{"id":16011,"date":"2008-11-15T17:00:00","date_gmt":"2008-11-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15975"},"modified":"2008-11-15T17:00:00","modified_gmt":"2008-11-15T16:00:00","slug":"dar-ii-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/15\/dar-ii-26\/","title":{"rendered":"Dar II 26."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Do hajzlu!“ pr\u00e1skl Thorsten vztekle p\u011bst\u00ed do stolu. Tohle se m\u016f\u017ee st\u00e1t jen jemu\u2026 Kdy\u017e u\u017e to kone\u010dn\u011b vypadalo, \u017ee se mu za\u010dne da\u0159it, \u017ee bude m\u00edt prachy a zdrhne z tohohle pod\u011blan\u00fdho mal\u00fdho m\u011bsta, zase se v\u0161echno zhat\u00ed. Jeho o\u010di padly na mobil, le\u017e\u00edc\u00ed na stole. Na jeho zazvon\u011bn\u00ed u\u017e \u010dekal t\u00fddny jako na smilov\u00e1n\u00ed, a te\u010f se z n\u011bj z\u0159ejm\u011b stala perfektn\u00ed cesta p\u0159\u00edmo k n\u011bmu. FBI\u2026 zn\u011blo mu v hlav\u011b\u2026 jak daleko m\u016f\u017eou b\u00fdt s p\u00e1tr\u00e1n\u00edm v Evrop\u011b, parchanti\u2026 mus\u00ed doufat, \u017ee ho je\u0161t\u011b nemaj\u00ed v s\u00edti a co nejrychleji se zbavit jedin\u00e9ho d\u016fkazu, podle kter\u00e9ho by se k n\u011bmu mohli dostat. V\u0161echno s klientem se \u0159e\u0161ilo p\u0159es prost\u0159edn\u00edka po telefonu, tak\u017ee ho mus\u00ed okam\u017eit\u011b zni\u010dit. Chm\u00e1tl po mobilu a rychle se sna\u017eil dostat dovnit\u0159. Nervozitou se mu t\u0159\u00e1sly prsty, ne\u017e se mu po dlouh\u00e9 minut\u011b poda\u0159ilo odsunout zadn\u00ed kryt mobilu a doslova z n\u011bj vyrvat simkartu. Ten hnusn\u00fd um\u011blohmotn\u00fd obd\u00e9ln\u00ed\u010dek se zlat\u00fdm pl\u00ed\u0161kem uprost\u0159ed te\u010f schyt\u00e1 jeho vztek. Vzal zapalova\u010d a bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed za\u010dal vysok\u00fdm plamenem ni\u010dit d\u016fkaz o tom, \u017ee m\u011bl kdy n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s organizovan\u00fdm zlo\u010dinem. Plast se v jeho prstech za\u010dal pomalu kroutit a \u010dernat, a zlat\u00fd chip uprost\u0159ed se zah\u0159\u00edval. „Do prdele!“ za\u0159val Thorsten, kdy\u017e si na n\u011bj omylem s\u00e1hl. Vztekle odhodil zkroucen\u00e9 zbytky simkarty do pln\u00e9ho popeln\u00edku a s pop\u00e1len\u00fdm prstem v puse sledoval jej\u00ed zk\u00e1zu\u2026 takhle se nejsp\u00ed\u0161 nezni\u010d\u00ed, bude ji muset n\u011bjak dorazit…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Co tady proboha vyv\u00e1d\u00ed\u0161?“ ozval se za n\u00edm p\u0159ekvapen\u00fd hlas Vivian, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b opustila koupelnu. V \u017eupanu a s turbanem na hlav\u011b st\u00e1la a z\u00edrala na neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u00e1chnouc\u00ed ho\u0159\u00edc\u00ed vajgly v popeln\u00edku. Nevid\u011bla, \u017ee je v t\u00e9 zm\u011bti oran\u017eov\u00fdch filtr\u016f je\u0161t\u011b um\u011bl\u00e1 hmota, kter\u00e1 z toho v\u0161eho smrd\u00ed nejv\u00edc.<\/div>\n
„Jsme v hajzlu, Viv,“ oto\u010dil se k n\u00ed man\u017eel od stolu a v jeho o\u010d\u00edch bylo vid\u011bt skute\u010dn\u00e9 zoufalstv\u00ed a paniku. Sledovala, jak se mu klepe ruka, v kter\u00e9 st\u00e1le je\u0161t\u011b dr\u017eel zapalova\u010d.<\/div>\n
„Co se stalo?“ vydechla zd\u011b\u0161en\u011b, proto\u017ee v tomhle stavu vid\u011bla sv\u00e9ho mu\u017ee poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. V\u017edycky byl siln\u00fd a sebev\u011bdom\u00fd, te\u010f z n\u011bj najednou byla t\u0159esouc\u00ed se troska.<\/div>\n
