{"id":15885,"date":"2008-11-30T15:30:00","date_gmt":"2008-11-30T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15849"},"modified":"2008-11-30T15:30:00","modified_gmt":"2008-11-30T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/30\/chaos-v-dusi-12\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 12."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Po nekone\u010dn\u00fdch hodin\u00e1ch jednotv\u00e1rn\u00e9ho polyk\u00e1n\u00ed d\u00e1lnic jsme kone\u010dn\u011b dorazili do Var\u0161avy. Bylo tak n\u011bjak kolem jedn\u00e9 hodiny r\u00e1no. Tahle hodina m\u011bla jednu velikou v\u00fdhodu, a to takovou, \u017ee nikde nebyli \u017e\u00e1dn\u00ed nad\u0161en\u00ed fotografov\u00e9, kte\u0159\u00ed by hyperaktivn\u011b cvakali, jak rozespale p\u0159ech\u00e1z\u00edme z tourbusu do hotelu. S nap\u016fl zalepen\u00fdma o\u010dima jsme p\u0159ebrali kl\u00ed\u010de od pokoj\u016f, kde jsme sebou svorn\u011b pra\u0161tili na postele a usnuli, abychom na\u010derpali s\u00edly na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed autogrami\u00e1du a focen\u00ed.<\/div>\n
R\u00e1no jsme se v\u0161ichni se\u0161li u sn\u00eddan\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b se k n\u00e1m p\u0159idal i David, kter\u00fd si sedl vedle m\u011b. Zat\u00edmco jsem do sebe h\u00e1zel sn\u00eddani, op\u011bt jsem uc\u00edtil, jak jeho ruka kdesi pod stolem, kam ostatn\u00ed nemohli vid\u011bt, \u0161m\u00e1tr\u00e1 v m\u00e9m kl\u00edn\u011b. Sklesle jsem si povzdychl. To m\u011b ani nem\u016f\u017ee nechat v klidu se naj\u00edst?<\/em> Vrhl jsem po n\u011bm zmu\u010den\u00fd pohled, on se v\u0161ak na m\u011b zlov\u011bstn\u011b zamra\u010dil a zes\u00edlil stisk. Na chvili\u010dku jsem v protestu pevn\u011b semkl v\u00ed\u010dka, ale rad\u0161i jsem se poslu\u0161n\u011b v\u011bnoval j\u00eddlu, ani\u017e by kdokoliv z ostatn\u00edch poznal, \u017ee Davidova lev\u00e1 ruka zaj\u00ed\u017ed\u00ed pod moje boxerky\u2026<\/div>\n
Pomoc!<\/em> modlil jsem se v duchu. Myslel jsem, \u017ee u\u017e bude v pohod\u011b, kdy\u017e byl v\u010dera jako kdykoliv jindy p\u0159edt\u00edm\u2026<\/em> Jen\u017ee jeho gesta mi velice jasn\u011b nazna\u010dovala, \u017ee m\u011b dnes ve\u010der asi op\u011bt donut\u00ed k n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b jeho pokoje nebo p\u0159ijde on za mnou\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Chv\u011bj\u00edc\u00edmi se prsty jsem drtil vidli\u010dku. V o\u010d\u00edch m\u011b \u0161t\u00edpaly slzy bezmoci a kdesi uvnit\u0159 m\u011b p\u00e1lil vztek, \u017ee se mu nem\u016f\u017eu br\u00e1nit, pokud nechci, aby na opl\u00e1tku zve\u0159ejnil tu vra\u017edu. \u017de jsem musel pod\u0159\u00edzen\u011b tancovat, jak on si p\u00edskne. Jen\u017ee copak proti n\u011bmu m\u016f\u017eu n\u011bco ud\u011blat? \u0158ekl by to p\u0159i tro\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed jenom Tomovi. Jen\u017ee Tom by mi pak p\u0159estal d\u016fv\u011b\u0159ovat, v\u00edm, \u017ee by se ode m\u011b distancoval a na\u0161e v\u0159el\u00e9 bratrsk\u00e9 vztahy by z jeho strany zmrzly jako led\u2026 to prost\u011b v\u00edm\u2026 Zaryt\u011b jsem proto hled\u011bl na svou k\u00e1vu a sna\u017eil se nevn\u00edmat, jak jeho prsty chtiv\u011b tisknou m\u016fj penis\u2026<\/div>\n
