{"id":16025,"date":"2008-11-14T14:30:00","date_gmt":"2008-11-14T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=15989"},"modified":"2008-11-14T14:30:00","modified_gmt":"2008-11-14T13:30:00","slug":"chaos-v-dusi-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/14\/chaos-v-dusi-4\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i 4."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Spokojen\u011b jsem se usm\u00e1l a pohodln\u011b se nat\u00e1hl na gau\u010di. Nerad jsem to p\u0159iznal, ale i mn\u011b u\u017e n\u00e1\u0161 tourbus po t\u011bch necel\u00fdch dvou t\u00fddnech chyb\u011bl. Rozhl\u00e9dl jsem se po n\u011bm, a kdy\u017e se zav\u0159ely dve\u0159e a n\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d nahodil motor, kdy\u017e jsem c\u00edtil, jak se autobus jemn\u011b chv\u011bje a vyr\u00e1\u017e\u00ed polykat nekone\u010dn\u00e9 tis\u00edce kilometr\u016f silnic, c\u00edtil jsem se kone\u010dn\u011b zase doma.<\/div>\n
V\u0161echno vypadalo \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v\u017edycky. J\u00e1 jsem si s okam\u017eitou platnost\u00ed zabral pro sebe del\u0161\u00ed stranu gau\u010de a ovlada\u010de od televize a dvd p\u0159ehr\u00e1va\u010de. Tom sed\u011bl vedle moj\u00ed hlavy, dr\u017e\u00edce v jedn\u00e9 ruce plechovku coly a v druh\u00e9 kousek jeho obl\u00edben\u00e9 s\u00fdrov\u00e9 pizzy, p\u0159i\u010dem\u017e up\u00ednal o\u010di na obrazovku, sleduj\u00edc, co vyb\u00edr\u00e1m za film. Gustav sed\u011bl se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch u notebooku a Georg plenil na\u0161i z\u00e1sobu gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f. Stiskl jsem na ovlada\u010di tla\u010d\u00edtko Play, nal\u00e1doval pod svou hlavu dal\u0161\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159 a pln\u00fdmi dou\u0161ky si za\u010dal vychutn\u00e1vat n\u00e1\u0161 kr\u00e1tce p\u0159eru\u0161en\u00fd mnohalet\u00fd ritu\u00e1l, jen\u017e n\u00e1s u\u017e takovou dobu prov\u00e1zel splet\u00ed nekone\u010dn\u00fdch hodin cest\u2026<\/div>\n
Autobus se m\u00edhal no\u010dn\u00ed d\u00e1lnic\u00ed jako temn\u00fd p\u0159\u00edzrak. Postupn\u011b jsme se jeden po druh\u00e9m odebrali do postele, kde jsme usnuli za p\u0159\u00edjemn\u00e9ho bruml\u00e1n\u00ed motoru. Bylo to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 po dob\u011b str\u00e1ven\u00e9 doma. Zachumlal jsem se do sv\u00e9 pe\u0159iny a s radost\u00ed se nechal usp\u00e1vat houpav\u00fdm pohybem…<\/div>\n
\n
St\u00e1l jsem v ulici p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Tentokr\u00e1t byla mlha nen\u00e1vratn\u011b rozplynuta v d\u00e1lav\u00e1ch, zat\u00edmco nade mnou se rozprost\u00edralo no\u010dn\u00ed nebe poset\u00e9 hv\u011bzdami. Byla mi zima, cht\u011bl jsem dom\u016f, ale nemohl jsem, pouze jsem st\u00e1l pod lampou a na n\u011bkoho nebo na n\u011bco \u010dekal. Po chv\u00edli se vedle m\u011b objevil Tom.<\/em><\/div>\n
„Neboj se, brat\u0159\u00ed\u010dku,“ za\u0161eptal a pohladil m\u016fj nerv\u00f3zn\u00ed obli\u010dej. „Dnes nep\u0159ijde, dneska t\u011b nech\u00e1 na pokoji.“<\/em>
Zachv\u011bl jsem se.<\/em><\/div>\n
