{"id":16096,"date":"2008-11-06T18:30:00","date_gmt":"2008-11-06T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=16060"},"modified":"2008-11-06T18:30:00","modified_gmt":"2008-11-06T17:30:00","slug":"dar-ii-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/11\/06\/dar-ii-23\/","title":{"rendered":"Dar II 23."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Kde m\u00e1\u0161 Billa?“ zeptal se Gustav, kdy\u017e se Tom vedle n\u011bj posadil na seda\u010dku ve spole\u010dn\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku. Tady se sch\u00e1zeli ve\u010der u televize, nebo kdy\u017e cht\u011bli b\u00fdt jen tak spolu a kecat o v\u0161em mo\u017en\u00e9m.<\/div>\n
„\u0160el sp\u00e1t, n\u011bjak ho to rozbalov\u00e1n\u00ed zmohlo,“ odv\u011btil Tom a nat\u00e1hl se na stolek pro ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed. Georg sed\u011bl v k\u0159esle v podivn\u011b zkroucen\u00e9 pozici se zaklon\u011bnou hlavou, a kdy\u017e se ozvalo prvn\u00ed lehk\u00e9 zachr\u00e1pnut\u00ed, bylo jasn\u00e9, \u017ee s n\u00edm velk\u00e1 z\u00e1bava nebude. V\u0161ichni byli za dne\u0161ek utahan\u00ed, ale ten, kdo se nam\u00e1hal nejv\u00edc a bu\u0161il cel\u00fd den do sv\u00e9ho n\u00e1stroje, byl \u010dil\u00fd jako rybi\u010dka. Gustav byl prost\u011b nezni\u010diteln\u00fd. „D\u00e1me film?“ mrknul na n\u011bj Tom v nad\u011bji, \u017ee se nebude muset nudit u ve\u010dern\u00edho zpravodajstv\u00ed, kter\u00e9 b\u011b\u017eelo v televizi. Necht\u011blo se mu je\u0161t\u011b sp\u00e1t, ale proto\u017ee Bill bral v\u00e1\u017en\u011b svoji misi a na\u0159\u00eddil si bud\u00edka na t\u0159et\u00ed r\u00e1no, aby se mohl spojit s Niky, musel vypadnout. Dostal toti\u017e vyhazov, proto\u017ee dokud byl v pokoji, Bill nemohl usnout.<\/div>\n
„Jasn\u011b, vyber n\u011bco,“ souhlasil buben\u00edk a vyt\u00e1hl z kapsy mobil. P\u0159i\u0161la mu zpr\u00e1va. Tom se oto\u010dil od sk\u0159\u00ed\u0148ky s po\u0165ouchl\u00fdm v\u00fdrazem, a jak bylo jeho zvykem, neodolal, aby si do sv\u00e9ho kamar\u00e1da ner\u00fdpl: „Od n\u011bjak\u00fd ko\u010dky?“<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Gustav a Tom jen p\u0159ekvapen\u00edm otev\u0159el pusu. Netu\u0161il, \u017ee se v \u017eivot\u011b jejich buben\u00edka n\u011bco zm\u011bnilo. „Od s\u00e9gry,“ dodal s \u00fa\u0161klebkem, kdy\u017e se dostate\u010dn\u011b pokochal Tomov\u00fdm udiven\u00fdm v\u00fdrazem. Taky si z n\u011bj r\u00e1d utahoval, to m\u011bli oni dva spole\u010dn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Jo t\u00e1k,“ usm\u00e1l se Tom a hrabal d\u00e1l ve sk\u0159\u00ed\u0148ce narvan\u00e9 filmy v\u0161eho druhu. „Horor, sci-fi, fantazy nebo komedii?“ nab\u00edzel jako hokyn\u00e1\u0159, a kdy\u017e ani po chv\u00edli nep\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f, dodal: „Dob\u0159e, jak chce\u0161, Gug\u00ed, d\u00e1me horor, v\u017edy\u0165 j\u00e1 si klidn\u011b odpov\u00edm s\u00e1m,“ spokojen\u011b zastr\u010dil c\u00e9d\u00e9\u010dko do p\u0159ehr\u00e1va\u010de.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi Gug\u00ed, v\u00ed\u0161, \u017ee to nesn\u00e1\u0161im,“ ozvalo se v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b ze seda\u010dky.<\/div>\n
