{"id":15761,"date":"2008-12-16T18:30:00","date_gmt":"2008-12-16T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15725"},"modified":"2008-12-16T18:30:00","modified_gmt":"2008-12-16T17:30:00","slug":"chaos-v-dusi-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/16\/chaos-v-dusi-20\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 20."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„No tak, Bille, vzpamatuj se! Mus\u00ed\u0161 taky n\u011bco sn\u00edst!“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Bille, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? T\u00edm, \u017ee s\u00e1m um\u0159e\u0161 hlady, Tomovi v\u016fbec nepom\u016f\u017ee\u0161!“<\/div>\n
„Sakra! Nech m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b na pokoji!“<\/div>\n
Sed\u011bl jsem vedle Toma, dr\u017eel ho za ruku a nasupen\u011b sledoval Sakiho, kter\u00fd p\u0159ech\u00e1zel po pokoji jako tygr v kleci. Mohl se \u00fapln\u011b zbl\u00e1znit jen proto, \u017ee si dokto\u0159i st\u011b\u017eovali, \u017ee od r\u00e1na v\u016fbec nej\u00edm, \u017ee jsem do sebe nal\u00e1doval akor\u00e1t hrn\u00ed\u010dek \u010daje a jinak nejev\u00edm o j\u00eddlo ani tekutiny z\u00e1jem. Ale j\u00e1 prost\u011b nem\u00e1m hlad! Kdybych ho m\u011bl, tak se logicky z toho t\u00e1cu na no\u010dn\u00edm stolku naj\u00edm, ne?<\/div>\n
„Bille,“ oto\u010dil se ke mn\u011b Saki. „\u0158\u00edk\u00e1m ti to naposledy. Koukej sn\u00edst ten chleba s pomaz\u00e1nkou, co ti le\u017e\u00ed na stolku! Jinak -„<\/div>\n
„Jinak co?“ prskl jsem vzpurn\u011b a vyz\u00fdvav\u011b se na n\u011bj zahled\u011bl.<\/div>\n
„Jinak\u2026 jinak doktor\u016fm na\u0159\u00edd\u00edm, aby Toma p\u0159evezli na jin\u00fd izolovan\u00fd pokoj, kam za n\u00edm nebude\u0161 sm\u011bt ani ty.“<\/div>\n
Hlas se mu lehce zachv\u011bl, zat\u00edmco j\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vykulil o\u010di. No tak tohle teda ne! Od m\u00e9ho bratra m\u011b nikdo neodtrhne ani n\u00e1sil\u00edm! J\u00e1 za to prost\u011b nem\u016f\u017eu, \u017ee nem\u00e1m sebemen\u0161\u00ed chu\u0165 k j\u00eddlu! Hl\u00edd\u00e1m Toma, a jeho slabou\u010dk\u00fd puls mi d\u00e1v\u00e1 energie v\u00edc ne\u017e dost, kdykoliv lehce stisknu jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed!<\/div>\n
\n
„To bys\u2026 To bys neud\u011blal,“ zavrt\u011bl jsem hlavou, ale v duchu jsem si sv\u00fdmi slovy nebyl v\u016fbec jist\u00fd. Saki p\u0159i\u0161el a\u017e ke mn\u011b a polo\u017eil mi svou obrovitou dla\u0148 na rameno.<\/div>\n
„Bille,“ povzdechl si. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to te\u010f pro tebe hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. \u017de m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee se ti hrout\u00ed cel\u00fd sv\u011bt jako dome\u010dek z karet. Ale pokud nechce\u0161 myslet na sebe a sv\u00e9 zdrav\u00ed, mysli aspo\u0148 na Toma.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Jak to mysl\u00ed? V\u017edy\u0165 na nikoho jin\u00e9ho ne\u017e na Toma nemysl\u00edm u\u017e od \u0161esti hodin r\u00e1no, co tu sed\u00edm! Pro sam\u00e9 soust\u0159ed\u011bn\u00ed se na bled\u00e9ho br\u00e1\u0161ku nevn\u00edm\u00e1m ani doktory, ba dokonce jsem ignoroval i Georga a Gustava, kdy\u017e za mnou na chv\u00edli p\u0159i\u0161li. Jak to teda mysl\u00ed?<\/div>\n
