{"id":15741,"date":"2008-12-19T18:00:00","date_gmt":"2008-12-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15705"},"modified":"2008-12-19T18:00:00","modified_gmt":"2008-12-19T17:00:00","slug":"kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/19\/kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te-9\/","title":{"rendered":"Kdy\u017e krv\u00e1c\u00edm, znamen\u00e1 to miluju t\u011b 9."},"content":{"rendered":"
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
zdraw\u00ed\u010dko ;-)… tak\u017ee tu m\u00e1me dev\u00e1t\u00fd d\u00edl… a mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee s t\u00edmto d\u00edlem mi bylo hodn\u011b pomo\u017eeno spoluautorkou, za co\u017e j\u00ed velice d\u011bkuju, nen\u00ed to se mnou lehk\u00fd. \ud83d\ude09 moc d\u011bkuju v\u0161em, kte\u0159\u00ed toto \u010dtou, komentuj\u00ed a l\u00edb\u00ed se jim to… ale koment\u00e1\u0159e ub\u00fdvaj\u00ed, tak m\u011b tedy napad\u00e1, \u017ee s psan\u00edm tohoto a z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b Unfaithful seknu. Nem\u00e1te pak takovou motivaci ps\u00e1t d\u00e1l a to je mysl\u00edm pro autora to nejhor\u0161\u00ed, co se mu m\u016f\u017ee st\u00e1t… m\u00e1m pocit, \u017ee p\u00ed\u0161u dost vypjat\u00fdm a p\u0159ehnan\u011b emotivn\u00edm stylem, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee se polep\u0161\u00edm a za\u010dnu ps\u00e1t norm\u00e1ln\u011b. \ud83d\ude09 m\u011bjte se hezky twinces\u00e1tka, je\u0161t\u011b jednou v\u00e1m d\u011bkuju \u2665 And\u00edlek<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu us\u00edn\u00e1m. Ti\u0161e se modl\u00edm, aby to v\u0161echno byl jen zl\u00fd sen. M\u00e1m neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach a nev\u00edm, kudy kam. Jako mal\u00e9 vypla\u0161en\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko, zahnan\u00e9 do kouta. Abych v\u016fbec usnul, museli m\u011b narvat pr\u00e1\u0161kama. Tom le\u017e\u00ed skr\u010den\u00fd vedle m\u011b, j\u00e1 p\u0159itisknut\u00fd k n\u011bmu. Naposledy m\u011b takto zah\u0159\u00edv\u00e1, naposledy s n\u00edm pro\u017e\u00edv\u00e1m ten jedine\u010dn\u00fd pocit bezpe\u010d\u00ed a l\u00e1sky. Boj\u00edm se, neskute\u010dn\u011b se boj\u00edm. Ani nev\u00edte jak moc.<\/div>\n
Nejhor\u0161\u00ed je ta bezmoc, kdy\u017e nev\u00edte, co d\u011blat. Kdy\u017e vid\u00edte, \u017ee va\u0161\u00ed vinou trp\u00ed jin\u00ed a vy to nem\u016f\u017eete nijak od\u010dinit. Prost\u011b c\u00edt\u00edte to neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pr\u00e1zdno a osam\u011bn\u00ed, i kdy\u017e ostatn\u00ed jsou v\u0161ude kolem v\u00e1s a staraj\u00ed se o v\u00e1s neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm zp\u016fsobem. Tohle je moje odplata Tomovi. Nejrad\u0161i bych se nevid\u011bl, n\u011bkam se zav\u0159el a ti\u0161e a bolestiv\u011b um\u0159el. M\u011bl jsem um\u0159\u00edt, proto\u017ee m\u011b \u010dek\u00e1 peklo. N\u011bjak tu\u0161\u00edm, \u017ee tohle je posledn\u00ed den Billa Kaulitze, ne\u017e se doopravdy zbl\u00e1zn\u00ed. Pokud m\u011b opravdu zav\u0159ou, tak