{"id":15988,"date":"2008-11-18T14:30:00","date_gmt":"2008-11-18T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15952"},"modified":"2008-11-18T14:30:00","modified_gmt":"2008-11-18T13:30:00","slug":"chaos-v-dusi-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/18\/chaos-v-dusi-6\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 6."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Uk\u00e1zalo se, \u017ee Tom m\u011bl nakonec pravdu. Dne\u0161n\u00ed koncert se skute\u010dn\u011b vyda\u0159il. Hala byla pln\u00e1 a publikum se mnou komunikovalo v\u00edce ne\u017e uk\u00e1zkov\u011b. Zp\u00edvali se mnou snad v\u0161echny p\u00edsni\u010dky a j\u00e1 jsem ani nemohl koukat po \u017eiv\u00e9m mrtv\u00e9m p\u0159\u00edzraku, kter\u00fd m\u011b po\u0159\u00e1d pron\u00e1sledoval. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem po celou dobu vystoupen\u00ed nerv\u00f3zn\u00edm pohledem prop\u00e1tr\u00e1val prvn\u00ed \u0159ady a asi jsem sv\u00fdm nejist\u00fdm kuku\u010dem p\u00e1r d\u00edvek vyd\u011bsil. Bylo vid\u011bt, jak se strachuj\u00ed, co se mnou je. Neomdlel jsem v\u0161ak a setrval v z\u00e1\u0159i reflektor\u016f a\u017e do sam\u00e9ho konce, jen\u017e te\u010f nab\u00edral na obr\u00e1tk\u00e1ch. Po v\u0161ech mo\u017en\u00fdch p\u0159\u00eddavc\u00edch jsme hr\u00e1li posledn\u00ed p\u00edsni\u010dku. V\u0161ichni se sm\u00e1li, proto\u017ee se jim l\u00edbila, zp\u00edvali se mnou a z\u00e1rove\u0148 n\u011bkte\u0159\u00ed bre\u010deli, jeliko\u017e v\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e zb\u00fdv\u00e1 jen p\u00e1r akord\u016f a koncert skon\u010d\u00ed\u2026<\/div>\n
„Ich bin daaaaaa,<\/div>\n
Ich bin da, wenn du willst,<\/div>\n
Ich bin daaaaaa,<\/div>\n
Ganz egal, wo du bist,<\/div>\n
Ich bin daaaaaa, schau in dich rein,<\/div>\n
Dann siehst du mich,<\/div>\n
Ich bin daaaaaa,<\/div>\n
Wenn du nach mir greifst, dann halt ich dich\u2026“<\/div>\n
\n
Dal jsem do t\u00e9hle p\u00edsni\u010dky v\u0161echno. Ve vy\u0161\u0161\u00edch t\u00f3nin\u00e1ch jsem musel p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di, jak jsem zp\u011bv pro\u017e\u00edval. Ale to se neprojevilo jako moc dobr\u00fd n\u00e1pad. V\u017edy, kdy\u017e jsem o\u010di p\u0159imhou\u0159il, spat\u0159il jsem p\u0159ed sebou Tom\u016fv obli\u010dej\u2026 jeho rty, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed\u2026 a o to up\u0159\u00edmn\u011bji se mi text t\u00e9hle p\u00edsn\u011b linul z krku.<\/div>\n
„\u2026 an deiner Seite,<\/div>\n
nur eine Weile,<\/div>\n
du bist nicht alleine.“<\/div>\n
Hala explodovala ohlu\u0161uj\u00edc\u00edm aplausem. V\u0161ichni tleskali, k\u0159i\u010deli a hv\u00edzdali, zat\u00edmco my jsme se \u0161\u0165astn\u011b uklonili, s \u00fasm\u011bvem jim zam\u00e1vali a jeden po druh\u00e9m opustili podium.<\/div>\n
