{"id":15768,"date":"2008-12-15T16:00:00","date_gmt":"2008-12-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15732"},"modified":"2008-12-15T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-15T15:00:00","slug":"ani-snih-nenabizi-pomoc","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/15\/ani-snih-nenabizi-pomoc\/","title":{"rendered":"Ani sn\u00edh nenab\u00edz\u00ed pomoc"},"content":{"rendered":"<div style=\"false\">\n<div>autor: <strong>Ter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n<div><em>(A\/N: Pov\u00eddka o propojen\u00ed dvou r\u016fzn\u00fdch \u010dasoprostorov\u00fdch dimenz\u00ed. Nen\u00ed to sen a nen\u00ed to snadno pochopiteln\u00e9.)<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>Nesn\u011b\u017e\u00ed. Za okny se jen sn\u00e1\u0161ej\u00ed posledn\u00ed listy z opelichan\u00fdch strom\u016f, kter\u00e9 se zd\u00e1nliv\u011b pevn\u011b kol\u00e9baj\u00ed ve v\u011btru. Za oknem panelov\u00e9ho domu, modern\u011b stav\u011bn\u00e9ho, se kr\u010d\u00ed n\u011bjak\u00fd st\u00edn. \u010clov\u011bk proch\u00e1zej\u00edc\u00ed ulic\u00ed by mo\u017en\u00e1 \u0159ekl, \u017ee je to st\u00edn zv\u00ed\u0159ete \u010di n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, zm\u00fdlil by se tak nebo onak. Za oknem na ply\u0161ov\u00e9m k\u0159es\u00edlku sed\u011bl chlapec, kter\u00e9mu nebylo v\u00edce jak devaten\u00e1ct let. P\u0159ikr\u010doval se jako zaj\u00edc, kter\u00fd se n\u00e1hodn\u011b ocitl v pasti. Net\u0159\u00e1sl se, ani nemrkal. Nejevil \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky \u017eivota, lid\u00e9 nezasv\u011bcen\u00ed by \u0159ekli, \u017ee je mrtv\u00fd. Ov\u0161em posmrtn\u00e1 ztuhlost se jasn\u011b mohla vylou\u010dit, kdy\u017e doslova t\u0159\u00edskly dve\u0159e a chlapec se leknut\u00edm zat\u0159\u00e1sl.<\/div>\n<div>,,Debile,&#8220; ulevil si a znovu se zakoukal na rozsv\u00edcenou ulici. Za n\u00edm se potichu p\u0159ipl\u00ed\u017eil dal\u0161\u00ed chlapec.<\/div>\n<div>,,Ahoj, Tome!&#8220; zvolal radostn\u011b chlapec, jen\u017e tak nemor\u00e1ln\u011b vyru\u0161il Toma z obdivov\u00e1n\u00ed osv\u011btlen\u00ed ulice. Tom jen k\u00fdvl na pozdrav a znovu zap\u0159em\u00fd\u0161lel, jak asi vypadaj\u00ed elektrick\u00e9 dr\u00e1ty a jak moc velk\u00e9 maj\u00ed nap\u011bt\u00ed. Znovu se lekl, kdy\u017e se za jeho z\u00e1dy ozvaly t\u00f3ny dnes u\u017e legend\u00e1rn\u00ed skupiny:<\/div>\n<hr \/>\n<div><em>Help, i need somebody<\/em><\/div>\n<div><em>Help, not just anybody<\/em><\/div>\n<div><em>Help, you know I need someone<\/em><\/div>\n<div><em>Help!<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>Znovu j\u00edm ot\u0159\u00e1slo leknut\u00ed, ale r\u00e1d se zaposlouchal do slov skupiny The Beatles. N\u011bkdo p\u00edse\u0148 ztlumil jen na tich\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed a Tom usly\u0161el u m\u00edsta, kde se oz\u00fdvala ona lahodn\u00e1 hudba, t\u011b\u017ek\u00fd povzdech. P\u0159iv\u0159el o\u010di a sna\u017eil se zadr\u017eet slzy. <em>Dal\u0161\u00ed d\u016fkaz, \u017ee nejsem mrtv\u00fd,<\/em> pomyslel si.