{"id":15927,"date":"2008-11-24T18:30:00","date_gmt":"2008-11-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15891"},"modified":"2008-11-24T18:30:00","modified_gmt":"2008-11-24T17:30:00","slug":"dar-ii-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/24\/dar-ii-29\/","title":{"rendered":"Dar II 29."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Niky le\u017eela zachumlan\u00e1 v posteli, chv\u00edlemi spala, chv\u00edlemi bd\u011bla a hlavou se j\u00ed honily jen sam\u00e9 pesimistick\u00e9 my\u0161lenky. Kdy\u017e byla vzh\u016fru, sna\u017eila se vle\u017ee na b\u0159i\u0161e hypnotizovat dve\u0159e, nap\u00ednala u\u0161i, jestli neusly\u0161\u00ed sebemen\u0161\u00ed n\u00e1znak zvuku\u2026 nejsp\u00ed\u0161 by byla \u0161\u0165astn\u00e1, i kdyby se v nich objevil ten hnusn\u00fd chlap m\u00edsto Vivian, hlavn\u011b, kdyby u\u017e kone\u010dn\u011b n\u011bkdo p\u0159i\u0161el. Jen\u017ee to se nestalo\u2026 Nejistota je stra\u0161n\u00e1 v\u011bc. Posledn\u00edch p\u00e1r hodin pro ni bylo vysiluj\u00edc\u00edch. Myslela na rodi\u010de, vzpom\u00ednala na babi\u010dku a sna\u017eila se alespo\u0148 trochu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee j\u00ed nov\u011b nabyt\u00e9 schopnosti pom\u016f\u017eou p\u0159e\u017e\u00edt. I kdyby j\u00ed pomohly jen k tomu, \u017ee tu neum\u0159e \u00fapln\u011b sama\u2026 byla za n\u011b vd\u011b\u010dn\u00e1. Bude m\u00edt snad alespo\u0148 mo\u017enost poslat vzkaz sv\u00fdm bl\u00edzk\u00fdm, \u017ee je miluje, a \u017ee na n\u011b myslela do posledn\u00ed chv\u00edle sv\u00e9ho \u017eivota\u2026 Hlavou j\u00ed neust\u00e1le b\u011bhaly p\u0159edstavy, jak tady sama pomalu um\u00edr\u00e1 hlady a \u017e\u00edzn\u00ed\u2026 nedovedla si takovou smrt v\u016fbec p\u0159edstavit, netu\u0161ila, jestli to bol\u00ed, ale v\u011bd\u011bla ur\u010dit\u011b, \u017ee v\u0161echno by bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e tohle. Tak zoufale cht\u011bla \u017e\u00edt\u2026 Musela doufat a v\u011b\u0159it, \u017ee Bill a Tom na n\u011bco p\u0159ijdou, \u017ee ji tu nenechaj\u00ed um\u0159\u00edt o samot\u011b v ciz\u00edm dom\u011b, zam\u010denou za plechov\u00fdmi dve\u0159mi, bezmocnou\u2026 Ka\u017edou chv\u00edli se modlila, aby se u\u017e kone\u010dn\u011b n\u011bco stalo, aby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el, kdokoliv\u2026 ale \u010das se vlekl a st\u00e1le se nic ned\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu upadala zp\u011bt do sp\u00e1nku, kdy\u017e se ozvalo: „Niky, bud\u00ed\u010dek!“<\/em> Prudce otev\u0159ela o\u010di, jak se lekla, ale hned nato se \u00falevn\u011b usm\u00e1la. Kone\u010dn\u011b zm\u011bna toho nudn\u00e9ho stereotypu, snad u\u017e kluci na n\u011bco p\u0159i\u0161li\u2026 snad u\u017e v\u011bd\u00ed, jak ji odtud dostat.<\/div>\n
\n
„Jsem vzh\u016fru, je n\u011bco nov\u00fdho?“<\/em> zeptala se zv\u011bdav\u011b, proto\u017ee Bill zn\u011bl pon\u011bkud m\u00ed\u0148 ztr\u00e1pen\u011b ne\u017e minule\u2026 Za ty dlouh\u00e9 hodiny, kter\u00e9 spolu mluvili pomoc\u00ed my\u0161lenek, c\u00edtila, jak mu v kterou chv\u00edli zrovna je, a i kdy\u017e se sna\u017eil p\u0159edst\u00edrat siln\u00e9ho ochr\u00e1nce, v\u011bd\u011bla, \u017ee je stejn\u011b ne\u0161\u0165astn\u00fd a bezradn\u00fd jako ona\u2026 te\u010f ale nastala zm\u011bna, jeho p\u0159edan\u00e1 my\u0161lenka byla pln\u00e1 nad\u011bje, optimismu a snad i radosti. Ta dal\u0161\u00ed u\u017e byla vylo\u017een\u011b radostn\u00e1\u2026<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo. Snad m\u00e1me kone\u010dn\u011b \u0161anci zjistit, kde jsi. P\u0159i\u0161el na to br\u00e1\u0161ka\u2026 je \u0161ikovnej, v\u00ed\u0161?“<\/em> odpov\u011bd\u011bl a hned pokra\u010doval, „pot\u0159ebujem, aby sis vzala k ruce discman. M\u00e1\u0161 ho n\u011bkde u sebe?“<\/em><\/div>\n