„Ne, Tome, on p\u0159ijde. On m\u011b nenech\u00e1 na pokoji. Nikdy m\u011b nep\u0159estane pron\u00e1sledovat\u2026“<\/em>
„Neboj, bude to dobr\u00fd,“ konej\u0161il m\u011b.<\/em><\/div>\n
V tichosti uplynulo n\u011bkolik minut\u2026 Z k\u0159ov\u00ed se ozval \u0161ramot a posl\u00e9ze z n\u011bj trhav\u00fdm krokem vy\u0161lo tlej\u00edc\u00ed mrtv\u00e9 t\u011blo, t\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed v ruce fotoapar\u00e1t. Zachv\u011bl jsem se a ucouvl, zat\u00edmco Tom se n\u00e1hle ztratil a t\u011blo se dopot\u00e1celo a\u017e ke mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nikdy se m\u011b nezbav\u00ed\u0161,“ zachraplal. Sundal si z tv\u00e1\u0159e \u010derva a naklonil se a\u017e t\u011bsn\u011b k m\u00e9mu obli\u010deji.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 na m\u011b sice zapomenout, ale p\u016fjde ti to jen p\u0159es den. Ty toti\u017e v\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 se k tob\u011b budu vracet v\u017edycky a po noc\u00edch se tv\u00e1 du\u0161e bude b\u00e1t ka\u017ed\u00e9ho st\u00ednu\u2026 Mo\u017en\u00e1 na m\u011b pozapomene\u0161, ale m\u016fj st\u00edn t\u011b bude su\u017eovat a\u017e do konce tv\u00e9ho \u017eivota\u2026“<\/em>
Zd\u011b\u0161en\u011b jsem se p\u0159itiskl k plotu.<\/em><\/div>\n
„Ne, pros\u00edm,“ vzlykl jsem. „Jdi pry\u010d a nech m\u011b b\u00fdt\u2026 Mohl sis za to s\u00e1m, kdybys m\u011b neprovokoval, tak jsem ti nic neud\u011blal\u2026“<\/em>
„Nem\u00e1\u0161 b\u00fdt tak vzn\u011btliv\u00fd,“ zasy\u010del na m\u011b, zat\u00edmco jeho hnij\u00edc\u00ed ruka se vztahovala k m\u00e9mu ramenu.<\/em><\/div>\n
„Ne\u2026 pros\u00edm\u2026 nech m\u011b u\u017e b\u00fdt, pros\u00edm!“<\/em>
Jeho ruka se v\u0161ak ke mn\u011b bl\u00ed\u017eila v\u00edc a v\u00edc, a\u017e se nakonec lepkav\u00e1 tlej\u00edc\u00ed dla\u0148 dotkla m\u00e9ho ramene a pevn\u011b jej sev\u0159ela\u2026<\/em>
„Pomoc!“ zak\u0159i\u010del jsem zoufale. „Pomoc!!!“<\/em><\/div>\n
„Bille, klid! V\u017edy\u0165 se nic ned\u011bje!“
„Ne, dostal m\u011b! Pomoc!“
„Bille! Bille, vzpamatuj se! Jen se ti n\u011bco zd\u00e1lo!“
Rychle jsem otev\u0159el o\u010di. Nade mnou se skl\u00e1n\u011bl Gustav, kter\u00fd m\u011b pevn\u011b dr\u017eel za rameno a lehce mnou cloumal.<\/div>\n
„Bille, se\u0161 v pohod\u011b? To byl jen sen\u2026“<\/div>\n
Vykulen\u011b jsem na n\u011bj t\u0159e\u0161til o\u010di a sna\u017eil se ovl\u00e1dnout sv\u016fj p\u0159er\u00fdvan\u00fd dech. Sklouzl jsem pohledem na jeho ruku. Dr\u017eela m\u011b p\u0159esn\u011b v tom m\u00edst\u011b, kde m\u011b dr\u017eela ta tlej\u00edc\u00ed ruka.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b jenom vzbudit, proto\u017ee za dvacet minut jsme v Pa\u0159\u00ed\u017ei.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem pohl\u00e9dl z okna. Byl u\u017e b\u00edl\u00fd den. Rozt\u0159esen\u011b jsem se posadil, a zat\u00edmco jsem se drbal ve vlasech, v m\u00e9 mysli st\u00e1le dozn\u00edval ten sen. Nikdy se m\u011b nezbav\u00ed\u0161\u2026<\/em> Znovu se mi p\u0159ed o\u010dima objevovala moje p\u011bst, barv\u00edc\u00ed obli\u010dej do krve\u2026 Le\u017e\u00edc\u00ed bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo\u2026<\/div>\n
