{"id":15733,"date":"2008-12-20T18:00:00","date_gmt":"2008-12-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15697"},"modified":"2008-12-20T18:00:00","modified_gmt":"2008-12-20T17:00:00","slug":"moj-bille","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/20\/moj-bille\/","title":{"rendered":"Moj Bille"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l jsem ml\u010dky u okna a ti\u0161e hled\u011bl na to, jak venku pad\u00e1 d\u00e9\u0161\u0165. Obloha byla pokryta olov\u011bn\u00fdmi mraky, z nich\u017e se \u0159inula kapka za kapkou, aby nel\u00edtostn\u011b bu\u0161ily do m\u00e9ho okna a sl\u00e9valy se tam navz\u00e1jem v jednolit\u00fd proud vody. Sem tam zadun\u011bl hrom, ob\u010das se oslepiv\u011b zablesklo. To ale nijak neru\u0161ilo mou melancholickou n\u00e1ladu. Sledoval jsem, jak se mrtv\u00e9 v\u011btve bez list\u00ed zm\u00edtaj\u00ed v bi\u010dov\u00e1n\u00ed divok\u00fdm vichrem a naslouchal tomu tlumen\u00e9mu kv\u00edlen\u00ed. N\u00e1dhern\u011b se to hodilo k m\u00e9 n\u00e1lad\u011b, taky jsem c\u00edtil, jak mnou bou\u0159\u00ed smutek a beznad\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Obr\u00e1til jsem se do pokoje a zt\u011b\u017eka dosedl na gau\u010d. V ruce jsem sv\u00edral Billovu fotku, prom\u00e1\u010denou od m\u00fdch slz, a p\u0159i pohledu na tu sli\u010dnou tv\u00e1\u0159 m\u011b v o\u010d\u00edch zap\u00e1lilo v\u00edc, ne\u017e kdy jindy. Ach, Bill\u00ed\u2026 l\u00e1sko\u2026 pro\u010d jsi mi to ud\u011blal? Pro\u010d jsi m\u011b opustil? Copak jsme si neslibovali, \u017ee n\u00e1s dva nikdy, nikdo a nic nerozd\u011bl\u00ed? Neslibovali jsme si snad, \u017ee oba budeme bok po boku a\u017e do smrti, kdy um\u0159eme spole\u010dn\u011b, v jednu a tut\u00e9\u017e hodinu, v tu samou minutu?<\/p>\n<\/div>\n
Pohled mi padl na obal od dvd, kter\u00fd se v\u00e1lel na stole. P\u0159i tom pohledu mnou projela drtiv\u00e1 nen\u00e1vist. U\u017e jsem ho nedok\u00e1zal d\u00e9le ignorovat. Otev\u0159el jsem ho, vyndal z n\u011bj c\u00e9d\u00e9\u010dko a v\u0161\u00ed silou, kterou jsem v sob\u011b na\u0161el, jsem ten disk zlomil. Ostr\u00e1 hrana m\u011b \u0159\u00edzla do krve, ale j\u00e1 to nevn\u00edmal. L\u00e1mal jsem tu prokletou placku na men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti, a\u017e jsem je nakonec v\u0161echny hodil proti zdi, na\u010de\u017e jsem vys\u00edlen\u011b padl zp\u00e1tky na gau\u010d a rozvzlykal se do pol\u0161t\u00e1\u0159e. To kv\u016fli tomuhle debiln\u00edmu c\u00e9d\u00e9\u010dku jsem p\u0159i\u0161el o sv\u00e9ho bratra\u2026<\/div>\n
\n
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u0159ed necel\u00fdm rokem bylo v\u0161echno v tom nejlep\u0161\u00edm mo\u017en\u00e9m po\u0159\u00e1dku. S Billem jsme tvo\u0159ili ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed p\u00e1r pod sluncem, kari\u00e9ra Tokio Hotel stoupala \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161. Pro\u017e\u00edvali jsme jak v soukrom\u00ed my dva, tak na ve\u0159ejnosti cel\u00e1 skupina, ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 \u010dasy. Pak se ale najednou Bill zm\u011bnil. Nev\u00edm, co ho to popadlo, ale jeho d\u011btsk\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148 pro nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed legendy a magii, kter\u00e1 v n\u011bm n\u011bkdy v jeho dvan\u00e1cti t\u0159in\u00e1cti letech odum\u0159ela, se zni\u010dehonic znovu projevila. Zeza\u010d\u00e1tku jsem tomu nep\u0159ikl\u00e1dal sebemen\u0161\u00ed v\u00fdznam, kdy\u017e o tom najednou za\u010dal po\u0159\u00e1d mluvit a nebylo mo\u017en\u00e9 ho p\u0159iv\u00e9st na jin\u00e9 t\u00e9ma. Prost\u011b to byl cel\u00fd Bill, kdy\u017e se pro n\u011bco nadchnul, nebylo mo\u017en\u00e9 sly\u0161et od n\u011bj n\u011bco jin\u00e9ho, kdykoliv za\u010dal, tak jsme si s G\u00e9\u010dkama svorn\u011b zaklepali na \u010delo, ale v klidu jsme br\u00e1\u0161ku akceptovali. Ka\u017ed\u00fd m\u00e1 prost\u011b sv\u00e9 mouchy a v\u00e1\u0161n\u011b a z\u00e1liby, se kter\u00fdma ostatn\u00edm leze na nervy.<\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed zn\u00e1mkou \u010dehosi neobvykl\u00e9ho, hned po t\u011bch jeho nekone\u010dn\u00fdch monolog\u00e1ch o tom, jak zkou\u0161\u00ed vyvol\u00e1vat duchy a podobn\u00e9 blbosti, bylo to, \u017ee si koupil kolem krku obr\u00e1cen\u00fd pentagram. Zamrazilo m\u011b, kdy\u017e jsem vid\u011bl ten st\u0159\u00edbrn\u00fd c\u00edp sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k zemi, ale ne\u0159e\u0161il jsem to. V\u017edy\u0165 se zcela ur\u010dit\u011b jednalo zase o jeho prdl\u00fd m\u00f3dn\u00ed \u00falet, kter\u00fd za p\u00e1r dn\u00ed zase p\u0159ejde.