl\u00ed\u017e\u00edm.“<\/div>\n
Pol\u00edbil m\u011b na \u010delo a za\u010dal m\u011b znovu sv\u00fdmi prsty a rty laskat po cel\u00e9m t\u011ble, dokud ve mn\u011b nap\u011bt\u00ed tro\u0161ku nepolevilo. Vytrvale pokra\u010doval ve sv\u00e9m rozmazlov\u00e1n\u00ed, dokud jsem op\u011bt nebyl absolutn\u011b uvoln\u011bn\u00fd a klidn\u00fd. Celou tu dobu se mi p\u0159itom vp\u00edjel do o\u010d\u00ed, a kdy\u017e jsem se po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b zase pousm\u00e1l, obda\u0159il m\u011b t\u00edm nejkouzeln\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd jsem kdy u n\u011bj vid\u011bl. Za\u010dal sund\u00e1vat sv\u00e9 boxerky\u2026<\/div>\n
Vyk\u0159ikl jsem hr\u016fzou, kdy\u017e jsem spat\u0159il jeho p\u0159ipraven\u00fd penis. Divoce jsem vykopl nohama, zacouval do horn\u00ed \u010d\u00e1sti postele a bleskurychle se ukryl pod pe\u0159inu. P\u0159er\u00fdvan\u011b jsem lapal po dechu a b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in jsem byl zalit\u00fd hork\u00fdm potem, jako bych pr\u00e1v\u011b ub\u011bhl marat\u00f3n. Klepal jsem se jako ratl\u00edk a i kdy\u017e jsem vid\u011bl jenom \u010derno\u010dernou tmu pe\u0159iny, po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima ten obraz Tomovy nab\u011bhl\u00e9 chlouby. Ten pohled u\u017e jsem dob\u0159e znal. P\u0159esn\u011b takhle se v\u017edycky postavil Davidovi, ne\u017e do m\u011b brut\u00e1ln\u011b vniknul. P\u0159esto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee se te\u010f jedn\u00e1 o Toma, kter\u00fd by mi nikdy neud\u011blal nic nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho a u\u017e v\u016fbec ne bolestiv\u00e9ho, byl jsem vyd\u011b\u0161en\u00fd k smrti. V\u011bd\u011bl jsem, jak velikou um\u00ed tenhle org\u00e1n zp\u016fsobit bolest, a te\u010f jsem se toho d\u011bsu nedok\u00e1zal zbavit. Hlavou se mi za\u010daly proh\u00e1n\u011bt hr\u016fzn\u00e9 vzpom\u00ednky na to, kolik bolesti jsem musel za\u017e\u00edt, ne\u017e David ukojil sv\u016fj cht\u00ed\u010d, a\u0165 u\u017e se jednalo o samotn\u00fd sex, nebo o osah\u00e1v\u00e1n\u00ed pod stolem, v\u00fdhru\u017en\u00e9 pohledy, nucen\u00e9 polibky, zlomen\u00ed ruky nebo r\u00e1ny \u0159emenem\u2026 Vid\u011bl jsem to v\u0161echno tak jasn\u011b\u2026 tak z\u0159eteln\u011b\u2026<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Ani jsem se nepohnul, strach m\u011b dr\u017eel na m\u00edst\u011b, jako bych tam byl p\u0159ikovan\u00fd.<\/div>\n
„Bille, vylez\u2026 pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
Rozechv\u011bl\u00fdma rukama jsem si st\u00e1hl pe\u0159inu z obli\u010deje a nejist\u011b pohl\u00e9dl na Toma. M\u011bl sv\u00e9 spodky zase na sob\u011b a ve tv\u00e1\u0159i se mu zrcadlil hlubok\u00fd smutek a v\u00fd\u010ditky. Do\u0161lo mi, \u017ee jsem v \u017eivot\u011b v jeho obli\u010deji nevid\u011bl ne\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz.<\/div>\n
„Bill\u00ed, pros\u00edm,“ hlesl. „Odpus\u0165 mi to, jestli m\u016f\u017ee\u0161. Tohle jsem necht\u011bl\u2026 Necht\u011bl jsem t\u011b vyd\u011bsit.“<\/div>\n
„Nic\u2026 nic se ned\u011bje,“ p\u00edpl jsem a povylezl z \u00fakrytu pe\u0159iny o kousek v\u00edc.<\/div>\n
„Ale d\u011bje,“ pohl\u00e9dl na m\u011b Tom a v o\u010d\u00edch se mu zaleskly slzy, kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval. „Tohle jsem nem\u011bl d\u011blat! Znovu jsem ti to v\u0161echno p\u0159ipomn\u011bl, a to jen proto, \u017ee jsem se j\u00e1 debil v\u016fbec neovl\u00e1dnul!“<\/div>\n
Zabo\u0159il obli\u010dej do sv\u00fdch dlan\u00ed a za\u010dal se chv\u011bt nekontrolovateln\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Postupn\u011b jsem vylezl zpod pe\u0159iny cel\u00fd a pomalu se p\u0159esunul t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj. Rvalo mi srdce, kdy\u017e jsem vid\u011bl br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd byl v\u017edycky tak state\u010dn\u00fd, takhle bre\u010det. Objal jsem ho kolem ramen.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, Tome,“ konej\u0161il jsem ho a prsty zlomen\u00e9 ruky se mu prob\u00edral v dredech. „Nic se ned\u011bje p\u0159ece\u2026 No tak\u2026 P\u0161\u0161\u0161\u0161t\u2026“<\/div>\n