„Jo, pod pol\u0161t\u00e1\u0159em,“<\/em> poslala odpov\u011b\u010f a zajela rukou pro sv\u00e9ho nepostradateln\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, st\u00e1le bezpe\u010dn\u011b ukryt\u00e9ho p\u0159ed zraky mu\u017ee, kter\u00fd o n\u011bm nesm\u011bl v\u011bd\u011bt. Bohu\u017eel, baterie byly skoro vybit\u00e9 a dal\u0161\u00ed nem\u011bla, tak\u017ee si \u0161et\u0159ila poslouch\u00e1n\u00ed na hor\u0161\u00ed \u010dasy, o kter\u00fdch v\u011bd\u011bla jist\u011b, \u017ee pokud se nic nezm\u011bn\u00ed, ur\u010dit\u011b nakonec p\u0159ijdou\u2026 cht\u011bla sly\u0161et Billa, a\u017e nastane ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed chv\u00edle a ona u\u017e nebude m\u00edt s\u00edlu se s n\u00edm spojit. Optimismus, \u017ee se to nestane, ji opou\u0161t\u011bl s ka\u017edou dal\u0161\u00ed hodinou, str\u00e1venou o samot\u011b v t\u00e9hle steriln\u00ed hnusn\u00e9 kobce\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m ho, tak pov\u00eddej, co pot\u0159ebuje\u0161<\/em>,“ poslala Billovi my\u0161lenku a rozklepala se zimou. Musela cht\u011b necht\u011b vyndat ruce zpod pe\u0159iny, aby mohla kulat\u00fd p\u0159ehr\u00e1va\u010d vyndat a okam\u017eit\u011b j\u00ed nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee po cel\u00e9m t\u011ble. Zima byla vlezl\u00e1 a dok\u00e1zala se prodrat i tou nejmr\u0148av\u011bj\u0161\u00ed skulinkou pod pe\u0159inu, kter\u00e1 ji jinak chr\u00e1nila.<\/div>\n
„Mrkni se na spodn\u00ed stranu a nadiktuj mi v\u00fdrobn\u00ed \u010d\u00edslo,“<\/em> p\u0159i\u0161la okam\u017eit\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Dob\u0159e, jdu na to,“<\/em> odpov\u011bd\u011bla a oto\u010dila discman vzh\u016fru nohama. Chvilku z\u00edrala na dokonale hladk\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd povrch, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed sv\u00fdm leskem vyle\u0161t\u011bnou plot\u00fdnku va\u0159i\u010de, ale nic takov\u00e9ho, co by vypadalo jako v\u00fdrobn\u00ed \u010d\u00edslo, nevid\u011bla. „Tady \u017e\u00e1dn\u00fd nen\u00ed,“<\/em> poslala zoufalou odpov\u011b\u010f a do o\u010d\u00ed j\u00ed vyhrkly slzy\u2026 i kdy\u017e za to nemohla, p\u0159ipadala si \u00fapln\u011b neschopn\u00e1.<\/div>\n
„To nen\u00ed mo\u017en\u00fd, pod\u00edvej se po\u0159\u00e1dn\u011b. Je to \u0159ada tak deseti \u010d\u00edsel, v\u011bt\u0161inou jsou na za\u010d\u00e1tku tiskac\u00ed p\u00edsmena\u2026“<\/em> p\u0159esv\u011bd\u010doval ji Bill.<\/div>\n
„Fakt tu \u017e\u00e1dn\u00fd \u010d\u00edsla nejsou, je to hladk\u00fd a st\u0159\u00edbrn\u00fd,“<\/em> skoro se urazila, \u017ee j\u00ed nev\u011b\u0159\u00ed. „P\u0159ece nejsem blb\u00e1,“<\/em> dodala ubl\u00ed\u017een\u011b. „\u010c\u00edsla je\u0161t\u011b pozn\u00e1m, tady nen\u00ed v\u016fbec nic,“<\/em> dodala rozhodn\u011b.<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161i, to mi ne\u0159\u00edkej\u2026 mus\u00ed\u0161 to \u010d\u00edslo prost\u011b naj\u00edt, zkus se pod\u00edvat dovnit\u0159 nebo pod baterky, n\u011bkde tam je\u2026 bejv\u00e1 i na krabici, ale tu u\u017e asi nem\u00e1\u0161, co?“<\/em> zoufale k\u0148oural Bill\u2026 jeho nad\u011bje se zase za\u010daly rozpl\u00fdvat a tuhle prohru u\u017e by asi neunesl.<\/div>\n
