{"id":15827,"date":"2008-12-07T17:00:00","date_gmt":"2008-12-07T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15791"},"modified":"2008-12-07T17:00:00","modified_gmt":"2008-12-07T16:00:00","slug":"rebel-ii-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/07\/rebel-ii-6\/","title":{"rendered":"Rebel II 6."},"content":{"rendered":"
\n
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tenhle d\u00edlek je v\u011bnov\u00e1n v\u0161em zamilovan\u00fdm du\u0161i\u010dk\u00e1m, ale tak\u00e9 i t\u011bm, kter\u00e9 si toho kv\u016fli l\u00e1sce hodn\u011b vytrp\u011bli \ud83d\ude41 to j\u00e1 bych mohla vypr\u00e1v\u011bt… Ale te\u0161 v\u00e1m nechci kazit n\u00e1ladu a tak v\u00e1m p\u0159eju, aby se v\u00e1m d\u00edle\u010dek l\u00edbil: ( a jinak – TH-Hilf mir fliegen…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billovo l\u00edb\u00e1n\u00ed bylo mo\u017en\u00e1 zpo\u010d\u00e1tku malinko rozechv\u011bl\u00e9, sta\u010dila v\u0161ak chvili\u010dka, aby dok\u00e1zal hodit za hlavu \u00fapln\u011b v\u0161echno, a kone\u010dn\u011b myslet tak\u00e9 na sebe. Skoro cel\u00fd \u017eivot d\u011blal to, co cht\u011bli ostatn\u00ed nebo co m\u011blo b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e9, i kdy\u017e o tom s\u00e1m tolikr\u00e1t pochyboval. O l\u00e1sce k bratrovi v\u0161ak pochybovat nemusel. Miloval jej od prvn\u00ed letm\u00e9 pusy tenkr\u00e1t v Tomov\u011b pokoji\u2026 cel\u00fd celi\u010dk\u00fd rok \u010dekal a doufal, \u017ee jej je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed a te\u010f, kdy\u017e jej m\u011bl u sebe, m\u011bl br\u00e1t ohledy na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se mu sna\u017eil zni\u010dit \u017eivot ?! Jedin\u00e9, pro\u010d se sna\u017eil Tomovi br\u00e1nit bylo, aby neubl\u00ed\u017eil tomu mal\u00fdmu miminku. Ale i to \u0161lo pro tuhle chv\u00edli stranou a oni dva \u00fapln\u011b zapomn\u011bli na v\u0161echny starosti kolem.<\/div>\n
Nedo\u010dkav\u011b se k sob\u011b tiskli, dokonce se jim po dlouh\u00e9 dob\u011b na tv\u00e1\u0159i zjevilo to kr\u00e1sn\u00e9 zal\u00e1skov\u00e1n\u00ed a m\u011bkk\u00fd \u00fasm\u011bv pln\u00fd n\u011bhy.<\/div>\n
„\u0158ekni mi to\u2026 pros\u00edm,“ Tom p\u0159\u00edmo pla\u010dtiv\u011b zast\u00e9nal do bratrov\u00fdch \u00fast a znovu a znovu ochutn\u00e1val jejich sladk\u00fd povrch a pomalu se no\u0159il do jejich hlubin. V lehk\u00fdch pohybech hladil Bill\u016fv jazyk t\u00edm sv\u00fdm, tahal jej za rty a sem tam je opatrn\u011b skousnul. „Bille, pros\u00edm\u2026 j-j\u00e1 to pot\u0159ebuju sly\u0161et,“ prosil mezi polibky, zat\u00edmco c\u00edtil bratrovy dlan\u011b zapleten\u00e9 ve sv\u00fdch dlouh\u00fdch dredech. Bill se od n\u011bj kousek odsunul, st\u00e1le v\u0161ak z\u016fst\u00e1val v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n
„Nem\u016f\u017eu, Tome. Je\u0161t\u011b ne.Pochop m\u011b,“ \u0161eptl a ukazov\u00e1\u010dkem lehce p\u0159ejel jeho rty, do kter\u00fdch se bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed vno\u0159il. „Dej mi \u010das,“ \u0161pitl a zahled\u011bl se hluboce do t\u011bch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed. „Pros\u00edm,“ smutn\u011b na\u0161pulil rty a nepatrn\u011b zamrkal.