{"id":1573,"date":"2017-01-29T16:00:00","date_gmt":"2017-01-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1565"},"modified":"2017-01-29T16:00:00","modified_gmt":"2017-01-29T15:00:00","slug":"sweet-desire-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/01\/29\/sweet-desire-27\/","title":{"rendered":"Sweet Desire 27."},"content":{"rendered":"
autor: The_poltergeist<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1m takovou z\u00e1vra\u0165, nev\u00edm, co m\u011b ude\u0159ilo.<\/strong><\/div>\n
\n

„Tak\u017ee jak \u0161lo rande?“ zeptal se Gustav, ani se na Billa nepod\u00edval. Byl p\u0159\u00edli\u0161 zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd p\u0159ep\u00edn\u00e1n\u00edm program\u016f, zat\u00edmco Bill sed\u011bl na svoj\u00ed posteli a dod\u011bl\u00e1val dom\u00e1c\u00ed \u00fakol.<\/p><\/div>\n

„Bylo to v pohod\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. Zn\u011bl zasn\u011bn\u011b, a jako by tam v\u016fbec nebyl duchem p\u0159\u00edtomn\u00fd. „V\u00edm, \u017ee jsme spolu u\u017e chv\u00edli v kontaktu, ale byl jsem si tak jist\u00fd, \u017ee ho budu muset donutit mluvit t\u00edm, \u017ee se budu pt\u00e1t na r\u016fzn\u00e9 ot\u00e1zky, ale j\u00e1 nemusel. On byl… bo\u017ee, byl skv\u011bl\u00fd,“ dodal s dlouh\u00fdm povzdechem.<\/div>\n
Gustav se na Billa pod\u00edval a nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 b\u00fdt za kamar\u00e1da \u0161\u0165astn\u00fd, nebo mu m\u00e1 b\u00fdt \u0161patn\u011b z toho, \u017ee vypad\u00e1 jako zamilovan\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. Jedin\u00e9, co chyb\u011blo, byl kmitaj\u00edc\u00ed ocas a vyt\u00e9kaj\u00edc\u00ed slina z pusy. Rozhodl se, \u017ee a\u010dkoliv Bill vypad\u00e1 naprosto sm\u011b\u0161n\u011b, tak za n\u011bj bude \u0161\u0165astn\u00fd. Po tom v\u0161em, \u010d\u00edm si v posledn\u00edch letech pro\u0161el, si v\u00e1\u017en\u011b zaslou\u017eil prav\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. A pokud byl Tom tak \u00fa\u017easn\u00fd, jak ho Bill popisoval, tak odte\u010f \u0161t\u011bst\u00ed u\u017e nebude \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.<\/div>\n
„Tak\u017ee on neomdlel nebo tak n\u011bco?“ zeptal se. Cht\u011bl v\u00edce detail\u016f, cht\u011bl prost\u011b v\u011bd\u011bt, jak\u00fd Tom na rande byl. Jestli byl tak rozklepan\u00fd a nerv\u00f3zn\u00ed, jako v\u017edycky vypadal, kdykoliv… kdykoliv se na n\u011bj n\u011bkdo pod\u00edval.<\/div>\n
„Ne,“ zasm\u00e1l se Bill. „Ale kdy\u017e jsem tam p\u0159i\u0161el, byl jsem si jist\u00fd, \u017ee omdl\u00ed. Vypadal tak… tak zplaven\u011b a byl tak bled\u00fd, ale pak se uklidnil,“ \u0159ekl, po\u0159\u00e1d se \u0161iroce usm\u00edval. Bill se jevil tak, \u017ee se dnes usm\u00edvat v\u016fbec nep\u0159estane, vypadal, jako kdyby spal s ram\u00ednkem v puse.<\/p>\n