„Chytli je! Na\u0161eho klienta nejsp\u00ed\u0161 dneska r\u00e1no zatkli a n\u00e1s budou m\u00edt za chv\u00edli taky. Mus\u00edme zdrhnout, nic jin\u00fdho n\u00e1m nezbejv\u00e1. Oble\u010d se a okam\u017eit\u011b za\u010dni balit, mus\u00edme vyrazit co nejd\u0159\u00edv,“ probral se najednou Thorsten z letargie. Do\u0161lo mu, \u017ee hroutit se te\u010f nem\u016f\u017ee, na to nen\u00ed \u010das. Mus\u00ed jednat, aby se zachr\u00e1nil. I kdyby m\u011bl do smrti ut\u00edkat po cel\u00e9 zem\u011bkouli, zav\u0159\u00edt se nenech\u00e1.<\/div>\n
„Co bude s Niky?“ zoufale vzlykla Viv, kdy\u017e j\u00ed do\u0161lo, co po n\u00ed Thorsten chce.<\/div>\n
„Zbav\u00edme se j\u00ed,“ odsekl a odstr\u010dil ji, aby mohl proj\u00edt. D\u00e1l u\u017e se o tom nehodlal bavit, te\u010f nebyl \u010das na nesmysly a hysterick\u00e9 sc\u00e9ny, te\u010f \u0161lo o ka\u017edou minutu a hlavn\u011b o jeho budouc\u00ed \u017eivot…<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, to ne\u2026!“ vyk\u0159ikla Viv a chytla sv\u00e9ho mu\u017ee za triko, kdy\u017e kolem n\u00ed proch\u00e1zel. Pohrdav\u011b na ni pohl\u00e9dl, pevn\u011b chytil \u0161t\u00edhl\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 se ho sna\u017eilo zadr\u017eet, a stiskl tak siln\u011b, dokud nevid\u011bl obli\u010dej sv\u00e9 \u017eeny sta\u017een\u00fd v bolestiv\u00e9 grimase. Naklonil se k jej\u00edmu uchu a zasy\u010del: „Bu\u010f zticha, nebo to bude hor\u0161\u00ed! Bude\u0161 poslouchat, rozum\u00ed\u0161!?“ \u0161klebil se zle. „Svoje hysterick\u00fd sc\u00e9ny si nech, a\u017e budeme v bezpe\u010d\u00ed, te\u010f se seber a d\u011blej, co ti \u0159\u00edk\u00e1m,“ postr\u010dil ji sm\u011brem ke schodi\u0161ti do prvn\u00edho patra, kde m\u011bli lo\u017enici a \u0161atnu. „Sbal, co m\u016f\u017ee\u0161, hlavn\u011b \u0161perky, doklady a v\u0161echno, co m\u00e1 n\u011bjakou cenu, budeme to pot\u0159ebovat,“ dodal a kone\u010dn\u011b pustil jej\u00ed ruku. V\u016fbec nem\u011bl v \u00famyslu ji br\u00e1t s sebou, ale to ona se nikdy nedozv\u00ed\u2026<\/div>\n
„P\u0159ece j\u00ed tu nenech\u00e1me,“ vzlykla Vivan a dr\u017eela se za bolestiv\u00e9 m\u00edsto. O\u010dima zabloudila ke dve\u0159\u00edm, vedouc\u00edm do sklepa, za kter\u00fdmi byla jej\u00ed hol\u010di\u010dka… jej\u00ed Niky\u2026<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b \u017ees mi to p\u0159ipomn\u011bla,“ u\u0161kl\u00edbl se Thorsten. „Zabal\u00ed\u0161 a\u017e za chv\u00edli, te\u010f se seber, nam\u00edchej j\u00ed koktejl z t\u011bch pr\u00e1\u0161k\u016f, co ti zbyly a nalej to do n\u00ed t\u0159eba n\u00e1sil\u00edm,“ vydal rozkaz. Viv se zmohla jen na nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9 kroucen\u00ed hlavou, jako by necht\u011bla uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161\u00ed. „Douf\u00e1m, \u017ee j\u00ed to nebude dlouho trvat, ud\u011blej to po\u0159\u00e1dn\u011b siln\u00fd\u2026 pak rychle vypadneme,“ zn\u011bla dal\u0161\u00ed slova, je\u017e dol\u00e9hala k jej\u00edm u\u0161\u00edm jakoby zd\u00e1lky. Byla schopna jen napr\u00e1zdno otev\u0159\u00edt pusu, kdy\u017e sly\u0161ela rozsudek smrti pro svou malou Niky. „\u017div\u00e1 rozhodn\u011b nez\u016fstane, nehodl\u00e1m se nechat zav\u0159\u00edt, a\u017e n\u00e1s ta mal\u00e1 \u010dubka pop\u00ed\u0161e policajt\u016fm,“ up\u0159esnil Thorsten, aby j\u00ed kone\u010dn\u011b do\u0161lo, co p\u0159esn\u011b po n\u00ed chce.<\/div>\n
Vivian jen t\u0159e\u0161tila o\u010di hr\u016fzou na monstrum, kter\u00e9 je\u0161t\u011b ned\u00e1vno tak \u0161\u00edlen\u011b milovala. Tohle byl konec. V\u011bd\u011bla, \u017ee je rozhodnut\u00fd a \u017ee u\u017e ho nic nem\u016f\u017ee zviklat, p\u0159esto se alespo\u0148 pokusila.<\/div>\n
„Ne\u2026 ne\u2026 to neud\u011bl\u00e1\u0161\u2026 to nesm\u00ed\u0161\u2026 to\u2026“ \u0161eptala zoufale, „nem\u016f\u017ee\u0161 ji zab\u00edt\u2026 mus\u00edme ji vz\u00edt s sebou\u2026“<\/div>\n
