{"id":15767,"date":"2008-12-15T17:00:00","date_gmt":"2008-12-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15731"},"modified":"2008-12-15T17:00:00","modified_gmt":"2008-12-15T16:00:00","slug":"dar-ii-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/15\/dar-ii-36\/","title":{"rendered":"Dar II 36."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Sl\u00e1va,“ oddechl si Tom, kdy\u017e za nimi zapadly dve\u0159e pokoje. Poda\u0159ilo se jim bez nehody propl\u00ed\u017eit ztemn\u011bl\u00fdm domem, nikoho nepotkali a u\u017e bylo t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e9, \u017ee se v\u0161e poda\u0159ilo utajit. Skoro to vypadalo, jako by nad nimi st\u00e1l and\u011bl str\u00e1\u017en\u00fd a hl\u00eddal ka\u017ed\u00fd jejich krok, ka\u017edou nepatrnou my\u0161lenku. Bill zamkl, sebral vzkaz, kter\u00fd nechal na stole a soust\u0159ed\u011bn\u011b ho trhal na malinkat\u00e9 kous\u00ed\u010dky, aby si nikdo nemohl p\u0159e\u010d\u00edst, co na n\u011bm bylo. Sebral sv\u00e9 oble\u010den\u00ed p\u0159ehozen\u00e9 p\u0159es \u017eidli, hodil ho na postel a usadil na ni Niky. Odj\u00ed\u017ed\u011bli narychlo, nebyl \u010das ukl\u00edzet, tak\u017ee poh\u00e1zen\u00e9 kusy \u0161atstva a zbytky po sobotn\u00ed ve\u010de\u0159i byly v\u0161ude kolem.<\/div>\n
„Toho bince si nev\u0161\u00edmej, m\u011bli jsme nasp\u011bch, kdy\u017e jsme odj\u00ed\u017ed\u011bli, norm\u00e1ln\u011b tady takov\u00fd nepo\u0159\u00e1dek nen\u00ed,“<\/em> omlouval se Bill Niky, zat\u00edmco sb\u00edral ze zem\u011b v\u0161echno, co mu p\u0159i\u0161lo pod ruku. Samoz\u0159ejm\u011b lhal, takhle to tu vypadalo v\u011bt\u0161inu \u010dasu, dokud se jeden z nich nedonutil jednou za \u010das vyt\u0159\u00eddit \u0161pinav\u00e9 pr\u00e1dlo a odn\u00e9st n\u00e1dob\u00ed zp\u011bt do kuchyn\u011b, aby bylo z \u010deho j\u00edst. Kdo n\u00e1dob\u00ed umyje, byl v\u011b\u010dn\u00fd spor, o kter\u00fd se h\u00e1dali v\u0161ichni \u010dty\u0159i, co se znali. Tom sed\u011bl na sv\u00e9 posteli, o\u010di se mu zav\u00edraly \u00fanavou, kter\u00e1 na n\u011bj po cest\u011b dolehla v pln\u00e9 s\u00edle, a sledoval, jak jeho bratr s gr\u00e1ci\u00ed a nen\u00e1padn\u011b sb\u00edr\u00e1 po zemi jejich pono\u017eky a boxerky, a cpe je pod sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co blbne\u0161?“ zeptal se udiven\u011b, kdy\u017e Bill n\u011b\u017en\u011b zakopl tal\u00ed\u0159 od pizzy pod postel, aby nebyl vid\u011bt.<\/div>\n
„Ukl\u00edz\u00edm, m\u00e1me d\u00e1mskou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, jestli sis nev\u0161iml. Je tu d\u011bsnej bordel,“ zvedl k n\u011bmu pohled mlad\u0161\u00ed bratr. Nemusel \u0161eptat, v\u011bd\u011bl, \u017ee Niky mu nerozum\u00ed ani slovo. To byla v\u00fdhoda, kter\u00e1 mu vyhovovala, nemuseli se s bratrem nijak omezovat, kdy\u017e si cht\u011bli pov\u00eddat.<\/div>\n
„No b\u00f3\u017ee, tak se pod\u00edv\u00e1, jak \u017eijou chlapi, no,“ odfrkl si Tom. „M\u016f\u017ee bejt r\u00e1da, \u017ee to tu nesmrd\u00ed jako u Georga por\u00e1nu,“ musel se sm\u00e1t Billovu malom\u011b\u0161\u0165\u00e1ctv\u00ed. On se tedy rozhodn\u011b kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 holce nehodlal omezovat, mezit\u00edm se bez okolk\u016f osvobodil z bratrov\u00fdch t\u011bsn\u00fdch kalhot, u\u017e mu lezly \u0161\u00edlen\u011b na nervy, a jen v boxerk\u00e1ch a tri\u010dku zalehl pod pe\u0159inu. Nebyl stydliv\u00fd, tak\u017ee nevid\u011bl d\u016fvod se p\u0159ed Niky skr\u00fdvat, stejn\u011b tu nebylo kam. Do sk\u0159\u00edn\u011b kv\u016fli n\u00ed nepoleze a ven do koupelny se mu necht\u011blo. St\u00e1hl ze sebe i Billovo nepohodln\u011b upnut\u00e9 triko a kone\u010dn\u011b se c\u00edtil svobodn\u00fd. Zalehl do pe\u0159in a rozhodl se chv\u00edli odpo\u010d\u00edvat.