{"id":15805,"date":"2008-12-10T16:00:00","date_gmt":"2008-12-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15769"},"modified":"2008-12-10T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-10T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/10\/chaos-v-dusi-17\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 17."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl jsem na posteli jako opa\u0159en\u00fd a \u0161okovan\u011b z\u00edral na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Hlavou se mi za\u010daly honit stra\u0161liv\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. To, \u017ee Tom m\u011b m\u00e1 r\u00e1d pon\u011bkud v\u00edc, ne\u017e je mezi dvoj\u010daty typick\u00e9, to u\u017e p\u0159ece n\u011bkolik t\u00fddn\u016f v\u00edm. A v\u00edm, \u017ee jemu by rozhodn\u011b ned\u011blalo probl\u00e9m se mnou \u017e\u00edt a\u017e do smrti, jen my dva, nikdo jin\u00fd. To j\u00e1 jsem byl v\u017edycky ten, kdo mu v\u011bt\u0161\u00ed n\u011b\u017enosti nekompromisn\u011b zakazoval, kdo mu podle a z\u00e1ludn\u011b trhal v\u0161echny k\u0159ehk\u00e9 nit\u011b, kter\u00fdmi se m\u011b sna\u017eil lapit a okouzlit. To j\u00e1 jsem v\u017edycky odol\u00e1val jeho n\u00e1strah\u00e1m a v\u0161em pokus\u016fm o bli\u017e\u0161\u00ed sbl\u00ed\u017een\u00ed, a\u010dkoliv mi to kdesi v m\u00e9m nitru rvalo srdce.<\/div>\n
Ano, hluboko, p\u0159ehluboko v m\u00e9m srdci, jsem si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017e\u00edt s Tomem. Znal m\u011b mnohem l\u00e9pe, ne\u017e kdokoliv jin\u00fd na tomhle sv\u011bt\u011b. V\u017edycky uh\u00e1dl, kdy\u017e na n\u011bco mysl\u00edm, a mnohdy mezi n\u00e1mi nebylo zapot\u0159eb\u00ed slov, sta\u010dilo si dlouze zahled\u011bt do o\u010d\u00ed. A lhal bych, kdybych tvrdil, \u017ee m\u016fj vztah k n\u011bmu je pouze bratrsk\u00fd. Taky tam bylo n\u011bco v\u00edc. Jen\u017ee zat\u00edmco br\u00e1\u0161ka se neb\u00e1l d\u00e1t to n\u011bjak najevo, j\u00e1 jsem se k tomuhle tv\u00e1\u0159il v\u017edycky odm\u00edtav\u011b. V\u017edy\u0165 copak by to \u0161lo, milovat vlastn\u00edho bratra? Ano, \u0161lo by to. A vlastn\u011b, pro\u010d ne?<\/div>\n
\n
Pro\u010d ne? Pr\u00e1v\u011b proto! T\u0159eba se nic nestane, a budeme a\u017e do smrti \u017e\u00edt spolu, \u0161\u0165astn\u00ed a miluj\u00edc\u00ed se, jen my dva. Jen\u017ee co kdy\u017e se n\u011bco zhat\u00ed? Co kdy\u017e se jednoho dne projev\u00ed n\u011bco jako ponorkov\u00e1 nemoc? Jednoho r\u00e1na prost\u011b vstaneme, poh\u00e1d\u00e1me se a pak u\u017e se t\u0159eba nebudeme cht\u00edt do konce \u017eivota ani vid\u011bt, jen proto, \u017ee jsme vedle sebe ka\u017ed\u00fd den, \u010dty\u0159iadvacet hodin denn\u011b v kuse, v\u0161edn\u00ed dny, soboty, ned\u011ble, sv\u00e1tky, po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d! Pokud to nech\u00e1m na bod\u011b, v jak\u00e9m je to te\u010f, tak se t\u0159eba, a\u017e budeme m\u00edt ka\u017ed\u00fd svou holku, budeme v\u00eddat jen p\u00e1rkr\u00e1t za t\u00fdden. Nebo pouze n\u011bkolikr\u00e1t za m\u011bs\u00edc. Budeme si sice hodn\u011b moc chyb\u011bt, ale t\u00edm v\u00edce se na sebe budeme t\u011b\u0161it.<\/div>\n
