{"id":15854,"date":"2008-12-04T16:00:00","date_gmt":"2008-12-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15818"},"modified":"2008-12-04T16:00:00","modified_gmt":"2008-12-04T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/04\/chaos-v-dusi-14\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 14."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Boj\u00e1cn\u011b jsem pozoroval, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed. Nemohl jsem ale uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee kolem m\u011b pro\u0161el zcela bez pov\u0161imnut\u00ed. Ano, pro\u0161el kolem, ani\u017e by se na m\u011b pod\u00edval, jako bych byl vzduch! Do\u0161el k oknu a chv\u00edli z n\u011bj ml\u010dky hled\u011bl. V\u0161iml jsem si, \u017ee tentokr\u00e1t ani nezamkl dve\u0159e. Zapomn\u011bl snad? Za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed bych nev\u00e1hal ani vte\u0159inu a pokusil se ut\u00e9ct, jeho nezvykl\u00e9 chov\u00e1n\u00ed m\u011b ale dr\u017eelo na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Bille, poj\u010f sem, pros\u00edm.“<\/div>\n
Nebyl to rozkaz, podbarven\u00fd hrozbou bolesti. Byla to pouh\u00e1, oby\u010dejn\u00e1 prosba. Lehce jsem svra\u0161til obo\u010d\u00ed a v\u00e1hav\u011b p\u0159istoupil a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal jsem se ho.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 K tomu, co se te\u010f stalo\u2026. Mysl\u00edm to s t\u011bma pr\u00e1\u0161kama\u2026 Ti chci jen \u0159\u00edct\u2026“<\/div>\n
Zarazil se, jakoby v\u00e1hal. Nejist\u011b jsem mu koukal do o\u010d\u00ed, a\u010dkoliv on ty svoje klopil k zemi. Nevid\u011bl jsem jeho ruce, jak cosi ukr\u00fdvaj\u00ed za z\u00e1dy. Byl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zasko\u010den\u00fd jeho n\u00e1hlou up\u0159\u00edmnost\u00ed.<\/div>\n
„\u2026tohle!“<\/div>\n
Zpod zad vyst\u0159elila jeho ruka, sv\u00edraj\u00edc\u00ed ko\u017een\u00fd opasek s kovovou sponou. Ne\u017e jsem stihl jakkoliv zareagovat, uc\u00edtil jsem, jak se mi do boku za\u0159\u00edzla tvrd\u00e1 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n
„Aaa\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!“<\/div>\n
Sto\u010dil jsem se do p\u0159edklonu, jak m\u011b r\u00e1na zap\u00e1lila. V tu chv\u00edli m\u011b dostihla Davidova p\u011bst a srazila m\u011b k zemi. Postavil se p\u0159\u00edmo nade m\u011b\u2026 a za\u010dal m\u011b b\u00edt.<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak na moje z\u00e1da zas a znovu, po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d dokola, dopad\u00e1 David\u016fv p\u00e1sek. N\u011bkdy se do m\u011b za\u0159\u00edzla jen k\u016f\u017ee, jindy jsem dostal \u00fader p\u0159\u00edmo sponou. Le\u017eel jsem na prav\u00e9m boku, zlomenou ruku jsem m\u011bl pod sebou tak, jak jsem na ni spadl, a tou zdravou jsem si chr\u00e1nil hlavu. Moc mi to ale nebylo platn\u00e9, David na m\u011b jednou nohou st\u00e1l a dr\u017eel m\u011b tak na m\u00edst\u011b, zat\u00edmco trestaj\u00edc\u00ed \u0159emen dopadal i s kovem na moje \u017eebra… lopatky\u2026 z\u00e1da\u2026 i hlavu\u2026 Na\u0159\u00edkal jsem a slzel a v duchu si p\u0159\u00e1l, aby n\u011bkdo vtrhl do pokoje a pomohl mi, kdy\u017e nejsou zam\u010den\u00e9 dve\u0159e. Moje p\u0159\u00e1n\u00ed ale byla marn\u00e1 a st\u00e9n\u00e1n\u00ed nevysly\u0161ena\u2026<\/div>\n
