{"id":16075,"date":"2008-11-09T16:00:00","date_gmt":"2008-11-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16039"},"modified":"2008-11-09T16:00:00","modified_gmt":"2008-11-09T15:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/09\/bookmakers-scrubbers-15\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers 15."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Druh\u00fd den jsem se probouzel a m\u011bl jsem pocit, \u017ee se mi asi rozsype hlava. Takhle mizern\u011b jsem se nec\u00edt\u00edval ani po alkoholem hodn\u011b upraven\u00fdch ve\u010d\u00edrc\u00edch. Nejsp\u00ed\u0161 se na mn\u011b podepsalo to neust\u00e1l\u00e9 p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed o Billovi, sv\u00fdch pocitech a jedn\u00fd \u010dernovlas\u00fd prsat\u00fd pijavici, d\u00edky \u010demu\u017e jsem tedy opravdu v klidu nespal. M\u011bl jsem toho dost. Kon\u010d\u00edm. Odte\u010f to p\u0159est\u00e1v\u00e1m \u0159e\u0161it a m\u00edn\u00edm tomu d\u00e1t voln\u00fd pr\u016fb\u011bh. Posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed jsem se nimral ve sv\u00e9m nitru snad v\u00edc ne\u017e za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, a k \u010demu jsem vlastn\u011b dosp\u011bl? \u017de jsem se zamiloval do sv\u00e9ho br\u00e1chy? D\u011bkuji, nechci! Co bych si s t\u00edm citem m\u011bl asi po\u010d\u00edt, kdy\u017e je\u0161t\u011b on nav\u00edc projevuje z\u00e1jem o n\u011bkoho do\u010dista jin\u00e9ho. Jestli si ho okam\u017eit\u011b nevy\u017eenu z hlavy a neza\u010dnu zase norm\u00e1ln\u011b proh\u00e1n\u011bt sukn\u011b jako d\u0159\u00edv, tak to pravd\u011bpodobn\u011b \u0161patn\u011b skon\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee je to moment\u00e1ln\u011b to jedin\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9, co mus\u00edm ud\u011blat, ale mysl\u00edm, \u017ee u\u017e te\u010f moje podv\u011bdom\u00ed v\u011bd\u011blo, \u017ee to nedok\u00e1\u017eu. Do\u0161lo to moc daleko. Cesta zp\u00e1tky hodn\u011b dlouho neexistuje. Mo\u017en\u00e1, kdybych d\u0159\u00edv p\u0159i\u0161el na to, co se se mnou d\u011bje. Ale te\u010f? A vlastn\u011b, co je na tom citu tak \u0161patn\u00e9ho? Nyn\u00ed, kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b nejsp\u00ed\u0161 poznal, co znamen\u00e1 n\u011bkoho milovat, bych se toho m\u011bl vzd\u00e1t?<\/div>\n
\n
Cel\u00fd zbytek dne jsem se sna\u017eil si vzpomenout, kde se to zvrtlo. Odnesl to dokonce i koncert, p\u0159i kter\u00e9m jsem d\u00edky sv\u00e9 nekoncentrovanosti nad\u011blal tolik chyb, \u017ee si toho v\u0161imli nejen kluci, ale musel to zaregistrovat i ten je\u010d\u00edc\u00ed dav v hledi\u0161ti. Bohu\u017eel jsem ale na \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159ed\u011bl nep\u0159i\u0161el. Z\u00e1le\u017eelo mi na n\u011bm odjak\u017eiva. Dok\u00e1zal jsem jeho pocity, n\u00e1lady, radosti i strasti vn\u00edmat mnohem z\u0159eteln\u011bji ne\u017e ty svoje. Jedin\u00e1 d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc v m\u00e9m \u017eivot\u011b byla, aby byl br\u00e1cha \u0161\u0165astn\u00fd, proto jsem ve\u0161ker\u00e9 svoje jedn\u00e1n\u00ed pod\u0159izoval pr\u00e1v\u011b jemu. Ve \u0161kole jsem se vzdal sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, proto\u017ee