{"id":16081,"date":"2008-11-08T17:00:00","date_gmt":"2008-11-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16045"},"modified":"2020-11-03T22:32:25","modified_gmt":"2020-11-03T21:32:25","slug":"only-for-you-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/08\/only-for-you-32\/","title":{"rendered":"Only For You 32."},"content":{"rendered":"

autor:<\/strong> Cera<\/strong><\/p>\n

\n

\n

V sinal\u00e9 tv\u00e1\u0159i se skr\u00fdv\u00e1 bolest. V nekone\u010dn\u00e9 hlubin\u011b mo\u0159\u00ed, je\u017e ve vte\u0159in\u011b z \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 zm\u011bnila se p\u0159ekvapen\u00edm v nejtemn\u011bj\u0161\u00ed \u010der\u0148, se zra\u010d\u00ed bolest, \u010di\u0161\u00edc\u00ed z kout\u016f jeho vlastn\u00edho srdce. Srdce, kter\u00e9 krv\u00e1c\u00ed a jeho ledov\u00e1 ulita rozpad\u00e1 se v t\u0159\u00ed\u0161\u0165. Rozpou\u0161t\u00ed se. Do kr\u016fp\u011bj\u00ed slan\u00fdch slz, co rozlily se do o\u010d\u00ed. Bled\u00e9 rty se chv\u011bj\u00ed, mo\u017en\u00e1 ledov\u00fd v\u00edtr rozechv\u011bl je a ony se te\u010f samy nedok\u00e1\u017e\u00ed zbavit toho nez\u0159eteln\u00e9ho t\u0159asu.
\nDrobn\u00e9 st\u0159\u00edpky, pozvolna se skl\u00e1daj\u00edc\u00ed do mozaiky pravdy uvnit\u0159 jeho nitra, rozd\u00edraj\u00ed pl\u00edce. Do krve snad. V tom mrtvoln\u00e9m tichu je syrovost vzduchu p\u0159\u00edli\u0161 \u010dir\u00e1.
\nOp\u011bt let\u00ed. V temnot\u011b bezedn\u00e9 propasti, je\u017e se t\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u00edm tak n\u00e1hle otev\u0159ela. Propasti, do n\u00ed\u017e z\u0159\u00edtil se jedn\u00edm neuv\u00e1\u017een\u00fdm krokem. Obrazy okolo n\u011bj se formuj\u00ed do jasn\u00fdch tvar\u016f a on je p\u0159esto nedok\u00e1\u017ee rozeznat. P\u00e1l\u00ed z nich o\u010di. Av\u0161ak \u010das b\u011b\u017e\u00ed d\u00e1l, a\u010dkoli mysl nevn\u00edm\u00e1 tu nesrovnalost pohledu.<\/p>\n

\n

*<\/p>\n

\nTak pohl\u00e9dni<\/strong>, Bille,
\njak chutn\u00e1 \u010dir\u00e9 zoufalstv\u00ed…<\/em><\/p>\n


\n<\/em>*<\/p>\n

\n

Pravda sladce na\u0161ept\u00e1v\u00e1 slova, je\u017e kr\u00e1\u010d\u00ed jen pozvolna proudem krvav\u00fdch l\u017e\u00ed, tekouc\u00edch ze z\u010dernal\u00fdch ran. Snad ona ho\u0159kost slep\u00e9 nad\u011bje vyl\u00e9\u010d\u00ed ta zran\u011bn\u00ed. Mo\u017en\u00e1…
\nAsi…
\nNev\u00ed.<\/em>
\nJedin\u00e9, co v tomto okam\u017eiku, kdy v\u0161echno n\u00e1hle zd\u00e1 se tak vzd\u00e1len\u00e9 a naprosto beze smyslu, vn\u00edm\u00e1, je cit. Tak skute\u010dn\u00fd, \u017ee mus\u00ed shl\u00e9dnout na sv\u00e9 dlan\u011b, aby se ujistil, \u017ee nezanikly v plamenech ohn\u011b, kter\u00fd se rozn\u00edtil v jeho nitru.