mi nezbyde nic jin\u00fdho, ne\u017e to skon\u010dit… V\u00edm, \u017ee se je\u0161t\u011b budu hodn\u011b tr\u00e1pit. Ale zaslou\u017e\u00edm si to, nikdy jsem si to nezaslou\u017eil v\u00edc, ne\u017e pr\u00e1v\u011b te\u010f…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Moje noc je bezesn\u00e1, i kdy\u017e usnu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Mysl tot\u00e1ln\u011b otup\u011bl\u00e1 a p\u0159ipravuj\u00edc\u00ed se na nejhor\u0161\u00ed. Tom m\u011b tak kr\u00e1sn\u011b br\u00e1nil, j\u00e1 si to nezaslou\u017e\u00edm. Nezaslou\u017e\u00edm si l\u00e1sku n\u011bkoho takov\u00e9ho. My\u0161lenky mi rotuj\u00ed v hlav\u011b a nedovedu se jich zbavit. \u017dil jsem opravdu kr\u00e1sn\u00fd \u017eivot a ztr\u00e1c\u00edm ho. Ztr\u00e1c\u00edm i to posledn\u00ed. Nechci vid\u011bt ty obrovsk\u00fd titulky v novin\u00e1ch, nechci vid\u011bt, jak si na m\u011b lidi budou ukazovat, nechci vid\u011bt reakce fans. T\u011bch n\u011bkter\u00fdch povrchn\u00edch fansek, kter\u00fdm je jedno, co c\u00edt\u00edm. Ty akor\u00e1t let\u00ed po m\u00fdch pen\u011bz\u00edch a sl\u00e1v\u011b. U Toma, jako u jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, si m\u016f\u017eu b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee ten takov\u00fd nen\u00ed. Jsme oba stejn\u00ed, n\u011bkde uvnit\u0159 sebe to c\u00edt\u00edm. Bez Toma to prost\u011b nem\u00e1 cenu… Ud\u011bl\u00e1m to pro n\u011bj, pak se vr\u00e1t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00ed… Snad…<\/div>\n
Skrz \u017ealuzie se prod\u00edr\u00e1 prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsek. Po\u0161imr\u00e1 m\u011b na nose a sklouzne a\u017e ke rt\u016fm. Jemn\u011b nakr\u010d\u00edm nos a pomalu rozlep\u00edm v\u00ed\u010dka. Tom tu po\u0159\u00e1d je, zkroucen\u00fd v n\u011bjak\u00e9m divn\u00e9m klub\u00ed\u010dku. Je tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b sladk\u00fd, a\u017e to bol\u00ed u srdce. M\u016fj siln\u00fd Tom tentokr\u00e1t neubr\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. Nem\u016f\u017eu u\u017e znova usnout, jen se d\u00edvat na tu sp\u00edc\u00ed kr\u00e1su. Ten kluk je naprosto dokonalej a jedinej, kdo to tu pokurvil, jsem samoz\u0159ejm\u011b j\u00e1. Ale co jin\u00e9ho byste ode m\u011b \u010dekali, \u017ee?! J\u00e1 zmrv\u00edm, co m\u016f\u017eu. Ma\u010dk\u00e1m mezi prsty pe\u0159inu a hraju si s Tomov\u00fdmi dredy. Pro sebe se ti\u0161e usm\u00edv\u00e1m. Kdyby m\u011b doopravdy pustili a nemusel bych b\u00fdt tady, opravdu bych byl \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe. U\u017e bych neud\u011blal takovou blbost a vychutn\u00e1val bych si svobodu. I kdy\u017e by mi nikdo stoprocentn\u011b nezaru\u010dil, \u017ee bych to doopravdy neud\u011blal znova. Cht\u011bl bych si za\u010d\u00edt v\u00e1\u017eit v\u0161eho, co jsem od \u017eivota dostal. M\u00e1m po\u0159\u00e1d v\u00edc a mn\u011b to stejn\u011b nesta\u010d\u00ed. Te\u010f si to sl\u00edznu a pat\u0159\u00ed mi to… Co \u010dlov\u011bk v\u0161echno neud\u011bl\u00e1 pro l\u00e1sku… Najednou jsou mi ukraden\u00ed i ciz\u00ed lid\u00e9, te\u010f vid\u00edm jenom Toma, nikoho jin\u00e9ho…<\/div>\n
