{"id":15787,"date":"2008-12-12T17:00:00","date_gmt":"2008-12-12T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15751"},"modified":"2008-12-12T17:00:00","modified_gmt":"2008-12-12T16:00:00","slug":"chaos-v-dusi-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/12\/chaos-v-dusi-18\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 18."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Z\u016fstali jsme st\u00e1t s Tomem jako p\u0159ibit\u00ed a j\u00e1 se strachem hled\u011bl do hlavn\u011b. A\u010dkoliv n\u00e1s d\u011blily skoro t\u0159i metry, bylo v\u00edce ne\u017e o\u010dividn\u00e9, \u017ee tohle asi nebude n\u011bjak\u00fd \u0161patn\u00fd vtip. Zalil m\u011b ledov\u00fd pot a j\u00e1 se pokusil zjistit, kdo to v\u016fbec je. Nebylo to ale ani trochu poznat. Podle hlasu se jednalo o mu\u017ee, byl cel\u00fd v \u010dern\u00e9m, na hlav\u011b m\u011bl \u010depici a o\u010di byly kryty velik\u00e1nsk\u00fdmi \u010dern\u00fdmi br\u00fdlemi, kter\u00e9 mu schov\u00e1valy t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Dopad jeho bot se rozl\u00e9hal dunivou ozv\u011bnou, kdy\u017e ud\u011blal dva kroky sm\u011brem k n\u00e1m. Polekan\u011b jsme s Tomem ruku v ruce ucouvli, on se v\u0161ak k n\u00e1m bl\u00ed\u017eil do t\u00e9 doby, ne\u017e jsme vrazili z\u00e1dy do zdi. Zd\u011b\u0161en\u011b jsme si navz\u00e1jem pohl\u00e9dli do o\u010d\u00ed. U\u017e nebylo kam ut\u00e9ct. Za n\u00e1mi i vedle n\u00e1s byla ze\u010f a vep\u0159edu, jen kousek od n\u00e1s, byla nel\u00edtostn\u00e1 pistole. Rozklepala se mi brada. Mu\u017e po\u0159\u00e1d ne\u0159ekl ani slovo, jen na n\u00e1s ml\u010dky hled\u011bl a na rtech mu pohr\u00e1val v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Kdo\u2026 kdo jste?“ vykoktal jsem ze sebe. „Co\u2026 co chcete?“<\/div>\n
I kdy\u017e byly jeho o\u010di pod br\u00fdlemi jenom matn\u011b tu\u0161it, c\u00edtil jsem, jak m\u011b propaluje pohledem.<\/div>\n
„Chci pomstu,“ pronesl mraziv\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Vyjekl jsem a uc\u00edtil, jak se Tomova dla\u0148 za\u010d\u00edn\u00e1 zal\u00e9vat potem, kdy\u017e m\u011b stiskla je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Po – pomstu?“ vydechl jsem rozechv\u011ble. „A pro\u2026 pro\u010d?“<\/div>\n
Chv\u00edli ml\u010del, ne\u017e znovu promluvil.<\/div>\n
\n
„David je u\u017e od \u0161koln\u00edch let m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. V\u017edycky mi se v\u0161\u00edm a ve v\u0161em pom\u00e1hal. Byl cosi jako m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl. Ale te\u010f je ve vazb\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e to s n\u00edm v\u016fbec nevypad\u00e1 hezky. A pro\u010d?“<\/div>\n
Na p\u00e1r vte\u0159in zavl\u00e1dlo ticho, ale i tak jsem tu\u0161il, \u017ee z jeho o\u010d\u00ed \u0161lehaj\u00ed blesky. Bled\u00fd jako p\u0159\u00edzrak jsem se tiskl ke zdi, jak jen to \u0161lo, a Tom na tom nebyl o mnoho l\u00e9pe.<\/div>\n
„Kv\u016fli v\u00e1m dv\u011bma,“ zasy\u010del a o krok se p\u0159ibl\u00ed\u017eil. „To vy dva jste ho tam dostali. Hlavn\u011b ty m\u00e1\u0161 na tom nejv\u011bt\u0161\u00ed pod\u00edl!“ prskl a uk\u00e1zal na m\u011b.<\/div>\n
Srdce mi bu\u0161ilo tak zb\u011bsile, a\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee se mi rozsko\u010d\u00ed na tis\u00edc kousk\u016f. To snad ne! Tak David m\u011b vyd\u00edr\u00e1, a je\u0161t\u011b to cel\u00e9 padne na m\u011b?<\/div>\n