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Omluv Toma, je po cest\u011b stra\u0161n\u011b unaven\u00fd, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee do p\u011bti minut usne,“<\/em> poslal Bill my\u0161lenku Niky, kdy\u017e zaznamenal jej\u00ed vyjukan\u00fd pohled Tomov\u00fdm sm\u011brem. Byla na rozpac\u00edch, nev\u011bd\u011bla co d\u011blat, tak sed\u011bla a jen ti\u0161e koukala kolem sebe. Samoz\u0159ejm\u011b si v\u0161imla Billova stylu ukl\u00edzen\u00ed, pobavilo ji, jak se sna\u017e\u00ed p\u0159ed n\u00ed honem v\u0161echno poschov\u00e1vat, kam se d\u00e1. Ob\u010das tenhle styl \u00faklidu doma taky pou\u017e\u00edvala, kdy\u017e se j\u00ed zrovna necht\u011blo a mamka nedala jinak, ne\u017e \u017ee se zrovna te\u010f mus\u00ed nutn\u011b v\u0161echno vyc\u00eddit.<\/div>\n
„Ned\u011blej si starosti, mn\u011b to nevad\u00ed, jste tady p\u0159ece doma,“<\/em> ujistila Billa a usm\u00e1la se na n\u011bj. S \u00falevou zaznamenala, \u017ee Tom zav\u0159el svoje zkoumav\u00e9 propaluj\u00edc\u00ed o\u010di, kter\u00e9 ji neust\u00e1le pozorovaly. Nem\u011bla z n\u011bj moc dobr\u00fd pocit, p\u0159ipadalo j\u00ed, jako by na n\u00ed neust\u00e1le hledal n\u011bjakou chybu, jako by mu snad vadila. Te\u010f m\u011bla kone\u010dn\u011b klid, jeho o\u010di byly zamknuty pod v\u00ed\u010dky a podle uvoln\u011bn\u00e9ho v\u00fdrazu tv\u00e1\u0159e usoudila, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 okam\u017eit\u011b usnul. Dokud byl vzh\u016fru, b\u00e1la se s Billem mluvit i v my\u0161lenk\u00e1ch a jen sledovala, co se kolem n\u00ed d\u011bje. Te\u010f m\u011bla kone\u010dn\u011b \u0161anci se za\u010d\u00edt v\u00edc vypt\u00e1vat. Zaj\u00edmalo ji naprosto v\u0161echno, zkoumala ka\u017edou mali\u010dkost, kter\u00e1 v pokoji byla, p\u0159ipadala si, jako kdy\u017e ji n\u011bkdo posadil p\u0159\u00edmo doprost\u0159ed r\u00e1je a nechal ji nas\u00e1vat atmosf\u00e9ru, o kterou ji ale za p\u00e1r hodin op\u011bt hodl\u00e1 p\u0159ipravit. Musela si to maxim\u00e1ln\u011b u\u017e\u00edt. Zaznamenat do pam\u011bti v\u0161echno, co \u0161lo. V\u011bd\u011bla, \u017ee do smrti bude vzpom\u00ednat na tyhle okam\u017eiky, nikdy na n\u011b nezapomene a bude za n\u011b vd\u011b\u010dn\u00e1 jako za obrovskou odm\u011bnu, kterou dostala za to, co musela vytrp\u011bt. Mo\u017en\u00e1 by p\u0159ed \u00fanosem byla ochotna zaplatit i v\u00edc, kdyby k n\u00ed p\u0159i\u0161el \u010f\u00e1bel a nab\u00eddl j\u00ed tuhle mo\u017enost. Mo\u017en\u00e1 by mu klidn\u011b upsala i svou du\u0161i, jen aby tu mohla na chvilku b\u00fdt s n\u00edm\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Nech toho ukl\u00edzen\u00ed, Bille, stejn\u011b v\u00edm, \u017ees ten tal\u00ed\u0159 zakop pod postel,“<\/em> oslovila s \u00fasm\u011bvem sv\u00e9ho zachr\u00e1nce, kter\u00fd po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b kmital po pokoji, a sna\u017eil se, se\u010d mohl.