jeho v\u00fdst\u0159ednost jim byla trnem v oku. Podporoval jsem ka\u017ed\u00fd jeho by\u0165 sebemen\u0161\u00ed a sebenere\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed sen o kapele a sl\u00e1v\u011b, kter\u00fd se mu nakonec k p\u0159ekvapen\u00ed v\u0161ech povedlo uskute\u010dnit. A kdy\u017e jsem ho p\u0159ed rokem vid\u011bl tr\u00e1pit se d\u00edky nedostatku fyzick\u00e9ho kontaktu, p\u0159ipadalo mi jako to nejlogi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed situace mu to poskytnout. A on to p\u0159ij\u00edmal velice r\u00e1d. Tak pro\u010d se to jenom te\u010f sype? Pro\u010d m\u00e1 pot\u0159ebu porozhl\u00ed\u017eet se jinde? Nedok\u00e1zal jsem si na to odpov\u011bd\u011bt. Sna\u017eil jsem se chybu hledat u sebe, ale nenach\u00e1zel jsem nic, co bych ud\u011blal natolik \u0161patn\u011b, \u017ee jsem mu p\u0159estal sta\u010dit. Mo\u017en\u00e1 bych to m\u011bl nechat b\u00fdt a nesna\u017eit se na tom nic m\u011bnit. T\u0159eba to tak m\u00e1 b\u00fdt a j\u00e1 bych se m\u011bl vyrovnat s t\u00edm, \u017ee mezi n\u00e1mi bude n\u011bkdo t\u0159et\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Promnul jsem si unaven\u00e9 o\u010di, donutil jsem se ke slab\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd jsem v\u011bnoval recep\u010dn\u00ed, a vzal jsem si od n\u00ed kartu od pokoje. Z tohohle koncertu jsme se vraceli zni\u010den\u00ed v\u0161ichni. V\u016fbec se to toti\u017e nepovedlo. Kritika n\u00e1s rozcupuje. Cel\u00e9 to u\u017e mo\u017en\u00e1 odstartoval v\u010dera ten nepl\u00e1novan\u00fd photoshoot, kter\u00fd tedy ani jednoho z n\u00e1s nepot\u011b\u0161il, Gustava p\u0159\u00edmo rozzu\u0159il. D\u00edky tomu toti\u017e nestihl prohl\u00eddku toho kongresu, \u010di na co \u017ee se to tak t\u011b\u0161il a dnes p\u0159i vystoupen\u00ed do t\u011bch bubn\u016f \u0159ezal s takovou vervou a vztekem, \u017ee se mu povedlo i p\u00e1rkr\u00e1t ztratit rytmus. Tom byl tak\u00e9 duchem mimo, ov\u0161em u n\u011bj jsem netu\u0161il, \u010d\u00edm by to mohlo b\u00fdt zp\u016fsoben\u00e9, tak\u017ee ti dva m\u00edsto toho, aby m\u011b doprov\u00e1zeli, tak m\u011b sp\u00ed\u0161 p\u011bkn\u011b m\u00e1tli. Ob\u010das jsem ani netu\u0161il, co m\u00e1m zp\u00edvat, ale snad ka\u017ed\u00fd ob\u010das nem\u00e1 sv\u016fj den. Nav\u00edc po\u0159\u00e1d jsme jenom lidi a ti d\u011blaj\u00ed chyby. Doufal jsem tedy, \u017ee n\u00e1m to ty holky odpust\u00ed. P\u0159eci jen n\u011bjak\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdpadky u n\u00e1s nebyly na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku. St\u00e1valo se to sp\u00ed\u0161 hodn\u011b v\u00fdjime\u010dn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ p\u0159ito\u010dila se ke mn\u011b Leti, kter\u00e1 na koncert\u011b byla p\u0159irozen\u011b taky, „vypad\u00e1\u0161 zmo\u017een\u011b. Necht\u011bl by ses p\u0159ed cestou trochu prot\u00e1hnout? Maj\u00ed tu p\u011bkn\u00fd baz\u00e9n. Plave se sice jen p\u0159es den, ale j\u00e1 za\u0159\u00eddila priv\u00e1tn\u00ed koup\u00e1n\u00ed.“ Mrkla na m\u011b a \u0161ibalsky se usm\u00e1la. Ona prost\u011b v\u011bd\u011bla, jak mi zvednout n\u00e1ladu.<\/div>\n