<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo p\u00e1r dn\u00ed, dokonce i t\u00fddn\u016f, \u00falet v\u0161ak nep\u0159ech\u00e1zel. Naopak! Situaci jsem za\u010dal \u0159e\u0161it v momentu, kdy si nechal do na\u0161eho tourbusu p\u0159in\u00e9st knihy zab\u00fdvaj\u00edc\u00ed se magi\u00ed a spiritismem, a cel\u00e9 hodiny tr\u00e1vil pono\u0159en\u00fd v jejich str\u00e1nk\u00e1ch, ani\u017e by vn\u00edmal okol\u00ed. Georg i Gustav z toho byli zna\u010dn\u011b vykolejen\u00ed, tak jako j\u00e1. Ve\u0161ker\u00e1 na\u0161e snaha vyp\u00e1\u010dit z Billa jedno jedin\u00e9 slovo o jeho nov\u00e9m podivn\u00e9m z\u00e1jmu se v\u0161ak absolutn\u011b m\u00edjela \u00fa\u010dinkem, pokud jsme necht\u011bli sly\u0161et n\u011bjak\u00e9 p\u016flno\u010dn\u00ed za\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed nebo n\u011bjakou temnou legendu. A co m\u011b dorazilo ze v\u0161eho nejv\u00edc, bylo to, \u017ee se posl\u00e9ze za\u010dal zaj\u00edmat o ty nejtemn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1hady a pov\u011bsti dal\u0161\u00edch evropsk\u00fdch st\u00e1t\u016f! Jen\u017ee jsem ho v\u016fbec nedok\u00e1zal z toho jeho fanatick\u00e9ho tranzu probrat, byl jsem proti n\u011bmu absolutn\u011b bezmocn\u00fd! P\u0159esto\u017ee v\u0161ak na\u0161e komunikace \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc v\u00e1zla, cht\u011bl jsem ho z toho dostat. Nebyl jsem si jist\u00fd, co ho to popadlo za \u0161\u00edlenost, v\u011bd\u011bl jsem ale, \u017ee to u\u017e p\u0159eh\u00e1n\u00ed a \u017ee to rozhodn\u011b nebude nic dobr\u00e9ho. Kdy\u017e jsme se na p\u00e1r dn\u00ed vr\u00e1tili dom\u016f, sebral jsem tedy odvahu a zaklepal na dve\u0159e jeho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Odpov\u011bd\u00ed mi bylo jak\u00e9si nep\u0159\u00edtomn\u00e9 zahu\u010den\u00ed. Pootev\u0159el jsem dve\u0159e. D\u00fdchlo na m\u011b \u0161ero ze zata\u017een\u00fdch \u017ealuzi\u00ed a c\u00edtil jsem v\u016fni n\u011bjak\u00fdch vonn\u00fdch ty\u010dinek, kterou jsem nedok\u00e1zal identifikovat.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“<\/p>\n<\/div>\n
„Hmmm,“ prot\u00e1hl.<\/p>\n<\/div>\n
Ani se na m\u011b nepod\u00edval. V jedn\u00e9 ruce pevn\u011b sv\u00edral sv\u016fj pentagram. Ve druh\u00e9 dr\u017eel \u010dernou sv\u00edc\u00ed a zfanatizovan\u011b hled\u011bl na chv\u011bj\u00edc\u00ed se plam\u00ednek, kter\u00fd se odr\u00e1\u017eel v jeho o\u010d\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„In nome Dei nostri Satanas Luciferi excelsi!“ mumlal vzru\u0161en\u00fdm hlasem a soust\u0159ed\u011bn\u011b se vp\u00edjel o\u010dima do plamene. „Ve jm\u00e9nu Satana, vl\u00e1dce Zem\u011b, kr\u00e1le sv\u011bta – DEBILE!“<\/p>\n<\/div>\n
Polekan\u011b sebou \u0161kubl, kdy\u017e jsem se rozeb\u011bhl, vytrhl mu sv\u00ed\u010dku z ruky, okam\u017eit\u011b ji sfouknul, rozkopnul stoj\u00e1nek s vonn\u00fdmi ty\u010dinkami a kvapn\u011b rozev\u0159el v\u0161echna okna, aby se tu vyv\u011btralo. N\u00e1hl\u00fd vp\u00e1d sv\u011btla Billa t\u00e9m\u011b\u0159 oslepil, clonil si rukou o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty magore!“ zakv\u00edlel. „U\u017e se mi skoro povedlo ho vyvolat\u2026 Sakra!“<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, znovu stiskl pentagram a op\u011bt za\u010dal nal\u00e9hav\u011b deklamovat.<\/p>\n<\/div>\n
„Odvol\u00e1v\u00e1m t\u011b, Satane, vl\u00e1d\u010de Zem\u011b a kr\u00e1li sv\u011bta, vra\u0165 se v m\u00edru a pokoji tam, odkud jsi p\u0159i\u0161el!“<\/p>\n<\/div>\n
Proto\u010dil jsem o\u010di v sloup. J\u00e1 se z n\u011bj snad okot\u00edm! Tak on u\u017e klesl tak hluboko, \u017ee za\u010d\u00edn\u00e1 i s vyvol\u00e1v\u00e1n\u00edm duch\u016f! A ten trouba si nevybere nikoho lep\u0161\u00edho, ne\u017e Satana!<\/p>\n<\/div>\n
„Tak poslouchej, ty m\u00e9dium jedno p\u0159iblbl\u00fd,“ uchopil jsem ho pevn\u011b za ruku. „Koukej s t\u00edm seknout! Jinak na to p\u0159ijdou ostatn\u00ed a nechaj\u00ed t\u011b zav\u0159\u00edt do cvok\u00e1rny!“<\/p>\n<\/div>\n
„To je mi jedno!“<\/div>\n
Vytrhl se mi a usko\u010dil ode m\u011b, jako bych ho snad sp\u00e1lil. Propaloval m\u011b divok\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u0165 si m\u011b tam klidn\u011b zav\u0159ou, jej\u00ed duch si m\u011b tam najde a pom\u016f\u017ee mi!“<\/p>\n<\/div>\n
Vykulil jsem o\u010di. Co to proboha zase mele?<\/p>\n<\/div>\n