Ale kdybychom byli spolu? Jak dlouho by trvalo, ne\u017e by z\u00e1\u0159iv\u00e9 dny na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, zalit\u00e9 zlat\u00fdmi horouc\u00edmi slune\u010dn\u00edmi paprsky, n\u00e1hle potemn\u011bly, slunce by nen\u00e1vratn\u011b zmizelo v bou\u0159kov\u00fdch mrac\u00edch a my se sob\u011b navz\u00e1jem vzd\u00e1lili tak, jak jen by to bylo mo\u017en\u00e9? T\u0159eba by se to nestalo v\u016fbec. Ale t\u0159eba i za rok, a t\u00e9hle bou\u0159e jsem se j\u00e1 stra\u0161n\u011b b\u00e1l, a byl jsem odhodl\u00e1n nezadat sebemen\u0161\u00ed riziko, aby mezi n\u00e1s dva mohla vstoupit.<\/div>\n
Op\u0159el jsem se bradou o s\u00e1dru, je\u017e mi spo\u010d\u00edvala na kolenou, a skousl jsem rty. A\u010dkoliv jsem se k tomuhle t\u00e9matu stav\u011bl nekompromisn\u011b odm\u00edtav\u011b, v\u011bd\u011bl jsem, jak moc m\u011b Tom miluje, jak po mn\u011b tou\u017e\u00ed, \u017ee by ud\u011blal cokoliv pro to, aby n\u00e1s dva nikdy a nic nemohlo rozd\u011blit. J\u00e1 mu na to zatvrzele \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee ne, on to chud\u00e1k akceptuje u\u017e jen proto, aby zachoval ten dokonale harmonick\u00fd bratrsk\u00fd vztah mezi n\u00e1mi dv\u011bma\u2026 Chud\u00e1k ti\u0161e trp\u00ed, proto\u017ee i kdy\u017e je v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti \u0161\u0165astn\u00fd a tv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee mu to bohat\u011b sta\u010d\u00ed, tak j\u00e1 na n\u011bm vid\u00edm, jak by nejrad\u0161i cht\u011bl n\u011bco v\u00edc… aspo\u0148 tro\u0161i\u010dku, ale p\u0159ece jen v\u00edc\u2026 Naoko nel\u00edtostn\u011b mu to zakazuju, a\u010d je mi pak z toho poka\u017ed\u00e9 do breku, \u017ee d\u011bl\u00e1m n\u011bco, co mi vel\u00ed rozum, proti m\u00e9 v\u016fli, j\u00ed\u017e bije m\u00e9 srdce\u2026 On to v\u00ed a v tomhle sm\u011bru se mi podvolil\u2026 A j\u00e1 pak b\u011bhem blouzn\u011bn\u00ed p\u0159i debiln\u00ed hore\u010dce k\u0159i\u010d\u00edm, jak ho miluju a chci?<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak se mi do o\u010d\u00ed derou slzy, a rychle jsem mrkal, abych je zahnal. Ach Tome,<\/em> honilo se mi hlavou. Tys m\u011b zachr\u00e1nil p\u0159ed Davidem\u2026 staral ses o m\u011b, zat\u00edmco j\u00e1 o sob\u011b skoro ani nev\u011bd\u011bl, d\u011blal jsi to s tou svou ob\u011btavost\u00ed a l\u00e1skou, tak, jak to um\u00ed\u0161 jenom ty\u2026 A j\u00e1, i kdy\u017e v\u00ed\u0161, \u017ee za st\u0159\u00edzliva jsem k tob\u011b odm\u00edtav\u00fd, tak v zajet\u00ed hore\u010dky k\u0159i\u010d\u00edm, jak t\u011b miluju\u2026 A muselo to b\u00fdt pro tebe t\u00edm hor\u0161\u00ed, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee to byla jenom hore\u010dka, nikoliv zdrav\u00fd stav\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely a objevil se v nich br\u00e1\u0161ka s vrchovat\u011b nalo\u017een\u00fdm podnosem. Byly na n\u011bm dva kou\u0159\u00edc\u00ed hrne\u010dky a po\u0159\u00e1dn\u00e1 z\u00e1soba kol\u00e1\u010d\u016f, v nich\u017e jsem poznal mam\u010dino d\u00edlo. Zat\u00edmco jsem se mlsn\u011b ol\u00edzl a odt\u00e1hl z prost\u0159edku postele pe\u0159inu, Tom se posadil a polo\u017eil t\u00e1c na odklizen\u00e9 m\u00edsto. Post\u0159ehl jsem, \u017ee zat\u00edmco jeden hrn\u00ed\u010dek je napln\u011bn\u00fd mou milovanou k\u00e1vou s ml\u00ed\u010dkem, ze druh\u00e9ho se linula v\u016fn\u011b lipov\u00e9ho kv\u011btu a medu. Pon\u011bkud jsem pokr\u010dil nos. Ne, \u017ee by ten \u010daj byl \u0161patn\u00fd, ale kdy\u017e ho \u010dlov\u011bk pije z\u00e1sadn\u011b v dob\u00e1ch, kdy je nemocn\u00fd, tak tahle \u017elutav\u00e1 tekutina za\u010dne najednou vyza\u0159ovat negativn\u00ed auru. Zat\u00edmco Tom si stahoval dredy do cul\u00edku, aby mu p\u0159i j\u00eddle nepadaly do obli\u010deje, nen\u00e1padn\u011b jsem vzt\u00e1hl ruku po hrn\u00ed\u010dku s k\u00e1vou ve snaze mu aspo\u0148 trochu up\u00edt.<\/div>\n