„Co mi t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„To, \u017ee Tom je te\u010f zesl\u00e1bl\u00fd a \u00fapln\u011b vy\u010derpan\u00fd. Bude r\u00e1d, kdy\u017e se mu poz\u00edt\u0159\u00ed poda\u0159\u00ed v\u016fbec otev\u0159\u00edt o\u010di. A ty mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude sk\u00e1kat radost\u00ed, kdy\u017e uvid\u00ed m\u00edsto sv\u00e9ho vesel\u00e9ho, povzbuzuj\u00edc\u00edho bratra takovou trosku, jakou se\u0161 te\u010f ty?“<\/div>\n
Chv\u00edli jsem mu hled\u011bl do o\u010d\u00ed a pot\u00e9 sv\u011bsil hlavu. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee m\u00e1 pravdu. M\u011bl bych Tomovi, a\u017e se probere, dod\u00e1vat s\u00edlu a energii, a asi by se mu opravdu nel\u00edbilo, kdyby se probudil a vid\u011bl, jak se slabost\u00ed sotva dr\u017e\u00edm na nohou. Jako potvrzen\u00ed toho v\u0161eho se mi te\u010f z \u00fatrob ozvalo hromov\u00e9 zakru\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem cel\u00fd den zaryt\u011b nebral na v\u011bdom\u00ed, proto\u017ee jsem myslel na \u00fapln\u011b jin\u00e9 v\u011bci, ne\u017e je n\u011bjak\u00fd p\u0159itroubl\u00fd primitivn\u00ed hlad. Rezignovan\u011b jsem tedy nat\u00e1hl ruku a zakousl se do chleba s n\u011bjakou pomaz\u00e1nkou. V\u016fbec to nechutnalo \u0161patn\u011b, naopak, po cel\u00e9m tomhle dni mi to p\u0159i\u0161lo jako jedno z nejlahodn\u011bj\u0161\u00edch j\u00eddel, kter\u00e9 jsem kdy okusil, a\u010dkoliv se podle chuti z\u0159ejm\u011b jednalo o pouhou rybi\u010dkovou pomaz\u00e1nku, kterou bych za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed ani nevzal do pusy, aby mi pak dech nesmrd\u011bl rybinou. C\u00edtil jsem, jak m\u011b Saki pohladil po vlasech.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, jak to jde,“ usm\u00e1l se na m\u011b. „Te\u010f se ti budou jeho sny hl\u00eddat mnohem l\u00e9pe.“<\/div>\n
Setrval u m\u011b, dokud jsem nesn\u011bdl oba dva velik\u00e9 kraj\u00edce a v\u0161echno po\u0159\u00e1dn\u011b nezapil. Pot\u00e9 se se mnou rozlou\u010dil a vy\u0161el ven do chladn\u00e9 noci. M\u011bl pravdu. S pln\u00fdm \u017ealudkem mi opravdu za\u010dalo b\u00fdt blaze. Opatrn\u011b, abych mu nic neud\u011blal \u010di n\u011bco neodpojil, jsem Tomovi jednou rukou nadzvedl hlavu, a prsty vykukuj\u00edc\u00edmi ze s\u00e1dry jsem se mu pokusil jak\u017e tak\u017e alespo\u0148 symbolicky naklepat pol\u0161t\u00e1\u0159, aby se mu l\u00e9pe le\u017eelo. Pot\u00e9 jsem jeho hlavu polo\u017eil zp\u00e1tky a prsty se prob\u00edral v jeho dredech, kter\u00e9 jsem mu pe\u010dliv\u011b urovnal kolem hlavy. Vyt\u00e1hl jsem mu pe\u0159inu a\u017e ke krku a polo\u017eil ji na n\u011bj hodn\u011b, hodn\u011b zvolna, abych n\u00e1hodou n\u011bjak neposunul p\u0159\u00edsavky na hrudi. Okraje pe\u0159iny jsem zastrkal pod jeho t\u011blo, aby byl opravdu zachumlan\u00fd, proto\u017ee teplota tady v nemocnici byla hlavn\u011b v noci pon\u011bkud ni\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e ta, na kterou jsme byli zvykl\u00ed doma. B\u00e1l jsem se, aby se mi k tomu v\u0161emu nenachladil.