{"id":15820,"date":"2008-12-08T16:00:00","date_gmt":"2008-12-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15784"},"modified":"2008-12-08T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-08T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/08\/chaos-v-dusi-16\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 16."},"content":{"rendered":"
EDIT 19:10<\/strong> – omlouv\u00e1m se, ale u t\u00e9hle pov\u00eddky chyb\u011bl d\u00edky \u0161ikovn\u00e9mu syst\u00e9mu konec, tak kdo jste ji u\u017e \u010detl, p\u0159e\u010dt\u011bte si je\u0161t\u011b zbytek. J. :o)<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
\n
<\/div>\n<\/div>\n
Po \u010dele mi p\u0159ejel studen\u00fd v\u00edtr. Nebo to snad byly prvn\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky? \u010ci st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 kr\u016fp\u011bje de\u0161t\u011b? Asi to sp\u00ed\u0161 byla mrznouc\u00ed jinovatka, proto\u017ee i kdy\u017e se m\u011b to dot\u00fdkalo jemn\u011b a hebce jako pavu\u010dina, studilo to jako led. Nebylo to to nejhor\u0161\u00ed, co jsem kdy za\u017eil. Ale hodn\u011b mi to vadilo, vytrh\u00e1valo m\u011b to z m\u00e9ho horouc\u00edho tepla, kter\u00e9 na m\u011b vys\u00edlala \u010derno\u010dern\u00e1 pr\u00e1zdnota. Pro\u010d m\u011b to nenech\u00e1 v t\u00e9 s\u00e1laj\u00edc\u00ed nicot\u011b, kde je tak hezky? Nepatrn\u011b jsem kn\u00edkl. A\u010dkoliv jsem sv\u016fj hlas sly\u0161el jakoby z d\u00e1lky, p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee zn\u00ed v nep\u0159irozen\u011b vysok\u00fdch okt\u00e1v\u00e1ch.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Co to bylo za zvuk? To se rozpr\u0161elo nebo co? V\u017edy\u0165 m\u00e1 p\u0159ece mrznout, c\u00edt\u00edm to! Pooto\u010dil jsem hlavou a znovu ti\u0161e zakv\u00edlel. Ozvalo se klidn\u00edc\u00ed zamlask\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Neboj\u2026 Nic se ned\u011bje\u2026 Jsi v bezpe\u010d\u00ed\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
To bylo na m\u011b? No to ale nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda, j\u00e1 teda v bezpe\u010d\u00ed rozhodn\u011b nejsem! Stra\u0161liv\u011b m\u011b bol\u00ed cel\u00e9 t\u011blo, ka\u017edi\u010dk\u00fd sval! P\u0159ijdu si jako zml\u00e1cen\u00fd pes p\u0159ejet\u00fd parn\u00edm v\u00e1lcem. A nav\u00edc mi nejdou otev\u0159\u00edt o\u010di, a zat\u00edmco z m\u00e9ho t\u011bla \u0161leh\u00e1 ohe\u0148, tak mi mrzne \u010delo! Co se to se mnou d\u011bje? Vysv\u011btlete mi to n\u011bkdo, pros\u00edm! V r\u00e1mci protestu jsem kopl nohou.<\/div>\n
„No tak, Bille, le\u017e, to bude dobr\u00fd\u2026 To p\u0159ejde, uvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
Moment! Ten hlas odn\u011bkud zn\u00e1m! N\u011bkdo tu na m\u011b mluv\u00ed, ale kdo? A co p\u0159ejde? M\u011b nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee to p\u0159ejde. J\u00e1 chci v\u011bd\u011bt, co p\u0159ejde! Chci v\u011bd\u011bt, pro\u010d se klepu jako ratl\u00edk, i kdy\u017e jsem p\u0159itom splaven\u00fd jako potkan, a pro\u010d m\u011b bol\u00ed \u00fapln\u011b cel\u00fd \u010dlov\u011bk, to m\u011b zaj\u00edm\u00e1, co to je a pro\u010d se mi to d\u011bje, a zbytek si m\u016f\u017eou nechat na jin\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Rozzloben\u011b jsem se ze v\u0161ech sil op\u0159el do sv\u00fdch v\u00ed\u010dek\u2026 a povedlo se mi otev\u0159\u00edt o\u010di.<\/div>\n
