{"id":15861,"date":"2008-12-03T17:00:00","date_gmt":"2008-12-03T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15825"},"modified":"2008-12-03T17:00:00","modified_gmt":"2008-12-03T16:00:00","slug":"dar-ii-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/12\/03\/dar-ii-32\/","title":{"rendered":"Dar II 32."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Billovi se po jej\u00edch slovech zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. To snad nen\u00ed pravda\u2026 u\u017e to vypadalo tak nad\u011bjn\u011b. Rozhodl se d\u00e1l bojovat, necht\u011bl to vzd\u00e1t d\u0159\u00edv, ne\u017e opravdu musel, do pam\u011b\u0165ov\u00e9 kartot\u00e9ky t\u00e9hle m\u00edstn\u00ed zpravodajky se mu opravdu necht\u011blo pou\u0161t\u011bt, musela v\u011bd\u011bt absolutn\u011b v\u0161echno. V tom by se hrabal m\u011bs\u00edc, ne\u017e by na\u0161el, co pot\u0159ebuje\u2026<\/div>\n
„Ale to nen\u00ed pravda, mlad\u00e1 pan\u00ed, ona tu sestru jen zap\u00edrala, v\u00edte? Pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee se tak s d\u011bdou poh\u00e1dali, tak prej tenkr\u00e1t \u0159ekla, \u017ee u\u017e \u017e\u00e1dnou rodinu nem\u00e1, a \u017ee t\u00e1tu ani sestru nechce u\u017e nikdy vid\u011bt,“ vym\u00fd\u0161lel si Bill, jako kdy\u017e bi\u010dem mrsk\u00e1. „Proto ta va\u0161e Kamila nev\u00ed nic o sest\u0159e, proto\u017ee j\u00ed to teta Vivi ne\u0159ekla,“ dodal je\u0161t\u011b, aby drahou Marti\u010dku p\u0159esv\u011bd\u010dil o sv\u00e9 pravd\u011b. „Vivi j\u00ed \u0159\u00edkal d\u011bda, v\u00edte? Um\u0159el p\u0159ed deseti lety,“ p\u0159idal je\u0161t\u011b jednu smrt a zatv\u00e1\u0159il se tak nevinn\u011b a roztomile, \u017ee by mu neodolala ani bordelmam\u00e1, kdyby se chystal nav\u0161t\u00edvit v patn\u00e1cti letech m\u00edstn\u00ed nev\u011bstinec.<\/div>\n
„J\u00e1 nevim\u2026“ podrbala se bezd\u011b\u010dn\u011b na hlav\u011b recep\u010dn\u00ed a z\u00edrala chvilku na telefon, chvilku na Billa. „Hele, ale kdyby se teti\u010dka ptala, kdo t\u011b za n\u00ed poslal, tak j\u00e1 jsem to nebyla, jasn\u00fd?“ jistila se proti p\u0159\u00edpadn\u00e9mu p\u011bstn\u00edmu souboji se sest\u0159i\u010dkou Vivian. Toho kluka j\u00ed bylo l\u00edto, um\u00edrala mu matka a celkov\u011b vypadal v tom \u010dern\u00e9m oble\u010den\u00ed tak stra\u0161n\u011b smutn\u011b\u2026 nejv\u00edc ji fascinovaly jeho velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 a stra\u0161n\u011b smutn\u00e9 o\u010di\u2026 tomu se prost\u011b nedalo odolat.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„P\u0159esnou adresu ti teda ne\u0159eknu, chlap\u010de, tu nezn\u00e1 ani Kamila, ale v\u00edm, kde ten bar\u00e1k maj\u00ed,“ za\u010dala zvolna. „Mapu m\u011bsta m\u00e1\u0161?“ ujistila se je\u0161t\u011b. Bill horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvl a povzbudiv\u011b se na ni usm\u00e1l, aby vid\u011bla, \u017ee pozorn\u011b a hlavn\u011b vd\u011b\u010dn\u011b poslouch\u00e1.