„Jau!“ vyjekl jsem, kdy\u017e m\u011b p\u0159es h\u0159bet ruky pleskla Tomova dla\u0148.<\/div>\n
„Jede\u0161?“ zahnal mou kon\u010detinu k \u0161\u00e1lku \u010daje. „Tohle je moje kafe! Ty se\u0161 teprve necel\u00fd den po hore\u010dce, tak\u017ee je\u0161t\u011b tak dva t\u0159i dny bude\u0161 p\u00edt ten \u010daj, aby byla nemoc nadobro venku! Do t\u00e9 doby si nech laskav\u011b zaj\u00edt chu\u0165,“ u\u0161kl\u00edbl se na m\u011b a posm\u011b\u0161n\u011b vypl\u00e1zl jazyk.<\/div>\n
Zatv\u00e1\u0159il jsem se naoko trucovit\u011b.<\/div>\n
„Ty se\u0161, jako,“ f\u0148ukl jsem jakoby ubl\u00ed\u017een\u011b a koutkem oka sledoval jeho reakci. „Ani ten hrnek k\u00e1vy mi nedop\u0159eje\u0161\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Kdybys nebyl nemocn\u00fd, tak jo,“ pokr\u010dil rameny. „Nehled\u011b na to, kdy\u017e jsem j\u00e1 byl nemocn\u00fd, tak kdo mi za\u0159\u00eddil o dva dny le\u017een\u00ed v posteli nav\u00edc? He?“<\/p>\n<\/div>\n
„No jo, vlastn\u011b,“ \u0161pitl jsem a c\u00edtil, jak mi lehce rudnou tv\u00e1\u0159e. „Jen\u017ee j\u00e1 jsem tu k\u00e1vu nikdy nepil p\u0159ed tebou, abys v\u011bd\u011bl.“<\/p>\n<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom. „Vedu jedna nula.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli sledoval m\u016fj nabub\u0159el\u00fd v\u00fdraz a pak se rozesm\u00e1l na cel\u00e9 kolo.<\/div>\n
„Br\u00e1cha, ty kdyby ses te\u010f vid\u011bl\u2026 To by byl photoshooting jako bl\u00e1zen!“<\/p>\n<\/div>\n
„No a co?“ p\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di.<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159\u00edce se n\u00e1ramn\u011b vzne\u0161en\u011b a nadnesen\u011b, zakousl jsem se do kol\u00e1\u010de. To u\u017e jsem to ale nevydr\u017eel a taky jsem se za\u010dal tlemit, a\u017e mi z toho zasko\u010dilo p\u00e1r drobk\u016f. Tom nev\u00e1hal a s \u00fa\u0161klebkem m\u011b za\u010dal bu\u0161it do zad. Jen\u017ee nane\u0161t\u011bst\u00ed asi zapomn\u011bl na zpola zahojen\u00e9 r\u00e1ny po Davidov\u011b opasku. Zbledl jsem bolest\u00ed a vyjekl.<\/div>\n
„Auuu! Ty magore\u2026 Ssssst\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
V prvn\u00ed vte\u0159in\u011b se zatv\u00e1\u0159il p\u0159ekvapen\u011b, pak mu to ale do\u0161lo. Jeho \u0161k\u00e1dliv\u00e9 bu\u0161en\u00ed se ihned zm\u011bnilo v ope\u010dov\u00e1vatelsk\u00e9 hlazen\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e9, promi\u0148, Bill\u00ed,“ za\u010dal se omlouvat. „To jsem necht\u011bl\u2026 j\u00e1 zapomn\u011bl\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ odk\u00fdval jsem se zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky. „To je dobr\u00fd\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b, promi\u0148\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl m\u011b k sob\u011b a chv\u00edli m\u011b konej\u0161iv\u011b hladil. Bolest pod jeho rukama mizela jako led na slunci a m\u011b op\u011bt zaplavily v\u00fd\u010ditky a nejistota.<\/div>\n
