{"id":15821,"date":"2008-12-08T15:30:00","date_gmt":"2008-12-08T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15785"},"modified":"2008-12-08T15:30:00","modified_gmt":"2008-12-08T14:30:00","slug":"zamilovany-dikobraz-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/08\/zamilovany-dikobraz-17\/","title":{"rendered":"Zamilovan\u00fd dikobraz 17."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jedna minuta se l\u00edn\u011b vlekla za druhou a cel\u00fd \u010das neuv\u011b\u0159iteln\u011b pomalu ut\u00edkal. Jako by \u00fader jedn\u00e9 sekundy trval snad desetkr\u00e1t d\u00e9le. Tom si unaven\u011b promnul o\u010di. I kdy\u017e tu sed\u011bli jen t\u0159i\u010dtvrt\u011b hodiny, Tomovi to p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohou a neust\u00e1le civ\u011bl na dve\u0159e opera\u010dn\u00edho s\u00e1lu. Za t\u00edm velk\u00fdm b\u00edl\u00fdm kusem d\u0159eva bojoval jeho br\u00e1\u0161ka. Jak r\u00e1d by tam te\u010f byl s n\u00edm. Jen na chvilku pol\u00edbit ty rty, kter\u00e9 se na n\u011bj bu\u010f sladce usm\u00edvaly nebo sv\u00e1div\u011b \u0161pulily. Ale to te\u010f ne\u0161lo. Oto\u010dil se na matku. I ona byla nerv\u00f3zn\u00ed. Rozt\u0159esen\u011b si pohr\u00e1vala s prst\u00fdnkem na prav\u00e9 ruce nebo s \u0159et\u00edzkem. Kone\u010dn\u011b se dve\u0159e od s\u00e1lu otev\u0159ely. Vy\u0161la sestra i s doktorem a vezla to huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko na „posteli na kole\u010dk\u00e1ch“, jak tomu u Kaulitz\u016f s oblibou \u0159\u00edkali. Tom i Simone okam\u017eit\u011b vysko\u010dili a hnali se k doktorovi.<\/div>\n
„Jak to s n\u00edm vypad\u00e1?“ vyhrkla Simone na doktora takovou rychlost\u00ed, \u017ee ani nesta\u010dil otev\u0159\u00edt pusu. Tomovi sjel pohled na le\u017e\u00edc\u00edho Billa, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b probouzel z nark\u00f3zy. Om\u00e1men\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe, a kdy\u017e uvid\u011bl Tomovu tv\u00e1\u0159, slab\u011b se usm\u00e1l a pokusil se nadzvednout na loktech. Jakmile se ale jen trochu pohnul, okam\u017eit\u011b jej do prav\u00e9 nohy ude\u0159ila tup\u00e1 bolest a hlava se mu zato\u010dila. Tom uvid\u011bl, jak Bill zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159 bolest\u00ed a ihned se k n\u011bmu vrhnul.<\/div>\n
\n
„Klid, br\u00e1\u0161ko, te\u010f mus\u00ed\u0161 hezky le\u017eet, ano?“ za\u0161eptal tak jemn\u011b, jak to m\u011bl Bill nejrad\u011bji a stisknul mu tlapku. Bill tedy polo\u017eil hlavu na jakousi podu\u0161ku a vys\u00edlen\u011b zav\u0159el o\u010di. Doktor se pod\u00edval na Toma a potom na Simone.<\/div>\n
„M\u011bl v\u00e1\u017en\u011b zlomenou pravou nohu, ale m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee nebude velk\u00fdm probl\u00e9mem, aby mu kosti srostly. Dali jsme pravou nohu do s\u00e1dry,“ poznamenal a pohled sto\u010dil na Billa, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b us\u00ednal.<\/div>\n
„A potom m\u011bl tak\u00e9 slab\u00fd ot\u0159es mozku d\u00edky t\u00e9 r\u00e1n\u011b do hlavy. I kdy\u017e byl opravdu mal\u00fd a v podstat\u011b o nic moc z\u00e1va\u017en\u00e9ho nejde, rad\u011bji si ho tu nech\u00e1me p\u0159es noc. Bude to tak jist\u011bj\u0161\u00ed,“ pousm\u00e1l se a rukou zkontroloval, jestli Bill nem\u00e1 hore\u010dku. Simone se r\u00e1zem jakoby vzpamatovala.<\/div>\n
„A kdy si pro n\u011bj m\u00e1me p\u0159ijet?“ optala se. Doktor nahl\u00e9dnul do sv\u00fdch spis\u016f.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 u\u017e z\u00edtra dopoledne. To z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak se v\u00e1\u0161 syn bude c\u00edtit. Te\u010f se pot\u0159ebuje prospat. Pokud nebudou probl\u00e9my s hlavou nebo s \u010d\u00edmkoli jin\u00fdm, pust\u00edme ho dom\u016f. Ov\u0161em… ta noha se bude hojit dlouho a v\u00e1\u0161 syn s n\u00ed p\u0159i hojen\u00ed nesm\u00ed moc h\u00fdbat, jinak by se mohlo st\u00e1t, \u017ee by kosti \u0161patn\u011b srostly,“ upozornil je doktor a upravil si na nose br\u00fdle. Chv\u00edli je\u0161t\u011b vy\u0159izovali ostatn\u00ed nezbytnosti jako telefonn\u00ed \u010d\u00edsla, a nakonec si podali ruce.<\/div>\n
„Tak nashledanou,“ doktor podal Simone i Tomovi ruku a spole\u010dn\u011b se sestrou odvezli sp\u00edc\u00edho Billa k pokoj\u016fm.<\/div>\n
Pomalu se stm\u00edvalo, kdy\u017e Simone s Tomem p\u0159ijeli dom\u016f. Ob\u011bd u\u017e byl vychladl\u00fd, a proto jej Simone p\u0159ih\u0159\u00e1la. Oba ml\u010dky ve\u010de\u0159eli. Tom si v\u0161imnul mat\u010dina zasko\u010den\u00e9ho v\u00fdrazu, a proto ji konej\u0161iv\u011b pohladil po ruce.<\/div>\n
