{"id":15914,"date":"2008-11-26T16:00:00","date_gmt":"2008-11-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15878"},"modified":"2008-11-26T16:00:00","modified_gmt":"2008-11-26T15:00:00","slug":"chaos-v-dusi-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/26\/chaos-v-dusi-10\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 10."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

<\/span><\/div>\n

St\u00e1l jsem na hotelov\u00e9 chodb\u011b a David, jen\u017e se n\u00e1hle objevil t\u011bsn\u011b za mnou, m\u011b sev\u0159el v drtiv\u00e9m objet\u00ed. Tahal m\u011b za vlasy a nutil m\u011b k v\u00e1\u0161niv\u00e9mu polibku.<\/em><\/span><\/div>\n
„Tak pohni u\u017e sebou, kone\u010dn\u011b!“ zavr\u010del na m\u011b, tisknouce m\u011b z\u00e1dy ke zdi.<\/em><\/span><\/div>\n
„Ne\u2026 Neud\u011bl\u00e1m to,“ vzdoroval jsem.<\/em><\/span><\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1\u0161!“ sykl a zkroutil mi ruce za z\u00e1da, a\u017e m\u011b p\u00edchlo v rameni.<\/em><\/span><\/div>\n
„Auuu, pus\u0165 m\u011b,“ zast\u00e9nal jsem. „Zlom\u00ed\u0161 mi ruku!“<\/em>
„Klidn\u011b i ob\u011b dv\u011b, ale na konci toho v\u0161eho m\u011b pol\u00edb\u00ed\u0161, s\u00e1m a dobrovoln\u011b,“ u\u0161kl\u00edbl se na m\u011b.<\/em><\/span><\/div>\n
„Ne, j\u00e1 miluju Toma,“ odporoval jsem mu.<\/em><\/span><\/div>\n
V tu chv\u00edli jsem c\u00edtil, jak mi prask\u00e1 kost na prav\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed. Zbledl jsem bolest\u00ed a svezl se po zdi o kousek n\u00ed\u017e, jak se mi podlomily nohy. P\u0159esto jsem v\u0161ak pokra\u010doval.<\/em><\/span><\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 si se mnou d\u011blat, co chce\u0161, ale m\u00e9 srdce bude nav\u017edy Tomovo\u2026“<\/em>
Naklonil se t\u011bsn\u011b ke mn\u011b.<\/em><\/span><\/div>\n
„Potom mi ned\u00e1v\u00e1\u0161 na vybranou,“ za\u0161eptal. „Pokud t\u011b nebudu m\u00edt j\u00e1, pak t\u011b nebude m\u00edt nikdo jin\u00fd. Rozlu\u010d se se \u017eivotem.“<\/em>
„Neeeee!“ zachraplal jsem p\u0159idu\u0161en\u011b, kdy\u017e se jeho ruce sev\u0159ely kolem m\u00e9ho krku.<\/em><\/span><\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak po zdi pad\u00e1m a\u017e na hebk\u00fd koberec. Vzt\u00e1hl jsem sv\u00e9 ruce ke krku, jeho prsty v\u0161ak byly siln\u011bj\u0161\u00ed. Nel\u00edtostn\u011b stla\u010dovaly mou pr\u016fdu\u0161nici a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e je konec\u2026<\/em>
<\/span><\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1te?“ ozvalo se kousek od n\u00e1s.<\/em><\/span><\/div>\n
\n
Ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l Tom s nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm v\u00fdrazem. Z posledn\u00edch sil jsem na n\u011bj obr\u00e1til sv\u016fj pohled.<\/em><\/span><\/div>\n
„Tome-„<\/em>
<\/span><\/div>\n
V\u00edc jsem \u0159\u00edct nesta\u010dil, David toti\u017e vtiskl sv\u00e9 rty na m\u00e9 a pronikl do m\u011b sv\u00fdm jazykem. Tome, pomoz mi, pros\u00edm! zana\u0159\u00edkal jsem v duchu. Zoufale jsem na sv\u00e9ho bratra pohl\u00e9dl, on se v\u0161ak tv\u00e1\u0159il \u0161okovan\u011b a znechucen\u011b z\u00e1rove\u0148.<\/em><\/span><\/div>\n