„N\u00e1hodou krabici m\u00e1m, dokonce i n\u00e1vod tady je,“<\/em> odpov\u011bd\u011bla Niky triumf\u00e1ln\u011b a s\u00e1hla znovu pod pol\u0161t\u00e1\u0159, kde schov\u00e1vala rozlo\u017eenou krabici. Viv ji tu nechala, kdy\u017e musela rychle odej\u00edt a proto\u017ee j\u00ed jasn\u011b dala najevo, \u017ee se jej\u00ed nad\u0159\u00edzen\u00fd nesm\u00ed o p\u0159\u00edstroji dozv\u011bd\u011bt, Niky ji pe\u010dliv\u011b slo\u017eila, schovala a hl\u00eddala jako oko v hlav\u011b. Vysypala z rozlo\u017een\u00e9 krabice tlust\u00fd b\u00edl\u00fd se\u0161itek, do kter\u00e9ho se je\u0161t\u011b ani nepod\u00edvala. Na discmanu nebylo nic slo\u017eit\u00e9ho, nebyl d\u016fvod \u010d\u00edst si n\u00e1vod k pou\u017eit\u00ed\u2026 stejn\u011b byl nejsp\u00ed\u0161 n\u011bmecky, maxim\u00e1ln\u011b tak anglicky\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b \u0159ekni, \u017ee od toho m\u00e1\u0161 \u00fa\u010det a j\u00e1 padnu na zadek,“<\/em> poslal j\u00ed Bill ohromen\u011b prvn\u00ed my\u0161lenku, kter\u00e1 ho napadla. Nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee m\u00e1 k discmanu je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edc. Tahle varianta ho ani nenapadla\u2026<\/div>\n
„Ne, nic takov\u00fdho tady nen\u00ed, jenom ten n\u00e1vod,“<\/em> odpov\u011bd\u011bla, zat\u00edmco hledala na krabici n\u011bco, co by vypadalo jako \u0159ada \u010d\u00edsel. Kone\u010dn\u011b narazila na b\u00edlou n\u00e1lepku, popsanou v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi \u00fadaji. „Hele, tady jsou n\u011bjak\u00fd \u010d\u00edsla FH2874\u2026“<\/em> za\u010dala \u010d\u00edst.<\/div>\n
„Po\u010dkej, pomalu, mus\u00edm si to ps\u00e1t. Tak znova\u2026“<\/em> vyzval ji Bill po chvilce s \u00falevou. Byla by to u\u017e vylo\u017een\u011b sm\u016fla, kdyby i tahle mo\u017enost selhala\u2026 ale na\u0161t\u011bst\u00ed se to nestalo.<\/div>\n
Niky za\u010dala pomalu diktovat dlouh\u00e9 \u010d\u00edslo z krabice a byla \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee nezklamala. Snad ji zrovna tahle mr\u0148av\u00e1 \u010d\u00edsl\u00ed\u010dka odtud vysvobod\u00ed a zachr\u00e1n\u00ed j\u00ed p\u0159ed dlouhou a krutou smrt\u00ed\u2026 musela v\u011b\u0159it a to se j\u00ed te\u010f bezezbytku da\u0159ilo. „Je\u0161t\u011b zna\u010dku, a jestli je tam n\u011bco o v\u00fdrobci<\/em>,“ po\u017e\u00e1dal ji Bill o detaily, kter\u00e9 nutn\u011b pot\u0159ebovali, aby mohli vyp\u00e1trat obchod, kde Viv p\u0159\u00edstroj koupila. Ochotn\u011b mu v\u0161echno z krabice p\u0159e\u010detla a oddychla si, \u017ee to bez probl\u00e9m\u016f na\u0161la.<\/div>\n
„D\u00edky, jsi zlat\u00e1,“<\/em> dostala nad\u0161enou pochvalu od Billa, kter\u00fd se ale hned na to za\u010dal pomalu lou\u010dit. „Mus\u00edme za\u010d\u00edt makat na tom, jak se dostat p\u0159es \u010d\u00edslo a\u017e k obchodu, kde ho ta tvoje Vivian koupila. Zkus usnout, a neboj, a\u017e se n\u011bco dozv\u00edme, tak se ti zase ozvu\u2026 dr\u017e se, Niky, jo? Bu\u010f state\u010dn\u00e1\u2026 ur\u010dit\u011b t\u011b najdeme a za p\u00e1r dn\u00ed bude\u0161 doma u rodi\u010d\u016f,“<\/em> sna\u017eil se j\u00ed Bill je\u0161t\u011b dodat odvahu. Pot\u0159eboval ji dodat i s\u00e1m sob\u011b. I kdy\u017e jej\u00edmu otci na sch\u016fzce sl\u00edbil, \u017ee mu zavol\u00e1, a\u017e bude v\u011bd\u011bt n\u011bco v\u00edc, dodnes k tomu nena\u0161el odvahu. B\u00e1l se mu \u0159\u00edct, \u017ee s Niky sice