„A jak moc soukrom\u00e9 by m\u011blo b\u00fdt? M\u00e1m o tom \u0159\u00edct i kluk\u016fm?“ Skousla si spodn\u00ed ret a hran\u011b se zamyslela.<\/div>\n
„Hmmm\u2026 ne.“ \u0158ekla nakonec stru\u010dn\u011b, a mn\u011b se jen pusa rozt\u00e1hla do hodn\u011b \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed balen\u00ed. Tohle ko\u010dov\u00e1n\u00ed za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt u\u017e pomalu nesnesiteln\u00e9. Naskl\u00e1dal jsem posledn\u00edch sv\u00fdch p\u00e1r svr\u0161k\u016f do kufru a ten jsem s cvaknut\u00edm zaklapl. P\u0159esun do dal\u0161\u00edho m\u011bsta se konal je\u0161t\u011b dnes v noci nad r\u00e1nem, tud\u00ed\u017e zb\u00fdvalo p\u00e1r hodin, kter\u00e9 jsem absolutn\u011b netu\u0161il, jak bych str\u00e1vil. Nakonec jsem se rozhodl, \u017ee se zkus\u00edm vnutit Billovi. T\u0159eba bude cht\u00edt pomoct zabalit\u2026 Pokoj jsem nechal odem\u010den\u00fd, aby se kdykoli mohl n\u011bkdo z t\u00fdmu dostat dovnit\u0159 a odn\u00e9st m\u00e1 zavazadla do autobusu a p\u0159esunul jsem se k Billov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Jen\u017ee ani po op\u011btovn\u00e9m bu\u0161en\u00ed na n\u011b, mi nikdo neotv\u00edral. Vzteky jsem je nakopl a sprost\u011b zaklel.<\/p>\n<\/div>\n
„No no no, ty m\u00e1\u0161 na ty dve\u0159e po\u0159\u00e1dnou pifku.“ Dob\u00edral si m\u011b Tobi. Jen jsem se na toho na\u0161eho dobr\u00e1ck\u00e9ho obra za\u0161klebil. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu na vt\u00edpky. „Jdu si pro tvoje kufry. M\u00e1\u0161 u\u017e sbaleno?“<\/div>\n
„Jo.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem stru\u010dn\u011b a pak m\u011b napadlo, \u017ee vlastn\u011b Tobias by m\u011bl v\u011bd\u011bt, kde se Bill nach\u00e1z\u00ed. Tak n\u011bjak bylo na\u0161\u00ed nepsanou povinnost\u00ed, i kdy\u017e ne v\u017edy jsme ji dodr\u017eovali, ochrance hl\u00e1sit, kam jdeme, kdy\u017e opou\u0161t\u00edme pokoj.<\/div>\n
„Tobi, nev\u00ed\u0161 n\u00e1hodou, kde je br\u00e1cha?“<\/div>\n
„V\u00edm\u2026“ Zubil se na m\u011b ten hromotluk a potm\u011b\u0161ile na m\u011b mrkal. „Ale je to tajn\u00fd.“<\/div>\n
„Co\u2026? Hele vyklop to, nem\u00e1m \u010das na n\u011bjak\u00fd tvoje srandi\u010dky. Kde je?“<\/div>\n
„Kl\u00eddek. Ne\u010dil se hned. Je s tou va\u0161\u00ed report\u00e9rkou v baz\u00e9nu.<\/div>\n
„Aha\u2026“ Zmohl jsem se na duchaplnou reakci a z\u016fstal jsem p\u0159imrazen\u011b st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Tobias zat\u00edm vytahal z m\u00e9ho pokoje v\u0161echny kufry a jal se je p\u0159esouvat k v\u00fdtahu.<\/div>\n
„To tu m\u00edn\u00ed\u0161 st\u00e1t jak solnej sloup, dokud se nevr\u00e1t\u00ed?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee ne\u2026“ Probral jsem se. „Pro\u010d to m\u011blo bejt vlastn\u011b tajn\u00fd?“<\/div>\n
„No to j\u00e1 nev\u00edm. Bill \u0159\u00edkal, \u017ee jdou plavat jen oni dva, tak asi aby je nikdo neru\u0161il. Ale to by snad tob\u011b m\u011blo bejt jasn\u00fd, ne, ty kan\u010de.“ Zakroutil nade mnou hlavou a nastoupil s celou tou bag\u00e1\u017e\u00ed do kabiny v\u00fdtahu.<\/p>\n<\/div>\n