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak\u017ee\u2026 kdy\u017e pojede\u0161 odsud ke h\u0159bitovu, tak se dej sm\u011brem k pap\u00edrn\u011b a \u010disti\u010dce odpadn\u00edch vod, tam to pozn\u00e1\u0161, smrd\u00ed to p\u016fl kilometru kolem, budovali j\u00ed t\u011bsn\u011b po v\u00e1lce a m\u011bsto po\u0159\u00e1d n\u011bjak nem\u00e1 na modernizaci, tak to kolikr\u00e1t, kdy\u017e je blbej v\u00edtr, \u010duch\u00e1 cel\u00fd m\u011bsto\u2026 d\u011bsnej smrad, fakt, to nikomu nep\u0159eju,“ ztratila se pon\u011bkud Marta v m\u00edstn\u00edm zpravodajstv\u00ed. „No\u2026 tak kdy\u017e projede\u0161 kolem t\u00fd smrdut\u00fd \u010disti\u010dky, tak po lev\u00fd ruce bude\u0161 m\u00edt les a v n\u011bm na kraji malej \u017eidovskej h\u0159bitov. On tady ve m\u011bst\u011b za v\u00e1lky bejval men\u0161\u00ed koncentr\u00e1k, v\u00ed\u0161, jsou tam pochovan\u00fd ob\u011bti? To je takov\u00e1 temn\u00e1 minulost na\u0161ich d\u011bjin, to ty u\u017e nem\u016f\u017ee\u0161 pamatovat, se\u0161 p\u00edskle,“ op\u011bt zabloudila n\u011bkam, kam necht\u011bla, ale n\u011bjak si nemohla pomoct. Probudil se v n\u00ed inform\u00e1torsk\u00fd pud, a kdy\u017e n\u011bkdo tak vd\u011b\u010dn\u011b a zaujat\u011b poslouchal, m\u011bla pot\u0159ebu vypr\u00e1v\u011bt i to, o co nest\u00e1l. „Bylo to za v\u00e1lky t\u011b\u017ek\u00fd, to v\u00ed\u0161\u2026 tenkr\u00e1t tam byly zav\u0159en\u00fd \u017eensk\u00fd a takov\u00ed kluci a holky jako se\u0161 ty\u2026 lidi se b\u00e1li, spousta m\u00edstn\u00edch tam pracovala, nen\u00ed na to radno vzpom\u00ednat,“ vypr\u00e1v\u011bla, jako by snad v t\u00e9 dob\u011b nebyla \u010derstv\u011b narozen\u00e9 mimino. A b\u016fhv\u00ed, jestli u\u017e byla tahle drbna v\u0161ech drben na sv\u011bt\u011b. Bill ji odhadoval tak na pades\u00e1t, nicm\u00e9n\u011b ned\u00e1val najevo \u017e\u00e1dn\u00e9 pochybnosti, to si v t\u00e9hle chv\u00edli nemohl dovolit, tak\u017ee h\u00e1zel soucitn\u00e9 pohledy a p\u0159ikyvoval, kdykoliv to \u0161lo.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, ale zp\u00e1tky k tet\u011b\u2026 na konci cesty, kdy\u017e projede\u0161 kolem toho \u017eidovsk\u00fdho h\u0159bitova, dojede\u0161 na takov\u00fd mal\u00fd prostranstv\u00ed s velk\u00fdm dubem\u2026 \u0159\u00edk\u00e1 se tam tomu Ps\u00ed pl\u00e1cek, ale v \u017eivot\u011b jsem tam \u017e\u00e1dn\u00fdho \u010dokla nevid\u011bla…“ divila se sp\u00ed\u0161 pro sebe, ale hned pokra\u010dovala. „No a za t\u00edm pl\u00e1ckem jsou u\u017e jen dva posledn\u00ed domy\u2026 v prvn\u00edm bydl\u00ed star\u00e1 Hauptmannov\u00e1, takov\u00e1 je\u017eibaba protivn\u00e1, man\u017eel j\u00ed um\u0159el p\u0159ed deseti lety a od t\u00fd doby je s n\u00ed t\u011b\u017ek\u00fd po\u0159\u00edzen\u00ed\u2026 to v\u00ed\u0161, \u017eensk\u00e1 jak z\u016fstane sama, bar\u00e1k na krku\u2026 nic moc\u2026“ zamotala se op\u011bt v m\u00edstn\u00edch d\u011bjin\u00e1ch a Bill musel potla\u010dovat nutk\u00e1n\u00ed zvr\u00e1tit o\u010di v sloup. M\u011bl pocit, \u017ee se k bar\u00e1ku jeho \u00fadajn\u00e9 teti\u010dky snad nikdy nedopracuje. Oddychl si, kdy\u017e pokra\u010dovala: „Kus za n\u00ed je starej \u017elutej bar\u00e1k s \u010dernou st\u0159echou a velkou zahradou. Te\u010f m\u011b napad\u00e1, \u017ee ani oni \u017e\u00e1dn\u00fdho \u010dokla nemaj, tak\u017ee fakt nech\u00e1pu, kdo to tam pojmenoval Ps\u00ed pl\u00e1cek\u2026“ znovu se divila vlastn\u00edm informac\u00edm. „Ten bar\u00e1k, kde