„POMOC!“ vyk\u0159ikl jsem zoufale.<\/div>\n
V tu chv\u00edli m\u011b Davidova noha prudce nakopla do obli\u010deje\u2026 a j\u00e1 podle pal\u010div\u00e9 bolesti zjistil, \u017ee m\u00e1m nejsp\u00ed\u0161 zlomen\u00fd nos. Vyjekl jsem, on se v\u0161ak ke mn\u011b skr\u010dil a ude\u0159il m\u011b p\u011bst\u00ed do zakrv\u00e1cen\u00fdch rt\u016f. Uslzen\u00fdma o\u010dima, vdechuj\u00edc a polykaj\u00edc p\u0159itom vlastn\u00ed krev, jsem se na n\u011bj prosebn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Pro\u2026 pros\u00edm\u2026“ d\u00fdchal jsem p\u0159er\u00fdvan\u011b. „Ne\u2026 nech m\u011b u\u017e\u2026“<\/div>\n
„Zapome\u0148,“ zavr\u010del nen\u00e1vistn\u011b. „Ten pokus o sebevra\u017edu, to jsi u\u017e opravdu p\u0159ehnal! Jen trp, ty hajzle!“<\/div>\n
Plivl mi mezi o\u010di a dal\u0161\u00ed z\u00e1sah kovovou sponou m\u011b trefil p\u0159\u00edmo do sp\u00e1nku. Zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima, a p\u0159esto\u017ee jsem myslel, ba jsem si i p\u0159\u00e1l, a\u0165 co nevid\u011bt omdl\u00edm, v\u011bdom\u00ed jsem neztratil. I kdy\u017e jsem v\u0161echno kolem sebe vid\u011bl potemn\u011ble a rozmazan\u011b, neunikl mi David\u016fv fanatick\u00fd v\u00fdraz. \u0158ezal m\u011b jako smysl\u016f zbaven\u00fd a bylo zn\u00e1t, \u017ee do ka\u017ed\u00e9ho \u00faderu d\u00e1v\u00e1 v\u0161echnu svoji s\u00edlu. P\u0159itom ze m\u011b postupn\u011b serv\u00e1val v\u0161echno oble\u010den\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1 jsem kv\u00edlel, st\u00e9nal a ti\u0161e k\u0159i\u010del. Ani ty nejsrdceryvn\u011bj\u0161\u00ed prosby v\u0161ak nedok\u00e1zaly zastavit jeho bezcitnou ruku, kter\u00e1 mi za pomoci p\u00e1sku strh\u00e1vala k\u016f\u017ei z t\u011bla. Musel jsem se ut\u00e1p\u011bt v plamenech pal\u010div\u00e9 bolesti do t\u00e9 doby, ne\u017e ho to p\u0159estane bavit\u2026<\/div>\n
N\u00e1hle bylo ticho. Pr\u00e1zdno. Sly\u0161el jsem, jak opasek, zbarven\u00fd mou krv\u00ed, dopadl kamsi na dla\u017ebu, mn\u011b to ale bylo \u00fapln\u011b jedno. Le\u017eel jsem na boku, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima, a prudce jsem lapal po dechu. Moje t\u011blo bylo v jednom ohni a j\u00e1 se nedok\u00e1zal pohnout ani o milimetr. Bezvl\u00e1dn\u011b jsem le\u017eel u Davidov\u00fdch nohou, zcela nah\u00fd a bezmocn\u00fd. Jen jsem c\u00edtil, jak mi po ramenou, z\u00e1dech, boku, snad po cel\u00e9m t\u011ble st\u00e9k\u00e1 moje vlastn\u00ed hork\u00e1 krev, zat\u00edmco jsem se chv\u011bl a tichoulince na\u0159\u00edkal\u2026<\/div>\n
„Vst\u00e1vej,“ sly\u0161el jsem n\u011bkde v d\u00e1li nad sebou.<\/div>\n
Pokusil jsem se pohnout, ale nedok\u00e1zal jsem to. Poda\u0159ilo se mi pouze pootev\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka, slepen\u00e1 k sob\u011b krv\u00ed a slzami.<\/div>\n