„Promi\u0148 Gug\u00ed, j\u00e1 zase nesn\u00e1\u0161im, kdy\u017e mi neodpov\u00edd\u00e1\u0161, a na tohle se ozve\u0161 v\u017edycky,“ p\u0159il\u00edtla rychl\u00e1 odpov\u011b\u010f. Klasick\u00fd slovn\u00ed fotbal, kter\u00fd mezi nimi prob\u00edhal u\u017e l\u00e9ta. Tom zt\u011b\u017eka dosedl vedle kamar\u00e1da na seda\u010dku, hodil nohy na stolek, jak m\u011bl ve zvyku a zm\u00e1\u010dkl play. „Co p\u00ed\u0161e?“ zeptal se, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Gustavovu star\u0161\u00ed sestru znal odmali\u010dka a m\u011bl ji r\u00e1d, v\u017edycky je ve v\u0161em podporovala a fandila jim.<\/div>\n
<\/div>\n
„Babi\u010dka je nemocn\u00e1, budu se za n\u00ed muset jet pod\u00edvat,“ povzdechl si Gustav. „Nep\u0159ijede na moj\u00ed oslavu, to m\u011b \u0161tve,“ dodal a za\u010dal sest\u0159e vy\u0165uk\u00e1vat odpov\u011b\u010f. V tu chv\u00edli jako by do Toma pra\u0161til palic\u00ed. Gustav m\u00e1 poz\u00edt\u0159\u00ed osmn\u00e1ctiny. Sakra!\u2026 v\u017edycky na to zapomenou. Zvedl se ze seda\u010dky a vydal se rychle ke dve\u0159\u00edm. „Co je? Myslel jsem, \u017ee budem koukat,“ udiven\u011b za n\u00edm oto\u010dil hlavu Gustav, ale Tom jen m\u00e1vl rukou.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 vlastn\u011b te\u010f nem\u016f\u017eu, musim si je\u0161t\u011b n\u011bco za\u0159\u00eddit,“ odpov\u011bd\u011bl a u\u017e byl v trapu. Zapadl do kuchy\u0148ky, odhodil ze \u017eidle pr\u00e1zdnou krabici od pizzy, sedl si a vyto\u010dil Davidovo \u010d\u00edslo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co je, Tome, d\u011bje se n\u011bco?“ ozval se mana\u017eer po t\u0159et\u00edm zazvon\u011bn\u00ed. Jeho sexy p\u0159\u00edtelkyn\u011b pr\u00e1v\u011b zvedla o\u010di v sloup, pronesla n\u011bco o tom, \u017ee u\u017e m\u00e1 t\u011bch jeho otravn\u00fdch harant\u016f pln\u00e9 zuby, vymanila se mu z n\u00e1ru\u010de a odkr\u00e1\u010dela se upravit do koupelny. Zase m\u011bla d\u00edky tomu dredat\u00e9mu paku zka\u017een\u00fd ve\u010der. Sice j\u00ed bylo jasn\u00e9, \u017ee je pr\u00e1ce pro Davida d\u016fle\u017eit\u00e1, ale jeho oddanost t\u011bm \u010dty\u0159em puber\u0165\u00e1k\u016fm, j\u00ed za\u010d\u00ednala pomalu unavovat. Nebylo rande, aby o nich alespo\u0148 nemluvil\u2026<\/div>\n
„Dave, pr\u016f\u0161vih, Gusta m\u00e1 v p\u00e1tek narozky, my na to zapomn\u011bli,“ vydechl ne\u0161\u0165astn\u011b Tom.<\/div>\n