„Jist\u011b \u017ee to neud\u011bl\u00e1m. Ud\u011bl\u00e1\u0161 to ty, mil\u00e1\u010dku,“ u\u0161kl\u00edbl se ironicky. Nehodlal si \u0161pinit ruce, na to m\u011bl lidi. „A neboj se, vezmeme ji s sebou\u2026 v kufru a pe\u010dliv\u011b zabalenou. Vyhod\u00edme ji n\u011bkde cestou do \u0161karpy,“ prohl\u00e1sil rezolutn\u011b, ani\u017e by projevil jak\u00e9koliv zn\u00e1mky lidskosti. Vivian jen n\u011bm\u011b z\u00edrala a hlavou j\u00ed l\u00edtaly my\u0161lenky jedna p\u0159es druhou. Mus\u00ed ji zachr\u00e1nit\u2026 prost\u011b mus\u00ed, tohle nesm\u00ed p\u0159ipustit. Ale jak\u2026 proboha jak\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli j\u00ed nezabije\u0161 ty, ud\u011bl\u00e1m to j\u00e1,“ sly\u0161ela, kdy\u017e se probrala z transu. Thorsten se vr\u00e1til dva kroky k \u0161upl\u00edku v n\u00e1bytkov\u00e9 st\u011bn\u011b a za chvilku u\u017e dr\u017eel v ruce pov\u011bdom\u00e9 \u010dern\u00e9 pouzdro. „Ale ud\u011bl\u00e1m to jinak, nebudu se patlat s n\u011bjakejma pr\u00e1\u0161kama,“ dodal a poklepal na tvrd\u00fd ko\u017een\u00fd obal. „Bude to rychl\u00fd a \u010dist\u00fd,“ u\u0161kl\u00edbl se a za\u010dal se dob\u00fdvat do pouzdra pro pistoli, kterou zd\u011bdil po otci. Byla sice star\u00e1, ale perfektn\u011b udr\u017eovan\u00e1, Vivan ji velice dob\u0159e znala. U\u017e ji p\u00e1rkr\u00e1t m\u011bla u sp\u00e1nku, kdy\u017e „zlobila“. Na jej\u00ed p\u016fvod a legalitu se nikdy rad\u0161i neptala, v\u011bd\u011bla, \u017ee by se nedozv\u011bd\u011bla nic p\u011bkn\u00e9ho. Sta\u010dilo, kdy\u017e jednou na\u0161la mezi knihami tch\u00e1novu starou pr\u016fkazku s dokonale vyveden\u00fdm h\u00e1kov\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem, kterou jej\u00ed cynick\u00fd man\u017eel pou\u017e\u00edval jako z\u00e1lo\u017eku do knihy „Main Kampf“. Mohla se jen dom\u00fd\u0161let, \u017ee otec jej\u00edho mu\u017ee nejsp\u00ed\u0161 za v\u00e1lky pracoval v m\u00edstn\u00edm koncentra\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne! Ne\u2026 j\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m,“ vyk\u0159ikla rychle. V\u011bd\u011bla, \u017ee jakmile Thorsten jen trochu zapochybuje o jej\u00ed loajalit\u011b, Niky u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00ed denn\u00ed sv\u011btlo. Musela ho zdr\u017eet. Bylo pot\u0159eba vymyslet n\u011bco, aby ji zachr\u00e1nila, ale na to pot\u0159ebovala \u010das\u2026 ten z\u00edsk\u00e1 jedin\u011b tak, \u017ee se bude tv\u00e1\u0159it pokorn\u011b a sm\u00ed\u0159en\u011b. „Dojdu pro ty pr\u00e1\u0161ky, m\u00e1m je schovan\u00fd v kuchyni\u2026 to bude hned\u2026 u\u017e jdu, Thori, u\u017e jdu\u2026“ sna\u017eila se rychle vypadat jako hodn\u00e1 \u017eenu\u0161ka, kter\u00e1 poslouch\u00e1 sv\u00e9ho tyrana, ale hlavou u\u017e j\u00ed b\u011b\u017eel pl\u00e1n, jak zachr\u00e1nit sebe a svoje d\u00edt\u011b\u2026<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u017ee to jde\u2026“ usm\u00e1l se Thorsten sebev\u011bdom\u011b a pistoli prozat\u00edm polo\u017eil na st\u016fl. Kone\u010dn\u011b se umoud\u0159ila, megera\u2026 a\u017e tu holku otr\u00e1v\u00ed, donut\u00ed ji, aby se sama st\u0159elila do hlavy, a s\u00e1m ute\u010de n\u011bkam hodn\u011b daleko. V\u0161echno to bude vypadat jako jej\u00ed pr\u00e1ce\u2026 od za\u010d\u00e1tku to tak m\u011bl napl\u00e1novan\u00e9\u2026 kdyby ho chytli, v\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak bude vypov\u00eddat. Jeho \u017eena byla p\u0159ece \u0161\u00edlen\u00e1. Tak stra\u0161n\u011b tou\u017eila po d\u00edt\u011bti, a\u017e ho nakonec unesla a dr\u017eela ho bez jeho