„Teda kluci,“ v\u00edtal n\u00e1s David v backstage. „Tenhle koncert nem\u011bl chybu\u2026 Vypadal sice jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd, ale jak jsi, Bille, zp\u00edval An deiner Seite, tak to bylo prost\u011b \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 dokonal\u00fd\u2026“<\/div>\n
Obda\u0159il jsem ho \u00fasm\u011bvem a v\u0161iml si, jak se mu rozz\u00e1\u0159ily o\u010di.<\/div>\n
„To jo,“ p\u0159idal se Gustav. „Zp\u00edval jsi to jinak\u2026 tak jako\u017ee proc\u00edt\u011bn\u011bji, ne\u017e kdy jindy. Ani ne tak celou tu p\u00edsni\u010dku, jako posledn\u00ed refr\u00e9n a konec.“<\/div>\n
Lehce jsem z\u010dervenal. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdy\u017e mou mysl ovl\u00e1dal Tom\u016fv obr\u00e1zek, tak \u017ee zp\u00edv\u00e1m o n\u011bco up\u0159\u00edmn\u011bji, nebo\u0165 jsem to jaksi podv\u011bdom\u011b zp\u00edval jen a pouze jemu. Ale \u017ee to bude a\u017e tak moc zn\u00e1t?<\/div>\n
„No tak, na co jsi u toho myslel?“ zaculil se na m\u011b David.<\/div>\n
V\u0161iml jsem si, jak se Georg a Gustav nen\u00e1padn\u011b p\u0159ito\u010dili bl\u00ed\u017e ke mn\u011b, a za jejich z\u00e1dy jsem vid\u011bl Tom\u016fv obli\u010dej. Zv\u011bdav\u011b na m\u011b koukal, a jeho o\u010di m\u011bly neproniknuteln\u00fd a tajupln\u00fd v\u00fdraz\u2026 Ne, sakra! Nemysli na ty<\/em> jeho o\u010di, ty osle!<\/em> ok\u0159ikl jsem se v duchu.<\/div>\n
„No?“ povzbuzoval m\u011b David.<\/div>\n
„No, abych byl opravdu up\u0159\u00edmn\u00fd,“ za\u010dal jsem rozv\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
Neuniklo mi, jak sebou Tom p\u0159i t\u011bchto slovech lehce trhl.<\/div>\n
„\u2026 tak jsem myslel zrovna na to, \u017ee u\u017e je posledn\u00ed p\u00edsni\u010dka, \u017ee u\u017e zb\u00fdv\u00e1 jen p\u00e1r vte\u0159in\u2026 a j\u00e1 u toho neomdlel.“<\/div>\n
Georg vyprskl sm\u00edchy.<\/div>\n
„To jsme si mohli myslet! Tak ono to vypad\u00e1, jako bys myslel na n\u011bjakou holku, a ty t\u00edm m\u00edsto toho oslavuje\u0161 neomdlen\u00ed\u2026“<\/div>\n
St\u00e1le se chv\u011bj\u00edc sm\u00edchy, ode\u0161el do lednice pro colu a Gustav mu \u0161el v pat\u00e1ch. Na chv\u00edli jsme v m\u00edstnosti z\u016fstali jen j\u00e1, Tom a David. Vym\u011bnili jsme si s Tomem pohled. Bylo vid\u011bt, \u017ee do posledn\u00ed vte\u0159iny netu\u0161il, co odpov\u00edm. A j\u00e1 se zase s radost\u00ed vp\u00edjel do t\u011bch jeho sametov\u011b hn\u011bd\u00fdch hlubin\u2026 Ne! Idiote! P\u0159esta\u0148 s t\u00edm!<\/em> zaklel jsem v duchu, ale ono to ne\u0161lo. Ty jeho o\u010di byly tak fascinuj\u00edc\u00ed\u2026<\/div>\n
„Bille?“ ozval se David.<\/div>\n
S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil jsem odtrhl pohled od Toma, a snad jsem byl v tuhle chv\u00edli Davidovi i vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee m\u011b p\u0159im\u011bl odvr\u00e1tit od bratra zrak.<\/div>\n