„Ale -“ p\u00edpl jsem, Tom byl v\u0161ak rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Jo?“ sykl vztekle. „A pochlubil se v\u00e1m David t\u00edm, \u017ee Billa n\u011bkolik dn\u016f mu\u010dil a vyd\u00edral, ne\u017e se to zjistilo? Ten bezcitn\u00fd parchant si to zaslou\u017e\u00ed v\u0161ema deseti a -„<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, kurva! A neopova\u017euj se o Davidovi takhle mluvit!“ za\u0159val na n\u011bj ten chlap.<\/div>\n
„NE!“ vyk\u0159ikl jsem, kdy\u017e v t\u00e9\u017ee vte\u0159in\u011b nam\u00ed\u0159il pistol\u00ed na br\u00e1chu.<\/div>\n
Domem t\u0159eskla duniv\u00e1 r\u00e1na a ve mn\u011b by se krve nedo\u0159ezal. Zaje\u010del jsem a zakryl si ob\u011b o\u010di. Krom\u011b m\u00e9ho v\u00fdk\u0159iku se ale \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd zvuk neoz\u00fdval. Opatrn\u011b jsem tedy spustil ruce z obli\u010deje a vid\u011bl, jak se kulka zaryla do om\u00edtky, jen p\u00e1r centimetr\u016f od Tomovy hlavy.<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ pronesl ten \u010dlov\u011bk a \u0161kodolib\u011b se uculoval. „M\u016f\u017eete si d\u00e1t posledn\u00ed sbohem. T\u011b\u0161ilo m\u011b.“<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak se hlave\u0148 op\u011bt obr\u00e1tila k m\u00e9 hrudi. Strachy jsem se nedok\u00e1zal pohnout ani o p\u00ed\u010f, a zni\u010dehonic se mi hlavou rozlil takov\u00fd divn\u00fd, jakoby sm\u00ed\u0159en\u00fd klid. Odevzdan\u011b jsem sledoval, jak ukazov\u00e1\u010dek tiskne kohoutek \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a n\u00e1hle nec\u00edtil u\u017e v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 obavy\u2026<\/div>\n
Ozval se v\u00fdst\u0159el. Trhl jsem sebou a t\u00e1hle vyk\u0159ikl. C\u00edtil jsem, jak mi kulka pronik\u00e1 do hrudi, jak mi trh\u00e1 pl\u00edci. Nikde ale nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 krev! P\u0159ekvapen\u011b jsem shl\u00e9dl ke sv\u00e9mu srdci. Ne, j\u00e1 jsem byl v po\u0159\u00e1dku. Ale to p\u0159ece\u2026 jak to, \u017ee c\u00edt\u00edm tu bolest, to stra\u0161liv\u00e9 k\u0159e\u010dovit\u00e9 bod\u00e1n\u00ed a lap\u00e1m po dechu, kles\u00e1m k zemi, a p\u0159itom mi o\u010dividn\u011b nic nen\u00ed? Pod\u00edval jsem se p\u0159ed sebe, mezi m\u011b a pistoli\u2026<\/div>\n
„NEEEEEEEEEEEE!“<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed se mi vr\u00e1tila hr\u016fza a d\u011bs, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak se Tom, kter\u00fd se vrhl mocn\u00fdm skokem kulce do cesty, dr\u017e\u00ed za \u017eebra. T\u0159e\u0161til o\u010di a p\u0159er\u00fdvan\u011b lapal po dechu. P\u00e1r vte\u0159in balancoval, ne\u017e ztratil rovnov\u00e1hu a jako ve zpomalen\u00e9m filmu se pomali\u010dku, ladn\u011b a elegantn\u011b hroutil k zemi. Vid\u011bl jsem, jak zpod jeho k\u0159e\u010dovit\u00fdch prst\u016f trysk\u00e1 proud jasn\u011b rud\u00e9 krve, zat\u00edmco z jeho krku vych\u00e1zely chr\u010div\u00e9 steny.<\/div>\n
Dopadl jsem na v\u0161echny t\u0159i zdrav\u00e9 kon\u010detiny vedle n\u011bj. Tiskl jsem dlan\u011bmi krv\u00e1cej\u00edc\u00ed r\u00e1nu, c\u00edtil jsem, jak m\u011b ta tekutina skoro a\u017e p\u00e1l\u00ed, kdy\u017e mi pr\u00fd\u0161tila mezi prsty. Nesna\u017eil jsem se zakr\u00fdvat slzy, kter\u00e9 se mi koulely po tv\u00e1\u0159\u00edch, kdy\u017e jsem hled\u011bl do br\u00e1\u0161kova k\u0159e\u010dovit\u011b sta\u017een\u00e9ho obli\u010deje a poslouchal jeho tichoulink\u00e9 n\u00e1\u0159ky bolesti.<\/div>\n