„Nesly\u0161el jsi?“ nesl se vzduchem zl\u00fd hlas. „\u0158ekl jsem vst\u00e1vej!“<\/div>\n
Uc\u00edtil jsem, jak m\u011b tvrd\u00e1 bota nakopla do \u017eeber. Vst\u00e1t jsem ale nemohl, jenom jsem tedy ti\u0161e zak\u0148u\u010del a schoulil se do klub\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Ty malej, rozmazlenej parchante! Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee nebude\u0161 poslouchat nebo co?“ vjela mi Davidova ruka do vlas\u016f a bolestiv\u011b je sev\u0159ela.<\/div>\n
Zakv\u00edlel jsem, kdy\u017e m\u011b za n\u011b surov\u011b vyt\u00e1hl na nohy, na\u010de\u017e do m\u011b hrub\u011b str\u010dil a j\u00e1 se zhroutil na postel. Netu\u0161il jsem, co se kolem m\u011b d\u011bje. P\u0159er\u00fdvan\u011b jsem d\u00fdchal a sna\u017eil se nevn\u00edmat m\u00e9 ho\u0159\u00edc\u00ed r\u00e1ny, zat\u00edmco David se svl\u00e9kl a nalehl na m\u011b. Ani jsem se nehnul a nezmohl jsem se ani na vzdorov\u00e1n\u00ed mru\u010den\u00edm \u010di trh\u00e1n\u00ed hlavou. Jenom jsem bezmocn\u011b le\u017eel na posteli a byl absolutn\u011b v jeho moci, psychicky zcela zlomen\u00fd, neschopn\u00fd sebemen\u0161\u00edho odporu, tak, jak si to v\u017edycky p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
Sly\u0161el jsem, jak se mu zrychlil dech, kdy\u017e se sklonil k m\u00e9mu obli\u010deji. C\u00edtil jsem, jak mi pe\u010dliv\u011b set\u0159el z \u010dela a o\u010d\u00ed pram\u00ednek krve. Smutn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval, p\u0159i\u010dem\u017e jsem m\u011bl o\u010di nap\u016fl zakryt\u00e9 v\u00ed\u010dky. Ani jsem se neoklepal, kdy\u017e m\u011b jeho ruce objaly kolem krku. Prohr\u00e1l jsem\u2026<\/div>\n
„Jsi tak n\u00e1dhern\u00fd, i kdy\u017e pl\u00e1\u010de\u0161,“ za\u0161eptal a rozn\u011b\u017en\u011ble se na m\u011b d\u00edval. „Dokonce i ta krev a bolest ti slu\u0161\u00ed\u2026“<\/div>\n
Lehce m\u011b pol\u00edbil na rozbit\u00e9 rty. Jakmile se dostal ke krv\u00e1cej\u00edc\u00edm ran\u00e1m, za\u010dal je s\u00e1t. Po chv\u00edli se ode m\u011b odpojil.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 vynikaj\u00edc\u00ed krev,“ usm\u00e1l se na m\u011b a pohladil m\u011b ve vlasech. „Takovou hezou\u010dky sladkou\u2026 Dokonce i Dracula by mi te\u010f mohl z\u00e1vid\u011bt!“<\/div>\n
Trochu jsem zbledl, zat\u00edmco on se ke mn\u011b op\u011bt p\u0159itiskl. Tentokr\u00e1t p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl sv\u00fdm vlhk\u00fdm jazykem mou bradu, tv\u00e1\u0159e i \u010delo. A\u010dkoliv jsem se kdesi uvnit\u0159 ot\u0159\u00e1sal odporem, nad\u00e1le jsem klidn\u011b spo\u010d\u00edval v jeho objet\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by jak\u00fdkoliv m\u016fj boj o svobodu nem\u011bl v\u00fdznam, akor\u00e1t by se v\u0161echno je\u0161t\u011b zhor\u0161ilo. Odevzdan\u011b jsem le\u017eel v jeho rukou, pevn\u011b zav\u0159el o\u010di a nechal si od n\u011bj proti m\u00e9 v\u016fli \u010distit obli\u010dej\u2026<\/div>\n