„Na za\u010d\u00e1tku byl tak sladk\u00fd a stydliv\u00fd,“ pokra\u010doval, ne\u017e Gustav v\u016fbec dostal \u0161anci zeptat se na v\u00edc ot\u00e1zek. „Samoz\u0159ejm\u011b, byl sladk\u00fd celou dobu, ale je je\u0161t\u011b slad\u0161\u00ed, kdy\u017e je v pohod\u011b. Vypad\u00e1 tak… sebejist\u011b a spokojen\u011b s\u00e1m se sebou. A kdy\u017e mluv\u00ed o n\u011b\u010dem, \u010d\u00edm je v\u00e1\u017en\u011b zaujat\u00fd, nebo o sv\u00fdch vtipn\u00fdch p\u0159\u00edhod\u00e1ch, p\u0159\u00edsah\u00e1m, je to tak p\u011bkn\u00fd. Je tak skv\u011bl\u00fd poslouchat ho a sledovat, proto\u017ee poslouch\u00e1n\u00ed Toma m\u011b opravdu d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm.“
„Wow,“ \u0159ekl Gustav, p\u0159ekvapen\u011b na kamar\u00e1da z\u00edral a v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct d\u00e1l. V\u011bd\u011bl u\u017e d\u00e1vno, \u017ee Bill je beznad\u011bjn\u00fd romantik, ale tohle bylo n\u011bco, co je\u0161t\u011b nikdy nesly\u0161el.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdychl si Bill u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za ve\u010der. „Bylo to tak dobr\u00e9. V\u00e1\u017en\u011b jsem si to u\u017eil. Mluvit s Tomem je tak jednoduch\u00e9 a nenucen\u00e9. M\u016f\u017eu \u0159\u00edct cokoliv a nemus\u00edm se b\u00e1t toho, \u017ee m\u011b bude soudit. C\u00edt\u00edm se tak… C\u00edt\u00edm se tak p\u0159ijat\u011b, a \u017ee k n\u011bmu pat\u0159\u00edm.“<\/div>\n
„Jak to skon\u010dilo?“<\/div>\n
„\u0160li jsme spole\u010dn\u011b k jeho vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm,“ \u0159ekl Bill a dramaticky proto\u010dil o\u010di, kdy\u017e si v\u0161iml kamar\u00e1dova samolib\u00e9ho pohledu. „J\u00e1 v\u00edm, je to hrozn\u00e9 kli\u0161\u00e9, ale hr\u00e1li jsme ‚na svoj\u00ed lo\u010f si vezmu‘ a byli jsme do toho tak zabran\u00ed, \u017ee jsem ho \u0161el doprovodit. A kdy\u017e jsme se zastavili a byl \u010das j\u00edt zp\u00e1tky, nebyl jsem si jist\u00fd, jestli m\u00e1m nebo ne. Ch\u00e1pe\u0161, pol\u00edbit ho. Necht\u011bl jsem mu zp\u016fsobit infarkt nebo tak, tak jsem ho obejmul,“ \u0159ekl a sklopil pohled do kl\u00edna, hr\u00e1l si s dlan\u011bmi, trochu se \u010dervenal.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Gustav se opravdu, opravdu sna\u017eil b\u00fdt dobr\u00fd kamar\u00e1d, sna\u017eil se nesm\u00e1t, ale…<\/div>\n
„Co\u017ee?“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl. „Prost\u011b jsi ho obejmul? A to je v\u0161e?“
„Ne,“ zamumlal Bill a zakroutil hlavou. „Chystal jsem se odej\u00edt, ale pak… Bylo mi u n\u011bj tak dob\u0159e, tisknul m\u011b k sob\u011b. Von\u011bl tak dob\u0159e a j\u00e1 prost\u011b… Pol\u00edbil jsem ho do koutku \u00fast. Cht\u011bl jsem ho l\u00edbat po\u0159\u00e1dn\u011b, v\u011b\u0159 mi,“ \u0159ekl. Jeho oby\u010dejn\u011b bled\u00e1 poko\u017eka byla rud\u00e1 jako krev a vypadala tak rozp\u00e1len\u011b, jako kdyby m\u011bl ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem sho\u0159et.
„Jdete znovu ven?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Douf\u00e1m,“ Bill se znovu zad\u00edval do kl\u00edna. „Nic jsme zat\u00edm ale nenapl\u00e1novali. Gustave, mus\u00edm b\u00fdt tak opatrn\u00fd. Jeden \u0161patn\u00fd krok a vyd\u011bs\u00edm ho.“<\/div>\n
„To je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nen\u00ed za v\u00e1mi?“ Gustav zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b, co o\u010dek\u00e1val? Bill\u016fv milostn\u00fd \u017eivot nikdy nebyl jednoduch\u00fd. V\u017edycky byl komplikovan\u00fd, v minulosti i p\u0159\u00edtomnosti, po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d dokola. Jenom si prost\u011b nemyslel, \u017ee to te\u010f bude jin\u00e9, kdy\u017e Bill nerandil s psychopatem.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ usm\u00e1l se Bill. „Sv\u00fdm zp\u016fsobem ano. Ale chci to d\u011blat tak, aby to bylo pro n\u011bj pohodln\u00e9. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem o n\u011bj p\u0159i\u0161el, v\u00ed\u0161? A kdy\u017e jsme spolu nemluvili, t\u00e9m\u011b\u0159 jsem se mohl zbl\u00e1znit. Ne, mus\u00edm na to j\u00edt pomalu,“ zkonstatoval a pok\u00fdval hlavou, aby potvrdil svoje slova.<\/div>\n
„D\u011blej, jak mysl\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Gustav a zakroutil hlavou. „V\u00ed\u0161, \u017ee bys mu m\u011bl rad\u0161i o t\u00e9 zpr\u00e1v\u011b \u0159\u00edct…“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ vy\u0161t\u011bkl Bill, pod\u00edval se ihned pry\u010d a kousal si ret.
„Tohle je ten d\u016fkaz,“ Gustav uk\u00e1zal prstem na Billa. „\u0160\u00edl\u00ed\u0161 z toho. Po\u0159\u00e1d se boj\u00ed\u0161 toho, \u017ee na to n\u011bjak p\u0159ijde. M\u00e1\u0161 strach z toho, \u017ee p\u0159ijde na to, pro koho to bylo. V\u00ed\u0161 dost dob\u0159e, \u017ee na to mysl\u00ed\u0161, tak pro\u010d mu to prost\u011b ne\u0159ekne\u0161?“<\/p>\n