Ach jo, co m\u00e1m te\u010f d\u011blat? Ptal jsem se v duchu s\u00e1m sebe. Co m\u00e1m ud\u011blat? M\u00e1m nechat zv\u00edt\u011bzit rozum, abychom lehce trp\u011bli te\u010f, ale jinak byli nad\u00e1le \u0161\u0165astni jako brat\u0159i? Nebo se p\u0159iklonit k srdci, abychom byli ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed p\u00e1r pod sluncem, a pak se z n\u00e1s stali rozh\u00e1dan\u00ed nep\u0159\u00e1tel\u00e9? Ach jo, pro\u010d zrovna n\u00e1s dva tohle muselo potkat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ano?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e jsi byl nemocn\u00fd, p\u0159i\u0161la ti pozv\u00e1nka k soudu.“<\/p>\n<\/div>\n
„K soudu?“ vyd\u011bsil jsem se. „Pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kv\u016fli tomu p\u0159el\u00ed\u010den\u00ed s Davidem,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Pot\u0159ebujou t\u011b tam jako sv\u011bdka. Bude\u0161 jim muset potvrdit, co ti d\u011blal, mo\u017en\u00e1, \u017ee budou cht\u00edt, abys jim to cel\u00e9 vypr\u00e1v\u011bl.“<\/p>\n<\/div>\n
„Neee,“ vzdychl jsem. „J\u00e1\u2026 j\u00e1 jim to klidn\u011b potvrd\u00edm, ale abych jim to cel\u00e9 \u0159ekl\u2026 to\u2026 to nedok\u00e1\u017eu\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj se,“ uklid\u0148oval m\u011b. „J\u00e1 tam p\u016fjdu s tebou, m\u011b tam taky p\u0159edvolali, proto\u017ee jsem to byl j\u00e1, kdo v\u00e1s p\u0159i tom nachytal. Ale i kdybych tam nemusel j\u00edt, tak a\u0165 se d\u011bje cokoliv, p\u016fjdu tam s tebou.“<\/p>\n<\/div>\n
Smutn\u011b jsem pohl\u00e9dl do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a zvolna ho objal.<\/div>\n
„Ach, Tommy\u2026 Je\u0161t\u011b\u017ee t\u011b m\u00e1m\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli jsme se zase ml\u010dky v\u011bnovali sn\u00eddani, ne\u017e Tom op\u011bt protrhl ticho.<\/div>\n
„A j\u00e1 po sn\u00eddani sjedu do Davidova domu,“ za\u010dal p\u0159em\u00edtat nahlas.<\/div>\n
Zakuckal jsem se \u010dajem, kdy\u017e jsem na n\u011bj vyt\u0159e\u0161til o\u010di.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
„Proto\u017ee jestli je pravda, \u017ee to video, kter\u00e9 jsme smazali z mobilu, je\u0161t\u011b n\u011bkam st\u00e1hl, tak ho mus\u00edme odstranit i odtamtud, jinak m\u016f\u017ee poslat policajty, aby prozkoumali jeho d\u016fm a na\u0161li to tam\u2026 Sakra, \u017ee m\u011b to nenapadlo d\u0159\u00edv! V\u017edy\u0165 u\u017e to tam d\u00e1vno mohli prohledat, jestli jim to \u0159ekl\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Vysko\u010dil z postele a zvedl ze \u017eidle svou mikinu. Narazil si na hlavu k\u0161iltovku a rychle vyrazil sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, zat\u00edmco j\u00e1 na n\u011bj chv\u00edli nech\u00e1pav\u011b koukal, ne\u017e mi to cel\u00e9 do\u0161lo.<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej!“ vyk\u0159ikl jsem a zvedl se z postele.<\/div>\n
„Co je?“ zastavil se ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 tam jdu s tebou.“<\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edval se na m\u011b jako na nejv\u011bt\u0161\u00edho idiota na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Tak na to zapome\u0148,“ ujistil m\u011b. „Nikam nejde\u0161, proto\u017ee jsi je\u0161t\u011b slab\u00fd po hore\u010dce. M\u016f\u017ee se ti n\u011bco st\u00e1t. Krom toho, ten d\u016fm by ti ho p\u0159ipom\u00ednal\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale m\u011b to nezaj\u00edm\u00e1!“ za\u010dal jsem se vztekat. „O \u010d\u00ed bezpe\u010dnost se te\u010f tady jedn\u00e1? O moji, ne o tvoji! Prost\u011b tam jdu s tebou!“<\/p>\n<\/div>\n
