{"id":15774,"date":"2008-12-14T16:00:00","date_gmt":"2008-12-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15738"},"modified":"2008-12-14T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-14T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/14\/chaos-v-dusi-19\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 19."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Probudilo m\u011b \u0161tiplav\u00e9 plesk\u00e1n\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch. Nev\u011bd\u011bl jsem, kdo m\u011b to fackuje a u\u017e v\u016fbec jsem netu\u0161il, pro\u010d mi to d\u011blaj\u00ed. Copak toho je\u0161t\u011b nemaj\u00ed dost? Nejd\u0159\u00edve David, te\u010f ten jeho pomstychtiv\u00fd kump\u00e1n\u2026 Bude je to je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho bavit, takhle m\u011b pomalinku mu\u010dit? M\u00edsto toho, aby m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b jednou mocnou ranou zabili jako Toma?<\/div>\n
„Bille\u2026 No tak, Bille\u2026 Prober se\u2026 U\u017e je to dobr\u00fd\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
\u0160t\u00edp\u00e1n\u00ed na tv\u00e1\u0159\u00edch lehce zintenzivnilo, a a\u010d byly r\u00e1ny d\u016frazn\u00e9, nebyly tak siln\u00e9, aby mi ubl\u00ed\u017eily. Zast\u00e9nal jsem a nepatrn\u011b zam\u017eoural kolem sebe.<\/div>\n
„Bille! Bille, jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ ozval se nade mnou ustaran\u00fd hlas.<\/div>\n
Rozev\u0159el jsem o\u010di kone\u010dn\u011b naplno a vid\u011bl starostlivou tv\u00e1\u0159 Sakiho. To on m\u011b z\u0159ejm\u011b pleskal do tv\u00e1\u0159\u00ed. Kdesi za n\u00edm jsem je\u0161t\u011b spat\u0159il dva na\u0161e bodyguardy, ale n\u011bjak jsem je nedok\u00e1zal bl\u00ed\u017ee identifikovat. Pouze jsem vy\u010derpan\u011b spo\u010d\u00edval na hebk\u00e9m tr\u00e1vn\u00edku a la\u010dn\u011b nas\u00e1val \u010derstv\u00fd vzduch, kter\u00fd byl je\u0161t\u011b chladn\u00fd po mrholen\u00ed, a u\u017e\u00edval si ten pocit, \u017ee nec\u00edt\u00edm ani z\u00e1van \u0161tiplav\u00e9ho kou\u0159e. Uplynulo snad n\u011bkolik minut nebo hodin, ne\u017e jsem se jak\u017e tak\u017e vzpamatoval. Saki sed\u011bl po\u0159\u00e1d na zemi vedle m\u011b na sv\u00e9 mikin\u011b, kde\u017eto j\u00e1 zaznamenal pod sv\u00fdm t\u011blem jeho velik\u00e1nskou bundu, a to, jak smutn\u011b m\u011b sledoval.<\/div>\n
\n
„Jak\u2026 jak jste se sem dostali?“ zeptal jsem se hlasem, kter\u00fd v\u016fbec nebyl tak pevn\u00fd, jako v\u017edycky.<\/div>\n
„No jeli jsme zrovna kolem va\u0161eho domu, cht\u011bli jsme se k v\u00e1m stavit a zkontrolovat, jestli je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl mi. „Jen\u017ee Tomovo auto nikde nebylo a tys zrovna n\u011bkam vyj\u00ed\u017ed\u011bl. A v\u0161imli jsme si, \u017ee za tebou vyjelo je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 auto, kter\u00e9 t\u011b sledovalo. Tak jsme dojeli a\u017e k Davidovu domu. Vid\u011bli jsme t\u011b, jak v n\u011bm miz\u00ed\u0161, a pak z toho auta vylezl n\u011bjakej chlap, celej v \u010dern\u00fdm, a \u0161el