\n– Hlas v jeho mysli, nesouc\u00ed se ozv\u011bnou (zavadila o st\u0159\u00edbro z pavu\u010din, n\u011bkdo by m\u011bl vyt\u0159\u00edt ten pr\u00e1zdn\u00fd z\u010dernal\u00fd kout!), v t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 pr\u00e1zdnot\u011b, ti\u0161e na\u0161ept\u00e1v\u00e1, a\u0165 zadus\u00ed ho. Rychle. Ne\u017e bude pozd\u011b-
\nA p\u0159esto v\u0161echno se jeho t\u011bla zmoc\u0148uje lenost, nete\u010dnost k tomu vt\u00edrav\u00e9mu \u0161epotu, kter\u00fd z posledn\u00edch sil sna\u017e\u00ed se k\u0159i\u010det svoji obhajobu.
\nU\u017e d\u00e1l nesm\u00ed naslouchat t\u011bm svod\u016fm.
\nMohl by pak\u2026 nemilovat<\/em>.
\nA to nem\u016f\u017ee dopustit.
\nProto\u017ee bez l\u00e1sky, jej\u00ed\u017e oddanost\u00ed se v t\u00e9 osudn\u00e9 chv\u00edli v duchu tak slep\u011b vysm\u00edval do tv\u00e1\u0159e, a\u010d nahlas se to jeho \u00fasta neodv\u00e1\u017eila vyslovit, by p\u0159estal existovat. Bez sv\u00e9ho dvoj\u010dete\u2026
\n\u2026 by zem\u0159el<\/em>.
\nV n\u00e1ru\u010di strachu – v n\u00e1ru\u010di samoty\u2026<\/em>
\n„Ve mn\u011b se pomalu ochlazuje, jak dlouho tu je\u0161t\u011b oba budeme?
\nZ\u016fsta\u0148 tady, st\u00edny m\u011b cht\u011bj\u00ed p\u0159edej\u00edt. A kdy\u017e p\u016fjdeme, tak p\u016fjdeme jen ve dvou. Jsi v\u0161echno, co jsem j\u00e1, a v\u0161echno, co prot\u00e9k\u00e1 m\u00fdmi \u017eilami. V\u017edycky se poneseme, jedno, kam poplujeme, jedno jak hluboko\u2026“ Nezp\u00edval, pouze \u0161eptem pron\u00e1\u0161el jednotliv\u00e9 ver\u0161e, jakoby se snad cht\u011bl mimod\u011bk ujistit, \u017ee chladn\u00fd z\u00e1van ledov\u00e9ho strachu byl jen pouhopouhou iluz\u00ed bez p\u00e1dn\u00fdch opodstatn\u011bn\u00ed.
\nNev\u011bdomky.
\nOsam\u011bl\u00e1 slza. St\u00e9k\u00e1 po l\u00edci. Znovu.
\nNe\u0159\u00edkal jsi n\u00e1hodou, \u017ee u\u017e nebude\u0161 bre\u010det?<\/em><\/strong>
\n…
\nOsam\u011bl\u00e1?<\/strong>
\nNe! V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee ne…<\/em>
\n„Bille? Kdy sis vzpomn\u011bl?“ Sv\u011btlovlas\u00fd hoch se pokusil prolomit ono dokonal\u00e9 ticho a rozt\u0159\u00ed\u0161tit ho na tis\u00edce drobn\u00fdch skl\u00ed\u010dek. Nicm\u00e9n\u011b marn\u011b. Jakoby t\u00edse\u0148, tak znateln\u011b prostupuj\u00edc\u00ed celou m\u00edstnost\u00ed, obch\u00e1zela sv\u00e9 ob\u011bti ve st\u00e1le men\u0161\u00edch kruz\u00edch, a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm kr\u016f\u010dkem pozvolna utahovala svou pr\u016fzra\u010dnou s\u00ed\u0165.