\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. P\u0159ipadalo mi to tu hodn\u011b pov\u011bdom\u00e9. No jasn\u011b, v\u017edy\u0165 to tady zn\u00e1m! To ale\u2026 ale nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! V\u017edy\u0165 m\u00e1m b\u00fdt na hotelu, a ne p\u0159ece v m\u00e9m vlastn\u00edm pokoji! To bude asi jen n\u011bjak\u00e1 vzd\u00e1len\u00e1 podobnost, nic v\u00edc. Zat\u00edmco jsem zasko\u010den\u011b m\u017eoural kolem sebe, vkradla se do m\u00e9ho zorn\u00e9ho pole postava s dlouh\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi dredy a povzbuzuj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tak u\u017e jsi kone\u010dn\u011b vzh\u016fru!“ zaradoval se Tom.<\/div>\n
Zk\u0159ivil jsem obli\u010dej do bolestn\u00e9 grimasy, jak se mi jeho slova rozbou\u0159ila v hlav\u011b jako v\u00fdbuch gran\u00e1tu. To nem\u016f\u017ee mluvit trochu v\u00edc potichu? V\u017edy\u0165 mi utrhne u\u0161i! Asi si to uv\u011bdomil, proto\u017ee vz\u00e1p\u011bt\u00ed byl jeho hlas podstatn\u011b ti\u0161\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Na, napij se,“ naklonil se ke mn\u011b s kou\u0159\u00edc\u00edm hrne\u010dkem.<\/div>\n
To se mi n\u011bjak nezd\u00e1lo. Co bych m\u011bl p\u00edt? V\u017edy\u0165 j\u00e1 do sebe nic nedostanu, nem\u00e1m hlad ani \u017e\u00edze\u0148! To u\u017e jsem ale na sv\u00fdch rtech uc\u00edtil porcel\u00e1n.<\/div>\n
„No tak, pij!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 nechci\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm! Pros\u00edm, napij se aspo\u0148 trochu,“ p\u0159emlouval m\u011b br\u00e1cha.<\/div>\n
I kdy\u017e se mi siln\u011b necht\u011blo, jeho prosebn\u00e9mu t\u00f3nu by neodolal ani k\u00e1men. Zhluboka jsem si tedy vzdychl a zvolna pou\u0161t\u011bl krkem do \u017ealudku hork\u00fd lipov\u00fd \u010daj s medem. Po prvn\u00edch p\u00e1r lok\u00e1ch jsem se sna\u017eil \u0161kubnout hlavou, Tom mi v\u0161ak nemilosrdn\u011b tla\u010dil hrnek ke rt\u016fm tak dlouho, dokud m\u011b nedonutil vyp\u00edt v\u0161e. Teprve pak se na m\u011b smutn\u011b pousm\u00e1l a vym\u011bnil obklad na m\u00e9m \u010dele za studen\u011bj\u0161\u00ed. Brrr! Cel\u00fd jsem se oklepal. V\u016fbec se mi to nel\u00edbilo, j\u00e1 ten ledov\u00fd sajrajt na hlav\u011b nechci! Za\u010dal jsem se zm\u00edtat, Tom m\u011b v\u0161ak donutil si op\u011bt lehnout.<\/div>\n
„Klid, Bille,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i, z n\u00ed\u017e s\u00e1lala horkost. „To vydr\u017e\u00ed\u0161\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Sto\u010dil jsem k n\u011bmu sv\u016fj t\u00e1zav\u00fd matn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Co se se mnou d\u011bje?“ hlesl jsem a vyd\u011bsilo m\u011b, jak moc slab\u011b m\u016fj hlas zn\u00ed.<\/div>\n
