{"id":15785,"date":"2008-12-12T18:00:00","date_gmt":"2008-12-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15749"},"modified":"2008-12-12T18:00:00","modified_gmt":"2008-12-12T17:00:00","slug":"dar-ii-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/12\/dar-ii-35\/","title":{"rendered":"Dar II 35."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ale copak, copak?“ p\u0159iv\u00edtala Billa udiven\u011b recep\u010dn\u00ed Marti\u010dka. „Teta nebyla doma?“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak, mlad\u00e1 pan\u00ed, zvonil jsem, bouchal, ale nikdo neotv\u00edral,“ odpov\u00eddal Bill velice zvolna a mezit\u00edm u\u017e se napojoval do Martiny mysli a sna\u017eil se naj\u00edt okam\u017eik, kdy se j\u00ed poprv\u00e9 zeptal na tetu Vivian. Od t\u00e9 chv\u00edle si nesm\u011bla pamatovat v\u016fbec nic, co se ho t\u00fdkalo.<\/div>\n
„Tak to je mi l\u00edto, ml\u00e1den\u010de, chud\u00e1k maminka, svou sestru u\u017e asi neuvid\u00ed, vi\u010f?“ nasadila l\u00edtostiv\u00fd v\u00fdraz. Bylo j\u00ed toho kluka opravdu l\u00edto, je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9 co ode\u0161el, p\u0159em\u00fd\u0161lela o jeho krut\u00e9m osudu. Jen\u017ee jej\u00ed vy\u0159\u00eddilka se nedala jen tak zastavit. „Stejn\u011b je divn\u00fd, \u017ee nebyli doma, Kamila mi \u0159\u00edkala, \u017ee jsou s mu\u017eem po\u0159\u00e1d zalezl\u00ed, skoro nikam pr\u00fd te\u010f nechod\u00ed,“ sna\u017eila se uplatnit z\u00edskan\u00e9 informace. Bylo fajn, \u017ee je sd\u00edln\u00e1, Bill je\u0161t\u011b pot\u0159eboval chv\u00edli, ne\u017e se dostane p\u0159esn\u011b na m\u00edsto, kde jejich rozhovor za\u010d\u00ednal. Jen se usm\u00edval, musel t\u00e9 \u017een\u011b za pult\u00edkem p\u0159ipadat chvilku jako idiot, kter\u00fd se jen cul\u00ed a nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen\u017ee ta svou kulometnou palbu nezastavila, ani si snad nev\u0161imla, \u017ee j\u00ed mlad\u00edk neodpov\u00edd\u00e1.<\/div>\n
„Co bude\u0161 te\u010f d\u011blat, chlap\u010de? Po\u010dk\u00e1\u0161 do r\u00e1na? T\u0159eba jen tak tvrd\u011b spali,“ sna\u017eila se vyzv\u011bd\u011bt, kam se chlapec v k\u0161iltovce vyd\u00e1.<\/div>\n
\n
„Asi se ubytuju v hotelu, jestli tu n\u011bjak\u00fd je,“ odpov\u011bd\u011bl, aby nebylo divn\u00e9, \u017ee po\u0159\u00e1d ml\u010d\u00ed a d\u00e1l prohled\u00e1val jej\u00ed bohat\u00fd rejst\u0159\u00edk. Musel se soust\u0159edit, aby nep\u0159ehl\u00eddl sebemen\u0161\u00ed detail.<\/div>\n
„Jo, je tu jeden hotel na n\u00e1m\u011bst\u00ed, d\u011bl\u00e1 tam recep\u010dn\u00ed dcera m\u00fd kamar\u00e1dky. Je to fajn holka, brzo se bude vd\u00e1vat, douf\u00e1m, \u017ee m\u011b na svatbu pozvou. Jej\u00ed kluk pracuje v obchod\u011b s elektronikou, co je hned naproti p\u0159es n\u00e1m\u011bst\u00ed\u2026 je to l\u00e1ska jako tr\u00e1m,“ usm\u00e1la se spiklenecky na Billa, jako by se ho to n\u011bjak t\u00fdkalo, ona p\u0159ece moc dob\u0159e v\u00ed, co to je, takov\u00e1 osudov\u00e1 \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska, taky byla mlad\u00e1 a zamilovan\u00e1\u2026 jej\u00ed schopnost