za tebou. Nev\u011bd\u011bli jsme, co je to za\u010d, tak jsme \u0161li do domu. Nev\u011bd\u011bli jsme ale, do jak\u00e9 m\u00edstnosti jste zmizeli, tak jsme za\u010dali d\u016fm prohled\u00e1vat nap\u0159ed dole\u2026 Pak jsme sly\u0161eli nap\u0159ed \u0159ev a pak dva v\u00fdst\u0159ely. Hned jak jsme zaslechli ten tv\u016fj k\u0159ik, tak jsme se rozeb\u011bhli nahoru, jen\u017ee jak naschv\u00e1l po tom druh\u00e9m schodi\u0161ti, po tom, co tam vede z ob\u00fdv\u00e1ku, ne po tom chodbov\u00fdm\u2026 Ale on \u0161el s tebou asi po tom chodbov\u00fdm, proto\u017ee kdy\u017e jsme se dostali nahoru, nikde nebyl nikdo, jen Tom, kter\u00fd\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Stra\u0161liv\u011b jsem zbledl a vyjekl, a do o\u010d\u00ed se mi nahrnuly slzy. V\u011bd\u011bl jsem, co te\u010f \u0159ekne, a nebyl jsem si jist\u00fd, jestli to v\u016fbec chci sly\u0161et\u2026 Vlastn\u011b ani nechci! I kdy\u017e v\u00edm, \u017ee Tom je pravd\u011bpodobn\u011b mrtv\u00fd, po\u0159\u00e1d jsem kdesi hluboko v srd\u00ed\u010dku tajn\u011b doufal, \u017ee zb\u00fdv\u00e1 drobou\u010dk\u00fd st\u0159\u00edpek nad\u011bje, \u017ee snad je\u0161t\u011b \u017eije\u2026 Necht\u011bl jsem, aby mi ten k\u0159ehk\u00fd st\u0159\u00edpek Saki rozbil jednou prov\u017edycky\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Asi si v\u0161iml m\u00e9ho v\u00fdrazu. Polo\u017eil mi ruku kolem ramen, kdy\u017e mi pomohl do sedu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to te\u010f pro tebe bude hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9,“ pokra\u010doval tich\u00fdm hlasem a j\u00e1 hlasit\u011b vzlykl, kdy\u017e jsem se pokusil si h\u0159betem ruky ot\u0159\u00edt o\u010di. Ale nem\u011blo to smysl, slz bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. Nechal jsem je tedy voln\u011b st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159i, zat\u00edmco kolem m\u011b za\u010dalo lehce v\u00ed\u0159it posledn\u00ed list\u00ed, kter\u00e9 listopadov\u00fd v\u00edtr shazoval ze strom\u016f.<\/div>\n
„Ale ty to ur\u010dit\u011b zvl\u00e1dne\u0161, v\u011b\u0159\u00edm ti,“ pohl\u00e9dl mi do o\u010d\u00ed. „Ty dva t\u00fddny to vydr\u017e\u00ed\u0161, a pak u\u017e by to mohlo b\u00fdt v pohod\u011b\u2026 Pokud nenastanou komplikace\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b jsem na n\u011bj pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Co\u2026 co t\u00edm mysl\u00ed\u0161? Dva t\u00fddny\u2026 komplikace\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„No,“ zarazil se Saki. „To, \u017ee te\u010f bude\u0161 doma dva t\u00fddny s\u00e1m! V nemocnici \u0159\u00edkali, \u017ee m\u011bl Tom sice hodn\u011b na kah\u00e1nku, ale je\u0161t\u011b se jim povedlo ho zachr\u00e1nit. Prozat\u00edm ho dr\u017e\u00ed v um\u011bl\u00e9m sp\u00e1nku a na d\u00fdchac\u00edch p\u0159\u00edstroj\u00edch, proto\u017ee kulka mu prost\u0159elila pl\u00edci, ale na\u0161t\u011bst\u00ed minula srdce a Toma se povedlo dopravit do nemocnice opravdu za minutu dvan\u00e1ct. Je\u0161t\u011b dva dny ho pr\u00fd