nav\u00e1zal kontakt, ale \u017ee zat\u00edm nezn\u00e1 zp\u016fsob, jak ji dostat dom\u016f\u2026 rad\u0161i mu necht\u011bl d\u00e1vat nad\u011bji, dokud si nebyl jist\u00fd, \u017ee jeho mise bude \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1. Jestli se tohle povede, tak r\u00e1d vyto\u010d\u00ed jeho \u010d\u00edslo a ozn\u00e1m\u00edm mu radostnou novinu\u2026 nemohl se do\u010dkat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak jo, Billy, d\u011bkuju, jste s Tomem \u00fa\u017easn\u00ed,“<\/em> odpov\u011bd\u011bla Niky s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Sice zase z\u016fstane sama, ale ch\u00e1pala, \u017ee se te\u010f nesm\u00ed p\u0159ep\u00ednat, aby j\u00ed brzo nedo\u0161ly s\u00edly na telepatick\u00e1 spojen\u00ed s Billem\u2026 u\u017e te\u010f c\u00edtila \u00fanavu a nerada by p\u0159i\u0161la o to jedin\u00e9, co j\u00ed je\u0161t\u011b zb\u00fdvalo, a k \u010demu se up\u00ednala\u2026 o Billa.<\/div>\n
Na druh\u00e9m konci spojen\u00ed u\u017e bylo ticho, \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed my\u0161lenka nep\u0159ich\u00e1zela, tak zastr\u010dila discman a slo\u017eenou krabici zase zp\u011bt pod pol\u0161t\u00e1\u0159, kdyby n\u00e1hodou, aby je nikdo nevid\u011bl. Netu\u0161ila, jestli jej\u00ed v\u011bznitel\u00e9 t\u0159eba jen neodjeli a nezjev\u00ed se b\u011bhem vte\u0159iny ve dve\u0159\u00edch. Musela po\u010d\u00edtat se v\u0161\u00edm a b\u00fdt opatrn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se p\u0159ikr\u00fdvala pe\u0159inou, aby se zase zavrtala zp\u011bt do sv\u00e9ho doup\u011bte, shodila na zem n\u00e1vod, kter\u00fd zapomn\u011bla vr\u00e1tit do \u00fakrytu. Pleskl o zem tak nahlas, \u017ee to s n\u00ed \u00fapln\u011b trhlo, jak se vylekala. Kdy\u017e si ale uv\u011bdomila, co to bylo, sh\u00fdbla se pro n\u011bj a s \u00falevou se ho chystala str\u010dit za ostatn\u00edmi v\u011bcmi. Ne\u017e to ud\u011blal, napadlo ji n\u00e1vod zb\u011b\u017en\u011b prolistovat, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dila o spr\u00e1vnosti sv\u00e9 teorie, \u017ee by j\u00ed byl stejn\u011b na nic… „Jasn\u011b, je to n\u011bmecky\u2026“ brumlala si pro sebe se zadostiu\u010din\u011bn\u00edm\u2026 to si mohla myslet\u2026 Pak si ale v\u0161imla, \u017ee po prav\u00e9 stran\u011b jsou pravideln\u011b pod sebou mal\u00e9 \u010dern\u00e9 obd\u00e9ln\u00ed\u010dky, na kter\u00fdch jsou b\u00edl\u00fdmi tiskac\u00edmi p\u00edsmeny zkratky v\u0161ech \u0159e\u010d\u00ed, kter\u00fdmi je n\u00e1vod naps\u00e1n. \u00dadivem se j\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di, kdy\u017e jako \u00fapln\u011b posledn\u00ed pod n\u00e1pisem HUN, spat\u0159ila dv\u011b z\u00e1zra\u010dn\u00e1 p\u00edsmenka CZ. \u00dasta se j\u00ed bezd\u011b\u010dn\u011b rozt\u00e1hla do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, bylo j\u00ed, jako by se najednou potkala s nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dkou\u2026 okam\u017eit\u011b nalistovala posledn\u00ed strany bro\u017eurky a skoro j\u00ed vyhrkly slzy do o\u010d\u00ed, kdy\u017e vid\u011bla svou rodnou \u010de\u0161tinu. Nikdy j\u00ed nep\u0159ipadalo nic tak kr\u00e1sn\u00e9, jako tenhle p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd technick\u00fd popis ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u0159ehr\u00e1va\u010de.<\/div>\n
<\/div>\n