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se na n\u011bj nemohl vynad\u00edvat. Byl n\u00e1dhernej. Jako by za ten rok vysp\u011bl po psychick\u00e9 str\u00e1nce, ale po t\u00e9 fyzick\u00e9 zkr\u00e1sn\u011bl. Ty hlubok\u00e9 o\u010di ukryt\u00e9 v z\u00e1voji \u010dern\u00fdch st\u00edn\u016f byly po\u0159\u00e1d neskute\u010dn\u011b smysln\u00e9, ale ta bolest, kterou si pro\u0161li, jim dodala n\u011bco, co Toma nev\u011bdomky p\u0159itahovalo.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0159ekl bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed a nedbal ani na po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch. „Miloval sem t\u011b celej rok, a i kdy\u017e jsem se sna\u017eil, nedok\u00e1zal jsem zapomenout. Jsem slabej,“ sklopil pohled a smutn\u011b vydechl.<\/div>\n
„Ne, to nejsi. Jsi moc silnej a v\u00edm, \u017ee n\u00e1s dok\u00e1\u017ee\u0161 uchr\u00e1nit. I m\u011b, i to miminko. Moc ti v\u011b\u0159\u00edm,“ Billovy rty se zvlnily do n\u00e1dhern\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fdm Tomovi pomalounku l\u00e9\u010dil bolav\u00e9 srdce. „D\u011bkuju,“ za\u0161eptal a je\u0161t\u011b jednou bratra hluboce pol\u00edbil. To u\u017e se ale nel\u00edbilo ani mal\u00fdmu Billovi, kter\u00fdmu bylo v seda\u010dce hezky smutno. Z pusinky mu vypadl na zem dudl\u00edk a pustil se do breku.<\/div>\n
Tom sebou m\u00edrn\u011b popla\u0161en\u011b trhl, kdy\u017e se v\u0161ak ujistil, \u017ee je malej v po\u0159\u00e1dku, dokon\u010dil sv\u00e9 mistrovsk\u00e9 d\u00edlo a podal tal\u00ed\u0159 Billovi. Ten si jej nad\u0161en\u011b vzal a u\u017e cestou ke stolu se hladov\u011b oblizoval. Spole\u010dn\u011b se nasn\u00eddali, obl\u00e9kli a i s ko\u010d\u00e1rkem se vydali k autu. Zat\u00edmco Bill starostliv\u011b usazoval mal\u00fdho do roztomil\u00e9 d\u011btsk\u00e9 seda\u010dky na zadn\u00edm sedadle, Tom naskl\u00e1dal ko\u010d\u00e1r do kufru. Mal\u00fdho toti\u017e vezli k rodi\u010d\u016fm, aby si tak\u00e9 u\u017eili sv\u00e9ho vnou\u010dka a aby m\u011bli alespo\u0148 chvilku \u010das jenom pro sebe a na to, aby si v klidu promluvili, jak d\u00e1l\u2026<\/div>\n
Jakmile se v\u0161ak ocitli p\u0159ed domem rodi\u010d\u016f, rozhodli se tak\u00e9 z\u016fstat. Mal\u00fd Bill byl v momentu v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00e9 babi\u010dky, kter\u00e1 jej py\u0161n\u011b nesla za Jorgenem, a v\u00edc si sv\u00fdch synk\u016f zat\u00edm nev\u0161\u00edmala.<\/div>\n
„To bylo mil\u00fd, mami,“ k\u0159ikl za n\u00ed Bill naoko ura\u017een\u00fdm hlasem, pot\u00e9 se v\u0161ak vesele rozesm\u00e1l a Tom kone\u010dn\u011b s n\u00edm. Spole\u010dn\u011b vydupali schody nahoru a zalezli do pokoje, kter\u00fd kdysi pat\u0159il jim ob\u011bma, pot\u00e9 co v\u0161ak Bill ode\u0161el z domu, byl jenom Tom\u016fv.<\/div>\n
\n

„Je to tady \u00fapln\u011b stejn\u00e9,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem prol\u00e9tl celej pokoj. Bylo tam \u00fapln\u011b v\u0161echno. Jakoby kluci ani neode\u0161li. V\u016fbec nic se nezm\u011bnilo\u2026 na no\u010dn\u00edm stolku byly po\u0159\u00e1d ty sam\u00e9 fotografie, v polic\u00edch ty sam\u00e9 knihy a na zdech stejn\u00e9 plak\u00e1ty.<\/p><\/div>\n

