{"id":15721,"date":"2008-12-22T16:00:00","date_gmt":"2008-12-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15685"},"modified":"2008-12-22T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-22T15:00:00","slug":"unfaithful-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/22\/unfaithful-10\/","title":{"rendered":"Unfaithful 10."},"content":{"rendered":"
autor: Angel + Tajemn\u00e1 Nezn\u00e1m\u00e1<\/strong><\/div>\n
\n

Bill
Je to sladk\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd pocit. Sladk\u00fd pocit, \u017ee nev\u00edm o sv\u011bt\u011b. Netu\u0161\u00edm, co se kolem m\u011b d\u011bje, nev\u00edm, kde jsem. Nev\u00edm v\u016fbec nic. Posledn\u00edch p\u00e1r minut, kter\u00e9 jsem pro\u017eil, se slily do neur\u010dit\u00e9ho, jednolit\u00e9ho obrazu. V\u0161e smazal ten n\u00e1raz. Nepamatuju si v\u016fbec nic. Jen vid\u00edm p\u0159ed sebou tmu. Hlubokou nep\u0159ekonatelnou tmu. M\u00e1m pocit, \u017ee na m\u011b nikdo nem\u016f\u017ee. \u017de jsem s\u00e1m, uv\u011bzn\u011bn\u00fd ve sv\u00e9m t\u011ble. Kdybych jen v\u011bd\u011bl, pro\u010d se tohle v\u0161echno stalo. Pro\u010d se tohle d\u011bje. Kde to jsem, kdo jsem, pro\u010d jsem tady…<\/p>\n

Lid\u00e9 si z\u0159ejm\u011b mysl\u00ed, \u017ee nic nevn\u00edm\u00e1m. Ale nen\u00ed to pravda. Sly\u0161\u00edm \u0161um. Stra\u0161n\u011b hlasit\u00fd \u0161um, kter\u00fd mi trh\u00e1 u\u0161i. Ur\u010dit\u011b kolem m\u011b po\u0159\u00e1d n\u011bkdo chod\u00ed, po\u0159\u00e1d m\u011b kontroluje. I kdy\u017e chci, nem\u016f\u017eu otev\u0159\u00edt o\u010di. Moje t\u011blo mi to nedovol\u00ed. C\u00edt\u00edm jen, jak m\u011b brn\u00ed kon\u010detiny. Nec\u00edt\u00edm svoje t\u011blo. Jsem t\u00edm v\u011bzn\u011bm. Otrokem sebe sama, kter\u00fd nem\u016f\u017ee nic. Otrokem sebe sama.<\/p>\n

Kdo jsem? Kam pat\u0159\u00edm? Na tohle mi asi nikdo neodpov\u00ed. Ani nem\u016f\u017ee. P\u0159es ten \u0161um bych nikoho nesly\u0161el. A m\u016fj stav… Nem\u016f\u017eu d\u011blat nic. Pro\u010d? PRO\u010c?<\/p>\n<\/div>\n

\n
Tom
Najednou na m\u011b v\u0161echno dolehlo. Nad\u00e1val jsem s\u00e1m sob\u011b. Dal j\u00ed kopa\u010dky… U\u017e se k n\u00ed necht\u011bl vracet. A j\u00e1 j\u00ed je\u0161t\u011b zprznil! A m\u016fj br\u00e1cha… Le\u017e\u00ed ve \u0161pit\u00e1le… \u010clov\u011bk, pro kter\u00e9ho jsem toho tolik ud\u011blal. M\u016fj Bill. Nikdo jin\u00fd nedok\u00e1zal pochopit, \u017ee ten d\u011bvka\u0159 Tom Kaulitz je ve skute\u010dnosti gay, kter\u00fd to jen maskuje. Nikdo jin\u00fd ne\u017e m\u016fj Bill. Vyd\u00e1m se k domovu, b\u011b\u017e\u00edm, se\u010d m\u016f\u017eu. Nastoup\u00edm na prvn\u00ed bus dom\u016f, abych mohl vyzvednout n\u011bjak\u00e9 Billiho v\u011bci. M\u00eds\u00ed se ve mn\u011b r\u016fzn\u00e9 pocity, od sebel\u00edtosti a\u017e po nen\u00e1vist v\u016f\u010di moj\u00ed vlastn\u00ed osob\u011b. C\u00edt\u00edm, jak Billa n\u011bco bol\u00ed, jak je mu zle, ale nedok\u00e1\u017eu mu na d\u00e1lku pomoct. Tady z toho c\u00edt\u00edm na\u0161e pouto. Pat\u0159\u00edme k sob\u011b. A nikdo, ani ta holka, n\u00e1s nem\u016f\u017ee rozd\u011blit.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 to Bill u\u017e poznal, proto j\u00ed dal kopa\u010dky. A j\u00e1 v afektu ud\u011blal n\u011bco takov\u00e9ho. Kdyby m\u011b za\u017ealovala… Byl by konec se v\u0161\u00edm. S Billem, s n\u00e1mi, s na\u0161imi p\u0159\u00e1teli. Byl bych zase na okraji spole\u010dnosti jako kdysi… A to si nem\u016f\u017eu dovolit. Nechci to tak. Chci jen, aby m\u011b miloval. \u010casem snad… Zkontaktuju Julii. Omluv\u00edm se j\u00ed za v\u0161echno. Nev\u00edm, jestli to ode m\u011b vezme, ale zkusit to m\u016f\u017eu. Mus\u00edm. Nebo bych si sv\u016fj zoufal\u00fd \u010din z l\u00e1sky musel vy\u010d\u00edtat do konce \u017eivota.<\/p>\n