\nTou\u017eil ta slova zak\u0159i\u010det, nam\u00edsto toho je v\u0161ak pronesl t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. Radost vyst\u0159\u00eddaly obavy a nejistota. Obavy, \u017ee ona zran\u011bn\u00ed du\u0161e jsou je\u0161t\u011b hlub\u0161\u00ed a v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jak se na prvn\u00ed pohled zd\u00e1ly b\u00fdt… N\u011bco v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se zlomilo. N\u011bjak\u00e1 hr\u00e1z \u010derstv\u011b postaven\u00e1 rozumem se zhroutila do vln pod silou v\u0161emo\u017en\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 se neda\u0159ilo ji\u017e d\u00e1le skr\u00fdt.
\nBolest. Strach. Beznad\u011bj. Vztek a \u017e\u00e1rlivost. L\u00e1ska a nen\u00e1vist.
\nT\u00e9m\u011b\u0159 se ztr\u00e1cel v tom nekone\u010dn\u00e9m spektru.
\n„B…“ Slova mu uv\u00edzla v hrdle. Zorni\u010dky se roz\u0161\u00ed\u0159ily v n\u011bm\u00e9m tom zoufalstv\u00ed.
\n„Nevzpomn\u011bl.“ Jednoduch\u00e1 odpov\u011b\u010f. Stroh\u00e1. Bodala do srdce. Odr\u00e1\u017eela p\u0159esn\u011b to, co Gustav p\u0159ed zlomkem okam\u017eiku spat\u0159il v jeho o\u010d\u00edch, jindy pln\u00fdch sladk\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Dnes m\u00edrn\u011b naho\u0159kl\u00fdch. Ochucen\u00fdch chut\u00ed prohry a…
\nResignace.
\n„Ale jak…“
\n„Tom mi tu p\u00edse\u0148 zahr\u00e1l hned druh\u00fd den po m\u00e9m p\u0159\u00edjezdu dom\u016f. Zm\u00ednil se tehdy p\u0159ede mnou poprv\u00e9 o skupin\u011b a o tom, \u017ee n\u00e1m skl\u00e1d\u00e1m texty. Tak n\u011bjak jsem ve skrytu du\u0161e doufal, \u017ee bych si t\u0159eba potom mohl na n\u011bco vzpomenout, ale…“ Odml\u010del se. P\u0159ed o\u010dima se mu op\u011bt p\u0159ehr\u00e1lo t\u011bch n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch chvil. V\u00fdraz Tomovy tv\u00e1\u0159e – zoufalost, kterou se tehdy mo\u017en\u00e1 ani nesna\u017eil skute\u010dn\u011b skr\u00fdt… Bolelo to.
\nJak jen mohl b\u00fdt tak slep\u00fd?<\/em> Nev\u0161imnout si…
\n„Ale co, Bille?“ Gustav sv\u00fdmi prsty lehce stiskl ledovou dla\u0148 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a na rtech vykouzlil dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch jemn\u00fdch, povzbudiv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f. Podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee pokud jej nedonut\u00ed mluvit, jednoho dne ho jeho vlastn\u00ed my\u0161lenky, co mu nyn\u00ed pozvolna zevnit\u0159 jistojist\u011b s\u017e\u00edraly mysl, zadus\u00ed.
\n„Ubl\u00ed\u017eil jsem mu. V\u0161\u00edm co jsem \u0159ekl, ud\u011blal…“ Sv\u011btlovlas\u00fd hoch uc\u00edtil, jak se mu Billovy nehty zaryly hluboko do k\u016f\u017ee, av\u0161ak nedal na sob\u011b nic zn\u00e1t a rad\u011bji se rozhodl vyvr\u00e1tit jeho myln\u00e9 domn\u011bnky.
\n„To si ur\u010dit\u011b jen namlouv\u00e1\u0161. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt a\u017e tak hrozn\u00fd. V\u017edy\u0165…“ Cht\u011bl pokra\u010dovat ve sv\u00e9m za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edm monologu, nicm\u00e9n\u011b byl nemilosrdn\u011b p\u0159eru\u0161en hned na po\u010d\u00e1tku prudk\u00fdm vy\u0161kubnut\u00edm chlapcovy ruky z jeho vlastn\u00ed dlan\u011b.
