{"id":15881,"date":"2008-11-30T18:00:00","date_gmt":"2008-11-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15845"},"modified":"2008-11-30T18:00:00","modified_gmt":"2008-11-30T17:00:00","slug":"dar-ii-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/30\/dar-ii-31\/","title":{"rendered":"Dar II 31."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b \u017ee je to tady tak mal\u00fd,“ pochvaloval si Tom, kdy\u017e zaparkoval v zapadl\u00e9 uli\u010dce na konci m\u011bsta. D\u00e1l u\u017e byla jen pole a n\u011bkde vzadu se r\u00fdsovala temn\u00e1 silueta lesa. „Vypni motor, pros\u00edm t\u011b,“ po\u017e\u00e1dal Billa, kdy\u017e automaticky s\u00e1hl na m\u00edsto, kde by spr\u00e1vn\u011b m\u011bl b\u00fdt kl\u00ed\u010dek v zapalov\u00e1n\u00ed a nena\u0161el nic. B\u011bhem chvilinky auto zmlklo a kolem se rozprost\u0159elo no\u010dn\u00ed ticho, jen zd\u00e1lky bylo sly\u0161et \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed psa.<\/div>\n
„Chce se ti sp\u00e1t?“ zeptal se Bill, kdy\u017e se Tom op\u0159el do seda\u010dky, polo\u017eil si hlavu na op\u011brku a zav\u0159el o\u010di. „Pot\u0159eboval bych s tebou je\u0161t\u011b rychle n\u011bco probrat,“ dodal, kdy\u017e Tom jen n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, poslouch\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl, ale o\u010di nechal zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„M\u00e1m takovej n\u00e1pad,“ za\u010dal zvolna Bill. „T\u00fdk\u00e1 se to Vivian. Kdy\u017e jsem se prob\u00edral vzpom\u00ednkama Niky, vid\u011bl jsem tam spoustu detail\u016f, kter\u00fd kdy\u017e se poskl\u00e1daj dohromady, d\u00e1vaj mi docela dobrej obr\u00e1zek o tom, co by ta \u017eensk\u00e1 mohla b\u00fdt za\u010d.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ otev\u0159el o\u010di Tom a zv\u011bdav\u011b se pod\u00edval na sv\u00e9 dvoj\u010de.<\/div>\n
„No\u2026 v\u00ed\u0161 co? J\u00e1 ti budu pov\u00eddat, co jsem tam vid\u011bl a schv\u00e1ln\u011b, jestli dojde\u0161 ke stejn\u00fdmu z\u00e1v\u011bru jako j\u00e1, jo?“ usm\u00e1l se Bill, a kdy\u017e dostal Tom\u016fv souhlas, za\u010dal pov\u00eddat.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Prvn\u00ed Nikolina vzpom\u00ednka po tom, co se probrala, bylo nep\u0159\u00edjemn\u00fd p\u00edp\u00e1n\u00ed. Myslela si, \u017ee je to novej bud\u00edk, co j\u00ed koupil t\u00e1ta, ale pak zjistila, \u017ee je napojen\u00e1 na n\u011bjakej p\u0159\u00edstroj. Pozd\u011bji z toho vylezlo EKG, kter\u00fd sledovalo, jestli j\u00ed bije pravideln\u011b srdce. Kdy\u017e se probudila, vyt\u00e1hla j\u00ed Vivian ze \u017e\u00edly jehlu od kapa\u010dky, kterou j\u00ed z\u0159ejm\u011b krmili a dod\u00e1vali usp\u00e1vac\u00ed l\u00e9ky celej m\u011bs\u00edc, co byla mimo sebe. Pak jsem vid\u011bl, \u017ee j\u00ed celkem odborn\u011b mas\u00edrovala svaly, proto\u017ee jak se dlouho neh\u00fdbala, m\u011bla je ztuhl\u00fd a bolel j\u00ed ka\u017edej pohyb. Kdy\u017e se k tomu p\u0159id\u00e1 zp\u016fsob \u00fanosu, p\u0159i kter\u00fdm na sob\u011b m\u011bla Vivian z\u00e1chran\u00e1\u0159skou uniformu, nenapad\u00e1 t\u011b nic?“<\/div>\n
„Jo\u2026 kdy\u017e to takhle shrne\u0161, tak napad\u00e1. Douf\u00e1m, \u017ee mysl\u00edme na to sam\u00fd. Je prost\u011b divn\u00fd, kde ta \u017eensk\u00e1 v\u0161echny ty v\u011bci sebrala\u2026 EKG, l\u00e9ky na usp\u00e1n\u00ed, kapa\u010dku, zdravotnickou uniformu\u2026 a kdo j\u00ed s t\u00edm nau\u010dil zach\u00e1zet. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to zdravotn\u00ed sestra nebo doktorka, \u017ee jo?“ usm\u00e1l se Tom na sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b tak\u2026 moc n\u00e1hod najednou, nezd\u00e1 se ti?“ byl r\u00e1d, \u017ee jeho teorie je potvrzena.<\/div>\n
„To si pi\u0161!“ v\u00edt\u011bzn\u011b zaj\u00e1sal Tom a vrhl se na Billa, aby si ho mohl p\u0159it\u00e1hnout a pevn\u011b obejmout. Tohle byla trefa do \u010dern\u00e9ho\u2026 mohl to b\u00fdt samoz\u0159ejm\u011b omyl, ale nad\u011bje, \u017ee je Billova teorie pravdiv\u00e1, byla v\u00edc ne\u017e polovi\u010dn\u00ed. Tohle mohla b\u00fdt ta spr\u00e1vn\u00e1 cesta k Niky\u2026<\/div>\n