odb\u00edhat od t\u00e9matu, byla prost\u011b jedine\u010dn\u00e1. „V tom hot\u00fdlku by mohli m\u00edt volno, u\u017e je po sez\u00f3n\u011b\u2026 jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu Margit zavolat, t\u0159eba maj volnej pokoj,“ nab\u00edzela se. „Douf\u00e1m, \u017ee mi to zvedne, ur\u010dit\u011b tam s n\u00ed zase sp\u00ed ten jej\u00ed, maj za recepc\u00ed takovej \u0161majchlkabinet, aby tam mohli b\u00fdt, kdy\u017e m\u00e1 Margit no\u010dn\u00ed\u2026 to v\u00ed\u0161, ml\u00e1d\u00ed,“ \u0161klebila se na Billa a u\u017e sahala po telefonn\u00edm sluch\u00e1tku. Opravdu prvot\u0159\u00eddn\u00ed drbna se nezap\u0159ela, v\u011bd\u011bla prost\u011b v\u0161echno. „On v\u017edycky jen r\u00e1no p\u0159eb\u011bhne naproti do pr\u00e1ce, u\u017e jsem je p\u00e1rkr\u00e1t vid\u011bla se lou\u010dit\u2026 ale zejtra vlastn\u011b nebude muset vst\u00e1vat, v ned\u011bli maj\u00ed zav\u0159eno\u2026“ \u0161vito\u0159ila d\u00e1l, zat\u00edmco vyt\u00e1\u010dela \u010d\u00edslo hotelov\u00e9 recepce, kter\u00e9 si p\u0159edt\u00edm na\u0161la v di\u00e1\u0159i. „V pond\u011bl\u00ed k n\u011bmu mus\u00edm zaj\u00edt, n\u011bjak se mi porouchalo r\u00e1dijko, co jsem si tam tuhle koupila, najednou p\u0159estalo hr\u00e1t,“ post\u011b\u017eovala si a \u010dekala, a\u017e se na druh\u00e9m konci ozve Margit. Billa jej\u00ed informace zarazila. Sakra\u2026 ona je vlastn\u011b z\u00edtra ned\u011ble. V\u016fbec ho nenapadlo, \u017ee m\u016f\u017eou m\u00edt na mal\u00e9m m\u011bst\u011b zav\u0159eno. Necht\u011bl vid\u011bt Tom\u016fv vztekl\u00fd v\u00fdraz, a\u017e by r\u00e1no zjistili, \u017ee jeli celou tu cestu z Hamburku zbyte\u010dn\u011b. Je\u0161t\u011b \u017ee to nakonec vy\u0159e\u0161ili takhle. M\u011bli neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Marta se mezit\u00edm dovolala Margit, a jak bylo jej\u00edm zvykem, pr\u00e1v\u011b s n\u00ed prob\u00edrala n\u011bco, co nem\u011blo s pokojem v hotelu v\u016fbec nic spole\u010dn\u00e9ho, ale to u\u017e Bill kone\u010dn\u011b narazil na prvn\u00ed okam\u017eik, kdy ji po\u017e\u00e1dal o informaci, jestli nezn\u00e1 jeho teti\u010dku Vivian. Soust\u0159edil se na \u00fasek pam\u011bti, kter\u00fd kon\u010dil jeho odchodem z nemocnice a b\u011bhem p\u011bti vte\u0159in ho jakoby m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku vymazal. Je\u0161t\u011b musel naj\u00edt svou nyn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu a vymazat v\u0161e a\u017e do tohoto okam\u017eiku. Kdy\u017e se mu to kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo, Marta se uprost\u0159ed slova zarazila, zmlkla a v\u00e1hav\u011b polo\u017eila telefonn\u00ed sluch\u00e1tko, ani\u017e by se rozlou\u010dila. Najednou n\u011bjak nev\u011bd\u011bla, komu a pro\u010d vlastn\u011b volala. A kdo je ten mlad\u00edk, co stoj\u00ed za pult\u00edkem? Co chce? Je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 u\u017e tady dneska ur\u010dit\u011b jednou byl, vid\u011bla ho ve vzpom\u00ednk\u00e1ch p\u0159ich\u00e1zet, ale zaboha si nemohla vzpomenout, co cht\u011bl. Sakra\u2026 on j\u00ed to tuhle doktor Schiffter \u0159\u00edkal, \u017ee j\u00ed ty drby jednou p\u0159ivedou do hrobu\u2026 a je to tady! Alzhaimer za\u010d\u00edn\u00e1\u2026 tohle se j\u00ed je\u0161t\u011b nikdy nestalo. V\u00e1hav\u011b se na mlad\u00edka usm\u00e1la.<\/div>\n