v\u011bdom\u00ed u nich doma pod z\u00e1mkem. V\u011bd\u011bla, \u017ee on m\u00e1 od d\u011btstv\u00ed klaustrofobii a do sklepa nikdy nechod\u00ed. Jen\u017ee kdy\u017e se chovala podez\u0159ele a ve sklep\u011b byla \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji, bylo mu to podez\u0159el\u00e9\u2026 jednou se tam pod\u00edval a zhrozil se, kdy\u017e na\u0161el unesenou d\u00edvku, po kter\u00e9, jak v\u011bd\u011bl z televize, p\u00e1trala policie. Pohrozil j\u00ed, \u017ee v\u0161echno nahl\u00e1s\u00ed, ale ona mu mezit\u00edm ukradla pistoli po otci a sna\u017eila se ho zast\u0159elit. Tak tak se mu poda\u0159ilo ut\u00e9ct a ona z\u0159ejm\u011b pochopila, \u017ee u\u017e nem\u00e1 \u0161anci a ne\u017e by \u0161la do v\u011bzen\u00ed, rad\u0161i unesenou d\u00edvku otr\u00e1vila a sp\u00e1chala sebevra\u017edu. To mu p\u0159ece musej spolknout i s navij\u00e1kem, kret\u00e9ni\u2026 jedin\u00fd slab\u00fd \u010dl\u00e1nek v jeho p\u0159ipraven\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi byla ta pistole, ale lep\u0161\u00ed dostat podm\u00ednku za neleg\u00e1ln\u011b dr\u017eenou zbra\u0148 po otci, ne\u017e za \u00fanos\u2026 to mu bylo jasn\u00e9. Te\u010f mus\u00ed za\u010d\u00edt urychlen\u011b balit\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee si to je\u0161t\u011b jednou projdeme.“ Tom le\u017eel na b\u0159i\u0161e ve sv\u00e9 posteli, pod sebou zmuchlan\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159, v puse vra\u017een\u00fd konec propisky a p\u0159ed sebou blok pln\u00fd pozn\u00e1mek. Jeho bratr sed\u011bl t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj, op\u0159en\u00fd z\u00e1dy o palubky a nerv\u00f3zn\u011b si okusoval nehet na prost\u0159edn\u00ed\u010dku lev\u00e9 ruky, kde ho roz\u010diloval malink\u00fd kousek opr\u00fdskan\u00e9ho laku. „Nejd\u0159\u00edv mus\u00edme zjistit, kdo je ta Vivian, o kter\u00fd Niky mluvila. Pokus se z n\u00ed vyt\u00e1hnout, jak vypad\u00e1, co d\u011bl\u00e1, prost\u011b cokoliv\u2026 ka\u017edej detail je d\u016fle\u017eitej\u2026“ pro\u010d\u00edtal Tom svoje pozn\u00e1mky, kter\u00e9 si d\u011blal podle Billova vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Pak je d\u016fle\u017eitej popis toho chlapa, ale o tom se toho asi moc nedozv\u00edme, jestli se o ni star\u00e1 jen ona\u2026 ale zkusit to m\u016f\u017ee\u0161, za to nic ned\u00e1\u0161,“ mrkl na Billa, le\u017e\u00edc\u00edho vedle n\u011bj na posteli. „Nech j\u00ed, a\u0165 ti je\u0161t\u011b jednou vypr\u00e1v\u00ed svoje prvn\u00ed dojmy, kdy\u017e se probudila, to m\u016f\u017ee hodn\u011b napov\u011bd\u011bt\u2026 bude\u0161 mi to p\u0159e\u0159\u00edk\u00e1vat a snad v tom najdu n\u011bjakej d\u016fle\u017eitej detail\u2026 prost\u011b mus\u00ed n\u00e1s n\u011bco napadnout\u2026 nejseme blb\u00ed, ne?“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b na Billa. „No a pak se soust\u0159e\u010f na popis m\u00edstnosti a v\u0161eho, co je v n\u00ed. Ka\u017edej sebemen\u0161\u00ed detail m\u016f\u017ee pomoct,“ uzav\u0159el Tom sv\u00e9 instrukce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn, tak\u017ee jdem na to,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „Budu ti to nahlas p\u0159e\u0159\u00edk\u00e1vat a ty bude\u0161 zapisovat d\u016fle\u017eit\u00fd v\u011bci, jo? Snad to n\u011bjak zvl\u00e1dnem,“ nadechl se nerv\u00f3zn\u011b Bill. „Kdybych to \u0159\u00edkal moc rychle, dloubni do m\u011b, mus\u00edm se soust\u0159edit na jej\u00ed my\u0161lenky, tak nebudu moc mluvit, to je \u0161\u00edlen\u011b t\u011b\u017ek\u00fd\u2026 prost\u011b m\u011b stopni, jo?