„Jsi fakt dobrej, Bill\u00ed,“ za\u0161eptal s uzn\u00e1n\u00edm do bratrova ucha, kdy\u017e ho pevn\u011b sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed, „m\u011blo m\u011b to napadnout hned, ale n\u011bjak mi to v\u0161echno neseplo dohromady,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel nahlas, zat\u00edmco dost\u00e1val lehce dr\u00e1\u017ediv\u00e9 polibky na krk a prsty proj\u00ed\u017ed\u011bl Billovy jemn\u00e9 vlasy. „Jsi nejen kr\u00e1snej, ale i chytrej,“ za\u0161eptal t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se dotkl jeho rt\u016f, kter\u00e9 se k n\u011bmu u\u017e \u017e\u00e1dostiv\u011b natahovaly a \u010dekaly, a\u017e si jich v\u0161imne. „Miluju t\u011b,“ \u0161pitl je\u0161t\u011b, ne\u017e se p\u0159itiskl k bratrov\u00fdm rt\u016fm a lehce je l\u00edbal. Bill si mezit\u00edm pomalu p\u0159elezl na jeho kl\u00edn a obkro\u010dmo si na n\u011bj sedl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b se ti chce sp\u00e1t?“ za\u0161eptal Tomovi do ucha, kdy\u017e se na chvilku odd\u00e1lili.<\/div>\n
„Ne,“ zn\u011bla jen stru\u010dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. „Ale bol\u00ed m\u011b to,“ dodal s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Co t\u011b bol\u00ed?“ vyd\u011b\u0161en\u011b se odt\u00e1hl Bill a nadzvedl se. „Jsem t\u011b\u017ekej?“ udiven\u011b z\u00edral na bratra.<\/div>\n
„Ale ne, tohle m\u011b bol\u00ed,“ uk\u00e1zal Tom na sv\u016fj opuchl\u00fd ret.<\/div>\n
„Aha, u\u017e jsem se lek, \u017ee jsem p\u0159ibral,“ zazubil se na n\u011bj a \u00falevou Bill. „Polo\u017e si hlavu na op\u011brku a chvilku vydr\u017e,“ vydal stru\u010dn\u00fd rozkaz a p\u0159ilo\u017eil ruku na bratrova \u00fasta. M\u011bl to ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno, ale prozat\u00edm na to nebyl \u010das. „Te\u010f to bude bolet, ale to u\u017e zn\u00e1\u0161,“ usm\u00e1l se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a volnou rukou mu stiskl dla\u0148. Soust\u0159edil se na posti\u017een\u00e9 m\u00edsto a pomalu do n\u011bj pos\u00edlal hojivou energii, kter\u00e1 postupn\u011b napravovala bolestiv\u011b napuchlou stopu po jeho zubech. Tom malinko zak\u0148u\u010del a stiskl pevn\u011b Billovu ruku, kdy\u017e byla bolest nejv\u011bt\u0161\u00ed, ale postupem \u010dasu sev\u0159en\u00ed povoloval, a\u017e jeho drobnou dla\u0148 \u00falevn\u011b pustil.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00edkes, dokt\u016frku,“ usm\u00e1la se na bratra, zkusmo si p\u0159ejel po rtech jazykem, aby si ov\u011b\u0159il, \u017ee maj\u00ed zp\u00e1tky svoji spr\u00e1vnou velikost, a kdy\u017e zjistil, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku, p\u0159it\u00e1hl si sv\u00e9ho l\u00e9\u010ditele t\u011bsn\u011b k sob\u011b. „Te\u010f t\u011b m\u016f\u017eu klidn\u011b ul\u00edbat k smrti, ty m\u016fj \u00fa\u017easnej kouzeln\u00edku. V\u00ed\u0161, jak t\u011b miluju? V\u00ed\u0161 to?“ usm\u00e1l se na sv\u00e9 milovan\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 sed\u011blo na jeho kl\u00edn\u011b, a koukalo na n\u011bj sv\u00fdm nevinn\u00fdm pohledem roztomil\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte. V\u017edycky kdy\u017e byl nenal\u00ed\u010den\u00fd, p\u0159ipadal Tomovi tak o dva roky mlad\u0161\u00ed ne\u017e norm\u00e1ln\u011b a m\u011bl chu\u0165 o n\u011bj pe\u010dovat. P\u0159ipadal mu v t\u011bch chv\u00edl\u00edch stra\u0161n\u011b zraniteln\u00fd a vzbuzoval v n\u011bm ochranitelsk\u00e9 pudy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Zbo\u017e\u0148uju, kdy\u017e mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee m\u011b miluje\u0161,“ vydechlo to \u010dern\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a vd\u011b\u010dn\u011b se k Tomovi p\u0159itisklo. „L\u00edbej m\u011b, pros\u00edm,“ za\u0161kemralo je\u0161t\u011b a zavrt\u011blo se netrp\u011bliv\u011b na bratrov\u011b