<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161? Myslel jsem, \u017ee to bylo nen\u00e1padn\u00fd,“<\/em> oto\u010dil se na ni Bill s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Tak jo, no, je tu bordel,“<\/em> p\u0159iznal kone\u010dn\u011b pod n\u00e1tlakem a zhroutil se na prot\u011bj\u0161\u00ed \u017eidli. Trochu se t\u00edm hore\u010dn\u00fdm ukl\u00edzen\u00edm sna\u017eil odd\u00e1lit okam\u017eik, kdy se bude muset pustit do sv\u00e9ho posledn\u00edho, ne moc snadn\u00e9ho \u00fakolu, vysv\u011btlit Niky v\u0161echno, co si je\u0161t\u011b nesta\u010dili \u0159\u00edct. M\u011bl t\u011b\u017ekou pozici, nebylo pro n\u011bj jednoduch\u00e9 \u010delit tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Nikolin\u011b l\u00e1sce, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, a kterou m\u011bl mo\u017enost z n\u00ed i c\u00edtit. Z jej\u00edch pohled\u016f, kter\u00e9 na n\u011bj vrhala, dotek\u016f, kter\u00e9 si jen tak mimochodem brala, kdy\u017e m\u011bla mo\u017enost, a nakonec i z my\u0161lenek, kter\u00e9 vid\u011bl, kdy\u017e byl hostem v jej\u00ed pam\u011bti. Nebylo mu to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, byl zvykl\u00fd, \u017ee ho holky miluj\u00ed, ale s \u017e\u00e1dnou z nich dosud nebyl v tak \u00fazk\u00e9m a d\u016fv\u011brn\u00e9m kontaktu jako s n\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee ji bude muset stra\u0161n\u011b zklamat, pokud se mu se svou l\u00e1skou sv\u011b\u0159\u00ed a pevn\u011b doufal, \u017ee to neud\u011bl\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak tady te\u010f \u017eijete?“<\/em> sna\u017eila se Niky zamluvit ten nepo\u0159\u00e1dek a nav\u00e1zat n\u011bjakou smysluplnou konverzaci. Bill ml\u010del, te\u010f to bylo na n\u00ed.<\/div>\n
„Jo, nat\u00e1\u010d\u00edme novou desku, tak bydl\u00edme tady. Kluci maj\u00ed pokoj p\u0159es chodbu,“<\/em> k\u00fdvl hlavou a p\u0159i t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti si kone\u010dn\u011b sundal nepohodlnou k\u0161iltovku. St\u00e1hl z vlas\u016f gumi\u010dku a nau\u010den\u00fdm gestem si prohr\u00e1bl vlasy, kter\u00e9 se mu op\u011bt rozprost\u0159ely po ramenou. Nenapadlo ho, \u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt pro n\u011bkoho pohled, za kter\u00fd by dal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, a\u017e kdy\u017e se zahled\u011bl do tv\u00e1\u0159e Niky, pochopil, \u017ee je z n\u011bj moment\u00e1ln\u011b \u00fapln\u011b mimo. Rad\u0161i pokra\u010doval v pos\u00edl\u00e1n\u00ed my\u0161lenek, aby m\u011bla chvilku \u010das se vzpamatovat. „Tv\u016fj ta\u0165ka p\u0159ijede kolem poledne, tak\u017ee m\u00e1me je\u0161t\u011b \u0161est hodin \u010das. Nab\u00eddl bych ti sprchu, ale bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se vykoupe\u0161 a\u017e doma. M\u011bla bys b\u00fdt v\u00edc \u0161pinav\u00e1\u2026 kv\u016fli policajt\u016fm, v\u00ed\u0161?“<\/em> vysv\u011btloval Niky, kter\u00e1 postupn\u011b z\u00edsk\u00e1vala zp\u011bt svou p\u016fvodn\u00ed rovnov\u00e1hu. Zvykala si rychle, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed sebou nov\u00e9ho Billa, kter\u00fd se te\u010f daleko v\u00edc podobal plak\u00e1tov\u00e9mu idolu. Sice mu po\u0159\u00e1d chyb\u011bly \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9 o\u010di, ale i dlouh\u00e9 vlasy \u00fapln\u011b sta\u010dily, aby z n\u011bj byla najednou hv\u011bzda.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd, j\u00e1 to vydr\u017e\u00edm,“<\/em> usm\u00e1la se Niky. Doufala, \u017ee nen\u00ed c\u00edtit sv\u00fdm v\u011bzen\u00edm, ale na Billovi bylo vid\u011bt, \u017ee to myslel zcela bezelstn\u011b. S\u00e1m se do sprchy t\u011b\u0161il, p\u0159ipadal si ulepen\u00fd z cesty, ale nemohl te\u010f odej\u00edt a nechat tu Niky samotnou. Bude muset po\u010dkat, a\u017e ji odevzd\u00e1 do otcov\u00fdch rukou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mluvil jsem u\u017e s tv\u00fdm t\u00e1tou, ale je pot\u0159eba, abychom to probrali je\u0161t\u011b spolu,“<\/em> za\u010dal Bill. „Mus\u00edme se domluvit, jak to v\u0161echno ud\u011bl\u00e1me, aby to prob\u011bhlo hladce. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom a nejbezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed bude, kdy\u017e \u0159ekne\u0161, \u017ee si v\u016fbec nic nepamatuje\u0161. Posledn\u00ed, na co si vzpom\u00edn\u00e1\u0161, je konec koncertu v Neumarktu, a hned potom je les, ve kter\u00e9m ses probrala. Sama, bez ni\u010deho, jen v letn\u00edm oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsi m\u011bla na sob\u011b na koncert\u011b. Pak bude\u0161 tvrdit, \u017ee jsi do\u0161la k silnici a stopla prvn\u00ed auto, kter\u00fd jelo kolem, \u0159idi\u010de poprosila, aby zavolal t\u00e1tovi a d\u00e1l u\u017e to n\u011bjak s ta\u0165kou cestou vymysl\u00edte,“<\/em> pos\u00edlal j\u00ed sv\u00e9 n\u00e1pady Bill. Podle n\u011bj tohle bylo ide\u00e1ln\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Nezamot\u00e1 se tak do \u017e\u00e1dn\u00fdch v\u00fdmysl\u016f o sv\u00e9m osvobozen\u00ed a \u00fanosc\u00edch, nebudou m\u00edt \u0161anci ji nachytat p\u0159i l\u017ei.<\/div>\n
„To je dobrej n\u00e1pad,“<\/em> usm\u00e1la se Niky. „Oni se tak vlastn\u011b nedozv\u00ed v\u016fbec nic\u2026 ani kdo m\u011b unesl. Vivian na m\u011b byla hodn\u00e1, m\u011bla m\u011b r\u00e1da, starala se o m\u011b, skv\u011ble va\u0159ila, koupila mi va\u0161e c\u00e9d\u00e9\u010dko a discman, podle kter\u00fdho jste m\u011b nakonec na\u0161li\u2026 mysl\u00edm, \u017ee by si nezaslou\u017eila, aby ji zav\u0159eli. Mysl\u00edm, \u017ee za to mohl on\u2026 ten jej\u00ed nad\u0159\u00edzen\u00fd,“<\/em> rozpov\u00eddala se o sv\u00fdch v\u011bznitel\u00edch. „Napadlo m\u011b, \u017ee ona je mo\u017en\u00e1 taky v\u011bze\u0148, \u017ee j\u00ed tam dr\u017e\u00ed n\u00e1sil\u00edm,“<\/em> uva\u017eovala.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vivian je mrtv\u00e1, Niky,“<\/em> rozhodl se Bill p\u0159iznat pravdu. Stejn\u011b se to nejsp\u00ed\u0161 dozv\u00ed, a\u017e je najdou. Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to bude v\u011bd\u011bt od n\u011bj. „Nejsp\u00ed\u0161 t\u011b chr\u00e1nila, aby ti jej\u00ed man\u017eel neubl\u00ed\u017eil a sama to odnesla. Ta r\u00e1na, kterou jsi sly\u0161ela, byla z jeho pistole. Snad moc netrp\u011bla, bylo to rychl\u00fd. Jeho to bolelo v\u00edc, probodla ho no\u017eem, zabili se vz\u00e1jemn\u011b. Le\u017eeli p\u0159ed dve\u0159ma, kdy\u017e jsme tam p\u0159i\u0161li. Proto jsem t\u011b musel podat Tomovi, aby ses na to nemusela d\u00edvat,“<\/em> sledoval Nikoliny o\u010di, kter\u00e9 se v tu chv\u00edli zalily slzami. M\u011bla Vivian r\u00e1da, tohle si p\u0159ece nezaslou\u017eila. Sice v\u016fbec netu\u0161ila, kv\u016fli \u010demu ji vlastn\u011b unesli, ale to j\u00ed bylo jedno. Ona by ji tomu mu\u017ei nedala, to tu\u0161ila, n\u011bco z n\u00ed vyza\u0159ovalo, co Niky uklid\u0148ovalo, i kdy\u017e se po\u0159\u00e1d b\u00e1la. Man\u017eel? On byl jej\u00ed man\u017eel? Necht\u011blo se j\u00ed tomu v\u011b\u0159it.<\/div>\n
„Je mi j\u00ed l\u00edto,“<\/em> f\u0148ukla a popot\u00e1hla. „To si nezaslou\u017eila. Hajzl jeden!“<\/em> roz\u010d\u00edlila se. Bill hned vylovil z kapsy na\u010dat\u00fd bal\u00ed\u010dek pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00ed\u010dk\u016f a podal j\u00ed ho. Jeden opatrn\u011b vyndala a vysmrkala se.<\/div>\n
„Nech si je,“<\/em> usm\u00e1l se, kdy\u017e mu kapesn\u00ed\u010dky pod\u00e1vala zp\u00e1tky.<\/div>\n
„D\u011bkuju, schov\u00e1m si je na pam\u00e1tku<\/em>,“ vr\u00e1tila mu \u00fasm\u011bv skrz slzy. Bill se rozhodl pokra\u010dovat.