<\/div>\n<div>,,<em>Bohu\u017eel,&#8220;<\/em> dodal vz\u00e1p\u011bt\u00ed, ale nejsp\u00ed\u0161 si neuv\u011bdomil, \u017ee to vy\u0159kl nahlas. To p\u016fsobilo jako nakopnut\u00ed jeho bratra a ten se okam\u017eit\u011b p\u0159ipl\u00ed\u017eil za Tomova z\u00e1da. Tom c\u00edtil pohyb a znovu o\u010dek\u00e1val p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 leknut\u00ed, a tak zav\u0159el o\u010di. T\u00edm ov\u0161em necht\u011bn\u011b vytla\u010dil zadr\u017eovanou slzu, kter\u00e1 se mu svezla po nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a stekla dol\u016f na jeho kostkovanou deku. Znenad\u00e1n\u00ed promluvil:<\/div>\n<div>,,Necht\u011bl bys n\u011bkdy sv\u011bt bez v\u0161ech p\u0159\u00edstroj\u016f, bez elektriky, bez t\u011bch zkurven\u00fdch v\u011bdc\u016f, Bille?&#8220; Bill se na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edval a malinko skr\u010dil \u010delo, \u010d\u00edm\u017e se mu na \u010dele vytvo\u0159ily dv\u011b starostliv\u00e9 vr\u00e1sky.<\/div>\n<div>,,D\u011bl\u00e1\u0161 si legraci, \u017ee jo, Tome?&#8220; Tom se usm\u00e1l omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd m\u011bl nazna\u010dovat, \u017ee nerad obt\u011b\u017eoval. A Bill to poznal. Znal tyto jeho \u00fasm\u011bvy. Jeden \u0159\u00edkal, <em>d\u011bl\u00e1m si z tebe legraci, nemla\u0165 m\u011b<\/em>, dal\u0161\u00ed zase <em>jsem nejv\u011bt\u0161\u00ed borec a te\u010f m\u011b nic nerozhod\u00ed<\/em>, ale tenhle Bill tak \u00fapln\u011b neznal. Ne v t\u00e9hle podob\u011b. Zamra\u010dil se, p\u0159iklekl si vedle bratrova k\u0159esla. Chytil jej za ruku a pol\u00edbil j\u00ed. Tom nerv\u00f3zn\u011b ucukl. Bill sklopil o\u010di a znovu p\u0159it\u00e1hl jeho ruku, kterou nyn\u00ed ope\u010dov\u00e1val jako by byla ze zlata. Znovu j\u00ed pol\u00edbil, ov\u0161em Tom u\u017e neucukl, m\u00edsto toho si te\u010f bolestn\u011b skous\u00e1val spodn\u00ed ret, c\u00edtil lehk\u00e9, jako pavou\u010d\u00ed no\u017eky, polibky, p\u0159iv\u0159el o\u010di a\u2026<\/p>\n<\/div>\n<div>Ze span\u00ed si z\u00edvl a prot\u00e1hnul se v m\u011bkk\u00e9 posteli. Hodiny zvan\u00e9 kuka\u010dky zrovna odb\u00edjely osm hodin r\u00e1no. Tom se posadil a rozkoukal. Dneska toho mus\u00ed hodn\u011b ud\u011blat. Chod\u00ed u\u017e na univerzitu, kter\u00e1 je jen p\u00e1r krok\u016f od jeho byte\u010dku, kter\u00fd nazval <em>my\u0161\u00ed d\u00edra<\/em>. \u0160kola mu za\u010d\u00ednala a\u017e v deset a on musel dojet na sv\u00e9m kole do obchodu, kde si cht\u011bl koupit nov\u00e9 hodinky. Rodi\u010de mu kone\u010dn\u011b poslali p\u00e1r pen\u011bz a on vyhodnotil situaci jako velice zoufalou, kdy\u017e se nem\u016f\u017ee kdykoliv pod\u00edvat na hodinky. Chce ty kr\u00e1sn\u00e9, pozlacen\u00e9, otv\u00edrac\u00ed a s \u0159et\u00edzkem. Tom nevypadal jako jin\u00ed chlapci jeho doby. Nosil konzervativn\u00ed oblek, to ano, ale tak\u00e9 si dok\u00e1zal nazout d\u0159ev\u00e1ky, kter\u00e9 se snad u\u017e ani nevyr\u00e1b\u011bly. Nyn\u00ed vyj\u00ed\u017ed\u011bl na sv\u00e9m dvoukolov\u00e9m kole, kter\u00e9 bylo jeho vlastn\u00ed p\u00fdcha. P\u0159edn\u00ed kolo velik\u00e9 a zadn\u00ed tak malink\u00e9, \u017ee jezdit na n\u011bm byla sebevra\u017eda, jak jednou \u0159ekl Tom\u016fv bratr, ale Tom na nic nedbal, byl r\u00e1d, bylo um\u011bn\u00ed na n\u011bm jezdit a moc se jich nevyskytovalo. Byl prost\u011b jeden z t\u011bch modern\u00edch pr\u016fkopn\u00edk\u016f, d\u00e1-li se to tak \u0159\u00edct.