bydl\u00ed teti\u010dka, je \u00fapln\u011b posledn\u00ed vzadu, celkem samota\u2026 nov\u00e1 om\u00edtka, d\u011blali ji mysl\u00edm letos v l\u00e9t\u011b, nov\u00fd okna, plastov\u00fd, samosebou, kdo by dneska kupoval d\u0159ev\u011bn\u00fd, \u017ee jo\u2026 tak to je von,“ spokojen\u011b si odfrkla, \u017ee mu dok\u00e1zala cestu tak hezky a na svoje pom\u011bry stru\u010dn\u011b popsat. Na\u0161t\u011bst\u00ed si ji celou profr\u010dela v hlav\u011b, tak\u017ee si Bill jej\u00ed pl\u00e1n cesty zaznamenal do pam\u011bti, nad\u0161en\u011b j\u00ed pod\u011bkoval a koukal rychle zmizet, ne\u017e si to p\u0159ifr\u010d\u00ed sestra Kamila, aby si ov\u011b\u0159ila, kdo \u017ee to jej\u00ed k\u00e1mo\u0161ku tak pozd\u011b v noci hled\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d, chlap\u010de, nem\u00e1\u0161 za\u010d\u2026 p\u0159eju hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee maminka nebude moc trp\u011bt,“ pop\u0159\u00e1la mu je\u0161t\u011b, kdy\u017e mizel z hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed. „Takov\u00e1 mlad\u00e1\u2026“ povzdechla si je\u0161t\u011b smutn\u011b Marta, „ur\u010dit\u011b rakovina, t\u00fd je te\u010f v\u0161ude plno,“ dodala si u\u017e jen pro sebe, proto\u017ee \u010dern\u00fd mlad\u00edk s k\u0161iltovkou do \u010dela u\u017e d\u00e1vno zmizel v no\u010dn\u00ed tm\u011b, panuj\u00edc\u00ed v\u0161ude kolem nemocnice.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1ma bude asi dlouho \u017eiv\u00e1,“ vydechl Bill, kdy\u017e dosedl vedle Toma a zaklapl dve\u0159e dod\u00e1vky. „M\u00e1lem jsem j\u00ed poh\u0159bil, tak douf\u00e1m, \u017ee za to nep\u0159ijdu do pekla,“ dodal je\u0161t\u011b a mrknul vedle sebe na bratra.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161?“ zn\u011bla Tomova stru\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Jo, jedem pro Niky,“ padla stru\u010dn\u00e1 a \u0161\u0165astn\u00e1 odpov\u011b\u010f. „N\u011bjakej kr\u00e1mek s elektronikou n\u00e1m klidn\u011b m\u016f\u017ee pol\u00edbit zadek,“ dodal Bill v\u00edt\u011bzn\u011b a s radostn\u00fdm zav\u00fdsknut\u00edm se vrhl do n\u00e1ru\u010de sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu bratrovi, kter\u00fd jej s radost\u00ed sev\u0159el, div mu nezl\u00e1mal \u017eebra. Zaklesnut\u00ed jeden do druh\u00e9ho skoro bre\u010deli radost\u00ed, tiskli se k sob\u011b a sm\u00e1li se \u00falevou. Kone\u010dn\u011b m\u011bli konkr\u00e9tn\u00ed informaci a mohli za\u010d\u00edt jednat.<\/div>\n
„Jsi m\u016fj hrdina,“ za\u0161eptal Tom do ucha Billovi obdivn\u011b, v tu chv\u00edli byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee m\u00e1 bratra, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee n\u011bco tak \u00fa\u017easn\u00e9ho.<\/div>\n
„Ne, ne, Tomi, bez tebe bych nebyl nikdo\u2026 s\u00e1m bych nic nedok\u00e1zal,“ vr\u00e1til mu Bill s l\u00e1skou jeho lichotku a kone\u010dn\u011b se pol\u00edbili. V\u0159ele, s obrovskou l\u00e1skou a \u0161t\u011bst\u00edm se n\u011b\u017en\u011b l\u00edbali, dokud je nevyru\u0161ila sv\u011btla proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta. Odtrhli se od sebe a oba v tu chv\u00edli v\u011bd\u011bli, \u017ee nastal \u010das j\u00edt do toho naplno.<\/div>\n