Pot\u00e9, co si m\u011b spokojen\u011b prohl\u00e9dl, p\u0159esunul se tro\u0161ku n\u00ed\u017e, na m\u016fj hrudn\u00edk. Opatrn\u011b skous\u00e1val m\u00e9 bradavky, na\u010de\u017e je p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl jazykem a rty. Chv\u00edli se je\u0161t\u011b v\u011bnoval m\u00fdm vystoupl\u00fdm \u017eebr\u016fm, ne\u017e se vr\u00e1til zp\u011bt zkontrolovat mi \u00fasta. Vpil se do nich sv\u00fdm nenechav\u00fdm jazykem, zat\u00edmco jeho ruce krou\u017eily po m\u00e9m zadku a zaj\u00ed\u017ed\u011bly mezi p\u016flky. Sem tam do m\u011b i n\u011bkter\u00fdm z dot\u011brn\u00fdch prst\u016f vnikl. To jsem sebou v\u017edycky lehce \u0161kubl, ale rad\u0161i jsem se sna\u017eil neh\u00fdbat se. R\u00e1ny toti\u017e dosud pekeln\u011b p\u00e1lily a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee Davidovi by ne\u010dinilo sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m zp\u016fsobit mi dal\u0161\u00ed\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e do m\u011b ale bezohledn\u011b vnikl, na prvn\u00ed p\u0159\u00edraz a\u017e moc hluboko, zast\u00e9nal jsem. Zalil m\u011b hork\u00fd pot, kdy\u017e jsem sebou k\u0159e\u010dovit\u011b trhl, a poprv\u00e9 b\u011bhem dne\u0161n\u00edho setk\u00e1n\u00ed jsem se pokusil vykroutit se z jeho sev\u0159en\u00ed, chv\u011bj\u00edc se p\u0159itom strachy, co mi ud\u011bl\u00e1 na opl\u00e1tku. Nem\u00fdlil jsem se. Nejen, \u017ee m\u016fj pokus byl zcela ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fd. Davidovy nehty se vryly do m\u00e9 k\u016f\u017ee a trhly sebou a j\u00e1 c\u00edtil p\u011bt dlouh\u00fdch \u0161kr\u00e1banc\u016f, t\u00e1hnouc\u00edch se mi p\u0159es celou levou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Neee\u2026“ vzlykl jsem ti\u0161e a p\u0159iv\u00edral o\u010di bolest\u00ed. „Pros\u00edm, p\u0159esta\u0148\u2026“<\/div>\n
Jedin\u00e9, \u010deho jsem ale doc\u00edlil, bylo to, \u017ee naopak zrychlil. Pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1? Drtil m\u011b pod sebou svou vahou, a\u017e se mi chv\u00edlemi p\u0159est\u00e1valo dost\u00e1vat kysl\u00edku, b\u00e1l jsem se, \u017ee mi svou hrubou silou zl\u00e1me \u017eebra, kdy\u017e se zkus\u00edm jakkoliv pohnout a nelidsky mi kloubil ramena, a\u017e mi v nich hroziv\u011b zapraskalo.<\/div>\n
„Da – Davi, pros\u00edm\u2026“ vzdychal jsem. „P – pro\u010d?“<\/div>\n
Na chv\u00edli se ve mn\u011b zastavil a up\u0159en\u011b se mi zad\u00edval do obli\u010deje.<\/div>\n
„Proto\u017ee nen\u00e1vid\u00edm, kdy\u017e n\u011bco nen\u00ed tak, jak si p\u0159edstavuju, \u017ee bude,“ zahu\u010del mi ud\u00fdchan\u011b do obli\u010deje. „A kdy\u017e mi n\u011bco nevych\u00e1z\u00ed samo od sebe, tak okolnosti prost\u011b donut\u00edm jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem, aby se mi pod\u0159\u00eddily, a\u0165 u\u017e na n\u011b p\u016fjdu s \u00fasm\u011bvem nebo s bolest\u00ed a n\u00e1sil\u00edm! U\u017e odmala jsem um\u011bl ovl\u00e1dnout v\u0161echno a v\u0161echny kolem sebe a nad\u00e1le v tom pokra\u010duju. A ty jsi toho \u017eiv\u00fd d\u016fkaz!“<\/div>\n