„No tak, netva\u0159 se tak zni\u010den\u011b!“ usm\u00edval se na m\u011b Tom. „J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee vid\u011bt hned po probuzen\u00ed Gustav\u016fv obli\u010dej t\u011bsn\u011b nad sebou nen\u00ed zrovna \u017e\u00e1dn\u00fd med, ale po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed Gustav, ne\u017e kdyby t\u011b vzbudil Georg, ne?“
Za\u010dal se sm\u00e1t vlastn\u00edmu vtipu, zat\u00edmco jsem se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„No tak, Bille! \u00dasm\u011bv! P\u0159ed n\u00e1mi je Pa\u0159\u00ed\u017e, za p\u00e1r hodin touhle dobou m\u00e1me zkou\u0161ku a z\u00edtra bude koncert!“
„Jo,“ zamumlal jsem.<\/div>\n
M\u011bl jsem pocit, jako by m\u011b n\u011bkdo zml\u00e1til, c\u00edtil jsem se jako p\u0159ejet\u00fd parn\u00edm v\u00e1lcem. Se z\u00edvnut\u00edm jsem na sebe nat\u00e1hl triko, na\u010de\u017e jsem zjistil, \u017ee jsem si ho obl\u00e9kl p\u0159edkem dozadu. P\u0159eto\u010dil jsem ho, aby bylo spr\u00e1vn\u011b, a vr\u00e1vorav\u00fdm krokem se p\u0159idal k ostatn\u00edm.<\/div>\n
„Teda kouk\u00e1m, \u017ee ses opravdu moc dob\u0159e nevyspal,“ poznamenal Georg. „Nechce\u0161 si d\u00e1t kafe?“
„Ale jo,“ zabru\u010del jsem a sledoval z okna, jak se k n\u00e1m bl\u00ed\u017e\u00ed Eiffelova v\u011b\u017e. „D\u00edky,“ k\u00fdvl jsem hlavou, kdy\u017e mi dal do ruky kou\u0159\u00edc\u00ed \u0161\u00e1lek.<\/div>\n
Lokl jsem si a c\u00edtil jsem, jak se spolu s teplou tekutinou \u0161\u00ed\u0159\u00ed m\u00fdm t\u011blem lehk\u00e1 \u00faleva. No tak, v\u017edy\u0165 to byl jen sen, koukej se sebrat,<\/em> honilo se mi hlavou, zat\u00edmco skrz mraky vykouklo listopadov\u00e9 slun\u00ed\u010dko. Dopil jsem k\u00e1vu, prot\u00e1hl se a usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e si Tom za\u010dal Georga dob\u00edrat kv\u016fli jeho vlas\u016fm. T\u0159eba se opravdu nic nestane<\/em>, \u0159\u00edkal jsem si. Nikdo p\u0159eci dosud o ni\u010dem nev\u00ed\u2026 U\u017e se t\u00edm netrap<\/em>\u2026<\/div>\n
Hodil jsem si p\u0159es ramena mikinu, popadl ta\u0161ku a p\u0159idal se po bok Toma, kdy\u017e jsme vystupovali z autobusu, kter\u00fd zastavil p\u0159\u00edmo p\u0159ed hotelem. Rozdali jsme p\u00e1r autogram\u016f, nechali se vyfotit hlou\u010dkem fanynek, a kdy\u017e jsme se kone\u010dn\u011b dostali k recepci, s radost\u00ed jsem uv\u00edtal kartu od pokoje, kam jsem se hned odklidil. Je\u0161t\u011b jsem zaregistroval, jak n\u00e1m David oznamuje, \u017ee ve \u010dty\u0159i hodiny odpoledne bude zkou\u0161ka, na\u010de\u017e jsem za sebou zabouchl dve\u0159e a rozhl\u00e9dl se po sv\u00e9m do\u010dasn\u00e9m \u00fato\u010di\u0161ti.<\/div>\n
V pokoji bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Byl sv\u011btl\u00fd, prostorn\u00fd a velmi \u00fatuln\u00fd. Z okna byla vid\u011bt Eiffelovka a font\u00e1na, tryskaj\u00edc\u00ed v hotelov\u00e9 zahrad\u011b. Nat\u00e1hl jsem se na obrovskou pohodlnou postel v domn\u011bn\u00ed, \u017ee budu relaxovat, ale ani\u017e bych v\u011bd\u011bl jak, usnul jsem, jako kdy\u017e m\u011b do vody hod\u00ed, sotva jsem se dotkl h\u0159ejiv\u00fdch pe\u0159in\u2026<\/div>\n