<\/div>\n
„Akce!“ za\u0159val Tom z pln\u00fdch plic jako re\u017eis\u00e9r filmu hollywoodsk\u00e9ho trh\u00e1ku a radostn\u011b zatleskal. „Jed\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9m,“ zavyl jako \u0161akal, p\u0159idal plyn a vyjel na silnici.<\/div>\n
„\u0160l\u00e1pni na to,“ zavelel Bill, kdy\u017e se pevn\u011b p\u0159ipoutal bezpe\u010dnostn\u00edmi p\u00e1sy a neust\u00e1le se spokojen\u011b usm\u00edval. Takhle \u0161\u0165astn\u00fd byl snad naposledy, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee ho Tom miluje\u2026 Byl to nezapomenuteln\u00fd pocit.<\/div>\n
Auto se odhodlan\u011b rozjelo vst\u0159\u00edc no\u010dn\u00edmu Moringenu, smrdut\u00e9 \u010disti\u010dce a Ps\u00edmu pl\u00e1cku, na kter\u00e9m podle zpravodajky Marty v \u017eivot\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dokl nebyl\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
Na Tomovi i p\u0159es novou d\u00e1vku adrenalinu byla zn\u00e1t \u00fanava, te\u010f se ale nedalo nic d\u011blat, cestu musel n\u011bjak zvl\u00e1dnout. Jeho odpo\u010dat\u00fd bratr se ho rozhodl jistit a sna\u017eil se mu nen\u00e1padn\u011b dod\u00e1vat tro\u0161ku energie a udr\u017eovat tak jeho pozornost. D\u011blal to velice opatrn\u011b, aby se Tom neurazil, \u017ee ho pova\u017euje za b\u00e1bovku. Sv\u00e9ho bratra znal a v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby mu to nab\u00eddl, hrd\u011b by odm\u00edtl a mohlo by se st\u00e1t, \u017ee by k mil\u00e9 Niky d\u00edky jeho \u00fanav\u011b ani nedojeli.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t cestu na\u0161li velice rychle, Bill jen diktoval informace, kter\u00e9 \u010detl z hlavy, itiner\u00e1\u0159 drbny Marty byl naprosto p\u0159esn\u00fd, ani jednou nezabloudili, jeli najisto. Kdy\u017e uc\u00edtili prvn\u00ed z\u00e1van smradu z \u010disti\u010dky, bylo jim jasn\u00e9, \u017ee se pomalu bl\u00ed\u017e\u00ed ke sv\u00e9mu vysn\u011bn\u00e9mu c\u00edli. Po lev\u00e9 ruce m\u011bli les a Ps\u00ed pl\u00e1cek s vysok\u00fdm dubem byl na dohled.<\/div>\n
V\u0161ude kolem vl\u00e1dla hlubok\u00e1 tma, hodiny na palubn\u00ed desce ukazovaly p\u016fl druhou v noci a v tomhle zapadl\u00e9m konci m\u011bste\u010dka bylo absolutn\u00ed ticho. Sem tam se ozval no\u010dn\u00ed pt\u00e1k z lesa, z d\u00e1lky \u0161t\u011bknul ze span\u00ed pes, ale jinak nikde ani noha. Tomovi bylo jasn\u00e9, \u017ee nem\u016f\u017ee zajet a\u017e k domu, byli by p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1padn\u00ed. Museli naj\u00edt stanovi\u0161t\u011b, z kter\u00e9ho budou d\u016fm chv\u00edli pozorovat, aby se ujistili, \u017ee jeho obyvatel\u00e9 skute\u010dn\u011b nejsou doma. Zajel k lesu a zastavil tak, aby m\u011bli perfektn\u00ed v\u00fdhled p\u0159edn\u00edm sklem dod\u00e1vky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u2026“ za\u0161eptal Tom, jako by se b\u00e1l, aby je nikdo nesly\u0161el. „Te\u010f mus\u00edme \u010dekat. Ne\u017e tam vlezem, chci m\u00edt jistotu, \u017ee v bar\u00e1ku nen\u00ed krom\u011b Niky \u017eiv\u00e1 du\u0161e,“ do\u0159ekl a z\u00edvl. Bill se na Toma pod\u00edval ve chv\u00edli, kdy mu z oka utekla jedna osam\u011bl\u00e1 slza, zp\u016fsoben\u00e1 p\u0159edchoz\u00edm z\u00edvnut\u00edm. Set\u0159el mu ji n\u011b\u017en\u011b ze rtu, kam mezit\u00edm doputovala, a usm\u00e1l se. Vid\u011bl na n\u011bm, jak je stra\u0161n\u011b utahan\u00fd, cel\u00fd den byl na nohou a musel si odpo\u010dinout. Byl \u010das Toma ulo\u017eit\u2026<\/div>\n