<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e jsem nena\u0161el nic, co by se kolem n\u011bj dalo je\u0161t\u011b n\u011bjak zlep\u0161it nebo urovnat, sedl jsem si na \u017eidli a hled\u011bl na ten strnul\u00fd nehybn\u00fd obli\u010dej. Byli jsme v nejvy\u0161\u0161\u00edm pat\u0159e nemocnice, tak\u017ee sem nedosahovalo osv\u011btlen\u00ed ulice. M\u00edsto toho na Tomovu tv\u00e1\u0159 dopadaly st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 paprsky p\u016flm\u011bs\u00edce, kter\u00fd z\u00e1\u0159il na inkoustov\u00e9 obloze poset\u00e9 hv\u011bzdami. V\u00e1hav\u00e1 z\u00e1\u0159e dod\u00e1vala br\u00e1\u0161kovi pon\u011bkud p\u0159\u00edzra\u010dn\u00fd v\u00fdraz. Vzhl\u00e9dl jsem k m\u011bs\u00edci, jen\u017e se mi odrazil v duhovk\u00e1ch. Na tv\u00e1\u0159i m\u011b zastudila zbloudil\u00e1 slza, kter\u00e1 skanula na Tom\u016fv obli\u010dej, kde se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na tis\u00edce miniaturn\u00edch t\u0159pyte\u010dek. Rozechv\u011ble jsem tu smutnou kr\u00e1su set\u0159el. P\u016flm\u011bs\u00edc p\u0159ede mnou kles\u00e1\u2026 byl je\u0161t\u011b tam u tebe?<\/em> Zcela jasn\u011b jsem v hlav\u011b sly\u0161el kouzeln\u00e9 akordy Tomovy kytary, kdy\u017e jsme tuhle p\u00edsni\u010dku d\u00e1vali dohromady. Ach Tommy, budeme ji je\u0161t\u011b n\u011bkdy spole\u010dn\u011b hr\u00e1t? Kde te\u010f vlastn\u011b jsi? Tady se mnou, nebo ztracen\u00fd ve tm\u011b, kde t\u011b doprov\u00e1z\u00ed jenom p\u016flm\u011bs\u00edc, kde nevn\u00edm\u00e1\u0161, jak ti tisknu a hlad\u00edm ruku? Kde nesly\u0161\u00ed\u0161 m\u00e9 zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed, aby ses mi vr\u00e1til zp\u00e1tky?<\/em><\/div>\n
Probudilo m\u011b podivn\u00e9 mrazen\u00ed v t\u00fdle, jako kdyby m\u011b n\u011bkdo pozoroval. Otev\u0159el jsem rozespale o\u010di. Zjistil jsem, \u017ee jsem usnul na \u017eidli, p\u0159i\u010dem\u017e mi hlava klinkla na no\u010dn\u00ed stolek. Zdravou rukou jsem st\u00e1le sv\u00edral Tomovu dla\u0148 a m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed svit se d\u00e1vno p\u0159esunul z jeho obli\u010deje a\u017e do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti pokoje, bylo vid\u011bt, jak se p\u016flm\u011bs\u00edc skl\u00e1n\u00ed, aby za n\u011bkolik minut opustil oblohu a zmizel za horizontem.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl jsem se kolem sebe. Pro\u010d m\u00e1m po\u0159\u00e1d ten divn\u00fd pocit, \u017ee na m\u011b n\u011bkdo kouk\u00e1? Prop\u00e1tr\u00e1val jsem pohledem celou m\u00edstnost, kdy\u017e vtom jsem ho uvid\u011bl.<\/div>\n
U zdi, p\u0159\u00edmo v m\u00edst\u011b, kde se t\u0159pytily posledn\u00ed m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed paprsky, st\u00e1l Tom. P\u0159ekvapen\u011b jsem vydechl. Ne, to nebyl Tom, ale byl to on! M\u016fj br\u00e1\u0161ka le\u017eel s odevzdan\u00fdm v\u00fdrazem na posteli a nad\u00e1le snil sv\u016fj nejist\u00fd sen, ale p\u0159itom st\u00e1l v t\u00e9 bled\u00e9 z\u00e1\u0159i! Vypadal \u00fapln\u011b stejn\u011b vy\u010derpan\u011b, jako ten, co le\u017eel p\u0159ede mnou, ale nav\u00edc byl pr\u016fhledn\u00fd, bylo vid\u011bt topen\u00ed, je\u017e se t\u00e1hlo pod\u00e9l zdi za n\u00edm. Jeho obrysy se sem tam ztr\u00e1cely a zase se objevovaly, jak se mihotal v chladiv\u00e9m sv\u011btle, uprost\u0159ed mo\u0159e tmy, jako klamn\u00fd p\u0159elud. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem na n\u011bj z\u00edral s \u00fasty doko\u0159\u00e1n.<\/div>\n