budou dr\u017eet ve sp\u00e1nku, a pokud se v\u0161echno bude hojit spr\u00e1vn\u011b, tak by ho popoz\u00edt\u0159\u00ed mohli probudit\u2026 Kdy\u017e nenastanou komplikace, tak by ho po dvou t\u00fddnech mohli pustit dom\u016f, pr\u00fd to byl \u010dist\u00fd pr\u016fst\u0159el, kter\u00fd toho moc nepo\u0161kodil, a\u017e na tu ztr\u00e1tu krve\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Zbytek jeho monologu o tom, jak si v\u0161imli, kdy\u017e se koukli z okna, \u017ee jsem v bezv\u011bdom\u00ed a ten chl\u00e1pek m\u011b nese do auta, o tom, jak ho sledovali a\u017e sem, jak ho p\u0159emohli a p\u0159edali policii, a jak m\u011b na posledn\u00ed mo\u017enou chv\u00edli zachr\u00e1nili, jsem vn\u00edmal u\u017e jen na p\u016fl ucha. Hlava se mi za\u010dala motat \u0161t\u011bst\u00edm, jako bych nar\u00e1z vypil deset pan\u00e1k\u016f. Tom \u017eije! Sice bylo skoro pozd\u011b, ale zachr\u00e1nili ho! Zachr\u00e1nili m\u00e9ho brat\u0159\u00ed\u010dka, kter\u00fd se pro m\u011b ob\u011btoval! Pl\u00e1\u010d zoufalstv\u00ed nahrazovaly slzy \u00falevy a radosti, kdy\u017e jsem se nechal Sakim zvednout na sv\u00e9 vratk\u00e9 nohy a dov\u00e9st do auta. S\u00e1m se posadil vedle m\u011b, kdy\u017e se auto rozjelo.<\/div>\n
„Ty si dneska v t\u00e9 nemocnici taky pole\u017e\u00ed\u0161,“ ozn\u00e1mil mi. „Za\u017eil jsi toho v tak kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b tolik, \u017ee t\u011b rad\u0161i nech\u00e1m cel\u00e9ho prozkoumat, zda je opravdu v\u0161echno ok, aby se n\u011bco nep\u0159ehl\u00e9dlo\u2026 Abys pak nem\u011bl pozd\u011bji komplikace\u2026 Ale mysl\u00edm, \u017ee t\u011b z\u00edtra nechaj\u00ed j\u00edt dom\u016f\u2026 Jen abys tam byl p\u0159es noc pro jistotu na pozorov\u00e1n\u00ed, souhlas\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
„T\u0159eba,“ pokr\u010dil jsem rameny a op\u0159el \u010delo o sklo auta.<\/div>\n
Za\u010dala na m\u011b padat t\u00ed\u017eiv\u00e1 \u00fanava. Otupovala m\u00e9 smysly natolik, \u017ee jsem ani nenam\u00edtal nic proti pobytu v nemocnici, co\u017e bych za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed asi zarazil hned, jak by to n\u011bkoho napadlo. Aspo\u0148 budu bl\u00ed\u017e k Tomovi. Ta cesta se zd\u00e1la b\u00fdt tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouh\u00e1, nev\u00edm, jestli to bylo tou rovnou silnic\u00ed nebo moj\u00ed \u00fanavou, ale kupodivu, a\u010d to b\u011b\u017en\u011b b\u00fdvalo naopak, jsem si nechal ve\u0161ker\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 prohl\u00eddky a testy a zkoum\u00e1n\u00ed a podobn\u00e9 blbosti ud\u011blat bez jedin\u00e9 n\u00e1mitky, bez jedin\u00e9ho protestu, ba dokonce bez jedin\u00e9ho nesouhlasn\u00e9ho pok\u0159iven\u00ed obo\u010d\u00ed. Z\u0159ejm\u011b to p\u0159ekvapilo i Sakiho, kdy\u017e se za mnou p\u0159i\u0161el pod\u00edvat. To u\u017e jsem le\u017eel v posteli, zachumlan\u00fd v pe\u0159in\u00e1ch, a nemohl se do\u010dkat z\u00edt\u0159ka. Sl\u00edbili mi toti\u017e, \u017ee se budu sm\u011bt pod\u00edvat za Tomem\u2026 A co v\u00edc, dovolili mi z\u016fstat na jeho pokoji po celou dobu jeho pobytu tady!<\/div>\n