„Dostal jsi z t\u011bch ran hore\u010dku, a to hodn\u011b vysokou,“ odv\u011btil br\u00e1\u0161ka a nad\u00e1le m\u011b sledoval ustaran\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Ran\u2026 Z jak\u00fdch ran? A kde to v\u016fbec jsme?“ nech\u00e1pal jsem.<\/div>\n
„Z t\u011bch ran, co ti ud\u011blal David\u2026 Hodn\u011b tomu napomohlo i psychick\u00e9 vyp\u011bt\u00ed\u2026 A jsme doma.“<\/p>\n<\/div>\n
Lehce jsem svra\u0161til obo\u010d\u00ed. Doma? Myslel jsem, \u017ee jsme na hotelov\u00e9m pokoji, kter\u00fd se tomu na\u0161emu jen hodn\u011b podob\u00e1!<\/div>\n
„Jak doma?“<\/p>\n<\/div>\n
„U n\u00e1s v Hamburgu,“ vysv\u011btloval Tom. „Kdy\u017e jsem ti \u010distil ty r\u00e1ny, tak jsi usnul a b\u011bhem sp\u00e1nku ti vylezla teplota a\u017e na hore\u010dku. Tak jsme se vr\u00e1tili\u2026 A te\u010f jsme doma a m\u00e1me a\u017e do nov\u00e9ho roku volno.“<\/p>\n<\/div>\n
Volno? R\u00e1ny? Hore\u010dka? O \u010dem to sakra mluv\u00ed? V\u016fbec ho nepozn\u00e1v\u00e1m, dneska sv\u00e9mu bratrovi absolutn\u011b v ni\u010dem nerozum\u00edm! Sna\u017eil jsem se ho sice poslouchat, ale m\u016fj mozek n\u011bjak nepob\u00edral v\u00edc, ne\u017e dv\u011b t\u0159i slova z ka\u017ed\u00e9 v\u011bty. A tyhle \u00fatr\u017eky, kter\u00e9 mi utkv\u011bly v pam\u011bti, tedy rozhodn\u011b ned\u00e1valy \u017e\u00e1dn\u00fd, ani n\u00e1znakov\u011b sebemen\u0161\u00ed smysl, nic z toho na sebe nenavazovalo. Pro\u010d je dnes Tom tak matouc\u00ed? M\u011bl by mi b\u00fdt naopak podporou, kdy\u017e se c\u00edt\u00edm tak divn\u011b! A hlavn\u011b by u\u017e kone\u010dn\u011b mohl odstranit tu ledovou n\u00e1mrazu z moj\u00ed hlavy.<\/div>\n
„Pros\u00edm\u2026 zatop tro\u0161ku,“ vyku\u0148kal jsem ze sebe.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ nech\u00e1pal Tom.<\/div>\n
„Ty nec\u00edt\u00ed\u0161 tu n\u00e1mrazu? V\u017edy\u0165 moje hlava je na severn\u00edm p\u00f3lu a j\u00e1 se pe\u010du v z\u00e1v\u011bji!“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, ty nejsi na severn\u00edm p\u00f3lu, jsi doma!“ odporoval br\u00e1cha a dal mi svou ruku kolem ramen.<\/div>\n
C\u00edtil jsem ji, ale Toma u\u017e jsem nikde nevid\u011bl, a\u010dkoliv jsem m\u011bl o\u010di doko\u0159\u00e1n. V\u0161echno kolem m\u011b se rozv\u00ed\u0159ilo. Stra\u0161n\u011b se to motalo. Ne, j\u00e1 nechci! To\u010d\u00ed se mi hlava! M\u00e1m z\u00e1vra\u0165, pomoc!<\/div>\n
„Ne! A\u0165 se to neto\u010d\u00ed! J\u00e1 nechci, pomoc\u2026“ mumlal jsem.<\/div>\n
Tomova ruka m\u011b stiskla je\u0161t\u011b v\u00edc a druh\u00e1 m\u011b hladila ve vlasech.<\/div>\n
„Bille, nic se ned\u011bje, v\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku! Jenom blouzn\u00ed\u0161\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, nebl\u00e1zn\u00edm\u2026“ d\u00fdchal jsem prudce, zat\u00edmco jsem okoln\u00ed sv\u011bt vn\u00edmal \u010d\u00edm d\u00e1l m\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, to, co vid\u00ed\u0161, nen\u00ed pravda! Jsou to jenom vize! P\u0159edstavy! Sny!“<\/p>\n<\/div>\n
