{"id":1581,"date":"2017-01-25T16:00:00","date_gmt":"2017-01-25T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1573"},"modified":"2017-01-25T16:00:00","modified_gmt":"2017-01-25T15:00:00","slug":"sweet-desire-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/01\/25\/sweet-desire-26\/","title":{"rendered":"Sweet Desire 26."},"content":{"rendered":"
autor: The_poltergeist<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Dnes ve\u010der v\u011b\u0159 s\u00e1m sob\u011b, alespo\u0148 pro jednou za \u017eivot.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sed\u011bl u stolu a tup\u011b do n\u011bj z\u00edral. Byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh tlaku v t\u011ble, kter\u00fd nikdy p\u0159ed t\u00edm nec\u00edtil. B\u00e1l se, \u017ee ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem bude zvracet. Cel\u00fd sv\u011bt se to\u010dil a on byl jako na horsk\u00e9 dr\u00e1ze, kdy\u017e se jede nahoru a pak zase dol\u016f. Musel sed\u011bt rovn\u011b a v klidu, aby doopravdy zvracet neza\u010dal.<\/div>\n
\n

P\u0159ed p\u00e1r minutami dorazil do mal\u00e9, mil\u00e9 restaurace, o kter\u00e9 se s Billem rozhodli, \u017ee bude perfektn\u00ed. Cel\u00fd se chv\u011bl a cestu ke stolu, kter\u00fd byl dostate\u010dn\u011b daleko od hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed, absolvoval t\u00e9m\u011b\u0159 po \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu c\u00edtil, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed sed\u011bt vzadu. Jedin\u00fd probl\u00e9m, jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e9 se opravdu b\u00e1l, bylo to, jestli ho Bill uvid\u00ed, nebo ne.<\/p><\/div>\n

\n

Byl v\u00edc a v\u00edc nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co ho d\u011bs\u00ed v\u00edc – jestli to, \u017ee do restaurace p\u0159ich\u00e1z\u00ed po\u0159\u00e1d dal\u0161\u00ed lidi, kdy\u017e u\u017e tam bylo tak p\u0159epln\u011bno, nebo to, \u017ee je\u0161t\u011b nevid\u011bl Billa. Nebyl tam p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a m\u011bli se setkat a\u017e za deset minut, tak\u017ee Bill neme\u0161kal, ale ani tak nebyl Tom klidn\u011bj\u0161\u00ed. Ano, p\u0159i\u0161el d\u0159\u00edv, ale nem\u011bl moc na v\u00fdb\u011br. Byl tak nerv\u00f3zn\u00ed, tak bl\u00edzko k tomu, aby vycouval, tak\u017ee s\u00e1m sob\u011b jasn\u011b \u0159ekl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e p\u016fjde, ne\u017e ud\u011bl\u00e1 n\u011bco hloup\u00e9ho – jako nap\u0159\u00edklad to, \u017ee by cel\u00fd ve\u010der zru\u0161il. V\u011bd\u011bl toti\u017e, \u017ee jakmile do restaurace dojde, posad\u00ed se a bude \u010dekat, \u017ee u\u017e nedok\u00e1\u017ee odej\u00edt. Nicm\u00e9n\u011b se b\u00e1l, \u017ee Bill bude ten, kdo to zru\u0161\u00ed. M\u011bl \u0161patn\u00fd pocit a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a n\u011bkdo, pro n\u011bj \u00fapln\u011b nezn\u00e1m\u00fd ve\u0161el, se zhor\u0161oval. Nesed\u011bl tam dlouho a u\u017e musel pou\u017e\u00edt alespo\u0148 deset ubrousk\u016f, aby si ot\u0159el sv\u00e9 upocen\u00e9 \u010delo. Vzal dal\u0161\u00ed, o kter\u00e9m ale rozhodl, \u017ee ho pou\u017eije jako v\u011bj\u00ed\u0159 k osv\u011b\u017een\u00ed. Zatracen\u011b, v\u00e1\u017en\u011b by m\u011bl p\u0159estat nosit tak tepl\u00e9 mikiny. Minim\u00e1ln\u011b v situac\u00edch, jako byla tahle.
Zmuchlal fialov\u00fd ubrousek, kter\u00fd dr\u017eel, a agresivn\u011b si t\u0159el o\u010di. Cht\u011bl, aby se cel\u00fd sv\u011bt p\u0159estal to\u010dit. Zoufale tou\u017eil po tom, aby cel\u00e1 \u00fazkost opustila jeho t\u011blo.<\/p>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ kdy\u017e Tom sly\u0161el ten starostliv\u00fd hlas, tak p\u0159estal, zamrzl a pomalu odstra\u0148oval moment\u00e1ln\u011b zmuchlan\u00fd a u\u017e v\u00edce nepou\u017eiteln\u00fd objekt ze sv\u00e9ho obli\u010deje. Skousnul si ret, ne\u017e vzhl\u00e9dl nahoru. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee Bill kone\u010dn\u011b dorazil. Opatrn\u011b se na Toma usm\u00edval, trochu se ob\u00e1val. Jeho perfektn\u011b rostl\u00e9 obo\u010d\u00ed bylo nakr\u010den\u00e9 a hlavu m\u011bl naklon\u011bnou do strany. Tom tenhle pohled znal tak dob\u0159e, byl to Bill\u016fv zp\u016fsob, jak \u0159\u00edct: ‚V\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, co je \u0161patn\u011b‘.<\/p>\n