\nDo o\u010d\u00ed se mu te\u010f vp\u00edjel p\u00e1r roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdch temn\u011b hn\u011bd\u00fdch duhovek a on se nedok\u00e1zal vymanit z jejich zajet\u00ed. Naprosto jej uhranuly.
\n„To nem\u016f\u017ee\u0161 pochopit…“ Bled\u00e9 rty se lehce pohybuj\u00ed ve vysloven\u00ed t\u011bch n\u011bkolika m\u00e1lo slov. Jeho mysl je vn\u00edm\u00e1, v\u0161ak neschopna jim p\u0159ikl\u00e1dat bli\u017e\u0161\u00ed v\u00fdznam.
\nNem\u016f\u017ee\u0161…
\nPochopit?!<\/strong>
\nV\u017edy\u0165 by si to tolik p\u0159\u00e1l…
\nPorozum\u011bt.<\/strong>
\nDovt\u00edpit se skute\u010dnosti a pomoci.
\nZachr\u00e1nit p\u0159\u00e1tele, jejich\u017e l\u00e1ska pozvolna rozpad\u00e1 se v trosky…<\/strong><\/em>
\n„Pro\u010d bych nemohl?“ P\u0159\u00edm\u00e1 ot\u00e1zka vy\u017eaduje p\u0159\u00edmou odezvu. Ov\u0161em nedo\u010dkala se. Zrak uhnul zbab\u011ble k zemi a \u00fasta se nenechala ovl\u00e1dat.
\n„Proto\u017ee…“
\n„Tohle nen\u00ed odpov\u011b\u010f, Bille. A ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161.“ Odv\u011btil Gustav a trochu vy\u010d\u00edtav\u011b na kamar\u00e1da pohl\u00e9dl. Vy\u010dk\u00e1val.
\n„Ne, m\u00e1\u0161 pravdu. Nen\u00ed.“ Povzdechnut\u00ed beze slov dopov\u00edd\u00e1 v\u011btu. \u0158ekne toho v\u00edc. Zd\u00e1lo se mu to, nebo bylo vskutku tak hlasit\u00e9?
\n„Tak v \u010dem je probl\u00e9m?“
\n„J\u00e1… boj\u00edm se. Boj\u00edm se, \u017ee kdy\u017e si p\u0159ipust\u00edm, \u017ee k Tomovi mo\u017en\u00e1 n\u011bco c\u00edt\u00edm, ubl\u00ed\u017e\u00ed mi. Opust\u00ed m\u011b. Sprost\u011b m\u011b odkopne a vrhne se do n\u00e1ru\u010de jedn\u00e9 z t\u011bch dlouhonoh\u00fdch, tuctov\u00fdch holek, co se kolem n\u011bj neust\u00e1le to\u010d\u00ed. Pomst\u00ed se za v\u0161echna utrpen\u00ed, kter\u00e1 jsem mu zp\u016fsobil, a j\u00e1 nez\u016fstanu ni\u010d\u00edm v\u00edc, ne\u017e opu\u0161t\u011bn\u00fdm zch\u00e1tralcem, jen\u017e po noc\u00edch p\u00ed\u0161e ver\u0161e a do jednotliv\u00fdch slok vpl\u00e9t\u00e1 sv\u016fj \u017eal. Netou\u017e\u00edm potom b\u00fdt pouh\u00fdm odrazem iluz\u00ed n\u011bjak\u00e9ho citu \u010di pouhou p\u0159estupovou stanic\u00ed do dal\u0161\u00edho vlaku…“ Sn\u016f\u0161ka rozpolcen\u00fdch pocit\u016f pomalu vyplouv\u00e1 napovrch. Du\u0161e, co boj\u00ed se b\u00fdt milov\u00e1na, a p\u0159itom po tom neskonale tou\u017e\u00ed. P\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 si od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku mus\u00ed z\u00e1konit\u011b odporovat.
\nPonur\u00e9.