kl\u00edn\u011b. „Ul\u00edbej m\u011b k smrti,“ poru\u010dilo si s \u0161ibalsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Tom nev\u00e1hal a okam\u017eit\u011b za\u010dal plnit Billovo p\u0159\u00e1n\u00ed, je\u017e pro n\u011bj bylo stejn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 jako pro bratra. Jejich dokonale pln\u00e9 rty splynuly v jedny a spolupracuj\u00edc\u00ed hla\u010founk\u00e9 jaz\u00fd\u010dky se propl\u00e9taly v l\u00edn\u00e9m rytmu hlubok\u00fdch v\u00e1\u0161niv\u00fdch polibk\u016f. Tomovy ruce pomalinku hladily Billova z\u00e1da a nen\u00e1padn\u011b se posunovaly n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, dokud pevn\u011b nesev\u0159ely jeho mal\u00fd pevn\u00fd zadek, schovan\u00fd v upnut\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch. Polibky byly z obou stran st\u00e1le v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00ed a hlub\u0161\u00ed, doprov\u00e1zen\u00e9 vzdych\u00e1n\u00edm, a u\u017e to opravdu vypadalo, \u017ee tenhle p\u0159\u00edjemn\u00fd z\u00e1pas hned tak neskon\u010d\u00ed, kdy\u017e ho Tom znenad\u00e1n\u00ed r\u00e1zn\u011b utnul a skoro n\u00e1sil\u00edm od sebe bratra odtrhl.<\/div>\n
„Dost, Bill\u00ed, te\u010f u\u017e to ale opravdu za\u010d\u00edn\u00e1 bolet,“ zak\u0148u\u010del a bylo vid\u011bt, \u017ee skute\u010dn\u011b trp\u00ed. Bill se udiven\u011b odt\u00e1hl, zrovna m\u011bl v \u00famyslu za\u010d\u00edt Toma sm\u011brovat na zadn\u00ed sedadlo a kr\u00e1sn\u011b se s n\u00edm pomilovat, ale tohle mu zhatilo v\u0161echny pl\u00e1ny. Zatv\u00e1\u0159il se do tmy ubl\u00ed\u017een\u011b, tohle u\u017e nen\u00ed mo\u017en\u00e9\u2026 m\u00e1 na Toma chu\u0165, u\u017e se za\u010d\u00ednal tak t\u011b\u0161it a te\u010f tohle\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Co t\u011b zase bol\u00ed? V\u017edy\u0165 to vypad\u00e1 dob\u0159e,“ udiven\u011b si prohl\u00ed\u017eel Tom\u016fv spodn\u00ed ret a v slab\u00e9m sv\u011btle stropn\u00ed lampi\u010dky hledal sebemen\u0161\u00ed stopy po jeho p\u0159edchoz\u00edm zran\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Ale ne,“ odv\u011btil Tom a sv\u011bt\u00fdlko zase s \u00fasm\u011bvem zhasl, „dole m\u011b to bol\u00ed\u2026 m\u00e1\u0161 zatracen\u011b mr\u0148av\u00fd d\u017e\u00edny,“ u\u0161kl\u00edbl se na sv\u00e9 nenasytn\u00e9 dvoj\u010de. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, o co mu jde\u2026<\/div>\n
„Aha, ale to je snadn\u00e1 pomoc,“ usm\u00e1l se v\u00edt\u011bzn\u011b Bill, p\u0159ece jen dos\u00e1hne sv\u00e9ho\u2026 po\u0161oupl se tro\u0161ku d\u00e1l, a\u017e se jeho drobn\u00fd zade\u010dek zarazil o volant dod\u00e1vky, a u\u017e se chystal vysvobodit bratra ze zajet\u00ed sv\u00fdch t\u011bsn\u00fdch kalhot. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee Tom mus\u00ed te\u010f ve st\u00edsn\u011bn\u00e9m prostoru trp\u011bt, tenhle pocit moc dob\u0159e znal, zrovna ho m\u011bl taky, ale hodlal se ho co nejd\u0159\u00edv zbavit. U\u017e m\u011bl rozepnut\u00fd prvn\u00ed knofl\u00ed\u010dek a chystal se na dal\u0161\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, ne\u2026“ zarazil ho r\u00e1zn\u011b Tom. „Vydr\u017e\u00edm to, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161 hezky na sv\u00fd m\u00edsto,“ popadl Billa za boky, nadzvedl ho lehce jako p\u00edrko a \u0161oupl ho zp\u00e1tky na sedadlo spolujezdce. „R\u00e1d bych t\u011b ul\u00edbal k smrti, dokonce bych t\u011b te\u010f nejrad\u0161i i umiloval k smrti, ale nen\u00ed \u010das, Bill\u00ed, mus\u00edme pokra\u010dovat,“ \u0159ekl smutn\u011b a nat\u00e1hl se dozadu pro ta\u0161ku s notebookem. „Niky je n\u011bkde sama ve sklep\u011b a \u010das let\u00ed,“ dodal je\u0161t\u011b na vysv\u011btlenou a usm\u00e1l se pozvbudiv\u011b na sv\u00e9 zklaman\u00e9 dvoj\u010de. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby to nechal zaj\u00edt je\u0161t\u011b o kousek d\u00e1l, odt\u00e1hne ho Bill nemilosrdn\u011b na zadn\u00ed sedadlo a p\u0159ijdou o drahocenn\u00fd \u010das, kter\u00fd te\u010f mus\u00ed v\u011bnovat n\u011bkomu jin\u00e9mu. P\u0159ece u\u017e d\u00e1vno nejsou ti nedo\u010dkav\u00ed nadr\u017een\u00ed milenci, co se neovl\u00e1dnou, kdykoliv se jeden druh\u00e9ho dotknou. Mus\u00ed n\u011bco vydr\u017eet\u2026<\/div>\n