„Co jste pot\u0159eboval, mlad\u00fd mu\u017ei?“ zeptala se.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der, pros\u00edm v\u00e1s, jak se odtud dostanu k nejbli\u017e\u0161\u00ed benz\u00ednov\u00e9 pump\u011b?“ zeptal se ten okat\u00fd klu\u010dina a vl\u00eddn\u011b se usm\u00e1l. To byl ale slu\u0161n\u00fd mlad\u00edk\u2026 sice vypadal jako terorista v tom \u010dern\u00e9m ohozu, ale choval se, jako by pr\u00e1v\u011b opustil hodinu etikety.<\/div>\n
„Nen\u00ed to daleko,“ ochotn\u011b referovala Marta. „D\u00e1te se sm\u011brem ke kostelu, vyjedete na v\u00fdpadovku a hned asi po dvoustech metrech je jedna, co m\u00e1 otev\u0159eno po\u0159\u00e1d,“ podala vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed informace.<\/div>\n
„Tak d\u011bkuju, jste moc hodn\u00e1, dobrou noc,“ rozlou\u010dil se chlapec a b\u011bhem chvilinky zmizel ve dve\u0159\u00edch. Bylo na n\u00ed vid\u011bt, jak je vyd\u011b\u0161en\u00e1, proto\u017ee nedodala v\u016fbec nic zaj\u00edmav\u00e9ho nav\u00edc, t\u0159eba o tom, kdo na t\u00e9 benz\u00ednce prod\u00e1v\u00e1, s k\u00fdm chod\u00ed a s k\u00fdm ho podv\u00e1d\u00ed, p\u0159esto\u017ee to v\u0161echno bezpe\u010dn\u011b v\u011bd\u011bla.<\/div>\n
<\/div>\n
Bude se muset k tomu doktoru Schiffterovi objednat\u2026 nejl\u00edp hned z\u00edtra, uva\u017eovala Marta a za\u010detla se zp\u00e1tky do \u010dasopisu, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm odlo\u017eila uprost\u0159ed posledn\u00edho odstavce zaj\u00edmav\u00e9ho \u010dl\u00e1nku. Do\u010detla, oto\u010dila str\u00e1nku a z\u016fstala civ\u011bt na \u010dty\u0159i mlad\u00e9 kluky, kte\u0159\u00ed \u010dasopisu poskytli rozhovor. Tokio Hotel\u2026 no co je tohle za p\u0159iblblej n\u00e1zev\u2026 a ten zp\u011bv\u00e1k\u2026 jo\u2026 je to zp\u011bv\u00e1k, prsa to nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd\u2026 fujtajbl, ten m\u00e1 ale r\u00e1nu. \u010cern\u011b podmalovan\u00fd o\u010di, vlasy mu tr\u010d\u00ed na v\u0161echny strany a\u2026 je\u017e\u00ed\u0161i, on m\u00e1 snad i makeup? No tohle\u2026 to je hr\u016fza, v\u017edy\u0165 on vypad\u00e1 jako holka. M\u00e1lem se pok\u0159i\u017eovala, kdy\u017e vid\u011bla Billa v jeho prav\u00e9 podob\u011b. \u017de ho takhle m\u00e1ma pust\u00ed na ve\u0159ejnost, v\u017edy\u0165 d\u011bl\u00e1 cel\u00fd rodin\u011b jen ostudu. Je\u0161t\u011b \u017ee nejsou v\u0161ichni tak zka\u017een\u00ed jako tihle, libovala si v duchu. Ten kluk, co te\u010f ode\u0161el, to bylo jin\u00fd kafe. Slu\u0161nej, pozdravil, pod\u011bkoval\u2026 ne jako tihle \u010dty\u0159i, to budou ur\u010dit\u011b gr\u00e1zli\u2026 jako ten mladej hajzl\u00edk odvedle, co j\u00ed v\u010dera str\u010dil pod roho\u017eku petardu\u2026 m\u00e1lem ji kleplo. Odfrkla si a oto\u010dila rad\u0161i o str\u00e1nku d\u00e1l. „\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1, tady je n\u011bco pro