„Billi? Pro\u010d nesp\u00ed\u0161?“ sly\u0161\u00edm tich\u00fd hl\u00e1sek. Tom se taky vzbudil. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b rozespal\u00fdma o\u010dima, v t\u011bch m\u00fdch hled\u00e1 odpov\u011bdi.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1… Ani nev\u00edm, prost\u011b jsem se vzbudil,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Jo aha, tak to jo… Bo\u017ee…“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e Tom. Nech\u00e1pu, co se d\u011bje… „U\u017e dneska, Billi… J\u00e1 t\u011b tam nepust\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1 je\u0161t\u011b ti\u0161eji a pol\u00edb\u00ed m\u011b na \u010delo. J\u00e1 u\u017e ale jsem sm\u00ed\u0159en\u00fd se sv\u00fdm osudem. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem dlouho a v\u00edm, \u017ee pokud budu cht\u00edt b\u00fdt zase s Tomem, mus\u00edm to podstoupit… „Tome… Budu tam muset… J\u00e1 tam nechci, ale… Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat, Tome,“ odpov\u00edm. Chv\u00edli m\u011b hypnotizuje sladce karamelov\u00fdma o\u010dima a pak se zad\u00edv\u00e1 do zem\u011b.<\/div>\n
„Nechci, abys tam \u0161el…“ \u0159ekne ti\u0161e. Skoro a\u017e nesly\u0161n\u011b. Stiskne moj\u00ed ruku a usm\u011bje se na m\u011b. „Ale pokud to chce\u0161 podstoupit… J\u00e1 jen nechci, aby ti ubl\u00ed\u017eili, brou\u010dku… Nechci, aby z tebe ud\u011blali n\u011bco, co nejsi…“ pokra\u010duje. Ch\u00e1pu ho a taky se toho boj\u00edm. Boj\u00edm se toho, \u017ee by m\u011b mohli zm\u011bnit, ale sna\u017e\u00edm se nep\u0159ipou\u0161t\u011bt si to.<\/div>\n
„Tomi… Pak zase budeme spolu, slibuju, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm v po\u0159\u00e1dku a v\u0161echno bude okay, opravdu… J\u00e1 u\u017e nebudu d\u011blat blbosti,“ ujist\u00edm Toma.<\/div>\n
„O to nejde… J\u00e1 to v\u00edm, Billi, ale dokto\u0159i si to nedok\u00e1\u017eou p\u0159ipustit,“ odpov\u00edd\u00e1. N\u00e1sleduje p\u00e1r minut ticha. Tom si m\u011b jemn\u011b p\u0159ivine ke sv\u00e9mu t\u011blu a hlad\u00ed m\u011b po vlasech. Nen\u00ed t\u0159eba nic \u0159\u00edkat, jen si tu chv\u00edli vychutn\u00e1vat. Je to naprosto jedine\u010dn\u00e1 a \u00fa\u017easn\u00e1 chv\u00edle…<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak mi bude\u0161 chyb\u011bt, Bille,“ zavzlyk\u00e1 Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tome, c\u00edt\u00edm to v sob\u011b, jsi m\u016fj br\u00e1cha… Dvoj\u010d\u00e1tko moje… A jestli nep\u0159estane\u0161 bre\u010det, zul\u00edb\u00e1m t\u011b k smrti,“ op\u00e1\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ty bre\u010d\u00ed\u0161 taky, ty troubo,“ zasm\u011bje se Tom a pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Vloudilo se do nich p\u00e1r slzi\u010dek, Tom m\u00e1 naprostou pravdu, stejn\u011b jako v\u017edycky. Navz\u00e1jem si jemn\u011b st\u00edr\u00e1me slzy. „Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 Tom a n\u011b\u017en\u011b m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Odpov\u011b\u010f mu za\u0161ept\u00e1m do polibku. Je slan\u00fd, stejn\u011b jako na\u0161e slzy. Po\u0159\u00e1d se boj\u00edm, chci, aby Tom byl se mnou… Za dve\u0159mi sly\u0161\u00edme kroky, odtrhneme se od sebe.