\u00dadery Tomova srdce je\u0161t\u011b v\u00edce zrychlovaly – Bill v\u017edy vypadal sp\u00ed\u0161e starostliv\u011b ne\u017e otr\u00e1ven\u011b a samoz\u0159ejm\u011b tak\u00e9 proto, \u017ee tam opravdu byl, st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm a vypadal l\u00e9pe ne\u017e kdykoliv jindy. A on tady byl taky, aby s n\u00edm str\u00e1vil \u010das. Byli to jen oni dva, nikdo jin\u00fd. \u0160patn\u00fd pocit rychle opustil jeho t\u011blo a byl nahrazen mot\u00fdlky a v\u0161emi dobr\u00fdmi pocity.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fasm\u011bvem. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to byla le\u017e, ale necht\u011bl, aby jejich rande bylo jen o jeho n\u00edzk\u00e9m sebev\u011bdom\u00ed a probl\u00e9mech. Cht\u011bl si to u\u017e\u00edt, cht\u011bl, aby tahle noc byla o nich, o Billovi.<\/div>\n
„Oh, okay,“ pok\u00fdval Bill a posadil se p\u0159ed n\u011bj, po\u0159\u00e1d se usm\u00edval. „P\u00e1ni, je tu p\u0159epln\u011bno,“ zkonstatoval, kdy\u017e se d\u00edval kolem sebe p\u0159i svl\u00e9k\u00e1n\u00ed kab\u00e1tu.
„V\u00edm, v\u0161iml jsem si,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Uklid\u0148oval se a c\u00edtil se mnohem pohodln\u011bji. „V\u011bt\u0161inou je tu mrtvo. P\u0159i\u0161li jsme o n\u011bco? D\u011bje se tady dneska n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho?“
„Mo\u017en\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, pokr\u010dil rameny a opatrn\u011b poklep\u00e1val prsty o desky menu. „Nebude to probl\u00e9m, \u017ee ne? Mysl\u00edm s tv\u00fdmi…“ v\u011btu ani nedokon\u010dil. T\u00e9m\u011b\u0159 nerv\u00f3zn\u011b hypnotizoval pohledem zav\u0159en\u00e9 menu.<\/div>\n
Jejich rande je\u0161t\u011b ani po\u0159\u00e1dn\u011b neza\u010dalo a Tom m\u011bl pocit, \u017ee mu srdce vysko\u010d\u00ed z t\u011bla – jak mohl b\u00fdt Bill tak roztomil\u00fd? Bo\u017ee, Bill bude opravdu jeho smrt.<\/p>\n