„Mami, Bill bude v po\u0159\u00e1dku. Uvid\u00ed\u0161,“ \u0161eptl a znova se sehnul nad sv\u016fj tal\u00ed\u0159.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem vid\u011bla, jak tam bezmocn\u011b le\u017e\u00ed, tak…“ nedo\u0159ekla, proto\u017ee j\u00ed to pl\u00e1\u010d nedovolil. Tom vstal a obejmul ji.<\/div>\n
„Bill je siln\u00fd. Zvl\u00e1dne to a j\u00e1 mu pom\u016f\u017eu. Postar\u00e1m se o n\u011bj. Slibuju.“<\/div>\n
Simone jen p\u0159ik\u00fdvla a ot\u0159ela si h\u0159betem ruky slzy. „Tome, kdyby mi r\u00e1no volali z nemocnice, dojel bys pro n\u011bj m\u00fdm autem? Z\u00edtra u\u017e mus\u00edm do pr\u00e1ce,“ dodala a zad\u00edvala se na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho synka.<\/div>\n
Tom okam\u017eit\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. „Jasn\u011b a ……nevadilo by ti, kdybych u\u017e \u0161el sp\u00e1t?“<\/div>\n
„Ne, to v\u00ed\u0161, \u017ee ne. R\u00e1no se ti ozvu, ano?“ Simone tedy uklidila \u0161pinav\u00e9 tal\u00ed\u0159e, a kdy\u017e usly\u0161ela kroky na schodech, je\u0161t\u011b se rychle vr\u00e1tila.<\/div>\n
„Tome,“ zavolala a osloven\u00fd se na ni oto\u010dil. „D\u011bkuju moc,“ zti\u0161ila hlas a usm\u00e1la se.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 v\u016fbec za\u010d. Dobrou noc,“ Tom se tak\u00e9 usm\u00e1l a za n\u011bkolik m\u00e1lo minut zmizel za dve\u0159mi koupelny. Nijak moc to neprotahoval. Dnes u\u017e byl unaven\u00fd a vystresovan\u00fd. Osprchoval se, rozpustil si dredy a vy\u0161el na chodbu. Chv\u00edli se rozm\u00fd\u0161lel, nakonec v\u0161ak jeho kroky zam\u00ed\u0159ily k Billovu pokoji. Vzal za kliku a otev\u0159el. Jeho ruka automaticky zam\u00ed\u0159ila k vyp\u00edna\u010di, kter\u00fd pouh\u00fdm stisknut\u00edm vytvo\u0159il v m\u00edstnosti alespo\u0148 trochu sv\u011btla. Tom se rozhl\u00e9dnul kolem. Jeho br\u00e1\u0161ka byl u\u017e odmali\u010dka punti\u010dk\u00e1\u0159 a tak se nen\u00ed \u010demu divit, \u017ee v\u0161ude bylo \u010dist\u011b uklizeno. Tomovy dal\u0161\u00ed kroky sm\u011b\u0159ovaly k Billovu psac\u00edmu stolu. Jeho pozornost upoutal ten zn\u00e1m\u00fd se\u0161it. Tom si jej p\u0159eto\u010dil na str\u00e1nku, kde Bill sv\u00e9 pocity zapisoval formou srd\u00ed\u010dek a br\u00e1\u0161kova jm\u00e9na. Odhodlan\u011b vzal do rukou \u010dervenou propisku a \u00fapln\u011b dovnit\u0159 nakreslil dal\u0161\u00ed srd\u00ed\u010dko o trochu v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e to Billovo. Zaculil se a tiskac\u00edm p\u00edsmem do n\u011bj napsal: BILLI+TOMI. Usm\u00e1l se. V\u0161echno mu tu Billa p\u0159ipom\u00ednalo. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee s Billem z\u016fstane nav\u017edy. Byli bez sebe sice jen p\u00e1r hodin, to se v\u0161ak Tomovi zd\u00e1lo jako v\u011b\u010dnost. C\u00edtil v\u0161ak, \u017ee je jeho br\u00e1\u0161ka v po\u0159\u00e1dku a to jej uklidnilo. Zhasnul sv\u011btlo a lehnul si do Billovy postele. Hned, jak si na\u0161el pohodlnou polohu, p\u0159i\u010dichnul k pe\u0159in\u011b. Takhle von\u011bla jenom jeho l\u00e1ska. Nikdo na sv\u011bt\u011b nem\u011bl tak vo\u0148av\u00e9 vl\u00e1sky a t\u011blo, jako jeho l\u00e1ska. Ano, jeho. Tom toti\u017e us\u00ednal s pocitem, \u017ee si Billa nenech\u00e1 nik\u00fdm vz\u00edt. Nikdo je neodd\u011bl\u00ed. Nav\u017edy z\u016fstanou spolu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachle<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Jedna minuta se l\u00edn\u011b vlekla za druhou a cel\u00fd \u010das neuv\u011b\u0159iteln\u011b pomalu ut\u00edkal. Jako by \u00fader jedn\u00e9 sekundy trval snad desetkr\u00e1t d\u00e9le. Tom si unaven\u011b promnul o\u010di. I kdy\u017e tu sed\u011bli jen t\u0159i\u010dtvrt\u011b hodiny, Tomovi to p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[178],"tags":[],"class_list":["post-15821","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zamilovany-dikobraz"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15821","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15821"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15821\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15821"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15821"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15821"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}