„To – Tommy,“ za\u010dal jsem ho rozechv\u011ble hladit po tv\u00e1\u0159i, nech\u00e1vaj\u00edc mu tam stopy po jeho vlastn\u00ed krvi, j\u00ed\u017e jsem m\u011bl zm\u00e1\u010den\u00e9 dlan\u011b. „Vydr\u017e\u2026 Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, Tommy… Vydr\u017e, pros\u00edm t\u011b\u2026“<\/div>\n
„Bill\u2026 Bille\u2026“ zachr\u010del sotva sly\u0161iteln\u011b, zat\u00edmco jeho o\u010di hledaly ty m\u00e9. „Bille, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Doprdele!“ za\u010dal se vztekat ten chlap.<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl jsem k n\u011bmu. M\u00ed\u0159il na m\u011b a tiskl kohoutek zase a znovu. Evidentn\u011b mu v\u0161ak do\u0161ly n\u00e1boje. J\u00e1 jsem to ale v\u016fbec ne\u0159e\u0161il. Krom t\u00e9 krati\u010dk\u00e9 chvilky jsem m\u011bl toti\u017e o\u010di pouze pro sv\u00e9ho ran\u011bn\u00e9ho bratra, kter\u00fd se mi chv\u011bl v n\u00e1ru\u010d\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e se d\u011bsiv\u011b rud\u00e1 skvrna na jeho hrudi \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc zv\u011bt\u0161ovala\u2026<\/div>\n
„Nevad\u00ed, ud\u011bl\u00e1me to jinak, tak to mo\u017en\u00e1 bude i lep\u0161\u00ed,“ dolehlo ke mn\u011b vzd\u00e1len\u011b.<\/div>\n
M\u011b to ale nezaj\u00edmalo ani v nejmen\u0161\u00edm. Se slzami v o\u010d\u00edch jsem hled\u011bl na Toma a vys\u00edlal do t\u011bch jeho n\u00e1dhern\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, poset\u00fdch zlatav\u00fdm prachem, n\u011bm\u00e9 prosby, aby se nevzd\u00e1val. Aby je\u0161t\u011b chv\u00edli vydr\u017eel\u2026 Ten v\u00fdst\u0159el ur\u010dit\u011b n\u011bkdo musel sly\u0161et a zajist\u00e9 u\u017e sem vyslali policii nebo z\u00e1chranku\u2026 Vydr\u017e, br\u00e1\u0161ko\u2026 pros\u00edm\u2026 Ud\u011blej to pro m\u011b, nevzd\u00e1vej se!<\/em> v\u00ed\u0159ilo mi hlavou, zat\u00edmco ty okouzluj\u00edc\u00ed, nekone\u010dn\u011b hlubok\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 m\u011b v\u017edycky tak ut\u011b\u0161ovaly, se za\u010d\u00ednaly ztr\u00e1cet pod lehounk\u00fdm z\u00e1vojem tmy\u2026 Ruce, je\u017e m\u011b v\u017edycky tak starostliv\u011b a vroucn\u011b hladily, se p\u0159est\u00e1valy h\u00fdbat\u2026 A moje slzy dopad\u00e1valy na ty kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kde se sm\u00edch\u00e1valy s krv\u00ed\u2026<\/div>\n
Najednou jsem uc\u00edtil, jak mi n\u011bkdo p\u0159itiskl na \u00fasta a nos hadr. Netu\u0161il jsem, co t\u00edm ten n\u011bkdo sleduje, jedin\u00e9, co jsem ale vn\u00edmal, byl ostr\u00fd, pal\u010div\u00fd z\u00e1pach, kter\u00fd mi vnikal d\u00fdchac\u00edmi cestami a\u017e do hlubin mozku. To se mi v\u016fbec nel\u00edbilo! Stra\u0161n\u011b to smrd\u011blo a \u0161t\u00edpalo m\u011b z toho v nose! Pokusil jsem se trhnout hlavou, ale ne\u0161lo to. Musel jsem \u010duchat ten smrad tak dlouho, dokud se mi v\u0161e neza\u010dalo rozpl\u00fdvat p\u0159ed o\u010dima. St\u011b\u017e\u00ed jsem vn\u00edmal, jak kles\u00e1m k zemi a jak m\u011b n\u011bkdo bere do n\u00e1ru\u010de a nese do uhlov\u011b \u010dern\u00e9 noci\u2026 za Tomem\u2026<\/div>\n