„Je to v pohod\u011b,“ \u0159ekl Tom a zakroutil hlavou. „Nezaj\u00edmaj\u00ed m\u011b.“ ‚Te\u010f jsi tady ty, nev\u011bnuju jim ani jedinou svoj\u00ed my\u0161lenku.‘<\/em> \u0158ekl si s\u00e1m pro sebe. V\u00e1\u017en\u011b si p\u0159\u00e1l, aby m\u011bl tu kur\u00e1\u017e \u0159\u00edct to nahlas, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu ho n\u011bco dr\u017eelo zp\u00e1tky.
„Okay,“ p\u00edpnul Bill. „Chce\u0161 si objednat n\u011bco k j\u00eddlu nebo pit\u00ed?“
„Jo, jasn\u011b,“ za\u00fap\u011bl Tom. M\u011bl pocit, \u017ee se jeho \u00fasta prom\u011bnila na \u0161mirglpap\u00edr. V\u00e1\u017en\u011b pot\u0159eboval n\u011bco k pit\u00ed, naprosto cokoliv. Nebyl si jist\u00fd, jestli jeho \u017ealudek zvl\u00e1dne moment\u00e1ln\u011b jak\u00e9koliv j\u00eddlo, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by pozd\u011bji litoval, kdyby si nic neobjednal.
Tom si objednal broskvov\u00fd ledov\u00fd \u010daj s extra ledem a oby\u010dejnou omeletu. Bill byl z nich dvou za toho hladov\u00e9ho, proto\u017ee si objednal colu a zatracen\u011b velk\u00e9 burger menu.<\/p>\n

„Ano,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e se d\u00edval do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e a zamilov\u00e1val se do jeho obsahu. „Miluju j\u00eddlo. Hodn\u011b j\u00eddla… A ne, nebudu se za to omlouvat.“<\/div>\n

Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Ud\u011blal snad n\u011bco, d\u00edky \u010demu Bill c\u00edtil, \u017ee by se m\u011bl omluvit za svou objedn\u00e1vku? V\u011bd\u011bl, \u017ee se jeho o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159ily, kdy\u017e \u010d\u00ed\u0161n\u00edk postavil j\u00eddlo p\u0159ed Billa, ale to bylo jen proto, \u017ee to vypadalo naprosto lahodn\u011b a on si p\u0159\u00e1l, aby si objednal to sam\u00e9. Jednodu\u0161e \u0159e\u010deno, byl trochu zmaten\u00fd.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Tom up\u0159\u00edmn\u011b. „M\u011bl by ses za n\u011bco omlouvat?“ pokra\u010doval a pomalu nakl\u00e1n\u011bl hlavu do strany. Byl zmaten\u00fd a m\u011bl strach.
„Promi\u0148,“ omluvil se Bill. „Jen prost\u011b… jsem na to zvykl\u00fd. Moji uhm… moji kamar\u00e1di jsou ob\u010das zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Tak\u017ee jo, je to jen star\u00fd zvyk,“ vysv\u011btlil rychle. N\u011bco na tom cel\u00e9m vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed Tomovi nesed\u011blo. Byl si ale jist\u00fd, \u017ee tohle nebyl ten prav\u00fd \u010das o tom mluvit.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ Tom si odka\u0161lal. „Je n\u011bco, o \u010dem chce\u0161… mluvit?“ zeptal se a po\u0161kr\u00e1bal se na z\u00e1tylku.
„Ne,“ \u0159ekl Bill a usm\u00e1l se t\u00edm sv\u00fdm skv\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Prost\u011b poj\u010fme mluvit o n\u011b\u010dem p\u011bkn\u00fdm, hm?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ usm\u00e1l se Tom na opl\u00e1tku. Byl v pohod\u011b s \u010d\u00edmkoliv, co Bill cht\u011bl. Tohle byl skv\u011bl\u00fd den a cht\u011bl, aby si ho oba maxim\u00e1ln\u011b u\u017eili.<\/div>\n
\n