„No?“<\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych si s tebou o n\u011b\u010dem promluvit,“ \u0159ekl, ale n\u011bjak se p\u0159itom na m\u011b ned\u00edval a s velik\u00fdm z\u00e1jmem zkoumal zap\u00edn\u00e1n\u00ed sv\u00fdch hodinek.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m,“ pokr\u010dil jsem rameny. „O co jde?“
„Ale tady ne,“ zavrt\u011bl hlavou David. „Mus\u00edm s tebou mluvit o samot\u011b\u2026 Mohl bych se kdy\u017etak, a\u017e p\u0159ijedeme na hotel, stavit k tob\u011b do pokoje?“
„No\u2026“ zrozpa\u010dit\u011bl jsem. „Beze v\u0161eho, nen\u00ed probl\u00e9m.“
„Bezva,“ usm\u00e1l se pla\u0161e a opustil m\u00edstnost.<\/div>\n
S nadzdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm jsem se obr\u00e1til na Toma.<\/div>\n
„Co to bylo?“ zeptal jsem se ho. „Ch\u00e1pal jsi to? O \u010dem chce se mnou mluvit, kdy\u017e to nem\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159ed v\u00e1mi? V\u017edy\u0165 jedin\u00e9, co s n\u00e1mi \u0159e\u0161\u00ed, jsou p\u0159ece koncerty, kter\u00e9 se t\u00fdkaj\u00ed n\u00e1s v\u0161ech!“
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl s pokr\u010den\u00edm ramen Tom a bylo vid\u011bt, jak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. „V\u00e1\u017en\u011b netu\u0161\u00edm, o \u010dem s tebou chce mluvit\u2026“<\/div>\n
Zachmu\u0159il jsem se.<\/div>\n
„P\u0159ijde mi posledn\u00ed dobou n\u011bjak\u00fd divn\u00fd. Ka\u017edou chv\u00edli na m\u011b kouk\u00e1 jinak, ne\u017e norm\u00e1ln\u011b, nebo se na m\u011b \u0161kleb\u00ed\u2026“
„Nev\u00edm,“ zakroutil hlavou br\u00e1cha. „Tak t\u0159eba ti chce d\u00e1t k\u00e1z\u00e1n\u00ed za to tvoje v\u011b\u010dn\u00e9 zasp\u00e1v\u00e1n\u00ed a nechce z tebe d\u011blat vola p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00e1mi\u2026 Ale vlastn\u011b se ani nemus\u00ed sna\u017eit, proto\u017ee to my u\u017e p\u0159ece d\u00e1vno v\u00edme\u2026“
Chv\u00edli trvalo, ne\u017e mi do\u0161lo, co t\u00edm Tom vlastn\u011b myslel.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ p\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di. „Zopakuj to!“
„No j\u00e1 nic opakovat nemus\u00edm, sly\u0161el jsi to dob\u0159e a spr\u00e1vn\u011b,“ culil se Tom, a p\u0159itom lehce couval.<\/div>\n
„Ty zmetku,“ sykl jsem. „To si vypije\u0161!“<\/div>\n
S \u00fa\u0161klebkem jsem popadl p\u00e1lku od pince, a vrhl se na br\u00e1chu, on to v\u0161ak vytu\u0161il a vzal nohy na ramena do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Vlet\u011bl jsem tam za n\u00edm. M\u00e1lem jsem srazil Georga, kter\u00fd na n\u00e1s p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral, jak se po pokoji hon\u00edme jako Tom a Jerry, nech\u00e1vaj\u00edce p\u0159itom za sebou celkem slu\u0161nou spou\u0161\u0165.<\/div>\n