„No to teda nejde\u0161!“ za\u0159val a str\u010dil do m\u011b tak siln\u011b, \u017ee jsem se zvr\u00e1til na postel. „Prost\u011b tady z\u016fstane\u0161, nebo se ti je\u0161t\u011b p\u0159it\u00ed\u017e\u00ed!“<\/p>\n<\/div>\n
Vytrhl kl\u00ed\u010d ze z\u00e1mku u dve\u0159\u00ed, zabouchl a ne\u017e jsem se stihl zvednout, sly\u0161el jsem, jak m\u011b zamyk\u00e1. Rozzu\u0159en\u011b jsem se rozeb\u011bhl ke dve\u0159\u00edm. Zacloumal jsem klikou. Nic.<\/div>\n
„Otev\u0159i ty dve\u0159e, doprdele!“ \u0159val jsem jako smysl\u016f zbaven\u00fd. „To, \u017ee jsi m\u016fj star\u0161\u00ed bratr, kter\u00fd m\u011b chr\u00e1n\u00ed, je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee mi bude\u0161 zakazovat n\u011bkam s tebou chodit! Sly\u0161\u00ed\u0161? Odemkni, ale d\u011blej!“<\/p>\n<\/div>\n
Odpov\u011bd\u00ed mi ale bylo postupn\u00e9 utich\u00e1n\u00ed mizej\u00edc\u00edch krok\u016f.<\/div>\n
„Debile!“ zaje\u010del jsem a vztekle p\u0159eb\u011bhl k oknu.<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak Tom nased\u00e1 do sv\u00e9ho auta a vycouv\u00e1v\u00e1 z p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty na ulici. Je\u0161t\u011b m\u011b na pozdrav problikl d\u00e1lkov\u00fdmi sv\u011btly a rozjel se sm\u011brem k Davidov\u011b domu.<\/div>\n
No to si snad ze m\u011b d\u011bl\u00e1 legraci! Jestli se m\u00e1 prov\u00e1d\u011bt takov\u00e1hle hledac\u00ed akce, tak prost\u011b mus\u00edm b\u00fdt u toho! V\u017edy\u0165 je to cel\u00e9 kv\u016fli mn\u011b, nedopust\u00edm, aby to cel\u00e9 m\u016fj ob\u011btav\u00fd br\u00e1\u0161ka ud\u011blal za m\u011b, kdy\u017e to je v podstat\u011b moje z\u00e1le\u017eitost! Trucovit\u011b jsem kopl do \u017eidle, na\u010de\u017e jsem na sebe hodil mikinu, kolem krku nedbale omotal \u0161\u00e1tek a otev\u0159el okno. To p\u0159ece zvl\u00e1dnu, v\u017edy\u0165 jsem jenom v prvn\u00edm pat\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Vztek m\u011b ale za\u010dal opou\u0161t\u011bt a dostavila se nejistota, kdy\u017e jsem se postavil na parapet a v\u00e1hav\u011b se zad\u00edval sm\u011brem dol\u016f. Co kdy\u017e spadnu? V\u017edy\u0165 p\u0159ece mrhol\u00ed, tak\u017ee se v\u0161echno bude klouzat! Je to sice jenom prvn\u00ed patro, ale jedno p\u0159edlokt\u00ed u\u017e m\u00e1m v s\u00e1d\u0159e, a kdy\u017e blb\u011b spadnu, tak m\u016f\u017eu b\u00fdt rovnou cel\u00fd zafa\u010dovan\u00fd, pokud ne okam\u017eit\u011b mrtv\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Jen\u017ee my\u0161lenka na Toma mi nedala pokoj. Opatrn\u011b jsem se tedy vyklonil. Zdravou rukou jsem se chytil parapetu, prsty prava\u010dky jsem stiskl kolem hromosvodu a nejist\u011b obhl\u00ed\u017eel situaci. Kdy\u017e se mi poda\u0159\u00ed se spr\u00e1vn\u011b nat\u00e1hnout, tak bych mo\u017en\u00e1 mohl \u0161pi\u010dkami dos\u00e1hnout na parapet v ob\u00fdv\u00e1ku a odtamtud u\u017e to bude na zem jenom jeden krati\u010dk\u00fd skok. Za\u0165al jsem tedy zuby, a sna\u017e\u00edce se ned\u00edvat dol\u016f, pomali\u010dku jsem se za\u010dal spou\u0161t\u011bt. Jen\u017ee se naskytla chyba v Matrixu! U\u017e jsem visel jenom na sv\u00fdch vratk\u00fdch rukou a po\u0159\u00e1d jsem nemohl do\u0161l\u00e1pnout na parapet pode mnou! Zakopal jsem nohama a zkusil se nat\u00e1hnout je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e jsem se toti\u017e pod\u00edval dol\u016f, nezb\u00fdval mi moc velk\u00fd kus.<\/div>\n