Probudilo m\u011b a\u017e zvon\u011bn\u00ed m\u00e9ho mobilu. Rozespale jsem pohl\u00e9dl na displej. Volal mi Tom. J\u00e9, co se zase d\u011bje?<\/div>\n
„No?“ z\u00edvl jsem do telefonu.<\/div>\n
„No kde se\u0161?“ houkl na m\u011b. „U\u017e jsme v\u0161ichni p\u0159ed hotelem a \u010dek\u00e1me na tebe, v\u017edy\u0165 m\u00e1me tu zkou\u0161ku, a kdy\u017e jsem \u0165ukal na tvoje dve\u0159e, tak ses ani neoz\u00fdval, tak\u017ee jsem myslel, \u017ee se\u0161 n\u011bkde venku!“
„Ne, jen jsem spal,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu. „Tak po\u010dkejte, za p\u011bt minut jsem tam\u2026“<\/div>\n
A\u010dkoliv jsem byl cel\u00fd rozespal\u00fd, t\u011bchhle p\u00e1r hodin sp\u00e1nku m\u011b pos\u00edlilo mnohem v\u00edc ne\u017e uplynul\u00e1 noc v tourbusu. Hodil jsem na sebe mikinu, prohr\u00e1bl vlasy h\u0159ebenem, zachumlal se do kab\u00e1tu a \u0161\u00e1ly a svi\u017en\u00fdm krokem jsem se dostal p\u0159ed hotel, kde u\u017e kluci s Davidem netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapovali.<\/div>\n
„No to je doba!“ pod\u00edval se David v\u00fdznamn\u00fdm pohledem na hodinky.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ zamumlal jsem a provinile sklopil o\u010di. „N\u011bjak jsem zaspal\u2026“
„Tos teda musel m\u00edt opravdu siln\u00fd sp\u00e1nek,“ r\u00fdpnul si do m\u011b Georg. „V\u017edy\u0165 Tom ty dve\u0159e m\u00e1lem rozml\u00e1til, jak do nich bouchal.“
„No jo,“ pokr\u010dil jsem rameny a hodil na bratra omluvn\u00fd pohled, na\u010de\u017e jsme sedli do auta, kter\u00e9 n\u00e1s odv\u00e1\u017eelo do haly, kde se m\u011bl z\u00edtra konat koncert.<\/div>\n
„Ale je na tob\u011b vid\u011bt, \u017ee ses prospal,“ poznamenal Tom, sed\u00edc\u00ed vedle m\u011b. „Vypad\u00e1\u0161 mnohem l\u00edp ne\u017e dopoledne.“<\/div>\n
Nezat\u011b\u017eoval jsem se odpov\u011bd\u00ed, pouze jsem mocn\u011b z\u00edvl tak, \u017ee jsem mu poskytl luxusn\u00ed pohled hluboko do sv\u00e9ho krku a \u00fatrob.<\/div>\n
„Abys m\u011b n\u00e1hodou nese\u017eral,“ zaculil se na m\u011b.<\/div>\n
Lehce jsem mu \u00fasm\u011bv oplatil a zad\u00edval se z okna na ru\u0161n\u00e9 pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 ulice, dokud jsme nezastavili p\u0159ed halou\u2026<\/div>\n
Zkou\u0161ka prob\u011bhla l\u00e9pe ne\u017e dokonale. \u00dapln\u011b jsem z hlavy vytla\u010dil v\u0161echny starosti a deprese. Soust\u0159edil jsem se na zp\u011bv jako nikdy, a kdy\u017e uplynuly dv\u011b hodiny a my opou\u0161t\u011bli zat\u00edm je\u0161t\u011b pr\u00e1zdnou halu, je\u017e m\u011bla b\u00fdt z\u00edtra nabit\u00e1 k prasknut\u00ed, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee n\u00e1s \u010dek\u00e1 n\u00e1dhern\u00e9 vystoupen\u00ed. S radost\u00ed jsem p\u0159ijal Georg\u016fv n\u00e1vrh, \u017ee si v\u0161ichni zajdeme p\u0159ed span\u00edm do hotelov\u00e9ho baru na pivo\u2026<\/div>\n
„Tak na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed koncert!“ pozvedl Tom ruku s pan\u00e1kem.<\/div>\n