„My ne, Tome, my ne\u2026 my m\u00e1me p\u0159ipravenou na zejtra oslavu. To vy s br\u00e1chou jste na n\u011bj zapomn\u011bli, jako ka\u017edej rok. Schv\u00e1ln\u011b jsem \u010dekal, jestli si vzpomenete, paka. Zejtra se sejdem po pr\u00e1ci a oslav\u00edme to, jo?“ pobaven\u011b odv\u011btil mana\u017eer. „Te\u010f u\u017e m\u011b laskav\u011b nech, m\u00e1m tu d\u016fle\u017eit\u00fd povinnosti, opova\u017e se je\u0161t\u011b volat, zabiju t\u011b,“ pohrozil, „ani kdyby ho\u0159elo,“ dodal je\u0161t\u011b, t\u00edpnul hovor a vydal se naj\u00edt Novu, kter\u00e1, jak tu\u0161il, byla op\u011bt na\u0161tvan\u00e1 jako v\u017edy, kdy\u017e jim n\u011bkdo z jeho sv\u011b\u0159enc\u016f p\u0159eru\u0161il slibn\u011b rozjet\u00e9 erotick\u00e9 hr\u00e1tky. Hlavn\u011b \u017ee kluk\u016fm p\u0159ipom\u00ednal, aby ho dneska neru\u0161ili, \u017ee m\u00e1 pronajat\u00fd pokoj v nejdra\u017e\u0161\u00edm hotelu\u2026 te\u010f bude muset za\u010d\u00edt znovu a udob\u0159ovat si ji\u2026 ach jo\u2026 pohl\u00e9dl smutn\u011b na sv\u016fj napjat\u00fd rozkrok\u2026 to zas bude trvat\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si oddechl. Je\u0161t\u011b \u017ee maj\u00ed kolem sebe lidi, kte\u0159\u00ed si tyhle v\u011bci pamatuj\u00ed. Oni s Billem nikdy nebyli schopni si pamatovat \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdro\u010d\u00ed, krom\u011b t\u011bch sv\u00fdch. P\u0159itom Gustav m\u011bl narozeniny kr\u00e1tce po nich, ale ve v\u00edru ud\u00e1lost\u00ed na to v\u017edycky nakonec zapomn\u011bli. Te\u010f teprve mu do\u0161lo, pro\u010d jejich buben\u00edk tak usilovn\u011b u\u017e od prvn\u00edho dne nahr\u00e1v\u00e1\u2026 v p\u00e1tek pojede dom\u016f, aby svou plnoletost oslavil s rodinou. N\u011bjak jim to v tom fofru nedocvaklo\u2026 z\u00edtra mu budou muset sko\u010dit n\u011bco koupit\u2026 ale co?\u2026 asi fla\u0161ku, kdy\u017e m\u016f\u017ee od z\u00edt\u0159ka od p\u016flnoci ofici\u00e1ln\u011b p\u00edt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bylo mu te\u010f trapn\u00e9 se vracet zp\u00e1tky do ob\u00fdv\u00e1ku, kdy\u017e tak rychle vypadl. Gustav by se ur\u010dit\u011b vypt\u00e1val, co tak nutn\u00e9ho si za\u0159izoval, \u017ee to m\u00e1 za p\u011bt minut hotov\u00e9, a je\u0161t\u011b by z n\u011bj nakonec vyt\u00e1hl pravdu. Tenhle rok se prost\u011b nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt, \u017ee na n\u011bj zase zapomn\u011bli. Opatrn\u011b nakoukl do pokoje, jestli u\u017e Bill sp\u00ed, a kdy\u017e zaznamenal jeho pravideln\u00e9 klidn\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed, opatrn\u011b se svl\u00e9kl, zalezl k br\u00e1\u0161kovi pod pe\u0159inu, chvilku se h\u0159\u00e1l v jeho teple a za p\u00e1r minut usnul jako mimino.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