Po sn\u00eddani jsme \u0161li ka\u017ed\u00fd na sv\u016fj pokoj se p\u0159ipravit na focen\u00ed a autogrami\u00e1du. Pe\u010dliv\u011b jsem si vy\u017eehlil a nalakoval vlasy do podoby sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho na\u010dechran\u00e9ho dikobraza. Automatick\u00fdm pohybem jsem na tv\u00e1\u0159 nanesl makeup a pudr, zv\u00fdraznil o\u010di \u010dern\u00fdmi st\u00edny, linkami a \u0159asenkou a p\u0159ejel rty vy\u017eivuj\u00edc\u00edm balz\u00e1mem. Ke sv\u00e9 nemal\u00e9 radosti jsem zjistil, \u017ee strupy po Davidov\u00fdch zubech se mi u\u017e za\u010daly ztr\u00e1cet. Kolem krku jsem si zapnul obojek a navl\u00e9kl n\u00e1ramky, pot\u00edtka a prsteny. Je\u0161t\u011b jsem pedanticky zkontroloval, zda se mi n\u00e1hodou neopr\u00fdskal lak na nehtech, na\u010de\u017e jsem \u00fapravu sv\u00e9ho zevn\u011bj\u0161ku zakon\u010dil st\u0159\u00edb\u0159it\u011b pokovan\u00fdm p\u00e1skem a lehk\u00fdm oparem sv\u00e9 vo\u0148avky. Naposledy jsem se kriticky zhl\u00e9dl v zrcadle, a kdy\u017e jsem u\u017e nena\u0161el nic, co by se dalo zamaskovat \u010di vylep\u0161it, vy\u0161el jsem na chodbu, kde jsem \u010dekal na ostatn\u00ed.<\/div>\n
Po chv\u00edli vy\u0161el Tom, skoro sou\u010dasn\u011b s n\u00edm i Gustav. Nech\u00e1pal jsem, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee vypadaj\u00ed tak jako v\u017edycky – tedy, chci t\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee nev\u011bnuj\u00ed sv\u00e9mu zevn\u011bj\u0161ku ani desetinu p\u00e9\u010de, kterou jsem j\u00e1 v\u011bnoval tomu sv\u00e9mu – a p\u0159itom to b\u00fdv\u00e1m pr\u00e1v\u011b j\u00e1, kdo je v\u011bt\u0161inou hotov\u00fd ze v\u0161ech nejd\u0159\u00edv. Naopak, v\u011bt\u0161inou to brzdil Georg. Jen\u017ee to si b\u011b\u017en\u011b \u017eehlil vlasy, kde\u017eto dnes je m\u011bl srovnan\u00e9 u\u017e p\u0159i sn\u00eddani, tak co mu zase proboha tak dlouho trv\u00e1?<\/div>\n
„Kde se fl\u00e1k\u00e1 Geo?“ zeptal jsem se a pohl\u00e9dl na mobil. „V\u017edy\u0165 u\u017e jsme m\u011bli b\u00fdt na recepci p\u0159ed t\u0159emi minutami!“<\/div>\n
„No jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom. „Co j\u00e1 v\u00edm, kde se zase cour\u00e1? Ale David u\u017e tam ur\u010dit\u011b stepuje a asi n\u00e1s p\u011bkn\u011b zjebe\u2026“<\/div>\n
Hm, a m\u011b si ve\u010der vychutn\u00e1 o to v\u00edc<\/em>, zachmu\u0159il jsem se. Te\u010f na n\u00e1s bude m\u00edt vztek a t\u00edm agresivn\u011bj\u0161\u00ed bude potom na m\u011b\u2026<\/em><\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b!“ vydechl Gustav s \u00falevou. „U\u017e jsme mysleli, jestli jsi t\u0159eba ne\u0161el nap\u0159ed\u2026“<\/div>\n
„Ne,“ pokr\u010dil Georg nevzru\u0161en\u011b rameny. „Cht\u011bl jsem u\u017e j\u00edt, jen\u017ee kdy\u017e u\u017e jsem byl u dve\u0159\u00ed, tak se mi za\u010dalo cht\u00edt na velkou\u2026“<\/div>\n
„Je\u017ekovy vo\u010di!“ proto\u010dil Tom o\u010di v sloup. „Mn\u011b se chce te\u010f taky na velkou, ale z tebe! V\u00ed\u0161, jak n\u00e1s David zase se\u0159ve?“<\/div>\n
„Sakra, neh\u00e1dejte se zase!“ ok\u0159ikl jsem je.<\/div>\n
Zara\u017een\u011b se po mn\u011b pod\u00edvali.<\/div>\n
„Co ti zas p\u0159el\u00e9tlo p\u0159es nos, \u017ee jsi mil\u00fd jako f\u00farie?“ zeptal se m\u011b zasko\u010den\u00fd Georg.<\/div>\n
„Nic, a asi bysme m\u011bli pohnout, proto\u017ee ne\u017e ty se vysere\u0161, tak se David mezit\u00edm posere,“ odsekl jsem a nasupen\u011b vykro\u010dil sm\u011brem k recepci. Ostatn\u00ed m\u011b n\u00e1sledovali.<\/div>\n
Jak se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat, David u\u017e netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapoval u v\u00fdchodu z hotelu.<\/div>\n