Byl jsem v zajet\u00ed nepropustn\u00e9 hlubok\u00e9 tmy. Nikde neblikaly \u017e\u00e1dn\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky, ani nepadal sn\u00edh, ani se nekom\u00edhal lehoulililink\u00fd plam\u00ednek sv\u00ed\u010dky, jen\u017e by posl\u00e9ze probudil peklo hu\u010div\u00e9ho ohn\u011b. I kdy\u017e jsem byl dokonale bd\u011bl\u00fd a v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1m otev\u0159en\u00e9 o\u010di, nevid\u011bl jsem nic jin\u00e9ho, ne\u017e havran\u00ed \u010der\u0148. Co se to se mnou d\u011bje? Pooto\u010dil jsem hlavou, kter\u00e1 m\u011b ale okam\u017eit\u011b pal\u010div\u011b zabolela.<\/div>\n
Ti\u0161e jsem zana\u0159\u00edkal. Ale p\u0159esto\u017ee jsem o\u010dek\u00e1val n\u011bjak\u00fd zvuk, m\u016fj hlas neopustil \u00fasta. Zamra\u010dil jsem se. Sakra! Co to m\u00e1 znamenat? Pokusil jsem se pohnout rty, ale nemohl jsem. M\u011bl jsem p\u0159es n\u011b n\u011bco pevn\u00e9ho a lepkav\u00e9ho! Co to je? J\u00e1\u2026 jako nem\u00e1m snad zalepenou pusu? Jak budu mluvit? A jestli ji m\u00e1m skute\u010dn\u011b zalepenou, tak mi to \u00fapln\u011b zni\u010d\u00ed rty, kter\u00e9 si tak pe\u010dliv\u011b rozmazluju n\u011bkolikadenn\u00edmi \u0161t\u011bdr\u00fdmi d\u00e1vkami v\u00fd\u017eivn\u00e9ho balz\u00e1mu!<\/div>\n
V r\u00e1mci protestu jsem vztekle trhl rukama. Jen\u017ee ani to se nepovedlo dokonale! M\u011bl jsem ob\u011b ruce pevn\u011b p\u0159ipoutan\u00e9 k bok\u016fm siln\u011b uta\u017een\u00fdm provazem! Za\u0159ez\u00e1val se mi teda jenom do lev\u00e9 ruky, na prav\u00e9 jsem ho d\u00edky s\u00e1d\u0159e skoro ani nec\u00edtil. Ale o to hor\u0161\u00ed byl ten pocit. Kdo by za jak\u00fdm \u00fa\u010delem svazoval mrz\u00e1ka?<\/div>\n
Ne!<\/em> za\u010dal jsem v duchu panika\u0159it. Ne, j\u00e1 nechci! J\u00e1 nechci m\u00edt sv\u00e1zan\u00e9 ruce, zalepenou pusu a zatemn\u011bn\u00e9 o\u010di! Kdo mi to ud\u011blal a pro\u010d? Kde to jsem? Jak dlouho tu budu? A co po mn\u011b ten n\u011bkdo v\u016fbec chce, \u017ee mi ud\u011blal tenhle hnus?<\/em><\/div>\n
Tyhle ot\u00e1zky a je\u0161t\u011b tis\u00edce dal\u0161\u00edch mi v\u00ed\u0159ilo hlavou, kdy\u017e jsem usly\u0161el p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed kroky, kter\u00e9 zn\u011bly hlasit\u011bji a hlasit\u011bji, a\u017e se nakonec t\u011bsn\u011b vedle m\u011b zastavily a j\u00e1, i kdy\u017e jsem nevid\u011bl, tak jsem c\u00edtil, jak m\u011b n\u011bkdo up\u0159en\u011b pozoruje.<\/div>\n
„Ale ale,“ zamlaskal pro m\u011b nezn\u00e1m\u00fd hlas, v n\u011bm\u017e nebylo ani pam\u00e1tky po sebemen\u0161\u00edm soucitu nad mou chmurnou pozic\u00ed. „Tak u\u017e se n\u00e1m drah\u00fd pan Kaulitz r\u00e1\u010dil probrat?“<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se d\u011blat, \u017ee ho nesly\u0161\u00edm. A\u0165 je to kdokoliv, ur\u010dit\u011b se mnou nem\u00e1 dobr\u00e9 \u00famysly, proto bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e budu d\u011blat, \u017ee nejsem p\u0159i v\u011bdom\u00ed, t\u0159eba odejde a j\u00e1 budu m\u00edt v\u00edc \u010dasu na zkoum\u00e1n\u00ed m\u00e9ho vlastn\u00edho osudu v t\u00e9hle stresuj\u00edc\u00ed situaci. V\u017edy\u0165 m\u011b snad nevid\u011bl, jak sebou h\u00e1z\u00edm\u2026<\/div>\n
“ Sly\u0161el jsi, kurva?“ za\u010dal na m\u011b ten \u010dlov\u011bk \u0159v\u00e1t.<\/div>\n