„Co to zas pl\u00e1c\u00e1\u0161? Jak\u00fd duch?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jej\u00ed duch!“ vyk\u0159ikl. „Duch \u010cachtick\u00e9 Pan\u00ed!“<\/p>\n<\/div>\n
„Koho?“ zeptal jsem se s nadzvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Duch Al\u017eb\u011bty Bathoryov\u00e9!“ pod\u00edval se na m\u011b jako na nejv\u011bt\u0161\u00edho magora. „Byla to nejkrut\u011bj\u0161\u00ed panovnice v\u0161ech dob! Pro uchov\u00e1n\u00ed sv\u00e9 kr\u00e1sy a ml\u00e1d\u00ed se koupala v krvi panen, kter\u00e9 p\u0159ed smrt\u00ed mu\u010dila! Vr\u00e1\u017eela jim jehlu pod nehty, ml\u00e1tila je bi\u010dem a\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Uml\u010del jsem ho polibkem. Nedok\u00e1zal jsem sledovat ten jeho v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz, se kter\u00fdm to \u0159\u00edkal. Ach jo, co ho to zase popadlo? Z\u00e1jem o takov\u00e9hle blbosti, jako jsou duchov\u00e9 a n\u011bjak\u00e1 madam Bambulyov\u00e1 nebo jak se ta tyranka jmenovala\u2026<\/p>\n<\/div>\n
K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed se ani nevzpouzel, za co\u017e jsem byl vd\u011b\u010dn\u00fd. M\u011bl jsem toti\u017e pocit, \u017ee s jeho rostouc\u00edm z\u00e1jmem o magii se n\u00e1\u0161 vztah velmi ochladil. Kdy jsme se vlastn\u011b naposledy obj\u00edmali? Kdy jsme naposledy spolu spali? Kdy se naposledy probudil v m\u00e9m objet\u00ed? U\u017e tomu byla dost dlouh\u00e1 doba. Vlastn\u011b se d\u00e1 \u0159\u00edct, \u017ee je tomu tak od doby, kdy si koupil ten \u0161\u00edlen\u00fd pentagram.<\/p>\n<\/div>\n
Rozbu\u0161ilo se mi srdce kdy\u017e jsme navz\u00e1jem pronikali \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji do na\u0161ich \u00fast. P\u0159ipadalo mi, \u017ee Bill l\u00edb\u00e1 v\u00e1\u0161niv\u011bji, ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Po chv\u00edli dokonce p\u0159ebral hlavn\u00ed iniciativu, a j\u00e1 p\u0159ekvapen\u011b zaznamenal, jak m\u011b s planouc\u00edma o\u010dima tla\u010d\u00ed sm\u011brem k posteli. Str\u010dil do m\u011b, a\u017e jsem na ni upadl, na\u010de\u017e mi rychle a dychtiv\u011b za\u010dal stahovat kalhoty. Bo\u017ee, co to s n\u00edm je? Nevadilo mi to, to ne, ale necht\u011blo se mi moc l\u00edbit, \u017ee byl v\u017edycky takov\u00fd sp\u00ed\u0161 v\u00e1hav\u00fd a najednou se na m\u011b s\u00e1pe tak hyperaktivn\u011b! Na stranu druhou\u2026 aspo\u0148 vid\u00edm, \u017ee v n\u011bm cit pro m\u011b neum\u0159el, co\u017e bylo \u0161t\u011bst\u00ed. Nechal jsem ho tedy, a\u0165 si d\u011bl\u00e1, co chce. Pod\u0159izoval jsem se jeho ruk\u00e1m a po chv\u00edli jsem ti\u0161e vyk\u0159ikl, kdy\u017e do m\u011b celkem tvrd\u011b vniknul. Ou! Sice to bolelo, ale to tempo, kter\u00e9 Bill nasadil! Kde se to v n\u011bm jen mohlo vz\u00edt? Slastn\u011b jsem zav\u0159el o\u010di a spolupracoval s n\u00edm v rytmu jeho p\u0159\u00edraz\u016f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e bylo po v\u0161em, lehl si vedle m\u011b. I kdy\u017e se klepal \u00fanavou, o\u010di mu la\u010dn\u011b \u017ehnuly, kdy\u017e se jimi vpaloval do t\u011bch m\u00fdch. Kdy\u017e jsem ale nat\u00e1hnul ruku, abych ho pohladil, ucuknul p\u0159ede mnou a odstr\u010dil mou ruku od sebe pry\u010d. Zasko\u010dilo m\u011b to. Co mu zase hr\u00e1blo?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ zeptal jsem se. „Pro\u010d – „<\/p>\n<\/div>\n
„Satan tohle nem\u00e1 r\u00e1d,“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di, p\u0159i\u010dem\u017e stiskl sv\u016fj pentagram, kter\u00fd se t\u0159pytil na jeho zpocen\u00e9 hrudi. „Rychlost, slast, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 \u017eu\u017elav\u00e9 omuck\u00e1v\u00e1n\u00ed! Kdybych to poru\u0161il, tak m\u011b od sebe odvrhne\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Znechucen\u011b jsem se zvednul z postele a obl\u00e9kl se, a v o\u010d\u00edch m\u011b p\u00e1lily slzy vteku a hlubok\u00e9 l\u00edtosti. Tak j\u00e1 myslel, \u017ee to d\u011bl\u00e1 z l\u00e1sky kv\u016fli mn\u011b. Ale ne, to pako to d\u011blalo jenom kv\u016fli jeho prdl\u00fdmu p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed! To u\u017e ale p\u0159esahovalo r\u00e1mec norm\u00e1ln\u00edho \u010dlov\u011bka.<\/p>\n<\/div>\n
„Se\u0161 fakt cvok, br\u00e1cha,“ oto\u010dil jsem se na n\u011bj ve dve\u0159\u00edch. Jen sed\u011bl na posteli, drtil v ruce pentagram a klidn\u011b m\u011b pozoroval. „To u\u017e\u2026 to u\u017e m\u011b snad nemiluje\u0161? To ti ten rohatej bastard zatemnil moze -„<\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy o n\u011bm nemluv takhle!“ za\u0159val na m\u011b. Z klidn\u00e9ho sed\u011bn\u00ed na posteli prudce vysko\u010dil na nohy a spaloval m\u011b nasupen\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