Kdy\u017e doraz\u00edm dom\u016f, sbal\u00edm p\u00e1r Billov\u00fdch svr\u0161k\u016f, spodn\u00edho pr\u00e1dla a n\u011bjakou kosmetiku. Mus\u00edm rychle… Popadnu kl\u00ed\u010dky od auta. Nased\u00e1m do sv\u00e9ho bly\u0161tiv\u00e9ho Cadillacu a obrovskou rychlost\u00ed si to ma\u017eu k nemocnici. Jist\u00fd hlas uvnit\u0159 m\u011b mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee bych m\u011bl zpomalit. A taky to tak ud\u011bl\u00e1m. Bill ur\u010dit\u011b jel rychle a byl neopatrn\u00fd. Nechci u\u017e dneska ud\u011blat dal\u0161\u00ed chybu. Chci b\u00fdt jen s n\u00edm. I kdy\u017e… Nev\u00edm, jestli mi odpust\u00ed, jestli se n\u011bkdy dozv\u00ed, co jsem ud\u011blal jeho te\u010f u\u017e ex-l\u00e1sce. Snad ano. Douf\u00e1m v to. Je m\u016fj. Mus\u00ed v\u011bd\u011bt, jak moc mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed a mus\u00ed pochopit, co pro m\u011b v\u0161echno znamen\u00e1 a \u017ee to d\u011bl\u00e1m z l\u00e1sky k n\u011bmu.<\/p>\n

U\u017e jsem dorazil do nemocnice. Zastav\u00edm se u informac\u00ed. „Bill… Toti\u017e… Wilhelm Kaulitz… Kde le\u017e\u00ed?“ zept\u00e1m se ud\u00fdchan\u011b. \u017dena, sed\u00edc\u00ed za p\u0159ep\u00e1\u017ekou, si m\u011b zm\u011b\u0159\u00ed pohledem.<\/div>\n

„Vy jste kdo?“ zept\u00e1 se arogantn\u011b.<\/div>\n
„Tom Kaulitz… Jsem jeho… Dvoj\u010de… M\u011bl pr\u00fd nehodu… M\u00e1m za n\u00edm p\u0159ij\u00edt, nesu mu jeho v\u011bci,“ vysouk\u00e1m ze sebe. Op\u011bt se na m\u011b d\u00edv\u00e1 p\u0159es kostnat\u00e9 obrou\u010dky jej\u00edch siln\u00fdch br\u00fdl\u00ed, obm\u011bk\u010d\u00edm ji, a\u017e kdy\u017e j\u00ed uk\u00e1\u017eu svou ob\u010danku.<\/div>\n
„Pokoj 67, na JIP, je to druh\u00e9 patro, ty prosklen\u00e9 dve\u0159e. Ale nejd\u0159\u00edv se mus\u00edte zeptat doktora Bacha, prim\u00e1\u0159e. Nev\u00edm, jestli v\u00e1s k n\u011bmu pust\u00ed. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ prav\u00ed a\u017e neskonale jemn\u00fdm hlasem, tolik jin\u00fdm, ne\u017e jak\u00fdm m\u011b p\u0159iv\u00edtala.<\/div>\n
„D\u011bkuju!“ zav\u00fdsk\u00e1m a u\u017e si to \u0161tr\u00e1duju sm\u011brem nahoru. Beru schody po t\u0159ech a m\u00e1lem si namelu. Akor\u00e1t u\u017e kone\u010dn\u011b vid\u00edm ty spr\u00e1vn\u00e9 prosklen\u00e9 dve\u0159e.<\/p>\n