Tak tohle je ta nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nka toho b\u00fdt celebritou<\/em>, usm\u00e1l jsem se v duchu, kdy\u017e u\u017e jsem us\u00ednal. Kdy\u017e mi dovolili z\u016fstat od z\u00edt\u0159ka u Toma\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Vzbudil jsem se u\u017e p\u0159ed \u0161estou hodinou rann\u00ed, \u010dil\u00fd jako radioaktivn\u00ed rybi\u010dka. U\u017e dlouho se nestalo, \u017ee by na m\u011b m\u011blo p\u00e1r hodin sp\u00e1nku takhle blahod\u00e1rn\u00fd a dob\u00edjec\u00ed \u00fa\u010dinek, a j\u00e1 se po probuzen\u00ed c\u00edtil jako znovuzrozen\u00fd. Le\u017eel jsem v pe\u0159in\u00e1ch a u\u017e\u00edval si ten pocit, \u017ee se mi po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b nic nezd\u00e1lo. I kdy\u017e, t\u0159eba to bylo t\u00edm, \u017ee do m\u011b mohli p\u0159ed span\u00edm n\u011bco p\u00edchnout nebo dali n\u011bjak\u00e9 kapky do m\u00e9ho \u010daje, kter\u00fd mi sem p\u0159ed span\u00edm donesli, nev\u00edm, byl jsem ve\u010der natolik zmo\u017een\u00fd, \u017ee jsem je v\u016fbec nevn\u00edmal.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chvilku jsem jen tak poleh\u00e1val, ne\u017e jsem se na posteli posadil. Zdravou rukou jsem se podrbal ve vlasech, z\u00edvl si tak mocn\u011b, \u017ee mi muselo b\u00fdt vid\u011bt snad a\u017e do \u017ealudku a ani\u017e bych se p\u0159evl\u00e9kal z p\u016fj\u010den\u00e9ho nemocni\u010dn\u00edho py\u017eama do civilu, stiskl jsem chladnou kliku pokoje a vykoukl ze dve\u0159\u00ed. Nikde nikdo. V\u00fdborn\u011b, tak se mi to l\u00edb\u00ed. Opatrn\u00fdm ko\u010di\u010d\u00edm krokem jsem se propl\u00ed\u017eil celou chodbou pod\u00e9l jednotliv\u00fdch pokoj\u016f, sleduj\u00edc jmenovky pacient\u016f, kter\u00e9 byly zvenku napsan\u00e9 na dve\u0159\u00edch. Skoro v\u0161echny pokoje byly pr\u00e1zdn\u00e9. A\u017e na ten posledn\u00ed, kde se mi rozbu\u0161ilo srdce pot\u00e9, co jsem spat\u0159il uhlov\u011b \u010dern\u00e1 p\u00edsmena na sn\u011bhob\u00edl\u00e9m pap\u00edru, oznamuj\u00edc\u00ed, \u017ee na tomto pokoji le\u017e\u00ed Tom Kaulitz\u2026 Zhluboka jsem se nadechl, ve\u0161el dovnit\u0159\u2026 a za\u0159val jsem hr\u016fzou.<\/div>\n
Tom le\u017eel na posteli, b\u00edl\u00fd jako st\u011bna. Rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 dredy mu zvolna spo\u010d\u00edvaly kolem kr\u00e1sn\u00e9ho obli\u010deje, jen\u017e vypadal tak bezbrann\u011b. Do nosu mu vedly n\u011bjak\u00e9 pr\u016fhledn\u00e9 hadi\u010dky, kter\u00e9 m\u011bl upevn\u011bn\u00e9 za u\u0161ima a hrozily, \u017ee a\u010dkoliv byly tenk\u00e9, tak rozdrt\u00ed ten jemn\u00fd k\u0159ehk\u00fd obli\u010dej pod nimi jako nic. Dal\u0161\u00ed hadi\u010dky byly napojeny na p\u0159\u00edsavk\u00e1ch, jimi\u017e m\u011bl Tom posetou nep\u0159ikrytou \u010d\u00e1st hrudn\u00edku, a vedly sm\u011brem k p\u00edpaj\u00edc\u00edmu monitoru, na n\u011bm\u017e se zobrazovaly r\u016fzn\u011b klikat\u00e9 k\u0159ivky. Pod p\u0159\u00edsavkami, t\u011bsn\u011b nad pe\u0159inou, vykukoval b\u011blostn\u00fd obvaz, jen\u017e sp\u00ednal Tomovu hru\u010f jako sv\u011br\u00e1k, a j\u00e1 zjistil, \u017ee m\u00e1 v sob\u011b je\u0161t\u011b jednu hadi\u010dku, vedouc\u00ed z jehly vetknut\u00e9 do p\u0159edlokt\u00ed jeho lev\u00e9 ruky, bezvl\u00e1dn\u011b spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na pe\u0159in\u011b.<\/div>\n
