{"id":15748,"date":"2008-12-18T16:00:00","date_gmt":"2008-12-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15712"},"modified":"2008-12-18T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-18T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/18\/chaos-v-dusi-21\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 21."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den jsem str\u00e1vil na sv\u00e9m l\u016f\u017eku hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem. Celkov\u00e9 nervov\u00e9 vyp\u011bt\u00ed, d\u011bsiv\u00e9 vzpom\u00ednky a cel\u00fd den a p\u016flka noci str\u00e1ven\u00e1 nep\u0159etr\u017eit\u00fdm bd\u011bn\u00edm nad Tomem, m\u011b stra\u0161liv\u011b vy\u010derpaly. V\u011bd\u011bl jsem jenom, \u017ee se mi n\u011bkdy nad r\u00e1nem poda\u0159ilo usnout v m\u00e9 typick\u00e9 poloze, tedy s hlavou na no\u010dn\u00edm stolku a dr\u017e\u00edce p\u0159itom bratra za ruku. Probudily m\u011b a\u017e kroky doktor\u016f p\u0159i rann\u00ed vizit\u011b, j\u00e1 byl ale tak zmo\u017een\u00fd, \u017ee jsem nedok\u00e1zal otev\u0159\u00edt o\u010di na v\u00edce ne\u017e milimetrovou \u0161kv\u00edru. C\u00edtil jsem, jak m\u011b uchopili v podpa\u017e\u00ed a dovlekli na mou vlastn\u00ed postel, kde m\u011b ulo\u017eili, n\u011bco mi p\u00edchli (jinak si to hnusn\u00e9 \u0161t\u00edpnut\u00ed do nadlokt\u00ed, kter\u00e9 jsem stihl \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vn\u00edmat, nedok\u00e1\u017eu vysv\u011btlit), p\u0159ikryli m\u011b pe\u0159inou\u2026 a j\u00e1 do p\u00e1r vte\u0159in vytuhl jako miminko.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se vzbudil, slunce se zrovna schylovalo k z\u00e1padu. Oknem pronikaly jeho posledn\u00ed rud\u00e9 paprsky a j\u00e1 se c\u00edtil stra\u0161n\u011b moc dezorientovan\u00fd. V\u0161iml jsem si, \u017ee u Toma sed\u00ed dv\u011b postavy, ale vzhledem k tomu, \u017ee byly p\u0159\u00edmo proti slunci, nepozn\u00e1val jsem v\u00edce ne\u017e pouh\u00e9 obrysy.<\/p>\n<\/div>\n
„Kolik\u2026 kolik je hodin?“ vypadlo ze m\u011b mdl\u00fdm hlasem.<\/p>\n<\/div>\n
„Je n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ed p\u016fl p\u00e1tou, a pokud by t\u011b to taky zaj\u00edmalo, tak je druh\u00e9ho prosince a od z\u00edt\u0159ka m\u00e1 dokonce za\u010d\u00edt sn\u011b\u017eit,“ informoval m\u011b hodn\u011b pov\u011bdom\u00fd hlas.<\/div>\n
\n
P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di, aby m\u011b slunce tak neoslepovalo a zaregistroval p\u0159itom, \u017ee se ob\u011b postavy bl\u00ed\u017e\u00ed ke mn\u011b. Jeliko\u017e jsem jim pro tu z\u00e1\u0159i st\u00e1le nevid\u011bl do ztemn\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, lehce jsem se p\u0159ikr\u010dil. V\u0161imli si toho.<\/p>\n<\/div>\n
„Klid, Billou\u0161i,“ usm\u00e1l se jeden z nich a obe\u0161li mou postel, abych jim kone\u010dn\u011b mohl vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee spat\u0159it hned po probuzen\u00ed na\u0161eho svalnat\u00e9ho buben\u00edka asi nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 slast, ale tak o tom je \u017eivot, \u017eejo?“<\/p>\n<\/div>\n
„Tsss\u2026 Od tebe to teda sedlo, Ji\u0159ino,“ ozval se na opl\u00e1tku druh\u00fd hlas.<\/p>\n<\/div>\n