„No to je dost!“ sprdnul n\u00e1s. „Vy ne\u017e se vyhrabete, tak je p\u016fl dne pry\u010d!“<\/div>\n
„Sorry,“ omluvil n\u00e1s Tom. „Ale n\u011bkdo z n\u00e1s m\u011bl jist\u00e9\u2026 hmmm\u2026 probl\u00e9my.“<\/div>\n
„Nez\u00e1jem,“ zavr\u010del David. „Je\u0161t\u011b chvilku takhle pokra\u010dujte, a va\u0161e kari\u00e9ra se rozte\u010de jako sn\u00edh na slunci. Jdeme!“<\/div>\n
V doprovodu ochranky jsme nasedli do auta a vyrazili\u2026<\/div>\n
Autogrami\u00e1da prob\u011bhla pom\u011brn\u011b bez probl\u00e9m\u016f, kdy\u017e nebudu po\u010d\u00edtat, \u017ee Tomovi p\u0159ist\u00e1la na hlav\u011b \u010d\u00edsi podprsenka. Zato focen\u00ed byl horor, alespo\u0148 pro m\u011b. C\u00edtil jsem se hrozn\u011b, m\u011bl jsem strach z toho, co m\u011b ve\u010der v Davidov\u011b spole\u010dnosti \u010dek\u00e1. M\u00edsto, abych p\u00f3zoval klidn\u011b a uvoln\u011bn\u011b jako v\u017edycky, tak moje pohyby byly napjat\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e k\u0159e\u010dovit\u00e9, a a\u010dkoliv se mi na p\u00e1r fotk\u00e1ch povedlo vykouzlit dokonce i fale\u0161n\u00fd, ale \u0159\u00edkejme tomu \u00fasm\u011bv, z o\u010d\u00ed mi \u0161lehaly blesky. No to bude teda reprezentace jako hrom, Dracula se mus\u00ed ve srovn\u00e1n\u00ed se mnou tv\u00e1\u0159it jako naprost\u00fd lidumil\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili na hotel, byl jsem docela dost vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee jsem nikde nevid\u011bl mana\u017eera. Ale m\u016fj chvilkov\u00fd pocit euforie netrval dlouho.<\/div>\n
„Hej, kluci!“ ozvalo se za n\u00e1mi pro m\u011b d\u011bsiv\u011b zn\u00e1m\u00fdm hlasem. „Je\u0161t\u011b mus\u00edme dneska sjet do haly, kde z\u00edtra hrajete\u2026 Proj\u00edt si podium a do\u0159e\u0161it organiza\u010dn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti, a\u0165 m\u00e1te z\u00edtra klid\u2026“<\/div>\n
To snad ne!<\/em> proto\u010dil jsem o\u010di v sloup, zat\u00edmco jsem se poslu\u0161n\u011b oto\u010dili a vraceli se k autu. Dal\u0161\u00ed skoro hodinu<\/em> poslouchat jeho kecy! Pro\u010d?<\/em> Celou cestu jsem zaryt\u011b ml\u010del a i p\u0159i obhl\u00eddce haly jsem byl nezvykle ticho. Proch\u00e1zeli jsme podium, p\u0159i\u010dem\u017e jsem Davidovy instrukce jen st\u011b\u017e\u00ed vn\u00edmal. Beztak si v\u0161echno budu d\u011blat zase po sv\u00e9m! U\u017e jenom kv\u016fli n\u011bmu, b\u011bhem koncertu je podium moje, a on mi nebude k\u00e1zat, kdy se kde budu pohybovat! Schv\u00e1ln\u011b to poru\u0161\u00edm, u\u017e jenom natruc jemu! P\u0159ece m\u011b nem\u016f\u017ee zn\u00e1silnit na podiu p\u0159ed stovkami lid\u00ed!<\/div>\n
Moje odhodlanost ud\u011blat mu n\u011bjak\u00fd vzdor mi vlila energii do \u017eil. Zbytek jeho k\u00e1z\u00e1n\u00ed jsem se zdvi\u017eenou hlavou naoko p\u0159\u00edmo hltal, a byl jsem to j\u00e1, kdo jako prvn\u00ed ze v\u0161ech za\u010dal k\u00fdvat hlavou, kdy\u017e se nakonec zeptal, jestli n\u00e1m je v\u0161echno jasn\u00e9. Jen po\u010dkej, Dav\u00eddku,<\/em> u\u0161kl\u00edbl jsem se v duchu. Z\u00edtra na podiu ud\u011bl\u00e1m takovou akci, \u017ee se bude\u0161 divit\u2026<\/em><\/div>\n