„Tome!“ vyk\u0159ikl jsem a vrhl se k n\u011bmu.<\/div>\n
Prudce jsem sv\u00e9ho bratra objal kolem krku a c\u00edtil na tv\u00e1\u0159i vlastn\u00ed slzy. Je\u0161t\u011b nikdy jsem nevid\u011bl, \u017ee by m\u016fj star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, kter\u00fd byl v\u017edycky tak siln\u00fd, tak ochranitelsk\u00fd a tak hrd\u00fd, vypadal takhle bezmocn\u011b. Byl tak b\u00edl\u00fd a jeho dech st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b sy\u010del hadi\u010dkami. V\u016fbec jsem ho nepozn\u00e1val. Tohle p\u0159ece nemohl b\u00fdt on, m\u016fj milovan\u00fd Tom! V\u017edy\u0165 ten, i kdy\u017e mu bylo nejh\u016f\u0159, tak si v\u017edycky na tv\u00e1\u0159i uchov\u00e1val jak\u00fdsi sv\u016fj vzdor a hrdost, nikdy nebyl takhle zlomen\u00fd, odevzdan\u011b \u010dekaj\u00edc\u00ed na dal\u0161\u00ed osud. Nikdy mi neud\u011blal to, \u017ee by ani v nejhlub\u0161\u00edm sp\u00e1nku nereagoval na m\u00e9 nal\u00e9hav\u00e9 vol\u00e1n\u00ed alespo\u0148 intuitivn\u00edm pohnut\u00edm se.<\/div>\n
Zamrkal jsem, abych skrz z\u00e1voj slz vid\u011bl do t\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 aristokratick\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Tommy, pro\u010d zrovna ty? Pro\u010d zrovna ty te\u010f mus\u00ed\u0161 b\u00fdt z\u00e1visl\u00fd na p\u0159\u00edstroj\u00edch, kter\u00e9 t\u011b udr\u017euj\u00ed p\u0159i \u017eivot\u011b? Takhle to nem\u011blo skon\u010dit, ty si p\u0159ece nic takov\u00e9ho nezaslou\u017e\u00ed\u0161! Byl jsi v\u017edycky m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl, kter\u00fd m\u011b dr\u017eel nad vodou, kdy\u017e u\u017e jsem nemohl d\u00e1l\u2026 Pros\u00edm, nevzd\u00e1vej to! Nedovol, aby se ti z obli\u010deje ztratily i ty posledn\u00ed matn\u00e9 zbyte\u010dky barvy, kter\u00e9 tam m\u00e1\u0161! Nenech ty p\u0159\u00edstroje, aby t\u011b ovl\u00e1dly! Vra\u0165 se mi! Pros\u00edm, ud\u011blej to\u2026 kv\u016fli mn\u011b\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak se moje slzy t\u0159pyt\u00ed na jeho tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 byla na dotek tak studen\u00e1.<\/div>\n
Ach, Tommy<\/em>, plakal jsem ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, zat\u00edmco jsem bezv\u011bdom\u00e9ho br\u00e1\u0161ku po\u0159\u00e1d pevn\u011b tiskl kolem krku. Jestli se probud\u00ed\u0161, tak ti spln\u00edm cokoliv\u2026 \u00dapln\u011b v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, na co si jen vzpomene\u0161\u2026 Jen m\u011b pros\u00edm neopou\u0161t\u011bj\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pane Kaulitzi!“<\/p>\n<\/div>\n