No tak<\/em>, p\u0159emlouval jsem s\u00e1m sebe a trpce litoval, \u017ee nem\u00e1m je\u0161t\u011b o deset patn\u00e1ct centimetr\u016f v\u00edc. U\u017e jen kousek\u2026 kous\u00ed\u010dek\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b! Moje \u0161pi\u010dky slab\u011b \u0161krtly o parapet. Tak, a m\u00e1m vyhr\u00e1no<\/em>, pomyslel jsem si s \u00falevou. Pustil jsem se\u2026 A c\u00edtil, jak mi nohy podklouzly a j\u00e1 se m\u00edsto na parapet z\u0159\u00edtil jako pytel brambor rovnou na zem. Chv\u00edli jsem le\u017eel a zmaten\u011b lapal po dechu. Nic m\u011b ale moc nebolelo, tak\u017ee jsem usoudil, \u017ee budu jen tro\u0161ku potlu\u010den\u00fd, i kdy\u017e teda p\u00e1d na zran\u011bn\u00e1 z\u00e1da nebyl dvakr\u00e1t p\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem se zvednul, ve\u0161el vchodov\u00fdmi dve\u0159mi do p\u0159eds\u00edn\u011b, vzal kl\u00ed\u010dky od sv\u00e9ho milovan\u00e9ho Bucif\u00e1lka (pro ty, kdo nev\u011bd\u00ed, tak toti\u017e \u0159\u00edk\u00e1m sv\u00e9mu aut\u00ed\u010dku, proto\u017ee je rychl\u00e9 jako dr\u00e1\u010dek Bucif\u00e1lek) a nasedl dovnit\u0159. Najednou jsem se ale zarazil. Jako jak budu \u0159adit, kdy\u017e m\u00e1m a\u017e po z\u00e1p\u011bst\u00ed s\u00e1dru? Zkusmo jsem se\u0161l\u00e1pl spojku a pokusil se zah\u00fdbat p\u00e1kou. D\u011blalo mi to hodn\u011b velk\u00e9 komplikace, ale dalo se to.<\/div>\n
No a co?<\/em> pomyslel jsem si. Tak holt celou cestu pojedu na dvojku, no. Buc\u00edk to n\u011bjak zvl\u00e1dne, v\u011b\u0159\u00edm mu, brou\u010dkovi m\u00e9mu.<\/em><\/div>\n
Vd\u011b\u010dn\u011b jsem pohladil volant, ne\u017e jsem nastartoval a vyrazil. Nev\u0161iml jsem si \u010dern\u00e9ho auta, kter\u00e9 vyjelo ze st\u00edn\u016f a m\u00ed\u0159ilo za mnou\u2026 I kdy\u017e byla cesta pon\u011bkud problematick\u00e1, povedlo se mi projet cel\u00e9 m\u011bsto a\u017e k Davidov\u011b domu. Zaparkoval jsem hned za Tomov\u00fdm autem, vypnul motor, vystoupil, zamkl a vydal se p\u0159es zahradu sm\u011brem do domu.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem otev\u0159el dve\u0159e, d\u00fdchla na m\u011b d\u011bsiv\u00e1 atmosf\u00e9ra. V\u0161echno mi p\u0159ipom\u00ednalo na\u0161eho mana\u017eera. Jeho v\u011bci, jeho st\u00edn\u2026 dokonce jako bych ze zd\u00ed sly\u0161el i jeho hlas! Ihned mi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a c\u00edtil jsem, jak se mi je\u017e\u00ed vlasy v z\u00e1tylku. Napjat\u011b a v\u00e1hav\u011b jsem vyrazil do prvn\u00edho patra, kde jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 David pracovnu, a kde jsem nyn\u00ed tu\u0161il Toma. Rozbu\u0161ilo se mi srdce, kdy\u017e pode mnou zavrzal prvn\u00ed schod. Pr\u00e1zdn\u00fdm domem se to rozl\u00e9halo tak t\u00e1hle a d\u011bsiv\u011b! Jako by m\u011b ty zvuky varovaly, a\u0165 d\u00e1l nechod\u00edm, a\u0165 ute\u010du, dokud m\u016f\u017eu.<\/div>\n