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„O tom, kdo t\u011b osvobodil, se nesm\u00ed nikdo dozv\u011bd\u011bt, to u\u017e jsem ti \u0159\u00edkal. Va\u0161i u\u017e sv\u016fj slib ml\u010denlivosti dali, kdy\u017e n\u00e1s \u017e\u00e1dali o pomoc, i kdy\u017e netu\u0161\u00ed, kdo jsem, a proto t\u011b chci poprosit, abys ho dodr\u017eela taky. Kdybys cokoliv o tom, co jsi se mnou a s Tomem za\u017eila, n\u011bkomu \u0159ekla, ohrozila bys m\u011b, ale nejen m\u011b, je\u0161t\u011b spoustu lid\u00ed kolem. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee dok\u00e1\u017ee\u0161 ml\u010det?“<\/em> zvedl Bill pohled a setkal se s modr\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 ho celou dobu pozorovaly. Pokud by to nesl\u00edbila na sto procent a on by to vyc\u00edtil, byl p\u0159ipraven vymazat j\u00ed pam\u011b\u0165. Bylo to sice krajn\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, ale lep\u0161\u00ed, ne\u017e aby fanatick\u00e1 l\u00e1ska jeho fanynky ohrozila v\u0161echny \u010dleny Efka.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“<\/em> vydechla Niky. Pro n\u011bho by ud\u011blala cokoliv na sv\u011bt\u011b a nebyla by schopna ho v\u011bdom\u011b ohrozit. Nep\u0159e\u017eila by pocit viny, kter\u00fd by ji zaru\u010den\u011b zni\u010dil. Milovala ho a nep\u0159\u00e1la si nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„To je dob\u0159e, d\u011bkuju ti,“<\/em> usm\u00e1l se na ni Bill. Napojil se na jej\u00ed mysl, a kdy\u017e zaznamenal up\u0159\u00edmnost, s jakou to sl\u00edbila, uv\u011b\u0159il j\u00ed\u2026 vd\u011b\u010dn\u011b ji pohladil po ruce polo\u017een\u00e9 na stole, ani\u017e by si uv\u011bdomil, jak d\u016fv\u011brn\u00e9 je to gesto. P\u0159ekvapilo ho, kdy\u017e mu to oplatila a n\u011b\u017en\u011b mu ruku chytla do sv\u00e9. A pak to p\u0159i\u0161lo\u2026 p\u0159esn\u011b to, co necht\u011bl. C\u00edtil to ve vzduchu, tu\u0161il, \u017ee to p\u0159ijde, je\u0161t\u011b ne\u017e za\u010dala pos\u00edlat sv\u00e9 my\u0161lenky, a\u010dkoliv u\u017e se j\u00ed do hlavy ned\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 u\u017e ti to cht\u011bla \u0159\u00edct mockr\u00e1t, Bille, ale nena\u0161la jsem nikdy odvahu. Po\u0159\u00e1d ji sice je\u0161t\u011b moc nem\u00e1m, ale zkus\u00edm to,“<\/em> usm\u00e1la se rozpa\u010dit\u011b a tro\u0161ku z\u010dervenala. P\u0159ekon\u00e1vala sama sebe, kdy\u017e se zhluboka nadechla a kone\u010dn\u011b to vyslovila. „Nikdy bych ti necht\u011bla ubl\u00ed\u017eit, proto\u017ee\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026 t\u011b\u2026 moc miluju,“<\/em> sklopila stydliv\u011b o\u010di a zrudla je\u0161t\u011b o jeden stup\u00ednek. Srd\u00ed\u010dko j\u00ed bu\u0161ilo o sto \u0161est, c\u00edtila se jako by dob\u011bhla n\u011bjak\u00fd z\u00e1vod, ale p\u0159esto v sob\u011b sebrala pot\u0159ebnou odvahu. Bylo to t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si myslela, i kdy\u017e ta slova v\u016fbec nemusela p\u0159ej\u00edt p\u0159es pr\u00e1h jej\u00edch rt\u016f a poslala je jen ve form\u011b my\u0161lenky. I to bylo t\u011b\u017ek\u00e9 tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 jemu.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nechal svoji ruku v jej\u00ed, to bylo sice dobr\u00e9 znamen\u00ed, o\u010dek\u00e1vala, \u017ee ji hned vytrhne, ale kdy\u017e se odv\u00e1\u017eila k n\u011bmu pomalu zvednout pohled, okam\u017eit\u011b poznala na jeho tv\u00e1\u0159i, \u017ee je v\u0161echno ztracen\u00e9. Tu\u0161ila to, ale cht\u011bla to alespo\u0148 zkusit, aby si pak nevy\u010d\u00edtala cel\u00fd \u017eivot, \u017ee kv\u016fli sv\u00e9mu strachu p\u0159i\u0161la o n\u011bco, po \u010dem tou\u017eila tak dlouho. Bill se j\u00ed kupodivu d\u00edval do o\u010d\u00ed, ale bylo v nich vid\u011bt sp\u00ed\u0161 l\u00edtost, ne\u017e jak\u00fdkoliv jin\u00fd cit.