Po skon\u010den\u00ed jeho monologu jsme si \u0161li je\u0161t\u011b prohl\u00e9dnout backstage, j\u00e1 jsem se pak ale od ostatn\u00edch odd\u011blil, cht\u011bl jsem si je\u0161t\u011b jednou proj\u00edt celou chodbu, vedouc\u00ed do z\u00e1kulis\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem toti\u017e, \u017ee v\u017edycky, kdy\u017e si p\u0159edem zmapuju m\u00edsto na\u0161eho \u010dinu, budu dal\u0161\u00ed den p\u0159ed koncertem o n\u011bco m\u00e1lo klidn\u011bj\u0161\u00ed. Zamy\u0161len\u011b jsem proch\u00e1zel chodbou a sna\u017eil se zafixovat si ka\u017ed\u00fd jej\u00ed z\u00e1hyb\u2026<\/div>\n
N\u00e1hle mi na rameno dopadla \u010d\u00edsi ruka. Nadsko\u010dil jsem leknut\u00edm a vyjekl, v tu chv\u00edli mi ale ruka zacpala \u00fasta a j\u00e1 c\u00edtil, jak m\u011b n\u011bkdo t\u00e1hne do bo\u010dn\u00edch dve\u0159\u00ed, vedouc\u00edch do mal\u00e9 m\u00edstn\u016fstky.<\/div>\n
David zabouchl dve\u0159e a p\u0159itiskl m\u011b ke zdi. Srdce se mi rozbu\u0161ilo nervozitou. To snad nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee to budeme d\u011blat tady? Zd\u011b\u0161en\u011b jsem na n\u011bj kulil o\u010di, zat\u00edmco se mi rukama za\u010dal dob\u00fdvat pod kalhoty.<\/div>\n
„Varuju t\u011b,“ sykl. „Zkus ceknout, a uvid\u00ed\u0161!“<\/div>\n
Jeho ruce drsn\u011b hladily m\u016fj zadek, a j\u00e1 c\u00edtil, jak strk\u00e1 prsty mezi moje p\u016flky\u2026<\/div>\n
„Ne!“ zachr\u010del jsem\u2026 a v\u0161\u00ed silou, co jsem v sob\u011b na\u0161el, jsem mu vrazil facku.<\/div>\n
Ne\u010dekal to. Zakol\u00edsal, kdy\u017e na chv\u00edli z\u00e1pasil se ztracenou rovnov\u00e1hou, a p\u0159ekvapen\u011b si dr\u017eel tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ty mal\u00e1 svin\u011b,“ za\u0161eptal rozzu\u0159en\u011b…<\/div>\n
\u2026a j\u00e1 vz\u00e1p\u011bt\u00ed hekl, kdy\u017e jeho noha vyst\u0159elila a kopla m\u011b v\u0161\u00ed silou p\u0159\u00edmo do br\u00e1nice. Ihned jsem se svinul do p\u0159edklonu, lapaj\u00edc po dechu, zat\u00edmco on mi surov\u011b zaryl prsty do vlas\u016f.<\/div>\n
„Toho bude\u0161 litovat, ty hajzle!“ sy\u010del a drtil mi hlavu sm\u011brem k zemi, p\u0159i\u010dem\u017e mi pravou ruku kroutil za z\u00e1da tak, a\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee mi ji vykloub\u00ed\u2026 stra\u0161n\u011b to bolelo\u2026<\/div>\n
„Bille?“ ozval se kdesi v d\u00e1li na chodb\u011b Tom\u016fv hlas. „Kde zase v\u011bz\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Opova\u017e se ceknout!“ \u0161eptl v\u00fdhru\u017en\u011b David.<\/div>\n
B\u00e1l jsem se ho. Byl jsem zkroucen\u00fd tak, \u017ee jsem p\u0159ed n\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 le\u017eel a sykal jsem bolest\u00ed z jeho nelidsk\u00e9ho zach\u00e1zen\u00ed. Jen p\u00e1r metr\u016f ode m\u011b byl ale Tom, kter\u00fd by m\u011b, aspo\u0148 pro dne\u0161ek, mohl z jeho moci dostat, kdyby m\u011b usly\u0161el\u2026 V\u011bdom si toho, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 akor\u00e1t p\u0159il\u00e9v\u00e1m olej do ohn\u011b, d\u011bs\u00edce se toho, co m\u011b \u010dek\u00e1 v p\u0159\u00edpad\u011b ne\u00fasp\u011bchu, nen\u00e1padn\u011b jsem se nadechl.<\/div>\n
„TOME!“ vyk\u0159ikl jsem ze v\u0161ech zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch sil. „TO – AAAAA\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/div>\n
