{"id":15722,"date":"2008-12-22T15:30:00","date_gmt":"2008-12-22T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15686"},"modified":"2008-12-22T15:30:00","modified_gmt":"2008-12-22T14:30:00","slug":"need-your-voice-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/22\/need-your-voice-8\/","title":{"rendered":"Need your voice 8."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
K tomuhle d\u00edlku v\u00e1m moc ne\u0159eknu xD. Jedin\u00e9, co v\u00e1m chci \u0159\u00edct je jedno velik\u00e9 D\u011bkuji… Za v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1te a tak\u00e9 za v\u0161echny va\u0161e komenty. Jsem opravdu moc r\u00e1da : -* a tak douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s ani t\u00edmhle d\u00edlkem nezklamu. Jako song bych doporu\u010dila-Yellowcard-Only Once… U\u017e jenom ta p\u00edsni\u010dka je sama o sob\u011b unik\u00e1t…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Hn\u011bv v jeho o\u010d\u00edch byl tak pr\u016fzra\u010dn\u00fd a jasn\u00fd.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj nedok\u00e1zal d\u00edvat, ani\u017e by mu po tv\u00e1\u0159i netekly hork\u00e9 slzy ne\u0161t\u011bst\u00ed a zklam\u00e1n\u00ed. Bylo mu p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Cel\u00e9 t\u011blo mu zvl\u00e1\u0161tn\u011b brn\u011blo a on v sob\u011b nedok\u00e1zal naj\u00edt s\u00edlu vst\u00e1t a vzep\u0159\u00edt se bratrovi, kter\u00fd na n\u011bj jedovat\u011b hled\u011bl a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b odfrkoval p\u0159i ka\u017ed\u00e9m vzhl\u00e9dnut\u00ed t\u0159pytiv\u00fdch slz, je\u017e st\u00e9kaly po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„M\u011bl si v\u011bd\u011bt, co d\u011bl\u00e1\u0161! Nikdy si neum\u011bl p\u00edt, a proto nech\u00e1pu, pro\u010d ses tak zlil! Tak te\u010f nef\u0148ukej,“ odpov\u011bd\u011bl absolutn\u011b neosobn\u00edm t\u00f3nem a opatrn\u011b se postavil, jeliko\u017e i jeho hlava nebyla celkem v po\u0159\u00e1dku. Bill\u016fv nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled se sna\u017eil zaryt\u011b ignorovat a s klidn\u00fdm v\u00fdrazem tv\u00e1\u0159e pro\u0161el kolem n\u011bj, vzal si z gau\u010de sv\u016fj svetr, pevn\u011b rozhodnut odej\u00edt. U\u017e u\u017e se natahoval po kovov\u00e9 klice, kdy\u017e se n\u00e1hle ocitnul p\u0159itla\u010den ke zdi, neschopen pohybu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sj\u00ed\u017ed\u011bl Billovu zni\u010denou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„\u0158ekl jsem ti snad n\u011bkdy j\u00e1, kdy\u017e si p\u0159i\u0161el opilej dom\u016f, abys mi tam nef\u0148ukal?! Vyka\u0161lal jsem se n\u011bkdy j\u00e1 na tebe, kdy\u017e si pot\u0159eboval mou pomoc?! Kolikr\u00e1t jsem t\u011b dokonce s\u00e1m kryl p\u0159ed mamkou!“ vzlykl a sv\u016fj utr\u00e1pen\u00fd pohled zabodl hluboce do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9 jej strnule pozorovaly. Tom toti\u017e v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee m\u00e1 Bill pravdu!<\/p>\n<\/div>\n