V\u0161ichni jsme si \u0165ukli a kopli skleni\u010dky do sebe, na\u010de\u017e jsme si dali ka\u017ed\u00fd jedno pivo. Pov\u00eddali jsme si a mn\u011b bylo blaze. Po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b jsem nem\u011bl v hlav\u011b ani jednu starost. \u017d\u00e1dn\u00e9 mrtvoly a obli\u010deje prolezl\u00e9 \u010dervy. P\u0159ede mnou byli jen moji nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, r\u00fdsoval se \u00fa\u017easn\u00fd koncert a v\u0161e bylo podle nejv\u011bt\u0161\u00edho po\u0159\u00e1dku. Jedin\u00e9, co mi tro\u0161ku vadilo, \u017ee David, sed\u00edc\u00ed stranou, ze m\u011b nespustil o\u010di. Koukal se na m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem, nap\u016fl zachmu\u0159en\u00fdm, nap\u016fl zamy\u0161len\u00fdm. Co mu zase je?,<\/em> pomyslel jsem si, v tu chv\u00edli Tom ale pronesl vtip takov\u00e9ho charakteru, \u017ee jsem se neudr\u017eel a vyprskl zlat\u00fd mok ze sv\u00fdch \u00fast p\u0159\u00edmo do Georgova obli\u010deje. Cel\u00fd n\u00e1\u0161 st\u016fl vybuchl sm\u00edchy, zat\u00edmco j\u00e1 zrudl jako raj\u010de.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ vyrazil jsem ze sebe, zat\u00edmco Georg se z t\u00e9 sprchy pomalu vzpamatov\u00e1val, na\u010de\u017e se za\u010dal taky sm\u00e1t. Nakonec jsem chytil v\u00fdtlem i j\u00e1\u2026<\/div>\n
„Tak kluci, hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed!“ pop\u0159\u00e1l n\u00e1m David n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne t\u011bsn\u011b p\u0159ed koncertem.<\/div>\n
Se sta\u017een\u00fdmi \u017ealudky jsme se bl\u00ed\u017eili k podiu, zat\u00edmco u\u017e zd\u00e1lky jsme sly\u0161eli rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00e9 je\u010den\u00ed tis\u00edc\u016f d\u00edvek. T\u011bsn\u011b p\u0159ed vystoupen\u00edm jsme na sebe mrkli, zhluboka se nadechli a vystoupili na podium.<\/div>\n
Byla to n\u00e1dhera. Hala byla p\u0159epln\u011bn\u00e1 k prasknut\u00ed. Tom z\u00e1\u0159il jako slun\u00ed\u010dko, kdy\u017e spustil intro k \u00dcbers Ende der Welt, na\u010de\u017e se k n\u011bmu p\u0159idali i Georg s Gustavem, a n\u00e1sledn\u011b i j\u00e1. \u0160lo n\u00e1m to b\u00e1je\u010dn\u011b, byli jsme dokonale sehran\u00ed a j\u00e1saj\u00edc\u00ed fanou\u0161ci vytv\u00e1\u0159eli senza\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ru\u2026<\/div>\n
Dokud jsem koukal do pr\u00e1zdna, kamsi p\u0159es halu, bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. N\u00e1hle ale jen kousek p\u0159ede mnou vy\u0161lehl ze stovek z\u00e1blesk\u016f z fo\u0165\u00e1k\u016f jeden obzvl\u00e1\u0161\u0165 oslepuj\u00edc\u00ed\u2026 Fo\u0165\u00e1k. Mu\u017e, fot\u00edc\u00ed mou mod\u0159inu na prav\u00e9 tv\u00e1\u0159i<\/em>, nalh\u00e1vaj\u00edc\u00ed mi smy\u0161len\u00fd \u010dl\u00e1nek<\/em>. Jeho p\u0159\u00edstroj vyslal p\u0159ece \u00fapln\u011b stejn\u00e9 sv\u011btlo! Nebylo jako ty jin\u00e9 blesky kolem, tenhle byl jin\u00fd\u2026 Hlasy v\u0159\u00edskaj\u00edc\u00edch d\u00edvek se mi za\u010daly vytr\u00e1cet z hlavy, odkud je vytla\u010doval ledov\u00fd \u0161epot. Nikdy se m\u011b<\/em> nezbav\u00ed\u0161\u2026 V\u017edycky se k tob\u011b budu vracet<\/em>\u2026 NE! Nemysli na to! Zp\u00edvej! prosil jsem v duchu zoufale s\u00e1m sebe.<\/div>\n