<\/div>\n<div>Kdy\u017e dorazil k obchodu Hodin\u00e1\u0159stv\u00ed, uli\u010dnicky se u\u0161kl\u00edbl a sestoupil z kola, jako by sesed\u00e1val z velev\u00e1\u017een\u00e9ho z\u00e1vodn\u00edho kon\u011b. Svoj\u00ed chloubu, kolo, p\u0159iv\u00e1zal \u0159et\u011bzem se z\u00e1mkem ke sloupu, kter\u00fd k tomu u\u017e jaksi tak nedobrovoln\u011b slou\u017eil. Chv\u00edli post\u00e1val p\u0159ed v\u00fdlohou a prohl\u00ed\u017eel si hodinky. Ty, kter\u00e9 cht\u011bl, m\u011bli v r\u016fzn\u00fdch barv\u00e1ch, hn\u011bd\u00e1, m\u011bd\u011bn\u00e1, st\u0159\u00edbrn\u00e1, mahagonov\u00e1, jantarov\u00e1, rub\u00ednov\u00e1, ale on vid\u011bl jen jedny, pozlacen\u00e9.<\/div>\n<div>,,Zdrav\u00edm t\u011b, brat\u0159e!&#8220; zvolal na n\u011bj Bill na druh\u00e9 stran\u011b ulice. Lid\u00e9 se ot\u00e1\u010deli, co je to za ru\u0161\u00edc\u00edho \u010dlov\u011bka, tahle doba byla velice konzervativn\u00ed, proto se lid\u00e9 ot\u00e1\u010deli. Tom jen na Billa zam\u00e1val a zrudnul a\u017e za u\u0161ima. I kdy\u017e necht\u011bl, musel si p\u0159iznat, \u017ee se za bratra n\u011bkdy styd\u00ed. Oto\u010dil se a zav\u00fdskl, proto\u017ee jeho bratr byl t\u011bsn\u011b u n\u011bj.<\/div>\n<div>,,Co to\u2026?&#8220; usm\u00edval se, ale vid\u011bl v bratrov\u00fdch o\u010d\u00edch n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, uli\u010dnick\u00e9ho. Vid\u011bl jeho skousnut\u00fd ret a bloud\u00edc\u00ed o\u010di, kter\u00e9 se ne a ne setkat s t\u011bmi jeho. P\u0159ipadalo jim, \u017ee jsou na sv\u011bt\u011b sami, a taky \u017ee byli. Tom se se strachem d\u00edval za bratrova z\u00e1da. Nikde nebyli ti lid\u00e9, kte\u0159\u00ed nemohli uv\u011b\u0159it zvl\u00e1\u0161tnosti, kter\u00e1 opl\u00fdvala kolem Billa. Bill otev\u0159el, od neust\u00e1l\u00e9ho skous\u00e1v\u00e1n\u00ed si jich, narudl\u00e9 rty a pod\u00edval se na Toma. Tak jako by se nic nestalo.<\/div>\n<div>,,Tys pro n\u00e1s za\u0159\u00eddil cel\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd sv\u011bt? Jen pro n\u00e1s dva?&#8220; zeptal se a tak p\u0159ehlu\u0161il hluchotu ulice, kter\u00e1 byla tak moc nesnesiteln\u00e1. Tom nepatrn\u011b k\u00fdvl. Neud\u011blal to, jen si to p\u0159\u00e1l, ale cht\u011bl Billovi dok\u00e1zat, \u017ee nen\u00ed takov\u00e1 nula, \u017ee i on um\u00ed z\u00edskat pro n\u011bj cel\u00fd sv\u011bt. Bill se vysoce zasm\u00e1l. Jeho o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily a jeho ruce nyn\u00ed bloumaly po Tomov\u011b t\u011ble.<\/div>\n<div>,,Chci ti dok\u00e1zat\u2026 \u017ee ani j\u00e1 nejsem tak neschopn\u00fd, poj\u010f,&#8220; \u0159ekl Bill a vzal Toma za ruku. Ve\u0161li do obchodu, a jejich p\u0159\u00edchod ohl\u00e1sil zvonek zav\u011b\u0161en\u00fd nad dve\u0159mi. Tom nevid\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9ho prodava\u010de, i kdy\u017e Bill s n\u011bk\u00fdm mluvil. On nevid\u011bl nikoho, vid\u011bl jen, jak se zlat\u00e9, \u0159et\u00edzkov\u00e9 hodinky vzn\u00e1\u0161\u00ed u jeho hlavy a let\u00ed do Billovy dlan\u011b. Ozvalo se jen lehk\u00e9 klapnut\u00ed, kdy\u017e je Bill zav\u0159el. Pod\u00edval se na strnul\u00e9ho Toma a usm\u00e1l se. P\u0159i\u0161el k n\u011bmu a jemn\u011b ho vzal za ruku. Nazna\u010dil, aby ji Tom otev\u0159el a ten to tak\u00e9 ud\u011blal. Nebyl ve stavu, kdy by se mu cht\u011blo kl\u00e1st odpor. Do rozev\u0159en\u00e9 dlan\u011b mu Bill vlo\u017eil n\u011bco chladn\u00e9ho. Tom nev\u011bd\u011bl co, proto\u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl o\u010di spustit z bratrov\u00fdch rt\u016f. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017eil pod\u00edvat do dlan\u011b, vid\u011bl mal\u00e9 zlat\u00e9 hodinky a usm\u00e1l se.<\/div>\n<div>,,Ode m\u011b, pro tebe\u2026 Ty p\u0159eci v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nem\u016f\u017eu nikdy opustit a \u017ee t\u011b neskute\u010dn\u011b-&#8220; Bill znenad\u00e1n\u00ed nedokon\u010dil, co cht\u011bl \u0159\u00edct a l\u00edbal znovu bratrovi ruce. Tom se zd\u011b\u0161en\u011b d\u00edval a poci\u0165oval chu\u0165 sp\u00e1t, zav\u0159el o\u010di a\u2026<\/p>\n<\/div>\n<div>Slzy mu tekly jako hr\u00e1\u0161ky. Ne zelen\u00e9, tyhle byly pr\u016fhledn\u00e9. A Bill mu neust\u00e1le tiskl ruce ve sv\u00fdch a pokl\u00e1dal je sladk\u00fdmi polibky.<\/div>\n<div>,,I j\u00e1 dok\u00e1\u017ei pro n\u00e1s za\u0159\u00eddit cel\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd sv\u011bt\u2026&#8220; promluvil Tom a Bill se mu jen pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Setkaly se dva pohledy, kter\u00e9 nesnesiteln\u011b dlouho \u010dekaly, a\u017e se kone\u010dn\u011b ty tup\u00e9 mozky rozhoupou. Do\u010dkaly se. Splynuly rty, kter\u00e9 se nikdy sebe nem\u011bly dotknout. Splynula srdce, kter\u00e1 m\u011bla b\u00fdt spojen\u00e1 jen v mate\u0159sk\u00e9m l\u016fn\u011b. Vznikl polibek tak n\u011b\u017en\u00fd, tak horce spaluj\u00edc\u00ed, tak srdcov\u00fd.<\/div>\n<div>Tom si s\u00e1hl do kapsy, kde c\u00edtil n\u011bco chladn\u00e9ho. Chladn\u00fd kov. Vyt\u00e1hl jej a zvedl jej p\u0159ed obli\u010dej, od Billa se v\u0161ak neodpojil. Udiven\u011b p\u0159estal l\u00edbat. Byly tam.<\/div>\n<div><em>Mal\u00e9, \u0159et\u00edzkov\u00e9, kapesn\u00ed hodinky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>autor: <strong>Ter<\/strong><\/div>\n<div>betaread: <strong>Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Ter (A\/N: Pov\u00eddka o propojen\u00ed dvou r\u016fzn\u00fdch \u010dasoprostorov\u00fdch dimenz\u00ed. Nen\u00ed to sen a nen\u00ed to snadno pochopiteln\u00e9.) Nesn\u011b\u017e\u00ed. Za okny se jen sn\u00e1\u0161ej\u00ed posledn\u00ed listy z opelichan\u00fdch strom\u016f, kter\u00e9 se zd\u00e1nliv\u011b pevn\u011b kol\u00e9baj\u00ed ve v\u011btru. Za oknem panelov\u00e9ho domu, modern\u011b stav\u011bn\u00e9ho,<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/15\/ani-snih-nenabizi-pomoc\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-15768","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15768","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15768"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15768\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15768"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15768"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15768"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}