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdrav\u00ed n\u00e1s mlad\u00e1 vysok\u00e1 doktorka. Tom si j\u00ed nen\u00e1vistn\u011b m\u011b\u0159\u00ed pohledem. Ti\u0161e j\u00ed odpov\u00edme. Chv\u00edli si n\u00e1s zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed a pak se posad\u00ed na okraj postele. Tomovi se pomalu otv\u00edr\u00e1 kudla v kapse. Nen\u00e1vid\u00ed doktory te\u010f mnohem v\u00edc, ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. „Pane Kaulitzi, rozhodli jsme se, \u017ee v\u00e1s hospitalizujeme zde, na na\u0161em psychiatrick\u00e9m odd\u011blen\u00ed. Bylo by to tak nejlep\u0161\u00ed, ne\u017e kdybyste se vracel do N\u011bmecka. Chceme m\u00edt nad v\u00e1mi dohled a m\u00e1me tu jedny z nejlep\u0161\u00edch specialist\u016f, nemus\u00edte se v\u016fbec ni\u010deho b\u00e1t, bude o v\u00e1s velice dob\u0159e postar\u00e1no. A v\u00e1\u0161 bratr ur\u010dit\u011b bude s v\u00e1mi, aby na v\u00e1s d\u00e1val pozor,“ \u0159ekne doktorka klidn\u011b. Pohlad\u00ed m\u011b po ruce a usm\u011bje se. Pla\u0161e ucuknu…<\/div>\n
„A opravdu je to nutn\u00fd? J\u00e1 bych se o n\u011bj postaral, on by to u\u017e neud\u011blal,“ \u0159ekne Tom bojovn\u011b. Doktorka se jen usm\u011bje a za\u010dne kroutit hlavou.<\/div>\n
„To by v\u00e1m mohl slibovat, jak by jen cht\u011bl, je dob\u0159e, \u017ee m\u00e1te o bratra takovou starost. Ale opravdu jedin\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm je hospitalizace. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee vy na n\u011bj d\u00e1te pozor, neboj\u00edm se o to. M\u00e1me tu specialisty, oni Billovi pom\u016f\u017eou,“ pravila. Samoz\u0159ejm\u011b arogantn\u00edm l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm t\u00f3nem… Nesn\u00e1\u0161\u00edm takov\u00e9 lidi, kte\u0159\u00ed se moc c\u00edt\u00ed, proto\u017ee rozhoduj\u00ed o \u017eivotech lid\u00ed jin\u00fdch.<\/div>\n
„U\u017e p\u0159edt\u00edm jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal, \u017ee v\u00e1m ho ned\u00e1m,“ zopakuje Tom. Nev\u00edm, o co se sna\u017e\u00ed, je to zbyte\u010dn\u00fd. Stejn\u011b m\u011b zav\u0159ou, tak jako tak. M\u00e1m sice strach, ale mus\u00edm to ud\u011blat.<\/div>\n
„Tome, nech toho… Ud\u011bl\u00e1m to,“ p\u0159eru\u0161\u00edm je. Oba se na m\u011b pod\u00edvaj\u00ed. Tom takov\u00fdm t\u00edm pohledem „to snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b“ a doktorka m\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i \u010dirou spokojenost.<\/div>\n
„Blahop\u0159eji, umoud\u0159il jste se. Za hodinu za v\u00e1mi p\u0159ijede sest\u0159i\u010dka a odveze v\u00e1s, opravdu se nem\u00e1te \u010deho b\u00e1t, chceme v\u00e1m jen pomoct,“ \u0159ekne doktorka a m\u00e1 se k odchodu. Tom se zad\u00edv\u00e1 do zdi a nevn\u00edm\u00e1 ani t\u0159\u00edsknut\u00ed dve\u0159mi, kter\u00e9 mnou \u00fapln\u011b \u0161kublo.<\/div>\n