„Jen po\u010dkej, ty parchante!“ k\u0159i\u010del jsem na n\u011bj. „J\u00e1 ti d\u00e1m, \u017ee p\u0159ed v\u00e1mi David nemus\u00ed \u0159\u00edkat, \u017ee jsem v\u016fl!“<\/div>\n
L\u00edtali jsme dokole\u010dka po obou dvou pokoj\u00edch, p\u0159i\u010dem\u017e m\u00edsta, kudy jsme prolet\u011bli, zna\u010dil bordel hodn\u00fd urag\u00e1nu. Nakonec Tom zakopl o pr\u00e1h a nat\u00e1hl se jak dlouh\u00fd, tak \u0161irok\u00fd na podlahu. Vyu\u017eil jsem p\u0159\u00edle\u017eitosti a sko\u010dil na n\u011bj, a\u017e heknul, a za\u010dal ho \u0159ezat – samoz\u0159ejm\u011b \u017ee opatrn\u011b – p\u00e1lkou p\u0159es z\u00e1da a hlavu. Sv\u00edjel se pode mnou a k\u0159i\u010del, jak moc ho to bol\u00ed, p\u0159itom se ale sm\u00e1l jako slun\u00ed\u010dko\u2026<\/div>\n
G\u00e9\u010dka rad\u0161i opustili pokoj s t\u00edm, \u017ee na n\u00e1s po\u010dkaj\u00ed v aut\u011b, \u017ee pr\u00fd jsme hor\u0161\u00ed ne\u017e mal\u00e9 d\u011bti a a\u017e se vyblbneme, tak m\u00e1me d\u00e1t v\u011bd\u011bt. Chv\u00edli jsme za nimi nech\u00e1pav\u011b koukali, a kdy\u017e zmizeli, tak jsem op\u011bt pokra\u010doval ve v\u00fdchovn\u00e9 lekci, kterou jsem sv\u00e9mu brat\u0159\u00ed\u010dkovi u\u0161t\u011bd\u0159oval.<\/div>\n
Zjistil jsem ale, \u017ee moje pohyby jsou jaksi pomalej\u0161\u00ed a jemn\u011bj\u0161\u00ed. Tom se mezit\u00edm oto\u010dil na z\u00e1da a mrkal na m\u011b t\u011bmi sv\u00fdmi kukadly. \u0160kubl jsem hlavou. Br\u00e1cha p\u0159esta\u0148! P\u0159esta\u0148 mi tohle d\u011blat!<\/em> V tu chv\u00edli se ale jeho ruce sev\u0159ely kolem m\u00e9ho krku, p\u0159it\u00e1hly si m\u011b k sob\u011b\u2026 a j\u00e1 op\u011bt c\u00edtil jeho sametov\u00e9 rty. Znovu mnou projel ten n\u00e1dhern\u00fd pocit. U\u017e jsem sv\u00e9 rty pomalu pootev\u00edral, kdy\u017e mi v hlav\u011b blikl \u010derven\u00fd vyk\u0159i\u010dn\u00edk.<\/div>\n
A dost!<\/em> za\u0159val na m\u011b hl\u00e1sek m\u00e9ho nitra. Co to zase d\u011bl\u00e1\u0161???<\/em><\/div>\n
Co asi, l\u00edb\u00e1m toho, koho miluji\u2026
Ty neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 nukle\u00e1rn\u00ed hovado!<\/em> V\u00ed\u0161 v\u016fbec, koho l\u00edb\u00e1\u0161?<\/em><\/div>\n
No jasn\u011b, \u017ee jo! Mou l\u00e1sku!<\/div>\n
NE! Tv\u00e9ho bratra! Vzpom\u00edn\u00e1\u0161, co sis p\u0159\u00edsahal, kdy\u017e jsme<\/em> vj\u00ed\u017ed\u011bli do Amiens?<\/em><\/div>\n
No \u017ee u\u017e to nikdy nenech\u00e1m doj\u00edt takhle daleko!<\/div>\n
No? A co d\u011bl\u00e1\u0161 teda te\u010f, mi pov\u011bz! Hele nech toho a jdi od n\u011bj, nebo p\u0159ivede\u0161 do mal\u00e9ru sebe i jeho!!!<\/em><\/div>\n
A to je pravda\u2026 to je p\u0159esn\u011b to, co jsem necht\u011bl, zat\u00e1hnout n\u00e1s do pr\u016f\u0161vihu\u2026<\/div>\n
Trhl jsem hlavou a vy\u0161kubl se z jeho objet\u00ed. Slezl jsem z n\u011bj a zvedl se na nohy. Po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val le\u017eet a nech\u00e1pav\u011b na m\u011b hled\u011bl.<\/div>\n