m\u011b,“ zamumlala si pod fousy. „Jak na sukulenty“, p\u0159e\u010detla si v\u00fdrazn\u00fd nadpis a pustila se do nich. Tuhle j\u00ed jedna aloe \u00fapln\u011b ode\u0161la, nemohla pochopit pro\u010d. Jestli ji snad \u0161patn\u011b zal\u00e9vala, nebo m\u011bla nedostatek sv\u011btla\u2026 no\u2026 snad se to tady dozv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak m\u016f\u017eem jet,“ vpadl Bill do kabiny dod\u00e1vky a hned uc\u00edtil kr\u00e1sn\u011b teplo. Niky sed\u011bla st\u00e1le ve stejn\u00e9 poloze, zabalen\u00e1 a\u017e po u\u0161i v dece a Tom si do rytmu podup\u00e1val k p\u00edsni\u010dce, linouc\u00ed se z r\u00e1dia. Z\u0159ejm\u011b spolu tihle dva nepromluvili ani slovo, angli\u010dtina nebyla ani pro jednoho moc dobr\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, se sv\u00fdmi znalostmi by moc nepokecali.<\/div>\n
„Poj\u010f dop\u0159edu, Bille,“ oto\u010dil se Tom prosebn\u011b na br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd se zase vracel na m\u00edsto vedle Niky. „Mus\u00ed\u0161 si se mnou pov\u00eddat, jinak usnu za volantem a vybour\u00e1me se,“ zvolil Tom rovnou vyd\u011bra\u010dsk\u00fd argument, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl, \u017ee na Billa zaru\u010den\u011b zabere.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak a\u017e n\u00e1s doveze\u0161 k benz\u00ednce, sednu si pak dop\u0159edu, jo?“ navrhl kompromis Bill, cht\u011bl te\u010f je\u0161t\u011b pe\u010dovat o svou sv\u011b\u0159enku a hl\u00eddat, jestli j\u00ed n\u011bco nechyb\u00ed.<\/div>\n
„Tak jo, jedem,“ tro\u0161ku na\u0161tvan\u011b pronesl Tom, nerad vid\u011bl ty dva u sebe, n\u011bco mu \u0159\u00edkalo, \u017ee ta holka by nejrad\u0161i Billa spolkla i s botama, jak ho miluje. A\u017e dodne\u0161ka nem\u011bl tu\u0161en\u00ed o \u017e\u00e1rlivosti, kterou v sob\u011b tak najednou objevil, a o kter\u00e9 si myslel, \u017ee j\u00ed ani nen\u00ed schopen. Ale asi jo, jak je vid\u011bt. U\u017e kone\u010dn\u011b ch\u00e1pal Billa, pro\u010d se tak roz\u010diloval, kdy\u017e ho provokoval holkama, kter\u00e9 se kolem n\u011bj motaly\u2026 te\u010f u\u017e mu rozum\u011bl. Zostra \u0161l\u00e1pl na plyn, a\u017e brzdy zask\u0159\u00edp\u011bly, kdy\u017e vyj\u00ed\u017ed\u011bli ze sv\u00e9ho stanovi\u0161t\u011b a m\u00ed\u0159ili k nejbli\u017e\u0161\u00ed benz\u00ednov\u00e9 pump\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, mohla bych t\u011b o n\u011bco poprosit?“<\/em> poslala Niky sv\u00e9mu zachr\u00e1nci nesm\u011bl\u00fd dotaz.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, co pot\u0159ebuje\u0161,“<\/em> odpov\u011bd\u011bl pohotov\u011b Bill.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 tady n\u011bco k j\u00eddlu? M\u00e1m stra\u0161nej hlad.“<\/em> P\u0159ed chvilkou j\u00ed zase za\u010dalo kru\u010det v b\u0159i\u0161e, pocit hladu se vr\u00e1til, i kdy\u017e po n\u011bm u\u017e posledn\u00edch p\u00e1r hodin nebylo vidu ani slechu. Te\u010f byl ov\u0161em jej\u00ed \u017ealudek nenasytn\u00fd a vyd\u00e1val \u0161\u00edlen\u011b trapn\u00e9 zvuky. Niky jen doufala, \u017ee to Bill nesly\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Jedeme te\u010f na benz\u00ednku, tam ti n\u011bco koup\u00edm, jo?“<\/em> odpov\u011bd\u011bl Bill a pohladil Niky po rameni. „Za chvilku jsme tam. M\u00e1\u0161 na n\u011bco chu\u0165?“<\/em> nab\u00edzel sv\u00e9 slu\u017eby.<\/div>\n