“ zad\u00edval se na sv\u00e9 dvoj\u010de, le\u017e\u00edc\u00ed vedle n\u011bho. „Dej mi pusu,“ \u0161eptl je\u0161t\u011b potichu skromnou prosbu. Byl \u0161\u00edlen\u011b nerv\u00f3zn\u00ed\u2026 n\u011bco mu \u0159\u00edkalo\u2026 snad intuice\u2026 \u017ee tenhle rozhovor je stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd\u2026 jestli prop\u00e1snou \u0161anci, bude to pr\u016f\u0161vih. Klepaly se mu ruce, kdy\u017e obj\u00edmal Toma. Pot\u0159eboval jeho bl\u00edzkost, musel se uklidnit, jinak si snad nervozitou okou\u0161e v\u0161echny nehty.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ za\u0161eptal Tom, ne\u017e Billa objal a st\u00e1hl k sob\u011b. L\u00edbal sv\u00e9ho rozklepan\u00e9ho br\u00e1\u0161ku lehounce na \u010delo, na nos a tv\u00e1\u0159e, a p\u0159itom mu \u0161eptal: „Neboj se, to zvl\u00e1dne\u0161, jsi nejlep\u0161\u00ed\u2026 dok\u00e1\u017eeme to, uvid\u00ed\u0161\u2026“ p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy a n\u011b\u017en\u011b se s nimi mazlil. Hladil ho po z\u00e1dech a sna\u017eil se ho co nejv\u00edc uklidnit\u2026 museli j\u00edt na to.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptnul Bill, kdy\u017e se po chv\u00edli odtrhli. „Miluju t\u011b,“ naposledy pol\u00edbil Toma na rty a posadil se. Zav\u0159el o\u010di, soust\u0159edil se na spojen\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ed \u010dtvrthodinou p\u0159eru\u0161ili, kv\u016fli domluv\u011b s Tomem a modlil se, aby se obnovilo.<\/div>\n
„Niky, jsi tam?“<\/em> poslal prvn\u00ed my\u0161lenku a napjat\u011b \u010dekal. Podv\u011bdom\u011b vyhledal bratrovu ruku a stiskl ji\u2026 chv\u00edli bylo ticho\u2026 sakra\u2026 nic se ned\u011blo\u2026 „Tak Niky\u2026 hal\u00f3, ozvi se,“<\/em> zoufale vyslal dal\u0161\u00ed my\u0161lenku. Spadl mu obrovsk\u00fd k\u00e1men ze srdce, kdy\u017e se mu hlavou kone\u010dn\u011b rozezn\u011bla Nikolina odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Jojo, jsem tady, jen jsem poslouchala Schrei, musela jsem to vypnout,“<\/em> vysv\u011btlila svoje zpo\u017ed\u011bn\u00ed. „M\u00e1m ji,“ oddechl si nahlas a usm\u00e1l se na Toma. „Poslouchala na\u0161e c\u00e9d\u00e9\u010dko,“ proto\u010dil o\u010di v sloup, ale usm\u00edval se. Tom pustil jeho ruku a hned si za\u010dal zapisovat svoje post\u0159ehy.<\/div>\n
„U\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee se nespoj\u00edme, tohle mi ned\u011blej, nebo m\u011b p\u0159\u00ed\u0161t\u011b klepne\u2026“<\/em> poslal \u00falevnou odpov\u011b\u010f Niky.<\/div>\n
„Jasn\u011b, promi\u0148, ale kdy\u017e j\u00e1 se nudila a tohle je jedin\u00fd, co tu m\u00e1m,“<\/em> omlouvala se Niky.<\/div>\n
„Tak jo\u2026 za\u010dneme. Jen abys v\u011bd\u011bla, jak to bude fungovat. M\u00e1m tu vedle sebe Toma, budu mu \u0159\u00edkat tvoje odpov\u011bdi, on bude zapisovat, abychom se nad t\u00edm potom mohli v klidu zamyslet a p\u0159ij\u00edt na \u0159e\u0161en\u00ed, jo?“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, tak se ptej\u2026“<\/em> vyzvala ho Niky a maraton ot\u00e1zek a odpov\u011bd\u00ed mohl za\u010d\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/p>\n<\/div>\n
Vivian se musela chytit kuchy\u0148sk\u00e9 linky, jak se j\u00ed klepaly nohy. Strach o Niky byl vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. M\u011bla pocit, \u017ee se co nevid\u011bt zhrout\u00ed, ale to bylo to posledn\u00ed, co by v t\u00e9hle chv\u00edli pot\u0159ebovala. Musela zachovat chladnou hlavu a ud\u011blat v\u0161echno tak, aby to vypadalo, \u017ee se chyst\u00e1 Niky zab\u00edt. Samoz\u0159ejm\u011b Thorstenovi lhala, kdy\u017e tvrdila, \u017ee pr\u00e1\u0161ky m\u00e1 schovan\u00e9 v kuchyni\u2026 m\u011bla je v \u0161upl\u00edku naho\u0159e v lo\u017enici. Otev\u0159ela sk\u0159\u00ed\u0148ku s potravinami a chv\u00edli