Jako bl\u00e1zniv\u00fd puber\u0165\u00e1k si r\u00e1d u\u017e\u00edval r\u016fzn\u00e9 p\u00e1rty a oslavy s k\u00e1mo\u0161i a mnohdy p\u0159i\u0161el dom\u016f hezky opil\u00fd i p\u0159es to, \u017ee mu to Simone v\u00fdslovn\u011b zak\u00e1zala. Nem\u011bla r\u00e1da, kdy\u017e se jej\u00ed kluci bezv\u00fdznamn\u011b op\u00edjeli a pak vyv\u00e1d\u011bli blbosti. Jenom\u017ee Tom si prost\u011b nedal \u0159\u00edct a cht\u011bl si u\u017e\u00edvat, dokud je\u0161t\u011b mohl. Z mnoha akc\u00ed si toho moc nepamatoval, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee neb\u00fdt Billa, nikdy by se nedostal v po\u0159\u00e1dku dom\u016f.<\/div>\n
Doma mu pak dokonce ud\u011blal i siln\u00e9 kafe a ulo\u017eil jej sp\u00e1t\u2026 jenom\u017ee co bylo tehdy, se ji\u017e d\u00e1vno ztratilo v zapomn\u011bn\u00ed a mezi nima st\u00e1la p\u0159ek\u00e1\u017eka v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e by \u010dekali.<\/div>\n
\n

„Bille, prosim t\u011b! Se\u0161 p\u0159eci dosp\u011blej. Je ti devaten\u00e1ct a ne patn\u00e1ct. U\u017e nejsme ti mal\u00ed kluci… R-rad\u011bji u\u017e p\u016fjdu, nem\u00e1 to smysl,“ opatrn\u011b od sebe odsunul Billovy dlan\u011b a vykro\u010dil kup\u0159edu. Ud\u011blal v\u0161ak sotva kr\u016f\u010dek a zastavil. Se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed se obr\u00e1til na bratra, kter\u00fd st\u00e1l za n\u00edm se sv\u011b\u0161enou hlavou a t\u0159esouc\u00edma se rukama, ve kter\u00fdch ukr\u00fdval pla\u010d\u00edc\u00ed obli\u010dej.<\/p><\/div>\n

U\u017e to d\u00fdl nesnesl\u2026 nesnesl poslouchat Tomovy v\u00fdmluvy a sledovat ten opovrhuj\u00edc\u00ed v\u00fdraz v jeho o\u010d\u00edch. Proto skryl tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a mezi prsty se sna\u017eil tlumit sv\u00e9 tich\u00e9 vzlyky a zb\u011bsil\u00fd tok slz. Cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl, jak bolest\u00ed, tak \u00fazkost\u00ed. Nedok\u00e1zal vst\u0159ebat tu n\u00e1hlou skute\u010dnost, \u017ee se jejich kdysi dokonal\u00fd vztah z\u0159\u00edtil na \u00fapln\u00e9 dno a jedin\u00fdm spole\u010dn\u00fdm bodem bylo stejn\u00e9 DNA.<\/div>\n
U\u017e je nepojil spole\u010dn\u00fd sm\u00edch, ani \u010das zkr\u00e1cen\u00fd dlouh\u00fdm pov\u00edd\u00e1n\u00edm. Jejich rozhovory obvykle nevedly nikam, akor\u00e1t tak k neskute\u010dn\u00fdm h\u00e1dk\u00e1m o hloupostech, kter\u00e9 by v\u00e1m ani ned\u00e1valy smysl. Vyzn\u00e1n\u00ed vz\u00e1jemn\u00e9 l\u00e1sky a d\u016fv\u011bry jakoby zaniklo hluboce v jejich srdc\u00edch, a u\u017e nikdy nem\u011blo vyj\u00edt ven. Jakoby se t\u011bch patn\u00e1ct let skv\u011bl\u00e9ho propojen\u00ed n\u00e1hle z\u0159\u00edtilo a mezi nima z\u016fstala jenom nekone\u010dn\u00e1 pr\u00e1zdnota a propast, p\u0159es kterou nevedl \u017e\u00e1dn\u00fd spojovac\u00ed most\u2026<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 v\u0161ak ten m\u016fstek p\u0159ecijen byl. Mo\u017en\u00e1 tady bylo n\u011bco, co by je dok\u00e1zalo znovu spojit… A v\u010derej\u0161\u00ed noc byla toho d\u016fkazem!