Niky spala neklidn\u011b\u2026 na digit\u00e1ln\u00edch hodin\u00e1ch discmanu, kter\u00e9 si odhadem nastavila, kdy\u017e j\u00ed dnes Viv p\u0159inesla ob\u011bd, bylo zhruba kolem t\u0159et\u00ed r\u00e1no. Za\u010dala sebou na posteli neklidn\u011b h\u00e1zet, byla zrovna ve snov\u00e9 \u010d\u00e1sti sp\u00e1nku a zd\u00e1lo se j\u00ed o mu\u017ei, kter\u00e9ho vid\u011bla jen jednou a jen\u017e j\u00ed sv\u00fdm zl\u00fdm v\u00fdrazem p\u0159ipom\u00ednal ka\u017edou noc, \u017ee to, co se j\u00ed p\u0159ihodilo, nen\u00ed nic nevinn\u00e9ho, i kdy\u017e zat\u00edm nijak fyzicky netrp\u011bla. V\u011bd\u011bla, \u017ee j\u00ed hroz\u00ed n\u011bjak\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed, ale nem\u011bla \u0161anci zjistit jak\u00e9. Nau\u010dila se s t\u00edm \u017e\u00edt, proto\u017ee Vivian st\u00e1le nemluvila, od n\u00ed se nic dozv\u011bd\u011bt nemohla a jin\u00e1 \u0161ance nebyla.
Dnes si cel\u00fd den kreslila, u\u010dila se n\u011bmeck\u00e1 slov\u00ed\u010dka, hr\u00e1la dvacetkr\u00e1t sama se sebou ‚\u010dlov\u011b\u010de nezlob se‘ a ‚pr\u0161\u00ed‘. I kdy\u017e vlastn\u011b ne\u2026 hr\u00e1la s Billem. Na m\u00edsto sv\u00e9ho soupe\u0159e postavila obal od c\u00e9d\u00e9\u010dka, z kter\u00e9ho na ni v\u00e1\u017en\u011b z\u00edral. Mluvila s n\u00edm cel\u00fd den. Kone\u010dn\u011b m\u011bla n\u011bjakou tv\u00e1\u0159, na kterou se mohla soust\u0159edit, a i kdy\u017e j\u00ed neodpov\u00eddal, byl pro ni partner k \u00fa\u017easn\u011b dlouh\u00fdm monolog\u016fm. Vypr\u00e1v\u011bla mu v\u0161echno, co ji napadlo, a byla \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee si m\u00e1 s k\u00fdm „pov\u00eddat“. Nep\u0159ipadala si u\u017e jako bl\u00e1zen\u2026 m\u011bla pocit, \u017ee mluv\u00ed s n\u011bk\u00fdm\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Niky, jsi tam?“<\/em> ozvalo se n\u00e1hle v jej\u00ed mysli. Trhla sebou a z v\u00fdrazu jej\u00ed sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e bylo mo\u017en\u00e9 \u010d\u00edst p\u0159ekvapen\u00ed a \u0161ok. Byl to ten sam\u00fd hlas, kter\u00fd k n\u00ed u\u017e jednou mluvil. Teprve te\u010f si vzpomn\u011bla, co se j\u00ed v\u010dera vlastn\u011b zd\u00e1lo. Sen o zl\u00e9m mu\u017ei byl v tu r\u00e1nu pry\u010d a vyst\u0159\u00eddal ho ten v\u010derej\u0161\u00ed\u2026
„Niky, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Mluv se mnou, pros\u00edm,“<\/em> nal\u00e9hal nezn\u00e1m\u00fd. P\u0159esto\u017ee zn\u011bl p\u0159\u00edjemn\u011b, b\u00e1la se ho\u2026 je\u0161t\u011b nikdy se nestalo, aby uvnit\u0159 sv\u00e9 mysli sly\u0161ela ciz\u00ed my\u0161lenky, byl to zatracen\u011b divn\u00fd pocit. S t\u00edmhle si n\u011bjak nev\u011bd\u011bla rady. „Niky\u2026 ozvi se, pros\u00edm, nem\u00e1me moc \u010dasu,“<\/em> znovu nal\u00e9hal ten, kdo o sob\u011b v\u010dera tvrdil, \u017ee je Bill. Panebo\u017ee\u2026 