Trhl jsem sebou, kdy\u017e jsem pustil Toma a pod\u00edval se ke dve\u0159\u00edm. St\u00e1l v nich doktor a vyjeven\u011b na m\u011b z\u00edral.<\/div>\n
„Co tady takhle brzo d\u011bl\u00e1te? To p\u0159ece nem\u016f\u017eete!“ dodal s pohledem, kter\u00fd \u0159\u00edkal, \u017ee vid\u011bl na\u0161e objet\u00ed.<\/div>\n
Vzdorovit\u011b jsem vystr\u010dil bradu.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu tady b\u00fdt!“ odpov\u011bd\u011bl jsem a st\u00edral si slzy z o\u010d\u00ed. „V\u010dera mi to dovolili, \u017ee tu m\u016f\u017eu z\u016fstat s br\u00e1\u0161kou a\u017e do konce jeho pobytu tady! Proto\u017ee -„<\/p>\n<\/div>\n
„Ale ne, j\u00e1 nemyslel V\u00e1\u0161 vstup na pokoj,“ pousm\u00e1l se l\u00e9ka\u0159, rychle p\u0159e\u0161el k Tomovi a pe\u010dliv\u011b zkontroloval, jestli jsou v\u0161echny p\u0159\u00edsavky na sv\u00fdch m\u00edstech. „Jen ho nem\u016f\u017eete takhle obj\u00edmat, dokud monitorujeme jeho srde\u010dn\u00ed \u010dinnost! Jednak jsem mohl omylem odpojit n\u011bjakou z p\u0159\u00edsavek, a taky jste mohl bezd\u011b\u010dn\u011b zp\u016fsobit tlak na jeho hru\u010f, kterou, jak jist\u011b v\u00edte, m\u00e1 te\u010f zran\u011bnou.“<\/p>\n<\/div>\n
Zarazil jsem se. A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 ten man\u00edk v b\u00edl\u00e9m vlastn\u011b pravdu. Zt\u011b\u017eka jsem dosedl na volnou postel a zabo\u0159il obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se,“ hlesl jsem ti\u0161e.<\/div>\n
Vytu\u0161il jsem, \u017ee si doktor sedl vedle m\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ popl\u00e1cal m\u011b lehce po rameni. „Ale stejn\u011b jste sem nem\u011bl chodit takhle brzo\u2026 Mohlo to s V\u00e1mi dopadnout mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e \u017ee jste jenom zak\u0159i\u010del tak, \u017ee jste nejsp\u00ed\u0161 zalarmoval celou nemocnici. Mohlo V\u00e1m to zp\u016fsobit t\u011b\u017ek\u00fd \u0161ok, ne – li p\u0159\u00edmo kolaps. L\u00edp byste ud\u011blal, kdybyste p\u0159i\u0161el a\u017e poz\u00edt\u0159\u00ed, kdy ho, pokud nenastanou n\u011bjak\u00e9 komplikace, budeme probouzet. Takhle o V\u00e1s stejn\u011b ani nev\u00ed\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Nastala chv\u00edle ticha, kdy bylo sly\u0161et pouze lehk\u00e9 bu\u0161en\u00ed de\u0161t\u011b do oken a Tomovo sy\u010div\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Smutn\u011b jsem hled\u011bl na jeho sp\u00edc\u00ed obli\u010dej. A\u010dkoliv mi ale nedal sebemen\u0161\u00ed projev toho, \u017ee by m\u011b n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem vn\u00edmal, zni\u010dehonic jsem n\u00e1hle v\u011bd\u011bl jednu v\u011bc. A\u0165 byl m\u016fj br\u00e1\u0161ka v jak\u00e9mkoliv stavu, v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem u n\u011bj. V\u011bd\u011bl, \u017ee sed\u00edm vedle jeho postele!<\/div>\n