Oto\u010dila se spokojen\u011b na b\u0159icho, pe\u010dliv\u011b se p\u0159ikryla, pol\u0161t\u00e1\u0159 si nahrnula pod bradu, ruce pod n\u00edm podsunula, aby se st\u00e1le zah\u0159\u00edvaly a p\u0159idr\u017eovala si n\u00e1vod p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem. Rozhodla se, \u017ee si bude \u010d\u00edst… musela vyu\u017e\u00edt toho, \u017ee se m\u016f\u017ee chvilku soust\u0159edit na n\u011bco jin\u00e9ho, tohle j\u00ed ur\u010dit\u011b bude bavit a na chv\u00edli zapomene, pro\u010d tu vlastn\u011b je. Sice moc nevn\u00edmala, co se tam p\u00ed\u0161e, ale u\u017e kdy\u017e vid\u011bla h\u00e1\u010dky nad p\u00edsmenky, bylo j\u00ed n\u00e1dhern\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u2026 a m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt,“ podal Bill v\u00edt\u011bzn\u011b l\u00edstek s \u010d\u00edslem a zna\u010dkou discmana sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Byl r\u00e1d, \u017ee to nakonec Niky zvl\u00e1dla, pomalu za\u010d\u00ednal propadat beznad\u011bji, kdy\u017e mu odpov\u011bd\u011bla, \u017ee tam nic takov\u00e9ho nen\u00ed\u2026 Ur\u010dit\u011b bylo n\u011bkde uvnit\u0159 nebo pod baterkami, ale Niky ho u\u017e d\u00edky krabici hledat nemusela. Na chvilku ho i napadlo, \u017ee snad jej\u00ed \u00fanosci byli tak proz\u00edrav\u00ed a to \u010d\u00edslo z p\u0159\u00edstroje odstranili, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se jeho obavy nenaplnily. Oni p\u0159ece nemohli ani ve snu tu\u0161it, \u017ee m\u00e1 Niky n\u011bjak\u00e9 telepatick\u00e9 nad\u00e1n\u00ed, a \u017ee si m\u016f\u017ee s jeho pomoc\u00ed p\u0159ivolat z\u00e1chranu. V\u017edy\u0165 to netu\u0161ila ani ona sama\u2026 Tahle \u0161\u00edlen\u00e1 teorie by nejsp\u00ed\u0161 nenapadla nikoho\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Kde za\u010dneme,“ nadhodil, kdy\u017e Tom ml\u010del a studoval jeho \u0161krabopis.<\/div>\n
„Sony\u2026 docela zn\u00e1m\u00e1 zna\u010dka, ne?“ usm\u00e1l se spokojen\u011b star\u0161\u00ed z bratr\u016f a byl r\u00e1d, \u017ee Niky nedostala n\u011bjak\u00fd nezn\u00e1m\u00fd \u010d\u00ednsk\u00fd \u0161unt. To by bylo asi hor\u0161\u00ed\u2026 d\u011bsil se toho celou dobu, co si kousal nehty nervozitou, ne\u017e to Bill s Niky vy\u0159\u00eddil. Sledoval jeho rozt\u0159esenou ruku, kdy\u017e zapisoval jednotliv\u00e1 \u010d\u00edsla. Tom je polohlasem od\u0159\u00edk\u00e1val, kdy\u017e do nich Bill p\u00edchal tu\u017ekou, jak si je s Niky je\u0161t\u011b jednou kontrolovali, aby se ani jedno nezatoulalo\u2026 a ve chv\u00edli, kdy vid\u011bl ps\u00e1t bratrov\u00fdm rukopisem velk\u00e9 S a po n\u011bm O, \u00falevn\u011b vydechl. Te\u010f u\u017e se jen kochal t\u00edm kr\u00e1sn\u00fdm n\u00e1pisem, kter\u00fd pro n\u011b p\u0159edstavoval uleh\u010denou situaci. Sony byla zn\u00e1m\u00e1 firma, musela m\u00edt perfektn\u00ed syst\u00e9m sledov\u00e1n\u00ed sv\u00fdch v\u00fdrobk\u016f, o tom nepochyboval. Japonci byli v\u017edycky pe\u010dliv\u00ed a p\u0159esn\u00ed. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ho ale vytrhl jeho bratr, kdy\u017e se zklam\u00e1n\u00edm v hlase pronesl: „No jo, ale kdo ti co \u0159ekne v osm ve\u010der\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si jako prvn\u00ed uv\u011bdomil, \u017ee budou muset nejsp\u00ed\u0161 po\u010dkat a\u017e do r\u00e1na, ne\u017e se dok\u00e1\u017eou dostat k n\u011bkomu zodpov\u011bdn\u00e9mu, kdo by jim byl schopen poradit a spr\u00e1vn\u011b je nasm\u011brovat. Pochyboval, \u017ee by zrovna v t\u00e9hle firm\u011b n\u011bkdo provozoval no\u010dn\u00ed linku pro zv\u011bdav\u00e9 z\u00e1kazn\u00edky\u2026 bylo t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e9, \u017ee ne.<\/div>\n