„Achtung, fertig, loss und\u2026“<\/div>\n
Zasekl jsem se. St\u00e1l hned v prvn\u00ed \u0159ad\u011b! Mezi dv\u011bma d\u00edvkami se t\u00edsnil p\u0159esn\u011b ten \u010dlov\u011bk! Vypadal navlas stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem ho zabil. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem vyt\u0159e\u0161til o\u010di. Hypnotizoval m\u011b pohledem! Nikdy se m\u011b<\/em> nezbav\u00ed\u0161\u2026 V\u017edycky si t\u011b najdu\u2026<\/em><\/div>\n
Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem vyk\u0159ikl, kdy\u017e se ten mu\u017e vy\u0161vihl na podium. Nevn\u00edmal jsem, \u017ee se na m\u011b kluci p\u0159ekvapen\u011b d\u00edvaj\u00ed. \u017de hraj\u00ed znovu po\u010d\u00e1tek refr\u00e9nu, u n\u011bho\u017e jsem se zasekl. Vid\u011bl jsem, jak se ten chlap bl\u00ed\u017e\u00ed ke mn\u011b!<\/div>\n
„Pomoc!“ zaje\u010del jsem.<\/div>\n
Pozp\u00e1tku jsem chvatn\u011b ucouvl n\u011bkolik krok\u016f, na\u010de\u017e se mi do sebe zapletly nohy. C\u00edtil jsem, jak pad\u00e1m pozp\u00e1tku k zemi. Jak m\u011b cosi tvrd\u011b ude\u0159ilo do hlavy a pak v\u0161e kolem m\u011b utichlo a zmizelo v nepropustn\u00e9 tm\u011b\u2026<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Bratr\u016fv hlas ke mn\u011b dol\u00e9hal jakoby z velik\u00e1nsk\u00e9 d\u00e1lky. Nemohl jsem se ani hnout, po chv\u00edli se mi v\u0161ak p\u0159eci jen povedlo otev\u0159\u00edt o\u010di. Zmaten\u011b jsem zamrkal. V\u016fbec jsem nev\u011bd\u011bl, kde jsem\u2026<\/div>\n
„Bille! Jak ti je?“<\/div>\n
Vid\u011bl jsem rozmazan\u011b, jak se Tom nade mnou skl\u00e1n\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e mu tv\u00e1\u0159 st\u00ednily obavy. Cht\u011bl jsem mu odpov\u011bd\u011bt, jedin\u00e9, co v\u0161ak opustilo m\u00e1 \u00fasta, bylo zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kdy\u017e mi hlavou pro\u0161lehla p\u00e1liv\u00e1 bolest, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z t\u00fdla. Poc\u00edtil jsem, jak mi Tom polo\u017eil na \u010delo studen\u00fd obklad, a pak u\u017e jsem vid\u011bl jeho ustaranou tv\u00e1\u0159, jen kousek od t\u00e9 m\u00e9.<\/div>\n
„Kde\u2026 kde to jsem?“ vy\u0161lo ze m\u011b.<\/div>\n
„Na hotelu.“<\/div>\n
Lehce jsem svra\u0161til \u010delo. Na hotelu? Jak to, v\u017edy\u0165 jsme p\u0159ece m\u011bli m\u00edt\u2026<\/div>\n
„Koncert?“ hlesl jsem slab\u011b.<\/div>\n
„Zru\u0161ili jsme ho. Omdlel jsi hned p\u0159i prvn\u00ed p\u00edsni\u010dce. Vypadal jsi, jako bys m\u011bl z\u00e1chvat, nap\u0159ed jsi se zasekl, pak jsi za\u010dal zni\u010dehonic k\u0159i\u010det, a pak jsi ztratil v\u011bdom\u00ed, a jak jsi spadl, tak ses pra\u0161til o schod do t\u00fdla\u2026“<\/div>\n
Aha, tak proto ta bolest hlavy\u2026 Smutn\u011b jsem si povzdechl. Jak je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, \u017ee jsem omdlel? Co se stalo? Vybavoval jsem si n\u00e1\u0161 n\u00e1stup na podium, jak zp\u00edv\u00e1m, a hala je p\u0159epln\u011bn\u00e1 tis\u00edci v\u0159\u00edskaj\u00edc\u00edch d\u00edvek\u2026 Ale co bylo pak? Jak to, \u017ee jsem takhle zkolaboval? Musel se zru\u0161it cel\u00fd koncert\u2026 ten, na kter\u00fd se Tom tolik t\u011b\u0161il, prvn\u00ed po jeho nemoci. A to jen a pouze kv\u016fli mn\u011b\u2026<\/div>\n