zkoumala, \u010d\u00edm by se dal v\u011brohodn\u011b nahradit roztok pr\u00e1\u0161k\u016f\u2026 jej\u00ed o\u010di skon\u010dily svou rychlou pou\u0165 na modr\u00e9 krabi\u010dce s obr\u00e1zkem b\u00e1bovky\u2026 doktor \u00d6tker\u2026 a jeho Solamyl\u2026 Vivianina z\u00e1chrana. Rychle po n\u00ed nat\u00e1hla ruku a sev\u0159ela ji v prstech. „D\u00edky, doktore,“ zamumlala pro sebe, ale pozorn\u011b sledovala, jestli neusly\u0161\u00ed bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se Thorstenovy kroky. Rachotil n\u011b\u010d\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku, p\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee otv\u00edral sk\u0159\u00ed\u0148ky a \u0161upl\u00edky a balil. Vyndala velkou sklenici, nasypala do n\u00ed b\u00edl\u00fd kuku\u0159i\u010dn\u00fd \u0161krob, nato\u010dila k n\u011bmu vodu a vidli\u010dkou po\u0159\u00e1dn\u011b rozm\u00edchala\u2026 v\u00fdsledn\u00e1 b\u00edl\u00e1 voda zhruba odpov\u00eddala barvou smrt\u00edc\u00edmu koktejlu, kter\u00fd po n\u00ed cht\u011bl nam\u00edchat Thorsten. Tak\u2026 tohle by bylo.<\/div>\n
Pohled j\u00ed padl na d\u0159ev\u011bn\u00fd stoj\u00e1nek, v n\u011bm\u017e byly zap\u00edchnuty v\u0161echny jej\u00ed pe\u010dliv\u011b nabrou\u0161en\u00e9 kuchy\u0148sk\u00e9 no\u017ee\u2026 t\u0159esouc\u00ed se rukou s\u00e1hla po jednom z t\u011bch v\u011bt\u0161\u00edch. Vyt\u00e1hla ho a opatrn\u011b zasunula do velk\u00e9 \u010dtvercov\u00e9 kapsy sv\u00e9ho frot\u00e9 \u017eupanu. Na\u0161t\u011bst\u00ed v n\u00ed cel\u00fd zmizel\u2026 snad nepro\u0159\u00edzne \u0161pi\u010dkou silnou l\u00e1tku a nebude patrn\u00fd sv\u00fdmi obrysy na prvn\u00ed pohled\u2026 musela doufat, nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo\u2026 te\u010f musela od\u010dinit to, co svoj\u00ed naivitou a l\u00e1skou k man\u017eelovi nap\u00e1chala. Ona mohla za v\u0161echno\u2026 unesla Niky, starala se o ni, aby ji mohl prodat klientovi\u2026 byla vinna a te\u010f musela ud\u011blat v\u0161echno pro to, aby to od\u010dinila\u2026 i za cenu toho, \u017ee bude muset zab\u00edt\u2026 trhla sebou, kdy\u017e dv\u011b vte\u0159iny pot\u00e9 usly\u0161ela bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky sv\u00e9ho mu\u017ee.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak u\u017e to m\u00e1\u0161?“ objevil se mezi dve\u0159mi. Jeho pohled padl na sklenici s b\u00edlou vodou a bylo vid\u011bt, \u017ee je spokojen\u00fd. Prvn\u00ed lest Vivan vy\u0161la. „Pohni zadkem\u2026 \u010das b\u011b\u017e\u00ed,“ vyb\u00eddl ji neurvale a \u010dekal, a\u017e jeho \u017eena vezme sklenici a projde kolem n\u011bj na chodbu. Jednu ruku m\u011bl nen\u00e1padn\u011b schovanou za z\u00e1dy, aby nepost\u0159ehla, \u017ee v n\u00ed dr\u017e\u00ed nabitou pistoli. Byl p\u0159ipraven\u2026<\/div>\n
Viv st\u00e1la nerozhodn\u011b nad schody, kter\u00e9 vedly k Nikolinu v\u011bzen\u00ed. Z\u00edrala nep\u0159\u00edtomn\u011b na dve\u0159e pota\u017een\u00e9 plechem, zevnit\u0159 izolovan\u00e9, aby tam i zp\u011bt propustily jen minimum zvuk\u016f. Musela dol\u016f\u2026 bylo t\u0159eba Thorstena donutit j\u00edt tam, kde ho sv\u00edraly z\u00e1chvaty klaustrofobie, p\u0159i nich\u017e ztr\u00e1cel jistotu a sebev\u011bdom\u00ed. Jedin\u011b tak ho mohla p\u0159emoci a zachr\u00e1nit Niky. V duchu se modlila, aby v\u0161echno vy\u0161lo tak, jak si za kr\u00e1tkou dobu napl\u00e1novala.<\/div>\n