Vrazil mi surovou facku, a\u017e jsem f\u0148ukl, na\u010de\u017e mi tot\u00e9\u017e m\u00edsto n\u011b\u017en\u011b a l\u00e1skypln\u011b pohladil. Pot\u00e9 se mi zlov\u011bstn\u011b vysm\u00e1l do obli\u010deje, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ve mn\u011b op\u011bt divoce rozpohyboval. Byl divo\u010dej\u0161\u00ed a agresivn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Zast\u00e9nal jsem a zvr\u00e1til hlavu do z\u00e1klonu. J\u00e1 nechci! Pros\u00edm! Zastavte ho n\u011bkdo, ne\u017e m\u011b zni\u010d\u00ed nadobro!<\/em> J\u00e1 u\u017e to takhle dlouho nevydr\u017e\u00edm!<\/em> Zaryl jsem prsty do prost\u011bradla a ti\u0161e jsem na\u0159\u00edkal. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem ztracen\u00fd. \u017de se z jeho okov\u016f asi nikdy nedostanu. \u017de mi v tomhle sm\u011bru u\u017e nikdo nepom\u016f\u017ee. Slzy se mi \u0159inuly z o\u010d\u00ed a zvolna st\u00e9kaly do m\u00fdch zakrv\u00e1cen\u00fdch vlas\u016f\u2026<\/div>\n
Oba jsme sebou trhli, kdy\u017e bouchly dve\u0159e.<\/div>\n
„Davide, nevid\u011bl jsi n\u011bkde Billa?“ ozval se bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se br\u00e1ch\u016fv hlas. „J\u00e1 s n\u00edm pot\u0159ebuju nutn\u011b mluvit a nem\u016f\u017eu ho nikde na – „<\/div>\n
S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil jsem otev\u0159el uslzen\u00e9 o\u010di a sto\u010dil Tomov\u00fdm sm\u011brem hlavu. St\u00e1l mezi dve\u0159mi jako soln\u00fd sloup, \u00fasta m\u011bl doko\u0159\u00e1n a t\u0159e\u0161til na n\u00e1s o\u010di, jakoby nedok\u00e1zal zanic na sv\u011bt\u011b uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed.<\/div>\n
„Co\u2026 Co\u2026 co to\u2026“ zakoktal \u0161okovan\u011b.<\/div>\n
„Tome,“ hlesl jsem sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
David\u016fv hlas zn\u011bl naproti tomu siln\u011b a sebejist\u011b.<\/div>\n
„Hele, zav\u0159i ty dve\u0159e a poj\u010f sem, vysv\u011btl\u00edm ti to\u2026“<\/div>\n
Tom opravdu strnule zav\u0159el dve\u0159e a popo\u0161el do m\u00edstnosti. V tu chv\u00edli mu ale z o\u010d\u00ed vy\u0161lehly blesky, kdy\u017e se nen\u00e1vistn\u011b za\u010dal bl\u00ed\u017eit k Davidovi.<\/div>\n
„Nic vysv\u011btlovat nemus\u00ed\u0161,“ procedil skrz zuby. „U\u017e to v\u0161echno ch\u00e1pu! Proto byl Bill posledn\u00ed dobou tak popla\u0161en\u00fd, proto se po\u0159\u00e1d choval tak divn\u011b! Proto mi nic ne\u0159ekl, proto\u017ee jsi ho nejsp\u00ed\u0161 nutil k ml\u010den\u00ed, co?“<\/div>\n
„No tak,“ sna\u017eil se ho uklidnit David. „Poslouchej – „<\/div>\n
„VYPADNI OD M\u00ddHO BR\u00c1CHY, TY HAJZLE!“ za\u0159val Tom a zat\u00ednaj\u00edc ruce v p\u011bst, rozeb\u011bhl se rozlehl\u00fdm pokojem sm\u011brem k Davidovi.<\/div>\n
Ten mi ale v tu chv\u00edli stiskl ruce kolem krku, a\u017e jsem zachr\u010del.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b se zastav, nebo ho u\u0161krt\u00edm!“<\/div>\n