„No jo\u2026“ vykulil o\u010di Tom. Tohle mu taky nedo\u0161lo\u2026 „Sakra, do h\u00e1je\u2026 nechci bejt sprostej, ale tohle je k vzteku,“ roz\u010d\u00edlil se. „Jak m\u00e1 \u010dlov\u011bk zachra\u0148ovat unesen\u00fd holky, kdy\u017e mu n\u011bkdo neust\u00e1le h\u00e1z\u00ed klacky pod nohy\u2026“ st\u011b\u017eoval si ubl\u00ed\u017een\u011b na nespravedlivost sv\u011bta, div nehrozil p\u011bst\u00ed sm\u011brem nahoru jeho stvo\u0159iteli\u2026 geni\u00e1ln\u00ed my\u0161lenka Toma Kaulitze nakonec ztroskot\u00e1 na pracovn\u00ed dob\u011b \u00fa\u0159edn\u00edk\u016f firmy Sony. To bylo opravdu k vzteku.<\/div>\n
Alespo\u0148 tedy zapnul Bill\u016fv notebook, aby na\u0161el adresu pobo\u010dky, kter\u00e1 je jim nejbl\u00ed\u017e. M\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed\u2026 p\u0159\u00edmo v Hamburku jedna pobo\u010dka byla a na jej\u00edch str\u00e1nk\u00e1ch ur\u010dit\u011b najdou i podrobnosti o tom, v kolik hodin za\u010d\u00ednaj\u00ed pracovat\u2026 alespo\u0148 v to doufal. Kdyby to ne\u0161lo, byl Tom rozhodnut\u00fd vyu\u017e\u00edt op\u011bt Davidov\u00fdch kontakt\u016f, ale dokud nemusel, cht\u011bl se tomu prozat\u00edm vyhnout.<\/div>\n
„Hmmm\u2026 tak za\u010d\u00ednaj v dev\u011bt,“ informoval svoje dvoj\u010de o pracovn\u00ed dob\u011b firmy. Doufal, \u017ee tam bude n\u011bjak\u00e1 mlad\u00e1 holka, co se nech\u00e1 zblbnout jeho sv\u00e1div\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd u\u017e m\u011bl za ta l\u00e9ta perfektn\u011b nacvi\u010den\u00fd. Doufal, \u017ee mu Bill pom\u016f\u017ee sv\u00fdmi schopnostmi, ale jak to ud\u011blat, to budou muset vymyslet a\u017e p\u0159\u00edmo na m\u00edst\u011b. V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b se budou muset maskovat, proto\u017ee ochranku si s sebou vz\u00edt v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nemohou.<\/div>\n
„Tak p\u016fjdeme chrn\u011bt?“ vytrhl Toma z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Bill, aby si ov\u011b\u0159il, jestli v\u011bc spr\u00e1vn\u011b pochopil. Po dne\u0161n\u00edm n\u00e1ro\u010dn\u00e9m dni byl utahan\u00fd a u\u017e se t\u011b\u0161il, a\u017e svoje zmo\u017een\u00e9 t\u011blo slo\u017e\u00ed na postel.<\/div>\n
„Asi n\u00e1m nic jin\u00fdho nezbyde\u2026“ odv\u011btil Tom, kdy\u017e b\u011bhem chvilky na\u0161el, co pot\u0159eboval a zaklapl notebook. „Jsem utahanej jako k\u016f\u0148,“ dodal a z\u00edvl na plnou pusu. Chvilku po n\u011bm z\u00edvl i Bill a oba se tomu rozesm\u00e1li. Tohle fungovalo spolehliv\u011b\u2026<\/div>\n
„Nakazil jsi m\u011b,“ post\u011b\u017eoval si Bill, kdy\u017e u\u017e z\u00edval asi pop\u00e1t\u00e9 a z o\u010d\u00ed mu tekly \u010dern\u00e9 slzy.<\/div>\n
„J\u00e1 za to nem\u016f\u017eu, taky z\u00edv\u00e1m,“ odporoval mu Tom z legrace. „Hele, ale t\u0159eba by to zastavilo l\u00edb\u00e1n\u00ed, co ty na to?“ l\u00e1kal k sob\u011b bratra, aby si je\u0161t\u011b chvilku u\u017eil. Cht\u011bl se mazlit, c\u00edtit Billovu l\u00e1sku, kter\u00e1 ho nab\u00edjela a d\u00e1vala mu pocit bezpe\u010d\u00ed, ale proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu bratr chyst\u00e1 ut\u00e9ct rychle do sprchy, musel na to j\u00edt malinkatou lst\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ pochybova\u010dn\u011b uva\u017eoval Bill nad jeho n\u00e1vrhem. V tu chv\u00edli mu v\u016fbec nedocvaklo, \u017ee si z n\u011bj Tom zase utahuje, ostatn\u011b jako v\u017edycky. „Tak to zkus\u00edme,“ rozhodl se a \u0161oupl se k bratrovi co nejbl\u00ed\u017e. U\u017e u\u017e se jejich rty bl\u00ed\u017eily k sob\u011b, kdy\u017e mu v hlav\u011b zadun\u011bl \u0161\u00edlen\u00fd v\u00fdk\u0159ik: „Bille!!!“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Trhnul sebou tak, \u017ee Toma kousl sv\u00fdmi p\u0159edn\u00edmi zoubky do rtu tak ne\u0161\u0165astn\u011b, \u017ee se mu na nich vz\u00e1p\u011bt\u00ed objevila kapka krve.<\/div>\n