„Bille?“
„Mus\u00edme j\u00edt, Tome. U\u017e na n\u00e1s v\u0161ichni \u010dekaj\u00ed.“<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b jsem pohl\u00e9dl do zrcadla vis\u00edc\u00edho na st\u011bn\u011b a prohr\u00e1bl si vlasy. O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji jsem v odrazu spat\u0159il za sebou br\u00e1chu.<\/div>\n
„Bille, pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ zeptal se m\u011b potichu. „N\u011bco se ti nel\u00edbilo?“
Zhluboka jsem si povzdychl a up\u0159el pohled na jeho odraz.<\/div>\n
„Ne, Tommy. Ty jsi \u00fa\u017easn\u00fd jako v\u017edycky. J\u00e1 jen, \u017ee\u2026 Prost\u011b jen nem\u00e1m n\u00e1ladu, nic v\u00edc\u2026“
Vid\u011bl jsem, jak probod\u00e1v\u00e1 m\u016fj pohled. V\u011bd\u011bl, \u017ee k n\u011bmu op\u011bt nejsem zcela up\u0159\u00edmn\u00fd a spat\u0159il jsem, jak se v jeho o\u010d\u00edch rozsv\u011bcuj\u00ed jisk\u0159i\u010dky l\u00edtosti.<\/div>\n
„Bille\u2026 pro\u010d mi posledn\u00ed dobou jenom l\u017ee\u0161? Ode dne, co jsme vyjeli na turn\u00e9, jsi jako vym\u011bn\u011bn\u00fd. D\u011bs\u00ed\u0161 se v\u0161eho a v\u0161ech kolem sebe. A nav\u00edc mi p\u0159est\u00e1v\u00e1\u0161 \u0159\u00edkat pravdu. Co ti je?“<\/div>\n
Na chvili\u010dku jsem zav\u0159el o\u010di v bolestn\u00e9 grimase. Pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1? Pro\u010d m\u011b prost\u011b nem\u016f\u017ee ignorovat a akceptovat jako Georg a Gustav? V\u00edm, \u017ee to mysl\u00ed dob\u0159e, \u017ee mi chce pomoci. Copak si ale neuv\u011bdomuje, jak m\u011b t\u011bmihle dotazy mu\u010d\u00ed? \u017de mi je pak z toho v\u0161eho je\u0161t\u011b h\u016f\u0159? \u017de za m\u00fdmi bezesn\u00fdmi nocemi v posledn\u00edch dvou t\u0159ech dnech stoj\u00ed m\u00edsto mrtvoly v\u00fd\u010ditky v\u016f\u010di n\u011bmu? Zhluboka jsem se nadechl.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m ti, \u017ee mi nic nen\u00ed! A \u017ee pokud by bylo, tak se to v\u010das doz – „
„To pr\u00e1v\u011b \u017ee nedozv\u00edm!“ vyk\u0159ikl. „Proto\u017ee zat\u00edmco j\u00e1 se ti sna\u017e\u00edm pomoct a nev\u00edm jak, tak ty mi jen sprost\u011b l\u017ee\u0161 do o\u010d\u00ed!“<\/div>\n
Tahle slova mnou projela jako z\u00e1blesk elektrick\u00e9ho proudu. Jak tohle m\u016f\u017ee \u0159\u00edct? Zamrkal jsem, abych zadr\u017eel pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Jak\u2026 jak n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Asi tak, \u017ee u\u017e mi to tvoje v\u011b\u010dn\u00e9 p\u0159etva\u0159ov\u00e1n\u00ed se leze krkem!!!“ prskl Tom a sjel m\u011b nasupen\u00fdm pohledem.<\/div>\n
To u\u017e jsem nevydr\u017eel. Z m\u00fdch o\u010d\u00ed vytryskly slzy.<\/div>\n
„Tome, a – ale j\u00e1\u2026 J\u00e1 ti to te\u010f p – prost\u011b \u0159\u00edct ne – ne – nem\u016f\u017eu\u2026 Ne – nech mi pros\u00edm \u010d-\u010das\u2026“