To mi jako odpov\u011b\u010f sta\u010dilo. Pr\u00e1skl jsem dve\u0159mi, zat\u00edmco on si vztekle do dvd zapojil n\u011bjak\u00fd film, kter\u00fd mu st\u00e1hnul Gustav. Ani nev\u00edm, o \u010dem to bylo. V\u00edm jen, \u017ee to bylo n\u011bco \u010desko slovensko n\u011bjak\u00fd a \u017ee to bylo o t\u00fd prdl\u00fd b\u00e1b\u011b, co o jej\u00edm duchu br\u00e1cha po\u0159\u00e1d kecal. Jin\u00fd film to b\u00fdt nemohl, na nic jin\u00e9ho posledn\u00ed dobou ani nekoukal, tohle ho stra\u0161n\u011b moc chytlo. To nebyl den, abych nesly\u0161el o hradu v n\u011bjak\u00fdch \u010cachtic\u00edch a o \u017eensk\u00fd, co mu\u010dila sv\u00e9 slu\u017eky. Jen\u017ee i tak jsem myslel, \u017ee m\u011b Bill kdesi v srdci miluje. Po dne\u0161ku mi v\u0161ak v\u0161echno bylo jasn\u00e9. Pro sam\u00e9 poblouzn\u011bn\u00ed ze sv\u011bta fantazie m\u011b odepsal\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Moj bo\u017ee z hlubin \u0165a vol\u00e1m,<\/div>\n
\u00fazkostn\u00fa motlitbu moju sly\u0161,<\/div>\n
ve smrti spienam ruky pr\u00e1zn\u00e9,<\/div>\n
a\u0165 moju prosbu vysly\u0161\u00ed\u0161\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Zacpal jsem si u\u0161i. U\u017e zase si na pln\u00fd pecky pou\u0161t\u011bl tu p\u0159\u00ed\u0161ernou p\u00edsni\u010dku! Zeza\u010d\u00e1tku jsem j\u00ed v\u016fbec nerozum\u011bl, Bill si ji v\u0161ak nechal p\u0159elo\u017eit do n\u011bm\u010diny, \u0159ekl mi, o \u010dem je a dokonce se ji za\u010dal u\u010dit v p\u016fvodn\u00edm jazyce! Bylo to sice komick\u00fd, jen\u017ee j\u00e1 ty slova u\u017e nevy\u017eenu z hlavy. Bo\u017ee! To je tak vlezl\u00e1 melodie, jak to tam ta \u017eensk\u00e1 v\u0159\u00edsk\u00e1! Ot\u0159el jsem si z o\u010d\u00ed slzy, vzal jsem kl\u00ed\u010de a rozeb\u011bhl se z domu o dv\u011b ulice d\u00e1l, kde byl jeden pom\u011brn\u011b \u00fatuln\u00fd lok\u00e1l. Je\u0161t\u011b jsem zaznamenal, jak se v okn\u011b Billova pokoje zavlnila z\u00e1clona, a pak u\u017e jsem jenom dob\u011bhl k barov\u00e9mu pultu a z l\u00edtosti nad t\u00edm, co se s m\u00fdm milovan\u00fdm br\u00e1\u0161kou stalo, jsem do sebe za\u010dal h\u00e1zet jednoho pan\u00e1ka za druh\u00fdm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Probudil jsem se v chodb\u011b na\u0161eho domu. Hodn\u011b m\u011b bolela hlava a kousek do sebe jsem zaznamenal nev\u00e1bn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed a p\u00e1chnouc\u00ed kalu\u017e, zn\u00e1zor\u0148uj\u00edc\u00ed obsah n\u011b\u010d\u00edho, tedy po v\u010derej\u0161ku nejsp\u00ed\u0161 m\u00e9ho \u017ealudku. S n\u00e1mahou jsem se vys\u00e1pal na nohy. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee je v dom\u011b n\u011bjak\u00fd podez\u0159el\u00fd klid.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. To m\u011b zasko\u010dilo. Kde se fl\u00e1k\u00e1? To zase vyvol\u00e1v\u00e1 n\u011bjak\u00fd duchy nebo co? \u0160el jsem tedy k n\u011bmu do pokoje. \u0160okovan\u011b jsem tam vyt\u0159e\u0161til o\u010di. P\u016flka jeho sk\u0159\u00edn\u00ed byla pr\u00e1zdn\u00e1! Kde sakra je? Pohl\u00e9dl jsem z okna a vid\u011bl, \u017ee jeho auto je pry\u010d. Kam se ztratil? Rychle jsem vyt\u00e1hnul mobil a vyto\u010dil jeho \u010d\u00edslo. Nebral to. Kde je, sakra? Jestli se jel odst\u011bhovat k n\u011bjak\u00fd sekt\u011b, tak mu vlastnoru\u010dn\u011b ost\u0159\u00edh\u00e1m vlasy a zl\u00e1mu nehty hned, jak ho potk\u00e1m! Vztekle jsem se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b. Pohled se mi sto\u010dil ke k\u00e1vovaru, u n\u011bho\u017e le\u017eel pap\u00edrek s Billov\u00fdm p\u00edsmem. Uchopil jsem ho a za\u010detl se do n\u011bj\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u2026a po p\u0159e\u010dten\u00ed posledn\u00edho \u0159\u00e1dku se vys\u00edlen\u011b zhroutil na \u017eidli ke stolu a zabo\u0159il obli\u010dej do dlan\u00ed. Rozbre\u010del jsem se a nedok\u00e1zal p\u0159estat. Jak mi to jenom mohl ud\u011blat? Kuchyn\u00ed se rozlet\u011blo oslniv\u00e9 sv\u011btlo, kdy\u017e se venku zablesklo. Pobl\u00ed\u017e ude\u0159il hrom a zb\u011bsile se rozpr\u0161elo\u2026<\/div>\n
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *<\/p>\n<\/div>\n