„To\u2026 Tome?“ za\u0161eptal jsem. „Jsi to ty?“<\/div>\n
Postava nehlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvla, jinak se ale ani nehnula. Chv\u00edli jsme na sebe koukali, kdy\u017e se mi najednou v hlav\u011b rozezn\u011bl bratr\u016fv hlas.<\/div>\n
„Bille, nem\u016f\u017eu se dlouho zdr\u017eet. M\u016f\u017eu tu z\u016fstat jen do doby, ne\u017e zmiz\u00ed m\u011bs\u00edc, a\u0165 u\u017e za horizontem, nebo za mraky.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem k\u00fdvl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee rozum\u00edm.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, j\u00e1 nev\u00edm, jak tohle cel\u00e9 dopadne. V\u00edm, \u017ee jsi byl od r\u00e1na u m\u011b, a \u017ees cel\u00fd den skoro ani nejedl. Jen\u017ee jsem ti nemohl d\u00e1t nijak najevo, \u017ee o tob\u011b v\u00edm, s t\u00edmhle to prost\u011b nejde!“<\/div>\n
Smutn\u011b pohl\u00e9dl na sv\u00e9 bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo, le\u017e\u00edc\u00ed na posteli.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm, jak m\u011b dr\u017e\u00ed\u0161 za ruku, a vn\u00edm\u00e1m ka\u017ed\u00e9 tv\u00e9 pohlazen\u00ed. Ale m\u016f\u017eu se uk\u00e1zat jenom na chv\u00edli, a to p\u0159i svitu m\u011bs\u00edce, jinak ne. Jen\u017ee\u2026 Jen\u017ee nev\u00edm, jak to se mnou skon\u010d\u00ed. M\u016f\u017eu se poz\u00edt\u0159\u00ed probudit, jak to dokto\u0159i p\u0159edpokl\u00e1daj\u00ed, ale taky m\u016f\u017eu t\u0159eba za p\u00e1r hodin um\u0159\u00edt – „<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed se mi nahrnuly slzy. Vysko\u010dil jsem ze \u017eidle a rozeb\u011bhl se k br\u00e1\u0161kovi, on v\u0161ak jen nat\u00e1hl ruce, aby m\u011b zarazil, jen necel\u00fd metr od n\u011bj.<\/div>\n
„Bille, nesm\u00ed\u0161 se m\u011b dotknout! Beztak bys m\u011b nec\u00edtil, tvoje ruce by mnou propluly jako nic. Ale nav\u00edc bych musel okam\u017eit\u011b po tv\u00e9m doteku zmizet.“<\/div>\n
Smutn\u011b jsem se zastavil a zahled\u011bl se do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, br\u00e1\u0161ko… p\u016fvodn\u011b jsem se ti necht\u011bl ukazovat, necht\u011bl jsem ti d\u00e1vat najevo, \u017ee o tob\u011b v\u00edm. V\u00edm, \u017ee by t\u011b to akor\u00e1t o to v\u00edc tr\u00e1pilo, \u017ee tu le\u017e\u00edm bezmocn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e \u010derstv\u011b narozen\u00fd \u0161v\u00e1b. Jen\u017ee\u2026 kdy\u017e vezmu v \u00favahu tu mo\u017enost, \u017ee t\u0159eba um\u0159u – „<\/div>\n