copak se opravdu definitivn\u011b zbl\u00e1znila? Zd\u00e1 se j\u00ed sen, \u017ee k n\u00ed mluv\u00ed Bill\u2026 je to nejsp\u00ed\u0161 jen v\u00fdplod jej\u00ed bujn\u00e9 fantazie, n\u00e1sledek dne\u0161n\u00edho odpoledne, kdy s n\u00edm bez p\u0159est\u00e1n\u00ed mluvila, p\u0159esv\u011bd\u010dovala sama sebe. Ale zv\u011bdavost byla siln\u011bj\u0161\u00ed a n\u011bco ji nutilo mu zkusit odpov\u011bd\u011bt\u2026<\/div>\n
„Ahoj,“<\/em> pomyslela si nesm\u011ble. Nech\u00e1pala, jak ji sly\u0161\u00ed, ale hned reagoval\u2026<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b, u\u017e jsem myslel, \u017ee se mi neozve\u0161,“<\/em> oddechl si hlas v jej\u00ed hlav\u011b. „Hled\u00e1m t\u011b, v\u010dera jsem ti to \u0159\u00edkal, pamatuje\u0161 si na to?“<\/em> vypt\u00e1val se.<\/div>\n
„Pamatuju\u2026“<\/em> pomyslela si a zjistila, \u017ee sta\u010d\u00ed jen v\u011bd\u011bt, \u017ee my\u0161lenku odes\u00edl\u00e1 a ono se to skute\u010dn\u011b stane. „Pro\u010d jsi v moj\u00ed hlav\u011b, a kdo jsi?“<\/em> zeptala se ustra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Jsem Bill. V\u010dera jsi mi odpov\u011bd\u011bla, kdy\u017e jsem t\u011b volal. Mluv\u00edme spolu telepaticky. Pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, kde jsi, abych t\u011b na\u0161el a dostal dom\u016f, ale mus\u00ed\u0161 mi pomoct, s\u00e1m to nedok\u00e1\u017eu,“<\/em> zn\u011bl hlas zoufale.<\/div>\n
„Dom\u016f\u2026“<\/em> povzdechla si Niky, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji napadlo n\u011bco jin\u00e9ho. „Jak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt Bill, nerozum\u00edm n\u011bmecky,“<\/em> poslala my\u0161lenku a \u010dekala, jestli p\u0159ijde n\u011bjak\u00e1 reakce. Te\u010f se kone\u010dn\u011b dozv\u00ed, \u017ee je to cel\u00e9 nesmysl\u2026 nem\u011blo to p\u0159ece logiku.<\/div>\n
„Telepatie je p\u0159enos my\u0161lenek, nepot\u0159ebuje\u0161 um\u011bt m\u016fj jazyk a j\u00e1 zase tv\u016fj, rozum\u00edme si beze slov,“<\/em> vysv\u011btlil j\u00ed a pokra\u010doval. „Pamatuje\u0161 na svou babi\u010dku? Um\u011bla tot\u00e9\u017e co ty, zd\u011bdila jsi jej\u00ed schopnosti, proto spolu te\u010f m\u016f\u017eeme takhle mluvit.“<\/em> Zn\u011blo to jako kr\u00e1sn\u00e1 poh\u00e1dka, ale m\u011blo to spoustu trhlin. Babi\u010dka sice m\u011bla nad\u00e1n\u00ed, to ano, ale ona sama na sob\u011b zat\u00edm nic moc nepozorovala\u2026 ob\u010das vn\u00edmala a vid\u011bla n\u011b\u010d\u00ed auru, hlavn\u011b u Billa j\u00ed p\u0159i\u0161la v\u00fdrazn\u00e1 a siln\u00e1, ale \u017ee by s n\u011bk\u00fdm mohla mluvit pomoc\u00ed my\u0161lenek, to se j\u00ed je\u0161t\u011b nestalo\u2026 Co kdy\u017e s n\u00ed mluv\u00ed jen jej\u00ed vlastn\u00ed podv\u011bdom\u00ed\u2026 Co kdy\u017e opravdu ze\u0161\u00edlela a te\u010f se to za\u010d\u00edn\u00e1 projevovat? Necht\u011bla b\u00fdt bl\u00e1zen\u2026 b\u00e1la se toho\u2026 m\u011bla strach z t\u011bch schopnost\u00ed, o kter\u00fdch hlas mluvil\u2026 Tu\u0161ila, \u017ee nakonec stejn\u011b p\u0159ijdou, babi\u010dka j\u00ed to \u0159\u00edkala, ne\u017e um\u0159ela, ale dosud se tomu br\u00e1nila zuby nehty\u2026<\/div>\n