\n„Bille, p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161. Tom t\u011b m\u00e1 r\u00e1d. Rad\u011bji by zem\u0159el, ne\u017e aby t\u011b vid\u011bl jakkoli trp\u011bt.“ Nam\u00edtl znovu Gustav a pohl\u00e9dl \u010dernovlas\u00e9mu chlapci zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. A\u010dkoli p\u0159ed p\u00e1r minutami je\u0161t\u011b trochu v koutku mysli pochyboval, nyn\u00ed si byl zcela jist. Sv\u00fdm m\u00edstem na p\u016fli cesty mezi dvoj\u010daty, stoj\u00edc\u00edmi ka\u017ed\u00e9 na opa\u010dn\u00e9m konci. Svou rol\u00ed.
\nA on ji musel sehr\u00e1t dob\u0159e.
\n„Nem\u00e1. U\u017e ne.“ zakroutil Bill odm\u00edtav\u011b hlavou.
\n„A na to jsi p\u0159i\u0161el zas jak? Uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, \u017ee mi tu u\u017e nejm\u00ed\u0148 \u010dtvrt hodiny om\u00edl\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d dokola naprost\u00fd nesmysl? Tom t\u011b miluje<\/em>, pochop to kone\u010dn\u011b!“ Gustav si p\u0159ipadal, jakoby mluvil do zdi. Vysok\u00e9, opr\u00fdskan\u00e9, j\u00ed\u017e hroz\u00ed, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli sesune k zemi, ale pomoc nep\u0159ij\u00edm\u00e1.
\n„Kdyby m\u011b miloval, pochopil by, \u017ee ta slova, kter\u00e1 jsem mu tehdy \u0159ekl, u\u017e d\u00e1vno neplat\u00ed. Kdyby m\u011b miloval, nebyl by s n\u00ed.“
\n„S k\u00fdm?“\u00a8
\n„S Kr\u00e1sou…<\/em>“ P\u0159i vysloven\u00ed t\u00e9 p\u0159ezd\u00edvky, se mu obli\u010dej st\u00e1hl do bolestn\u00e9 grimasy. Jen pouh\u00e1 vzpom\u00ednka na ni mu ubli\u017eovala.
\nNen\u00e1vid\u011bl ji.
\n„Kdo je… Kr\u00e1sa?<\/em>“ Gustavovi se na \u010dele objevila drobn\u00e1 vr\u00e1ska. Nejist\u011b si poposedl. Alespo\u0148 jednou, na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, si dovolil zapochybovat. Ov\u0161em opravdu jen na okam\u017eik. Znal Toma. Pro sv\u00e9 dvoj\u010de se zm\u011bnil.
\n„Dlouhonoh\u00e1, prsat\u00e1 koza,“ odpov\u011bd\u011bl Bill bez rozmyslu a sv\u011btlovlas\u00fd hoch sed\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu vyprskl sm\u00edchy. A to podivn\u00e9 cosi, jakoby zmizelo…
\nNa chv\u00edli…
\n„Tady nen\u00ed nic k sm\u00edchu.“ Ohradil se a uk\u0159ivd\u011bn\u011b na kamar\u00e1da pohl\u00e9dl.
\n„Tom m\u011bl pravdu. V\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161, jsi hrozn\u011b roztomilej?“ opomenul Gustav z\u00e1m\u011brn\u011b chlapcovu pozn\u00e1mku a d\u00e1l se na n\u011bj vesele uculoval.