Zdrcen\u011b jsem le\u017eel na gau\u010di a vzlykal jsem jako je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b. Bill\u016fv vzkaz byl od m\u00fdch slz rozm\u00e1\u010den\u00fd tak, \u017ee se u\u017e ani nedal p\u0159e\u010d\u00edst, j\u00e1 jsem v\u0161ak v duchu vid\u011bl ka\u017edou \u0159\u00e1dku plnou t\u011bch stra\u0161liv\u00fdch slov. Cel\u00e9 se mi to prom\u00edtalo v hlav\u011b zas a znovu, po\u0159\u00e1d dokola.<\/p>\n<\/div>\n
Tome\u2026 Ned\u011blej si o m\u011b starosti. Zapome\u0148 na m\u011b. Byl to jenom \u00falet, omyl. Sice jsem t\u011b opravdu miloval, ale prav\u00e1 l\u00e1ska mi byla zak\u00e1zan\u00e1, jinak by se On ode m\u011b odvr\u00e1til. Promi\u0148. Odjel jsem do \u010cachtic. Nemus\u00ed\u0161 se o m\u011b b\u00e1t. Sice mi bude\u0161 chyb\u011bt, a\u0165 jako bratr, nebo jako b\u00fdval\u00e1 l\u00e1ska. Ale j\u00e1 budu tam, kde mi bude dob\u0159e, budu bydlet p\u0159\u00edmo v Jej\u00edch krajin\u00e1ch\u2026 A ty aspo\u0148 bude\u0161 m\u00edt klid, nebude\u0161 v poku\u0161en\u00ed a bude\u0161 si moct zase u\u017e\u00edvat s holkama jako p\u0159edt\u00edm. A kapela kon\u010d\u00ed. U\u017e se nevr\u00e1t\u00edm. Je mi to l\u00edto. \u0158ekni kluk\u016fm, \u017ee se moc omlouv\u00e1m, vzka\u017ete to i fanynk\u00e1m. Jedin\u00e9, o co bych t\u011b cht\u011bl poprosit, je jedna v\u011bc. Jestli m\u011b m\u00e1\u0161 po tom v\u0161em je\u0161t\u011b aspo\u0148 tro\u0161ku r\u00e1d, nikomu pros\u00edm ne\u0159\u00edkej, kde jsem a ani ty m\u011b nehledej. Zapome\u0148 na m\u011b, pros\u00edm. Sbohem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b jsem se zvedl a vratk\u00fdm krokem jsem se vydal k lednici, z n\u00ed\u017e jsem vyt\u00e1hl plnou lahev vodky. Ka\u0161lal jsem na \u0159ed\u011bn\u00ed s Redbullem. Od\u0161rouboval jsem v\u00ed\u010dko, kter\u00e9 jsem n\u011bkam odhodil, a se slzami ho\u0159kosti a ran\u011bn\u00fdm srdcem jsem se zhluboka napil. Ot\u0159\u00e1sl jsem se odporem, samotn\u00e1 vodka mi v\u016fbec nechutnala. Takovej hnus! Ale aspo\u0148 v\u00edm, \u017ee za chv\u00edli u\u017e moje r\u00e1ny nebudou bolet zas tak hodn\u011b, \u017ee pal\u010div\u00e9 \u0161lehy, kter\u00e9 mi Bill t\u011bmi \u0159\u00e1dky zp\u016fsobil, aspo\u0148 na chv\u00edli nebudou tak moc zra\u0148uj\u00edc\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ani nev\u00edm jak, ale po neidentifikovateln\u00e9 dob\u011b jsem odhodil od sebe lahev, kter\u00e1 zela pr\u00e1zdnotou. Stra\u0161n\u011b moc se mi motala hlava a kdy\u017e jsem se zvedl, tak se mi nohy pletly jedna p\u0159es druhou. J\u00e1 jsem ale pot\u0159eboval j\u00edt ven, musel jsem j\u00edt za Billem. Sice nev\u00edm, kde n\u011bjak\u00fd ty \u010cachtice v\u016fbec jsou, ale mus\u00edm tam za n\u00edm j\u00edt! V\u00edm, \u017ee ho najdu, \u017ee m\u011b k n\u011bmu srdce p\u0159ivede a v\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv!<\/p>\n<\/div>\n
Motavou ch\u016fz\u00ed jsem vyrazil z domu, p\u0159esto\u017ee pr\u0161elo. Vr\u00e1vorav\u011b jsem vykro\u010dil na chodn\u00edk, st\u011b\u017e\u00ed minul rozmazan\u00fd sloup, kter\u00fd se mi schv\u00e1ln\u011b pletl do cesty, a kr\u00e1\u010del cestou necestou za m\u00fdm milovan\u00fdm br\u00e1\u0161kou. A\u0165 si \u0159\u00edk\u00e1, co chce. M\u011b ale ten jeho Lucifer v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, j\u00e1 sv\u00e9ho mal\u00e9ho brat\u0159\u00ed\u010dka miluju a ani cel\u00e9 peklo mi v tom nezabr\u00e1n\u00ed, rozum\u00edte? Nikdo mi ho nevezme, nikdo!<\/p>\n<\/div>\n
Na posiln\u011bnou jsem si v jednom kr\u00e1mku koupil je\u0161t\u011b jednu lahev. Mlad\u00e1 prodava\u010dka, nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00e1 brig\u00e1dnice, mi ji v\u016fbec necht\u011bla prodat, \u017ee pr\u00fd u\u017e jsem opil\u00fd v\u00edc ne\u017e dost. Takov\u00fd kecy! Kdy\u017e jsem j\u00ed ale \u0159ekl, \u017ee jsem Tom Kaulitz a vtiskl j\u00ed na rty kamar\u00e1dskou pusu, cel\u00e1 z\u010dervenala a lahev mi dala a dokonce za ni necht\u011bla ani pen\u00edze! Holt, kdo to s holkama um\u00ed, ten um\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Postupem \u010dasu jsem se dostal a\u017e na okraj m\u011bsta, kde u\u017e moc aut nejezdilo. Pokra\u010doval jsem d\u00e1l, i kdy\u017e u\u017e jsem byl hodn\u011b unaven\u00fd. Nedok\u00e1\u017eu to, takovou d\u00e1lku nezvl\u00e1dnu uj\u00edt. Ale prost\u011b mus\u00edm, Bill\u00ed tam na m\u011b \u010dek\u00e1! Odhodil jsem od sebe polopr\u00e1zdnou fla\u0161ku, kter\u00e1 m\u011b stra\u0161n\u011b moc obt\u011b\u017ek\u00e1vala a vydal se mokrou tr\u00e1vou, kterou svla\u017eoval d\u00e9\u0161\u0165, jen\u017e jsem ani nevn\u00edmal, sm\u011brem