<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e byli ovlivn\u011bni alkoholem a nekonali spr\u00e1vn\u011b, p\u0159esto ud\u011blali n\u011bco, co se na dva opil\u00e9 bratry jaksi nehod\u00ed. Kdy\u017e se toti\u017e opijou dva sourozenci, v\u011bt\u0161inou to skon\u010d\u00ed d\u011bsnou srandou, nebo plazen\u00edm se po podlaze ve v\u00fdtlemech sm\u00edchu a nesrozumiteln\u00fdch \u0159e\u010d\u00ed. To, co v\u0161ak d\u011blali oni dva, bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9. Alkohol je nakopnul natolik, \u017ee se toho druh\u00e9ho neb\u00e1li. Ne\u010dekali na to, kdo za\u010dne jako prvn\u00ed, ani kdo se jako prvn\u00ed omluv\u00ed. Jednali \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u011b, i kdy\u017e to nebylo v celku spr\u00e1vn\u00e9. Skoro celou noc le\u017eeli na studen\u00e9 podlaze v horliv\u00e9m objet\u00ed a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed touhou v o\u010d\u00edch. Jejich zprvu jemn\u00e9 polibky a nesm\u011bl\u00e9 ochutn\u00e1v\u00e1n\u00ed rt\u016f se tak pomalu m\u011bnilo v nedo\u010dkav\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed pln\u00e9 tich\u00fdch vzdech\u016f, sykav\u00e9ho st\u00e9n\u00e1n\u00ed a nepatrn\u00fdch slov. Tom se Billa dot\u00fdkal se v\u0161\u00ed n\u011b\u017enost\u00ed… Vn\u00edmal jeho podmanivou v\u016fni a n\u00e1dhern\u011b nab\u011bhl\u00e9 rty, stejn\u011b jako klidn\u00fd pohled a hlubok\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e byli natolik unaven\u00ed, \u017ee se nedok\u00e1zali l\u00edbat, le\u017eeli vedle sebe a beze slov si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Jenom lehk\u00e9 sev\u0159en\u00ed jejich dlan\u00ed a propleten\u00e9 prsty nazna\u010dovaly, \u017ee se pot\u0159ebuj\u00ed… \u017de se tak moc pot\u0159ebuj\u00ed…<\/div>\n
Te\u010f v\u0161ak st\u00e1li naproti sob\u011b jako dva cizinci a nedok\u00e1zali \u0159\u00edct ani slovo\u2026 jako by se ani neznali. Jakoby i ten v\u010derej\u0161ek zmizel za masku s chladn\u00fdm pohledem a p\u0159\u00edmo ledov\u00fdm v\u00fdrazem. \u017d\u00e1dn\u00fd \u00fasm\u011bv nebo m\u011bkk\u00fd odlesk o\u010d\u00ed. Mezi nima byla n\u00e1hle jenom bolest a pl\u00e1\u010d. A to Tom prost\u011b nemohl zm\u011bnit. Je\u0161t\u011b naposled se zni\u010den\u011b zahled\u011bl na bre\u010d\u00edc\u00edho bratra, pot\u00e9 v\u0161ak rozhodn\u011b otev\u0159el dve\u0159e a ode\u0161el je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e si to mohl rozmyslet\u2026<\/div>\n
\n<\/div>\n
Dva t\u00fddny ub\u011bhly jako voda a v\u0161echno bylo \u00fapln\u011b stejn\u00e9. Tedy s jedin\u00fdm men\u0161\u00edm rozd\u00edlem -Bill se nast\u011bhoval zp\u00e1tky dom\u016f, proto\u017ee to s\u00e1m prost\u011b nezvl\u00e1dal. Nedok\u00e1zal tam z\u016fstat. Ze\u0161\u00edlel by z toho n\u00e1valu ticha a pr\u00e1zdnoty. Takhle mohl mluvit aspo\u0148 s mamkou, kter\u00e1 tr\u00e1pen\u00ed sv\u00fdch syn\u016f mohla jenom ne\u010dinn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eet a potichu se modlit, aby aspo\u0148 jeden z nich dostal rozum.<\/div>\n
Jenom\u017ee to bylo daleko hor\u0161\u00ed, proto\u017ee Bill vyhl\u00e1sil sv\u016fj konec v kapele i ve\u0159ejn\u011b a a\u010dkoliv nerad, musel ponechat mikrofon sv\u00e9mu osudu. Bylo mu jedno, jestli si Tom za n\u011bj dok\u00e1\u017ee naj\u00edt n\u00e1hradu nebo ne. Myslel si, \u017ee to tak bude jist\u011b lep\u0161\u00ed\u2026 nebyl zbab\u011bl\u00fd, ale z tohohle rad\u011bji ut\u00edkal, ne\u017e aby to \u0159e\u0161il. A m\u011blo to vlastn\u011b je\u0161t\u011b smysl?<\/div>\n