U\u017e u\u017e beru za kliku, kdy\u017e m\u011b zastav\u00ed star\u0161\u00ed doktor, kter\u00fd m\u011b popadne za ruku.<\/div>\n

„Copak chcete, mlad\u00fd mu\u017ei?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„J\u00e1… Jdu za sv\u00fdm bratrem… Kaulitz… “ za\u0161ept\u00e1m ost\u00fdchav\u011b. St\u011b\u017e\u00ed se vle\u010du. Ten pocit, \u017ee je za t\u011bmi dve\u0159mi moje \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska… \u017de je mu zle… A \u017ee m\u011b pot\u0159ebuje… M\u011b \u017eene d\u00e1l… Mus\u00edm ho vid\u011bt. Mou \u017eivotn\u00ed l\u00e1sku.<\/div>\n
„No… Tak to b\u011b\u017ete, ale moc se nezdr\u017eujte,“ prav\u00ed doktor.<\/div>\n
„Po\u010dkat… D\u011bje se n\u011bco?“ prav\u00edm rozt\u0159esen\u00fdm hl\u00e1skem. „V\u00e1\u0161 bratr, pane Kaulitzi, je ve velmi v\u00e1\u017en\u00e9m stavu, je v bezv\u011bdom\u00ed. Mo\u017en\u00e1 v\u00e1s ani nebude vn\u00edmat, neusly\u0161\u00ed v\u00e1s, nebude v\u011bd\u011bt, \u017ee tam jste,“ konstatuje doktor. To je mi ale v danou chv\u00edli \u00fapln\u011b jedno.<\/div>\n
„J\u00e1… Chci ho vid\u011bt,“ za\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Tak b\u011b\u017ete…“ prohl\u00e1s\u00ed doktor a miz\u00ed kamsi do pr\u00e1zdna.<\/p>\n

Otv\u00edr\u00e1m dve\u0159e odd\u011blen\u00ed. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se. Jsou tu mal\u00e9, prosklen\u00e9 bu\u0148ky. Jdu skoro a\u017e na konec chodby. Pod\u00edv\u00e1m se p\u0159es sklo dovnit\u0159. Uvid\u00edm ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ale tak\u00e9 nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed obraz ze v\u0161ech. Za t\u00edm sklem le\u017e\u00ed m\u016fj bratr! Bill je napojen\u00fd na spoustu p\u0159\u00edstroj\u016f, skoro ho nen\u00ed vid\u011bt. Mezi obvazy vid\u00edm p\u00e1r pramen\u016f dlouh\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, na lev\u00e9 ruce n\u00e1pis Freiheit 89. Je to on. M\u016fj br\u00e1\u0161ka. Chci vz\u00edt za kliku, vej\u00edt dovnit\u0159… Ale nekontrolovateln\u011b se rozpl\u00e1\u010du. T\u0159esou se mi ramena, zalyk\u00e1m se bezmoc\u00ed. Vid\u011bt n\u011bkoho tak siln\u00e9ho, kr\u00e1sn\u00e9ho, energick\u00e9ho… Jak tam jen tak bezmocn\u011b le\u017e\u00ed… Odk\u00e1zan\u00fd na p\u0159\u00edstroje… M\u016fj mil\u00e1\u010dek… Pro\u010d tak moc trp\u00ed?! Je to snad kv\u016fli mn\u011b? Ne ne, Tome, seber se! On t\u011b pot\u0159ebuje! Nesm\u00ed\u0161 to znova zkazit!<\/p>\n

Vstanu, beru za kliku a vch\u00e1z\u00edm dovnit\u0159. Le\u017e\u00ed tam. Nehybn\u00fd, bezmocn\u00fd, ale tak kr\u00e1sn\u00fd. Roz\u010diluj\u00ed m\u011b ty p\u00edpaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroje. Kdyby mou l\u00e1sku nedr\u017eely p\u0159i \u017eivot\u011b, vypnul bych je. A nechal se un\u00e1\u0161et t\u00edm tichem. Tou okouzluj\u00edc\u00ed chv\u00edl\u00ed, kdy je ticho. Naprost\u00e9 ticho. Dost \u010dasto jsem se d\u00edval, jak sp\u00ed. Str\u00e1\u017eil jsem Billovy sny. Ale tohle je n\u011bco jin\u00e9ho. Snad si jen namlouv\u00e1m, \u017ee Billi sp\u00ed. Cht\u011bl bych, aby spal jen hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem. Aby to nebylo koma. Ale je to. Sednu si na stoli\u010dku bl\u00edzko jeho postele. P\u0159isunu se t\u011bsn\u011b k n\u011bmu. Vypad\u00e1 opravdu jako and\u011bl. M\u016fj and\u011bl. Kter\u00e9ho si u\u017e nikdy nenech\u00e1m sebrat. Beru ho za ruku. Je tak kr\u00e1sn\u011b bezmocn\u00fd…<\/p>\n