„\u010cas? A na co? Aby sis mohl vym\u00fd\u0161let, \u010d\u00edm m\u011b bude\u0161 oblbovat p\u0159\u00ed\u0161t\u011b? Co mi zase bude\u0161 nalh\u00e1vat bez mrknut\u00ed oka?“
„T – ty paranoidn\u00ed bl – bl – blbe\u010dku!“ za\u0159val jsem na n\u011bj, zat\u00edmco tv\u00e1\u0159e se mi leskly slzami. „Ty si v\u00e1\u017en\u011b my – mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti l – l\u017eu schv\u00e1ln\u011b? \u017de ne – ne – nem\u00e1m na pr\u00e1ci nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e t\u011b ta – ta – tahat za nos?“
„Vypad\u00e1 to tak! Kdy\u017e se mi ani nejsi schopn\u00fd d\u00edvat se p\u0159i t\u011bch tv\u00fdch kecech do o\u010d\u00ed, ty lh\u00e1\u0159i!“
„Magore!“ zakv\u00edlel jsem a vyb\u011bhl m\u00edstnosti.<\/div>\n
Hnal jsem se chodbou a pro slzy ani nevid\u011bl na cestu. Nev\u011bd\u011bl jsem, kudy to b\u011b\u017e\u00edm, nev\u011bd\u011bl jsem, kam. Jedin\u00e9, co jsem v\u011bd\u011bl s naprostou jistotou bylo to, \u017ee jsem cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m\u2026 co nejd\u00e1l od bratra\u2026<\/div>\n
Najednou jsem vrazil do n\u011b\u010deho m\u011bkk\u00e9ho. Zamrkal jsem, vzhl\u00e9dl k tomu\u2026 Byl to David, jen\u017e se tv\u00e1\u0159il nadm\u00edru p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Bille!“ vyhrkl. „Co ti je?“
„A – a – ale nic,“ zavrt\u011bl jsem hlavou a rychle si dlan\u00ed ot\u0159el o\u010di. „Jen jsem si na n\u011bco smutn\u00e9ho vzpomn\u011bl, nic v\u00edc.“
„Jsi stra\u0161n\u011b p\u0159eta\u017een\u00fd,“ poznamenal ustaran\u011b. „M\u011bl by sis odpo\u010dinout. Poj\u010f, dovedu t\u011b k autu. Georg s Gustavem u\u017e tam na v\u00e1s \u010dekaj\u00ed.“
Vn\u00edmal jsem, jak si m\u011b bedliv\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed by mi to u\u017e vadilo, te\u010f mi to ale bylo jedno. Nechal jsem ho, aby m\u011b odvedl k autu, kter\u00e9 n\u00e1s v\u0161echny m\u011blo odv\u00e9zt zp\u011bt do hotelu. Cestou skrz pr\u00e1zdnou chodbu mi n\u011bco vykl\u00e1dal, j\u00e1 ho ale absolutn\u011b nevn\u00edmal. Cht\u011bl jsem jen, aby m\u011b Tom p\u0159estal tr\u00e1pit. Aby se m\u011b u\u017e na nic neptal, aby d\u011blal, \u017ee se nic ned\u011bje a \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Nic v\u00edc jsem necht\u011bl\u2026<\/div>\n
Cestou na hotel vl\u00e1dlo v aut\u011b hrobov\u00e9 ticho. Gustav a Georg na mn\u011b vid\u011bli, jak jsem vyveden\u00fd z rovnov\u00e1hy, na nic se m\u011b v\u0161ak nevypt\u00e1vali, za co\u017e jsem jim byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Tom si \u0165ukal cosi do mobilu, ale i tak jsem c\u00edtil, \u017ee se na m\u011b co chv\u00edli zad\u00edval. A j\u00e1 up\u0159en\u011b hled\u011bl do no\u010dn\u00ed ulice, zat\u00edmco na \u0159as\u00e1ch se mi