\n„J\u00e1 ne\u017e\u00e1rl\u00edm.“
\n„\u017d\u00e1rl\u00ed\u0161 a nem\u00e1\u0161 pro\u010d.“
\n„Ne.“
\n„Bille…“ povzdechl si sv\u011btlovlas\u00fd hoch a o\u010di proto\u010dil v sloup. „P\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 kdysi, zd\u016fraz\u0148uji kdysi, by byl n\u011b\u010deho takov\u00e9ho schopn\u00fd. Ale rozhodn\u011b ne te\u010f. Ne tob\u011b.“
\n„Jak si m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak jist\u00fd?“
\n„Omyl. J\u00e1 si v\u016fbec nejsem jist\u00fd. Pouze si v\u017edycky vzpomenu, jak o tob\u011b Tom mluv\u00ed, jak se na tebe d\u00edv\u00e1 a…“
\n„Jak?“
\n„J\u00e1 nev\u00edm. Tak n\u011bjak… fascinovan\u011b. Kdy\u017e vejde\u0161 do m\u00edstnosti, je to, jako by p\u0159estal vn\u00edmat v\u0161echno ostatn\u00ed…“ Vysv\u011btloval Gustav. Av\u0161ak a\u010dkoli se sna\u017eil sebev\u00edc, zd\u00e1lo se mu, \u017ee nikdy nenalezne dost p\u0159esn\u00e1 slova na to, aby dok\u00e1zal spr\u00e1vn\u011b popsat jas v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, kdy\u017e na\u0161el i sebemen\u0161\u00ed z\u00e1minku se na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku t\u0159eba jen usm\u00e1t, pohl\u00e9dnout do t\u011bch temn\u011b hn\u011bd\u00fdch hlubin nebo se jej dokonce dotknout, z\u0159eteln\u00e9 nap\u011bt\u00ed a z\u00e1rove\u0148 podivnou uvoln\u011bnost \u010di\u0161\u00edc\u00ed z jeho t\u011bla…
\nJedn\u00edm jedin\u00fdm slovem…
\nZamilovanost.
\nZamilovan\u00fd Tom…<\/em> Zn\u00ed to tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e neskute\u010dn\u011b. Pouh\u00fd vtip, co p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee je pravdou. Iluze. Nic jin\u00e9ho.
\nA p\u0159esto v\u0161echno…
\nRealita.
\nZamilovanost.
\nZamilovan\u00fd.
\nOt\u00e1zka na p\u0159\u00edslovce je Jak?
\nPak tedy…
\n„Zamilovan\u011b.“
\nDohn\u011bda zbarven\u00e9 duhovky se pln\u00ed perlami rosy, je\u017e jasn\u011b z\u00e1\u0159\u00ed v b\u00edl\u00e9m sv\u011btle jisk\u0159i\u010dek hv\u011bzd. Na tom p\u0159eci nez\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee tu vodu n\u011bkdo osolil.
\n„Vypr\u00e1v\u011bj mi n\u011bco o n\u011bm. O n\u00e1s…“ \u0161pitl potichu chlapec s vlasy barvy havran\u00ed, kter\u00fd se nyn\u00ed pohodln\u011b us\u00eddlil na \u017eidli\u010dce a op\u00edraj\u00edce si bradu o st\u016fl, prosebn\u011b vzhl\u00e9dl k druh\u00e9mu chlapci.
\n„Co bys cht\u011bl sly\u0161et?“
\n„Nev\u00edm. N\u011bco z d\u011btstv\u00ed.“ Pokr\u010dil Bill rameny a nevin\u011b se na buben\u00edka pousm\u00e1l. My\u0161lenky mu znovu samovoln\u011b zabloudily k dne\u0161n\u00edmu snu. Vlastn\u011b nikoli snu, vzpom\u00ednce.
\nJeho vlastn\u00ed.
\n„Vzpom\u00edn\u00e1m si na na\u0161e prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed v prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b. To jsme se je\u0161t\u011b neznali. St\u00e1li jste vedle sebe, dr\u017eeli se za ruce a sna\u017eili se neupustit dva velk\u00e9 kornouty sladkost\u00ed, co v\u0161ichni dost\u00e1vaj\u00ed na zah\u00e1jen\u00ed. Rad\u011bji jste s nimi z\u00e1polili v jedn\u00e9 ruce, ne\u017e abyste se n\u00e1hodou pustili a riskovali tak, \u017ee v\u00e1s rozd\u011bl\u00ed.
\nOv\u0161em stejn\u011b se to t\u011bm ropuch\u00e1m nakonec poda\u0159ilo.“ U\u0161kl\u00edbl se Gustav.