Na chvilku zavl\u00e1dlo ticho, b\u011bhem kter\u00e9ho jsem kone\u010dn\u011b identifikoval zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed dva \u010dleny na\u0161\u00ed skupiny, v\u00e1\u017en\u00e9ho Gustava a neust\u00e1le rejpaj\u00edc\u00edho Georga. Na rtech se mi mihl \u00fasm\u011bv. Od t\u00e9 doby, co jsme byli v Americe, kde Georgovi spousta fanou\u0161k\u016f \u0159\u00edkala George, tak si Gustav, kter\u00fd b\u00fdv\u00e1 sp\u00ed\u0161e zamlkl\u00fd, nezvykle za\u010dal z na\u0161eho bas\u00e1ka utahovat. Ke zkomolenin\u011b jm\u00e9na p\u0159idal jeho dlouh\u00e9 vlasy a jemn\u00e9 rysy ve tv\u00e1\u0159i, a kdykoliv ho Geo za\u010dal prudit, ne\u0159ekl mu buben\u00edk jinak, ne\u017e Ji\u0159ino, co\u017e ho v\u017edycky nesm\u00edrn\u011b pobavilo. Ono taky sledovat n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed Georgovu reakci, bylo pom\u011brn\u011b k popuk\u00e1n\u00ed. Jinak tomu nebylo ani te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy mi ne\u0159\u00edkej Ji\u0159ino,“ procedil Geo skrz zuby. „Jinak t\u011b k\u0159\u00edsnu kytarou po kebuli a za\u0159\u00edd\u00edm, aby to vypadalo jako nehoda!“<\/p>\n<\/div>\n
To u\u017e jsem nevydr\u017eel a za\u010dal se sm\u00e1t nahlas. Kluci okam\u017eit\u011b p\u0159estali ve sv\u00e9 h\u00e1dce a za\u010dali se na m\u011b usm\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak ti je?“ zeptal se Gustav a ustaran\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. „Vypad\u00e1\u0161 dost slu\u0161n\u011b rozl\u00e1man\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad odpov\u011bd\u00ed. Necht\u011bl jsem jim p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti, k tomu se sta\u010dilo pod\u00edvat na Toma napojen\u00e9ho na kabely. Na stranu druhou, c\u00edtil jsem se jako spr\u00e1skan\u00fd pes p\u0159ejet\u00fd parn\u00edm v\u00e1lcem a nem\u011blo cenu sob\u011b ani kluk\u016fm nic nalh\u00e1vat.<\/p>\n<\/div>\n
„No, tak je\u0161t\u011b se to d\u00e1, ale u\u017e mi bylo i l\u00edp,“ zamumlal jsem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed divu,“ p\u0159ik\u00fdvl naoko rozumn\u011b a v\u0161ev\u011bdoucn\u011b Georg. „V\u0161ak taky kdy\u017e jsme sly\u0161eli, co \u0159\u00edkal doktor, jak ses po tom v\u0161em, co se ti stalo, ani nehnul od Toma a byl po\u0159\u00e1d vzh\u016fru, tak se teda v\u016fbec nediv\u00edm\u2026 Nen\u00ed divu, \u017ee vyu\u017eili prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti ti p\u00edchnout usp\u00e1vac\u00ed s\u00e9rum, abys byl na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed Tomovo probuzen\u00ed fit.“<\/p>\n<\/div>\n
„Jen\u017ee za t\u00edmhle \u00fa\u010delem bys nav\u00edc musel je\u0161t\u011b n\u011bco sn\u00edst,“ poznamenal Gustav, s pohledem up\u0159en\u00fdm na m\u016fj no\u010dn\u00ed stolek.<\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se tam taky. K m\u00e9mu nesm\u00edrn\u00e9mu zd\u011b\u0161en\u00ed se tam skv\u011bly dva kraj\u00edce chleba, op\u011bt s ryb\u00ed pomaz\u00e1nkou a oblo\u017een\u00e9 raj\u010daty.<\/p>\n<\/div>\n