Sakra, Tome, tys m\u011bl asi nakonec pravdu, kdy\u017e jsi mi \u0159\u00edkal, abych z\u016fstal doma<\/em>, pomyslel jsem si, kdy\u017e jsem byl v polovin\u011b schodi\u0161t\u011b. \u010c\u00edm d\u00e1l h\u016f\u0159 se mi d\u00fdchalo, jako by v nev\u011btran\u00e9m dom\u011b bylo je\u0161t\u011b n\u011bco, co vyd\u00e1v\u00e1 divn\u00fd smrad\u2026 n\u011bjak\u00e1 sp\u00e1lenina nebo co\u2026 Kdy\u017e jsem vystoupal v\u0161echny schody, vn\u00edmal jsem, jak mi po sp\u00e1nc\u00edch st\u00e9k\u00e1 pot. V hlav\u011b jsem nesly\u0161el nic, ne\u017e nerv\u00f3zn\u00ed bu\u0161en\u00ed m\u00e9ho srdce. Rozt\u0159esenou rukou jsem stiskl dve\u0159e do pracovny a zatla\u010dil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1m jsem se stra\u0161liv\u011b vyd\u011bsil, kdy\u017e jsem sly\u0161el, jak Tom, sed\u00edc\u00ed z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm a pozorn\u011b sleduj\u00edc\u00ed po\u010d\u00edta\u010d, sebou trhl, kdy\u017e zaslechl dve\u0159e a polekan\u011b za\u0159val.<\/div>\n
„To nic, Tommy, to jsem jenom j\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco prudce d\u00fdchal, zvedl ke mn\u011b o\u010di.<\/div>\n
„Ty vole, ty se\u0161 takov\u00fd nukle\u00e1rn\u00ed hovado,“ oddechoval. „Vole\u2026 jsem z tebe m\u00e1lem dostal infarkt\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148,“ zamumlal jsem a omluvn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Hele, co tady vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“ zatv\u00e1\u0159il se br\u00e1\u0161ka p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b puls z n\u011bjak\u00fdch p\u011btiset na t\u0159ista za\u010d\u00ednal srovn\u00e1vat do norm\u00e1lu. „V\u017edy\u0165 jsem ti jasn\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1\u0161 b\u00fdt doma! Jak ses dostal z pokoje?“<\/p>\n<\/div>\n
„No jak,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Oknem.“<\/p>\n<\/div>\n
„Oknem?“ vykulil o\u010di. „Tys lezl oknem s rukou v s\u00e1d\u0159e? Tys \u0159\u00eddil? Tyjo\u2026 bu\u010f r\u00e1d, \u017ee jsem to nevid\u011bl, jinak bys m\u011bl te\u010f v s\u00e1d\u0159e i vaz.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e9, klid,“ pokou\u0161el jsem se zm\u00edrnit hroz\u00edc\u00ed lavinu jeho slov. „U\u017e jsi n\u011bco na\u0161el?“<\/p>\n<\/div>\n
T\u00e1zav\u011b jsem se pod\u00edval na po\u010d\u00edta\u010d.<\/div>\n
„No\u2026 disketu tady nem\u00e1 ani jednu, ale m\u00e1 tu mrt\u011b c\u00e9de\u010dek, tak je te\u010f v\u0161echny prozkoum\u00e1v\u00e1m\u2026 V\u011bt\u0161ina z nich je pr\u00e1zdn\u00fdch, zb\u00fdv\u00e1 u\u017e asi jenom p\u011bt nebo \u0161est, kter\u00e9 jsem je\u0161t\u011b nezkoukl.“<\/p>\n<\/div>\n
Znovu se up\u0159en\u011b zahled\u011bl do kl\u00e1vesnice. Chv\u00edli jsem se koukal s n\u00edm, pak ale ke mn\u011b znovu dolehl ten divn\u00fd z\u00e1pach.<\/div>\n
„Tome? C\u00edt\u00ed\u0161 to taky?“<\/p>\n<\/div>\n
„Co m\u00e1m c\u00edtit?“ zatv\u00e1\u0159il se nech\u00e1pav\u011b. „No, mo\u017en\u00e1 si tu David nechal zapadl\u00e9 pono\u017eky, ale nic jin\u00e9ho bych v tom nehledal, pokud ti tu n\u011bco zrovna nevon\u00ed\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1vl jsem nad n\u00edm rukou a oto\u010dil se. Nechal jsem ho, a\u0165 zkoum\u00e1 c\u00e9d\u00e9\u010dka, a znovu jsem zav\u011bt\u0159il. Ne, to nejsou pono\u017eky. To je n\u011bco jin\u00fdho a stra\u0161n\u011b divn\u00fdho. Opustil jsem m\u00edstnost a vydal se po \u010duchu. Nev\u011bd\u011bl jsem pro\u010d, ale stra\u0161n\u011b m\u011b zaj\u00edmalo, z \u010deho ten lehoulink\u00fd podivn\u00fd z\u00e1van vych\u00e1z\u00ed. Postupn\u011b jsem prop\u00e1tral lo\u017enici i druhou pracovnu, a\u017e jsem se dostal do pokoje pro hosty.<\/div>\n