„Zklamal jsi m\u011b, Bille,“ \u0159ekl smutn\u011b. „J\u00e1 ti v\u011b\u0159il, d\u011blal jsem pro tebe v\u0161echno\u2026 a ty se te\u010f tady paktuje\u0161 s t\u00edmhle\u2026“<\/em>
<\/span><\/div>\n
To snad ne! P\u0159ece s\u00e1m nev\u011b\u0159\u00ed tomu, co \u0159\u00edk\u00e1! Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem sledoval, jak odch\u00e1z\u00ed a do o\u010d\u00ed se mi draly slzy. Vy\u010d\u00edtav\u011b jsem pohl\u00e9dl na Davida\u2026 a zbledl hr\u016fzou. Nebyl to n\u00e1\u0161 mana\u017eer, kdo m\u011b obj\u00edmal! Bylo to rozpadaj\u00edc\u00ed se t\u011blo, je\u017e p\u00e1chlo hnilobou a po strupovit\u00e9 k\u016f\u017ei mu lezli \u010dervi! C\u00edtil jsem tlej\u00edc\u00ed jazyk na sv\u00e9m pat\u0159e\u2026 Nejhor\u0161\u00ed \u0161ok ale byl, kdy\u017e jsem se pod\u00edval na sv\u00e9 vlastn\u00ed t\u011blo! Chytalo zelenavou barvu\u2026 k\u016f\u017ee se za\u010d\u00ednala trhat a strupovat\u011bt\u2026 od kost\u00ed se odchlipovaly kousky masa a i j\u00e1 jsem vn\u00edmal, jak mi po obli\u010deji leze \u010derv\u2026<\/em>
<\/span><\/div>\n
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!“<\/em>
<\/span><\/div>\n
Vylet\u011bl jsem a\u017e do sedu a p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal. Po t\u0159esouc\u00edch se z\u00e1dech mi st\u00e9kaly snad litry potu, a moje vlasy byly ke tv\u00e1\u0159i p\u0159ilepen\u00e9 tak pevn\u011b, jako by je tam n\u011bkdo upevnil vte\u0159inov\u00fdm lepidlem. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem o\u010dima p\u0159el\u00e9t\u00e1val cel\u00fd pokoj, ale nikde nebylo ani stopy po n\u011b\u010dem nebo n\u011bkom neobvykl\u00e9m.<\/span><\/div>\n
Po chv\u00edli, kdy jsem se za\u010d\u00ednal tro\u0161ku zklid\u0148ovat, jsem si znovu lehl\u2026 kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl! V rohu pokoje, hned vedle z\u00e1v\u011bsu, st\u00e1l David! St\u00e1l tam, ani se nehnul, a ml\u010dky na m\u011b z\u00edral. Vyjekl jsem a p\u0159et\u00e1hl si pe\u0159inu p\u0159es hlavu. O\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee se ke mn\u011b p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed a ranami m\u011b ztrest\u00e1 za to, jak jsem vyk\u0159ikl. Nic se v\u0161ak nestalo. Opatrn\u011b jsem, milimetr po milimetru, stahoval pe\u0159inu ze sv\u00fdch o\u010d\u00ed\u2026
<\/span><\/div>\n
„\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“
<\/span><\/div>\n
St\u00e1l t\u011bsn\u011b nade mnou! Rozklepal jsem se strachy, kdy\u017e ke mn\u011b ml\u010dky za\u010dal vztahovat sv\u00e9 ruce.<\/span><\/div>\n
„NE! Nech m\u011b!“ je\u010del jsem hr\u016fzou. „Jdi pry\u010d a nech m\u011b b\u00fdt!“
On v\u0161ak nade mnou ti\u0161e st\u00e1l a jen se ke mn\u011b skl\u00e1n\u011bl\u2026