„Je n\u00e1dhern\u011b,“ \u0159ekl Bill a pohl\u00e9dl z okna. „V\u00edm, je divn\u00fd mluvit o po\u010das\u00ed, ale mo\u017en\u00e1 bychom pozd\u011bji mohli j\u00edt do parku? Naj\u00edt si lavi\u010dku nebo n\u011bjak\u00fd p\u011bkn\u00fd m\u00edsto, kde m\u016f\u017eeme sed\u011bt.“
Nebyl to \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Venku opravdu bylo hezky a Tom se p\u0159\u00edli\u0161 nezaj\u00edmal o to, co budou d\u011blat, hlavn\u011b kdy\u017e to bude s Billem.<\/div>\n

„Moc r\u00e1d,“ pousm\u00e1l se. „V\u011bt\u0161inou nejsem \u00fapln\u011b ten typ \u010dlov\u011bka, co chod\u00ed ven, ale zn\u00ed to l\u00e1kav\u011b.“<\/div>\n
„Nejsi outdoor typ?“ usm\u00e1l se Bill. „Kdy\u017e jsi byl men\u0161\u00ed… nechodil jsi stanovat nebo si hr\u00e1t do parku?“
„Hr\u00e1l jsem si venku, ob\u010das. Ale up\u0159\u00edmn\u011b? Byl jsem to d\u00edt\u011b, kter\u00e9 rad\u0161i bylo vevnit\u0159 a stav\u011blo si z lega,“ \u0159ekl. Ne\u0159ekl ale u\u017e to, jak mu jeho hra\u010dky chyb\u011bly. „A stanov\u00e1n\u00ed? Moje m\u00e1ma nebyla – po\u0159\u00e1d nen\u00ed – ten typ na stanov\u00e1n\u00ed a do p\u0159\u00edrody, tak\u017ee jsme spolu d\u011blali jin\u00e9 v\u011bci.“ Tom si v\u00e1\u017en\u011b zvl\u00e1dl p\u0159edstavit j\u00edt stanovat s Billem – sed\u011bt u t\u00e1bor\u00e1ku a d\u00edvat se na hv\u011bzdy. Byl to vlastn\u011b skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad. Sd\u00edleli by stan, mo\u017en\u00e1 i spac\u00e1k…<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1\u0161 tedy, \u017ee jsi to nikdy ned\u011blal?“ zeptal se Bill, vypadal \u0161okovan\u011b. Byl tak \u00fa\u017easn\u00fd. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
\n

„No, byl jsem s Georgem a byla to pohroma,“ za\u010dal Tom a Bill ho povzbuzoval, aby pokra\u010doval. „Zjistil jsem, \u017ee jsem alergick\u00fd na pyl a bylo to p\u0159esn\u011b uprost\u0159ed sez\u00f3ny, tak\u017ee moje o\u010di byly tak otekl\u00e9, \u017ee jsem vypadal jako kom\u00e1r. Nemohl jsem se p\u0159estat drbat a no… Museli jsme v\u0161e zabalit a dostat m\u011b k doktoru.“
„Oh,“ \u0159ekl Bill a soucitn\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. „To muselo b\u00fdt hrozn\u00fd. Bo\u017ee m\u016fj, to m\u011b mrz\u00ed,“ pokra\u010doval. Polo\u017eil jednu svou dla\u0148 s perfektn\u00ed manik\u00farou na Tomovu a jemn\u011b ji stiskl. Tomovo cel\u00e9 t\u011blo se z toho dotyku za\u010dalo chv\u011bt.<\/div>\n