Pomalu sestupovala schod po schodu, jednou rukou se p\u0159idr\u017eovala d\u0159ev\u011bn\u00e9ho z\u00e1bradl\u00ed, aby nespadla, v druh\u00e9 se j\u00ed klepala sklenice s obarvenou vodou. Doufala, \u017ee v\u0161echno prob\u011bhne tak, aby se toho Niky nemusela \u00fa\u010dastnit\u2026 nem\u011bla v pl\u00e1nu v\u016fbec otv\u00edrat dve\u0159e. Kl\u00ed\u010d od nich schv\u00e1ln\u011b nechala naho\u0159e\u2026 v\u0161e bylo sou\u010d\u00e1st\u00ed jej\u00edho dokonal\u00e9ho pl\u00e1nu. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm schodem v n\u00ed rostla nad\u011bje, \u017ee se to poda\u0159\u00ed\u2026 vzdouvala se v n\u00ed nen\u00e1vist v\u016f\u010di mu\u017ei, kter\u00fd ji k tomu v\u0161emu p\u0159inutil, k \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00fddnem tak oddan\u011b milovala\u2026 to byla minulost\u2026 te\u010f j\u00ed v krvi pomalu za\u010d\u00ednal kolovat adrenalin\u2026 byla p\u0159ipravena ho zab\u00edt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Thorsten \u0161el Vivian v pat\u00e1ch a sestupoval t\u011bsn\u011b za n\u00ed. Naho\u0159e rozsv\u00edtil slab\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 jen tak tak osv\u011btlovalo vstup do sklepn\u00ed m\u00edstnosti a pomalu se mu za\u010d\u00ednalo stahovat hrdlo \u00fazkost\u00ed. Nen\u00e1vid\u011bl to tu\u2026 kdysi ho sem zav\u00edral otec po v\u00fdprasku, kdy\u017e provedl n\u011bco, co se neslu\u010dovalo s jeho p\u0159\u00edsn\u00fdmi z\u00e1sadami a od t\u00e9 doby sem chodil, jen kdy\u017e opravdu musel. Izolace m\u00edstnosti p\u0159ed p\u0159\u00edchodem Niky pro n\u011bj byla jako o\u010distec. Vzpom\u00ednky na d\u011btstv\u00ed byly p\u0159\u00edli\u0161 bolestn\u00e9. Miloval a nen\u00e1vid\u011bl sv\u00e9ho otce z\u00e1rove\u0148. Nikdy sv\u00e9 city k n\u011bmu nepochopil, ale rozhodl se to v sob\u011b potla\u010dit. Te\u010f bylo ale nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed dostat se z pr\u016f\u0161vihu, kter\u00fd si s\u00e1m nadrobil, jeho strach a klaustrofobie musely stranou\u2026 Zhluboka se nadechl a sestoupil z posledn\u00edho schodu. Byli u c\u00edle. Op\u0159el se vys\u00edlen\u011b o ze\u010f za sebou, ruku s pistol\u00ed st\u00e1le za z\u00e1dy, palec p\u0159ipraven\u00fd k jej\u00edmu rychl\u00e9mu odji\u0161t\u011bn\u00ed. Chvilku se nic ned\u011blo, kdy\u017e se Viv k n\u011bmu n\u00e1hle oto\u010dila.<\/div>\n
<\/div>\n
„Zapomn\u011bla jsem naho\u0159e kl\u00ed\u010de,“ zachrapt\u011bla a sklopila pokorn\u011b hlavu. O\u010dek\u00e1vala r\u00e1nu. V\u011bt\u0161inou v takov\u00fdch situac\u00edch p\u0159ich\u00e1zela, ale tentokr\u00e1t se to nestalo\u2026 zvedla opatrn\u011b o\u010di.<\/div>\n
„Bo\u017ee m\u016fj, ty jsi tak blb\u00e1!“ vyhrkl zlostn\u011b man\u017eel. Zad\u00edvala se boj\u00e1cn\u011b do jeho brun\u00e1tn\u00e9ho obli\u010deje. Thorsten vypadal, \u017ee co nejd\u0159\u00edv praskne vzteky. Tohle mu ta megera snad d\u011bl\u00e1 naschv\u00e1l. Sna\u017eil se v duchu ovl\u00e1dat\u2026 nemohl ji uhodit\u2026 te\u010f ne\u2026 v prav\u00e9 ruce m\u011bl nabitou pistoli a musel d\u00e1vat pozor na ka\u017ed\u00fd pohyb, aby nevyst\u0159elila p\u0159ed\u010dasn\u011b. „Padej pro ty kl\u00ed\u010de,“ \u0161t\u011bkl vztekle, „po\u010dk\u00e1m tady,“ dodal a probod\u00e1val ji zl\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Podr\u017e mi to, pros\u00edm?“ p\u0159istr\u010dila mu sklenici s b\u00edlou vodou k voln\u00e9 ruce a donutila ho, aby kolem n\u00ed pevn\u011b obto\u010dil prsty. Doufala, \u017ee j\u00ed to pom\u016f\u017ee v tom, co te\u010f musela ud\u011blat. V duchu se modlila celou cestu ze schod\u016f\u2026 p\u0159esv\u011bd\u010dovala sama sebe, \u017ee to d\u011bl\u00e1 pro dobro nevinn\u00e9 d\u00edvky\u2026 bu\u010f ona, nebo on\u2026 nebyla jin\u00e1 cesta.<\/div>\n