Prudce jsem sebou \u0161kubl a vylet\u011bl jsem z druh\u00e9 strany postele, ne\u017e st\u00e1l on. Ani jsem se na n\u011bj neohl\u00e9dl, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e se za mnou rozb\u00edh\u00e1\u2026 Tryskem jsem vyrazil ze dve\u0159\u00ed. Jako blesk jsem se prohnal hotelovou chodbou, a\u017e ke dve\u0159\u00edm Tomova pokoje.<\/span><\/div>\n
„Tome!“ za\u0159val jsem hystericky a ze v\u0161ech sil bu\u0161il na dve\u0159e. „Tome! Tome, pomoc!“
Ned\u011blo se nic.<\/span><\/div>\n
„TOME!!!“ je\u010del jsem, jako by m\u011b na no\u017ee brali. „Tome, pros\u00edm, pomoz mi! Otev\u0159i! Tome!“
Dve\u0159e se otev\u0159ely a v nich st\u00e1l rozespal\u00fd Tom.<\/span><\/div>\n
„Bille, co se\u2026“
„Tome! Ach, Tome,“ padl jsem mu zoufale kolem krku a t\u0159\u00e1sl se strachy jako osika.<\/span><\/div>\n
„Bille, co ti je?“ zeptal se Tom polekan\u011b. „Jak to, \u017ee nejsi v posteli?“
„Tome, j\u00e1… j\u00e1 nem\u016f\u017eu,“ vzlykal jsem hystericky. „Je tam\u2026 je tam\u2026 je tam on!“
„Jak\u00fd on?“ nech\u00e1pal Tom, zat\u00edmco se m\u011b sv\u00fdm objet\u00edm sna\u017eil uchl\u00e1cholit. „A kde?“
„U\u2026 u mn\u011b v po\u2026 pokoji!“ zakv\u00edlel jsem. „Je tam a po\u0159\u00e1d\u2026 Po\u0159\u00e1d na m\u011b kouk\u00e1!“
Tom na m\u011b zasko\u010den\u011b koukal, zat\u00edmco jsem mu bre\u010del na rameni.<\/span><\/div>\n
„No tak, klid, br\u00e1\u0161ko,“ sna\u017eil se m\u011b uklidnit. „Poj\u010f, p\u016fjdeme se tam pod\u00edvat spolu a ty mi ho uk\u00e1\u017ee\u0161, ano?“
„NE!“ za\u0159val jsem hystericky. „On tam je a \u010dek\u00e1 na m\u011b!“
„Bille!“ napomenul m\u011b br\u00e1cha. „Neboj se! Jdu tam s tebou, nic se ti tam nestane! Stejn\u011b se ti nejsp\u00ed\u0161 jen n\u011bco o\u0161kliv\u00e9ho zd\u00e1lo.“
„Nene!“ v\u0159\u00edskl jsem. „Nezd\u00e1lo! Tommy, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee nel\u017eu a \u017ee tam je!“
„Tak poj\u010f\u2026 Koukneme se na n\u011bj\u2026“
<\/span><\/div>\n
Chytil m\u011b za ruku a vykro\u010dil sm\u011brem k m\u00e9mu pokoji. V\u00e1hav\u011b jsem ho n\u00e1sledoval. Pomalu, krok po kroku, jsme byli \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017e. Kdy\u017e u\u017e jsme ale byli t\u00e9m\u011b\u0159 v otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch, zasekl jsem se.<\/span><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 tam nejdu,“ \u0161pitl jsem.<\/span><\/div>\n
Tom se na m\u011b oto\u010dil.<\/span><\/div>\n
„Neboj se, pros\u00edm t\u011b\u2026 J\u00e1 tam jdu s tebou, p\u0159ece! Jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu j\u00edt prvn\u00ed, ale ty tam p\u016fjde\u0161 taky, ok?“
„Ale\u2026“ hlesl jsem.<\/span><\/div>\n
„No tak, br\u00e1\u0161ko,“ objal m\u011b Tom a up\u0159en\u011b se mi zad\u00edval do o\u010d\u00ed. „Uvid\u00ed\u0161, \u017ee tam nikdo a nic nen\u00ed, a jestli tam bude, tak ho odtamtud vy\u017eenu, slibuju\u2026 V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee nedovol\u00edm, aby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil\u2026“
<\/span><\/div>\n