„Niky\u2026 jsi tam?“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\u2026<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Tak Niky\u2026 ubli\u017euj\u00ed ti? Mluv se mnou, \u010das b\u011b\u017e\u00ed a spojen\u00ed se m\u016f\u017ee za chv\u00edli ztratit,“<\/em> nal\u00e9hav\u011b mluvil hlas.<\/div>\n
„Ne!“<\/em> vyhrkla. „Nikdo mi neubli\u017euje,“<\/em> donutila se poslat my\u0161lenku. Tohle p\u0159ece mus\u00ed tomu na druh\u00e9m konci \u0159\u00edct. Vivian se o ni star\u00e1 dob\u0159e a nikdo j\u00ed tu nezk\u0159ivil ani vl\u00e1sek na hlav\u011b. Takov\u00e9 obvin\u011bn\u00ed se j\u00ed nel\u00edbilo.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d. V\u00ed\u0161 kdo, a pro\u010d t\u011b unesl? Tu\u0161\u00ed\u0161, kde jsi?“<\/em> vypt\u00e1val se d\u00e1l \u00fadajn\u00fd Bill.<\/div>\n
„Nev\u00edm nic,“<\/em> p\u0159iznala ne\u0161\u0165astn\u011b Niky. „Star\u00e1 se o m\u011b Vivian. Je na m\u011b hodn\u00e1. Pak tu byl je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd chlap, ale jen dvakr\u00e1t. Jsem v n\u011bjak\u00e9 m\u00edstnosti bez oken, ale netu\u0161\u00edm kde,“<\/em> rozpov\u00eddala se. Najednou se j\u00ed zal\u00edbilo, \u017ee m\u00e1 s k\u00fdm komunikovat, a \u017ee ten n\u011bkdo na druh\u00e9 stran\u011b j\u00ed odpov\u00edd\u00e1. Sice mu st\u00e1le nev\u011b\u0159ila, \u017ee je t\u00edm Billem, za kter\u00e9ho se vyd\u00e1v\u00e1, ale za\u010d\u00ednalo j\u00ed to b\u00fdt jedno. M\u011bla s k\u00fdm mluvit a to byla \u00fa\u017easn\u00e1 zm\u011bna.<\/div>\n
„Sakra, myslel jsem, \u017ee toho bude\u0161 v\u011bd\u011bt trochu v\u00edc,“<\/em> zn\u011bl hlas zklaman\u011b. „Takhle t\u011b budu t\u011b\u017eko hledat.“<\/em><\/div>\n
„Opravdu jsi ten Bill?“<\/em> ku\u0148kla nesm\u011ble. Nedalo j\u00ed to a musela se zeptat. V\u017edycky tu\u0161ila, \u017ee v tom klukovi na plak\u00e1tech je n\u011bjak\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed energie, ale \u017ee by byl telepat, to ji nenapadlo. O sob\u011b to ale taky nev\u011bd\u011bla, a te\u010f se tu s n\u00edm mo\u017en\u00e1 vesele vybavuje\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, jmenuju se tak odjak\u017eiva,“<\/em> pobaven\u011b potvrdil jej\u00ed prot\u011bj\u0161ek. „M\u00e1m tu tv\u016fj hrnek, co m\u00e1\u0161 r\u00e1da. V\u00ed\u0161, ten, cos dostala od rodi\u010d\u016f. Jsem na n\u011bm je\u0161t\u011b s dlouhou ofinou\u2026 u\u017e m\u011b \u0161tvala, cht\u011blo to zm\u011bnu, tak jsem to ost\u0159\u00edhal,“<\/em> zn\u011bly j\u00ed v hlav\u011b my\u0161lenky, kter\u00e9 vykouzlily na jej\u00edch rtech \u00fasm\u011bv. Ano, takov\u00fd hrnek p\u0159ece doma m\u00e1\u2026 jak o n\u011bm v\u00ed? \u017de by opravdu mluvila sama k sob\u011b?<\/div>\n