Kopl m\u011b p\u0159itom do b\u0159icha, a moje reflexn\u00ed svinut\u00ed se do klub\u00ed\u010dka mu bylo odpov\u011bd\u00ed v\u00edce ne\u017e dostate\u010dnou.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, p\u0159esn\u011b na tohle jsem \u010dekal,“ zap\u0159edl a j\u00e1 vyc\u00edtil, \u017ee se skl\u00e1n\u00ed ke mn\u011b.<\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159i mi p\u0159ejely hrub\u00e9 prsty, kter\u00e9 mi nap\u0159ed bolestiv\u011b strhly p\u00e1sku ze rt\u016f a pot\u00e9 rozv\u00e1zaly \u010dern\u00fd \u0161\u00e1tek, kter\u00fd jsem m\u011bl omotan\u00fd kolem o\u010d\u00ed. S p\u0159imhou\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky jsem zam\u017eoural kolem sebe. Ne\u017e si ale m\u00e9 o\u010di zvykly na sv\u011btlo, byl jsem drsn\u011b vyta\u017een na nohy. Z\u00e1rove\u0148 jsem uc\u00edtil, jak se do m\u00fdch lopatek zaryla hlave\u0148 pistole.<\/div>\n
„A jdeme,“ sykl ten mu\u017e. „A v\u0159ele ti doporu\u010duju, abys ani necekl a nezkou\u0161el cokoliv d\u011blat, jinak m\u00e1\u0161 v sob\u011b olovo d\u0159\u00edv, ne\u017e stihne\u0161 mrknout, jasn\u00fd?“<\/div>\n
N\u011bm\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl, kdy\u017e m\u011b jednou rukou sv\u00edral za vlasy a vedl m\u011b temnou chodbou kamsi dol\u016f. A\u017e te\u010f mi kone\u010dn\u011b do\u0161lo, co se asi bude d\u00edt. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee tohle je nejsp\u00ed\u0161 ten psychopat, co chce pomst\u00edt Davida. Ten, co post\u0159elil Toma a te\u010f m\u011b nejsp\u00ed\u0161 t\u00e1hne do n\u011bjak\u00e9 kryt\u00e9 nen\u00e1padn\u00e9 m\u00edstnosti, kde nejsp\u00ed\u0161 tot\u00e9\u017e ud\u011bl\u00e1 se mnou. Po tv\u00e1\u0159i mi stekla slza, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na br\u00e1\u0161ku. Na to, jak tam bezmocn\u011b le\u017eel na podlaze, v kalu\u017ei vlastn\u00ed krve. Za\u010dala se mi t\u0159\u00e1st brada.<\/div>\n
Ach Tome<\/em>, vzlykl jsem. Pro\u010d jsi jen sk\u00e1kal mezi m\u011b a tu pistoli? Mohl jsi t\u0159eba ut\u00e9ct\u2026 Stejn\u011b jsi m\u011b nakonec nezachr\u00e1nil. Ale mohlo to dopadnout tak, \u017ees mohl z\u016fstat na\u017eivu\u2026 Ach, brat\u0159\u00ed\u010dku\u2026 Pro\u010d jen jsi m\u011b m\u011bl tak r\u00e1d\u2026 J\u00e1 v\u011bd\u011bl, pro\u010d jsem nem\u011bl ten n\u00e1\u0161 cit v\u016fbec p\u0159ipustit. Zaplatil jsi za n\u011bj \u017eivotem\u2026<\/em><\/div>\n
Po chv\u00edli ml\u010denliv\u00e9 ch\u016fze, p\u0159ehlu\u0161ovan\u00e9 m\u00fdmi ob\u010dasn\u00fdmi vzlyky, jsme se ocitli v n\u011b\u010dem, co hodn\u011b p\u0159ipom\u00ednalo sklep. Od stropu visela jedna zapr\u00e1\u0161en\u00e1 poblik\u00e1vaj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1rovka. M\u00edstnost v\u016fbec nevypadala n\u011bjak obyvateln\u011b a jedin\u00e9, co bylo mezi \u010dty\u0159mi st\u011bnami bez oken, byla snad metr kr\u00e1t metr vysok\u00e1 krychle z ledu, jen\u017e v tom polo\u0161eru z\u00e1hadn\u011b pableskoval, hned vedle n\u011bj malinkat\u00e1 hranice ze d\u0159\u00edv\u00ed, p\u0159ipraven\u00e1 k podp\u00e1len\u00ed, a opod\u00e1l st\u00e1la \u017eidle.<\/div>\n
„Tak jsme tady, chlape\u010dku,“ zaculil se mu\u017e a donutil m\u011b vyl\u00e9zt na ledovou krychli.<\/div>\n