Volnou rukou jsem si ot\u0159el slzy, a schov\u00e1vaj\u00edce se za jeho z\u00e1da, vyd\u011b\u0161en\u011b jsem ho n\u00e1sledoval do pokoje. Tom postupn\u011b rozsv\u00edtil ve v\u0161ech m\u00edstnostech a v\u0161echny je pro\u0161el. Otev\u0159el ka\u017ed\u00e9 dve\u0159e, prozkoumal i sk\u0159\u00edn\u011b, balkon a m\u00edsta za z\u00e1v\u011bsem. Pot\u00e9 se pod\u00edval i pod postel.<\/span><\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u017ee tu nikdo nen\u00ed,“ pohl\u00e9dl na m\u011b, zat\u00edmco jsem ho se strachem sledoval.<\/span><\/div>\n
Posadil se vedle m\u011b na postel a zamy\u0161len\u011b m\u011b sledoval.<\/span><\/div>\n
„Tome, ale j\u00e1 si nevym\u00fd\u0161l\u00edm,“ \u0161pitl jsem. „V\u00e1\u017en\u011b tu Da\u2026 n\u011bkdo byl\u2026 St\u00e1l p\u0159\u00edmo u z\u00e1v\u011bs\u016f a pak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017eil\u2026“
<\/span><\/div>\n
P\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce m\u011b zalil hork\u00fd pot. C\u00edtil jsem, jak m\u011b bratr objal. Bezd\u011b\u010dn\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9.<\/span><\/div>\n
„Tommy?“ hlesl jsem. „Taky si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee se ze m\u011b st\u00e1v\u00e1 bl\u00e1zen?“
Nejprve ne\u0159ekl nic. Pouze se na m\u011b dlouze zad\u00edval, na\u010de\u017e m\u011b lehce zatla\u010dil do pe\u0159in a p\u0159ikryl a\u017e po krk. Teprve pak promluvil.<\/span><\/div>\n
„Ty nejsi bl\u00e1zen,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Jenom v sob\u011b n\u011bco skr\u00fdv\u00e1\u0161 a tohle tvoje tajemstv\u00ed t\u011b ni\u010d\u00ed.“
<\/span><\/div>\n
Nastala chv\u00edle ticha, kdy m\u011b zaplavily v\u00fd\u010ditky v\u016f\u010di n\u011bmu. Tak moc jsem mu to tou\u017eil \u0159\u00edct! Jen\u017ee pak by m\u011b to zavleklo a\u017e k tomu incidentu p\u0159ed na\u0161\u00edm bar\u00e1kem. A to mu prost\u011b \u0159\u00edct nesm\u00edm! Ne\u0161\u0165astn\u011b jsem si povzdychl a nev\u011bdomky sto\u010dil pohled k z\u00e1v\u011bsu.<\/span><\/div>\n
„Tome, j\u00e1 se tak\u2026 tak boj\u00edm, \u017ee a\u017e zhasne\u0161, tak se zase objev\u00ed\u2026“
„Bill\u00ed, nikdo tu nen\u00ed,“ vysv\u011btloval mi trp\u011bliv\u011b. „M\u00e1m tady s tebou pro jistotu p\u0159es noc z\u016fstat?“
„Ud\u011blal bys to?“ \u0161pitl jsem sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/span><\/div>\n
Zara\u017een\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/span><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ano! V\u017edy\u0165 p\u0159ece v\u00ed\u0161, \u017ee pro tebe ud\u011bl\u00e1m cokoliv! Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e jsi\u2026 kdy\u017e ti nen\u00ed nejl\u00edp!“
Zvedl se z postele a \u0161el zhasnout. Ti\u0161e jsem vyjekl, kdy\u017e v\u0161e kolem m\u011b zahalila tma a b\u00e1zliv\u011b jsem se pod\u00edval po z\u00e1v\u011bsech. Nikdo tam nebyl.<\/span><\/div>\n
„Neboj, br\u00e1\u0161ko,“ vsunul mi Tom svou ruku pod krk, jakmile vedle m\u011b ulehl. „Nikdo si pro tebe nep\u0159ijde. Nikdo.“<\/span><\/div>\n