„Ne!“ vyjekl jsem. „Ty neum\u0159e\u0161! Tommy, nesm\u00ed\u0161 um\u0159\u00edt! P\u0159ece m\u011b tady jen tak nenech\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Up\u0159en\u011b se mi zahled\u011bl do o\u010d\u00ed a j\u00e1 vid\u011bl v t\u011bch jeho mlhav\u00fdch obrysech zvl\u00e1\u0161tn\u00ed lesk. Jakoby taky plakal.<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, \u017ee ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno pro to, abych tu mohl z\u016fstat s tebou. Ale nemohl bych v p\u0159\u00edpad\u011b opaku odej\u00edt v klidu, ani\u017e bych ti to ne\u0159ekl.“<\/div>\n
Skousl si ret a vypadal, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, co \u0159\u00edct. Nech\u00e1pal jsem ho. Co p\u0159ede mnou proboha mohl tajit? Jakoby mi \u010detl my\u0161lenky, nadechl se a promluvil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 pouto mezi n\u00e1mi dv\u011bma bylo v\u017edycky siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e u ostatn\u00edch dvoj\u010dat. Cel\u00e9 ty roky jsem to pova\u017eoval za norm\u00e1ln\u00ed. Ale v posledn\u00edch t\u00fddnech jsem si uv\u011bdomil, \u017ee to je n\u011bco jin\u00e9ho\u2026 J\u00e1\u2026 Bille, miluju t\u011b. A nikdy nep\u0159estanu. Tebe v m\u00e9m srdci nem\u016f\u017ee nahradit \u017e\u00e1dn\u00e1, i kdy\u017e sebekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a sebeup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed holka. Mo\u017en\u00e1 to tak n\u011bkdy nevypadalo, ale moje srdce bude v\u017edycky pat\u0159it jen a pouze tob\u011b. A i kdybych um\u0159el, tak nad tebou v\u017edycky budu bd\u00edt\u2026 V\u017edycky\u2026“<\/div>\n
Jeho slova, i kdy\u017e jsem to v duchu tak n\u011bjak v\u011bd\u011bl u\u017e del\u0161\u00ed dobu, \u017ee z jeho strany je n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen bratrstv\u00ed, mi na okam\u017eik vyrazila dech. Cht\u011bl jsem se k n\u011bmu rozb\u011bhnout, obejmout ho a stisknout tak pevn\u011b, jak to jen dok\u00e1\u017eu. Uv\u011bdomil jsem si toti\u017e, \u017ee i kdy\u017e jsem se sna\u017eil sv\u00e9 vlastn\u00ed city klamat logikou, tak ve skute\u010dnosti ne\u017eiju pro nikoho jin\u00e9ho, ne\u017e pro Toma. I kdy\u017e jsem se to sna\u017eil v\u0161elijak maskovat, kr\u00fdt a odpuzovat, tak te\u010f to v\u0161echno u\u017e ch\u00e1pu. U\u017e v\u00edm! V\u00edm, \u017ee nikdy nebudu schopn\u00fd milovat n\u011bkoho tak v\u0159ele a tak hluboce, jako sv\u00e9ho jedin\u00e9ho bratra\u2026 A \u017ee u\u017e tyhle city nikdy nebudu pop\u00edrat, proto\u017ee to nen\u00ed k ni\u010demu! Ach, co v\u0161echno dok\u00e1\u017ee pouh\u00fdch p\u00e1r vte\u0159in bratrovy up\u0159\u00edmnosti\u2026<\/div>\n
„Taky… taky t\u011b miluju,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem k n\u011bmu alespo\u0148 p\u0159ij\u00edt bl\u00ed\u017e. Jen\u017ee najednou jakoby se zvedl slab\u00fd z\u00e1van v\u011btru, kdy\u017e st\u0159\u00edb\u0159it\u00fd p\u016flm\u011bs\u00edc za\u010dal mizet za mrakem. Ztr\u00e1cely se i jeho paprsky\u2026 A s nimi se ztratil i Tom. Vzt\u00e1hl jsem ruku tam, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami byl, ale nahmatal jsem jen pr\u00e1zdn\u00fd vzduch. Sev\u0159el jsem prsty kolem ni\u010deho a zklaman\u011b se vr\u00e1til na \u017eidli.<\/div>\n