„\u0160koda, ud\u011blal bych ti to moc kr\u00e1sn\u011b,“ zak\u0148oural potichu Bill a opatrn\u011b pohladil Toma po stehn\u011b, doufaje, \u017ee by se to t\u0159eba je\u0161t\u011b dalo n\u011bjak ukecat. U\u017e se tak t\u011b\u0161il, jak si to s Tomem u\u017eije, ale on zrovna te\u010f mus\u00ed b\u00fdt zodpov\u011bdn\u00fd z\u00e1chran\u00e1\u0159. Sakra! Ale musel uznat, \u017ee m\u00e1 jeho br\u00e1\u0161ka pravdu\u2026 pot\u00e9, co zjistili nov\u00e9 skute\u010dnosti, m\u011bli by se sna\u017eit pokra\u010dovat v hled\u00e1n\u00ed Niky. Jen\u017ee Bill nev\u011bd\u011bl jak. „Co chce\u0161 hledat?“ zv\u011bdav\u011b se d\u00edval Tomovi do ruky, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo p\u0159ipojit na internet. U\u017e se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee v tomhle zapad\u00e1kov\u011b snad nebude ani sign\u00e1l jejich oper\u00e1tora\u2026 to by byl p\u011bkn\u00fd pr\u016f\u0161vih. Na\u0161t\u011bst\u00ed se to po chvilce povedlo a zobrazila se str\u00e1nka vyhled\u00e1va\u010de.<\/div>\n
„Pl\u00e1n m\u011bsta Moringen\u2026“ zvedl k n\u011bmu Tom pohled. „Modli se, aby v tomhle zapad\u00e1kov\u011b byla nemocnice, jinak jsme v h\u00e1ji,“ dodal a vy\u0165ukal do vyhled\u00e1va\u010de heslo nemocnice Moringen<\/em><\/strong>.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Doprava, te\u010f doprava, fakt,“ p\u0159esv\u011bd\u010doval Bill bratra s notebookem na kl\u00edn\u011b. Na obrazovce z\u00e1\u0159il barevn\u00fd pl\u00e1n m\u011bste\u010dka, kter\u00fdm pomalu proj\u00ed\u017ed\u011bli a sna\u017eili se trefit do spr\u00e1vn\u00e9 ulice, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zel m\u00edstn\u00ed \u0161pit\u00e1l.<\/div>\n
„Se\u0161 si jistej?“ zeptal se skepticky Tom a nen\u00e1padn\u011b se sna\u017eil mrknout na monitor, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee Bill nekec\u00e1. U\u017e dvakr\u00e1t ho poslal jinam, ne\u017e podle mapy m\u011bl a Tomovi se za\u010d\u00ednalo zd\u00e1t, \u017ee bratr\u016fv p\u016fvodn\u011b mu\u017esk\u00fd mozek, schopn\u00fd \u010d\u00edst b\u011b\u017en\u011b v map\u00e1ch, u\u017e tot\u00e1ln\u011b podlehl make-upu, laku na vlasy a dlouh\u00fdm nalakovan\u00fdm neht\u016fm.<\/div>\n
„Tob\u011b se to \u0159ekne, kdy\u017e je to vzh\u016fru nohama, v\u00ed\u0161, jak se v tom blb\u011b \u010dte?“ ubl\u00ed\u017een\u011b k\u0148ournul Bill, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom u\u017e je na\u0161tvan\u00fd a necht\u011bl to je\u0161t\u011b v\u00edc pokazit.<\/div>\n
„Tak si to oto\u010d,“ poradil mu bratr sv\u00fdm dokonale mu\u017esk\u00fdm mozkem, „ony se ty p\u00edsmenka nevysypou\u2026“ dodal s \u00fasm\u011bvem a \u0161klebil se, kdy\u017e jeho dvoj\u010de zvedlo otr\u00e1ven\u011b o\u010di v sloup.<\/div>\n
„Jo\u2026 doprava, fakt je to doprava,“ ulevilo se Billovi, kdy\u017e si notebook oto\u010dil vzh\u016fru nohama. „Hned vedle kostela,“ dodal je\u0161t\u011b, aby byla jistota, \u017ee se kone\u010dn\u011b tref\u00ed a nebudou bloudit kolem h\u0159bitova, jako p\u0159ed deseti minutami.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele\u2026 to bude ono,“ k\u00fdvl bradou Tom ke komplexu oran\u017eov\u00fdch modern\u00edch budov. V osv\u011btlen\u00ed pouli\u010dn\u00edch lamp vypadaly trochu jako krabi\u010dky, poskl\u00e1dan\u00e9 jedna vedle druh\u00e9, utopen\u00e9 v parku pln\u00e9m lavi\u010dek pro pacienty. Velk\u00e1 \u010dern\u00e1 cedule se znakem m\u00edstn\u00ed nemocnice je kone\u010dn\u011b ujistila, \u017ee jsou tu dob\u0159e. „Mennenstrasse 29,“ p\u0159e\u010detl Tom pomalu ceduli, kolem kter\u00e9 proj\u00ed\u017ed\u011bli, a oddechl si. Byli tady. Te\u010f je\u0161t\u011b naj\u00edt nen\u00e1padn\u00e9 m\u00edsto k parkov\u00e1n\u00ed a akce mohla za\u010d\u00edt.<\/div>\n