„P\u0159e\u017eil jsem,“ zasm\u00e1l se Tom. „Zkusili jsme to znovu, tentokr\u00e1t na podzim t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e za\u010dala \u0161kola, a to u\u017e nebylo tak \u0161patn\u00fd. Bral jsem l\u00e9ky, tak\u017ee… kdy\u017e nen\u00ed sez\u00f3na, m\u016f\u017eu to d\u011blat,“ dodal. Cht\u011bl, aby Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e zrovna nen\u00ed prost\u0159edek \u010dervence, \u017ee mu to v\u016fbec nevad\u00ed.<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ Bill se napil sv\u00e9 coly. „V\u00edm, \u017ee to lidi v\u017edycky p\u0159ekvap\u00ed, ale j\u00e1 stanov\u00e1n\u00ed miluju.“
„Nau\u010dil jsem se nesoudit knihu podle obalu,“ pousm\u00e1l se Tom. „Ale ne, nevypad\u00e1\u0161 jako n\u011bkdo, kdo m\u00e1 opravdu r\u00e1d p\u0159\u00edrodu.“
„J\u00e1 v\u00edm,“ Bill sklonil hlavu. „Kdy\u017e jsem ale dosp\u00edval, tak jsme to d\u011blali \u010dasto. T\u00e1ta n\u00e1s v\u017edycky bral na ryby, lovit nebo prost\u011b jenom… stanovat. Ve\u010der jsme op\u00e9kali marshmallows, \u0159\u00edkali si stra\u0161ideln\u00e9 historky, chodili plavat. Bylo to \u00fa\u017easn\u00fd, opravdu. U\u017e to ned\u011bl\u00e1me tak \u010dasto jako d\u0159\u00edv, ale d\u011bl\u00e1me to ka\u017ed\u00e9 l\u00e9to t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e za\u010dne \u0161kola,“ \u0159ekl s nad\u0161en\u00edm v hlase.<\/p>\n

Tom, a\u010dkoliv naslouchal ka\u017ed\u00e9mu Billovu slovu, byl \u00fapln\u011b ztracen\u00fd. Byl ztracen\u00fd v Billov\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00e9m obli\u010deji p\u0159i tom, kdy\u017e mluvil o n\u011b\u010dem, co mu rozhodn\u011b d\u011blalo radost. Jeho o\u010di z\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm a… jak gestikuloval p\u0159i tom, kdy\u017e mluvil, jeho ruce byly \u00fapln\u011b v\u0161ude a on vypadal tak nad\u0161en\u011b a skv\u011ble. Tom v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl, jak z Billov\u00fdch \u00fast m\u016f\u017ee v\u0161e zn\u00edt tak pozitivn\u011b a \u00fa\u017easn\u011b.<\/div>\n

„To zn\u00ed skv\u011ble,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„Jo,“ pok\u00fdval Bill nad\u0161en\u011b hlavou. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b bys m\u011bl jet s n\u00e1ma,“ dodal. \u0158ekl to tak, jako by to bylo naprosto jasn\u00e9, jako by to nebylo ani trochu divn\u00e9, kdyby s nimi Tom m\u011bl jet. P\u0159eru\u0161ilo to v\u0161echny my\u0161lenky, kter\u00e9 prob\u00edhaly v Tomov\u011b mozku.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jo, pokud chce\u0161,“ odv\u011btil Bill, usm\u00e1l se. „Bude to sranda. Ale nebude to hned z\u00edtra, tak\u017ee nemus\u00ed\u0161 odpov\u00eddat hned.“
„Okay,“ Tom zhluboka d\u00fdchal. C\u00edtil, jak jeho tv\u00e1\u0159e a u\u0161i rudnou.<\/div>\n
„Budu ale r\u00e1d, kdy\u017e se p\u0159id\u00e1\u0161,“ dodal Bill norm\u00e1ln\u00edm hlasem, jako by vyc\u00edtil, \u017ee se Tom te\u010f mus\u00ed uklidnit.<\/div>\n
„I j\u00e1,“ t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161eptal. Byla to ale pravda. R\u00e1d by se p\u0159idal.<\/div>\n
\n