S Tomem spolu v\u016fbec nemluvili a doma kolem sebe jenom tak proch\u00e1zeli. Beze slova nebo pohl\u00e9dnut\u00ed. Jinak to u\u017e z\u0159ejm\u011b skon\u010dit ani nemohlo\u2026 Jejich narozeninov\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed\u010dka se z\u0159ejm\u011b nikdy nespln\u00ed a i slib, \u017ee z\u016fstanou nav\u017edy spolu, se stane jenom hezkou vzpom\u00ednkou na d\u011btsk\u00e9 sny a touhy\u2026 Kluci, stejn\u011b jako i fanynky a v\u0161ichni p\u0159\u00edznivci jejich kapely, nerozum\u011bli Billovu rozhodnut\u00ed, kdy\u017e na jedn\u00e9 konferenci n\u00e1hle vyhl\u00e1sil, \u017ee kon\u010d\u00ed. \u017de to u\u017e prost\u011b d\u011blat nedok\u00e1\u017ee a \u017ee kapelu p\u0159enech\u00e1v\u00e1 sv\u00e9mu bratrovi\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom se sna\u017eil p\u016fsobit klidn\u011b a vyrovnan\u011b, ale jenom on s\u00e1m mohl v\u011bd\u011bt, jak se doopravdy c\u00edt\u00ed. S neutr\u00e1ln\u00edm v\u00fdrazem se d\u00edval na bratra, kter\u00fd se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed a smutkem ve hlase ti\u0161e odpov\u00eddal na v\u0161echny ot\u00e1zky, kter\u00e9 se na n\u011b hrnuly z ka\u017ed\u00e9 strany. Po konferenci m\u011bli je\u0161t\u011b n\u00e1rok na ob\u011bd a pak je \u010dekal posledn\u00ed spole\u010dn\u00fd koncert.<\/div>\n
Mohlo b\u00fdt kolem p\u016fl jedn\u00e9, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostavili do men\u0161\u00ed restaurace pobl\u00ed\u017e jejich hotelu. David si cht\u011bl s klukama je\u0161t\u011b jednou po\u0159\u00e1dn\u011b promluvit. Cht\u011bl Billa p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby neodch\u00e1zel, \u017ee \u00fat\u011bkem se p\u0159eci nikdy nic nevy\u0159e\u0161\u00ed. Jenom\u017ee kdy\u017e se v\u0161ichni posadili a objednali, z\u016fstalo n\u00e1hle ticho a nikdo nev\u011bd\u011bl, zdali je lep\u0161\u00ed ml\u010det, nebo na\u010d\u00edt konverzaci. Zat\u00edmco u ostatn\u00edch stol\u016f se neslo vesel\u00e9 \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed a sm\u00edch, n\u011bkde dokonce a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00e9 pomlouv\u00e1n\u00ed, u jejich stolu nepadlo ani slovo. Gustav zni\u010den\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe a neodv\u00e1\u017eil se zvednout sv\u016fj zrak k ostatn\u00edm. Billa m\u011bl stra\u0161n\u011b moc r\u00e1d, stejn\u011b jako i Toma a v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee by m\u011bli mezi sebou n\u011bjak\u00e9 trable, nato\u017e takov\u00e9, kter\u00e9 by dok\u00e1zaly ohrozit chod jejich kapely. Proto jej to tak\u00e9 dost vzalo.<\/p>\n<\/div>\n
Georg nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem sledoval zdi restaurace, kter\u00e9 byly pokryt\u00e9 lehk\u00fdma t\u0159pytkami s matn\u00fdm odleskem. Jako jedin\u00fd v sob\u011b ukr\u00fdval bolest a strach, jak to s nima p\u016fjde d\u00e1l. Ostatn\u00ed to v sob\u011b toti\u017e ukr\u00fdt nedok\u00e1zali. David s pevn\u011b semknut\u00fdmi rty ne\u010dinn\u011b hled\u011bl do hladk\u00e9 hladiny sv\u00e9 koly a zakazoval si zvednout pohled k dvoj\u010dat\u016fm, kter\u00e1 se tv\u00e1\u0159ila jako u poh\u0159bu. Oba m\u011bli tv\u00e1\u0159e sklon\u011bn\u00e9, a jeliko\u017e sed\u011bli hned vedle sebe, nebyl to p\u0159\u00edjemn\u00fd pohled. J\u00eddla se ani nedotkli a vlastn\u011b v\u016fbec nevypadali, \u017ee by m\u011bli hlad. Oba m\u011bli v\u0161ak jednu v\u00fdhodu – Billovi dlouh\u00e1 ofina ukryla slzav\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se Tomovi povedlo ukr\u00fdt k\u0161iltem, tak\u017ee se nemuseli b\u00e1t zbyte\u010dn\u00fdch ot\u00e1zek a pohled\u016f pln\u00fdch l\u00edtosti.<\/div>\n