„To je fuk, hlavn\u011b aby toho bylo hodn\u011b,“<\/em> usm\u00e1la se na n\u011bj Niky \u0161\u0165astn\u011b. Vidina j\u00eddla ji pot\u011b\u0161ila, nemohla se do\u010dkat, a\u017e ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit odejde.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak m\u016f\u017eeme vyrazit,“ prohl\u00e1sil Bill, kdy\u017e rozdal v\u0161echno, co nakoupil a usadil se vedle Toma na p\u0159edn\u00ed sedadlo. Niky do sebe u\u017e l\u00e1dovala bagetu, kterou j\u00ed koupil, zap\u00edjela ji colou a vypadala absolutn\u011b spokojen\u011b. O\u010di se j\u00ed rozz\u00e1\u0159ily je\u0161t\u011b o tro\u0161ku v\u00edc, kdy\u017e j\u00ed Bill dozadu podal tabulku ml\u00e9\u010dn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. „Mus\u00edm sed\u011bt vedle Toma, aby cestou dom\u016f neusnul, tak a\u017e se naj\u00ed\u0161, lehni si a zkus sp\u00e1t, jo?“<\/em> vysv\u011btlil Niky, usm\u00e1l se na ni a s chut\u00ed se napil kafe. Tom se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edval, \u017ee m\u00e1 bratra zase vedle sebe a nen\u00e1padn\u011b ho pohladil po ruce. Byl tak r\u00e1d, \u017ee sed\u00ed zase spo\u0159\u00e1dan\u011b vedle n\u011bj. Ulevilo se mu. U\u017e aby si Niky vyzvedli rodi\u010de a oni mohli zase \u017e\u00edt sv\u00fdm spokojen\u00fdm \u017eivotem.<\/div>\n
„Tak jedem. Hamburk \u010dek\u00e1. Kdy\u017e na to dupnu, mo\u017en\u00e1 ani nikdo nep\u0159ijde na to, \u017ee jsme zdrhli,“ zazubil se radostn\u011b na br\u00e1\u0161ku a \u0161l\u00e1pl na plyn.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
„Bill\u00ed,“ \u0161eptal Tom do ucha sv\u00e9ho dvoj\u010dete a hladil jeho jemnou tv\u00e1\u0159. Bill spal s hlavou na jeho rameni, b\u011bhem sp\u00e1nku tam samovoln\u011b doputovala, ani\u017e by si to sp\u00e1\u010d mohl uv\u011bdomit. Kdyby nebyl p\u0159ipoutan\u00fd, nejsp\u00ed\u0161 by jeho hlava d\u00e1vno spo\u010d\u00edvala v Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. Usnul jako mimino, sotva vyjeli z Moringenu. Tom nepot\u0159eboval bratr\u016fv hlas, aby ho udr\u017eoval bd\u011bl\u00e9ho, nebyl tak unaven\u00fd, v\u011bd\u011bl, \u017ee to zvl\u00e1dne, jen ho cht\u011bl vedle sebe, m\u011bl prost\u011b lep\u0161\u00ed pocit. Bill si pot\u0159eboval odpo\u010dinout, musel b\u00fdt po tom v\u0161em vy\u010derpan\u00fd, tak ho nechal sp\u00e1t. Niky vzadu taky usnula a on celou cestu poslouchal r\u00e1dio, aby ho rozptylovalo. Bl\u00ed\u017eili se k Hamburku, bylo pot\u0159eba bratra probrat, aby mohli bezpe\u010dn\u011b projet rann\u00edm m\u011bstem.<\/div>\n