~*~<\/p><\/div>\n

\n

Jakmile oba dojedli svoje j\u00eddlo, objednali si latt\u00e9, proto\u017ee si vzpomn\u011bli, \u017ee p\u016fvodn\u011b se domlouvali, \u017ee p\u016fjdou na kafe. Oba se tomu zasm\u00e1li a mluvili o tom, \u017ee ani jednomu kafe p\u0159\u00edli\u0161 nechutn\u00e1, ale i tak po n\u011bm tou\u017e\u00ed ka\u017ed\u00fd den. Pot\u00e9 se vydali do parku. Nebyly tam u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 voln\u00e9 lavi\u010dky, tak se posadili k jezeru a d\u00edvali se do jasn\u011b modr\u00e9 vody.<\/p><\/div>\n

\n

„Vypad\u00e1 to, jako by m\u011blo b\u00fdt minim\u00e1ln\u011b jaro,“ Bill zav\u0159el o\u010di. „Ani si nepamatuju, kdy naposled bylo takhle teplo.“
„Prost\u011b si to u\u017e\u00edvej, dokud m\u016f\u017ee\u0161,“ zasm\u00e1l se Tom a taky zav\u0159el o\u010di. „V\u017edycky to takhle za\u010d\u00edn\u00e1. Po\u010das\u00ed je skv\u011bl\u00e9, jako by n\u00e1s prost\u011b \u0161k\u00e1dlilo… Z\u00edtra bude pravd\u011bpodobn\u011b pr\u0161et nebo sn\u011b\u017eit,“ sm\u00e1l se, ale byla to pravda. Bylo to takhle ka\u017ed\u00fd rok. V\u017edy to vypadalo, jako by m\u011blo p\u0159ij\u00edt l\u00e9to, ale… pot\u00e9 n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den sn\u011b\u017eilo, pot\u00e9 pr\u0161elo, znovu sn\u011b\u017eilo a po p\u00e1r dnech se slunce zase vr\u00e1tilo a takhle to pokra\u010dovalo po\u0159\u00e1d dokola.
„To je pravda,“ p\u0159itakal Bill. „Proto si to te\u010f u\u017e\u00edv\u00e1m tak, jak to jen jde.“
„Nen\u00ed ti moment\u00e1ln\u011b p\u0159\u00edli\u0161 horko?“ zeptal se Tom a pod\u00edval se na Billa.<\/p>\n

Jeho \u010dern\u00e9, hust\u00e9 vlasy ho pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nechr\u00e1nily od toho, aby byl zpocen\u00fd. Taky na sob\u011b m\u011bl upnut\u00e9, tmav\u011b modr\u00e9 tri\u010dko a tmav\u00e9 kalhoty, kter\u00e9 obep\u00ednaly jeho nohy. Tom uva\u017eoval, jestli se Bill ka\u017edou chv\u00edli nerozte\u010de. Vypadal, \u017ee mu je zatracen\u00e9 horko. Nebylo to tak, \u017ee by litoval nebo tak n\u011bco. V\u00e1\u017en\u011b se mu Bill\u016fv outfit l\u00edbil. Vypadal tak dob\u0159e, a on p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli si i Bill pamatoval, co se stalo, kdy\u017e ho m\u011bl na sob\u011b poprv\u00e9. Tom si skousnul ret. Bill si to pravd\u011bpodobn\u011b nepamatoval, ale on ano. Jak by mohl zapomenout? Bylo to poprv\u00e9, co spolu m\u011bli projekt, a jejich ruce se \u00fapln\u011b poprv\u00e9 omylem dotkly. M\u011bl by taky zm\u00ednit, \u017ee se neb\u00e1l toho, \u017ee m\u016f\u017ee zn\u00edt hloup\u011b.<\/p>\n