Bill si povzdychl a ukryl obli\u010dej do dlan\u00ed, frustrovan\u011b fun\u011bl. Uv\u011bdomoval si, \u017ee tohle je n\u011bco, na co chce prost\u011b zapomenout a Gustav ho ve skute\u010dnosti nijak nesoudil. Po\u0159\u00e1d na to ale myslel, pohlcovalo ho to, obt\u011b\u017eovalo ho to, byl z toho na\u0161tvan\u00fd. Nebylo to n\u011bco, co by \u0161lo prost\u011b ignorovat. Uvnit\u0159 jeho t\u011bla ho to po\u017e\u00edralo za\u017eiva. Jedin\u00fd zp\u016fsob, jak to zlep\u0161it, bylo vypo\u0159\u00e1dat se s t\u00edm. Jist\u011b, p\u0159iznat pravdu nebylo nikdy jednoduch\u00e9, ale dr\u017eet to v sob\u011b bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Nechci Toma zatahovat do t\u011bch sra\u010dek, co jsou mezi mnou a Spencerem,“ procedil Bill skrz zuby.<\/div>\n
„No, u\u017e jsi to d\u00e1vno ud\u011blal,“ \u0159ekl Gustav. Nesn\u00e1\u0161el ten fakt, \u017ee on byl v\u017edycky ten, co na takov\u00e9 v\u011bci upozor\u0148oval, ale nemohl ani lh\u00e1t. „Zat\u00e1hl jsi ho do toho u\u017e d\u00e1vno a dob\u0159e to v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill vydechl, odhodil svoje pracovn\u00ed listy pry\u010d a polo\u017eil hlavu tam, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed le\u017eel jeho dom\u00e1c\u00ed \u00fakol. Hlasit\u011b zast\u00e9nal. Byl tak zoufal\u00fd a frustrovan\u00fd, \u017ee to musel n\u011bjak ventilovat.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl Bill po chv\u00edli. Mluvil sp\u00ed\u0161e do matrace ne\u017e ke sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi, ale Gustav byl na to zvykl\u00fd a nevadilo mu to. „Je to tak v prdeli. Nerozum\u00edm tomu.“
„Up\u0159\u00edmn\u011b? Ani j\u00e1,“ \u0159ekl a byla to pravda. V\u00e1\u017en\u011b nedok\u00e1zal pochopit, pro\u010d v moment\u011b, kdy se Bill p\u0159es Spencera dostal a na\u0161el mil\u00e9ho, slu\u0161n\u00e9ho kluka – Toma – rozhodl se s n\u00edm zase bavit.
„C\u00edtil jsem se zraniteln\u011b a opu\u0161t\u011bn\u011b,“ p\u0159ipustil Bill a alespo\u0148 se trochu usm\u00e1l. „Byl jsem s\u00e1m hrozn\u011b dlouho, a kdy\u017e cel\u00e1 ta v\u011bc s Tomem za\u010dala, byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b dok\u00e1zal, aby se mnou mluvil. A kdy\u017e jsem se ho zeptal, jestli se mnou nep\u016fjde ven, \u0159ekl ne a j\u00e1-„<\/div>\n