\n

„H-hele kluci, m\u011bli byste n\u011bco j\u00edst,“ ozval se jako prvn\u00ed David a G\u00e9\u010dka horliv\u011b p\u0159itakali. Bill na n\u011b nepatrn\u011b pohl\u00e9dl, zk\u0159ehl\u00fdm pohybem vzal mezi prsty vidli\u010dku a cht\u011bl sn\u00edst alespo\u0148 sousto. Ale jak? V krku m\u011bl knedl\u00edk a nedok\u00e1zal d\u00fdchat, nato\u017e j\u00edst. Do o\u010d\u00ed se mu draly slzy po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc a bylo to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, kdy\u017e se pod stolem omylem dotknul Tomovy nohy a ten jej ze sebe set\u0159\u00e1sl, jako by m\u011bl n\u011bjakou naka\u017elivou nemoc.<\/p><\/div>\n

„No tak, Bille. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt silnej,“ za\u0161eptal opatrn\u011b Gustav a ustaran\u00fdm pohledem sjel jeho bledou tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 m\u011bla p\u0159\u00edmo zelen\u00fd n\u00e1dech.<\/div>\n
„Jo, tak Bill m\u00e1 b\u00fdt siln\u011bj\u0161\u00ed?! A co my?! On si najednou mysl\u00ed, \u017ee je konec, klidn\u011b to v\u0161em ozn\u00e1m\u00ed a j\u00e1 te\u010f m\u00e1m naj\u00edt n\u00e1hradu jako kde? J\u00e1 nem\u00e1m b\u00fdt siln\u011bj\u0161\u00ed?“ Tom si ani neuv\u011bdomoval, \u017ee po Gustavovi p\u0159\u00edmo zlostn\u011b vyjel a pohledem jej m\u00e1lem p\u0159ep\u00e1lil.<\/div>\n
„Mohl bys p\u0159estat?? Gustav ti nic neud\u011blal, kdy\u017e chce\u0161 po n\u011bkom \u0159v\u00e1t, tak po mn\u011b,“ \u0159ekl rychle Bill, kter\u00fd si v\u0161imnul neskute\u010dn\u00e9ho zara\u017een\u00ed, je\u017e se n\u00e1hle zra\u010dilo v o\u010d\u00edch jej\u00edch buben\u00edka.<\/div>\n
\n

„Tak to m\u00e1\u0161 tedy pravdu! M\u011bl bych, ale-!“ ve chv\u00edli, kde se na n\u011bj Bill zdrcen\u011b zahled\u011bl, se zasekl a jedin\u00e9 co dok\u00e1zal ud\u011blat bylo to, \u017ee napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta a trpce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/p><\/div>\n

Cht\u011bl mu vyk\u0159i\u010det v\u0161echno bez kolk\u016f na to, \u017ee se nach\u00e1zeli mezi lidma. Cht\u011bl mu \u0159\u00edct, co p\u0159esn\u011b si o n\u011bm v tu chv\u00edli myslel\u2026 jenom\u017ee p\u0159i pohledu do n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho bratra u\u017e nedok\u00e1zal pokra\u010dovat a rad\u011bji se st\u00e1hnul. Smutn\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena a zhluboka se nadechl. „Omlouv\u00e1m se, Gustave. Mrz\u00ed m\u011b to,“ na nic v\u00edc se nevzmohl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u010dern\u00ed koncert by se ani ke koncertu p\u0159irovnat nedal. Fanynky plakaly a po ka\u017ed\u00e9 p\u00edsni\u010dce nal\u00e9hav\u011b prosily, aby jejich tolik milovan\u00fd a zbo\u017e\u0148ovan\u00fd frontman neopou\u0161t\u011bl kapelu. Po tv\u00e1\u0159i jim kanuly hork\u00e9 slzy, stejn\u011b jako i Billovi a zbytku kapely, kdy\u017e dohr\u00e1li posledn\u00ed p\u00edsni\u010dku. Lou\u010den\u00ed bylo dlouh\u00e9, n\u011bkter\u00e9 fanynky dokonce nal\u00e9hav\u011b k\u0159i\u010dely, ale Bill si prost\u011b st\u00e1l pevn\u011b za sv\u00fdm. Na after p\u00e1rty se neuk\u00e1zal a rad\u011bji ode\u0161el zp\u00e1tky do hotelu. Tuhle variantu vyu\u017eil i Tom a tak je \u0159idi\u010d odvezl spole\u010dn\u011b…<\/div>\n