Jakoby vyc\u00edtil, na co mysl\u00edm, pohladil m\u011b Tom po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Nic si nevy\u010d\u00edtej, br\u00e1\u0161ko,“ pousm\u00e1l se na m\u011b. „V\u00edm, jak ti je\u2026 Prost\u011b se to holt ob\u010das stane, a za to nem\u016f\u017ee nikdo z n\u00e1s, a u\u017e v\u016fbec ne ty.“
„Ale – „nam\u00edtl jsem, Tom v\u0161ak jemn\u011b polo\u017eil sv\u016fj ukazov\u00e1\u010dek na m\u00e9 rty.<\/div>\n
„Le\u017e a odpo\u010d\u00edvej, z\u00edtra v Amiens jim to v\u0161echno vynahrad\u00edme. Slibuju.“<\/div>\n
Zat\u00edmco jeho ruka spo\u010d\u00edvala v m\u00fdch vlasech, vzdychl jsem. M\u011bl jsem co d\u011blat, aby mi do o\u010d\u00ed nevhrkly slzy. Jak jsem jen mohl takhle selhat? Zklamal jsem fanou\u0161ky\u2026 sebe\u2026 a hlavn\u011b Toma\u2026 Ml\u010dky jsem na n\u011bj pohl\u00e9dl, jak le\u017e\u00ed vedle m\u011b, a provinile jsem sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se na druh\u00fd bok, z\u00e1dy k n\u011bmu. Nemohl jsem se na n\u011bj d\u00edvat, v\u011bd\u011bl jsem, jak moc se na tenhle koncert t\u011b\u0161il. A j\u00e1 mu ho takhle zkazil\u2026<\/div>\n
Najednou jsem poc\u00edtil, jak se jeho ruka v m\u00fdch vlasech za\u010d\u00edn\u00e1 pohybovat. Jemn\u011b tla\u010dila na poko\u017eku m\u00e9 hlavy a p\u0159\u00edjemn\u011b m\u011b hladila. C\u00edtil jsem, jak se Tomovy prsty prob\u00edraj\u00ed z\u00e1plavou m\u00fdch vlas\u016f. Bylo mi to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee se mi da\u0159ilo p\u0159estat myslet na tu bolest a smutek. Kl\u00ed\u017eily se mi o\u010di. U\u017e jsem t\u00e9m\u011b\u0159 spal, kdy\u017e jsem uc\u00edtil n\u011bco h\u0159ejiv\u00e9ho a hebk\u00e9ho vzadu na sv\u00e9m krku. Bylo by mo\u017en\u00e9, \u017ee m\u011b br\u00e1\u0161ka pol\u00edbil? Byl jsem v\u0161ak natolik znaven\u00fd, \u017ee jsem nad t\u00edm nestihl ani po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let. B\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in jsem se propadl do nekone\u010dn\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f\u2026<\/p>\n

autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Spokojen\u011b jsem se usm\u00e1l a pohodln\u011b se nat\u00e1hl na gau\u010di. Nerad jsem to p\u0159iznal, ale i mn\u011b u\u017e n\u00e1\u0161 tourbus po t\u011bch necel\u00fdch dvou t\u00fddnech chyb\u011bl. Rozhl\u00e9dl jsem se po n\u011bm, a kdy\u017e se zav\u0159ely dve\u0159e a n\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d nahodil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[183],"tags":[],"class_list":["post-16025","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16025","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16025"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16025\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16025"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16025"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16025"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}