„N\u011bkdy a\u017e desiv\u011b stejn\u00e9,“ podotkl Tom a uvoln\u011bn\u011b dosednul na kraj postele. „Kdyby mohlo v\u0161echno z\u016fstat tak,jak to b\u00fdvalo,“ opatrn\u011b se nahnul pro mal\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka, kter\u00e9ho daroval Billovi k V\u00e1noc\u016fm, kdy\u017e jim bylo sotva p\u011bt let. P\u0159esn\u011b si pamatoval ten den, kdy jej ut\u00edkal s t\u00e1tou koupit a pak mu jej jako malej \u0161ikula usilovn\u011b balil jako v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1re\u010dek. Kdy\u017e pak z domu ode\u0161el, zapomn\u011bl jej tady.<\/div>\n
Te\u010f na n\u011bj hled\u011bl se slzami v o\u010d\u00edch. Pomalu si sednul vedle bratra a vzal jej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Byl to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek, jakej jsem kdy dostal,“ za\u0161eptal a dlouze na Toma pohl\u00e9dl. „I kdy\u017e mi rozbalov\u00e1n\u00ed trvalo skoro hodinu,“ dodal a lehce se zasm\u00e1l. Tom jej mezit\u00edm beze slova pozoroval a pozorn\u011b naslouchal ka\u017ed\u00e9mu slovu, co Bill vy\u0159kl. Kdy\u017e se ale usm\u00e1l, byl jako vych\u00e1zej\u00edc\u00ed slunce. V o\u010d\u00edch m\u011bl mo\u017en\u00e1 po\u0159\u00e1d stopu strachu z budoucnosti, bolest a chlad se vytratily \u00fapln\u011b. A to bylo pro Toma jenom dobr\u00fdm znamen\u00edm.<\/div>\n
„J-jak jsi byl v Mnichov\u011b\u2026 m\u011bl si n\u011bkoho?“ vykoktal ze sebe jako rychl\u00edk a pot\u00e9 se s\u00e1m nad sebou pon\u00ed\u017een\u011b zasm\u00e1l. Tohle tedy bylo trapn\u00fd! Vybafnul to na n\u011bj jako \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed v\u011bc. Bill mu v\u0161ak rozum\u011bl. Dokonce mu Tom p\u0159i\u0161el malinko vtipnej s rumencem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ne, nem\u011bl. Byl jsem s\u00e1m. Nebyly ani chvilkov\u00e9 zn\u00e1mosti. Mo\u017en\u00e1 jsem si na\u0161el p\u00e1r kamar\u00e1d\u016f, ale nic v\u00edc,“ odpov\u011bd\u011bl a mile se na Toma zakoukal.<\/div>\n
„Tak fajn. U\u017e ti mus\u00edm \u0159\u00edct pravdu\u2026 proto\u017ee nechci, aby sis myslel n\u011bco, co nen\u00ed pravda,“ Bill se na n\u011bj zahled\u011bl se zmaten\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, proto\u017ee tomuhle tak n\u011bjak nerozum\u011bl. \u017de by mu Tom n\u011bco zatajil?!<\/div>\n
\n

„My nepl\u00e1novali d\u00edt\u011b,“ \u0159ekl a trpce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Tu chybu si nikdy nedok\u00e1\u017ee odpustit. D\u00edky n\u00ed ztratil posledn\u00ed \u0161anci, \u017ee by mohl \u017e\u00edt s Billem bez v\u00fd\u010ditek a v\u00fdhru\u017eek. „Jedin\u00e9, co n\u00e1s dva pojilo, byl ten hloupej prsten. Nic v\u00edc. V\u016fbec jsme spolu nespali, j\u00e1 se j\u00ed vlastn\u011b v\u016fbec nedot\u00fdkal\u2026 sp\u00ed\u0161 jsem se j\u00ed vyh\u00fdbal, jenom\u017ee,“ odml\u010del se a se zklam\u00e1n\u00edm nad sebou sam\u00fdm se zad\u00edval do o\u010d\u00ed sv\u00e9 l\u00e1sky. „Jenom\u017ee pak se to zvrtlo. Cht\u011bl jsem po\u017e\u00e1dat o rozvod\u2026my se pak o\u0161kliv\u011b poh\u00e1dali a j\u00e1 \u0161el do baru. Tu noc jsem se s n\u00ed miloval\u2026 Byl jsem zoufalej. Stra\u0161n\u011b jsi mi chyb\u011bl, chyb\u011blo mi to v\u0161echno a je\u0161t\u011b k tomu jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b opil,“ smutn\u011b sv\u011bsil hlavu a pevn\u011b semkl rty.<\/p><\/div>\n

„A ona pak byla t\u011bhotn\u00e1,“ doplnil jej Bill, kter\u00e9mu to a\u017e te\u010f v\u0161echno do\u0161lo\u2026<\/div>\n