Cesta nahoru v\u00fdtahem jim p\u0159i\u0161la jako nekone\u010dn\u00e1. Oba hled\u011bli nep\u0159\u00edtomn\u011b do zem\u011b, a kdy\u017e se dve\u0159e s cinknut\u00edm otev\u0159ely, vystoupili. Celou chodbu pokr\u00fdvala t\u00e1hl\u00e1 tma a nekone\u010dn\u00e9 ticho. A i kdy\u017e bylo teprve n\u011bco po dev\u00e1t\u00e9, jakoby u\u017e v\u0161ichni sed\u011bli na pokoj\u00edch u televize.<\/div>\n
Bill s\u00e1hnul do p\u0159edn\u00ed kapsi\u010dky kalhot a urychlen\u011b vyt\u00e1hnul kl\u00ed\u010d, kter\u00e9ho se Tom nemohl do\u010dkat. David jim toti\u017e schv\u00e1ln\u011b objednal spole\u010dn\u00fd pokoj ve snaze dov\u00e9st je ke sm\u00ed\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„To u\u017e ani neum\u00ed\u0161 odemknout?“ zahalekal mu Tom u tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se Bill u\u017e hodnou chvilku pral s kl\u00ed\u010dkem, ale ten jakoby zkamen\u011bl uvnit\u0159 a schv\u00e1ln\u011b se necht\u011bl hnout ani doleva, ani doprava. „Prosim t\u011b, uka\u017e,“ \u0159ekl u\u017e klidn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, ale Bill jenom prudce zavrt\u011bl hlavou a d\u00e1l bojoval s t\u00edm hnusn\u00fdm kusem kovu. Ale bylo to o to t\u011b\u017e\u0161\u00ed, \u017ee na jejich pat\u0159e nesv\u00edtilo sv\u011btlo.<\/div>\n
„Nech m\u011b, j\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m,“ ohnal se Bill po Tomov\u011b dlani, kter\u00e1 se u\u017e u\u017e po kl\u00ed\u010dku natahovala ve snaze kone\u010dn\u011b odemknout. „Jak mysl\u00ed\u0161,“ jeho hork\u00fd dech n\u00e1hle ovanul Bill\u016fv krk, jak se od n\u011bj o kousek odsunul a vy\u010dk\u00e1val. Bill to po chvilce skute\u010dn\u011b vzdal a ti\u0161e vydechl. Cht\u011bl se naklonit k Tomovi, kter\u00fd st\u00e1l za n\u00edm, jenom\u017ee v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee v tu chv\u00edli Tomovi praskly nervy a ve snaze kone\u010dn\u011b odemknout, se nad n\u011bj tak\u00e9 naklonil. V\u00fdsledkem jejich sr\u00e1\u017eky v\u0161ak nebylo krv\u00e1cen\u00ed nosu, n\u00fdbr\u017e velice neohraban\u00fd polibek\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay K tomuhle d\u00edlku v\u00e1m moc ne\u0159eknu xD. Jedin\u00e9, co v\u00e1m chci \u0159\u00edct je jedno velik\u00e9 D\u011bkuji… Za v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1te a tak\u00e9 za v\u0161echny va\u0161e komenty. Jsem opravdu moc r\u00e1da : -* a tak douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[190],"tags":[],"class_list":["post-15722","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-need-your-voice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15722","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15722"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15722\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15722"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15722"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15722"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}