Volnou rukou se vno\u0159il do m\u00fdch vlas\u016f, kde m\u011b vytrvale hladil a\u017e do doby, ne\u017e jsem usnul\u2026
<\/span><\/div>\n
„Bill\u00ed, bud\u00ed\u010dek!“
Nesouhlasn\u011b jsem zamru\u010del.<\/span><\/div>\n
„No tak, vst\u00e1va\u010dka!“
Z hrdla se mi vydralo dal\u0161\u00ed protestuj\u00edc\u00ed vr\u010den\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem uc\u00edtil, jak m\u011b n\u011bco \u0161imr\u00e1 pod nosem.<\/span><\/div>\n
„Bille, vst\u00e1vej, nebo t\u011b zlecht\u00e1m hned po r\u00e1nu! David u\u017e na n\u00e1s \u010dek\u00e1 v j\u00eddeln\u011b\u2026“
Prudce jsem se narovnal a\u017e do sedu a zb\u011bsile se rozhl\u00ed\u017eel po cel\u00e9m pokoji.<\/span><\/div>\n
„David? Kde je?“ vyhrkl jsem.<\/span><\/div>\n
„V j\u00eddeln\u011b, ty trumpeto,“ odpov\u011bd\u011bl mi p\u0159ekvapen\u011b Tom, zasko\u010den\u00fd mou hyperaktivn\u00ed reakc\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Kouk\u00e1m, \u017ee ti tehdy ve\u010der na tom hotelu opravdu nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1val k\u00e1z\u00e1n\u00ed ohledn\u011b zasp\u00e1n\u00ed a dochvilnosti, vi\u010f?“ culil se na m\u011b.<\/span><\/div>\n
Uchopil jeden ze sv\u00fdch rozpu\u0161t\u011bn\u00fdch dred\u016f a za\u010dal m\u011b j\u00edm lechtat po obli\u010deji. Aha, tak to bylo to, co mi rejdilo pod nosem\u2026 Dred mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es cel\u00e9 \u010delo, na\u010de\u017e sj\u00ed\u017ed\u011bl po tv\u00e1\u0159\u00edch a dostal se op\u011bt pod nos\u2026 Zalapal jsem po dechu a k\u00fdchl si, co\u017e Toma velice pobavilo.<\/span><\/div>\n
„No na zdrav\u00ed! A na dne\u0161n\u00ed autogrami\u00e1du a koncert!“
<\/span><\/div>\n
„No jo, m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem s v\u00e1hav\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/span><\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem na sebe d\u017e\u00edny, nov\u00e9 tri\u010dko a mikinu. Automatick\u00fdm pohybem jsem za pomoc\u00ed makeupu, st\u00edn\u016f, linek a \u0159asenky zu\u0161lechtil sv\u016fj obli\u010dej a vy\u017eehlil jsem si vlasy.<\/span><\/div>\n
„Hele, nehodl\u00e1\u0161 se lakovat te\u010f hned, \u017ee ne?“ staral se Tom a s obavami pohl\u00e9dl sm\u011brem ke sv\u00e9mu \u017ealudku.<\/span><\/div>\n
„Neboj, a\u017e po sn\u00eddani, nejsi jedin\u00fd, kdo tady m\u00e1 hlad,“ vypl\u00e1zl jsem na n\u011bj jazyk.<\/span><\/div>\n
S \u00falevou jsem v zrcadle zaznamenal, \u017ee je \u010derveno-r\u016f\u017eov\u00fd jako v\u017edycky, \u017ee na n\u011bm nen\u00ed ani stopy po zelenav\u00e9m n\u00e1dechu. Je\u0161t\u011b jsem si zapnul obojek a dva \u0159et\u011bzy kolem krku, na z\u00e1p\u011bst\u00ed nat\u00e1hl n\u00e1vleky a n\u00e1ramek, a spokojen\u00fd se sv\u00fdm vzhledem, po\u010dkal jsem na Toma, kter\u00fd se p\u0159eb\u011bhl na sv\u016fj pokoj p\u0159evl\u00e9knout. Pot\u00e9, co se objevil ve sv\u00fdch vytahan\u00fdch kalhot\u00e1ch a tri\u010dku a\u017e po kolena, samoz\u0159ejm\u011b se \u0161\u00e1tkem a k\u0161iltovkou na hlav\u011b, vydali jsme se na sn\u00eddani. G\u00e9\u010dka a David tam u\u017e sed\u011bli.<\/span><\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, p\u00e1nov\u00e9,“ usm\u00e1l se na m\u011b David. „Teda, v\u00e1m to dnes na tu autogrami\u00e1du fakt slu\u0161\u00ed! Hlavn\u011b tob\u011b, Bille.“