Koukal jsem na sp\u00edc\u00edho Toma. Bylo opravdu mo\u017en\u00e9, \u017ee se mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zjevil? Nebyl to jen m\u016fj sen nebo n\u011bjak\u00e1 halucinace? Nejist\u011b jsem se dotkl jeho tv\u00e1\u0159e. Byla ledov\u00e1 jako st\u0159\u00edb\u0159it\u00e1 jinovatka, zdob\u00edc\u00ed v posledn\u00edch dvou noc\u00edch a r\u00e1nech st\u00e9bla tr\u00e1vy, utopen\u00e1 v mlze. Hled\u011bl jsem na dlouh\u00e9 \u0159asy, kter\u00e9 se ani nehnuly, a v du\u0161i jsem m\u011bl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd chaos. Zmaten\u011b jsem koukal na Toma, ale p\u0159itom jakoby skrz n\u011bj. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to, co jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekl, byla skute\u010dn\u011b up\u0159\u00edmn\u00e1 pravda. To j\u00e1 jsem byl ten, kdo Tomovi ve\u0161ker\u00e9 jeho projevy hlub\u0161\u00ed n\u00e1klonnosti nekompromisn\u011b zakazoval. To j\u00e1 jsem z toho pak m\u011bl v\u00fd\u010ditky, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak Tom d\u011bl\u00e1, jako \u017ee se nic ned\u011bje, ale p\u0159itom je v nitru zklaman\u00fd. A to j\u00e1 te\u010f trpce lituju toho, \u017ee jsem se slabo\u0161sky maskoval za z\u00e1voj nesmysln\u00e9 logiky. Kdybych nebyl srab a p\u0159iznal se br\u00e1\u0161kovi d\u0159\u00edv, nemusel jsem se te\u010f b\u00e1t, \u017ee hroz\u00ed mo\u017enost, \u017ee mi t\u0159eba odejde a j\u00e1 nikdy neuvid\u00edm \u0161\u0165astnou jiskru v jeho o\u010d\u00edch v minut\u011b, kdy mu \u0159eknu pravdu z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed, a ne jenom n\u011bjak\u00e9mu klamav\u00e9mu p\u0159\u00edzraku.<\/div>\n
Zamrkal jsem a po neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouh\u00fdch dnech a t\u00fddnech byl m\u016fj pokus o zastaven\u00ed a zahn\u00e1n\u00ed slz \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd. Moje ruka te\u010f byla o n\u011bco jist\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e Toma pohladila po sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i. Byl vskutku n\u00e1dhern\u00fd. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jsem obkrou\u017eil jeho o\u010di, p\u0159i\u010dem\u017e jsem mu srovnal lehce naje\u017een\u00e9 obo\u010d\u00ed. Konej\u0161iv\u00fdm gestem jsem sjel p\u0159es l\u00edcn\u00ed kosti. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jestli m\u011b Tom opravdu vn\u00edm\u00e1, tak se te\u010f mus\u00ed topit v p\u0159\u00edlivov\u00fdch vln\u00e1ch \u0161t\u011bst\u00ed, v\u011bd\u011bl jsem, jak moc v\u017edycky \u010dekal, \u017ee mu jednou tohle n\u011b\u017en\u00e9 gesto ud\u011bl\u00e1m s\u00e1m a dobrovoln\u011b. A i kdy\u017e se to nikdy nezd\u00e1lo, respektive on to nedal najevo, tu\u0161il jsem, \u017ee mu kdesi v srdci bylo l\u00edto, \u017ee se od n\u011bj nech\u00e1v\u00e1m hladit jen z\u0159\u00eddka, a to v\u011bt\u0161inou, kdy\u017e se zlom\u00edm v depresi a on m\u011b podv\u011bdom\u011b ochra\u0148uje a ut\u011b\u0161uje. \u017de nikdy ten prvn\u00ed krok, vedouc\u00ed k oby\u010dejn\u00e9mu l\u00e1skypln\u00e9mu pohlazen\u00ed, neud\u011bl\u00e1m j\u00e1.<\/div>\n