„Bille, ty pako!“ zaje\u010d\u00ed Tom. \u00dapln\u011b ve mn\u011b hrkne. „Nechci t\u011b ztratit, rozum\u00ed\u0161?! J\u00e1 nechci, za \u017e\u00e1dnou cenu o tebe nechci p\u0159ij\u00edt a ty je\u0161t\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161 tohle! To nem\u016f\u017ee\u0161, nepust\u00edm t\u011b tam! Vymyjou ti mozek, br\u00e1cho, ty tam nem\u016f\u017ee\u0161!“ k\u0159i\u010d\u00ed Tom jako smysl\u016f zbaven\u00fd a t\u0159ese mnou.<\/div>\n
„Tome, o co ti kurva jde?! J\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm, j\u00e1 nejdu na smrt!“ oplat\u00edm stejnou minc\u00ed. Tom zav\u0159e o\u010di, stiskne mi ruku a oto\u010d\u00ed hlavou. Chv\u00edli je ticho.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsem to nepochopil a pochopit to nechci, br\u00e1cho. Jen nechci, abys m\u011b opustil,“ za\u0161ept\u00e1 Tom. Otev\u0159e o\u010di a vpije se do t\u011bch m\u00fdch. Je\u0161t\u011b nikdy jsem v jeho o\u010d\u00edch n\u011bco takov\u00e9ho nevid\u011bl. „Bude dob\u0159e, neboj… U\u017e jsem se s t\u00edm sm\u00ed\u0159il, jinak to nejde. Tome, j\u00e1 nikoho neopou\u0161t\u00edm, j\u00e1 jsem po\u0159\u00e1d s tebou,“ odpov\u00edm a nadzvednu mu hlavu. Pomalu se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm a l\u00edbnu ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to bude a\u017e tak t\u011b\u017ek\u00fd, ale asi m\u00e1\u0161 pravdu… J\u00e1 nepojedu s G\u00e9\u010dkama zp\u00e1tky do N\u011bmecka, budu tu s tebou a jen tak t\u011b neopust\u00edm, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t,“ usm\u011bje se Tom.<\/div>\n
„S tebou se neboj\u00edm ni\u010deho… A d\u011bkuju ti…“ za\u0161ept\u00e1m a d\u00e1l se nech\u00e1v\u00e1m un\u00e1\u0161et teplem Tomova objet\u00ed, dokud to jen jde.<\/p>\n<\/div>\n
Hodina ute\u010de rychleji, ne\u017e jsem si myslel. Mezit\u00edm jsem se stihnul nasn\u00eddat a vysprchovat. Dokonce si i kr\u00e1tce pohovo\u0159it s psychiatrem, aby mi nakonec byla sd\u011blena \u00fa\u017easn\u00e1 novina, \u017ee na psychinu opravdu mus\u00edm. Tom m\u011b samoz\u0159ejm\u011b p\u0159es to v\u0161echno vehementn\u011b br\u00e1n\u00ed, ale… Nem\u00e1 to cenu. Nakl\u00e1daj\u00ed m\u011b na voz\u00edk a vezou m\u011b vst\u0159\u00edc peklu… Je\u0161t\u011b za sebou sly\u0161\u00edm zn\u00e1m\u00fd hlas… „Neopust\u00edm t\u011b, j\u00e1 t\u011b nikdy neopust\u00edm, zlat\u00ed\u010dko!“<\/div>\n
Ti\u0161e a vypla\u0161en\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe… Voz\u00edk kodrc\u00e1 po dla\u017edic\u00edch sm\u011brem „psychiatrie“… Sest\u0159i\u010dka jen zaryt\u011b ml\u010d\u00ed a jak\u00fdkoliv pokus o nav\u00e1z\u00e1n\u00ed bli\u017e\u0161\u00edho kontaktu je marn\u00fd. V\u00edte jak… Jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b ukecanej. S bl\u00e1zny si nejsp\u00ed\u0161 budu rozum\u011bt, jak to tak vid\u00edm. U\u017e te\u010f mi Tom chyb\u00ed… Vzal jsem si s sebou tajn\u011b takov\u00e9ho malink\u00e9ho ply\u0161\u00e1ka, toho jedin\u00e9ho mi povolili. Moc mi Tom\u00edka