David mnou prudce mr\u0161til na podlahu. Kdy\u017e jsem v\u0161ak dopadal na chladnou dla\u017ebu, ozvalo se hlasit\u00e9 prasknut\u00ed\u2026 a z prav\u00e9 ruky mi vyst\u0159elila t\u00e9m\u011b\u0159 oslepuj\u00edc\u00ed bolest. Nedok\u00e1zal jsem nic vn\u00edmat. Nic, krom\u011b stra\u0161liv\u00e9ho bod\u00e1n\u00ed, je\u017e mi vys\u00edlalo \u0161\u00edlenou agonii do cel\u00e9ho t\u011bla. K\u0159i\u010del jsem, ale nemohl jsem se ani h\u00fdbat, pouze jsem matn\u011b a rozmazan\u011b vid\u011bl, \u017ee prav\u00e9 p\u0159edlokt\u00ed m\u00e1m ohnut\u00e9 v podivn\u00e9m uhlu\u2026<\/div>\n
Dve\u0159e se rozlet\u011bly doko\u0159\u00e1n a v nich st\u00e1l vypla\u0161en\u00fd Tom.<\/div>\n
„Co se d\u011b\u2026 proboha, Bille!“ vyk\u0159ikl a vrhl se ke mn\u011b na podlahu. „Br\u00e1\u0161ko, co ti je?“<\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem mu ale nic \u0159\u00edct, jenom jsem se t\u0159\u00e1sl a vzlykal.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 si zlomil ruku,“ p\u0159iklekl ke mn\u011b David a starostliv\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. „Vid\u011bl jsem ho, jak pad\u00e1, n\u011bjak ztratil rovnov\u00e1hu a asi m\u011bl jenom sm\u016flu, \u017ee blb\u011b spadnul\u2026“<\/div>\n
Jeho slova se mi vr\u00fdvala do hlavy, jako by je tam n\u011bkdo vypaloval dob\u011bla roz\u017ehaven\u00fdm \u017eelezem. Kdy\u017e jsem sly\u0161el ty jeho l\u017ei, neschopn\u00fd jak\u00e9hokoliv pohybu jsem se roze\u0161tkal o to v\u00edc.<\/div>\n
„Ach jo,“ vzdychl Tom a opatrn\u011b mou ruku zav\u00e1zal sv\u00fdm \u0161\u00e1tkem, kter\u00fd si strhl z hlavy. „Co v tomhle zapadl\u00e9m pokoji v\u016fbec d\u011blal?“<\/div>\n
„To nev\u00edm,“ pokr\u010dil rameny David. „Pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee mi bylo divn\u00fd, \u017ee jsem ho tu vid\u011bl, tak jsem \u0161el sem za n\u00edm, abych ho odtud zase odvedl ven\u2026 a on n\u011bjak zrovna ztratil rovnov\u00e1hu a spadl tak ne\u0161\u0165astn\u011b, \u017ee se mu povedlo tohle\u2026 Poj\u010f, odvezeme ho do nemocnice, a\u0165 mu to o\u0161et\u0159\u00ed.“<\/div>\n
Vn\u00edmal jsem, jak m\u011b spole\u010dn\u00fdmi silami vyt\u00e1hli na nohy a podp\u00edrali m\u011b, ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany. Ti\u0161e jsem vzlykal bolest\u00ed a se sklopenou hlavou se nechal v\u00e9st k autu. Tam jsem o Toma smutn\u011b op\u0159el hlavu, zat\u00edmco jsme vyjeli do nemocnice. U\u017e jsem se vzpamatov\u00e1val z nejhor\u0161\u00edho, ale ve zran\u011bn\u00e9 ruce m\u011b po\u0159\u00e1d hrozn\u011b moc p\u00edchalo.<\/div>\n
„Vydr\u017e, Bill\u00ed,“ konej\u0161il m\u011b a rukou, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed kolem m\u00e9ho krku, mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl ve vlasech. „Za chvilku tam budeme\u2026 Tam ti to zas\u00e1druj\u00ed a daj\u00ed ti n\u011bco proti bolesti, a pak u\u017e o tom nebude\u0161 ani v\u011bd\u011bt\u2026“<\/div>\n
Ach Tome, kdybys tak v\u011bd\u011bl, jak to opravdu bylo\u2026 Kdybys tak tu\u0161il, \u017ee jsem neupadl jen tak n\u00e1hodou, jak ti tvrd\u00ed David\u2026 to on m\u011b srazil k zemi tak, \u017ee to dopadlo takhle\u2026<\/em><\/div>\n
Ani nev\u00edm, jak p\u0159esn\u011b jsme se dostali do nemocnice a kdy jsme se vr\u00e1tili zp\u00e1tky na hotel. V\u011bd\u011bl jsem jen to, \u017ee po celou tu dobu byl Tom se mnou. \u017de m\u011b dr\u017eel za zdravou ruku, kdy\u017e mi tu zlomenou rentgenovali a d\u00e1vali ji do s\u00e1dry. Jak do m\u011b p\u00edchli n\u011bjak\u00e1 analgetika \u010di co to bylo za sajrajt, m\u016fj br\u00e1\u0161ka byl u toho a byl mi psychickou oporou\u2026<\/div>\n