„Beru si slu\u017ebu, Tomi,“ za\u0161eptal a stiskl lehce \u0161t\u00edhlou ruku, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na volantu. Pomalu ji hladil a sna\u017eil se pohledem bratra p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to s n\u00edm mysl\u00ed dob\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee s t\u00edm Tom nebude souhlasit, cht\u011bl b\u00fdt u v\u0161eho, necht\u011bl prop\u00e1snout jedinou minutu t\u00e9hle akce, ale Bill se nenechal jen tak zahnat do kouta. Tomovy \u00fap\u011bnliv\u00e9 pohledy na n\u011bj neplatily. „Nic ne\u0159\u00edkej, pot\u0159ebuje\u0161 si odpo\u010dinout, Tome, j\u00e1 spal cestou, jsem v pohod\u011b, budu hl\u00eddat. Nat\u00e1hni se vzadu na seda\u010dku, v ta\u0161ce je deka, tak se p\u0159ikrej. Za chv\u00edli se tu ochlad\u00ed, budu muset vypnout motor, tak a\u0165 nenastydne\u0161,“ starostliv\u011b \u0161eptal. „Chci, abys mi s Niky pomohl, a pak n\u00e1s mus\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b bezpe\u010dn\u011b dopravit dom\u016f. Uznej, \u017ee by bylo trapn\u00fd, kdybychom se vyml\u00e1tili na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b proto, \u017ees byl unavenej,“ p\u0159esv\u011bd\u010doval sv\u00e9 dvoj\u010de. Tom si znovu z\u00edvl a u\u017e jen rezignovan\u011b p\u0159ik\u00fdvl. O\u010di se mu zav\u00edraly a bylo mu jasn\u00e9, \u017ee by tu stejn\u011b usnul v sed\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak jo, ale d\u00e1vej pozor. Sleduj okna, jestli se v nich n\u011bco neh\u00fdbe, oni nemusej sv\u00edtit, m\u016f\u017eou tam bejt klidn\u011b potm\u011b\u2026 nerad bych jim vb\u011bhl do r\u00e1ny a na konci toho v\u0161eho se nechal zast\u0159elit,“ souhlasil Tom, a mezit\u00edm si rozep\u00ednal bezpe\u010dnostn\u00ed p\u00e1s. „Cht\u011bl bych t\u011b s sebou, hezky bys m\u011b h\u0159\u00e1l,“ mazliv\u011b se ot\u0159el o Bill\u016fv nos, kdy\u017e mu d\u00e1val pusu na dobrou noc.<\/div>\n
„To by ses moc nevyspal, nejsp\u00ed\u0161 bych t\u011b za chv\u00edli zn\u00e1silnil,“ zazubil se na n\u011bj bratr a pl\u00e1cl Toma lehce p\u0159es zadek, kdy\u017e mu pom\u00e1hal p\u0159el\u00e9zt p\u0159es op\u011bradlo na zadn\u00ed seda\u010dku. „V t\u011bchhle hadrech m\u00e1\u0161 toti\u017e sexy zadek, mil\u00e1\u010dku,“ dodal na vysv\u011btlenou a je\u0161t\u011b jednou ho popl\u00e1cal.<\/div>\n
„Ani bys nemusel, dal bych ti dobrovoln\u011b,“ zazubil se Tom a provokativn\u011b zakroutil zadkem t\u011bsn\u011b p\u0159ed Billov\u00fdm nosem. „Aspo\u0148 bych tu sv\u011brac\u00ed kazajku, kter\u00fd ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161 kalhoty, mohl sundat,“ povzdechl si.<\/div>\n