„Nev\u00edm,“ odfrknul si Bill a zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm, kouknul na Toma. „Co si mysl\u00ed\u0161?“
Tom za\u010dal rudnout. „No… jo, ale… to nen\u00ed to, co… jsem myslel,“ zamumlal a pod\u00edval se pry\u010d. Sna\u017eil se tak odvr\u00e1tit od Billa obli\u010dej, kter\u00fd m\u011bl moment\u00e1ln\u011b barvu raj\u010dete.
„Promi\u0148, nemohl jsem si pomoct,“ zachechtal se Bill. „Ale ne, jsem v pohod\u011b. Co ty a tvoje dredy?“
„Co s nima?“ zeptal se Tom a hrav\u011b se za n\u011b zatahal.
„Nen\u00ed v nich po\u0159\u00e1d horko?“ zeptal se Bill a nat\u00e1hl se, aby za jeden zat\u00e1hl. „Chci \u0159\u00edct… Nep\u0159eh\u0159\u00edv\u00e1 se ti mozek?“
Dob\u0159e, to se d\u011blo, ale nebylo to kv\u016fli jeho vlas\u016fm.
„Zvykl jsem si,“ za\u0161klebil se Tom nad t\u00edm, jak Bill za jeden dred po\u0159\u00e1d tahal. „U\u017e je ani nijak nevn\u00edm\u00e1m.“
„Oh,“ k\u00fdvl Bill, usm\u00e1l se a ruku st\u00e1hnul. Tom se usm\u00e1l nazp\u00e1tek a na chv\u00edli z\u016fstali sed\u011bt jen tak, jak se na sebe d\u00edvali.<\/div>\n

\n

~*~<\/p><\/div>\n

\n

Minim\u00e1ln\u011b po dal\u0161\u00edch dvou hodin\u00e1ch se Bill s Tomem vydali dom\u016f. Zat\u00edmco Toma do restaurace odvezla m\u00e1ma, Bill si vzal svoje vlastn\u00ed auto. Po hodn\u011b \u010derven\u00e1n\u00ed se a n\u011bkolika zopakov\u00e1n\u00ed „Nevad\u00ed mi to.“ a „Ne, jsem v pohod\u011b.“ Tom souhlasil s t\u00edm, aby ho Bill odvezl dom\u016f. Byla to dobr\u00e1 j\u00edzda. Hr\u00e1li akor\u00e1t „Na svoji lo\u010f si vezmu…“<\/p>\n

„Nejsem si jist\u00fd, jestli bych cht\u011bl b\u00fdt na tv\u00e9 lodi,“ zasm\u00e1l se Tom cestou k jeho vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. „Obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e tam bude\u0161 m\u00edt tu\u010d\u0148\u00e1ky, plastov\u00e9 s\u00e1\u010dky, porcel\u00e1n, pr\u00e1\u0161ky proti bolesti a v\u0161echny tyhle bl\u00e1zniv\u00fd v\u011bci, co jsi \u0159ekl.“
„Ty jsi ten, co by m\u011bl vysv\u011btlovat,“ \u0159ekl Bill a Toma \u0161\u0165ouchl do boku. „Nejsem ten, kdo by si vzal bomby a v\u0161echnu tu t\u011b\u017ekou techniku…“
M\u016f\u017ee to b\u00fdt u\u017eite\u010dn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fasklebkem. „Pro\u010d ale ty pot\u0159ebuje\u0161 na svoj\u00ed lodi tu\u010d\u0148\u00e1ka?“
„Tu\u010d\u0148\u00e1ci jsou roztomil\u00ed,“ br\u00e1nil se. Pravd\u011bpodobn\u011b nem\u011bl nic lep\u0161\u00edho, co by \u0159ekl.
„Ty jsi roztomil\u00fd,“ vylet\u011blo z Toma. Nem\u011bl v pl\u00e1nu to \u0159\u00edct, ale nelhal. Myslel to v\u00e1\u017en\u011b, cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem. I tak to ale nezabr\u00e1nilo tomu, aby zrudnul.
„Ty jsi ten roztomil\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem. A ne\u017e v\u016fbec Tom stihl zaznamenat, co se d\u011bje, Bill kolem n\u011bj omotal pa\u017ee a p\u0159itiskl jejich t\u011bla k sob\u011b.<\/p>\n