Sklesle jsem le\u017eel na posteli a nemohl usnout. A\u010dkoliv analgetika zabrala celkem slu\u0161n\u011b, ruka m\u011b po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b bolela, \u0161t\u00edpala a stra\u0161n\u011b moc sv\u011bdila. Nemohl jsem d\u00edky s\u00e1d\u0159e sp\u00e1t ve sv\u00e9 typick\u00e9 pozici na prav\u00e9m boku. Ti\u0161e jsem zast\u00e9nal, ale moc mi to neulevilo\u2026 Byly u\u017e t\u0159i hodiny r\u00e1no a j\u00e1 po\u0159\u00e1d koukal do stropu.<\/div>\n
Jak moc se to je\u0161t\u011b bude stup\u0148ovat? Co mi zlom\u00ed David p\u0159\u00ed\u0161t\u011b? \u017debra? Nebo rovnou vaz, aby m\u011bl jistotu, \u017ee o jeho vyd\u00edr\u00e1n\u00ed nikomu nikdy ne\u0159eknu? Na stranu druhou, j\u00e1 bych m\u011bl aspo\u0148 klid\u2026 Nemusel bych se traumatizovat t\u00edm, co p\u0159ijde p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed noc\u2026<\/em><\/div>\n
Z\u00edval jsem na cel\u00e9 kolo, kdy\u017e jsem se zvedl z postele. A\u017e te\u010f jsem si toti\u017e vzpomn\u011bl, \u017ee mi Tom p\u0159ece d\u00e1val do kabelky plato pr\u00e1\u0161k\u016f pro p\u0159\u00edpad, \u017ee bych n\u011bkdy zase nemohl usnout! Jak jsem mu byl nyn\u00ed za tuhle drobnost vd\u011b\u010dn\u00fd\u2026<\/div>\n
Zdravou rukou jsem se pokusil rozepnout kabelku. Ne\u0161lo to. Z\u00e1polil jsem s n\u00ed snad t\u0159i minuty, ne\u017e se mi povedlo za pomoci nohou zdolat cvo\u010dek. Za\u0161m\u00e1tral jsem v n\u00ed a ze dna vylovil st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 plato. Do sklenice jsem si nato\u010dil vodu. Sakra<\/em>, vztekal jsem se, kdy\u017e jsem to v\u0161echno zkou\u0161el obt\u00ed\u017en\u011b zvl\u00e1dat levou rukou. To snad nen\u00ed<\/em> mo\u017en\u00fd!<\/em> S men\u0161\u00edmi komplikacemi jsem vyloupl z plata b\u00edlou pilulku. Po tomhle budu ur\u010dit\u011b sp\u00e1t jako miminko, kdy\u017e m\u011b to uspalo i tenkr\u00e1t\u2026<\/div>\n
Zkoumav\u011b jsem se zahled\u011bl na zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed pr\u00e1\u0161ky. Bylo jich tam je\u0161t\u011b deset. Zabere mi v\u016fbec po tom, co se dnes stalo, jenom ten jeden? Nem\u011bl bych si vz\u00edt pro jistotu dva?<\/div>\n
Nebl\u00e1zni<\/em>, napomenul m\u011b kdesi v nitru tenk\u00fd hl\u00e1sek. V\u017edy\u0165 ti to m\u016f\u017ee ubl\u00ed\u017eit, tyhle pr\u00e1\u0161ky jsou p\u0159ece hodn\u011b siln\u00e9 a krom toho ti p\u00edchali v nemocnici analgetika, nem\u011bl bys to m\u00edchat. I ten jeden pr\u00e1\u0161ek je v\u00edc ne\u017e dost na to, aby ti mohl n\u011bco ud\u011blat\u2026<\/em><\/div>\n
Ud\u011blat? A co? Otr\u00e1vit? Uspat nav\u017edycky?<\/div>\n
No p\u0159esn\u011b!<\/em><\/div>\n
A v\u00ed\u0161, \u017ee by mi to snad ani nevadilo? M\u016fj \u017eivot u\u017e stejn\u011b ztratil v\u00fdznam, \u017eiju jen ve st\u00ednu, strachu a bolesti\u2026<\/div>\n
Ty magore, ne\u0161il!<\/em> ok\u0159ikl m\u011b hl\u00e1sek. Koukej se rad\u0161i vzpamatovat a vzchopit!<\/em><\/div>\n
A pro\u010d? Jak\u00fd by to m\u011blo smysl? Stejn\u011b to na m\u011b David po dne\u0161ku nejsp\u00ed\u0161 pr\u00e1skne. A co potom? To se m\u00e1m nechat zav\u0159\u00edt a trp\u011bt a\u017e do konce \u017eivota? To to m\u016f\u017eu rovnou skon\u010dit dneska\u2026<\/div>\n
A co Tom?<\/em> nam\u00edtl hl\u00e1sek. Toho bys tady jen tak nechal? Ud\u011blal bys mu to? Opustil bys ho nav\u017edy?<\/em><\/div>\n
Mus\u00edm\u2026 stejn\u011b ho ztrat\u00edm ve chv\u00edli, kdy mu David uk\u00e1\u017ee to proklet\u00e9 video\u2026<\/div>\n