Bill spokojen\u011b zacvakl notebook, jeho \u00fakol byl spln\u011bn, nakonec se mu poda\u0159ilo Toma nadirigovat tam, kam cht\u011bli, i kdy\u017e na to spot\u0159ebovali dvakr\u00e1t v\u00edc benz\u00ednu a \u010dasu, ne\u017e bylo p\u016fvodn\u011b t\u0159eba. Ani se rad\u0161i nezmi\u0148oval, \u017ee kolem nemocnice proj\u00ed\u017ed\u011bli u\u017e dvakr\u00e1t z druh\u00e9 strany, tuhle skute\u010dnost si rad\u0161i nechal pro sebe.<\/div>\n
„Motor nech\u00e1me b\u011b\u017eet, kdyby bylo pot\u0159eba rychle zdrhat,“ pronesl Tom do ticha dod\u00e1vky, kdy\u017e zaparkovali pod velk\u00fdm ko\u0161at\u00fdm stromem. M\u011bli perfektn\u00ed v\u00fdhled na hlavn\u00ed vchod, ale z\u00e1rove\u0148 byli kryti dokonalou tmou. Nejbli\u017e\u0161\u00ed lampa sv\u00edtila zhruba dvacet metr\u016f daleko.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 zaprv\u00e9,“ za\u010dal Tom. „Mus\u00edme zjistit, jestli tu n\u011bkdy n\u011bjak\u00e1 Vivian v\u016fbec pracovala, bu\u010f jako sestra nebo doktorka, tak\u017ee si mus\u00edme vymyslet v\u011brohodnou historku, pro\u010d j\u00ed hled\u00e1me. Napad\u00e1 t\u011b n\u011bco?“ pod\u00edval se na sv\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 pro svou naprostou zm\u011bnu viz\u00e1\u017ee bylo odsouzeno k n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b recepce m\u00edstn\u00ed nemocnice. Tomova zm\u011bna nebyla z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed moc patrn\u00e1, b\u00fdt tam mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka, zcela ur\u010dit\u011b by ho poznala, i kdy\u017e m\u011bl br\u00e1\u0161kovy upnut\u00e9 had\u0159\u00edky. Bylo to k nev\u00ed\u0159e, ale u\u017e si docela zvykl\u2026<\/div>\n
„No\u2026 je dost star\u00e1 na to, abych j\u00ed hledal jako svoj\u00ed holku, tak\u017ee to pad\u00e1,“ uva\u017eoval nahlas Bill. „Sp\u00ed\u0161 je ve v\u011bku na\u0161\u00ed m\u00e1my, tak co kdybychom z n\u00ed na chv\u00edli ud\u011blali na\u0161\u00ed ztracenou teti\u010dku, co si na\u0161la zl\u00fdho strej\u010dka a utekla od rodiny do d\u00edry zvan\u00e9 Moringen?“ mrkl na Toma.<\/div>\n
„Fajn, dobrej n\u00e1pad. Tak\u017ee hled\u00e1\u0161 na\u0161i teti\u010dku, ale bohu\u017eel zn\u00e1\u0161 jen jej\u00ed k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no, proto\u017ee utekla u\u017e d\u00e1vno a p\u0159eru\u0161ila v\u0161echny kontakty s rodinou. Vzala si toho zl\u00fdho strej\u010dka, o kter\u00fdm ty ov\u0161em nev\u00ed\u0161, jak se jmenoval d\u00e1l, tak\u017ee jenom pop\u00ed\u0161e\u0161, jak teti\u010dka podle fotek zhruba vypadala.“<\/div>\n
„Jo\u2026 Vivian nen\u00ed zase tak \u010dast\u00fd jm\u00e9no, tak by to mohlo vyj\u00edt,“ souhlasil Bill. „Ty zat\u00edm po\u010dk\u00e1\u0161 v aut\u011b, proto\u017ee kdyby tam byla n\u011bjak\u00e1 mlad\u00e1 holka, okam\u017eit\u011b by t\u011b odhalila. M\u011b snad takhle vyblit\u00fdho nepozn\u00e1,“ usm\u00e1l se Bill, a p\u0159itom si stahoval vlasy do gumi\u010dky a cpal je pod \u010dernou k\u0161iltovku. „Vid\u00ed\u0161, k \u010demu je dobr\u00fd se malovat? Kdy\u017e chci, aby m\u011b nikdo nepoznal, sta\u010d\u00ed to neud\u011blat…“ spokojen\u011b si pochvaloval. „Hned, jak si ta doty\u010dn\u00e1 na Vivian vzpomene, ov\u011b\u0159\u00edm si v jej\u00ed hlav\u011b, jestli mluv\u00ed o t\u00fd spr\u00e1vn\u00fd osob\u011b a budu se z n\u00ed sna\u017eit vyt\u00e1hnout adresu. Douf\u00e1m, \u017ee j\u00ed ukec\u00e1m, ale kdy\u017e se bude vzpouzet, tro\u0161ku j\u00ed prolistuju kartot\u00e9ku v hlavi\u010dce a u\u017e si j\u00ed tam v pohod\u011b najdu,“ usm\u00e1l se Bill. „Kdy\u017e ji zn\u00e1t nebude, najedem na pl\u00e1n B.“<\/div>\n
„A ten zn\u00ed?“ udiven\u011b zvedl o\u010di Tom.<\/div>\n