„Moc dob\u0159e jsi to nezvl\u00e1dl?“ navrhl Gustav opatrn\u011b.<\/div>\n
„To je v\u00e1\u017en\u011b skromn\u011b \u0159e\u010deno,“ odfrkl si Bill. Zn\u011bl z\u00e1rove\u0148 ho\u0159ce i na\u0161tvan\u011b. „V\u00edm, \u017ee m\u00e1 svoje probl\u00e9my a neud\u011blal to naschv\u00e1l, ale… Nev\u00edm pro\u010d, ale v\u00e1\u017en\u011b se m\u011b to dotklo. A no… Spencer mi noc pot\u00e9 napsal a j\u00e1 odpov\u011bd\u011bl…“ \u0159ekl skrz za\u0165at\u00e9 zuby, jeho hlas byl pln\u00fd l\u00edtosti.
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ za\u00fap\u011bl Gustav. V\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl Billa profackovat, ale \u0161kody bylo nad\u011bl\u00e1no u\u017e dost. Sv\u00e1d\u011blo ho to k tomu, aby to ud\u011blal, ale moment\u00e1ln\u011b by to opravdu nepomohlo.<\/div>\n
„Prost\u011b jsem odpov\u011bd\u011bl. Zprvu jsem nad t\u00edm tolik nep\u0159em\u00fd\u0161lel,“ p\u0159iznal. „Potom ale za\u010dal flirtovat, mluvil o minulosti… A najednou to zn\u011blo tak skv\u011ble a jednodu\u0161e.“
Gustav otev\u0159el pusu, cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale Bill mu do toho sko\u010dil a p\u0159eru\u0161il ho.<\/div>\n
„Prost\u011b jsem tak n\u011bjak c\u00edtil, \u017ee Toma nezaj\u00edm\u00e1m. M\u016fj mozek m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010doval o tom, \u017ee j\u00e1 a Tom… \u017de se to nikdy v\u00e1\u017en\u011b nestane. A kdy\u017e byl Spencer tak sladk\u00fd a nostalgick\u00fd…“ Bill zastavil, aby se zhluboka nadechl, zav\u0159el u toho o\u010di. „Prost\u011b jsem si pomyslel, \u017ee bude tak jednoduch\u00e9 sko\u010dit zp\u00e1tky do role jeho p\u0159\u00edtele. Myslel jsem na to, jak\u00fd m\u00e1 z\u00e1jem a j\u00e1 se v\u016fbec nemus\u00edm sna\u017eit, proto\u017ee m\u011b chce zp\u00e1tky s\u00e1m.“<\/div>\n
\n

Gustav popl\u00e1cal Billa soucitn\u011b po z\u00e1dech, proto\u017ee to bylo to jedin\u00e9, co si myslel, \u017ee te\u010f m\u016f\u017ee ud\u011blat. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, nev\u011bd\u011bl, co si Bill v\u016fbec myslel, kdy\u017e nechal Toma b\u00fdt a vr\u00e1til se zp\u00e1tky ke Spencerovi. On ale nebyl na Billov\u011b m\u00edst\u011b, nepro\u0161el si t\u00edm, co on, tak\u017ee nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo na to, aby ho n\u011bjak soudil.<\/p><\/div>\n

„V\u00edm, \u017ee ses se Spencerem bavil a ob\u010das s n\u00edm n\u011bkam za\u0161el,“ \u0159ekl potichu. „Ale… Stalo se mezi v\u00e1ma n\u011bco…?“<\/div>\n
Bill si siln\u011b skousnul ret a pok\u00fdval na souhlas s bolestn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„N\u011bco podstatn\u00e9ho?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill. „Jen jsme se pol\u00edbili… Dvakr\u00e1t. Vlastn\u011b jen jednou, proto\u017ee podruh\u00e9 jsem se odt\u00e1hnul.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zeptal se Gustav nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Byl jsi s n\u00edm venku v\u00edckr\u00e1t ne\u017e dvakr\u00e1t a do\u0161lo jen na pol\u00edben\u00ed?“
„No, byl jsem zmaten\u00fd,“ dostal ze sebe Bill, byl na pokraji slz. „Sna\u017eil se. Opravdu se sna\u017eil. Ale j\u00e1 si nebyl jist\u00fd, co chci, a po\u0159\u00e1d jsem myslel na Toma a… \u0159ekl jsem mu, \u017ee o tom pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsi zmaten\u00fd?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si,“ Bill si ot\u0159el p\u00e1r slz. „Kdy\u017e jsem s Tomem, nejsem zmaten\u00fd. Jsem naprosto v pohod\u011b, tak \u0161\u0165astn\u00fd a c\u00edt\u00edm…“ Bill se odml\u010del, dovolil s\u00e1m sob\u011b vzlyknout. Gustav mu hned podal pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk, kter\u00fd s \u00fasm\u011bvem na rtech p\u0159ijal.<\/div>\n
\n