Bezd\u011b\u010dn\u011b jsem si pohr\u00e1val s plat\u00ed\u010dkem, a\u017e jsem nakonec nev\u011bdomky vyloupal \u00fapln\u011b v\u0161echny pr\u00e1\u0161ky. Te\u010f le\u017eely p\u0159ede mnou vedle sklenice vody a v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle se leskly jako drobou\u010dk\u00e9 perly.<\/div>\n
Ne, to nem\u016f\u017eu ud\u011blat<\/em>, zavrt\u011bl jsem hlavou. Vezmu si jen jeden, jak jsem cht\u011bl p\u016fvodn\u011b!<\/em><\/div>\n
Smutek a beznad\u011bj v\u0161ak sv\u00edraly mou mysl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. V\u017edy\u0165 co by se vlastn\u011b stalo, kdybych to cel\u00e9 skon\u010dil? Komu bych v\u016fbec chyb\u011bl? Tom z toho sice bude ne\u0161\u0165astn\u00fd, ale za pomoci Georga a Gustava se z toho n\u011bjak dostane, na tyhle v\u011bci b\u00fdval v\u017edycky siln\u011bj\u0161\u00ed a state\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e j\u00e1\u2026 Budu chyb\u011bt Davidovi, proto\u017ee nebude m\u00edt nikoho, komu by mohl fyzicky a psychicky ubli\u017eovat\u2026 Ale jinak? Budu m\u00edt kr\u00e1sn\u00fd tich\u00fd klid, u\u017e m\u011b nic nebude bolet, \u017e\u00e1dn\u00e1 zlomen\u00e1 ruka, u\u017e se nikdy nedostanu do Davidova bezcitn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed\u2026 Nikdy u\u017e se mi nebude zd\u00e1t o mrtvol\u00e1ch\u2026<\/div>\n
V o\u010d\u00edch se mi zat\u0159pytily slzy, kdy\u017e jsem se znovu pod\u00edval na pr\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 jen poklidn\u011b le\u017eely a \u010dekaly na to, co s nimi provedu. Ne, nem\u016f\u017eu to ud\u011blat\u2026 U\u017e jenom kv\u016fli Tomovi\u2026<\/em> Ale k \u010demu by to bylo, kdy\u017e po tom, jak jsem mu dnes dal facku, to David v\u0161echno prozrad\u00ed? Do v\u011bzen\u00ed j\u00edt opravdu nechci a u\u017e v\u016fbec nedok\u00e1\u017eu ztratit bratra, vid\u011bt ten jeho vy\u010d\u00edtav\u00fd pohled\u2026 Nav\u00edc, ani m\u011b to nebude bolet, jenom ty pr\u00e1\u0161ky spolknu, zapiju vodou\u2026 usnu\u2026 a pak u\u017e bude jen dlouh\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd, v\u011b\u010dn\u00fd klid\u2026 klid\u2026 klid\u2026<\/div>\n
Ani jsem moc nevn\u00edmal, jak jsem postupn\u011b spolykal v\u0161echny pr\u00e1\u0161ky a zapil je vodou. Lehl jsem si do postele a postupn\u011b se m\u011b zmoc\u0148ovalo nap\u011bt\u00ed z toho, co m\u011b \u010dek\u00e1. Bylo opravdu spr\u00e1vn\u00e9, rozhodnout se takhle? Ano, ur\u010dit\u011b ano, v\u011b\u0159\u00edm tomu, copak si u\u017e po v\u0161ech t\u011bch letech nezaslou\u017e\u00edm n\u011bjak\u00fd pokoj? Hlavn\u011b po posledn\u00edch dnech a t\u00fddnech? Odevzdan\u011b jsem le\u017eel a hlavou mi v\u00ed\u0159ily zmaten\u00e9 my\u0161lenky. Ale sp\u00e1nek n\u011bjak nep\u0159ich\u00e1zel a nep\u0159ich\u00e1zel\u2026<\/div>\n
„Ach!“<\/div>\n
Ti\u0161e jsem vyjekl, kdy\u017e mnou znenad\u00e1n\u00ed projela stra\u0161liv\u00e1 k\u0159e\u010d. N\u00e1hle m\u011b pal\u010div\u011b rozbolelo b\u0159icho a vys\u00edlalo mi st\u0159epiny bolesti do cel\u00e9ho t\u011bla. Zalil m\u011b hork\u00fd pot a j\u00e1 za\u010dal k\u0159i\u010det, jako by m\u011b na no\u017ee brali, zat\u00edmco jsem se za\u010dal zm\u00edtat v p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 agonii. Zar\u00fdval jsem nehty do prost\u011bradla a \u0161kubal sebou, jako by do m\u011b pr\u00fd\u0161til elektrick\u00fd proud.<\/div>\n