\u0160lo to hodn\u011b \u0161patn\u011b, s rukama p\u0159iv\u00e1zan\u00fdma k t\u011blu, ale nakonec se mi to poda\u0159ilo. On vylezl za mnou. Nem\u011bl jsem v\u016fbec tu\u0161en\u00ed, co sleduje t\u00edm, \u017ee m\u011b postavil na led. Tu\u0161il jsem sice, \u017ee to asi nebude nic dobr\u00e9ho, ale i kdy\u017e jsem se b\u00e1l, nemohl jsem pochopit ten jeho v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u017edy\u0165 jak mi m\u00e1 st\u00e1n\u00ed na ledu ubl\u00ed\u017eit? Jo, za p\u00e1r minut m\u011b sice i p\u0159es boty budou p\u011bkn\u011b z\u00e1bst nohy, ale to by m\u011b p\u0159ece zab\u00edt nem\u011blo! Podle toho, jak se mnou celou cestu zach\u00e1zel, tak jsem \u010dekal n\u011bco mnohem d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00edho, a ne jenom n\u011bjakou kostku ledu, kter\u00e1 beztak za chv\u00edli roztaje.<\/div>\n
Nevid\u011bl jsem, co za mnou d\u011bl\u00e1, a ani m\u011b to n\u011bjako zvl\u00e1\u0161\u0165 netankovalo. Smutn\u011b jsem vzpom\u00ednal na Toma, na to, co v\u0161echno jsme spolu za\u017eili a pro\u017eili, a polykal jsem slzy, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee tyhle z\u00e1\u0159iv\u00e9 dny \u0161t\u011bst\u00ed jsou nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. Op\u011bt jsem vid\u011bl p\u0159ed o\u010dima jeho rozesm\u00e1tou tv\u00e1\u0159\u2026 Sametov\u011b hn\u011bd\u00e9 hlubok\u00e9 o\u010di, poset\u00e9 zlat\u00fdm hv\u011bzdn\u00fdm prachem, je\u017e v\u017edycky, kdykoliv se na m\u011b pod\u00edvaly, vyza\u0159ovaly l\u00e1sku, n\u011bhu a p\u00e9\u010di\u2026 V duchu sly\u0161el jeho uklid\u0148uj\u00edc\u00ed hlas\u2026<\/div>\n
Trhl jsem sebou, kdy\u017e mi kolem krku p\u0159ist\u00e1la smy\u010dka. Jej\u00ed dopad p\u0159eru\u0161il tok m\u00fdch vzpom\u00ednek a j\u00e1 se p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dil na mu\u017ee za sebou. Zrovna dot\u00e1hl smy\u010dku tak, abych ji m\u011bl nat\u011bsno, ale p\u0159itom m\u011b ne\u0161krtila, a pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednal nap\u00ednat provaz. \u0160okovan\u011b jsem vzhl\u00e9dl a zjistil, \u017ee jeho konec je provl\u00e9knut\u00fd kovovou skobou, je\u017e vy\u010dn\u00edvala ze stropu!<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy byl provaz dokonale napnut\u00fd a mu\u017e jej pevn\u011b p\u0159iv\u00e1zal za konec k zemi, pochopil jsem jeho \u00famysl.<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl jsem a za\u010dal jsem \u0161\u00edlen\u011b hyster\u010dit.<\/div>\n
Jasn\u011b, proto ta kostka ledu! Proto ta mal\u00e1 hranice hned vedle! On ji ur\u010dit\u011b zap\u00e1l\u00ed, aby urychlil t\u00e1n\u00ed. Hranice je tak malink\u00e1, aby p\u016fsobila jenom na \u010d\u00e1st jedn\u00e9 ze st\u011bn. Led bude t\u00e1t, a kostka se za\u010dne nakl\u00e1n\u011bt. J\u00e1 se budu \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc sklouz\u00e1vat, a nakonec se s\u00e1m ob\u011bs\u00edm vlastn\u00ed vahou! Zamrazilo m\u011b v z\u00e1dech, p\u0159i\u010dem\u017e tohle mrazen\u00ed nem\u011blo nic spole\u010dn\u00e9ho s ledem. Vzpomn\u011bl jsem si toti\u017e na doby, kdy\u017e jsem jako mal\u00fd kluk sledoval Komisa\u0159e Rexe. V\u017edy\u0165 v jednom d\u00edlu byli dva psychopati, co svou ob\u011b\u0165 zabili \u00fapln\u011b stejn\u00fdm zp\u016fsobem, jak\u00fdm jsem m\u011bl nyn\u00ed um\u0159\u00edt i j\u00e1!<\/div>\n