„No to je\u0161t\u011b nev\u00edm, mus\u00edme ho teprve vymyslet,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Bill. Sice u\u017e m\u011bl v hlav\u011b n\u00e1pad jak to prov\u00e9st, ale takhle by to bylo nejjednodu\u0161\u0161\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud bude na recepci mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka, je v\u0161echno v pohod\u011b, ov\u0161em jestli naraz\u00ed na n\u011bjakou starou \u010darod\u011bjnici, bude muset sehr\u00e1t roli ne\u0161\u0165astn\u00e9ho synovce, jeho\u017e matka le\u017e\u00ed na smrteln\u00e9 posteli a tou\u017e\u00ed naposledy v \u017eivot\u011b spat\u0159it svou jedinou milovanou sestru. Pokud se t\u00edmhle zp\u016fsobem k adrese nedostanou, vyu\u017eije v\u0161echny schopnosti, kter\u00e9 m\u00e1, aby na\u0161el person\u00e1ln\u00ed odd\u011blen\u00ed nemocnice a v n\u00ed kartu mil\u00e9 sestry nebo doktorky Vivian. Pokud v moringensk\u00e9 nemocnici n\u011bkdy n\u011bjak\u00e1 takov\u00e1 \u017eensk\u00e1 existovala, ur\u010dit\u011b j\u00ed vy\u0161\u0165our\u00e1, i kdyby tam m\u011bl vypustit du\u0161i.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou,“ prob\u00edral u\u017e asi pop\u00e1t\u00e9 Bill pl\u00e1n A. „Pozorn\u011b sleduj, jestli ti nelezu do hlavy. Jakmile uc\u00edt\u00ed\u0161, \u017ee se o to sna\u017e\u00edm, je to sign\u00e1l, \u017ee jsem v \u00fazk\u00fdch a m\u00e1\u0161 za mnou p\u0159ij\u00edt. Kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat n\u011bco ty, prozvo\u0148 m\u011b, m\u00e1m vypnut\u00fd zvuky, vibrace uc\u00edt\u00edm a mrkni se ti do hlavy, kde mi nech\u00e1\u0161 vzkaz.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, jsme domluven\u00ed,“ souhlasil Tom a sev\u0159el Billovu rozklepanou ruku. „Klid, Bill\u00ed, bu\u010f v klidu, nic se ti nestane, v\u0161echno v pohod\u011b zvl\u00e1dne\u0161, v\u016fbec si nejsi podobnej,“ uji\u0161\u0165oval sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd byl viditeln\u011b na pokraji nervov\u00e9ho zhroucen\u00ed. \u010c\u00edm \u010dast\u011bji si opakoval, co mus\u00ed ud\u011blat, t\u00edm hor\u0161\u00ed mu to p\u0159i\u0161lo. „Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ pol\u00edbil Tom sv\u00e9 dvoj\u010de naposledy a vystr\u010dil ho z otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed dod\u00e1vky na silnici. Kdyby to neud\u011blal, Bill by tam snad sed\u011bl do soudn\u00e9ho dne. Soucitn\u011b sledoval \u010dernou vyt\u00e1hlou postavu, jak v\u00e1hav\u011b m\u00ed\u0159\u00ed k hlavn\u00edmu vchodu nemocnice, splnit sv\u00e9 posl\u00e1n\u00ed. Dr\u017eel pevn\u011b palce, aby v\u0161echno vy\u0161lo.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ ku\u0148kl nesm\u011ble Bill, kdy\u017e se poslu\u0161n\u011b postavil k vysok\u00e9mu pultu, za kter\u00fdm kralovala star\u0161\u00ed pan\u00ed kolem pades\u00e1tky. Nebyla v uniform\u011b zdravotn\u00ed sestry, co\u017e ho sice p\u0159ekvapilo, ale nedalo se nic d\u011blat. Musel doufat, \u017ee bude zn\u00e1t v\u0161echny, kte\u0159\u00ed tu pracovali nebo je\u0161t\u011b pracuj\u00ed. Vypadala jako prvot\u0159\u00eddn\u00ed drbna.<\/div>\n
„Dobrej ve\u010d\u00edr, mladej, copak t\u011b bol\u00ed?“ zeptala se a prohl\u00ed\u017eela si Billa podez\u00edrav\u011b, jako by byl bankovn\u00ed lupi\u010d. Tro\u0161ku tak ve sv\u00e9m \u010dern\u00e9m oble\u010den\u00ed vypadal, ale v ruce nedr\u017eel samopal, tak byla prozat\u00edm klidn\u00e1.<\/div>\n
„Nic m\u011b nebol\u00ed, mlad\u00e1 pan\u00ed,“ za\u010dal \u0161ikovn\u011b Bill, cht\u011bl zahr\u00e1t na jej\u00ed je\u0161itnost a doufal, \u017ee se mu to takhle poda\u0159\u00ed. „N\u011bkoho hled\u00e1m, je to nal\u00e9hav\u00e9, tak jsem v\u00e1s p\u0159i\u0161el po\u017e\u00e1dat o pomoc,“ vybalil rovnou, co m\u00e1 na srdci.<\/div>\n
„J\u00f3, pan\u00e1\u010dku, tak to nev\u00edm, jestli ti pom\u016f\u017eu, my jsme tady p\u0159es zlomen\u00fd ru\u010di\u010dky a no\u017ei\u010dky a ne p\u0159es zlomen\u00fd srdce,“ usm\u00e1la se, proto\u017ee tu\u0161ila, \u017ee tenhle vysok\u00fd \u010dern\u00fd chlapec nejsp\u00ed\u0161 hled\u00e1 jednu z kr\u00e1sn\u00fdch mlad\u00fdch sest\u0159i\u010dek, kter\u00fdch tu pracovalo spousty.<\/div>\n
<\/div>\n