Ne, takhle to p\u0159ece nem\u011blo b\u00fdt! M\u011bl jsem jen v klidu, bezbolestn\u011b usnout a u\u017e se nikdy neprobudit! N\u011bco je \u0161patn\u011b, hodn\u011b \u0161patn\u011b, ty pr\u00e1\u0161ky nem\u011bly p\u016fsobit takhle!<\/em><\/div>\n
Je\u010del jsem jako smysl\u016f zbaven\u00fd, zat\u00edmco bolest a k\u0159e\u010de se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc stup\u0148ovaly. Proh\u00fdbal jsem se, h\u00e1zel sebou, ml\u00e1til do prost\u011bradla, drtil pe\u0159inu, kopal jsem kolem sebe, ale nic mi nepom\u00e1halo, v\u0161echno bylo jen \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc hor\u0161\u00ed!<\/div>\n
Ne, tohle ne! Pros\u00edm! J\u00e1 vlastn\u011b nechci um\u0159\u00edt! Nechci! Kv\u016fli Tomovi! Chci je\u0161t\u011b jednu, posledn\u00ed \u0161anci, abych mohl zabojovat jako on! Pros\u00edm! Nechci um\u0159\u00edt, je\u0161t\u011b nem\u016f\u017eu\u2026 Mus\u00edm to v\u0161echno Tomovi \u0159\u00edct, abych ho neopustil s v\u00fd\u010ditkami, \u017ee nev\u00ed ani slovo, \u017ee mu David celou situaci zkresl\u00ed, a je\u0161t\u011b ze m\u011b ud\u011bl\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00edho hajzla! Pros\u00edm, j\u00e1 chci je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u0161anci! Nechci um\u0159\u00edt!<\/em><\/div>\n
Bylo v\u0161ak u\u017e pozd\u011b. P\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. C\u00edtil jsem, jak bolest pomalu, ale jist\u011b ustupuje. M\u00edsto n\u00ed se do m\u00e9ho pokoje za\u010dala vkr\u00e1dat hust\u00e1, nepropustn\u00e1 tma. Vid\u011bl jsem ji, jak pomalou\u010dku vystupuje ze v\u0161ech kout\u016f m\u00edstnosti a nen\u00e1padn\u011b, milimetr po milimetru, se bl\u00ed\u017e\u00ed ke mn\u011b, jako d\u011bsiv\u011b n\u00e1dhern\u00fd, sametov\u00fd z\u00e1voj\u2026 Neschopen jedin\u00e9ho pohybu, st\u00e1le zalit\u00fd potem a p\u0159er\u00fdvan\u011b oddechuj\u00edc, vystra\u0161en\u011b jsem ji sledoval, jak se kolem m\u011b stahuje jako smy\u010dka pytl\u00e1ka, stahuj\u00edc\u00ed do nemilostn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed svou ob\u011b\u0165. Byla \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017e a pomalinku mi svou hebkou dlan\u00ed za\u010d\u00ednala zav\u00edrat o\u010di. A\u010dkoliv jsem se sna\u017eil br\u00e1nil ze v\u0161ech sil, nedok\u00e1zal jsem t\u00e9 \u010dernot\u011b dlouho vzdorovat. Vn\u00edmal jsem, jak se mi pod zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky prot\u00e1\u010dej\u00ed o\u010di v sloup a jak m\u016fj dech sl\u00e1bne a sl\u00e1bne a sl\u00e1bne. Byl konec\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Po nekone\u010dn\u00fdch hodin\u00e1ch jednotv\u00e1rn\u00e9ho polyk\u00e1n\u00ed d\u00e1lnic jsme kone\u010dn\u011b dorazili do Var\u0161avy. Bylo tak n\u011bjak kolem jedn\u00e9 hodiny r\u00e1no. Tahle hodina m\u011bla jednu velikou v\u00fdhodu, a to takovou, \u017ee nikde nebyli \u017e\u00e1dn\u00ed nad\u0161en\u00ed fotografov\u00e9, kte\u0159\u00ed by hyperaktivn\u011b cvakali, jak rozespale p\u0159ech\u00e1z\u00edme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15885","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15885","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15885"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15885\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15885"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15885"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15885"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}