Jak spr\u00e1skan\u00fd pes jsem se do\u0161oural zp\u011bt na sv\u016fj pokoj a zam\u00ed\u0159il jsem si to na balk\u00f3n. Za\u0161m\u00e1tral jsem ve sv\u00fdch objemn\u00fdch kalhot\u00e1ch a vyt\u00e1hl krabi\u010dku cigaret. Jedu jsem si zap\u00e1lil a labu\u017enicky pot\u00e1hl. Pozoroval jsem ten obl\u00e1\u010dek d\u00fdmu, p\u0159i v\u00fddechu opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed m\u00e9 pl\u00edce, a snad prvn\u011b v \u017eivot\u011b m\u011b napadlo, \u017ee bych v t\u00e9 nikotinov\u00e9 ty\u010dince bral m\u00edsto tab\u00e1ku n\u011bco do\u010dista jin\u00e9ho. N\u011bco mnohem v\u00edc otupuj\u00edc\u00edho\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Dokou\u0159il jsem cigaretu, a ani\u017e bych si n\u011bjak moc p\u0159ipou\u0161t\u011bl, kam m\u011b nesou nohy, ocitl jsem se u prosklen\u00fdch dve\u0159\u00ed s n\u00e1pisem „Swimming-pool“. Z\u016fstal jsem z\u00e1dy op\u0159en\u00fd o st\u011bnu kousek od nich a nev\u011bd\u011bl jsem, jestli ukojit svoji zv\u011bdavost a nakouknout, co se uvnit\u0159 d\u011bje. A cht\u011bl jsem to vlastn\u011b v\u011bd\u011bt? Jednozna\u010dn\u011b! Musel jsem to v\u011bd\u011bt!<\/p>\n<\/div>\n
Zapudil jsem v sob\u011b mal\u00e9ho \u010derv\u00ed\u010dka sv\u011bdom\u00ed, kter\u00fd se mi sna\u017eil namluvit, \u017ee \u0161m\u00edrovat br\u00e1chu se nem\u00e1, a zaost\u0159il jsem skrz sklo na slab\u011b osv\u011btlenou vodn\u00ed hladinu.<\/div>\n
„Ach, Bille, ne.“ Uniklo mi z \u00fast slab\u00e9 \u0161okovan\u00e9 vydechnut\u00ed. Milovali se spolu\u2026 P\u00e1rkr\u00e1t jsem zamrkal ve snaze ten obraz zapudit, ale bylo to tam po\u0159\u00e1d, oni tam byli po\u0159\u00e1d\u2026 Roztou\u017een\u00ed a laskaj\u00edc\u00ed se navz\u00e1jem. Voda cel\u00e9 to p\u0159edstaven\u00ed cudn\u011b zahalovala, p\u0159esto ten nezam\u011bniteln\u00fd akt byl jasn\u011b rozpoznateln\u00fd. Tiskli se k sob\u011b, l\u00edbali, hladili a Bill se v n\u00ed pomalu a l\u00edn\u011b pohyboval. Zalapal jsem po dechu, pokou\u0161ej\u00edc se zahnat mdloby, kter\u00e9 se o m\u011b sna\u017eily, a kone\u010dn\u011b jsem se donutil odtamtud odej\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Jako v hore\u010dce jsem se pot\u00e1cel pry\u010d, hlavn\u011b co nejd\u00e1le od toho \u0161\u00edlen\u00e9ho obr\u00e1zku, kter\u00fd mi ale stejn\u011b neust\u00e1le b\u011b\u017eel p\u0159ed o\u010dima jako film. Hu\u010delo mi v hlav\u011b a nebyl jsem schopn\u00fd poskl\u00e1dat dohromady ani malinkatou my\u0161lenku \u010di n\u00e1pad, jak z tohohle v\u0161eho ven, jak se zbavit t\u011bch neodbytn\u00fdch pocit\u016f zoufalstv\u00ed a prohry. Houpal se mi \u017ealudek a cht\u011blo se mi za\u010d\u00edt k\u0159i\u010det. Vy\u0159vat se z t\u00e9 sv\u00edrav\u00e9 bolesti, kter\u00e1 ni\u010dila a kroutila v\u0161echny moje \u00fatroby. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee psychick\u00e1 bolest se m\u016f\u017ee projevovat i fyzick\u00fdmi muky. A mn\u011b tedy bylo v\u00e1\u017een\u011b mizern\u011b. M\u011bl jsem probl\u00e9m se i nadechnout. A hlavn\u011b bych si nikdy nepomyslel, \u017ee zrovinka se mnou m\u016f\u017eou emoce tak moc ot\u0159\u00e1st. To br\u00e1cha tu byl z n\u00e1s dvou v\u017edycky ten citov\u011b zalo\u017een\u00fd. Ne j\u00e1. Mn\u011b v\u017edycky p\u0159ipadalo, \u017ee podobn\u00e9 v\u011bci m\u011b m\u00edjej\u00ed. Nezab\u00fdval jsem se sv\u00fdm nitrem. Ne \u017ee bych snad byl