„Neprovokuj, Romeo, nebo na tebe sko\u010dim a strhnu to z tebe s\u00e1m,“ vyhro\u017eoval Bill naoko, ale d\u00e1l tla\u010dil bratra dozadu, aby se u\u017e kone\u010dn\u011b nat\u00e1hl na b\u00e9\u017eovou m\u011bkkou seda\u010dku. Sice byla kr\u00e1tk\u00e1, ale lep\u0161\u00ed, ne\u017e sp\u00e1t vsed\u011b. Je\u0161t\u011b chvilku se zezadu oz\u00fdvaly \u0161ustiv\u00e9 pohyby, jak se Tom v\u0161elijak p\u0159et\u00e1\u010del a sna\u017eil se naj\u00edt tu nejv\u00fdhodn\u011bj\u0161\u00ed polohu pro sv\u00e9 dlouh\u00e9 nohy, ale nakonec i tyhle posledn\u00ed zvuky ustaly. Tom usnul, jako kdy\u017e ho do vody hod\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill sed\u011bl zabo\u0159en\u00fd na sedadle spolujezdce, sledoval temn\u00fd d\u016fm p\u0159ed sebou a neust\u00e1le pokukoval po volantu. L\u00e1kalo ho sednout si na m\u00edsto \u0159idi\u010de, u\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e si ud\u011bl\u00e1 za rok pap\u00edry a koup\u00ed si svoje vlastn\u00ed auto. Bylo mu jedno jakou zna\u010dku, ale muselo se mu l\u00edbit\u2026 Tom si z n\u011bj d\u011blal legraci a prohla\u0161oval, \u017ee si koup\u00ed takov\u00e9 auto, kter\u00e9 se mu bude hodit ke kabelce, ale z toho si Bill nic ned\u011blal\u2026 v podstat\u011b to byla tak trochu pravda\u2026 muselo b\u00fdt elegantn\u00ed. Tom u\u017e t\u0159i roky snil o velk\u00e9m Cadillacu, jak\u00fd maj\u00ed americk\u00e9 rapov\u00e9 hv\u011bzdy, ale to nebyla Billova touha. Necht\u011bl b\u00fdt za ka\u017edou cenu n\u00e1padn\u00fd jako Tom, v\u0161em ukazovat, jak\u00e9 m\u00e1 drah\u00e9 velk\u00e9 auto\u2026 cht\u011bl se jen tak proj\u00ed\u017ed\u011bt ulicemi m\u011bst, ani\u017e by ho kdokoliv za tmav\u00fdmi skly vid\u011bl a u\u017e\u00edvat si svobodu, kterou ztratili, kdy\u017e p\u0159i\u0161la jejich vysn\u011bn\u00e1 sl\u00e1va. Auto pro n\u011bj znamenalo mal\u00fd intimn\u00ed prostor, poskytuj\u00edc\u00ed mu soukrom\u00ed a anonymitu v davu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed to sam\u00e9 m\u011bli zadarmo. Oni za tak samoz\u0159ejmou v\u011bc jako je soukrom\u00ed, museli draze platit.<\/div>\n
<\/div>\n
S o\u010dima st\u00e1le up\u0159en\u00fdma na d\u016fm p\u0159ed sebou se zavrt\u011bl. Nic se v n\u011bm ned\u011blo, opravdu vypadal absolutn\u011b opu\u0161t\u011bn\u011b. Odepnul si bezpe\u010dnostn\u00ed p\u00e1s, chvilku je\u0161t\u011b v\u00e1hal, ale pak se velice potichu p\u0159esunul na sedadlo \u0159idi\u010de. Uchopil volant p\u0159esn\u011b tak, jak to vid\u011bl u Toma, nohy lehce polo\u017eil na ped\u00e1ly a zkoumal p\u0159\u00edstrojovou desku. Motor st\u00e1le je\u0161t\u011b ti\u0161e vrn\u011bl, kontrolka benz\u00ednu sv\u00edtila zelen\u011b, m\u011bli na\u0161t\u011bst\u00ed skoro polovinu n\u00e1dr\u017ee, tak\u017ee nehrozilo, \u017ee by jejich mise ztroskotala n\u011bkde uprost\u0159ed nep\u0159\u00edstupn\u00fdch pol\u00ed. O ostatn\u00edch ukazatel\u00edch se mohl jen dohadovat, k \u010demu slou\u017e\u00ed. Nejrad\u0161i by si \u0159\u00edzen\u00ed vyzkou\u0161el hned te\u010f, ale nem\u011bl o tom ani p\u00e1ru, do t\u011bchhle aktivit s kamar\u00e1dy ho Tom nikdy nezasv\u011btil. \u0160koda\u2026 Ale m\u011bl te\u010f na starosti d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci\u2026 musel sledovat d\u016fm, o kter\u00e9m si je\u0161t\u011b ned\u00e1vno myslel, \u017ee ho nikdy nenajdou, a za jeho\u017e zdmi pravd\u011bpodobn\u011b sp\u00ed jeho \u017eivotn\u00ed zkou\u0161ka\u2026 d\u00edvka jm\u00e9nem Niky. Byl to tak tro\u0161ku paradox, \u017ee jeho \u017eivot se musel obej\u00edt bez \u017een a jejich opa\u010dn\u00e9 energie, ale te\u010f jeho dal\u0161\u00ed pokra\u010dov\u00e1n\u00ed z\u00e1vis\u00ed na osvobozen\u00ed d\u00edvky, kter\u00e1 ho bezmezn\u011b miluje.