Zastavil p\u0159ed chvilkou u benzinky na p\u0159edm\u011bst\u00ed a natankoval benz\u00edn, kter\u00fd projezdili, aby Marcus nic nepoznal. Te\u010f ale museli pokra\u010dovat d\u00e1l a Tom pot\u0159eboval bratrovu pomoc. Na palubn\u00edch hodin\u00e1ch sv\u00edtilo 5:33, \u010das, v n\u011bm\u017e oby\u010dejn\u011b spali vz\u00e1jemn\u011b propleteni v tepl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch, a Tom u\u017e se do nich neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. Tro\u0161ku ho znerv\u00f3z\u0148ovala blond\u00fdnka na zadn\u00edm sedadle, je\u0161t\u011b s Billem ne\u0159e\u0161ili, jak to v\u0161echno bude, a\u017e p\u0159ijedou do studia, ale v\u011b\u0159il, \u017ee to u\u017e n\u011bjak dopadne. Te\u010f mus\u00ed vzbudit tu sp\u00edc\u00ed R\u016f\u017eenku vedle sebe, kter\u00e1 se pomalinku za\u010dala pod jeho dotyky kroutit a probouzet.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, promi\u0148, j\u00e1 usnul,“ probral se Bill a m\u017eoural zmaten\u011b kolem sebe. P\u0159ekvapilo ho denn\u00ed sv\u011btlo, m\u011bla b\u00fdt p\u0159ece je\u0161t\u011b tma. „Kolik je hodin?“ zeptal se potichu, ale v\u00edc nestihl, proto\u017ee mu \u00fasta zamkl bratr\u016fv polibek. Chvilku se br\u00e1nil, ale nem\u011bl \u0161anci, Tom byl siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1nko,“ usm\u00e1l se \u0159idi\u010d, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b od Billa odtrhl. „Je p\u016fl \u0161est\u00fd, za chv\u00edli jsme v Hamburku.“<\/div>\n
„Tome, \u0161\u00edl\u00ed\u0161?“ ohl\u00e9dl se Bill vyd\u011b\u0161en\u011b dozadu, kde v klidu spala Niky, zachumlan\u00e1 do deky a oto\u010den\u00e1 z\u00e1dy k nim. „M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed,“ oddychl si, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se neh\u00fdbe.<\/div>\n
„Neboj, v\u00edm, co si m\u016f\u017eu dovolit,“ pohladil ho po tv\u00e1\u0159i Tom a znovu ho n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil. „Chrn\u00ed jako zabit\u00e1. Jak ses vyspal, je ti dob\u0159e?“ starostliv\u011b se vypt\u00e1val.<\/div>\n
„Skv\u011ble, d\u011bkuju. A tob\u011b? “ vr\u00e1til Tomovi \u00fasm\u011bv a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nato i polibek. N\u011bjak se Toma nemohl naba\u017eit, zd\u00e1lo se mu, \u017ee se ho nedot\u00fdkal u\u017e hrozn\u011b dlouho.<\/div>\n
„Fajn, p\u0159e\u017eil jsem, ale te\u010f u\u017e t\u011b pot\u0159ebuju. Je sice ned\u011ble, ale policajti m\u016f\u017eou b\u00fdt kdekoliv a j\u00e1 jaksi st\u00e1le je\u0161t\u011b nem\u00e1m \u0159idi\u010d\u00e1k,“ usm\u00edval se na sv\u00e9ho roztomil\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jsem ti k dispozici, tak startuj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. „Te\u010f jsi mi p\u0159ipomn\u011bl\u2026 v\u00ed\u0161, co \u0159\u00edkala Marta?“ mrknul na Toma, kter\u00fd zvolna vyj\u00ed\u017ed\u011bl na hlavn\u00ed silnici.<\/div>\n
„Jak\u00e1 Marta?“ nedo\u0161lo Tomovi, o kom je \u0159e\u010d.<\/div>\n
„Recep\u010dn\u00ed z nemocnice,“ osv\u011btlil mu Bill a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pokra\u010doval. „P\u0159edstav si, \u017ee to elektro, kam jsme cht\u011bli r\u00e1no v dev\u011bt naklusat a zji\u0161\u0165ovat jak vypad\u00e1 Vivian, m\u00e1 v ned\u011bli zav\u0159eno,“ do\u0159ekl a \u010dekal na Tomovu reakci.<\/div>\n