neciteln\u00fd kus ledu, ale jednodu\u0161e jsem byl v t\u00e9to oblasti povrchn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Bill a nyn\u00ed jsem si p\u0159ipadal jako naprost\u00e1 troska. Tot\u00e1ln\u011b m\u011b to odrovnalo a neda\u0159ilo se mi vr\u00e1tit k m\u00e9mu laxn\u00edmu vn\u00edm\u00e1n\u00ed pocit\u016f, jako tomu bylo v\u017edycky d\u0159\u00edve. A\u017e hystericky jsem tou\u017eil po tom, aby se to nikdy nestalo, nebo mo\u017en\u00e1, abych to jen nikdy nemusel vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipadal jsem si jako naprost\u00fd slaboch. Bylo mi \u0161patn\u011b ze sebe sam\u00e9ho. V naprost\u00e9 hr\u016fze jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je\u0161t\u011b ned\u00e1vn\u00e1 my\u0161lenka, kterak si budu muset zvyknout na t\u0159et\u00ed osobu mezi n\u00e1mi, je \u010dir\u00e1 utopie. Nedok\u00e1\u017eu to. Nesm\u00ed\u0159\u00edm se s t\u00edm. Nen\u00e1vid\u00edm ji a mo\u017en\u00e1 nen\u00e1vid\u00edm i jeho. Kdyby ji kolem sebe nechal proj\u00edt bez pov\u0161imnut\u00ed, nebyla by te\u010f ze m\u011b kupka nerv\u016f, maj\u00edc\u00ed pocit, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Dvojitou vodku.“ Hlesl jsem na obsluhu, jen co jsem dosedl na barovou \u017eidli\u010dku. Za p\u00e1r vte\u0159in p\u0159ede mnou p\u0159ist\u00e1lo po\u017eadovan\u00e9 pit\u00ed a j\u00e1 ho okam\u017eit\u011b netrp\u011bliv\u011b vyklopil do sv\u00fdch \u00fatrob. Hned nato jsem si poru\u010dil dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed\u2026 Nev\u00edm, jak dlouho jsem tam sed\u011bl a op\u00edjel se. V\u00edm jen, \u017ee m\u011b tam na\u0161el k m\u00e9 sm\u016fle Tobi d\u0159\u00edv, n\u011b\u017e jsem se stihl odrovnat do bezv\u011bdom\u00ed, co\u017e byl m\u016fj jedin\u00fd z\u00e1m\u011br. I tak dost opil\u00e9ho m\u011b dot\u00e1hl do tourbusu a k dovr\u0161en\u00ed m\u00e9 naprost\u00e9 potupy dostali kluci za \u00fakol, aby dohl\u00e9dli na to, abych nevyl\u00e9zal z postele a pokud mo\u017eno spal, co\u017e jsem splnil docela r\u00e1d. Alkoholem zmo\u017een\u00fd mozek zp\u016fsobil, \u017ee moje v\u00ed\u010dka klesla dol\u016f a p\u0159estal jsem vn\u00edmat i Bill\u016fv hlas, do\u017eaduj\u00edc\u00ed se vysv\u011btlen\u00ed m\u00e9ho opileck\u00e9ho p\u0159edstaven\u00ed. Nechal jsem se uklimbat vr\u010den\u00edm motoru jedouc\u00edho autobusu a myslel jsem si jen n\u011bco o zr\u00e1dc\u00edch, kter\u00fdm j\u00e1 nedlu\u017e\u00edm vysv\u011btlen\u00ed ani v nejmen\u0161\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Probral jsem se p\u0159ed \u0161estou r\u00e1no. Teda sp\u00ed\u0161 mnou docela nevyb\u00edrav\u011b zat\u0159\u00e1sl Georg, \u017ee pr\u00fd stoj\u00edme n\u011bkde u pumpy, jestli se nechci j\u00edt proj\u00edt. Promile v m\u00e9 krvi se za t\u011bch p\u00e1r hodin cesty zat\u00edm dostaly na p\u0159ijatelnou \u00farove\u0148, tak\u017ee jsem se u\u017e ani moc nemotal a byl jsem schopn\u00fd se postavit na m\u00edrn\u011b zmal\u00e1tn\u011bl\u00e9 nohy a vykulit se p\u0159ed autobus.<\/div>\n