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u011bd\u011bl to moc dob\u0159e hned od prvn\u00edho kontaktu, c\u00edtil to z rozhovor\u016f, kter\u00e9 spolu telepaticky vedli a te\u010f se docela b\u00e1l setk\u00e1n\u00ed s n\u00ed\u2026 musel ji pak p\u0159im\u011bt p\u0159\u00edsahat, \u017ee ho nikdy neprozrad\u00ed a m\u011bl trochu obavy, jestli to, \u017ee j\u00ed odhalil svou pravou identitu, nebyla chyba. Jen\u017ee v telepatii nejde moc podv\u00e1d\u011bt\u2026 vyd\u00e1vat se za n\u011bkoho jin\u00e9ho, na to mus\u00ed b\u00fdt \u010dlov\u011bk hodn\u011b zku\u0161en\u00fd a to on st\u00e1le je\u0161t\u011b nebyl. Nezb\u00fdv\u00e1 mu ne\u017e doufat, \u017ee jej\u00ed l\u00e1ska k n\u011bmu je tak siln\u00e1, \u017ee dok\u00e1\u017ee ml\u010det a neprozradit ho. Ohrozila by t\u00edm jeho dal\u0161\u00ed \u017eivot, a to ji snad donut\u00ed ml\u010det. Podle v\u0161ech rozhovor\u016f vypadala, \u017ee bude rozumn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi\u2026 vst\u00e1vej\u2026“ \u0161eptal br\u00e1\u0161kovi do ucha a hladil ho po z\u00e1dech. Necht\u011blo se mu sladce sp\u00edc\u00edho Toma budit, ale hodina utekla jako voda a byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das se vydat naj\u00edt Niky. Pokud se jim to poda\u0159\u00ed rychle, mo\u017en\u00e1 budou m\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed a vr\u00e1t\u00ed se do studia d\u0159\u00edv, ne\u017e n\u011bkdo p\u0159ijde na jejich zmizen\u00ed.<\/div>\n
„Hmmmm\u2026“ ozvalo se zpod deky, ale to bylo tak v\u0161echno. Tom spal jako zabit\u00fd a z vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho pel\u00ed\u0161ku se mu v\u016fbec necht\u011blo.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 p\u016fjdu teda s\u00e1m,“ zkusil Bill opatrn\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed kalibr, kdy\u017e se mu neda\u0159ilo Toma probrat. V tu r\u00e1nu se hn\u011bd\u00e9 o\u010di otev\u0159ely doko\u0159\u00e1n a dredat\u00e1 hlava vykoukla ven.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu?“ zeptal se unaven\u011b, ale u\u017e se za\u010d\u00ednal zvedat na loktech, aby Billovi zabr\u00e1nil opustit auto.<\/div>\n
„Jo,“ zazubil se na n\u011bj Bill, \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se mu to kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo.<\/div>\n
„Ty mal\u00e1 prolhan\u00e1 potvoro,“ vydechl Tom zni\u010den\u011b a spadl zp\u00e1tky na seda\u010dku. „Poj\u010f ke mn\u011b,“ nat\u00e1hl ruce a spokojen\u011b k sob\u011b Billa p\u0159ivinul, kdy\u017e si lehl vedle n\u011bj. „Ty v\u00ed\u0161 jak na m\u011b, vi\u010f?