Tom ale kv\u00edlel \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. V\u016fbec jsem ho nedok\u00e1zal nijak uti\u0161it a to nebylo dob\u0159e! Nejen, \u017ee m\u011b to tr\u00e1pilo, vid\u011bt ho takhle zlomen\u00e9ho, ale p\u0159er\u00fdvan\u00fd pl\u00e1\u010d mu ur\u010dit\u011b ned\u011blal dobrotu v plic\u00edch! Je po sv\u00e9m zran\u011bn\u00ed po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b docela slab\u00fd, co kdy\u017e se tam te\u010f pod t\u00edmhle n\u00e1porem n\u011bco stane a Tom mi tady zkolabuje? Bezradn\u011b jsem chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 ne\u017e m\u011b napadl snad jedin\u00fd zp\u016fsob, jak ho zkusit uml\u010det.<\/div>\n
Zaklesl jsem svou tvrdou s\u00e1dru kolem jeho rukou, op\u0159en\u00fdch o kolena a skr\u00fdvaj\u00edc\u00edch uplakan\u00fd obli\u010dej, a prudce jsem trhl. Povedlo se mi odhalit jeho lesklou tv\u00e1\u0159, p\u0159esn\u011b jak jsem pl\u00e1noval. Zasko\u010den\u011b se na m\u011b pod\u00edval, ne\u017e se ale zmohl na slovo, vrhl jsem se mu kolem krku\u2026 a v\u00e1\u0161niv\u011b ho za\u010dal l\u00edbat. U\u017e to nebyly ty nesm\u011bl\u00e9 doteky, kter\u00fdmi jsem v\u00e1hav\u011b opl\u00e1cel jeho n\u00e1klonnost na za\u010d\u00e1tku na\u0161eho mazlen\u00ed. Tohle byl zu\u0159iv\u00fd \u00fatok m\u00e9ho jazyka na jeho \u00fastn\u00ed dutinu. Hladov\u011b jsem se mu vp\u00edjel skoro a\u017e do krku a dot\u00fdkal se kuli\u010dkami sv\u00e9ho piercingu v\u0161ude, kde to jenom aspo\u0148 tro\u0161ku \u0161lo. Doufal jsem p\u0159itom, \u017ee ho to aspo\u0148 tro\u0161ku zklidn\u00ed a on p\u0159estane bre\u010det.<\/div>\n
Nem\u00fdlil jsem se. Na \u0159as\u00e1ch se mu po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b t\u0159pytily slzy, ale po prvn\u00edch p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch se mnou za\u010dal spolupracovat. Opatrn\u011b m\u011b svalil zp\u011bt do pe\u0159in. Tiskli jsme se k sob\u011b, jak to jenom \u0161lo, a na\u0161e jazyky se vz\u00e1jemn\u011b zauzlov\u00e1valy a zase rozpl\u00e9taly, tak jako na\u0161e prsty na rukou. L\u00edbali jsme se tak dlouho, ne\u017e n\u00e1m ob\u011bma za\u010dal doch\u00e1zet kysl\u00edk. Na chv\u00edli jsme se odpojili a vy\u010derpan\u011b lapali po dechu. Pot\u00e9 Tom zhasl lampi\u010dku a blika\u010dky, na\u010de\u017e m\u011b objal kolem ramen a oba n\u00e1s p\u0159ikryl pe\u0159inou.<\/div>\n
„Opravdu je to u\u017e dobr\u00fd?“ zeptal se m\u011b starostliv\u011b a provinile klopil o\u010di.<\/div>\n
„Neboj,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu. „Jsem v pohod\u011b\u2026 Jenom mi dej pros\u00edm tro\u0161ku \u010dasu\u2026 Pak to u\u017e bude fajn\u2026“<\/div>\n
P\u0159itulil jsem se t\u011bsn\u011b pod jeho bradu a nechal jeho ruce, aby m\u011b hladily po z\u00e1dech. C\u00edtil jsem ve vlasech jeho hork\u00fd dech a spokojen\u011b vydechl. Bylo mi v jeho n\u00e1ru\u010di tak dob\u0159e\u2026 Jakoby m\u011b najednou aspo\u0148 na chv\u00edli opou\u0161t\u011bly v\u0161echny starosti a strasti v\u0161edn\u00edch dn\u016f. Nakupov\u00e1n\u00ed, t\u011bsto, soud\u2026 To u\u017e v\u0161echno byly jen nepodstatn\u00e9 drobnosti. Zaposlouchal jsem se do pravideln\u00fdch \u00fader\u016f Tomova srdce. Snad mu ten pl\u00e1\u010d nijak neubl\u00ed\u017eil. Chv\u00edli jsem ho je\u0161t\u011b pomalinku drbal sv\u00fdmi nehty na hrudi, ne\u017e jsme se postupn\u011b oba za\u010dali propadat do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Vesel\u00e1 n\u00e1lada se m\u011b dr\u017eela je\u0161t\u011b dlouho do noci. Pot\u00e9, co n\u00e1m Saki namontoval do v\u0161ech oken barevn\u00e9 blika\u010dky, rozhodl jsem se, \u017ee zad\u011bl\u00e1m t\u011bsto na lineck\u00e9 cukrov\u00ed. V\u0161ichni na m\u011b p\u0159itom koukali jako na absolutn\u00edho bl\u00e1zna. Aby taky ne,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15719","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15719","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15719"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15719\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15719"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15719"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15719"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}