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Niky,“<\/em> za\u010dal rozpa\u010dit\u011b odpov\u00eddat, a p\u0159itom palcem hladil konej\u0161iv\u011b jej\u00ed ruku, kter\u00e1 st\u00e1le sv\u00edrala tu jeho. T\u011b\u017eko hledal slova, necht\u011bl j\u00ed ubl\u00ed\u017eit, ale n\u011bco odpov\u011bd\u011bt musel. Rozhodl se pro polopravdu. „J\u00e1 nejsem ten spr\u00e1vn\u00fd kluk pro tebe,“<\/em> v\u00e1hav\u011b pos\u00edlal my\u0161lenky. „Vlastn\u011b nejsem pro \u017e\u00e1dnou holku ten spr\u00e1vn\u00fd kluk. Moje schopnosti, d\u00edky kter\u00fdm jsem t\u011b s br\u00e1\u0161kou zachr\u00e1nil, nejsou zadarmo. Musel jsem kv\u016fli nim n\u011bco ob\u011btovat,“<\/em> sna\u017eil se, aby pochopila, co bylo obsahem jeho ob\u011bti, ale nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj z\u00edrala. „Prost\u011b jsem musel tomu v\u0161emu ob\u011btovat\u2026“<\/em> nev\u011bd\u011bl jak d\u00e1l, bylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edct\u2026 „vztahy s d\u00edvkami,“<\/em> kone\u010dn\u011b na\u0161el vhodnou formulaci. Nemohl \u0159\u00edct, \u017ee s nimi hlavn\u011b nesm\u00ed sp\u00e1t, to se mu zd\u00e1lo p\u0159\u00edli\u0161 intimn\u00ed, mluvit o sexu bylo nevhodn\u00e9 a tohle byla snad jedin\u00e1 mo\u017en\u00e1 varianta. „Mus\u00edm z\u016fstat a\u017e do konce \u017eivota s\u00e1m,“<\/em> rychle dodal, aby Niky nenapadlo, \u017ee by d\u00edvky mohli nahradit chlapci.<\/div>\n
„Proboha,“<\/em> vydechla p\u0159ekvapen\u011b Niky. „To je mi stra\u0161n\u011b l\u00edto,“<\/em> vyhrkly j\u00ed dal\u0161\u00ed slzy do o\u010d\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomila, jakou ob\u011b\u0165 jej\u00ed zachr\u00e1nce musel podstoupit. Stiskla jeho \u0161t\u00edhlou ruku, aby mu dala najevo \u00fa\u010dast, ale Bill se na ni povzbudiv\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem to u\u017e p\u0159ed lety, zvykl jsem si na to,“<\/em> sna\u017eil se ji p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to nen\u00ed takov\u00e1 trag\u00e9die, jak to vypad\u00e1. Nemohl j\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee je zamilovan\u00fd do sv\u00e9ho bratra, i kdy\u017e by to nejrad\u0161i vyk\u0159i\u010del do cel\u00e9ho sv\u011bta. Necht\u011bl, aby si myslela, \u017ee bude cel\u00fd \u017eivot ne\u0161\u0165astn\u00fd, musela v\u011bd\u011bt, \u017ee mu to nevad\u00ed, \u017ee si zvykl. „Opravdu mi to ned\u011bl\u00e1 probl\u00e9my,“<\/em> set\u0159el slzu z jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. „Jsem \u0161\u0165astn\u00fd, m\u016f\u017eu d\u011blat n\u011bco, co ostatn\u00ed nem\u016f\u017eou. T\u0159eba te\u010f si pov\u00edd\u00e1me, ani\u017e bychom mluvili stejn\u00fdm jazykem, nen\u00ed to z\u00e1zrak?“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, je,“<\/em> f\u0148ukla Niky, „jinak bys m\u011b nemohl nikdy zachr\u00e1nit,“<\/em> dodala, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee si uv\u011bdomuje, \u010demu vd\u011b\u010d\u00ed za sv\u016fj \u017eivot. Nikdy by ji nenapadlo, \u017ee tak kr\u00e1sn\u00fd kluk bude ochotn\u00fd ob\u011btovat sv\u016fj osobn\u00ed \u017eivot n\u011b\u010demu takov\u00e9mu. Byl pro ni najednou n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. P\u0159edt\u00edm ho milovala jako hv\u011bzdu, jako n\u011bkoho, kdo kr\u00e1sn\u011b zp\u00edv\u00e1, \u00fa\u017easn\u011b vypad\u00e1 a je uvnit\u0159 ur\u010dit\u011b skv\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk, ale te\u010f\u2026 te\u010f pro ni byl absolutn\u00ed hrdina. Byla p\u0159ipravena pro n\u011bj ud\u011blat v\u0161echno, o co by ji po\u017e\u00e1dal. \u0160la by na smrt, kdyby jemu n\u011bco hrozilo, a\u010dkoliv v\u011bd\u011bla, \u017ee ho nikdy nem\u016f\u017ee m\u00edt\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak jdeme, va\u0161i jsou tu za dvacet minut,“<\/em> usm\u00e1l se Bill na Niky, kdy\u017e polo\u017eil telefon.<\/div>\n