“ \u0161eptal a pusinkoval tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho bratra. U\u017e\u00edval si, \u017ee nem\u00e1 make-up, velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di nejsou \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9 a on m\u016f\u017ee l\u00edbat jeho v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 Bill ochotn\u011b p\u0159iv\u00edral, aby o n\u011b mohlo jeho dvoj\u010de n\u011b\u017en\u011b pe\u010dovat. Jak r\u00e1d by se s Tomem te\u010f mazlil, byl vl\u00e1\u010dn\u00fd, je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011b h\u0159\u00e1l ze sp\u00e1nku, ale nebyl \u010das. Naposledy pol\u00edbil jeho pln\u00e9 rty a zvedl se.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00edme j\u00edt, Tomi,“ za\u0161eptal do ticha chladn\u00e9ho auta. Motor u\u017e d\u00e1vno zmlkl, topen\u00ed p\u0159estalo h\u0159\u00e1t a na n\u011b \u010dekala chladn\u00e1 noc a snad opu\u0161t\u011bn\u00fd d\u016fm s unesenou d\u00edvkou.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jde se na v\u011bc,“ vysko\u010dil najednou Tom \u010dil\u00fd jako rybka a odhodil deku. C\u00edtil se te\u010f jako znovuzrozen\u00fd, sil m\u011bl na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed a u\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e se za\u010dne n\u011bco d\u00edt.<\/div>\n
„Vzal jsem s sebou n\u011bjak\u00fd svoje oble\u010den\u00ed, kdybychom ji dneska n\u00e1hodou na\u0161li,“ zazubil se v\u00edt\u011bzn\u011b Bill. „Niky bude zmrzl\u00e1, m\u00e1 na sob\u011b jen letn\u00ed t\u00edlko,“ vysv\u011btloval, zat\u00edmco vynd\u00e1val z ta\u0161ky pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci a cpal je do mal\u00e9ho bat\u016f\u017eku. Byl na v\u0161echno p\u0159ipraven\u00fd. Usm\u00e1l se, kdy\u017e do n\u011bj p\u0159id\u00e1val b\u00edl\u00fd hrnek se svou podobiznou, pro kter\u00fd se doma je\u0161t\u011b vracel a riskoval, \u017ee ho kluci nachytaj\u00ed p\u0159i \u00fat\u011bku. Musel ho Niky vr\u00e1tit, aby m\u011bla hezkou vzpom\u00ednku na jejich setk\u00e1n\u00ed. Doufal, \u017ee ji \u00fanos nepoznamenal natolik, aby j\u00edm cel\u00fd \u017eivot psychicky trp\u011bla, snad se j\u00ed poda\u0159\u00ed d\u00edky sv\u00fdm schopnostem s v\u011bc\u00ed vyrovnat, a \u017e\u00edt d\u00e1l spokojen\u00fd plnohodnotn\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
„Tak jdeme na to,“ zavelel, kdy\u017e zkontroloval, jestli m\u00e1 v\u0161echno. Baterka, batoh s oble\u010den\u00edm, mobil, kdyby n\u011bco a Tom\u2026 to bylo v\u0161echno, co k z\u00e1chran\u011b d\u00edvky pot\u0159eboval.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Billovi se po jej\u00edch slovech zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. To snad nen\u00ed pravda\u2026 u\u017e to vypadalo tak nad\u011bjn\u011b. Rozhodl se d\u00e1l bojovat, necht\u011bl to vzd\u00e1t d\u0159\u00edv, ne\u017e opravdu musel, do pam\u011b\u0165ov\u00e9 kartot\u00e9ky t\u00e9hle m\u00edstn\u00ed zpravodajky se mu opravdu necht\u011blo pou\u0161t\u011bt, musela<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-15861","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15861","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15861"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15861\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15861"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15861"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15861"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}