„Billi… Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ \u0161ept\u00e1m. Naivn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee by m\u011b snad mohl sly\u0161et. V\u00edm, \u017ee m\u011b nevn\u00edm\u00e1. Ale chci s n\u00edm mluvit. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, zda se mu p\u0159iznat ke sv\u00e9mu \u010dinu. Ale nakonec toho nech\u00e1m. Nechci kazit tu kr\u00e1snou chv\u00edli, kter\u00e1 je zrovna mezi n\u00e1mi. I kdy\u017e Bill v\u016fbec nev\u00ed, \u017ee jsem tady… „Billi… L\u00e1sko… Br\u00e1\u0161ko… Mus\u00ed\u0161… Se mi… Probrat… Jsem tu bez tebe tak s\u00e1m… Neopou\u0161t\u011bj m\u011b,“ vyraz\u00edm ze sebe mezi vzlyky. Siln\u011b tisknu jeho bezvl\u00e1dnou ruku, d\u00edv\u00e1m se na jeho o\u010di. O\u010di, kter\u00e9 jsou pevn\u011b semknut\u00e9. V\u00edm, \u017ee m\u011b nesly\u0161\u00ed. Ale mus\u00edm s n\u00edm mluvit! „Billi… Mil\u00e1\u010dku…“ zavzlyk\u00e1m. Na v\u00edc se nezm\u016f\u017eu. Je\u0161t\u011b v\u00edc mu stisknu ruku. Je tak kr\u00e1sn\u00fd… Ten pohled m\u011b p\u0159\u00edmo bod\u00e1 u srdce. L\u00e1sko, j\u00e1 se o tebe postar\u00e1m… Budem jen spolu… Jen se pros\u00edm t\u011b prober, bu\u010f tu se mnou… Nesm\u00ed\u0161 m\u011b nikdy opustit… Pros\u00edm…<\/p>\n

Sv\u00e9 my\u0161lenky pot\u00e9 vyslov\u00edm i nahlas. N\u011b\u017en\u011b hlad\u00edm ty havran\u00ed vlasy, tou\u017e\u00edm op\u011bt spat\u0159it Billovy \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di i jak se jeho rty rozt\u00e1hnou do sladk\u00e9ho nevinn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Chyb\u00ed\u0161 mi… I kdy\u017e t\u011b m\u00e1m tak bl\u00edzko u sebe. Nevn\u00edm\u00e1\u0161, co \u0159\u00edk\u00e1m, nev\u00ed\u0161 nic. Opravdu nic. Jen tady bezvl\u00e1dn\u011b le\u017e\u00ed\u0161. Jestli se zvedne\u0161, sebere\u0161 se a bude\u0161 se mnou, v\u0161echno ti vynahrad\u00edm, l\u00e1sko. V\u0161echno. Bude\u0161 se se mnou m\u00edt jako v bavlnce. Nic ti nebude chyb\u011bt. Nebude\u0161 k nikomu ut\u00edkat a budem jen zase my dva. Bill a Tom Kaulitzovi. Z Tokio Hotel. Na\u0161e l\u00e1ska p\u0159ekon\u00e1 v\u0161e, Bille. I to, \u017ee zrovna tady jsi i nejsi. Moc bych si p\u0159\u00e1l, abys m\u011b sly\u0161el. Abych ti toho mohl spoustu \u0159\u00edct. Ale nesly\u0161\u00ed\u0161, Bille…<\/p>\n