„No nekecej!“ vydechl Tom p\u0159ekvapen\u011b. „Tak\u017ee jsme tam vlastn\u011b jeli \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b,“ udiven\u011b mrknul na usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Billa.<\/div>\n
„Jo, naprosto. Museli bychom \u010dekat do pond\u011blka.“<\/div>\n
„No, to by m\u011b kleplo!“ vypadlo z Toma, byl z toho v\u00edc v h\u00e1ji ne\u017e Bill. Uv\u011bdomoval si, \u017ee cel\u00fd jeho \u00fa\u017easn\u00fd pl\u00e1n, jak naj\u00edt Niky, by zkrachoval jen na tom, \u017ee si neuv\u011bdomil, co je za den. Krom toho, nejsp\u00ed\u0161 by ho ani nenapadlo, \u017ee na mal\u00e9m m\u011bst\u011b je v obchodech v ned\u011bli zav\u0159eno. Vlastn\u011b m\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee na t\u00e9hle informaci nakonec nebyli z\u00e1visl\u00ed a v\u0161e se seb\u011bhlo \u00fapln\u011b jinak. Niky je vzadu, spokojen\u011b sp\u00ed a za p\u00e1r hodin se vr\u00e1t\u00ed k rodi\u010d\u016fm, to bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Jooo\u2026 skv\u011bl\u00fd, br\u00e1\u0161ko, jsme prost\u011b nejlep\u0161\u00ed,“ gratuloval jim ob\u011bma Tom, kdy\u017e za nimi zapadla vrata gar\u00e1\u017ee a oni z\u016fstali sed\u011bt ve tm\u011b. Srdce jim ob\u011bma bu\u0161ila jako spla\u0161en\u00e1, celou cestu ke studiu, po kterou byli v\u0161em o\u010d\u00edm jako na dlani, se b\u00e1li, aby n\u011bkoho nepotkali. Kone\u010dn\u011b to bylo za nimi. Tom se opatrn\u011b naklonil ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti a s o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma na sp\u00edc\u00ed Niky, ho lehce pol\u00edbil.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0161pitl n\u011b\u017en\u011b a pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„N\u00e1podobn\u011b,“ usm\u00e1l se Bill a polibek mu vr\u00e1til. „Mus\u00edme j\u00edt, ne\u017e n\u00e1s tu n\u011bkdo nachyt\u00e1,“ dodal a naposledy l\u00edbnul Toma na rty. „D\u011bkuju\u2026 za v\u0161echno,“ za\u0161eptal, odepnul si p\u00e1s a vypnul motor. Museli pokra\u010dovat, je\u0161t\u011b zdaleka nebylo v\u0161echno vy\u0159e\u0161eno.<\/div>\n
Vzkaz pro Marcuse, kter\u00fd nechali le\u017eet na zemi m\u00edsto dod\u00e1vky, tam st\u00e1le byl, tak\u017ee bylo jasn\u00e9, \u017ee o jejich zmizen\u00ed se zat\u00edm nev\u00ed. Mus\u00ed ho sebrat, aby se nikdo nic nedozv\u011bd\u011bl, ale vypadalo to, \u017ee cel\u00e9 studio je st\u00e1le je\u0161t\u011b pono\u0159eno v hlubok\u00e9m sp\u00e1nku. V \u0161est r\u00e1no skute\u010dn\u011b nikdo nevst\u00e1val, dokonce ani Gustav ne, tak\u017ee bylo celkem bezpe\u010dno. Zat\u00edmco se Bill sna\u017eil n\u011b\u017en\u011b vzbudit Niky, Tom vysko\u010dil z auta, rozsv\u00edtil stropn\u00ed sv\u011btlo gar\u00e1\u017ee a zkoumal, kde p\u0159esn\u011b le\u017e\u00ed jejich vzkaz Marcusovi. Na\u0161t\u011bst\u00ed nebyl daleko, poda\u0159ilo se mu ho nahm\u00e1tnout, zmuchlat do kuli\u010dky a str\u010dit do kapsy. Je\u0161t\u011b museli ud\u011blat posledn\u00ed d\u016fle\u017eitou v\u011bc, aby je \u0159idi\u010d dod\u00e1vky neodhalil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Billi?