<\/span><\/div>\n
„Teda\u2026 tak te\u010f fakticky nev\u00edm, jestli nem\u00e1m za\u010d\u00edt \u017e\u00e1rlit!“ naoko se roz\u010d\u00edlil Tom, p\u0159esto v\u0161ak s \u00fasm\u011bvem usedl na \u017eidli, zat\u00edmco j\u00e1 na ni sp\u00ed\u0161 zt\u011b\u017eka dopadl. Ach Tome, kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak jsi touhle v\u011btou tak blizou\u010dko tomu, co ve skute\u010dnosti mezi mnou a Davidem je\u2026<\/em>
<\/span><\/div>\n
„Kdepak jsi nechal dikobraze, Bille?“ zeptal se mana\u017eer. „Nebo chce\u0161 dnes j\u00edt bez n\u011bj? Vystavit sv\u011btu na obdiv nev\u00eddanou hebkost sv\u00fdch nezlakovan\u00fdch vl\u00e1sk\u016f?“
Na\u0161tvan\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Ach jo, pro\u010d zrovna j\u00e1 mus\u00edm sed\u011bt hned vedle n\u011bj?<\/span><\/div>\n
„Ne,“ procedil jsem skrz zuby. „M\u011bl jsem hlad, tak si to nalakuju a\u017e po sn\u00eddani.“
„To je dob\u0159e,“ k\u00fdvl hlavou. „S dikobrazem ti to toti\u017e slu\u0161\u00ed mnohem v\u00edc\u2026“
Georg vyprskl k\u00e1vu rovnou do tal\u00ed\u0159e.<\/span><\/div>\n
„Davide, mluv\u00ed\u0161 \u00fapln\u011b stejn\u011b jako ty tis\u00edcovky jeho obdivovatelek,“ poznamenal \u0161kodolib\u011b.<\/span><\/div>\n
V\u0161ichni se hned za\u010dali sm\u00e1t, j\u00e1 jsem v\u0161ak sklopil o\u010di k j\u00eddlu. V\u011bd\u011bl jsem toti\u017e, jak to ve skute\u010dnosti mysl\u00ed\u2026 M\u00e9 chmurn\u00e9 \u00favahy byly ale o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji n\u011b\u010d\u00edm p\u0159eru\u0161eny. Strnul jsem, kdy\u017e jsem uc\u00edtil, jak mi po stehn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed \u010d\u00edsi ruka. Nepoch\u00e1zela v\u0161ak zleva, kde sed\u011bl m\u016fj vysm\u00e1t\u00fd br\u00e1\u0161ka\u2026 P\u0159ich\u00e1zela zprava, kde sed\u011bl David, a kdy\u017e jsem se na n\u011bj polekan\u011b pod\u00edval, p\u0159ejel mu po tv\u00e1\u0159i v\u00fdhru\u017en\u00fd pohled.<\/span><\/div>\n
„No tak, co vy dva na sebe po\u0159\u00e1d kouk\u00e1te?“ ozval se Geo. „Tu moji pozn\u00e1mku nemus\u00edte br\u00e1t zase tak moc v\u00e1\u017en\u011b\u2026“
<\/span><\/div>\n
S povzdechem jsem se op\u011bt za\u010dal ml\u010dky v\u011bnovat j\u00eddlu, zat\u00edmco Davidova ruka pod stolem \u0161m\u00e1trala p\u0159es d\u017e\u00edny v m\u00e9m rozkroku\u2026
<\/span><\/div>\n