Bill
Sladk\u00e1 nev\u011bdomost. Sladk\u00fd chaos uvnit\u0159 m\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee a\u017e otev\u0159u o\u010di, bude sv\u011bt takov\u00fd jako te\u010f, v m\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch. P\u0159edstavuju si kr\u00e1sn\u00fd \u017eivot. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, jestli jsem m\u011bl n\u011bkdy l\u00e1sku, jak\u00e1 byla… Jak\u00fd jsem byl j\u00e1, jak jsem vypadal, co jsem d\u011blal… Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli jsem zamilovan\u00fd, jestli m\u00e1m \u017eenu, d\u011bti… Jakou m\u00e1m pr\u00e1ci, co m\u011b bav\u00ed, co m\u00e1m r\u00e1d, co nesn\u00e1\u0161\u00edm… Cht\u011bl bych se probudit. Probudit a vid\u011bt to. Cht\u011bl bych vid\u011bt, jestli je m\u016fj sv\u011bt takov\u00fd, jak jsem si ho p\u0159edstavoval a vysnil. Najednou v\u0161ak jako bych c\u00edtil, \u017ee se zven\u010d\u00ed n\u011bco d\u011bje. \u0160um pomalu zesiluje. Je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Asi tu n\u011bkdo se mnou je. Asi mi n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1. Je to snad moje l\u00e1ska, n\u011bkdo, na kom mi z\u00e1le\u017e\u00ed? Nev\u00edm… Nev\u00edm a nec\u00edt\u00edm nic. Jen chv\u011bn\u00ed kolem sebe. A to moc nen\u00ed.<\/p>\n

Je to jako bych uv\u00edznul v hlubok\u00e9m sp\u00e1nku. Sp\u00e1nku, ze kter\u00e9ho m\u011b nem\u016f\u017ee nic probrat. Snad jen… N\u011bkdo, kdo m\u011b miluje. Vybavuju si r\u016fzn\u00e9 okam\u017eiky. Ale jako by n\u011bkdo cel\u00fd m\u016fj \u017eivot \u00fapln\u011b smazal z moj\u00ed hlavy. Jako by se moje osobnost vytratila. Nec\u00edt\u00edm nic, nevn\u00edm\u00e1m, nesly\u0161\u00edm. Jen \u010derno\u010dern\u00e1 tma, \u0161um, chv\u011bn\u00ed. P\u0159\u00e1l bych si otev\u0159\u00edt o\u010di. Na jednu stranu se t\u011b\u0161\u00edm, \u017ee uvid\u00edm n\u011bco, co m\u011b pot\u011b\u0161\u00ed. Na druhou stranu, m\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b n\u011bco zklame. Neovlivn\u00edm to vlastn\u00ed v\u016fl\u00ed. Bohu\u017eel. Moje v\u016fle je naprosto bezmocn\u00e1. Nejrad\u011bji bych k\u0159i\u010del, ale nejde to. Nejde nic.<\/p>\n

Malinko zvenku c\u00edt\u00edm n\u011bco jako dotek. I kdy\u017e… Moc u\u017e si nepamatuju… Nev\u00edm, jestli se m\u011b n\u011bkdy n\u011bkdo dot\u00fdkal. J\u00e1 ani nev\u00edm, kdo jsem, nev\u00edm v\u016fbec nic. Ale je mi to hrozn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9. N\u011bkdo je se mnou, v\u00edm to. N\u011bkdo, komu na m\u011b moc z\u00e1le\u017e\u00ed. C\u00edt\u00edm, \u017ee je tady se mnou. A \u017ee mi d\u00e1v\u00e1 hodn\u011b l\u00e1sky…<\/p>\n

Tom
Po\u0159\u00e1d si hraju s jeho dlan\u00ed. Jen douf\u00e1m, \u017ee je mu dob\u0159e. \u017de ho nic nebol\u00ed. Nep\u0159e\u017eil bych, kdyby trp\u011bl. U\u017e si toho zkusil tolik. Po\u0159\u00e1d ho tisknu. Bo\u017ee… Nechci ho u\u017e nikdy pustit. Nikdy… Najednou se ale ve mn\u011b n\u011bco hne… Ohromn\u00e1 vlna l\u00e1sky, l\u00edtosti, bolesti… A op\u011bt za\u010dnu plakat… Nezadr\u017eiteln\u011b se mi za\u010dnou po tv\u00e1\u0159i \u0159inout slzy… T\u0159esu se, je mi zle… Jen my\u0161lenka na to, \u017ee jsem ho mohl ztratit, \u017ee je to s n\u00edm v\u00e1\u017en\u00e9 a \u017ee je v nebezpe\u010d\u00ed, m\u011b \u00fapln\u011b ni\u010d\u00ed. \u00dapln\u011b m\u011b roze\u017e\u00edr\u00e1 zevnit\u0159. Bille, l\u00e1sko, sakra, prober se! Mysli na to kr\u00e1sn\u00fd, mysli na n\u00e1s dva, nemysli na nic zl\u00e9ho, na tu flundru, na nen\u00e1vist okol\u00ed, spolu to dok\u00e1\u017eem, kdy\u017e otev\u0159e\u0161 o\u010di a bude\u0161 tady se mnou… Pros\u00edm, l\u00e1sko, PROS\u00cdM!!!<\/p>\n