„Moje srdce je v pohod\u011b,“ zazubil se Bill a hned pokra\u010doval, dokud c\u00edtil, \u017ee je madam drbna dob\u0159e nalo\u017eena. „Hled\u00e1m tetu, m\u011bla by tu pracovat,“ dodal neur\u010dit\u011b, nemohl \u0159\u00edct, \u017ee chce sestru\u2026 Vivian mohla b\u00fdt klidn\u011b i doktorka.<\/div>\n
„Jo tak tetu, jo? A m\u00e1 dlouh\u00fd blond vlasy a\u017e po prdel a je j\u00ed sedmn\u00e1ct, \u017ee jo?“ rozchechtala se nahlas recep\u010dn\u00ed, nenechala se p\u0159esv\u011bd\u010dit a st\u00e1le mlela svou.<\/div>\n
„Ne\u2026 ne\u2026“ zakoktal se Bill p\u0159ekvapen\u00edm, vykulil na tu madam o\u010di a vrt\u011bl hlavou ze strany na stranu\u2026 jej\u00ed v\u00fdrazivo bylo sv\u00e9r\u00e1zn\u00e9, nikdy by to od takov\u00e9 d\u00e1my ne\u010dekal. Nadechl se a state\u010dn\u011b pokra\u010doval, zat\u00edm byla docela fajn, mohlo to b\u00fdt mnohem hor\u0161\u00ed. „Je j\u00ed asi \u010dty\u0159icet, m\u011bla pr\u00fd \u0161t\u00edhlou postavu, hn\u011bd\u00fd kr\u00e1tk\u00fd vlasy, modr\u00fd o\u010di a jmenuje se Vivian,“ od\u0159\u00edk\u00e1val Bill jej\u00ed popis a mezit\u00edm, kdy tahle slova pomalu spl\u00fdvala z jeho rt\u016f, napojil se do mysli \u017eeny za pult\u00edkem a \u010dekal na prvn\u00ed my\u0161lenku, kter\u00e1 ji napadne p\u0159i vysloven\u00ed jm\u00e9na a popisu Vivian. Usm\u00e1l se, kdy\u017e se okam\u017eit\u011b pot\u00e9 objevil v jej\u00ed mysli obr\u00e1zek, odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i, kterou hledal. Oddechl si\u2026 pl\u00e1n B snad t\u00edm p\u00e1dem nebude t\u0159eba.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, tak teti\u010dka, jo? A pro\u010d j\u00ed teda nezavol\u00e1\u0161, mladej?“ zv\u011bdav\u00e1 recep\u010dn\u00ed necht\u011bla jen tak p\u0159ij\u00edt o v\u00edtanou spole\u010dnost, kterou pro ni mlad\u00edk p\u0159edstavoval. U\u017e hodinu nikdo nep\u0159i\u0161el ani nevolal a ona se pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala pekeln\u011b nudit.<\/div>\n
„Kdybych na n\u00ed m\u011bl telefon, asi j\u00ed nepojedu hledat takovou d\u00e1lku, ne?“ ohradil se Bill. D\u011blala f\u00f3ry a jeho to zbyte\u010dn\u011b zdr\u017eovalo, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed zm\u00edrnit, jestli\u017ee chce dostat informace, kter\u00e9 pot\u0159ebuje. „Jej\u00ed sestra, jako moje matka, j\u00ed chce p\u0159ed smrt\u00ed je\u0161t\u011b vid\u011bt, v\u00edte?“ nasadil hned z kraje t\u011b\u017ek\u00fd kalibr, kter\u00fd na tu \u017eenskou musel zabrat, „tak jsem se vypravil hned, abych to stihl. Oni se toti\u017e za mlada poh\u00e1dali\u2026 mysl\u00edm jako teta s d\u011bdou, teda s jej\u00edm otcem\u2026 a otcem na\u0161\u00ed m\u00e1my\u2026 no prost\u011b s d\u011bdou Felixem, a ona utekla a vzala si n\u011bjak\u00fdho chl\u00e1pka odsud a nikdo te\u010f nev\u00ed, jak se vlastn\u011b jmenuje. D\u011bda ho nem\u011bl r\u00e1d a ona kv\u016fli n\u011bmu zdrhla sem,“ motal se Bill schv\u00e1ln\u011b ve v\u011bt\u00e1ch, aby madam drbnu zblbnul a sn\u00e1z z n\u00ed dostal informace. U\u017e kdy\u017e za\u010dal mluvit, nasadila p\u0159i slov\u011b „smrt“ profesion\u00e1ln\u00ed mu\u010dednick\u00fd v\u00fdraz a soucitn\u011b na Billa z\u00edrala. M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee Vivian znala jen povrchn\u011b, nikdy s n\u00ed nepracovala, tud\u00ed\u017e ani netu\u0161ila, \u017ee \u017e\u00e1dnou sestru nem\u00e1 a odjak\u017eiva poch\u00e1zela z Moringenu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale chudinko moje,“ pohladila Billa svou vr\u00e1s\u010ditou rukou po tv\u00e1\u0159i. „Maminky je mi moc l\u00edto, ale j\u00e1 nesm\u00edm pod\u00e1vat \u017e\u00e1dn\u00e9 informace o zam\u011bstnanc\u00edch, v\u00ed\u0161?“ soucitn\u011b se na n\u011bj zahled\u011bla.<\/div>\n
„Tak\u017ee tady pracuje?“ sna\u017eil se ji Bill donutit, aby odpov\u00eddala.<\/div>\n
„Pracovala, u\u017e nepracuje,“ odpov\u011bd\u011bla \u017eena. „U\u017e nejm\u00ed\u0148 m\u011bs\u00edc jsem j\u00ed tu nevid\u011bla, \u0159\u00edkala Kamila z geriatrie, \u017ee pr\u00fd \u0161la zp\u00e1tky do dom\u00e1cnosti, starat se o man\u017eela, ov\u0161em pro\u010d, to nikdo nev\u00ed,“ rozpov\u00eddala se drbna zcela v rozporu s naposled podanou informac\u00ed.<\/div>\n