Uc\u00edtil jsem, jak jeho ruce zes\u00edlily tlak. O\u010di se mi lehce za\u010daly prot\u00e1\u010det v sloup, zat\u00edmco jsem bojoval s nedostatkem vzduchu. Zakoulel jsem o\u010dima a sna\u017eil se pohledem naj\u00edt Toma. Cht\u011bl jsem ho vid\u011bt, aspo\u0148 naposled\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e vid\u011bl, jak David dr\u017e\u00ed sv\u00e9 ruce na m\u00e9m krku, opravdu se zprudka zastavil, jen kousek od postele, a polekan\u011b naslouchal m\u00e9mu s\u00edpav\u00e9mu lap\u00e1n\u00ed po dechu.<\/div>\n
„Ne, to ne,“ vyjekl. „Pus\u0165\u2026 Pus\u0165 ho!“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl hlavou David a na tv\u00e1\u0159i mu za\u010dal problik\u00e1vat onen fanatick\u00fd \u00fasm\u011bv. „Kdy\u017e Billa nebudu m\u00edt j\u00e1, pak ho nebude m\u00edt nikdo!“ vyk\u0159ikl.<\/div>\n
Prudce stiskl prsty a m\u011b se za\u010dala zmoc\u0148ovat tma. Chr\u010del jsem a zoufale se sna\u017eil nadechnout, ale ne\u0161lo to\u2026<\/div>\n
Vzduchem se mihla velk\u00e1 rozmazan\u00e1 skvrna, kter\u00e1 sko\u010dila po Davidovi. C\u00edtil jsem, jak jeho ruce ze m\u011b spadly a j\u00e1 mohl zase d\u00fdchat. Opatrn\u011b jsem se zdravou rukou dotkl krku a p\u0159ekvapen\u011b jsem se kolem sebe rozhl\u00e9dl. Nikde jsem nikoho nevid\u011bl! Kde je David? A kde Tom?<\/div>\n
O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji jsem je uvid\u011bl, oba dva. Zvedali se ze zem\u011b, kam se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed skouleli, a bili se p\u0159itom jako lvi. Vzduchem se m\u00edhaly jejich p\u011bsti. Tohle nebyla kamar\u00e1dsk\u00e1 \u0161arv\u00e1tka. Tohle byl souboj na \u017eivot a na smrt. Dech berouc\u00ed mraziv\u00fd z\u00e1pas dvou rozzu\u0159en\u00fdch, pro m\u011b tak dob\u0159e zn\u00e1m\u00fdch kluk\u016f. Jeden se v\u0161ak bil proto, aby mi mohl ubli\u017eovat, druh\u00fd naopak proto, aby m\u011b chr\u00e1nil. Cht\u011bl jsem j\u00edt br\u00e1\u0161kovi na pomoc, v\u011bd\u011bl jsem, jak hodn\u011b je David siln\u00fd. Nemohl jsem ale. M\u00e1 zran\u011bn\u00ed st\u011b\u017e\u00ed dovolovala jak\u00fdkoliv v\u011bt\u0161\u00ed pohyb a nav\u00edc jsem byl doslova zparalyzovan\u00fd hr\u016fzou z toho, co se p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima odehr\u00e1v\u00e1. V \u017eivot\u011b jsem o bratra nem\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed strach, ne\u017e te\u010f v tuhle chv\u00edli! A\u010dkoliv jsem v\u0161ak v tom zmatku st\u011b\u017e\u00ed rozpozn\u00e1val, kdo je kdo, vid\u011bl jsem, jak Tom srazil Davida k zemi. Klekl si na n\u011bj a ml\u00e1til ho.<\/div>\n
„Jak dlouho to trvalo, ty hajzle, co? Pro\u010d jsi mu to d\u011blal?“<\/div>\n
Tomovi od \u00fast odletovaly nap\u011bn\u011bn\u00e9 sliny a ry\u010del vzteky, byl jako smysl\u016f zbaven\u00fd, pomstychtiv\u00fd a nebezpe\u010dn\u00fd. Najednou se v\u0161ak zvr\u00e1til, kdy\u017e sebou David trhl tak, \u017ee se dostal z jeho dr\u017een\u00ed. Br\u00e1\u0161ka sice dopadl na zem, ale jen tak se nedal, p\u0159i\u0159\u00edtil se zp\u011bt jako bumerang. Ude\u0159il ho tak mocn\u011b, \u017ee mana\u017eer, zvedaj\u00edc\u00ed se na nohy, p\u0159elet\u011bl pozadu k\u0159eslo a padal na zem, p\u0159i\u010dem\u017e si roztrhl \u010delo o no\u010dn\u00ed stolek.<\/div>\n