„Neee,“ zast\u00e9nal jsem. „U\u017e zase ryb\u00ed pomaz\u00e1nka! V\u017edy\u0165 u\u017e jsem ji m\u011bl v\u010dera!“<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj se,“ zaculil se \u0161kodolib\u011b Geo, v\u011bd\u011bl toti\u017e, jak tenhle sajrajt nem\u00e1m r\u00e1d, u\u017e jen kv\u016fli sv\u00e9mu dechu. „Je \u010derstv\u00e1, a nav\u00edc, ryby jsou dietn\u00ed a zdrav\u00e9, tak nen\u00ed divu, \u017ee je v nemocnici cpou do v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho.“<\/p>\n<\/div>\n
Proto\u010dil jsem o\u010di v sloup, kdy\u017e mi podal tal\u00ed\u0159 pod nos. Zamra\u010dil jsem se p\u0159i pohledu na raj\u010data.<\/p>\n<\/div>\n
„Bo\u017ee, to je tak nechutn\u011b zdrav\u00fd j\u00eddlo! V\u017edy\u0165 j\u00e1 nepot\u0159ebuju dr\u017eet dietu! Pokud to tady budu j\u00edst po\u0159\u00e1d, tak ne\u017e Toma propust\u00ed, tak se ze m\u011b stane anorektik!“ vztekal jsem se.<\/p>\n<\/div>\n
Kluci se evidentn\u011b kr\u00e1lovsky bavili. Po chv\u00edli se v\u0161ak Gustav ke mn\u011b naklonil.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele, m\u00e1me pro tebe n\u011bco na spraven\u00ed chu\u0165ov\u00fdch bun\u011bk, pokud bude\u0161 cht\u00edt.“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zbyst\u0159il jsem.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, n\u011bco, co m\u00e1\u0161 hodn\u011b r\u00e1d,“ pop\u00edchl m\u011b. „Jen\u017ee ti to d\u00e1me a\u017e ve chv\u00edli, kdy sn\u00ed\u0161 cel\u00fd tenhle tal\u00ed\u0159, co m\u00e1\u0161 p\u0159ed sebou.“<\/p>\n<\/div>\n
Znovu vybuchli sm\u00edchy, zat\u00edmco j\u00e1 vztekle t\u0159\u00edskl p\u011bst\u00ed do pe\u0159iny.<\/p>\n<\/div>\n
„Vy podl\u00ed vyd\u011bra\u010di! Takhle se ke mn\u011b chovat? To se ned\u011bl\u00e1!“ trucoval jsem.<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli mi ale zv\u011bdavost nedala, tak\u017ee jsem se rezignovan\u011b zakousl do prvn\u00edho chleba a s nejv\u011bt\u0161\u00edm zatnut\u00edm zub\u016f posl\u00e9ze zkonzumoval i to odporn\u011b zdrav\u00e9 raj\u010de. Kluci si velmi u\u017e\u00edvali m\u00fdch znechucen\u00fdch grimas, a pot\u00e9, co jsem do sebe nal\u00e1doval i druh\u00fd chleba, tak jsem m\u011bl dojem, \u017ee u\u017e m\u011b nic na zlep\u0161en\u00ed chuti v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1 a \u017ee asi co nevid\u011bt p\u016fjdu zvracet. V tu chv\u00edli ale na sebe G\u00e9\u010dka mrkli, vyt\u00e1hli igelitku\u2026 a z n\u00ed dvoulitrovku coly a mou milovanou pizzu se \u010dty\u0159mi druhy s\u00fdra! Rozz\u00e1\u0159ily se mi o\u010di a j\u00e1 se najednou c\u00edtil, jako by V\u00e1noce p\u0159i\u0161ly u\u017e dnes.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fvodn\u011b jsme mysleli, \u017ee n\u00e1m to neprojde, ale dokto\u0159i \u0159ekli, \u017ee u\u017e bys m\u011bl b\u00fdt vlastn\u011b doma a \u017ee se tu zdr\u017euje\u0161 dobrovoln\u011b, tak se rozhodli v na\u0161em p\u0159\u00edpad\u011b ud\u011blat v\u00fdjimku a povolit n\u00e1m tuhle nezdravou kalorickou srandu,“ poznamenal Georg a podal mi krabici. „Je cel\u00e1 tvoje, tak\u017ee si nech \u010dvachtat v ryp\u00e1\u010dku.“<\/p>\n<\/div>\n
Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se na n\u011b pod\u00edval, ne\u017e jsem se zakousl do pizzy a slastn\u011b zav\u0159el o\u010di. I kdy\u017e u\u017e byla studen\u00e1, ta chu\u0165 byla dokonal\u00e1. Po v\u0161ech t\u011bch nemocni\u010dn\u00edch blivajzech se tenhle z\u00e1zrak vylo\u017een\u011b rozpl\u00fdval na jazyku a vn\u00e1\u0161el m\u011b do v\u00edru euforie. A kdy\u017e jsem ji je\u0161t\u011b zapil kofeinov\u00fdm bublinat\u00fdm n\u00e1pojem\u2026 No par\u00e1da, prost\u011b, absolutn\u00ed slast\u2026<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1 zvednut\u00e1 n\u00e1lada v\u0161ak trvala jen do chv\u00edle, ne\u017e jsem do sebe nasoukal posledn\u00ed kousek pizzy, vysmej\u010dil z krabice v\u0161echny poz\u016fstal\u00e9 drobe\u010dky a to v\u0161e d\u016fkladn\u011b zapil kolou. N\u00e1sledovalo zcela ne\u00famysln\u00e9, o to v\u0161ak hlasit\u011bj\u0161\u00ed \u0159\u00edhnut\u00ed, a pak mi najednou endorfiny za\u010daly prudce klesat. Pod\u00edval jsem se na Toma, kter\u00fd nad\u00e1le spo\u010d\u00edval v um\u011bl\u00e9m sp\u00e1nku a post\u0159ehl, \u017ee mu b\u011bhem dne l\u00e9ka\u0159i vym\u011bnili obvazy.<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj se,“ uklid\u0148oval m\u011b Gustav. „Dostane se z toho\u2026 Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee se mu da\u0159\u00ed tak dob\u0159e, jak je jen v jeho stavu mo\u017en\u00e9.“<\/p>\n<\/div>\n
Vzdychl jsem.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026 Ale i tak\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, Bylinko, p\u0159esta\u0148 truchlit,“ ud\u011blal na m\u011b ps\u00ed o\u010di Geo.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho \u00famysl evidentn\u011b zabral. Sice m\u011b vyto\u010dil do nep\u0159\u00ed\u010detna, ale aspo\u0148 m\u011b donutil odvr\u00e1tit pohled od Toma a zapla\u0161it chmurn\u00e9 my\u0161lenky. Rozzu\u0159en\u011b jsem lapal po dechu, nen\u00e1vid\u011bl jsem, kdy\u017e si ze m\u011b ten hajzl\u00edk d\u011blal legraci t\u00edmhle zp\u016fsobem! Copak jsem n\u011bjak\u00e1 kytka? A on to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edmhle osloven\u00edm spolehliv\u011b za\u017eene v\u0161ecky moje depky.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak hele, to bylo naposledy, cos mi \u0159ekl Bylinko nebo Bylino, jasn\u00fd?“ prskal jsem jako k\u0159e\u010dek. „Nejsem \u017e\u00e1dnej podb\u011bl nebo hluchavka nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, abys v\u011bd\u011bl!“<\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak se mi kluci sm\u011bjou, a o to v\u011bt\u0161\u00ed vztek mnou cloumal.<\/p>\n<\/div>\n
„Jako p\u0159esta\u0148te se tlemit, oba dva! Co je na tom vtipn\u00e9ho, \u017ee nechci b\u00fdt na \u00farovni n\u011bjak\u00fd p\u0159itroubl\u00fd pampeli\u0161ky?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e\u2026 kdy\u017e\u2026“ zakuckal se Georg, rud\u00fd od sm\u00edchu. „Kdy\u017e ty se v\u017edycky um\u00ed\u0161 tak n\u00e1dhern\u011b vzte\u2026 vztekat a vypad\u00e1\u0161 p\u0159itom v\u017edycky tak… tak roztomile\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Z o\u010d\u00ed mu tekly slzy sm\u00edchu, kdy\u017e padl Gustavovi, jen\u017e se sna\u017eil s nejv\u011bt\u0161\u00edm sebezap\u0159en\u00edm dr\u017eet v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159, na