„On\u2026“ za\u010dal jsem potichu a pevn\u011b se pod\u00edval na doktora. „On o mn\u011b v\u00ed, \u017ee jsem tady s n\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Doktor se na m\u011b v\u00e1hav\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi,“ za\u010dal opatrn\u011b. „V\u00edm, \u017ee mezi V\u00e1mi a Va\u0161\u00edm bratrem je pouto z\u0159ejm\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e u b\u011b\u017en\u00fdch sourozenc\u016f. Ale V\u00e1\u0161 bratr V\u00e1s te\u010f vn\u00edmat nem\u016f\u017ee. Je pod vlivem usp\u00e1vac\u00edch l\u00e1tek, co\u017e ho posledn\u00edch \u010dty\u0159iadvacet hodin dr\u017eelo p\u0159i \u017eivot\u011b. Nem\u016f\u017ee V\u00e1s vn\u00edmat.“<\/p>\n<\/div>\n
Up\u0159en\u011b jsem mu pohl\u00e9dl do obli\u010deje. P\u0159e\u0161el jsem k Tomovi. Levou rukou jsem stiskl jeho leva\u010dku, v n\u00ed\u017e byla napojen\u00e1 jehla, a dla\u0148 druh\u00e9 ruky, vykukuj\u00edc\u00ed ze s\u00e1dry, jsem polo\u017eil bratrovi na \u010delo.<\/div>\n
„Pane doktore,“ oslovil jsem ho a sna\u017eil se udr\u017eet klidn\u00fd t\u00f3n, a\u010dkoliv jsem se v nitru klepal zlost\u00ed. V\u017edycky m\u011b spolehliv\u011b iritovalo, kdy\u017e n\u011bkdo vrhl sebemen\u0161\u00ed st\u00edn pochyb na na\u0161e vz\u00e1jemn\u00e9 propojen\u00ed. Nebude n\u00e1m ho vyvracet nikdo, proto\u017ee tomu nikdo krom\u011b n\u00e1s dvou prost\u011b nerozum\u00ed, a u\u017e v\u016fbec ne tenhle pan\u00e1k s titulem MUDr!<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m v\u00e1m, \u017ee m\u016fj bratr, i kdy\u017e to nem\u016f\u017ee d\u00e1t nijak najevo, v\u00ed, \u017ee jsem tady u n\u011bj, \u017ee se ho dot\u00fdk\u00e1m! On to prost\u011b v\u00ed a uklid\u0148uje ho to, pom\u00e1h\u00e1 mu to!“<\/p>\n<\/div>\n
Doktor jen bezradn\u011b zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi,“ opakoval trp\u011bliv\u011b. „Jste po v\u010derej\u0161ku hodn\u011b unaven\u00fd a pot\u0159ebujete si odpo\u010dinout! V\u00e1\u0161 bratr V\u00e1s vn\u00edmat prost\u011b ne -„<\/p>\n<\/div>\n
„SAMOZ\u0158EJM\u011a \u017dE M\u016e\u017dE!“ za\u0159val jsem na n\u011bj a za\u010dal prudce d\u00fdchat. „A nikam odpo\u010d\u00edvat nejdu! Ani do t\u00e9 doby, ne\u017e ho probud\u00edte! Z\u016fstanu tady u n\u011bj a nehnu se od n\u011bj na krok a nikdo mi v tom nezabr\u00e1n\u00ed, rozum\u00edte?“<\/p>\n<\/div>\n
Neuv\u011bdomil jsem si, \u017ee v tom n\u00e1valu vzteku jsem stiskl Tomovu ruku o dost pevn\u011bji, ne\u017e jsem m\u011bl v \u00famyslu. S gestem, \u017ee pova\u017euju tuhle nesmyslnou konverzaci za ukon\u010denou, jsem se rozhodn\u011b obr\u00e1til k br\u00e1\u0161kovi a za\u010dal mu pe\u010dliv\u011b srovn\u00e1vat dredy, aby je nem\u011bl zmuchlan\u00e9. C\u00edtil jsem, \u017ee m\u011b doktor sleduje.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, pane Kaulitzi,“ pronesl po chv\u00edli. „Z\u016fsta\u0148te, jak dlouho chcete. Kdyby se cokoliv d\u011blo, sta\u010d\u00ed stisknout tenhle \u010derven\u00fd knofl\u00edk, a n\u011bkdo p\u0159ijde,“ uk\u00e1zal na ze\u010f, oto\u010dil se a ode\u0161el.<\/div>\n