Jen\u017ee co kdy\u017e m\u011b nevn\u00edm\u00e1? Co kdy\u017e je te\u010f opravdu n\u011bkde daleko ode m\u011b, nev\u00ed o mn\u011b a ten duch nebo vize nebo co to bylo, byl pouh\u00fd v\u00fdsledek m\u00fdch zmaten\u00fdch p\u0159edstav a my\u0161lenek? Ale i kdyby, m\u011blo to jednu d\u016fle\u017eitou schopnost. P\u0159im\u011blo m\u011b to, abych kone\u010dn\u011b rozhodl mou ustavi\u010dnou nitern\u00ed bitvu rozum proti srdci ve prosp\u011bch srdce. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 nesmysln\u00e9 pop\u00edr\u00e1n\u00ed a pokusy o re\u00e1ln\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed. Te\u010f u\u017e jenom chci br\u00e1\u0161kovi vynahradit a vr\u00e1tit to v\u0161echno, co on pro m\u011b ud\u011blal, a na co nen\u00e1padn\u011b v\u017edycky \u010dekal, tonouce v marn\u00fdch, ale kr\u00e1sn\u00fdch iluz\u00edch.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b jsem se dotkl prsty jeho rt\u016f. Byly tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b hebk\u00e9 a jako jedin\u00e1 \u010d\u00e1st obli\u010deje vyd\u00e1valy teplo n\u011bkoho, komu v \u017eil\u00e1ch koluje \u017eiv\u00e1 krev. Tommy, prober se mi, pros\u00edm\u2026 Pokud jsi tady se mnou p\u0159ed chv\u00edl\u00ed skute\u010dn\u011b byl, dej mi d\u016fkaz\u2026 Zv\u00edt\u011bz nad t\u011bmi ohavn\u00fdmi p\u0159\u00edstroji a v\u011bnuj mi alespo\u0148 na p\u00e1r vte\u0159in sv\u016fj \u00fasm\u011bv a pohled, ne\u017e znovu usne\u0161\u2026 Dovol mi, abych t\u011b mohl pol\u00edbit, aby se ti pak spalo o to p\u0159\u00edjemn\u011bji a abys m\u011bl o to v\u00edce sil na sv\u016fj boj se zran\u011bn\u00edm\u2026 Pros\u00edm\u2026 Jestli tu jsi a jestli m\u011b m\u00e1\u0161 opravdu r\u00e1d, tak mi to spl\u0148\u2026 Prober se\u2026<\/div>\n
Tom ale nehnut\u011b le\u017eel d\u00e1l. Jeho dech nad\u00e1le tichoulince sy\u010del trubi\u010dkami, jeho o\u010di st\u00e1le z\u016fst\u00e1valy pevn\u011b zav\u0159en\u00e9 a jeho obli\u010dej setrv\u00e1val ve sv\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 mrtvoln\u00e9 bledosti\u2026 A mn\u011b se na \u0159as\u00e1ch op\u011bt zat\u0159pytily slzy, kdy\u017e mi do\u0161lo, \u017ee m\u011b m\u016fj br\u00e1\u0161ka nevn\u00edm\u00e1 a nad\u00e1le spo\u010d\u00edv\u00e1 v n\u00e1ru\u010d\u00ed um\u011bl\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f, kter\u00e9 ho dr\u017e\u00ed p\u0159i \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „No tak, Bille, vzpamatuj se! Mus\u00ed\u0161 taky n\u011bco sn\u00edst!“ „Ne.“ „Bille, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? T\u00edm, \u017ee s\u00e1m um\u0159e\u0161 hlady, Tomovi v\u016fbec nepom\u016f\u017ee\u0161!“ „Sakra! Nech m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b na pokoji!“ Sed\u011bl jsem vedle Toma, dr\u017eel ho za ruku a nasupen\u011b sledoval Sakiho,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15761","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15761","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15761"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15761\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15761"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15761"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15761"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}