„U\u017e? Tak brzo? Mn\u011b se je\u0161t\u011b nechce,“<\/em> za\u0161kemrala Niky, ale v\u011bd\u011bla, \u017ee sv\u00e9ho zachr\u00e1nce neukec\u00e1. Na t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch p\u011bt hodin, co spolu str\u00e1vili vedle sp\u00edc\u00edho Toma v jejich lo\u017enici, nikdy v \u017eivot\u011b nezapomene. Sm\u00e1la se, bre\u010dela, pro\u017eila tu kr\u00e1sn\u00e9 i smutn\u00e9 chv\u00edle. Celou dobu si s Billem pov\u00eddali, vypr\u00e1v\u011bl j\u00ed, jak ji nakonec na\u0161li d\u00edky n\u00e1padu, \u017ee by mohla b\u00fdt Vivian zdravotn\u00ed sestra, p\u0159edv\u00e1d\u011bl j\u00ed sv\u016fj rozhovor s drbnou Marti\u010dkou z nemocnice, ukazoval j\u00ed, co v\u0161echno u\u017e se nau\u010dil, jak h\u00fdbe lehce s \u010d\u00edmkoliv si vzpomene, a po t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch hodin\u00e1ch s n\u00edm u\u017e se nedivila snad ni\u010demu. Byl \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 vid\u011bla na n\u011bm, \u017ee m\u00e1 radost jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kdy\u017e j\u00ed m\u016f\u017ee p\u0159edv\u00e1d\u011bt svoje um\u011bn\u00ed. Nem\u011bl nikoho jin\u00e9ho krom\u011b mamky a Toma, kdo by o tom v\u011bd\u011bl a ona se stala t\u00edm t\u0159et\u00edm d\u016fv\u011brn\u00edkem, kter\u00fd m\u011bl v\u00fdsadn\u00ed pr\u00e1vo zn\u00e1t jeho tajemstv\u00ed\u2026 Byl te\u010f nejen jej\u00ed zachr\u00e1nce, ale i kamar\u00e1d. Ano\u2026 dovolil j\u00ed, aby ho tak naz\u00fdvala a pro ni to byla obrovsk\u00e1 \u010dest. L\u00e1ska, kterou k n\u011bmu c\u00edtila, byla sice st\u00e1le siln\u00e1, ale u\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee je to jin\u00fd druh l\u00e1sky. Milovala ho jako sv\u00e9ho bratra, z\u00e1le\u017eelo j\u00ed v\u00edc na jeho \u0161t\u011bst\u00ed a spokojenosti, ne\u017e na sv\u00e9 vlastn\u00ed touze po n\u011bm. Byla \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee ho mohla poznat tak zbl\u00edzka, a te\u010f u\u017e by tenhle vztah za \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd nevym\u011bnila.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill j\u00ed v\u011bnoval batoh, v kter\u00e9m si odn\u00e1\u0161ela sv\u016fj nejmilej\u0161\u00ed hrn\u00ed\u010dek, na n\u011bm\u017e p\u0159ibyl podpis i s v\u011bnov\u00e1n\u00edm, c\u00e9d\u00e9\u010dko, kter\u00e9 taky zdobil \u010dern\u00fd klikyh\u00e1k a mal\u00e9 srd\u00ed\u010dko, discman s n\u00e1vodem k pou\u017eit\u00ed, kter\u00fd byl pro Niky p\u0159ipomenut\u00edm v\u0161eho, co za\u017eila, a zbyl\u00e9 pap\u00edrov\u00e9 kapesn\u00ed\u010dky, kter\u00e9 je\u0161t\u011b von\u011bly po Billovi. Vz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed batoh Niky v \u017eivot\u011b nedr\u017eela v ruce, sv\u00edrala ho proto pevn\u011b, kdy\u017e spole\u010dn\u011b potichu opou\u0161t\u011bli pokoj.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b na\u0161lapovali temnou p\u0159eds\u00edn\u00ed, kdy\u017e uprost\u0159ed cesty ke dve\u0159\u00edm zaslechli kroky. Bylo to z chodby, n\u011bkdo se rychle bl\u00ed\u017eil k jejich spole\u010dn\u00e9mu bytu a oni ztuhli v p\u016fli kroku. Bill chytil Niky za ruku a sna\u017eil se ji rychle zahalit oblakem neviditelnosti, ale proto\u017ee se p\u0159edt\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159edv\u00e1d\u011bl, aby j\u00ed uk\u00e1zal, co v\u0161echno um\u00ed, a energie u\u017e nem\u011bl tolik, ne\u0161lo to. Byl v h\u00e1ji! Sakra! \u00dapln\u011b zpanika\u0159il, cht\u011bl se rychle vr\u00e1tit do pokoje, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee na to u\u017e je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, setk\u00e1n\u00ed se nevyhnou. Dve\u0159e se s vrznut\u00edm otev\u0159ely a v nich se objevil Gustav. Ne\u017e ale stihl rozsv\u00edtit, aby v tmav\u00e9 p\u0159eds\u00edni vid\u011bl na cestu, Bill pohotov\u011b objal Niky kolem pasu a p\u0159it\u00e1hl si ji t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Na tenhle pr\u016f\u0161vih bylo jedin\u00e9 mo\u017en\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, buben\u00edk si mus\u00ed myslet, \u017ee vyprov\u00e1z\u00ed svoji no\u010dn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu a pr\u00e1v\u011b se v soukrom\u00ed lou\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148, ale jinak to nejde, Gustav t\u011b zn\u00e1 z novin,“<\/em> rychle poslal my\u0161lenku, ale to u\u017e Niky obj\u00edmal a l\u00edbal tak \u0161ikovn\u011b, aby j\u00ed buben\u00edk nem\u011bl \u0161anci vid\u011bt do obli\u010deje.<\/div>\n