„To cel\u00e9 je jen sen, vi\u010f, Bille?“<\/em> povzdechla si smutn\u011b. „Za chv\u00edli se z n\u011bj probud\u00edm a ty se mi ztrat\u00ed\u0161. Cht\u011bla bych, abys tu byl se mnou po\u0159\u00e1d.“<\/em><\/div>\n
„Ne, neboj se, z\u00edtra se zase oz-\u2026“<\/em> bylo posledn\u00ed, co je\u0161t\u011b sly\u0161ela. Pak u\u017e se hlas ztratil definitivn\u011b a nastalo ticho\u2026<\/div>\n
„Bille?“<\/em> zkusila znovu nav\u00e1zat spojen\u00ed, ale kdy\u017e se del\u0161\u00ed dobu nic neoz\u00fdvalo, vzdala to. Pomalu upadala zp\u011bt do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku, v jeho\u017e ni\u017e\u0161\u00ed hladin\u011b podv\u011bdom\u00ed u\u017e telepatie nem\u011bla \u0161anci.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2663\u2663\u2663<\/div>\n
<\/div>\n
„Sakra!“ zasy\u010del Bill. „Tohle je \u0161\u00edlen\u00fd! Ka\u017edou noc jenom p\u00e1r minut, takhle se k n\u00ed dohrabu b\u016fhv\u00ed kdy,“ brumlal si pod fousy vztekle, ale potichu, aby nevzbudil Toma.
Kdy\u017e mu ve t\u0159i hodiny zazvonil bud\u00edk, sna\u017eil se ho rychle uml\u010det, aby mohl Tom klidn\u011b sp\u00e1t, ale zapomn\u011bl vypnout opakov\u00e1n\u00ed, a kdy\u017e za p\u011bt minut zvonil znovu, s Tomem to stejn\u011b ani nehnulo. Spal jako d\u0159evo.
Dne\u0161n\u00ed spojen\u00ed bylo v h\u00e1ji. Bill nech\u00e1pal, pro\u010d se ztr\u00e1c\u00ed tak rychle, netu\u0161il, \u017ee Niky se d\u00edky nezku\u0161enosti dost\u00e1v\u00e1 ke sv\u00fdm telepatick\u00fdm schopnostem jen ve sp\u00e1nku a to je\u0161t\u011b jen tehdy, kdy\u017e se jej\u00ed v\u011bdom\u00ed nach\u00e1z\u00ed ve f\u00e1zi, kdy se j\u00ed zdaj\u00ed sny. V tu chv\u00edli se u n\u00ed sama nastartuje schopnost komunikovat my\u0161lenkami a bez jej\u00edho bd\u011bl\u00e9ho v\u011bdom\u00ed se sna\u017e\u00ed nav\u00e1zat spojen\u00ed se sv\u011btem za \u010dty\u0159mi hol\u00fdmi zdmi. Bohu\u017eel spojen\u00ed miz\u00ed, kdy\u017e se d\u00edvka dostane do hlub\u0161\u00ed f\u00e1ze sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Tak co? Dobr\u00fd?“ zamumlal Tom, kdy\u017e se k n\u011bmu bratr p\u0159itiskl a zah\u0159\u00edval se o jeho sp\u00e1nkem hork\u00e9 t\u011blo. H\u0159\u00e1l jako kam\u00ednka.<\/div>\n
„Jo, dobr\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, objal Toma kolem pasu a zav\u0159el o\u010di. „Nic se j\u00ed snad nestalo, je v po\u0159\u00e1dku, ale stejn\u011b zat\u00edm nev\u00edm nic,“ dodal \u0161eptem.<\/div>\n