Pokusil jsem sebou \u0161kubnout, ale moc to ne\u0161lo, a kdykoliv jsem zkusil ud\u011blat by\u0165 jen jedin\u00fd krok, opr\u00e1tka m\u011b za\u010dala nel\u00edtostn\u011b rdousit. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee vol\u00e1n\u00ed o pomoc by nem\u011blo sebemen\u0161\u00ed v\u00fdznam, jsme p\u0159ece n\u011bkde hluboko pod zem\u00ed. Kdo by m\u011b tady sly\u0161el? Akor\u00e1t bych si to cel\u00e9 je\u0161t\u011b v\u00edce zhor\u0161il. Bezmocn\u011b jsem tedy sledoval, jak ten chlap vytahuje z kapsy zapalova\u010d. Vid\u011bl jsem, jak se skl\u00e1n\u00ed k hranici, jak \u0161krt\u00e1. Z konce zapalova\u010de vy\u0161lehl plamen ohn\u011b, kter\u00fd p\u0159esko\u010dil na tenk\u00fd pap\u00edr pod d\u0159evem. U\u017e u\u017e to vypadalo, \u017ee sv\u011btlo op\u011bt zhasne, jak se zakom\u00edhalo a zeslabilo svou intenzivn\u00ed z\u00e1\u0159i t\u00e9m\u011b\u0159 na minimum. Pros\u00edm, k\u00e9\u017e by!<\/div>\n
Nic takov\u00e9ho se ale nestalo. Od pap\u00edru postupn\u011b za\u010daly chytat ten\u010d\u00ed v\u011btvi\u010dky a plamen se jimi jako rud\u00fd had plazil \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00fd\u0161, a\u017e nakonec p\u0159ede mnou za\u010dal ho\u0159et ohe\u0148. Nebyl vysok\u00fd, byl naopak hodn\u011b n\u00edzk\u00fd, ale sta\u010dilo to v\u00edc ne\u017e dost. Roz\u0161\u00ed\u0159ily se mi o\u010di, kdy\u017e jsem vid\u011bl tu d\u011bsivou, rudozlatou z\u00e1\u0159i.<\/div>\n
U\u017e po chv\u00edli jsem uc\u00edtil, jak se kostka ledu nepatrn\u011b naklonila. Vyjekl jsem strachy, zat\u00edmco mu\u017e se pohodln\u011b usadil na \u017eidli a pobaven\u011b m\u011b sledoval. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli uteklo od zap\u00e1len\u00ed ohn\u011b n\u011bkolik vte\u0159in nebo minut. Jedin\u00e9, co jsem vn\u00edmal, bylo to, \u017ee se led pomalou\u010dku, milimetr po milimetru, nakl\u00e1n\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. A\u017e dosud jsem jeho zvy\u0161uj\u00edc\u00ed se sklon dok\u00e1zal vyrovn\u00e1vat lehk\u00fdm z\u00e1klonem, nedbaje na to, \u017ee jsem c\u00edtil provaz kolem krku \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011bsn\u011bji. Jen\u017ee te\u010f se mi za\u010d\u00ednaly lehce podkluzovat i nohy! A smy\u010dka m\u011b za\u010dala \u0161krtit \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc!<\/div>\n
Za\u010dal jsem k\u0159i\u010det. Nap\u0159ed jen nejist\u011b, se zesiluj\u00edc\u00edm tlakem na pr\u016fdu\u0161nici se v\u0161ak m\u016fj tkliv\u00fd n\u00e1\u0159ek m\u011bnil v jednolit\u00e9 hysterick\u00e9 \u0159van\u00ed. Za\u010dal m\u011b zal\u00e9vat hork\u00fd pot, a j\u00e1 c\u00edtil, jak m\u011b krom\u011b provazu za\u010d\u00edn\u00e1 dusit i \u0161tiplav\u00fd d\u00fdm, proto\u017ee bez oken nemohl moc dob\u0159e opustit m\u00edstnost. Ten chlap u\u017e to taky asi u\u017e dlouho nehodlal vydr\u017eet, proto\u017ee se posl\u00e9ze zvedl ze \u017eidle, a ov\u00edvaj\u00edce se p\u0159itom rukou, naposledy na m\u011b pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Sbohem, Bille Kaulitzi,“ zam\u00e1val mi. „V\u011b\u0159 mi, \u017ee bych u t\u00e9to show nejrad\u0161i z\u016fstal a\u017e do sam\u00e9ho konce, ale jaksi se mi tu blb\u011b d\u00fdch\u00e1\u2026 Tak se tu m\u011bj, u\u017eij si posledn\u00ed minuty a vte\u0159iny, kter\u00e9 t\u011b d\u011bl\u00ed od toho tv\u00fdho uboh\u00fdho neschopn\u00fdho hopersk\u00fdho br\u00e1chy\u2026 A p\u0159\u00ed\u0161t\u011b si pamatuj, \u017ee ubl\u00ed\u017eit Davidovi znamen\u00e1 poc\u00edtit moji pomstu.“<\/div>\n