„No nazdar.“ Pozdravil m\u011b m\u00edrn\u011b nevrle n\u00e1\u0161 mana\u017eer, kter\u00e9mu jsem padnul do r\u00e1ny hned, jak jsem se objevil na \u010derstv\u00e9m vzduchu. Byl jedin\u00fd v dohledu. Kluci, ani nikdo z t\u00fdmu, tu pobl\u00ed\u017e nepost\u00e1val. Z\u0159ejm\u011b byli v\u0161ichni zalezl\u00ed ve fast foodu, kter\u00fd byl sou\u010d\u00e1st\u00ed benz\u00ednky. „Jak ti je? Douf\u00e1m, \u017ee dob\u0159e. Proto\u017ee ti nem\u00edn\u00edm d\u00e1vat \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das na vzpamatov\u00e1n\u00ed. Tour nen\u00ed \u017e\u00e1dnej mejdan, ale va\u0161e pr\u00e1ce. M\u00e1\u0161 povinnosti, to si uv\u011bdom. Nechci vid\u011bt, \u017ee by se to m\u011blo opakovat.“ Zpra\u017eil m\u011b hned na \u00favod, t\u00edpl cigaretu a ode\u0161el nezn\u00e1mo kam. Nejsp\u00ed\u0161 za ostatn\u00edmi.<\/p>\n<\/div>\n
Jen jsem se u\u0161kl\u00edbl a promnul si sp\u00e1nkem zalepen\u00e9 o\u010di. Mohutn\u011b jsem z\u00edvl a rozhl\u00e9dl se kolem. Byla je\u0161t\u011b tma a docela nevl\u00eddno. Co tak\u00e9 \u010dekat od podzimu. Tuhle ro\u010dn\u00ed dobu jsem nem\u011bl r\u00e1d. Jednozna\u010dn\u011b jsem odjak\u017eiva up\u0159ednost\u0148oval l\u00e9to. Zat\u0159\u00e1sl jsem se pod n\u00e1porem v\u011btru. P\u0159it\u00e1hl jsem si mikinu bl\u00ed\u017ee ke krku a po Davidov\u011b vzoru jsem si zap\u00e1lil cigaretu. Nevykou\u0159il jsem je\u0161t\u011b ani p\u016flku, kdy\u017e se v m\u00e9m zorn\u00e9m poli objevila Ariana. Vystupovala zrovinka z druh\u00e9ho autobusu. M\u017eourala podobn\u011b ospale jako j\u00e1, a kdy\u017e si m\u011b v\u0161imla, s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i se vydala ke mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1nko.“<\/div>\n
„\u010cau!“<\/div>\n
„Copak, copak. N\u011bjak\u00fd nerudn\u00fd. \u0160patn\u011b si spal?“<\/div>\n
„Hmmm, tak trochu.“ Uchichtla se a d\u00e1l do m\u011b n\u011bco konverza\u010dn\u011b hustila. P\u0159\u00edval slov z jej\u00edch \u00fast jsem p\u0159\u00edli\u0161 nevn\u00edmal. Zaujala m\u011b jej\u00ed \u0159e\u010d t\u011bla. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b se na m\u011b d\u00edvala, namot\u00e1vala si sem tam hrav\u011b na prst\u00edk prameny vlas\u016f a ob\u010das si ukazov\u00e1kem s p\u011bst\u011bn\u00fdm nehtem p\u0159ejela po l\u00edcn\u00ed kosti sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Nav\u00edc se ke mn\u011b postavila do tak t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti, \u017ee se mi ob\u010das ot\u0159ela o pa\u017ei, kterou jsem m\u011bl voln\u011b spu\u0161t\u011bnou pod\u00e9l t\u011bla. Vlastn\u011b to nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 novinka. V moj\u00ed p\u0159\u00edtomnosti se tak chovala od doby, kdy jsem ji m\u011bl mo\u017enost poznat. Nemohl jsem tu\u0161it, jestli je to b\u011b\u017en\u00fd jev, nebo se tak projevuje jen v moj\u00ed p\u0159\u00edtomnosti. Zat\u00edm jsem nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost to za tak kr\u00e1tkou dobu poznat a dote\u010f jsem se o to ani nesna\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
V podstat\u011b mi ale bylo jedno, jak jsou ta jej\u00ed gesta my\u0161lena. Napadlo m\u011b jen, \u017ee bych toho mohl vyu\u017e\u00edt. V\u0161iml jsem si toti\u017e za prosklenou v\u00fdlohou rychl\u00e9ho ob\u010derstven\u00ed t\u011bch dvou\u2026 Sed\u011bli tam, navz\u00e1jem se krmili a n\u011b\u010demu se pobaven\u011b sm\u00e1li. Smutek a zklam\u00e1n\u00ed vyst\u0159\u00eddalo n\u011bco jin\u00e9ho. Vztek. Nep\u0159edstaviteln\u00e1 zu\u0159ivost, kterou jsem pot\u0159eboval n\u011bjak vyventilovat, a Ariana byla zrovna po ruce.<\/div>\n