„Chci b\u00fdt s Tomem,“ \u0159ekl Bill po chv\u00edli chraplav\u00fdm hlasem. „Spencer je tak dobr\u00fd v tom, \u017ee m\u011b v\u017edycky zmate, je tak dobr\u00fd v tom, aby m\u011b p\u0159inutil uv\u011b\u0159it, \u017ee m\u011b nikdo jin\u00fd nechce a j\u00e1… \u0158eknu, a\u0165 toho nech\u00e1, on m\u011b otravuje a j\u00e1 prost\u011b podlehnu…“
„Pokud chce\u0161 b\u00fdt s Tomem, p\u0159esta\u0148 se bavit se Spencerem,“ \u0159ekl Gustav striktn\u011b. „V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed tak jednoduch\u00fd, ale v okam\u017eiku, kdy ti nap\u00ed\u0161e, m\u011bl bys napsat Tomovi a na Spencera pak zapomene\u0161.“
„Sna\u017e\u00edm se,“ zak\u0148u\u010del Bill. „Chci Toma. V\u00edm, \u017ee bych mu o t\u00e9 zpr\u00e1v\u011b m\u011bl \u0159\u00edct, ale nechci ho ztratit. Nechci mu ubl\u00ed\u017eit. Nechci, aby si o mn\u011b myslel n\u011bco \u0161patn\u00e9ho…“<\/div>\n

„Co kdy\u017e ale na to p\u0159ijde s\u00e1m a dojde mu, \u017ee jsi mu to tajil?“ vyp\u00edchl Gustav. „Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee ho zran\u00ed sp\u00ed\u0161 tohle?“
„Proboha,“ Bill znovu vzlykl, schoval obli\u010dej do dlan\u00ed. „Jsem takov\u00fd blbec. Pokud o Toma kv\u016fli Spencerovi p\u0159ijdu, pokud mu kv\u016fli sv\u00e9mu hloup\u00e9mu ex ubl\u00ed\u017e\u00edm, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee n\u011bco rozbiju,“ \u0159ekl a ot\u0159el si nos do ruk\u00e1vu.<\/p>\n

Gustav se najednou c\u00edtil \u0161patn\u011b z toho, \u017ee to vyt\u00e1hl. Necht\u011bl Billa rozesmutnit, jeho z\u00e1m\u011br byl mluvit o rande, o tom, jak to s Tomem \u0161lo. Cht\u011bl, aby byl Bill ohledn\u011b Toma up\u0159\u00edmn\u00fd a aby byl up\u0159\u00edmn\u00fd i k n\u011bmu. V\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl Billa rozbre\u010det. M\u011bl by p\u0159ij\u00edt s n\u011b\u010d\u00edm, co by ho uklidnilo a rozveselilo.
„Oh,“ \u0159ekl, kdy\u017e si na n\u011bco vzpomn\u011bl. „V\u00ed\u0161, \u017ee tohle cel\u00e9 znamen\u00e1, \u017ee jsi tu s\u00e1zku vyhr\u00e1l?“ \u0159ekl a \u0161\u0165ouchl Billa to \u017eeber. Doufal, \u017ee tohle alespo\u0148 trochu pom\u016f\u017ee.<\/div>\n

„Ta s\u00e1zka m\u011b u\u017e d\u00e1vno nezaj\u00edm\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a zakroutil hlavou. „Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b Tom.“<\/p>\n

autor: The_poltergeist<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Catherine<\/strong><\/div>\n
betaread: J :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: The_poltergeist M\u00e1m takovou z\u00e1vra\u0165, nev\u00edm, co m\u011b ude\u0159ilo. „Tak\u017ee jak \u0161lo rande?“ zeptal se Gustav, ani se na Billa nepod\u00edval. Byl p\u0159\u00edli\u0161 zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd p\u0159ep\u00edn\u00e1n\u00edm program\u016f, zat\u00edmco Bill sed\u011bl na svoj\u00ed posteli a dod\u011bl\u00e1val dom\u00e1c\u00ed \u00fakol. „Bylo to v pohod\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[658],"tags":[],"class_list":["post-1573","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sweet-desire"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1573","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1573"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1573\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1573"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1573"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1573"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}