\n„Pro\u010d?“ vykulil \u010dernovlas\u00fd hoch o\u010dka a zakabonil se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9mu jeho maminka vykl\u00e1d\u00e1 poh\u00e1dku p\u0159ed span\u00edm, kdy\u017e kr\u00e1snou princeznu, do n\u00ed\u017e se zamiloval princ ze sousedn\u00edho kr\u00e1lovstv\u00ed, unesl zl\u00fd \u010darod\u011bj a uv\u011bznil ji v \u010dern\u00e9 v\u011b\u017ei.
\n„Nemohly to s v\u00e1mi vydr\u017eet. Kdy\u017e jste sed\u011bli vedle sebe v lavici, neust\u00e1le jste si pov\u00eddali a po\u0161\u0165uchovali se, a kdy\u017e v\u00e1s pro zm\u011bnu rozsadili, pos\u00edlali jste si psan\u00ed\u010dka nebo vyk\u0159ikovali uprost\u0159ed hodiny.
\nTom si to obzvl\u00e1\u0161\u0165 v \u0161est\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b stra\u0161n\u011b vy\u010d\u00edtal. Nedok\u00e1zal sn\u00e9st pomy\u0161len\u00ed, \u017ee t\u011b nem\u00e1 na dohled a nem\u016f\u017ee ochra\u0148ovat tak, jak by stra\u0161\u00ed bratr m\u011bl.“
\n„Ochra\u0148ovat m\u011b? P\u0159ed \u010d\u00edm?“ nakrabatil Bill \u010delo a narovnal se.
\n„P\u0159ed jednou partou z vy\u0161\u0161\u00ed t\u0159\u00eddy.“ Odv\u011btil Gustav a na moment se odml\u010del. Snad v\u011b\u0159il v slepou nad\u011bji, \u017ee jej Bill zastav\u00ed n\u011bjakou dal\u0161\u00ed dopl\u0148uj\u00edc\u00ed ot\u00e1zkou ze sv\u00e9ho dlouh\u00e9ho seznamu a on se bude moci vyvl\u00e9ct z toho nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho t\u00e9matu, jen\u017e nemohl skon\u010dit jinak ne\u017e-li \u0161patn\u011b.
\n\u0160patn\u011b pro Billa.
\nNa\u010d zbyte\u010dn\u011b o\u017eivovat \u0161kared\u00e9 vzpom\u00ednky? V\u017edy\u0165 jejich p\u0159\u00edtomnost nen\u00ed nikterak d\u016fle\u017eit\u00e1. Pouze a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy ni\u010d\u00ed vidinu sladk\u00e9 harmonie. Nic v\u00edc.
\nAno, doufal, av\u0161ak marn\u011b.
\n„Stalo se to t\u00fdden po tom, co sis nechal obarvit vlasy na\u010derno a za\u010dal se v\u00fdrazn\u011bji l\u00ed\u010dit. M\u011bli jsme tehdy s Tomem o hodinu del\u0161\u00ed vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a tys n\u00e1s m\u011bl \u010dekat na autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. Ale kdy\u017e jsme k n\u00ed p\u0159i\u0161li, nebyl jsi tam.
\nJe\u0161t\u011b nikdy jsem nevid\u011bl Toma tak vyd\u011b\u0161en\u00e9ho jako tehdy. Celou n\u011bm\u010dinu mi po\u0159\u00e1d dokola \u0159\u00edkal, \u017ee je ur\u010dit\u011b n\u011bco \u0161patn\u011b. Nech\u00e1pal jsem to. Bl\u00e1hov\u011b jsem si myslel, \u017ee prost\u011b jen zkazil tu p\u0159edchoz\u00ed p\u00edsemku. Do\u0161lo mi to a\u017e ve chv\u00edli, kdy t\u011b na\u0161el o n\u011bkolik blok\u016f d\u00e1l v parku sed\u011bt na lavi\u010dce. Jednodu\u0161e to vyc\u00edtil. Tekla ti krev z nosu a pravou tv\u00e1\u0159 jsi m\u011bl jeden velkej monokl. Bre\u010del jsi a necht\u011bl n\u00e1m \u0159\u00edct, kdo ti to ud\u011blal.