\u00dapln\u011b se zaj\u00edk\u00e1m pl\u00e1\u010dem, bezmoc\u00ed… Jen pocit, \u017ee tady nic nezm\u016f\u017eu, m\u011b tot\u00e1ln\u011b zm\u00e1h\u00e1. A pomalu m\u011b kol\u00edb\u00e1 ke sp\u00e1nku. U\u017e se d\u00fdl neudr\u017e\u00edm, asi mi za chv\u00edli spadne brada a usnu tady. Ale nesm\u00edm. Co kdyby se moje l\u00e1ska probrala! Mus\u00edm tady b\u00fdt, pro n\u011bj. Chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem tady pro n\u011bj, a \u017ee ho nikdy neopust\u00edm. Pak neopust\u00ed ani on m\u011b. A bude jen m\u016fj. Jen m\u016fj mil\u00e1\u010dek. A nikdy ho nikomu ned\u00e1m. Za\u010d\u00edn\u00e1 nov\u00e1 \u00e9ra, kdy budem spolu jen my dva, nikdo n\u00e1s nerozd\u011bl\u00ed. Nikdo. \u017d\u00e1dn\u00e1 holka, kluk… Budem jen my dva…<\/p>\n

Za chvilku uc\u00edt\u00edm nepatrn\u00fd pohyb. Zvednu hlavu. Billova v\u00ed\u010dka se chv\u011bj\u00ed. Pomalu, ale h\u00fdbou se. Z\u00edr\u00e1m jak idiot s otev\u0159enou pusou. Tohle… On se prob\u00edr\u00e1! M\u016fj bo\u017ee, on se prob\u00edr\u00e1! Ne\u010dekal jsem, \u017ee to p\u0159ijde tak brzy, ale stalo se! Tohle je snad ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik v m\u00e9m \u017eivot\u011b! Bill se prob\u00edr\u00e1, prob\u00edr\u00e1 se! Bill… Je vzh\u016fru! Samou radost\u00ed za\u010dnu sk\u00e1kat po pokoji. Tolik \u0161t\u011bst\u00ed! \u00dapln\u011b se zaj\u00edk\u00e1m! Bre\u010d\u00edm, tentokr\u00e1t jsou to ale slzy \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 mi st\u00e9kaj\u00ed po brad\u011b. Je to nepopsateln\u00fd pocit, je to n\u011bco tak kr\u00e1sn\u00e9ho!<\/p>\n

Najednou otev\u0159e o\u010di doko\u0159\u00e1n. Kolem krku m\u00e1 l\u00edmec, tak\u017ee nem\u016f\u017ee h\u00fdbat hlavou. O\u010di jemn\u011b p\u0159iv\u0159e. P\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1, za\u010dne hrozn\u011b rychle d\u00fdchat. Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Jen p\u0159ijdu t\u011bsn\u011b k n\u011bmu, chyt\u00edm ho za ruku a op\u011bt se rozpl\u00e1\u010du \u0161t\u011bst\u00edm. „Bille… L\u00e1sko… Kone\u010dn\u011b,“ zavzlyk\u00e1m. Je to tak kr\u00e1sn\u00fd pohled. N\u00e1dhern\u00fd, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pohled! Hlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i, u\u017e\u00edv\u00e1m si ten moment… Najednou otv\u00edr\u00e1 sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 rty.<\/div>\n

„Kdo… Kdo jsi?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Angel + Tajemn\u00e1 Nezn\u00e1m\u00e1<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Angel + Tajemn\u00e1 Nezn\u00e1m\u00e1 BillJe to sladk\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd pocit. Sladk\u00fd pocit, \u017ee nev\u00edm o sv\u011bt\u011b. Netu\u0161\u00edm, co se kolem m\u011b d\u011bje, nev\u00edm, kde jsem. Nev\u00edm v\u016fbec nic. Posledn\u00edch p\u00e1r minut, kter\u00e9 jsem pro\u017eil, se slily do neur\u010dit\u00e9ho, jednolit\u00e9ho obrazu. V\u0161e smazal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[188],"tags":[],"class_list":["post-15721","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-unfaithful"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15721","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15721"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15721\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15721"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15721"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15721"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}