objevila drobou\u010dk\u00e1 slza. Pro\u010d prost\u011b nem\u016f\u017eu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd? Pro\u010d jsou v\u0161echny kr\u00e1sn\u00e9 okam\u017eiky m\u00e9ho \u017eivota tak kr\u00e1tk\u00e9 a n\u00e1sleduje je takov\u00fd smutek a bolest? Pro\u010d prost\u011b nem\u016f\u017eu na n\u011bkter\u00e9 v\u011bci zapomenout a \u017e\u00edt d\u00e1l bez nich? Do toho se te\u010f kv\u016fli tomu v\u0161emu poh\u00e1d\u00e1m se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou\u2026 Kdy\u017e jsme vystoupili z auta, ani jsem se s nik\u00fdm nerozlou\u010dil. Jen jsem se rozb\u011bhl ke sv\u00e9mu pokoji, kde jsem za sebou zabouchl dve\u0159e a prudce oddychoval.<\/div>\n
Co to se mnou sakra je? Je to snad trest za to, \u017ee jsem zabil toho report\u00e9ra? \u017de m\u011b, jak \u0159\u00edkal Tom i p\u0159\u00edzrak ze snu, d\u011bs\u00ed ka\u017ed\u00fd st\u00edn, je to snad kv\u016fli tomu? To proto sebou trh\u00e1m, kdykoliv m\u011b n\u011bkdo oslov\u00ed?<\/div>\n
Ml\u010dky jsem p\u0159istoupil k oknu a zamy\u0161len\u011b hled\u011bl do no\u010dn\u00ed tmy. My\u0161lenky se mi rozeb\u011bhly do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran, na\u010de\u017e se ale zvolna vr\u00e1tily ke dne\u0161n\u00edmu dopoledni. Znovu jsem si vybavoval Tomovy dotyky a jeho hork\u00e9 rty, pak jsem ale prudce zavrt\u011bl hlavou, abych z n\u00ed tyhle vzpom\u00ednky vyhnal. No tak, Bille, vzchop se\u2026 V\u00ed\u0161<\/em> p\u0159ece,<\/em> co ti br\u00e1\u0161ka \u0159\u00edk\u00e1val, kdy\u017e jsi byl mal\u00fd. \u02c7V\u0161echny starosti, i kdy\u017e se ti to te\u010f nezd\u00e1, postupn\u011b zmiz\u00ed a bude l\u00edp<\/em>\u2026 Ano, p\u0159esn\u011b tohle mi \u0159\u00edk\u00e1val, kdykoliv m\u011b n\u011bco tr\u00e1pilo a j\u00e1 m\u011bl dojem, \u017ee u\u017e to nezvl\u00e1dnu. Zhluboka jsem vzdychl a zav\u0159el vy\u010derpan\u011b o\u010di, kdy\u017e se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e\u2026
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Uk\u00e1zalo se, \u017ee Tom m\u011bl nakonec pravdu. Dne\u0161n\u00ed koncert se skute\u010dn\u011b vyda\u0159il. Hala byla pln\u00e1 a publikum se mnou komunikovalo v\u00edce ne\u017e uk\u00e1zkov\u011b. Zp\u00edvali se mnou snad v\u0161echny p\u00edsni\u010dky a j\u00e1 jsem ani nemohl koukat po \u017eiv\u00e9m mrtv\u00e9m p\u0159\u00edzraku, kter\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-15988","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15988","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=15988"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/15988\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=15988"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=15988"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=15988"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}