\nToma to tenkr\u00e1t docela dost vzalo. Druh\u00fd den p\u0159i\u0161el s t\u00edm, \u017ee prost\u011b zml\u00e1t\u00ed v\u0161echny kluky ve \u0161kole – jednou na toho idiota natrefit mus\u00ed. Ale tenhle pl\u00e1n jsem mu na\u0161t\u011bst\u00ed stihl v\u010das rozmluvit.
\nAsi jsem ud\u011blal chybu.
\nOdpoledne jsme t\u011b na\u0161li je\u0161t\u011b v hor\u0161\u00edm stavu a nezbylo n\u00e1m nic jin\u00e9ho, n\u011b\u017e t\u011b sledovat. A hl\u00eddat.
\nTi \u010dty\u0159i kluci na tebe \u010dekali kousek za \u0161koln\u00edmi pozemky… Myslel jsem, \u017ee je Tom p\u0159inejmen\u0161\u00edm zabije, jak se na n\u011b vrhl. V\u00ed\u0161, Bille, nikdo nesm\u011bl ubl\u00ed\u017eit jeho mal\u00fdmu dvoj\u010d\u00e1tku. Tehdy a vlastn\u011b ani te\u010f.
\nOv\u0161em… Oni byli siln\u011bj\u0161\u00ed. Kdyby se tam n\u00e1hodou neobjevila Markova parta, p\u011bkn\u011b bychom to schytali. V\u0161ichni t\u0159i.“
\n„Mark?“ \u010cernovlas\u00fd chlapec, kter\u00fd si \u0161el pr\u00e1v\u011b nal\u00edt druhou skleni\u010dku Coly se musel op\u0159\u00edt o kuchy\u0148skou linku. Ruce se mu neovladateln\u011b rozt\u0159\u00e1sly.
\nTen Mark?<\/em>
\n„Jo. Mark, jeho kump\u00e1ni a dokonal\u00e1 Lola.“
\nL<\/em><\/strong>ol<\/strong>a…<\/em>
\nDokonal\u00e1…
\nKr\u00e1sa.<\/em>
\nTo jm\u00e9no…
\nZn\u00ed jak pro d\u011bvku<\/strong>!<\/em>
\n„Tomova prvn\u00ed holka.“
\nLola.<\/strong>
\nObrazy okolo n\u011bj se zhouply v rozmazanou paletu barev, co zm\u011bnila se v nejsv\u011btlej\u0161\u00ed \u0161e\u010f. T\u00e9m\u011b\u0159 b\u00edlou, poznamenal by. B\u00edlou, m\u011bn\u00edc\u00ed se v chom\u00e1\u010dky mlhy, p\u0159es n\u00ed\u017e nevid\u00ed a sly\u0161\u00ed jen \u0161um.
\nTomova…<\/em>
\n– Ten, jen\u017e v prvn\u00edch momentech zd\u00e1l se tak hlasit\u00fd, pozvolna utich\u00e1.
\n… prvn\u00ed…<\/em>
\n– Ji\u017e nesly\u0161\u00ed nic. A vid\u00ed…
\n…holka…<\/em>
\n– Sv\u011bt pono\u0159en do tmy.
\nJinak u\u017e nic.<\/p>\n

\n

\n

autor: Cera<\/strong><\/p>\n

betaread: Janule :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera V sinal\u00e9 tv\u00e1\u0159i se skr\u00fdv\u00e1 bolest. V nekone\u010dn\u00e9 hlubin\u011b mo\u0159\u00ed, je\u017e ve vte\u0159in\u011b z \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 zm\u011bnila se p\u0159ekvapen\u00edm v nejtemn\u011bj\u0161\u00ed \u010der\u0148, se zra\u010d\u00ed bolest, \u010di\u0161\u00edc\u00ed z kout\u016f jeho vlastn\u00edho srdce. Srdce, kter\u00e9 krv\u00e1c\u00ed a jeho ledov\u00e1 ulita rozpad\u00e1 se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-16081","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16081","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16081"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16081\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79435127,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16081\/revisions\/79435127"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16081"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16081"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16081"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}