siln\u00e9 rameno, kde h\u00fdkal jako osel. Buben\u00edkovi taky t\u011bkaly koutky rt\u016f a m\u011b tenhle pohled na ty dva doh\u00e1n\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed! V\u017edy\u0165 ned\u011bl\u00e1m nic \u0161patn\u00e9ho, jenom m\u011b po pr\u00e1vu prud\u00ed, \u017ee se ten dlouhovlasej trumpeta nau\u010dil si zrovna ze m\u011b utahovat takhle nevyb\u00edrav\u00fdm zp\u016fsobem, nic v\u00edc! Ale to si p\u0159ece nesm\u00edm nechat l\u00edbit, jinak ze m\u011b budou m\u00edt za chv\u00edli t\u0159et\u00ed sv\u011btovou \u00fapln\u011b v\u0161ichni a ve\u0161ker\u00e1 moje za ty roky t\u011b\u017ece nabyt\u00e1 d\u016fstojnost bude v trapu. Zhluboka jsem se nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, \u0159ekl sis o to s\u00e1m,“ vypl\u00e1zl jsem na Gea jazyk a \u0161kodolib\u011b jsem si za\u010dal pobrukovat pro Georga a\u017e d\u011bsiv\u011b zn\u00e1mou melodii obl\u00edben\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho seri\u00e1lu Teletubbies. \u00da\u010dinek se dostavil skoro okam\u017eit\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 s t\u00edm hnusem!“ zacp\u00e1val si ob\u011bma rukama u\u0161i, ale j\u00e1 naopak je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edlil hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Tinky-Winky, Dipsy, Laa-Laa, Po,“ zp\u00edval jsem z\u00e1m\u011brn\u011b co nejfale\u0161n\u011bji. „Teletubbies, Teletubbies, kuk, ahoj!“<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra, ty \u0161mejde, nech toho!“ utrhl se na m\u011b Georg a naoko se schoval za Gustava. J\u00e1 z toho ale m\u011bl legraci, v\u011bd\u011bl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, jak moc na\u0161eho bas\u00e1ka tyhle roztomil\u00e9 postavi\u010dky pro nejmen\u0161\u00ed iritujou. V\u0161iml jsem si, jak se kryje za Gustavem.<\/p>\n<\/div>\n
„Jejej!“ nasadil jsem intonaci Laa-Ly. „Kampak se Georg pod\u011bl? Kampak se Georg pod\u011bl? Je za Gustavem! Je za Gustavem! Tuli tul\u00ed\u00ed\u00ed!“<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161e vz\u00e1jemn\u00e9 provokov\u00e1n\u00ed se ale ukon\u010dil p\u0159\u00edchod doktora.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 se nesta\u010d\u00edm divit,“ t\u0159e\u0161til o\u010di. „Co je to tu za z\u00e1bavu?“<\/p>\n<\/div>\n
Zatv\u00e1\u0159ili jsme se jako nejv\u011bt\u0161\u00ed nevi\u0148\u00e1tka.<\/p>\n<\/div>\n
„My nic,“ pokr\u010dil jsem rameny. „To jsou jenom existen\u010dn\u00ed projevy, kter\u00e9 maj\u00ed vdechnout Tomovi p\u0159\u00edznivou auru, kter\u00e1 mu pom\u016f\u017ee se uzdravit a kter\u00e1 ho nadopuje novou energi\u00ed a kter\u00e1\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e,“ zvedl doktor ruce nad hlavu, jako\u017ee se vzd\u00e1v\u00e1. „Ale v\u00edc by mi prosp\u011bl klid, v\u011b\u0159te mi.“<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ sklopil jsem naoko provinile o\u010di. „Tak my u\u017e budeme hodn\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