Vize\u2026 Sny\u2026 P\u0159edstavy\u2026 Hore\u010dka\u2026 Volno\u2026 To v\u0161e se mi rozl\u00e9halo hlavou, jak bych v n\u00ed m\u011bl tis\u00edce skal, je\u017e nekone\u010dnou ozv\u011bnou vys\u00edlaly matouc\u00ed \u0161um do hlubin cel\u00e9ho m\u00e9ho t\u011bla. V\u0161echno se mi rozpl\u00fdvalo v uhlov\u00e9 tm\u011b a s\u00e1laj\u00edc\u00edch, horouc\u00edch plamenech. Vid\u011bl jsem, jak ty sk\u00e1ly ho\u0159\u00ed, jak ohe\u0148 \u0161leh\u00e1 v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161\u2026 Z hv\u011bzdnat\u00e9 oblohy se k zemi \u0159\u00edtily tis\u00edce hv\u011bzd. Ne, nebyly to hv\u011bzdy, byly to sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Mraziv\u00e1 v\u00e1nice z\u00e1pasila se \u017ehouc\u00edmi, rudozlat\u00fdmi jazyky, z nich\u017e n\u011bkter\u00e9 prom\u011bnily st\u0159\u00edb\u0159it\u00e1 chm\u00fd\u0159\u00ed\u010dka v p\u0159\u00edvaly slz, a jin\u00e9 naopak zamrzaly pod oj\u00edn\u011bnou jinovatkou, kter\u00e1 se postupn\u011b m\u011bnila v n\u00e1mrazu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
A to v\u0161echno m\u011b do sebe vtahovalo jako ni\u010div\u00e9 torn\u00e1do! V\u0161echno kolem m\u011b se klepalo a motalo, a j\u00e1 ztr\u00e1cel rovnov\u00e1hu. Vid\u011bl jsem, jak se ke mn\u011b plaz\u00ed ty plameny, c\u00edtil jsem jejich hork\u00fd dech, jen\u017e m\u011b sv\u00edral do neviditeln\u00fdch pout, nemohl jsem se h\u00fdbat! Pomoc!<\/div>\n
Prudce jsem dupl do sn\u011bhov\u00e9ho p\u0159\u00edkrovu a vid\u011bl, jak se kra, na n\u00ed\u017e stoj\u00edm, rozlamuje.<\/div>\n
„Pomoooc!“ vyk\u0159ikl jsem zoufale, kdy\u017e jsem se propadl do p\u0159\u00edlivu smrteln\u011b ledov\u00e9 vody.<\/div>\n
Jako by do m\u011b bodaly tis\u00edce no\u017e\u016f! Nemohl jsem d\u00fdchat, sv\u00edralo mi to pl\u00edce, dusil jsem se! Najednou m\u011b ale pevn\u011b uchopily \u010d\u00edsi ruce. Vyt\u00e1hly m\u011b ven, p\u0159\u00edmo do hu\u010d\u00edc\u00edho ohn\u011b. Plameny pronikaly skrze m\u00e9 t\u011blo, ale neubli\u017eovaly mi. Zalapal jsem po dechu a pohl\u00e9dl nezn\u00e1m\u00e9mu zachr\u00e1nci do tv\u00e1\u0159e. Byl to David! Ne, to ne! Zoufale jsem se zm\u00edtal, ale on si na m\u011b jenom lehl a sv\u00fdm surov\u00fdm objet\u00edm mi pevn\u011b p\u0159ipoutal ruce k t\u011blu. Prudce vecpal sv\u016fj jazyk do m\u00fdch \u00fast a za\u010dal vzru\u0161en\u011b oddechovat. A\u010dkoliv jsem se s pevn\u011b semknut\u00fdma o\u010dima br\u00e1nil ze v\u0161ech sil, poda\u0159ilo se mu servat ze m\u011b v\u0161echno to mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ d\u00fdchl mi do tv\u00e1\u0159e a p\u0159ejel m\u00e9 o\u010di sv\u00fdm jazykem.<\/div>\n
„Ne,“ zaprotestoval jsem. „J\u00e1 miluju Toma! Nikoho jin\u00e9ho nechci\u2026 Chci jen Toma\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho hlas pln\u00fd \u00fa\u017easu zn\u011bl te\u010f \u00fapln\u011b stejn\u011b jako br\u00e1ch\u016fv! Ale to se mi p\u0159ece muselo jenom zd\u00e1t, v\u017edy\u0165 nade mnou se skl\u00e1n\u011bl zl\u00fd David, kter\u00fd mi cht\u011bl jen a pouze ubli\u017eovat! Zm\u011b\u0159il si m\u011b vra\u017eedn\u00fdm pohledem. V\u011bnoval mi je\u0161t\u011b jeden polibek, na\u010de\u017e do m\u011b vniknul, prudce a bezcitn\u011b. Vyk\u0159ikl jsem bolest\u00ed, kdy\u017e se ve mn\u011b za\u010dal divoce pohybovat, on se mi v\u0161ak jenom sm\u00e1l a naopak p\u0159itvrzoval.<\/div>\n