„Ja\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f,“ za\u00fap\u011bl Tom a chytil si bolavou pusu. „Co d\u011bl\u00e1\u0161, ty pako,“ vy\u010d\u00edtal sv\u00e9mu dvoj\u010deti zoufale, ale kdy\u017e vid\u011bl jeho vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji, zmlkl.<\/div>\n
„Niky\u2026 n\u011bco chce, j\u00e1 se stra\u0161n\u011b lekl, promi\u0148\u2026“ omlouval se Bill se zkrou\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem. „Vydr\u017e,“ vydal rozkaz a odd\u00e1lil se od Toma.
„Co je, Niky? Stalo se n\u011bco? Vr\u00e1tili se?“<\/em> zmaten\u011b se vypt\u00e1val. Nedovedl si p\u0159edstavit, co ji p\u0159im\u011blo takhle na n\u011bj zak\u0159i\u010det. To u\u017e ov\u0161em z druh\u00e9 strany p\u0159il\u00edtl vodop\u00e1d slov, kter\u00e1 sotva sta\u010dil sledovat\u2026<\/div>\n
„Bille, m\u00e1m tu nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed zpr\u00e1vu na sv\u011bt\u011b!“<\/em> byla prvn\u00ed nad\u0161en\u00e1 my\u0161lenka, kterou p\u0159ijal. „Bille!!! J\u00e1 v\u00edm, kde jsem!!!“<\/em> k\u0159i\u010dela Niky \u0161\u0165astn\u011b. Bill jen otev\u0159el \u00fadivem \u00fasta a nebyl schopen ni\u010deho, ani jak\u00e9koliv smyslupln\u00e9 my\u0161lenky, kterou by na tuhle \u00fa\u017easnou zpr\u00e1vu mohl reagovat. Ale Niky to v\u016fbec nevyvedlo z m\u00edry, byla tak nad\u0161en\u00e1, \u017ee hned spustila dal\u0161\u00ed vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. „V\u00ed\u0161, jak jsem ti \u0159\u00edkala, \u017ee m\u00e1m ten n\u00e1vod?“<\/em> chrlila na n\u011bj rychle. „Tak ona v n\u011bm byla \u010d\u00e1st \u010desky, tak jsem si to \u010detla, a kdy\u017e jsem se dostala na konec, tak v\u00ed\u0161, co tam bylo?“<\/em> nadechla se zhluboka a v\u00edt\u011bzn\u011b poslala triumf sv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed: „Potvrzenej z\u00e1ru\u010d\u00e1k!“<\/em><\/div>\n
Na druh\u00e9 stran\u011b bylo chvilinku ticho, a pak se ozvalo jen Billovo ohromen\u00e9:<\/div>\n
„Ty kec\u00e1\u0161\u2026 to nem\u016f\u017ee bejt pravda\u2026 \u017ee si d\u011bl\u00e1\u0161 srandu, \u017ee jo?“<\/em> Pevn\u011b stiskl Tomovu ruku na znamen\u00ed, \u017ee se d\u011bje n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho a \u010dekal, a\u017e mu Niky s l\u00edtost\u00ed v hlase ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee si to v\u0161echno vymyslela. B\u011bhem t\u00e9 nap\u00ednav\u00e9 chvilky m\u011bl dojem, \u017ee mu vyl\u00edtne bu\u0161\u00edc\u00ed srdce z hrudi, ale nic takov\u00e9ho se na\u0161t\u011bst\u00ed nestalo.<\/div>\n
„Nekec\u00e1m, fakt ne\u2026<\/em> Je tam raz\u00edtko obchodu a hlavn\u011b\u2026 adresa,“<\/em> vydechla Niky \u0161\u0165astn\u011b a o\u010dek\u00e1vala nad\u0161en\u00ed i z druh\u00e9 strany.<\/div>\n