Bill sepnul ruce a nasadil \u00fap\u011bnliv\u00fd v\u00fdraz mu\u010den\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte, kter\u00fd mu tak v\u00fdborn\u011b \u0161el. Kdy\u017e pronesl svoje t\u00e1hl\u00e9: „Pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm,“ soust\u0159edil se pekeln\u011b na obr\u00e1zek v \u017eenin\u011b hlav\u011b, aby mu neunikl sebemen\u0161\u00ed detail, kter\u00fd ji napadne. Jedin\u00e9, co tam vid\u011bl, byl obraz n\u011bjak\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u0159\u00edsn\u00e9 \u017eeny.<\/div>\n
„Ale nesm\u00ed\u0161 to na m\u011b nikde pov\u011bd\u011bt,“ zahrozila mu prstem a u\u017e zvedala telefonn\u00ed sluch\u00e1tko. Usm\u00e1la se, kdy\u017e sledovala Billovo urputn\u00e9 vrt\u011bn\u00ed hlavou, j\u00edm\u017e v podstat\u011b p\u0159\u00edsahal, \u017ee to nikdy ne\u0159ekne \u017eiv\u00e9 du\u0161i. Do\u0161lo mu, \u017ee ta p\u0159\u00edsn\u00e1 baba, na kterou si vzpomn\u011bla, byla nejsp\u00ed\u0161 jej\u00ed nad\u0159\u00edzen\u00e1. „Brnknu Kamile, m\u00e1 dneska slu\u017ebu, ta ur\u010dit\u011b bude v\u011bd\u011bt, kde teti\u010dka bydl\u00ed.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ vydechl Bill a byl r\u00e1d, \u017ee si snad bude moci odpustit listov\u00e1n\u00ed kartot\u00e9kou v hlav\u011b t\u00e9hle m\u00edstn\u00ed drbny, proto\u017ee tu\u0161il, \u017ee tam bude materi\u00e1lu dost a dost, kter\u00fdm by se musel slo\u017eit\u011b prokous\u00e1vat. Nest\u00e1l o to, zn\u00e1t d\u011bjiny m\u011bsta Moringen, sta\u010dila mu adresa jednoho domu.<\/div>\n
<\/div>\n
„No ahoj, Kam\u010do, tady Marta z recepce, pros\u00edm t\u011b, m\u00e1m tu jednoho takov\u00fdho vypla\u0161en\u00fdho kluka, sh\u00e1n\u00ed adresu Vivian, m\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, kde bydl\u00ed?“ \u0161vito\u0159ila z\u0159ejm\u011b se svou kamar\u00e1dkou. „No jo, to v\u00ed\u0161, mladej a hezkej,“ odpov\u00eddala z\u0159ejm\u011b na dotaz Kamily na druh\u00e9m konci dr\u00e1t\u016f a sou\u010dasn\u011b se na Billa mile usm\u00edvala. „Prej je to jeho teta,“ dodala je\u0161t\u011b po chvilce a poslouchala sestru na druh\u00e9m konci dr\u00e1tu. „Hmmm\u2026 jo, jasn\u011b\u2026“ p\u0159itak\u00e1vala. „No prej se n\u011bjak se s\u00e9grou poh\u00e1daly, \u010di co… nebo vlastn\u011b s t\u00e1tou\u2026 hele, to je jedno. D\u00e1\u0161 mi tu adresu?“ Mart\u011b z\u0159ejm\u011b doch\u00e1zela trp\u011blivost se sest\u0159i\u010dkou z geriatrie, kter\u00e1 byla zv\u011bdav\u00e1 skoro tak jako ona sama. „Dob\u0159e\u2026 jasn\u011b\u2026 jo\u2026 tam to zn\u00e1m\u2026 tak d\u00edk, p\u0159eju lehkou slu\u017ebu, pa,“ zav\u011bsila telefon a pod\u00edvala se znovu podez\u00edrav\u011b na Billa. Poposunula si br\u00fdle na nose a zabodla do Billa p\u0159\u00edsn\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Tak adresu ti ned\u00e1m, mlad\u00edku, nev\u00edm, o co ti jde, pro\u010d se m\u011b tu sna\u017e\u00ed\u0161 zblbnout, ale Vivian prej byla jedin\u00e1\u010dek a nikdy \u017e\u00e1dnou sestru nem\u011bla.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Je\u0161t\u011b \u017ee je to tady tak mal\u00fd,“ pochvaloval si Tom, kdy\u017e zaparkoval v zapadl\u00e9 uli\u010dce na konci m\u011bsta. D\u00e1l u\u017e byla jen pole a n\u011bkde vzadu se r\u00fdsovala temn\u00e1 silueta lesa. „Vypni motor, pros\u00edm t\u011b,“ po\u017e\u00e1dal Billa, kdy\u017e automaticky s\u00e1hl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-15881","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15881","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15881"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15881\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15881"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15881"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15881"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}