V pokoji op\u011bt nastalo t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho, ru\u0161en\u00e9 jen jednolit\u00fdm \u0161um\u011bn\u00edm de\u0161t\u011b, p\u00edp\u00e1n\u00edm kardiografu a Tomov\u00fdm slabounk\u00fdm d\u00fdch\u00e1n\u00edm. P\u0159it\u00e1hl jsem si k jeho posteli \u017eidli, sedl si, a ani\u017e bych pustil ze sv\u00fdch rukou jeho dla\u0148, koukal jsem do jeho tv\u00e1\u0159e. D\u011bsila m\u011b ta t\u00e9m\u011b\u0159 mrtvoln\u00e1 bledost. Hlavou mi v\u00ed\u0159ily zmaten\u00e9 my\u0161lenky a teskliv\u00e9 vzpom\u00ednky na dny, kdy jsme byli spolu. Kdy\u017e jsme si jako mal\u00ed hr\u00e1li a prali se\u2026 kdy\u017e jsme oba rozz\u00e1\u0159en\u011b hled\u011bli do aplauduj\u00edc\u00edho publika\u2026 kdy\u017e jsme byli na podiu jen sami dva a hr\u00e1li In die Nacht\u2026 kdy\u017e mi v tourbusu d\u00e1val uklid\u0148uj\u00edc\u00ed pr\u00e1\u0161ek\u2026 kdy\u017e m\u011b hladil a ti\u0161il pot\u00e9, co jsem se budil ze sv\u00fdch stra\u0161liv\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr a tiskl se strachy co nejbl\u00ed\u017ee k n\u011bmu, hledaj\u00edc u n\u011bj ochranu a pomoc\u2026 Vybavoval jsem si doteky jeho rukou v\u00edc, ne\u017e kdy jindy. Jak jen m\u011b dok\u00e1zal v\u017edycky uklidnit\u2026 A nikdy k tomu nebylo zapot\u0159eb\u00ed slov, to byla jen zvukov\u00e1 kulisa. Hlavn\u00edmi ut\u011b\u0161ovateli byly h\u0159ejiv\u00e9 prsty a dlan\u011b, a p\u00e1r hlubok\u00fdch, sametov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, jejich\u017e duhovky byly posety zlatav\u00fdmi t\u0159pytkami\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159es den se tu vyst\u0159\u00eddalo n\u011bkolik doktor\u016f. V\u017edycky jen p\u0159i\u0161li, zapsali si hodnoty z po\u010d\u00edta\u010de, p\u00edchli br\u00e1\u0161kovi n\u011bjakou injekci a ode\u0161li. J\u00e1 jsem ignoroval jejich p\u0159\u00edtomnost, a\u0165 u\u017e se m\u011b ptali na cokoliv, nikdy ze m\u011b nedostali nic jin\u00e9ho ne\u017e skoro nehlasn\u00e9 Hmmm<\/em>, a oni posl\u00e9ze za\u010dali ignorovat m\u011b. Do\u0161lo jim, \u017ee ze m\u011b nic nedostanou. \u017de m\u00e1m o\u010di jenom pro sv\u00e9ho bled\u00e9ho bratra, kter\u00fd tu p\u0159ede mnou bezmocn\u011b le\u017eel, a \u017ee odkudsi z hlubin du\u0161e vys\u00edl\u00e1m n\u011bm\u00e9 telepatick\u00e9 prosby, aby se mi vr\u00e1til\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Probudilo m\u011b \u0161tiplav\u00e9 plesk\u00e1n\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch. Nev\u011bd\u011bl jsem, kdo m\u011b to fackuje a u\u017e v\u016fbec jsem netu\u0161il, pro\u010d mi to d\u011blaj\u00ed. Copak toho je\u0161t\u011b nemaj\u00ed dost? Nejd\u0159\u00edve David, te\u010f ten jeho pomstychtiv\u00fd kump\u00e1n\u2026 Bude je to je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho bavit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15774","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15774","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15774"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15774\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15774"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15774"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15774"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}