k \u010cachtic\u00edm. Nev\u011bd\u011bl jsem, na jakou sv\u011btovou stranu m\u00e1m vlastn\u011b j\u00edt, ale ur\u010dit\u011b jdu spr\u00e1vn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Najednou jsem se nat\u00e1hl jak dlouh\u00fd, tak \u0161irok\u00fd na zem. Zavr\u010del jsem a pod\u00edval se, o co jsem to sakra zakopnul. Byly to koleje. Cht\u011bl jsem se zvednout a pokra\u010dovat d\u00e1l. N\u011bjak jsem to ale nedok\u00e1zal. Za\u010dal jsem b\u00fdt unaven\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdykoliv dosud, a nep\u0159\u00e1l jsem si nic v\u00edc, ne\u017e aspo\u0148 na chv\u00edli usnout. Aspo\u0148 na chv\u00edli, ne\u017e budu pokra\u010dovat za Bill\u00edm. A koleje vypadaly jako pom\u011brn\u011b \u00fatuln\u00e9 l\u016f\u017eko. Vt\u011bsnal jsem se tedy mezi ty rovnob\u011b\u017en\u011b putuj\u00edc\u00ed \u017eelezn\u00e9 p\u0159edm\u011bty, a nevn\u00edmaj\u00edc, \u017ee jedna noha mi je\u0161t\u011b le\u017e\u00ed p\u0159es n\u011b, okam\u017eit\u011b jsem usnul.<\/p>\n<\/div>\n
P\u00edp\u2026 p\u00edp\u2026 p\u00edp\u2026 p\u00edp\u2026 p\u00edp\u2026<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bco nade mnou stra\u0161n\u011b moc p\u00edpalo. Vadilo mi to, a to hodn\u011b! Kruci, to je tak nechutn\u011b vlezl\u00fd zvuk! Je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e ta Billova p\u00edsni\u010dka! Moj bo\u017ee, z hlubin \u0165a vol\u00e1m<\/em>\u2026 Ne! Nebudu na ni myslet! \u2026\u00fazkostn\u00fa motlitbu moju sly\u0161<\/em>\u2026 Neeeee! J\u00e1 nechci poslouchat ten v\u0159\u00edskot! A co to tady v\u016fbec po\u0159\u00e1d p\u00edp\u00e1?<\/p>\n<\/div>\n
Teprve po chv\u00edli jsem si uv\u011bdomil, \u017ee le\u017e\u00edm v nemocnici. P\u00edp\u00e1n\u00ed vyd\u00e1val po\u010d\u00edta\u010d nebo co to bylo za bednu, kter\u00e1 na m\u011b byla napojen\u00e1. C\u00edtil jsem se ale stra\u0161n\u011b moc nevyv\u00e1\u017een\u011b! Jako bych balancoval, jako by mi n\u011bco chyb\u011blo ke zdrav\u00e9mu udr\u017een\u00ed rovnov\u00e1hy, i kdy\u017e jsem le\u017eel\u2026 a bylo to n\u011bkde dole. Opatrn\u011b jsem ze sebe st\u00e1hnul pe\u0159inu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„AAAAAAAA!“<\/p>\n<\/div>\n
Zalil m\u011b pot, kdy\u017e jsem uvid\u011bl, \u017ee moje prav\u00e1 noha kon\u010d\u00ed t\u011bsn\u011b pod kolenem. Jak se to jenom mohlo st\u00e1t? Kde jsem o svou nohu p\u0159i\u0161el? Pak se mi to ale za\u010dalo cel\u00e9 vybavovat v hlav\u011b. D\u00e9\u0161\u0165\u2026 ohavn\u00e1 chu\u0165 vodky\u2026 koleje\u2026 troub\u00edc\u00ed vlak, kter\u00fd m\u011b vzbudil\u2026 ve smrti spienam ruky pr\u00e1zn\u00e9, a\u0165 moju prosbu vysly\u0161\u00ed\u0161<\/em>\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Rozbre\u010del jsem se. I p\u0159es uji\u0161t\u011bn\u00ed doktor\u016f, \u017ee jsem m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed v ne\u0161t\u011bst\u00ed a \u017ee to nebude tak zl\u00e9, jak to vypad\u00e1, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee j\u00e1 u\u017e se nikdy neuzdrav\u00edm. \u017de tuhle nemocnici u\u017e nikdy neopust\u00edm. \u017de v n\u00ed um\u0159u. Ne kv\u016fli noze. Ale kv\u016fli Billovi. Kv\u016fli tomu, kdo mi vzal srdce a pak jej zlomil a poh\u0159bil kv\u016fli magii a legend\u00e1m. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee u\u017e Billa nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00edm. J\u00e1 jsem ho ale zoufale tou\u017eil vid\u011bt. Je\u0161t\u011b jednou, naposledy! Pros\u00edm! Vzal jsem do ruky telefon, kter\u00fd le\u017eel na no\u010dn\u00edm stolku a vyto\u010dil br\u00e1\u0161kovo \u010d\u00edslo. Po chv\u00edli vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed se mi ale ozval obsazovac\u00ed t\u00f3n\u2026 Zoufale jsem up\u0159el pohled z okna do de\u0161tiv\u00fdch ulic.<\/p>\n<\/div>\n
„Moj Bille z \u010cachtic \u0165a vol\u00e1m,<\/div>\n
\u00fazkostn\u00fa modlitbu moju sly\u0161,<\/div>\n
p\u0159ed smrt\u00ed spienam ruky pr\u00e1zn\u00e9,<\/div>\n