„Ne,“ vzdychal jsem. „Ne, j\u00e1 nechci\u2026 pros\u00edm\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Polo\u017eil mi dla\u0148 na \u010delo a m\u011b tam hodn\u011b moc zastudilo.<\/div>\n
„Klid, Bille, to zvl\u00e1dne\u0161,“ zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ale za\u010dal chovat je\u0161t\u011b agresivn\u011bji, kdy\u017e m\u011b ude\u0159il tak, \u017ee mi vhrkly slzy do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Neee,“ vzlykl jsem. „Pros\u00edm\u2026 auuu\u2026 ne\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„No tak,“ hladil m\u011b po tv\u00e1\u0159\u00edch, zat\u00edmco p\u0159ir\u00e1\u017eel \u010d\u00edm d\u00e1l rychleji. „To bude dobr\u00fd, Bille\u2026 V\u011b\u0159 mi\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
T\u00e1hle vyk\u0159ikl, kdy\u017e se ve mn\u011b za\u010dalo rozl\u00e9vat jeho sperma, a najednou se za\u010dal ztr\u00e1cet. Jako by se rozpl\u00fdval p\u0159ed o\u010dima, byl vid\u011bt \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm m\u00e9n\u011b a m\u00e9n\u011b a m\u00e9n\u011b\u2026 A j\u00e1 z\u016fstal bezmocn\u011b le\u017eet, neschopn\u00fd pohybu, na ledov\u00e9 k\u0159e. Klepal jsem se, nedok\u00e1zal jsem se hnout ani o p\u00ed\u010f a jedin\u00e9, co jsem mohl, bylo vn\u00edmat krutou zimu, pal\u010div\u00fd \u017e\u00e1r a nechat slzy, aby mi zvolna kanuly po tv\u00e1\u0159i do namrzaj\u00edc\u00edho sn\u011bhu.<\/div>\n
„Pomoc,“ f\u0148ukl jsem. „Pomoc\u2026 Tome\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak m\u011b m\u016fj bratr hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i, jak mi st\u00edr\u00e1 slzy, a dokonce jsem i sly\u0161el jeho hlas. Nikde jsem ho v\u0161ak nevid\u011bl, jako by byl u m\u011b, ale neviditeln\u00fd.<\/div>\n
„Tome\u2026 pros\u00edm, uka\u017e se mi\u2026 J\u00e1\u2026 j\u00e1 nechci b\u00fdt s\u00e1m\u2026 Jsi moje v\u0161echno\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 j\u00e1 jsem tady, Bille\u2026 Nejsi s\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho hlas jakoby p\u0159ich\u00e1zel ze stra\u0161liv\u00e9 d\u00e1lky, ze samotn\u00fdch hlubin vesm\u00edru.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 se tak boj\u00edm,“ hlesl jsem a ti\u0161e popot\u00e1hl.<\/div>\n
„Neboj se, jsem tady s tebou a neopust\u00edm t\u011b\u2026 Nikdy\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Ale j\u00e1, i kdy\u017e m\u011b takhle uklid\u0148oval, jsem ho tady nikde nevid\u011bl! Byl jsem tady \u00fapln\u011b s\u00e1m a stra\u0161n\u011b moc jsem se b\u00e1l. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli jsem mokr\u00fd z t\u00e9 ledov\u00e9 vody nebo zpocen\u00fd od ohn\u011b a d\u011bsila m\u011b ta samota, kter\u00e1 kolem m\u011b panovala. Nikde nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka, jen z nebe se sn\u00e1\u0161ely zlatorud\u00e9 jiskry a st\u0159\u00edbrob\u00edl\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky\u2026 Bylo jich \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, dokonce za\u010daly p\u0159ehlu\u0161ovat \u010dernou tmu. V\u0161ude