Se slzami v o\u010d\u00edch jsem vid\u011bl, jak zabouchl dve\u0159e m\u00edstnosti. Osam\u011bl jsem a st\u011b\u017e\u00ed vn\u00edmal, jak \u017e\u00e1rovka zhasla. Jedin\u00e9, co vyd\u00e1valo sv\u011btlo, byly zlatorud\u00e9 z\u00e1blesky, tan\u010d\u00edc\u00ed po st\u011bn\u00e1ch, kter\u00e9 vte\u0159inu po vte\u0159in\u011b kr\u00e1tily m\u016fj \u017eivot. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e moc nesch\u00e1z\u00ed, ne\u017e p\u0159ijde konec. U\u017e jsem nek\u0159i\u010del. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem nedok\u00e1zal d\u00fdchat, provaz nel\u00edtostn\u011b stla\u010doval a drtil moji pr\u016fdu\u0161nici, a jedin\u00e9, co je\u0161t\u011b vnikalo do m\u00fdch plic, byl dusiv\u00fd kou\u0159. Byl konec\u2026<\/div>\n
Dve\u0159e m\u00edstnosti se najednou rozlet\u011bly a j\u00e1, i kdy\u017e u\u017e jsem byl nap\u016fl v mdlob\u00e1ch, tak jsem matn\u011b zaznamenal, \u017ee se ke mn\u011b \u017eenou dv\u011b postavy. Jedna z nich m\u011b pevn\u011b uchopila t\u011bsn\u011b pod koleny a zvedla m\u011b co nejv\u00fd\u0161e do vzduchu, aby napjat\u00fd provaz tro\u0161ku polevil. R\u00e1zem se mi za\u010dalo d\u00fdchat o n\u011bco l\u00e9pe, ne ale o moc. Mezit\u00edm co jsem op\u011bt za\u010dal pof\u0148uk\u00e1vat, proto\u017ee jsem v\u016fbec nech\u00e1pal, co se d\u011bje, druh\u00e1 postava okam\u017eit\u011b rozkopala a udupala ohe\u0148. Plameny sice postupn\u011b odum\u00edraly, ale mn\u011b se po\u0159\u00e1d do plic valil ten d\u00e1viv\u00fd d\u00fdm.<\/div>\n
„D\u011blej, p\u0159e\u0159\u00edzni ten provaz, dokud ho dr\u017e\u00edm!“<\/div>\n
Ten hlas odn\u011bkud zn\u00e1m! A moc dob\u0159e ho zn\u00e1m! Jen\u017ee ne\u017e jsem ho stihl za\u0159adit, c\u00edtil jsem, jak z podivn\u00e9ho balancu, kdy m\u011b n\u011bkdo nezn\u00e1m\u00fd dr\u017e\u00ed za nohy ve vzduchu, pad\u00e1m na zem\u2026 nedopadl jsem v\u0161ak na zem, ale do vst\u0159\u00edcn\u00e9 m\u011bkk\u00e9 n\u00e1ru\u010de. M\u011bl jsem dojem, jako by m\u011b snad dr\u017eel n\u011bjak\u00fd obr, tak mal\u00fd a bezmocn\u00fd jsem si v jeho ohledupln\u00e9m sev\u0159en\u00ed p\u0159ipadal. Je\u0161t\u011b jsem zaznamenal laskavou tv\u00e1\u0159 s br\u00fdlemi, kter\u00e1 dala pokyn k \u00fat\u011bku na vzduch, ne\u017e jsem ztratil v\u011bdom\u00ed a nechal se un\u00e1\u0161et prostorem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Z\u016fstali jsme st\u00e1t s Tomem jako p\u0159ibit\u00ed a j\u00e1 se strachem hled\u011bl do hlavn\u011b. A\u010dkoliv n\u00e1s d\u011blily skoro t\u0159i metry, bylo v\u00edce ne\u017e o\u010dividn\u00e9, \u017ee tohle asi nebude n\u011bjak\u00fd \u0161patn\u00fd vtip. Zalil m\u011b ledov\u00fd pot a j\u00e1 se pokusil zjistit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15787","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15787","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15787"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15787\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15787"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15787"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15787"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}