„A tohle bylo za Billa!“<\/div>\n
David chv\u00edli polosed\u011bl na zemi a lapal po dechu. Zni\u010dehonic ale vysko\u010dil a pra\u0161til Toma do \u017ealudku! Tom jenom ti\u0161e hekl a svinul se do klub\u00ed\u010dka, na\u010de\u017e ho David kopl do hlavy a br\u00e1\u0161ka se slo\u017eil k zemi, kde ho mana\u017eer za\u010dal nel\u00edtostn\u011b b\u00edt, jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed m\u011b\u2026 A j\u00e1 nebyl schopn\u00fd ud\u011blat cokoliv na jeho obranu, abych mu mohl pomoci, hr\u016fza m\u011b dr\u017eela na posteli, jako bych tam byl p\u0159ikovan\u00fd.<\/div>\n
„NEEEEEEE!“vyjekl jsem.<\/div>\n
U\u017e jsem tomu nedok\u00e1zal d\u00e1le p\u0159ihl\u00ed\u017eet, nemohl jsem koukat na to, jak Toma zab\u00edj\u00ed! A\u010dkoliv by to n\u011bkdo mohl pova\u017eovat za projev zbab\u011blosti, hodil jsem si pe\u0159inu p\u0159es hlavu, stulil se pod n\u00ed do klub\u00ed\u010dka a t\u0159\u00e1sl se tam strachy. Jak tohle v\u0161echno dopadne? Tom sem nem\u011bl chodit, te\u010f za to zaplat\u00ed vlastn\u00edm \u017eivotem, jen aby mi m\u00edsto pomoci pouze odd\u00e1lil dal\u0161\u00ed utrpen\u00ed\u2026 David se nezastav\u00ed p\u0159ed ni\u010d\u00edm, p\u016fjde d\u00e1l i p\u0159es mrtvoly, jen aby m\u011b dorazil! Te\u010f toti\u017e pro n\u011bj budu velice nep\u0159\u00edjemn\u00fd sv\u011bdek\u2026<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli k m\u00fdm u\u0161\u00edm dol\u00e9hal ryk z\u00e1pasu. Pak se ale najednou m\u00edstnost\u00ed rozlinulo ticho. Takov\u00e9 to napjat\u00e9, dusiv\u00e9. Nem\u011bl jsem v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, jak boj skon\u010dil, zda vyhr\u00e1l Tom, nebo David. B\u00e1l jsem se v\u0161ak, jako nikdy v \u017eivot\u011b. Neodva\u017eoval jsem se vystr\u010dit zpod pe\u0159iny hlavu, abych obhl\u00e9dl situaci, dokonce jsem si netroufl ani se pohnout! Jenom jsem le\u017eel schoulen\u00fd a klepal se jako osika. A m\u016fj strach nabyl je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed intenzity, kdy\u017e jsem zaslechl, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed \u010d\u00edsi kroky\u2026<\/div>\n
\n

autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Boj\u00e1cn\u011b jsem pozoroval, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed. Nemohl jsem ale uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee kolem m\u011b pro\u0161el zcela bez pov\u0161imnut\u00ed. Ano, pro\u0161el kolem, ani\u017e by se na m\u011b pod\u00edval, jako bych byl vzduch! Do\u0161el k oknu a chv\u00edli z n\u011bj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15854","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15854","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15854"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15854\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15854"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15854"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15854"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}