kolem se rozrejdily zlat\u00e9, \u010derven\u00e9 a st\u0159\u00edbrn\u00e9 z\u00e1blesky, jako by se bl\u00ed\u017eila bou\u0159e a nade mnou se rozev\u0159elo nebe, z n\u011bho\u017e se spustil stra\u0161n\u011b studen\u00fd monzun. Vyjekl jsem strachy, b\u00e1l jsem se. Pak jsem si ale vzpomn\u011bl na svou vlastn\u00ed p\u00edsni\u010dku. Skrz monzun\u2026 skrz monzun\u2026 tam bude v\u0161echno dobr\u00e9\u2026 v\u0161echno bude dobr\u00e9\u2026 dobr\u00e9\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Po cel\u00e9 trv\u00e1n\u00ed nekone\u010dn\u00fdch v\u011bk\u016f, kdy jsem byl uzam\u010den\u00fd v nepropustn\u00e9 tm\u011b, jsem pomali\u010dku otev\u0159el o\u010di. Musel jsem je vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159imhou\u0159it, proto\u017ee m\u011b do nich ude\u0159il oslniv\u00fd paprsek vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce. Trvalo n\u011bkolik minut, ne\u017e jsem se rozkoukal a p\u0159inutil sv\u016fj zrak, aby mi uk\u00e1zal i n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e oslepuj\u00edc\u00ed zlatorudou z\u00e1\u0159i. Pooto\u010dil jsem hlavu a vedle sebe spat\u0159il sp\u00edc\u00edho Toma. Zahled\u011bl jsem se do jeho obli\u010deje, v\u0161\u00edmal si ka\u017ed\u00e9ho detailu, od jemn\u011b se mihotaj\u00edc\u00edch hust\u00fdch \u0159as, a\u017e po unaven\u00e9 kruhy pod o\u010dima a lehoulink\u00e9 ustaran\u00e9 vr\u00e1sky na \u010dele.<\/div>\n
Chud\u00e1k malej<\/em>, vzdychl jsem si. Ur\u010dit\u011b musel b\u00fdt vzh\u016fru ka\u017edou minutu, kdy\u017e jsem m\u011bl ty hrozn\u00e9 sny\u2026 Jestli jsem k\u0159i\u010del ze span\u00ed jako b\u011bhem turn\u00e9\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak mu jeden z jeho dred\u016f spad\u00e1 p\u0159es o\u010di. Uchopil jsem ho a opatrn\u011b mu ho srovnal za ucho k ostatn\u00edm. Kdy\u017e jsem se ho dotkl, pohnul se a n\u011bco ze span\u00ed zamumlal.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161\u0161t,“ za\u0161eptal jsem. „Nic se ned\u011bje\u2026. Spinkej\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem sledoval, jak se mu chv\u011bj\u00ed \u0159asy a jak zhluboka oddychuje, ne\u017e jsem taky je\u0161t\u011b na chv\u00edli usnul.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem otv\u00edral o\u010di, pln\u011b vyspal\u00fd a nadopovan\u00fd energi\u00ed, zjistil jsem, \u017ee Tom u\u017e je vzh\u016fru a s \u00fasm\u011bvem m\u011b pozoruje.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ zaculil se na m\u011b. „Tak dneska u\u017e kone\u010dn\u011b zdrav\u00fd a bez hore\u010dek?“<\/p>\n<\/div>\n
„Bez jak\u00fdch hore\u010dek?“ nech\u00e1pal jsem.<\/div>\n
Tom se na m\u011b zasko\u010den\u011b pod\u00edval a v o\u010d\u00edch m\u011bl lehce udiven\u00fd v\u00fdraz. V jeho hlase jsem zaznamenal podt\u00f3n obav, kdy\u017e znovu promluvil.<\/div>\n
„M\u011bl jsi stra\u0161livou hore\u010dku. Hodn\u011b jsi blouznil. Ze span\u00ed jsi k\u0159i\u010del a plakal a j\u00e1 t\u011b zanic na sv\u011bt\u011b nemohl uklidnit, po\u0159\u00e1d jsi m\u011bl tendenci se zm\u00edtat a pr\u00e1t se. A bylo vid\u011bt, \u017ee ses n\u011b\u010deho hodn\u011b b\u00e1l.“<\/p>\n<\/div>\n