„Panebo\u017ee, to je \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 tak mi to honem p\u0159e\u010dti nebo se tady zbl\u00e1zn\u00edm,“<\/em> ulevilo se Billovi. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b mu tak \u00fapln\u011b nedoch\u00e1zelo, jak d\u016fle\u017eit\u00e1 je tahle zpr\u00e1va.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak se p\u0159iprav\u2026 je toooo\u2026 Moringen,“<\/em> vyslala v\u00edt\u011bzn\u011b my\u0161lenkou jm\u00e9no m\u011bste\u010dka. Nev\u011bd\u011bla, jestli je p\u0159\u00edmo v n\u011bm nebo n\u011bkde v okol\u00ed, ale to j\u00ed v tu chv\u00edli bylo \u00fapln\u011b jedno\u2026<\/div>\n
„Niky, ty jsi perfektn\u00ed\u2026 nejlep\u0161\u00ed a nejchyt\u0159ej\u0161\u00ed unesen\u00e1 blond\u00fdna na sv\u011bt\u011b,“<\/em> poslal j\u00ed Bill vd\u011b\u010dnou my\u0161lenku a ani ho nenapadlo, \u017ee by to mohlo vyzn\u00edt blb\u011b. „\u0158eknu to hned Tomovi, aby m\u011bl radost, pak mi nadiktuje\u0161 celou adresu, jo?“<\/em> nad\u0161en\u011b j\u00ed pos\u00edlal zpr\u00e1vu a samou radost\u00ed Toma pol\u00edbil na opuchl\u00e9 rty.<\/div>\n
„Jau, co blbne\u0161, p\u0159ed chv\u00edli jsi m\u011b kousnul, to ti nesta\u010d\u00ed?“ vy\u010d\u00edtal mu Tom, ale bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to nebylo jen tak. N\u011bco se d\u011blo a on u\u017e byl cel\u00fd nedo\u010dkav\u00fd, a\u017e se to dozv\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1me to, Tomi\u2026 Niky je v Moringenu,“ vypadlo z Billa \u0161\u0165astn\u011b. Hled\u011bl do vykulen\u00fdch o\u010d\u00ed sv\u00e9ho bratra a pokra\u010doval: „Na\u0161la v n\u00e1vodu z\u00e1ru\u010d\u00e1k i s raz\u00edtkem prodejny. Ta jej\u00ed Viv by si zaslou\u017eila prvn\u00ed n\u00e1pravnou skupinu a n\u00e1v\u0161t\u011bvy nav\u00edc, a\u017e ji zav\u0159ou do lochu\u2026 tohle je to nejlep\u0161\u00ed, co pro n\u00e1s mohla ud\u011blat,“ drmolil Bill \u0161\u0165astn\u011b Tomovi p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 se pomalu taky za\u010d\u00ednala podobat m\u011bs\u00ed\u010dku na hnoji.<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ vyjekl Tom, „ta holka je poklad,“ objal bratra kolem ramen a povalil ho na postel. „A ty jsi taky poklad\u2026 m\u016fj poklad\u2026 miluju t\u011b, ty m\u016fj malej kousavej br\u00e1\u0161ko,“ samou radost\u00ed ho drtil pod sebou a sna\u017eil se sv\u00fdmi pokousan\u00fdmi rty ol\u00edbat Bill\u016fv obli\u010dej. „To je par\u00e1da,“ j\u00e1sal Tom, i kdy\u017e ho Bill ze sebe shodil, aby si honem zapsal jm\u00e9no m\u011bsta, ne\u017e ho zapomene\u2026 nikdy ten n\u00e1zev nesly\u0161el, budou ho muset naj\u00edt na map\u011b, ale to u\u017e je to nejmen\u0161\u00ed\u2026 rychle se mus\u00ed spojit s Niky, aby mu nadiktovala celou adresu. V t\u00e9hle prodejn\u011b za\u010dnou\u2026 a to hned z\u00edtra\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Niky le\u017eela zachumlan\u00e1 v posteli, chv\u00edlemi spala, chv\u00edlemi bd\u011bla a hlavou se j\u00ed honily jen sam\u00e9 pesimistick\u00e9 my\u0161lenky. Kdy\u017e byla vzh\u016fru, sna\u017eila se vle\u017ee na b\u0159i\u0161e hypnotizovat dve\u0159e, nap\u00ednala u\u0161i, jestli neusly\u0161\u00ed sebemen\u0161\u00ed n\u00e1znak zvuku\u2026 nejsp\u00ed\u0161 by byla \u0161\u0165astn\u00e1, i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-15927","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15927","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15927"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15927\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15927"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15927"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15927"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}