p\u0159ipom\u00edn\u00e1. Sest\u0159i\u010dka se mnou zajede do v\u00fdtahu a st\u00e1le nic ne\u0159\u00edk\u00e1, i kdy\u017e c\u00edt\u00edm pohled v z\u00e1dech. Prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b, stejn\u011b, jako v\u0161ichni ostatn\u00ed, kter\u00e9 m\u00edj\u00edme. Vyjedem tu\u0161\u00edm do t\u0159et\u00edho patra a pokra\u010dujeme dlouhou, siln\u011b prosv\u00edcenou chodbou. Nev\u00edm, co znamen\u00e1 ten n\u00e1pis na dve\u0159\u00edch, ale v\u00edm, jak se francouzsky \u0159ekne psychiatrie…. Asi jsme na p\u0159\u00edjmu…<\/div>\n
M\u016fj voz\u00edk sest\u0159i\u010dka postav\u00ed n\u011bkam stranou, naproti takov\u00fdm b\u00edl\u00fdm velk\u00fdm dve\u0159\u00edm. „Neute\u010dte mi,“ zasm\u011bje se a jde kamsi pry\u010d. V\u011b\u0159te, \u017ee to bych opravdu nejrad\u0161i ud\u011blal. Zdejchnul se hodn\u011b daleko, jenom s Tomem. Ale co se d\u00e1 d\u011blat, u\u017e jsme kone\u010dn\u011b tady. Nem\u00e1m pomalu ani s\u00edlu oto\u010dit hlavou, nato\u017e n\u011bkam ut\u00edkat. Vlasy m\u00e1m slepen\u00e9 od slz, sed\u00edm ti\u0161e a nic ne\u0159\u00edk\u00e1m. Ud\u011blal jsem obrovskou chybu. Najednou si v\u0161imnu sle\u010dny, kter\u00e1 sed\u00ed na voz\u00edku p\u00e1r metr\u016f ode m\u011b. M\u00e1 tmav\u00e9 vlasy a tmav\u00e9 o\u010di. Zv\u011bdav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed a usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b. No super, u\u017e jsem si tu na\u0161el kamar\u00e1dku.<\/div>\n
„Pro\u010d tady jsi?“ zaslechnu. Ano, \u0159\u00edk\u00e1 to ona moje nov\u00e1 „k\u00e1mo\u0161ka“. Chv\u00edli ot\u00e1l\u00edm s odpov\u011bd\u00ed, ale jej\u00ed zv\u011bdav\u00fd pohled mi ned\u00e1. Uk\u00e1\u017eu j\u00ed svoj\u00ed ruku a jemn\u011b poodhrnu obvaz. Pok\u00fdv\u00e1 hlavou a znovu se usm\u011bje. „J\u00e1 jsem sn\u011bdla pr\u00e1\u0161ky…“ za\u0161ept\u00e1 a znovu se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„A pro\u010d?“ zept\u00e1m se vlezle.<\/div>\n
„Zamilovala jsem se… A on mi \u0159ekl, \u017ee jsem mu odporn\u00e1…“ \u0159ekne. U\u017e se v\u00edc nept\u00e1m a hled\u00edm si sv\u00fdho. Hraju si s c\u00edpem b\u00edl\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed ko\u0161ile a \u010dek\u00e1m, kdy si pro m\u011b p\u0159ijdou. „A ty?“ oplat\u00ed dotaz…<\/div>\n
„Taky l\u00e1ska…“ \u0159eknu. Ano, nel\u017eu, je to pravda. Zkurven\u00e1 l\u00e1ska!<\/div>\n
„Diana…“ za\u0161ept\u00e1. Znovu se na m\u011b usm\u011bje…<\/div>\n
„Bill,“ p\u0159edstav\u00edm se. D\u00e1l u\u017e jen zaryt\u011b ml\u010d\u00edme. Tohle nebylo tak stra\u0161n\u00fd. To p\u0159e\u017eiju. Douf\u00e1m.<\/div>\n