Na chv\u00edli se odml\u010del.<\/div>\n
„Zd\u00e1lo se ti o n\u011bm, vi\u010f?“<\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl a sklopil o\u010di. Op\u011bt jsem Davida vid\u011bl p\u0159ed sebou, tak jasn\u011b a z\u0159eteln\u011b\u2026 Tom si sedl vedle m\u011b a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Nemysli na to,“ za\u0161eptal. „Je to minulost.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ hlesl jsem. „Ale j\u00e1 to\u2026 nedok\u00e1\u017eu, jen tak na to zapomenout\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159i se mi skoulela jedna jedin\u00e1 slza. Tom ji zachytil d\u0159\u00edve, ne\u017e se stihla rozb\u00edt o zem. Bylo to stra\u0161n\u00e9. Musel jsem ho p\u0159inutit, aby o n\u011b\u010dem za\u010dal mluvit, jinak se z toho ticha a depres\u00ed zbl\u00e1zn\u00edm!<\/div>\n
„\u0158\u00edkal\u2026 \u0159\u00edkal jsem je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/p>\n<\/div>\n
Bratr\u016fv v\u00fdraz se zm\u011bnil. Zkoumav\u011b se na m\u011b zad\u00edval a dlouhou chv\u00edli ml\u010del. Jakoby p\u0159em\u00fd\u0161lel, co mi m\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. Lehce jsem se zamra\u010dil. Co to m\u00e1 znamenat? Pokud d\u011bl\u00e1 tohle, tak jsem musel \u0159\u00edct n\u011bco, co se ho n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem dotklo. Ale co jsem to proboha v tom \u0161\u00edlen\u00fdm deliriu mohl kecat?<\/div>\n
„Tome?“<\/p>\n<\/div>\n
Zvedl se beze slova z postele.<\/div>\n
„Jdu n\u00e1m ud\u011blat sn\u00eddani,“ zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. „V klidu le\u017e, p\u0159inesu to sem.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, co jsem \u0159ekl?“ vyjekl jsem nal\u00e9hav\u011b. „Pros\u00edm, \u0159ekni mi to!“<\/p>\n<\/div>\n
Zastavil se ve dve\u0159\u00edch t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e za sebou zav\u0159el. Up\u0159en\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„J\u00e1 miluju Toma! Nikoho jin\u00e9ho nechci\u2026 Chci jen Toma\u2026“<\/p>\n

<\/div>\n

Zav\u0159el dve\u0159e a ode\u0161el, zat\u00edmco jsem za n\u00edm hled\u011bl s pusou doko\u0159\u00e1n.<\/div>\n
\n
<\/div>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
\n
<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

EDIT 19:10 – omlouv\u00e1m se, ale u t\u00e9hle pov\u00eddky chyb\u011bl d\u00edky \u0161ikovn\u00e9mu syst\u00e9mu konec, tak kdo jste ji u\u017e \u010detl, p\u0159e\u010dt\u011bte si je\u0161t\u011b zbytek. J. :o) autor: \u00c1\u010fa Po \u010dele mi p\u0159ejel studen\u00fd v\u00edtr. Nebo to snad byly prvn\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky? \u010ci<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15820","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15820","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15820"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15820\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15820"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15820"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15820"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}