„To byste m\u011bli,“ p\u0159ik\u00fdvl hlavou. „Jinak hroz\u00ed, \u017ee p\u0159i sv\u00e9m z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edm probuzen\u00ed dostane posttraumatick\u00fd \u0161ok a budeme ho muset znovu dr\u017eet v um\u011bl\u00e9m sp\u00e1nku,“ pohrozil n\u00e1m. Zkontroloval Tomovi tlak, puls a kdov\u00edco dal\u0161\u00edho a ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
O n\u011bco pozd\u011bji se zvedli k odchodu taky Georg a Gustav a j\u00e1 spolu s Tomem osam\u011bl. M\u00edstnost\u00ed se rozlinulo t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho, p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 jenom tradi\u010dn\u00edm p\u00edp\u00e1n\u00edm kardiografu. Smutn\u011b jsem sledoval zelen\u00e9 k\u0159ivky na \u010dern\u00e9m pozad\u00ed a dr\u017eel p\u0159itom br\u00e1\u0161ku za ruku.<\/p>\n<\/div>\n
Neboj se, Tommy, t\u00e1hlo mi hlavou. Nenech\u00e1m t\u011b odsud odej\u00edt. I kdyby m\u011b to m\u011blo st\u00e1t vlastn\u00ed krk\u2026 A pokud to nedopadne dob\u0159e, tak p\u016fjdu za tebou, i kdybys \u0161el do horouc\u00edch pekel. Miluju t\u011b a nikdy t\u011b neopust\u00edm. Odpus\u0165 mi, \u017ee jsem ti tolik m\u011bs\u00edc\u016f lhal\u2026 \u017de jsem si odm\u00edtal p\u0159iznat svou l\u00e1sku k tob\u011b\u2026 Odpus\u0165\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Sklonil jsem se k jeho obli\u010deji. Rozhl\u00e9dl jsem se, jestli jsme v m\u00edstnosti opravdu sami\u2026 a pomalu, v\u00e1hav\u011b jsem ho poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b pol\u00edbil. Poprv\u00e9 mysl\u00edm l\u00e1skypln\u011b, nebudu po\u010d\u00edtat na\u0161e brat\u0159\u00ed\u010dkovsk\u00e9 pusinky k narozenin\u00e1m. Opatrn\u011b jsem se sv\u00fdmi rty dot\u00fdkal t\u011bch jeho a sna\u017eil se mu do \u00fast vdechnout svou energii, svou v\u016fli do \u017eivota a snahu se probrat hned ve chv\u00edli, kdy p\u0159estanou p\u016fsobit sedativa a dal\u0161\u00ed utlumuj\u00edc\u00ed chemick\u00e9 svinstvo. C\u00edtil jsem se p\u0159itom jako zhypnotizovan\u00fd, a kdy\u017e jsem cht\u011bl svou hlavu op\u011bt zvednout, tak jsem m\u011bl pocit, jako by na\u0161e rty spojovala magnetick\u00e1 p\u0159ita\u017elivost, kter\u00e1 se mnou jen nerada nechala p\u0159etrhnout.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal jsem do teskn\u00e9ho kv\u00edlen\u00ed kardiografu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Cel\u00fd n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den jsem str\u00e1vil na sv\u00e9m l\u016f\u017eku hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem. Celkov\u00e9 nervov\u00e9 vyp\u011bt\u00ed, d\u011bsiv\u00e9 vzpom\u00ednky a cel\u00fd den a p\u016flka noci str\u00e1ven\u00e1 nep\u0159etr\u017eit\u00fdm bd\u011bn\u00edm nad Tomem, m\u011b stra\u0161liv\u011b vy\u010derpaly. V\u011bd\u011bl jsem jenom, \u017ee se mi n\u011bkdy nad r\u00e1nem poda\u0159ilo usnout<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15748","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15748","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15748"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15748\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15748"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15748"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15748"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}