„Tak jdeme,“ zavol\u00e1 na m\u011b sest\u0159i\u010dka z druh\u00e9ho konce chodby. Voz\u00edk vezme za madla a u\u017e m\u011b veze pry\u010d. Je\u0161t\u011b se naposledy oto\u010d\u00edm a zam\u00e1v\u00e1m Dian\u011b. Zam\u00e1v\u00e1n\u00ed mi oplat\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak \u0161patn\u00fd, co?“ zasm\u011bje se mil\u00e1, korpulentn\u00ed d\u00e1ma. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee m\u00e1 pravdu. Opravdu to nen\u00ed tak \u0161patn\u00fd, ale je to teprve p\u00e1r minut, co jsem tu a je\u0161t\u011b absolutn\u011b nem\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt, co p\u0159ijde. Nakonec m\u011b vyklop\u00ed na pokoji s velk\u00fdm \u010d\u00edslem 48. P\u0159imaluju tam trojku a bude to jako \u017eiv\u00fd! No nic, rad\u0161i nemyslet, Bille… Kdy\u017e jsi naposledy myslel, tak to dopadlo takhle…<\/div>\n
Kdy\u017e se za mnou zav\u0159ou dve\u0159e, rozval\u00edm se na postel. Hlad\u00edm m\u011bkk\u00e9, b\u00edl\u00e9 povle\u010den\u00ed a d\u00edv\u00e1m se ze zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00e9ho okna. V rohu pokoje je st\u016fl a \u017eidle, pochopiteln\u011b bez ostr\u00fdch hran. Je tu vedro jak n\u011bkde… Docela r\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, kdy mi p\u0159inesou v\u011bci a kdy se budu moct „zabydlet“… Bille, tohle nen\u00ed hotel, to je cvokhaus… A sem jedin\u011b pat\u0159\u00edm, u\u017e si i mluv\u00edm pro sebe. Nasadil jsem tomu korunu jak nikdy, to je opravdu pecka… M\u00e1m hlad. A chci p\u00edt. A chci na z\u00e1chod. Sakra, ale tady nikdo nen\u00ed! Ne\u017e sta\u010d\u00edm zauva\u017eovat hloub\u011bji, otev\u0159ou se dve\u0159e. Vejde do nich jeden star\u0161\u00ed doktor je\u0161t\u011b s n\u011bk\u00fdm…<\/div>\n
„Tak\u017ee, pane Kaulitzi, j\u00e1 jsem prim\u00e1\u0159 odd\u011blen\u00ed, zabydlete se tu jako doma. Napl\u00e1novali jsme v\u00e1m terapie a opravdu velice zaj\u00edmav\u00fd program, nebudete se nudit. Va\u0161e v\u011bci v\u00e1m v\u00e1\u0161 bratr doveze ve\u010der. Ve\u010derka je v dev\u011bt hodin, ve\u010de\u0159e v sedm. Sn\u00eddani dostanete v sedm r\u00e1no, pak n\u00e1sleduj\u00ed terapie, pot\u00e9 v jednu hodinu ob\u011bd a ve t\u0159i sva\u010dina. Pot\u00e9 dal\u0161\u00ed sezen\u00ed s va\u0161\u00edm psychiatrem a pot\u00e9 osobn\u00ed volno. M\u00e1me ur\u010dit\u00fd \u0159\u00e1d a budete se mu muset pod\u0159\u00eddit, jinak si nebudeme rozum\u011bt. Pokud budete vyv\u00e1d\u011bt, budeme v\u00e1s muset uklidnit. O va\u0161em p\u0159\u00edpadu n\u00e1m u\u017e \u0159ekli, tak\u017ee se nebojte, \u017ee bychom nev\u011bd\u011bli, pro\u010d tu jste. M\u016f\u017eu v\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee se nem\u00e1te \u010deho b\u00e1t. Nechceme v\u00e1m ubl\u00ed\u017eit, jen v\u00e1m pomoct. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00edte, \u017ee psychiatrie nen\u00ed odd\u011blen\u00ed pouze pro bl\u00e1zny. Je tu spousta lid\u00ed, s kter\u00fdmi byste si mohl rozum\u011bt,“ dokon\u010d\u00ed sv\u016fj monolog prim\u00e1\u0159. Nep\u0159ipad\u00e1 mi moc sympatick\u00fd, abych pravdu \u0159ekl. Chv\u00edli se na n\u011bj nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u011b d\u00edv\u00e1m a jenom k\u00fdv\u00e1m hlavou na znamen\u00ed, \u017ee rozum\u00edm. „To by bylo pro dne\u0161ek v\u0161echno, s l\u00e9\u010dbou za\u010dneme z\u00edtra. Nejd\u0159\u00edv se tu rozkoukejte,“ \u0159ekne doktor a m\u00e1 se k odchodu.<\/div>\n