To je ono, tady to bude! Po otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed ten smrad zes\u00edlil, a\u017e se mi z toho lehce zvedl \u017ealudek. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se, odkud to m\u016f\u017ee p\u0159ich\u00e1zet, a mou pozornost upoutala zam\u010den\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148…<\/div>\n
„Bille, m\u00e1m to!“ ozval se zd\u00e1lky Tom\u016fv hlas. „Rozbiju to, jo?“<\/p>\n<\/div>\n
Nevn\u00edmal jsem ho. Ta sk\u0159\u00ed\u0148 m\u011b k sob\u011b n\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159itahovala jako magnet. Dokonce ani \u010d\u00edm d\u00e1l siln\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1pach m\u011b neodrazoval. Lehce se t\u0159esouc\u00ed rukou jsem pooto\u010dil kl\u00ed\u010dkem a otev\u0159el dve\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/p>\n<\/div>\n
Usko\u010dil jsem o krok zp\u011bt a smrteln\u011b zbledl. Ze sk\u0159\u00edn\u011b toti\u017e na m\u011b vypadlo oho\u0159el\u00e9 t\u011blo! Norm\u00e1ln\u011b op\u00e1len\u00e1 mrtvola! Nedok\u00e1zal jsem se \u0161okem ani pohnout. Pouze jsem \u0159val, jako by m\u011b na no\u017ee brali, zat\u00edmco jsem kulil o\u010di na to zohaven\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Bille! Bille, co se\u2026 Panebo\u017ee!“ vyhrkl p\u0159i\u0159\u00edtiv\u0161\u00ed se Tom.<\/div>\n
Na okam\u017eik se zasekl, kdy\u017e spat\u0159il zohyzd\u011bnou mrtvolu. Pot\u00e9 se ke mn\u011b vrhl a zaclonil mi vlastn\u00edm t\u011blem v\u00fdhled, zat\u00edmco j\u00e1 po\u0159\u00e1d je\u010del hr\u016fzou. Pevn\u011b m\u011b chytil za hlavu a sto\u010dil z\u00e1dy k t\u011blu, a tiskl m\u011b na sv\u00e1 ramena.<\/div>\n
„Klid, Bille,“ sna\u017eil se m\u011b ti\u0161it, p\u0159esto\u017ee jsem se stra\u0161n\u011b moc t\u0159\u00e1sl. „To bude dobr\u00fd\u2026 Ne, nekoukej se tam\u2026 Poj\u010f, p\u016fjdeme odsud\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Rozechv\u011ble jsem ho nechal, aby m\u011b chytil za ruku, a oto\u010dili jsme se sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, abychom mohli odej\u00edt pry\u010d odsud. V tu chv\u00edli jsem ale znovu vyjekl, kdy\u017e se z rohu m\u00edstnosti vyloupla temn\u00e1 postava cel\u00e1 v \u010dern\u00e9m, a zabouchla dve\u0159e.<\/div>\n
„M\u00e1m v\u00e1s!“<\/p>\n<\/div>\n
Oba jsme se prudce zarazili a j\u00e1 za\u010dal d\u00fdchat je\u0161t\u011b p\u0159er\u00fdvan\u011bji. Postava toti\u017e sv\u00edrala v ruce pistoli\u2026 a m\u00ed\u0159ila j\u00ed p\u0159\u00edmo na moje srdce.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Sed\u011bl jsem na posteli jako opa\u0159en\u00fd a \u0161okovan\u011b z\u00edral na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Hlavou se mi za\u010daly honit stra\u0161liv\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. To, \u017ee Tom m\u011b m\u00e1 r\u00e1d pon\u011bkud v\u00edc, ne\u017e je mezi dvoj\u010daty typick\u00e9, to u\u017e p\u0159ece n\u011bkolik t\u00fddn\u016f v\u00edm. A<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15805","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15805","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15805"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15805\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15805"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15805"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15805"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}