a\u0165 moju prosbu vysly\u0161\u00ed\u0161\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Zasko\u010dilo m\u011b, co to pr\u00e1v\u011b vy\u0161lo z m\u00fdch \u00fast. Co to bylo? V\u017edy\u0165 jsem si jenom zdrcen\u011b broukal p\u00edsni\u010dky na rozlou\u010denou, proto\u017ee dlouho nepotrv\u00e1 a moje srdce pukne \u017ealem! Pak mi ale do\u0161lo, \u017ee to je to nejhlub\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed m\u00e9 zran\u011bn\u00e9 du\u0161e, kter\u00e1 se pomalu rozpadala v prach a doufala, \u017ee text jeho milovan\u00e9 p\u00edsn\u011b ho pom\u016f\u017ee p\u0159il\u00e1kat zp\u011bt ke mn\u011b. S nepatrnou nad\u011bj\u00ed jsem se oto\u010dil ke dve\u0159\u00edm a vyhl\u00ed\u017eel, jestli Bill n\u00e1hodou nep\u0159ijde. V\u017edy\u0165 pokud je pravda, \u017ee jsme dvoj\u010data, tak u\u017e musel vyc\u00edtit, \u017ee se se mnou n\u011bco stalo. A pokud je\u0161t\u011b nepoh\u0159bil ani tento sourozeneck\u00fd cit, ur\u010dit\u011b se sem za mnou p\u0159ijde pod\u00edvat, v\u017edy\u0165 musel poznat, \u017ee ho vol\u00e1m. Dokonce jsem opravdu sepnul pod pe\u0159inou kone\u010dky prst\u016f, aby se mi splnilo m\u00e9 posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed. K\u0159ivky na kardiografu byly \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc rovn\u011bj\u0161\u00ed a j\u00e1 jsem cht\u011bl Billa je\u0161t\u011b naposledy vid\u011bt. M\u00edsto toho se mi ale za\u010dala m\u00edstnost rozpl\u00fdvat p\u0159ed o\u010dima, kdy\u017e se pokojem rozlehl tkliv\u00fd jednolit\u00fd zvuk\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e pokoje se rozlet\u011bly a v nich st\u00e1l ud\u00fdchan\u00fd Bill. Z \u010dela se mu \u0159inul pot. S radost\u00ed jsem se usm\u00e1l. Tak se mi to povedlo! Je\u0161t\u011b ho naposledy vid\u00edm\u2026 On ale nekoukal na m\u011b. Koukal n\u011bkam p\u0159ed sebe. Zmaten\u011b jsem pooto\u010dil hlavu t\u00edm sm\u011brem\u2026 a zd\u011b\u0161en\u011b jsem vyjekl. Zjistil jsem, \u017ee pode mnou le\u017e\u00edm je\u0161t\u011b jednou j\u00e1! Bo\u017ee\u2026 takov\u00fd \u0161ok\u2026 Co se to d\u011bje? Rozhl\u00e9dl jsem se kolem sebe a zaznamenal jsem, \u017ee se vzn\u00e1\u0161\u00edm n\u011bkde u stropu. Ne! To snad ne! J\u00e1 u\u017e v\u00edm, co znamen\u00e1 t\u011bch n\u011bkolik l\u00e9ka\u0159\u016f, t\u0159\u00edmaj\u00edc\u00edch v ruce defibril\u00e1tor! Ne! J\u00e1 nechci um\u0159\u00edt! Je\u0161t\u011b ne! Chci je\u0161t\u011b promluvit s Billem, ne\u017e odejdu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill vyk\u0159ikl a prudce se k moj\u00ed posteli rozeb\u011bhnul. Lokty drsn\u011b odstr\u010dil jednoho doktora a se slzami v o\u010d\u00edch mi padl kolem krku. V\u0161iml jsem si, \u017ee jeho \u0161\u00edji u\u017e net\u00ed\u017e\u00ed \u0159et\u00edzek s pentagramem.<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy\u2026 ach, Tommy!“ vzlykal. „Pros\u00edm, ned\u011blej mi to! Tohle ne! J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se na m\u011b zlob\u00ed\u0161\u2026 \u017de jsem se nechoval spr\u00e1vn\u011b\u2026 Ujel jsem ti pry\u010d, ale j\u00e1 za to nem\u016f\u017eu\u2026 Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011bl\u00e1m\u2026 Pros\u00edm, probu\u010f se! P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti to v\u0161echno vynahrad\u00edm! Pros\u00edm, neopou\u0161t\u011bj m\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Zoufale jsem se sna\u017eil, aby m\u00e9 t\u011blo otev\u0159elo o\u010di. M\u016fj tich\u00fd k\u0159ik toti\u017e br\u00e1\u0161ka nesly\u0161el. O\u010di v\u0161ak z\u016fst\u00e1valy pevn\u011b zav\u0159en\u00e9 a dokto\u0159i postupn\u011b opustili pokoj. Jeden z nich je\u0161t\u011b chytil mou postel a odv\u00e1\u017eel m\u00e9 t\u011blo pry\u010d, zat\u00edmco jin\u00fd l\u00e9ka\u0159 m\u011b p\u0159ikryl prost\u011bradlem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„NEEEEE!“ zavyl Bill a klesl na kolena, kde se zlomil v slz\u00e1ch. „Ach Tommy\u2026 Tommy\u2026 K \u010cERTU SE ZASRANOU MAGI\u00cd!“<\/p>\n<\/div>\n
Vyd\u011bsilo m\u011b, jak moc nahlas tu posledn\u00ed v\u011btu za\u0159val. P\u0159itom se prudce zvedl a divoce se rozeb\u011bhl na nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Z\u00e1hadn\u00fdmi pohyby jsem vyplul za n\u00edm, nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011bl\u00e1. On se v\u0161ak rozb\u00edhal \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, a\u017e k velik\u00e9mu oknu, kter\u00e9 bylo na konci chodby. Vid\u011bl jsem, jak zrychluje. Jak se odr\u00e1\u017e\u00ed. Jak let\u00ed vzduchem nohama nap\u0159ed. Boty rozb\u00edjely sklo, a za nimi let\u011blo to n\u00e1dhern\u00e9 t\u011blo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Vyk\u0159ikl jsem hr\u016fzou. Tohle p\u0159ece nemohl ud\u011blat doopravdy, to ne! Sedm\u00e9 patro nemocnice ale bylo p\u0159\u00edli\u0161 vysoko na to, aby betonov\u00e1 dla\u017eba pod n\u00edm u\u0161et\u0159ila br\u00e1\u0161k\u016fv \u017eivot. Se zd\u011b\u0161en\u00edm jsem p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jak se k t\u00e9 bezvl\u00e1dn\u00e9 postavi\u010dce sb\u00edhaj\u00ed lid\u00e9 v b\u00edl\u00fdch pl\u00e1\u0161t\u00edch. Pak jsem to ale uvid\u011bl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