„Poj\u010f se mnou.“ Zahodil jsem cigaretu, \u010dapl ji za ruku a t\u00e1hl za budovu, kde jsme mohli b\u00fdt skryti p\u0159ed o\u010dima zv\u011bdavc\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno to, co p\u0159i\u0161lo po tom, se stalo hrozn\u011b rychle. Nem\u011bl jsem ani \u010das p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co to prov\u00e1d\u00edm za zr\u016fdnost. Mo\u017en\u00e1 to byl zoufal\u00fd pokus se n\u011bjak pomst\u00edt. Vykn\u00edkla bolest\u00ed, kdy\u017e jsem ji surov\u011b natla\u010dil na hrubou om\u00edtku domu. Neobt\u011b\u017eoval jsem se ani s ni\u010d\u00edm tak ned\u016fle\u017eit\u00fdm, jako byl v tuto chv\u00edli polibek. Roztrhl jsem tit\u011brn\u00e9 kalhotky pod jej\u00ed minisukn\u00ed a prudce si ji vzal. Nebr\u00e1nila se. Nechala se vysadit na popelnici a je\u0161t\u011b v\u00edc rozt\u00e1hla nohy. Chovala se jako ta nejposledn\u011bj\u0161\u00ed coura, ale j\u00e1 j\u00ed za to byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Pot\u0159eboval jsem to. Zbavovalo m\u011b to slabo\u0161sk\u00e9 touhy zabo\u0159it hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e a bre\u010det jak mal\u00e1 holka z toho, \u017ee bratr mi nev\u011bnuje tolik, kolik bych po n\u011bm cht\u011bl. Na t\u011bch p\u00e1r prchav\u00fdch okam\u017eik\u016f jsem byl chlap a ne ta uboh\u00e1 troska, kter\u00e1 se ve\u010der op\u00edjela v baru.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se mi vr\u00e1til dech do norm\u00e1lu a zapnul jsem si kalhoty, dostal jsem jen ze sebe: „Promi\u0148\u2026 a d\u011bkuju.“ Nech\u00e1pav\u011b se na m\u011b pod\u00edvala. J\u00e1 ale nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 pl\u00fdtvat dal\u0161\u00edmi slovy na vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. Tou prachb\u00eddnou matouc\u00ed omluvou, kterou jsem j\u00ed tak lakonicky v\u011bnoval, jsem si s\u00e1m v sob\u011b ospravedlnil tenhle sv\u016fj chv\u00e1ly nehodn\u00fd \u010din, a bylo mi up\u0159\u00edmn\u011b jedno, co si o tom bude d\u00e1l myslet. Se sklopen\u00fdm zrakem jsem odch\u00e1zel a nechal ji tam.<\/p>\n

autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom Druh\u00fd den jsem se probouzel a m\u011bl jsem pocit, \u017ee se mi asi rozsype hlava. Takhle mizern\u011b jsem se nec\u00edt\u00edval ani po alkoholem hodn\u011b upraven\u00fdch ve\u010d\u00edrc\u00edch. Nejsp\u00ed\u0161 se na mn\u011b podepsalo to neust\u00e1l\u00e9 p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed o Billovi, sv\u00fdch pocitech a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[173],"tags":[],"class_list":["post-16075","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16075","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16075"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16075\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16075"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16075"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16075"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}