„M\u00e1m hlad… A… Chci na z\u00e1chod a taky se vykoupat…“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e svoj\u00ed prosbu. Styd\u00edm se, ale p\u0159ece tady nechci um\u0159\u00edt hlady.<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159ineste mu n\u011bco k j\u00eddlu. Ur\u010dit\u011b jste si v\u0161iml t\u011bch zelen\u00fdch dve\u0159\u00ed naproti v\u00e1m. Tam najdete toaletu i sprchu a v\u0161echno, co budete pot\u0159ebovat,“ \u0159ekne a m\u00e1 se k odchodu.<\/div>\n
„A m\u016f\u017eu vid\u011bt sv\u00e9ho bratra?“ zept\u00e1m se. Toho jedin\u00e9ho toti\u017e opravdu pot\u0159ebuju.<\/div>\n
„Od \u010dty\u0159 jsou n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00ed hodiny, va\u0161eho bratra jsme u\u017e informovali. P\u0159eji p\u011bkn\u00fd den,“ odpov\u00ed a zaklapnou za n\u00edm dve\u0159e. Nen\u00ed na nich klika… Sakra…<\/div>\n
Marn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, jak by m\u011b mohli cht\u00edt uklidnit, kdybych jim tu opravdu za\u010dal vyv\u00e1d\u011bt. To rad\u0161i necht\u011bjte vid\u011bt. Zn\u00e1m to jenom z film\u016f, ale necht\u011bl bych b\u00fdt p\u0159iv\u00e1zanej a nafetovanej pr\u00e1\u0161kama takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee by mi to vyp\u00e1lilo do mozku d\u00edru. Rozt\u00e1hnu se na posteli a d\u00edv\u00e1m se do stropu. Zdi jsou tak chladn\u00e9… I kdy\u017e to tu zeza\u010d\u00e1tku p\u016fsobilo hodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b, te\u010f se tu sp\u00ed\u0161 boj\u00edm a u\u017e te\u010f n\u011bjak tu\u0161\u00edm, \u017ee to tu nevydr\u017e\u00edm. Tom m\u011bl pravdu, j\u00e1 mus\u00edm m\u00edt svobodu, jinak se snad zbl\u00e1zn\u00edm. Pr\u00e1v\u011b jsem o svou svobodu p\u0159i\u0161el a m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m. Nev\u00edm po\u0159\u00e1dn\u011b, kolik je hodin, ale asi bych si m\u011bl na chvilku zd\u0159\u00edmnout… Velkou premi\u00e9ru m\u00e1m p\u0159ece jen u\u017e za sebou. Tome, p\u0159ij\u010f… Pros\u00edm…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Angel + Mitternacht<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Angel + Mitternacht zdraw\u00ed\u010dko ;-)… tak\u017ee tu m\u00e1me dev\u00e1t\u00fd d\u00edl… a mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee s t\u00edmto d\u00edlem mi bylo hodn\u011b pomo\u017eeno spoluautorkou, za co\u017e j\u00ed velice d\u011bkuju, nen\u00ed to se mnou lehk\u00fd. \ud83d\ude09 moc d\u011bkuju v\u0161em, kte\u0159\u00ed toto \u010dtou, komentuj\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[187],"tags":[],"class_list":["post-15741","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kdyz-krvacim-znamena-to-miluju-te"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15741","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15741"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15741\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15741"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15741"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15741"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}