Tak dlouho se tr\u00e1pil. Myslel si, \u017ee na n\u011bj bratr u\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl a cht\u011bl si zalo\u017eit skute\u010dnou rodinu. S touhle mo\u017enost\u00ed v\u0161ak v\u016fbec nepo\u010d\u00edtal.<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv jsem myslel, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby si to nechala vz\u00edt, pak jsem si ale uv\u011bdomil, \u017ee bych nedok\u00e1zal zab\u00edt tak mal\u00fdho \u010dlov\u00ed\u010dka\u2026 sv\u00e9 vlastn\u00ed d\u00edt\u011b,“ z o\u010d\u00ed mu vyklouzla drobn\u00e1 slza. „A kdy\u017e sem zjistil, \u017ee to budou dvoj\u010data\u2026“ u\u017e nedok\u00e1zal pokra\u010dovat. Vzlykl a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. Bill m\u011bkce za\u0161eptal jeho jm\u00e9no a nal\u00e9hav\u011b si jej k sob\u011b p\u0159itulil. „Tak moc jsem se t\u011b\u0161il\u2026 nem\u011blo to skon\u010dit takhle,“ \u0161eptal do Billov\u00fdch vlas\u016f a hork\u00e9 slzy se mu vsakovaly do Billovy mikiny.<\/div>\n
„U\u017e se nesm\u00ed\u0161 tr\u00e1pit, Tome. Jsem s tebou a taky tady z\u016fstanu. Z\u016fstanu u tebe, dokud jenom bude\u0161 cht\u00edt. Zvl\u00e1dneme to, ano?“ l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbil a je\u0161t\u011b pevn\u011bji jej semkl ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsem moc slabej\u2026 nechci s n\u00ed z\u016fstat, ale tak\u00e9 proti n\u00ed nedok\u00e1\u017eu bojovat. M\u00e1 u soudu zn\u00e1m\u00fd a Billa by dali j\u00ed,“ Tom necht\u011bl na tuhle mo\u017enost ani pomyslet. Malej, jako by se Roby b\u00e1l. Nikdy jej nedok\u00e1zala ukol\u00e9bat. Nikdy jej jenom tak nedr\u017eela v n\u00e1ru\u010d\u00ed a nehr\u00e1la si s n\u00edm jenom proto, \u017ee jej m\u00e1 r\u00e1da\u2026<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co?“ Bill mu pe\u010dliv\u011b ut\u00edral uplakan\u00e9 o\u010di a sem tam mu vtiskl jemnou pusu na tv\u00e1\u0159. „Z\u016fstaneme tady, pak se p\u016fjdeme proj\u00edt, vezmeme mal\u00fdho t\u0159eba do parku a ve\u010der-“ pohled mu padl na bratrovy rty.<\/div>\n
Tak moc po nich tou\u017eil\u2026 stejn\u011b jako po n\u011bm.<\/div>\n
Cel\u00fd rok se uspokojoval s my\u0161lenkou na n\u011bj a se vzpom\u00ednkou v srdci\u2026 „Ve\u010der se je\u0161t\u011b uvid\u00ed,“ do\u0159ekl a proc\u00edt\u011bn\u011b Toma pol\u00edbil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tenhle d\u00edlek je v\u011bnov\u00e1n v\u0161em zamilovan\u00fdm du\u0161i\u010dk\u00e1m, ale tak\u00e9 i t\u011bm, kter\u00e9 si toho kv\u016fli l\u00e1sce hodn\u011b vytrp\u011bli \ud83d\ude41 to j\u00e1 bych mohla vypr\u00e1v\u011bt… Ale te\u0161 v\u00e1m nechci kazit n\u00e1ladu a tak v\u00e1m p\u0159eju, aby se v\u00e1m d\u00edle\u010dek l\u00edbil: (<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[181],"tags":[],"class_list":["post-15827","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rebel-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15827","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15827"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15827\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15827"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15827"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15827"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}