Tom st\u00e1l jako prkno, zat\u00edmco Bill zabo\u0159il obli\u010dej do jeho krku. Jeho dech ho lechtal, ale v\u016fbec mu to nevadilo. Bill by tohle mohl d\u011blat po\u0159\u00e1d, kdyby cht\u011bl. Po chv\u00edli se uklidnil a zapojil se do objet\u00ed. Vt\u00e1hl si Billa do n\u00e1ru\u010de, t\u00e9m\u011b\u0159 ho ma\u010dkal. Bill do jeho n\u00e1ru\u010de tak perfektn\u011b pasoval, jako kdyby tam pat\u0159il. Jako kdyby pat\u0159il k n\u011bmu. Pocit toho, \u017ee c\u00edtil Billovo srdce proti sv\u00e9mu, jeho dech na sv\u00e9m krku, pocit toho, \u017ee ho m\u00e1 u sebe tak bl\u00edzko, p\u0159ed\u010dil v\u0161e, co si kdykoliv p\u0159edstavoval. Byla to ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc v\u016fbec. Moment\u00e1ln\u011b nemohlo b\u00fdt nic lep\u0161\u00edho.<\/p>\n

A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy se Bill odt\u00e1hnul. Sladce se na Toma usm\u00e1l, ne\u017e ud\u011blal dal\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 Toma p\u0159ekvapila – a \u017ee on u\u017e tuhle noc opravdu \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 p\u0159ekvapen\u00ed neo\u010dek\u00e1val. Bill sladce a jemn\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty do koutku Tomov\u00fdch \u00fast. Chv\u00edli svoje rty tak nechal a Tomova hlava se za\u010dala to\u010dit.
„Moc jsem si dne\u0161n\u00ed ve\u010der u\u017eil,“ za\u0161eptal Bill, kdy\u017e se odtahoval. „Dobrou noc,“ \u0159ekl, ne\u017e se oto\u010dil a zmizel.
„Dobrou noc,“ t\u00e9m\u011b\u0159 lapal po dechu Tom a Billovi zam\u00e1val. Bill mu zam\u00e1val nazp\u00e1tek s velk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Okay, Tom se d\u0159\u00edve spletl. Tak moc se spletl. Ten sladk\u00fd, \u00fa\u017easn\u00fd, dechberouc\u00ed polibek p\u0159ed\u010dil v\u0161echno. Dotkl se m\u00edsta, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed byly Billovy rty. \u0160iroce se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l, otev\u0159el dve\u0159e a \u0161el rovnou do postele. Usnul s t\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem v\u016fbec, kter\u00fd mohl m\u00edt.<\/p>\n

autor: The_poltergeist<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Catherine<\/strong><\/div>\n
betaread: J :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: The_poltergeist Dnes ve\u010der v\u011b\u0159 s\u00e1m sob\u011b, alespo\u0148 pro jednou za \u017eivot. Tom sed\u011bl u stolu a tup\u011b do n\u011bj z\u00edral. Byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh tlaku v t\u011ble, kter\u00fd nikdy p\u0159ed t\u00edm nec\u00edtil. B\u00e1l se, \u017ee ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[658],"tags":[],"class_list":["post-1581","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sweet-desire"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1581","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1581"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1581\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1581"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1581"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1581"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}