“ nakoukl zp\u011bt do dod\u00e1vky zrovna, kdy\u017e Niky otev\u0159ela rozespal\u00e9 o\u010di. „Pros\u00edm t\u011b, mus\u00edme p\u0159eto\u010dit zp\u00e1tky kilometry, aby Marcus nepoznal, \u017ee jsme s t\u00edm n\u011bkde byli. Odhaduju to tak na 530 kil\u00e1k\u016f. Jsem blbej, \u017ee jsem se nekouk na za\u010d\u00e1tku,“ vy\u010d\u00edtal si Tom. Ale nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by byl Marcus tak starostliv\u00fd \u0159idi\u010d, aby si ve slu\u017eebn\u00edm aut\u011b pamatoval p\u0159esn\u00fd stav po\u010d\u00edtadla, tak\u017ee by jim to m\u011blo proj\u00edt. Bill se p\u0159esunul na sedadlo \u0159idi\u010de, zat\u00edmco se Niky vzadu protahovala a soust\u0159edil svou mysl na \u010d\u00edsla, zobrazuj\u00edc\u00ed po\u010det ujet\u00fdch kilometr\u016f. \u010c\u00eds\u00edlka se pomalu za\u010dala ot\u00e1\u010det, a\u017e za chv\u00edli nabrala ohromnou rychlost, jak postupn\u011b p\u0159id\u00e1val energii, kterou je popoh\u00e1n\u011bl. Tom fascinovan\u011b z\u00edral na ub\u00edhaj\u00edc\u00ed \u010d\u00edsla, a kdy\u017e u\u017e se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eili k po\u010dtu najet\u00fdch kilometr\u016f, kter\u00e9 m\u011bly b\u00fdt v\u00fdchoz\u00ed, chytil Billa za ruku, aby ho zastavil. „Zvolni, nebo p\u0159et\u00e1hne\u0161,“ za\u0161eptal do ticha gar\u00e1\u017ee.<\/div>\n
„Neboj, m\u00e1m to pod kontrolou,“ odv\u011btilo jeho dvoj\u010de a pomalu doto\u010dilo posledn\u00ed \u010d\u00edsla na sv\u00e1 m\u00edsta. „Tak\u2026 to by m\u011blo b\u00fdt ono,“ pochv\u00e1lil se a u\u017e u\u017e se natahoval k Tomovi pro sladkou odm\u011bnu, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee vzadu maj\u00ed sv\u011bdka. Tom si v\u0161iml jeho rychl\u00e9ho ucuknut\u00ed a usm\u00e1l se. Rad\u0161i poode\u0161el, otev\u0159el dve\u0159e a podal Niky ruku, aby j\u00ed pomohl vystoupit z auta. Bill mezit\u00edm pobral v\u0161echno, co by je mohlo prozradit, posb\u00edran\u00e9 odpadky nah\u00e1zel do sv\u00e9 velk\u00e9 ta\u0161ky a zamkl auto. Te\u010f u\u017e je \u010dekala jen posledn\u00ed f\u00e1ze \u00fakolu, p\u0159edat Niky rodi\u010d\u016fm tak, aby se nikdo nic nedozv\u011bd\u011bl a pak u\u017e jen pr\u00e1ce na nov\u00e9 desce\u2026 u\u017e se na to neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Ale copak, copak?“ p\u0159iv\u00edtala Billa udiven\u011b recep\u010dn\u00ed Marti\u010dka. „Teta nebyla doma?“ „P\u0159esn\u011b tak, mlad\u00e1 pan\u00ed, zvonil jsem, bouchal, ale nikdo neotv\u00edral,“ odpov\u00eddal Bill velice zvolna a mezit\u00edm u\u017e se napojoval do Martiny mysli a sna\u017eil se naj\u00edt okam\u017eik, kdy se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-15785","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15785","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15785"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15785\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15785"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15785"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15785"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}