K m\u00e9mu nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9mu \u0161oku se Bill posadil. Pot\u00e9 i vstal. S \u00falevou a \u00fasty doko\u0159\u00e1n jsem ho sledoval, a pak jsem si n\u011bco uv\u011bdomil. P\u0159esto\u017ee vst\u00e1val, jeho t\u011blo z\u016fst\u00e1valo le\u017eet na zemi. Znamen\u00e1 to snad, \u017ee je tedy taky mrtv\u00fd, jako j\u00e1? Vid\u011bl jsem, jak se pomali\u010dku vzn\u00e1\u0161\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. Zmaten\u011b se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eel\u2026 a najednou m\u011b uvid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy!“ vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b a v o\u010d\u00edch se mu zat\u0159pytily slzy dojet\u00ed. Rychle zam\u00e1val rukama, aby se ke mn\u011b dostal co nejrychleji a pak se mi vrhnul kolem krku. „Ach, Tommy! Pros\u00edm t\u011b, promi\u0148\u2026 Promi\u0148 mi to v\u0161echno\u2026 Choval jsem se \u00fapln\u011b nemo\u017en\u011b, nev\u00edm, co m\u011b to popadlo, za\u010d\u00edt v\u011b\u0159it kouzl\u016fm a \u017e\u00edt podle Satana\u2026 J\u00e1\u2026 Choval jsem se jako idiot\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho objet\u00ed jsem nec\u00edtil, bylo mi, jako by mi m\u00edsta, kter\u00fdch se m\u011b dotkl, pohladil jarn\u00ed v\u00e1nek, nic v\u00edc. Zlobit jsem se ale nemohl a ani nedok\u00e1zal. \u0160\u0165astn\u011b jsem ho pol\u00edbil. I kdy\u017e jsme na\u0161e \u00fasta nec\u00edtili ani jeden, v\u011bd\u011bli jsme, co c\u00edt\u00edme. Byl jsem po tolika t\u00fddnech a m\u011bs\u00edc\u00edch kone\u010dn\u011b zase \u0161\u0165astn\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„A nebude ti te\u010f chyb\u011bt \u010cachtick\u00e1 pan\u00ed?“ mrknul jsem \u0161kodolib\u011b na br\u00e1\u0161ku.<\/p>\n<\/div>\n
„Nech toho, pros\u00edm,“ sklopil sv\u00e9 o\u010di k zemi.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u016f\u016f\u016f, pod\u00edvej!“ uk\u00e1zal n\u00e1hle dol\u016f n\u011bkam pod n\u00e1s.<\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bli jsme, jak k nemocni\u010dn\u00ed m\u00e1rnici p\u0159ev\u00e1\u017eej\u00ed na postel\u00edch pod prost\u011bradly dv\u011b t\u011bla. Jedno na prav\u00e9 stran\u011b kon\u010dilo t\u011bsn\u011b pod kolenem, soud\u011b podle z\u00e1hyb\u016f b\u00edl\u00e9 l\u00e1tky, a u druh\u00e9ho bylo prost\u011bradlo nas\u00e1kl\u00e9 krv\u00ed, zat\u00edmco zpod horn\u00ed \u010d\u00e1sti vykukoval pram\u00ednek \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Pod\u00edvali jsme se na sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Hm, super,“ ocenil jsem sc\u00e9nu pod n\u00e1mi. „A co te\u010f?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny, na\u010de\u017e se pod\u00edval sm\u011brem nahoru. N\u00e1sledoval jsem jeho p\u0159\u00edkladu a vid\u011bl, jak se mezi de\u0161\u0165ov\u00fdmi mraky utvo\u0159ila skulinka, kterou na n\u00e1s sv\u00edtil jeden jedin\u00fd zlat\u00fd paprsek. V\u00e1hav\u011b jsme se dopohybovali p\u0159\u00edmo k t\u00e9 skulin\u011b. Byla mal\u00e1, jakmile jsme v\u0161ak dopluli a\u017e k n\u00ed, zv\u011bt\u0161ila se, abychom oba mohli pohodln\u011b vej\u00edt. Zhluboka jsme se nadechli. Naposledy jsme se na sebe usm\u00e1li, a ruku v ruce jsme zmizeli v z\u00e1plav\u011b zlatob\u00edl\u00e9ho sv\u011btla a p\u0159\u00edjemn\u00e9ho tepla a v\u011bd\u011bli jsme, \u017ee te\u010f u\u017e budeme na v\u011bky v\u011bk\u016f spolu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa St\u00e1l jsem ml\u010dky u okna a ti\u0161e hled\u011bl na to, jak venku pad\u00e1 d\u00e9\u0161\u0165. Obloha byla pokryta olov\u011bn\u00fdmi mraky, z nich\u017e se \u0159inula kapka za kapkou, aby nel\u00edtostn\u011b bu\u0161ily do m\u00e9ho okna a sl\u00e9valy se tam navz\u00e1jem v jednolit\u00fd proud<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15733","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15733","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15733"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15733\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15733"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15733"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15733"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}