„Rovnou vem n\u011bco na zam\u00edch\u00e1n\u00ed, n\u011bjak se ti to usadilo na dn\u011b,“ \u0159ekl Thorsten, kdy\u017e se zad\u00edval na sklenici. Dole byla vrstva b\u00edl\u00e9ho pr\u00e1\u0161ku. Takhle by roztok byl o hodn\u011b slab\u0161\u00ed a to nemohl pot\u0159ebovat. Ta holka musela b\u00fdt mrtv\u00e1 rychle, aby si byl jist, \u017ee ho nepr\u00e1skne a mohl odjet. „Rad\u0161i p\u016fjdu s tebou,“ rozhodl se n\u00e1hle\u2026 je\u0161t\u011b by naho\u0159e mohla prov\u00e9st n\u011bjakou lev\u00e1rnu, bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e si ji pohl\u00edd\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy zvedl o\u010di ke sv\u00e9 \u017een\u011b, zabl\u00fdsklo se mu p\u0159ed o\u010dima a st\u0159\u00edbrn\u00e1 \u010depel kuchy\u0148sk\u00e9ho no\u017ee prorazila jeho hru\u010f. Otev\u0159el \u00fadivem \u00fasta v n\u011bm\u00e9m v\u00fdk\u0159iku, prudk\u00fd n\u00e1raz ho p\u0159irazil na ze\u010f za n\u00edm. Sklenice mu vypadla z ruky, rozt\u0159\u00ed\u0161tila se o zem a b\u00edl\u00e1 voda se rozst\u0159\u00edkla v\u0161ude kolem. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral do o\u010d\u00ed sv\u00e9 \u017eeny, v nich\u017e nenach\u00e1zel ani \u0161petku slitov\u00e1n\u00ed. Nech\u00e1pal\u2026 tohle p\u0159ece nemohla b\u00fdt pravda\u2026 tohle se nemohlo st\u00e1t\u2026 ne jemu\u2026 pro\u010d zrovna jemu\u2026 \u0161\u00edlen\u00e1 bolest p\u0159etrhla jeho my\u0161lenky, kdy\u017e Vivan se za\u0165atou \u010delist\u00ed vyt\u00e1hla zkrvaven\u00fd n\u016f\u017e z jeho hrudi, aby znovu ude\u0159ila. Ne\u017e stihl jakkoliv zareagovat, m\u011bl dlouhou \u010depel z chladn\u00e9 oceli op\u011bt zara\u017eenou v hrudn\u00edku, ale tentokr\u00e1t jeho \u017eena m\u00ed\u0159ila v\u00edc vpravo, aby zas\u00e1hla srdce. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 bolest pohlcovala jeho mysl, za\u010d\u00ednal pomalu chropt\u011bt, c\u00edtil, jak mu krev z plic zaplavuje hrdlo\u2026 ztr\u00e1cet v\u011bdom\u00ed\u2026 musel rychle n\u011bco ud\u011blat, v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 posledn\u00ed \u0161anci se alespo\u0148 pomst\u00edt.<\/div>\n
„Ty svin\u011b!“ zachrchlal a z koutku \u00fast mu za\u010dal vyt\u00e9kat mal\u00fd pram\u00ednek krve. Palcem odjistil pistoli sev\u0159enou st\u00e1le pevn\u011b v prav\u00e9 ruce a z posledn\u00edch sil ji zvedl. Vyst\u0159elil ve chv\u00edli, kdy ostr\u00e1 \u010depel no\u017ee p\u0159esekla dob\u0159e m\u00ed\u0159enou ranou jeho kr\u010dn\u00ed tepnu\u2026 kulka se zaryla p\u0159esn\u011b doprost\u0159ed Viviania \u010dela. Thorstenova posledn\u00ed my\u0161lenka pat\u0159ila milovan\u00e9mu a sou\u010dasn\u011b nen\u00e1vid\u011bn\u00e9mu otci\u2026 v duchu mu d\u011bkoval, \u017ee ho nau\u010dil tak dob\u0159e m\u00ed\u0159it.<\/div>\n
Slab\u00e1 \u017e\u00e1rovka nad plechov\u00fdmi dve\u0159mi nyn\u00ed osv\u011btlovala dv\u011b t\u011bla. Mu\u017e a \u017eena le\u017eeli na zemi v podivn\u00e9 pozici na sob\u011b, jeden p\u0159es druh\u00e9ho, v kalu\u017ei jejich sm\u00edchan\u00e9 krve.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Do hajzlu!“ pr\u00e1skl Thorsten vztekle p\u011bst\u00ed do stolu. Tohle se m\u016f\u017ee st\u00e1t jen jemu\u2026 Kdy\u017e u\u017e to kone\u010dn\u011b vypadalo, \u017ee se mu za\u010dne da\u0159it, \u017ee bude m\u00edt prachy a zdrhne z tohohle pod\u011blan\u00fdho mal\u00fdho m\u011bsta, zase se v\u0161echno zhat\u00ed. Jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-16011","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16011","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16011"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16011\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16011"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16011"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16011"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}