Niky byla v \u0161oku, neschopn\u00e1 reagovat na vzniklou situaci, kdy\u017e uc\u00edtila tak zbl\u00edzka jeho v\u016fni a vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011bkk\u00e9 rty na t\u011bch sv\u00fdch. M\u00e1lem upadla, jak se j\u00ed podlomila kolena, a kdyby ji Bill p\u0159i l\u00edb\u00e1n\u00ed nedr\u017eel pevn\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 by se porou\u010dela i se sv\u00fdm vz\u00e1cn\u00fdm batohem k zemi. Bylo to n\u011bco n\u00e1dhern\u00e9ho\u2026 n\u011bco, v co u\u017e v\u016fbec nedoufala, \u017ee se j\u00ed spln\u00ed, a te\u010f tu stoj\u00ed, on ji l\u00edb\u00e1 a\u2026 najednou byl konec. Gustav rychle profr\u010del kolem nich, jen omluvn\u011b zahu\u010del: „Sorry, Bille, nebudu ru\u0161it,“ a zmizel ve sv\u00e9m pokoji. Cel\u00e9 to trvalo deset vte\u0159in, p\u0159esto se z toho po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nemohla vzpamatovat, i kdy\u017e u\u017e ji Bill d\u00e1vno pustil a rozpa\u010dit\u011b se usm\u00edval.<\/div>\n
„Promi\u0148, nep\u0159i\u0161el jsem na nic lep\u0161\u00edho. Nezlob\u00ed\u0161 se na m\u011b?“<\/em> pos\u00edlal j\u00ed my\u0161lenky a \u010dekal na n\u011bjakou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Ne\u2026 ne\u2026 neomlouvej se,“<\/em> kone\u010dn\u011b z n\u00ed vylezlo, „l\u00edb\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u011b,“<\/em> dodala je\u0161t\u011b se zasn\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem v tv\u00e1\u0159i, jak byla vykulen\u00e1 ze sv\u00e9ho prvn\u00edho polibku v \u017eivot\u011b. Je\u0161t\u011b nikdy se s klukem nel\u00edbala, v\u017edycky snila o tom, \u017ee prvn\u00ed bude Bill, a te\u010f byla absolutn\u011b vy\u0159\u00edzen\u00e1 z toho, \u017ee i tenhle sen se j\u00ed splnil. P\u0159ipadala si jako v poh\u00e1dce.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“<\/em> odpov\u011bd\u011bl nesm\u011ble Bill a chytil ji za ruku. Bylo mu celkem trapn\u011b, ale nedalo se nic jin\u00e9ho d\u011blat, Gustav m\u011bl skv\u011blou pam\u011b\u0165 na tv\u00e1\u0159e a mohl by ho d\u00edky n\u00ed odhalit. „Mus\u00edme j\u00edt, snad u\u017e nikoho nepotk\u00e1me, Georg zaru\u010den\u011b je\u0161t\u011b chrn\u00ed a ostatn\u00ed p\u0159ijdou a\u017e ve dv\u011b,“<\/em> sna\u017eil se to cel\u00e9 zamluvit a t\u00e1hl zkoprn\u011blou Niky za sebou. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e bude po v\u0161em, tou\u017eil po tom se kone\u010dn\u011b stulit k Tomovi a odpo\u010d\u00edvat s n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Sl\u00e1va,“ oddechl si Tom, kdy\u017e za nimi zapadly dve\u0159e pokoje. Poda\u0159ilo se jim bez nehody propl\u00ed\u017eit ztemn\u011bl\u00fdm domem, nikoho nepotkali a u\u017e bylo t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e9, \u017ee se v\u0161e poda\u0159ilo utajit. Skoro to vypadalo, jako by nad nimi st\u00e1l and\u011bl str\u00e1\u017en\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-15767","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15767","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15767"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15767\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15767"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15767"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15767"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}