Autogrami\u00e1da se konala na V\u00e1clavsk\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed. Zat\u00edmco n\u00e1s tam auto vezlo, hled\u011bl jsem na nep\u0159ebern\u00e9 mno\u017estv\u00ed v\u011b\u017e\u00ed a v\u011b\u017ei\u010dek, kter\u00e9 jsme m\u00edjeli. Aha, tak proto se Praze \u0159\u00edk\u00e1 stov\u011b\u017eat\u00e1\u2026 Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, tohle m\u011bsto se mi hodn\u011b l\u00edbilo. D\u00fdchala z n\u011bj architektura a tajuplnost minul\u00fdch stalet\u00ed, modern\u00ed \u017eivot dne\u0161n\u00ed doby a jezdily tu \u00fapln\u011b stejn\u00e9 tramvaje, jako u n\u00e1s v Magdeburku. Zrovna jsme p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bli most p\u0159es Vltavu. Linula se jako st\u0159\u00edbrn\u00e1 \u0161\u0148\u016fra a v d\u00e1li se nad n\u00ed ty\u010dil Pra\u017esk\u00fd hrad\u2026 Asi si sem n\u011bkdy ud\u011bl\u00e1m mimokoncertn\u00ed v\u00fdlet,<\/em> p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Opravdu se mi tu moc l\u00edb\u00ed, a t\u00edm v\u00edc douf\u00e1m, \u017ee dne\u0161n\u00ed koncert nebude takov\u00fd propad\u00e1k, jako minule\u2026
<\/span><\/div>\n
T\u0159i hodiny str\u00e1ven\u00e9 na V\u00e1clavsk\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed, p\u0159\u00edmo pod sochou V\u00e1clava sed\u00edc\u00edho na koni, utekly neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle. Fanynky nebyly nijak vt\u011brn\u00e9 a bylo hlavn\u011b legra\u010dn\u00ed poslouchat jejich sna\u017eivou n\u011bm\u010dinu s d\u016frazn\u00fdm \u010desk\u00fdm, v n\u011bkter\u00fdch p\u0159\u00edpadech anglick\u00fdm p\u0159\u00edzvukem. Slun\u00ed\u010dko sv\u00edtilo na modr\u00e9 obloze, a a\u010dkoliv bylo jen asi deset stup\u0148\u016f a m\u011bsto halil ml\u017en\u00fd opar, bylo to opravdu vyda\u0159en\u00e9 odpoledne.<\/span><\/div>\n
Stejn\u011b jako koncert. Ten dne\u0161n\u00ed se nedal s lo\u0148sk\u00fdm srovn\u00e1vat ani n\u00e1hodou! V\u0161echno prob\u011bhlo do punt\u00edku podle pl\u00e1nu, pro\u0161ly n\u00e1m i p\u0159\u00eddavky, a kdy\u017e jsem opou\u0161t\u011bl podium, byl jsem sice unaven\u00fd, ale \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se n\u00e1m to povedlo. Optimistick\u00fd pocit m\u011b neopou\u0161t\u011bl ani cestou do hotelu, jeliko\u017e jsme m\u011bli m\u00edt je\u0161t\u011b z\u00edtra n\u00e1dhern\u00e9 volno, ne\u017e kolem p\u00e1t\u00e9 hodiny odpoledne vyraz\u00edme sm\u011br Var\u0161ava\u2026<\/span><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/span><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa St\u00e1l jsem na hotelov\u00e9 chodb\u011b a David, jen\u017e se n\u00e1hle objevil t\u011bsn\u011b za mnou, m\u011b sev\u0159el v drtiv\u00e9m objet\u00ed. Tahal m\u011b za vlasy a nutil m\u011b k v\u00e1\u0161niv\u00e9mu polibku. „Tak pohni u\u017e sebou, kone\u010dn\u011b!“ zavr\u010del na m\u011b, tisknouce m\u011b z\u00e1dy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15914","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15914","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15914"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15914\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15914"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15914"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15914"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}