„Hmmm,“ zabru\u010del Tom. „Gustav m\u00e1 narozky, zejtra bude oslava,“ dodal je\u0161t\u011b po chv\u00edli, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee o tom br\u00e1\u0161ka zat\u00edm nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, ale odpov\u011bdi u\u017e se nedo\u010dkal. Bill vy\u010derp\u00e1n\u00edm hned usnul.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
„Hoooooooodn\u011b \u0161t\u011b\u011bst\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed zdr\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1v\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed, hoooodn\u011b \u0161t\u011b\u011b\u011b\u011bst\u00ed zdr\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1v\u00ed, hoooooooodn\u011b \u0161t\u011b\u011b\u011b\u011bst\u00ed, mil\u00fd Gustav\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9, hoooooooodn\u011b \u0161t\u011b\u011b\u011b\u011bst\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed, zdr\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1v\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed,“ \u0159vali v\u0161ichni sborem narozeninovou odrhova\u010dku, dr\u017e\u00edce v rukou skleni\u010dky se \u0161ampa\u0148sk\u00fdm. Odbila p\u016flnoc, bouchlo n\u011bkolik lahv\u00ed \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho a nastaly prvn\u00ed minuty osm\u00e9ho dne m\u011bs\u00edce z\u00e1\u0159\u00ed. Sklo cinkalo o sebe a hluk v m\u00edstnosti re\u017eie, kde se oslava konala, jen hu\u010del. Stoly se proh\u00fdbaly pod j\u00eddlem, kter\u00e9 nechal David don\u00e9st z vyhl\u00e1\u0161en\u00e9ho hambursk\u00e9ho lah\u016fdk\u00e1\u0159stv\u00ed, v\u00edno a pivo bylo v bateri\u00edch naskl\u00e1d\u00e1no pod\u00e9l zdi a host\u00e9 se za\u010d\u00ednali bavit. Gustav p\u0159ij\u00edmal gratulace a netv\u00e1\u0159il se p\u0159itom zrovna nad\u0161en\u011b, tohle byla f\u00e1ze oslavy, kter\u00e9 by se nejrad\u0161i obloukem vyhnul, nem\u011bl moc r\u00e1d, kdy\u017e se pozornost up\u00edrala k jeho osob\u011b. Dneska m\u011bl ov\u0161em sm\u016flu. Nejrad\u0161i by jako p\u0161tros str\u010dil hlavu do p\u00edsku a d\u011blal sv\u00e9 obvykl\u00e9: „J\u00e1 tu nebyl, nejsem, ani nebudu“, jako p\u0159i v\u011bt\u0161in\u011b rozhovor\u016f a televizn\u00edch debat, kter\u00fdch se se skupinou z\u00fa\u010dast\u0148oval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Volal Sasha z Brava, \u017ee m\u00e1\u0161 u nich hromadu d\u00e1rk\u016f od fanynek, tak jsem mu \u0159ekl, a\u0165 to sem o v\u00edkendu p\u0159ivezou. Bude\u0161 m\u00edt co d\u011blat, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161,“ sd\u011blil mu s radost\u00ed David, „kluci ti ur\u010dit\u011b r\u00e1di p\u00edchnou, u\u017e maj praxi,“ za\u0161klebil se na dvoj\u010data, sed\u00edc\u00ed spo\u0159\u00e1dan\u011b vedle sebe na seda\u010dce. Oba m\u011bli moment\u00e1ln\u011b plnou pusu \u010dehosi dobr\u00e9ho, v rukou skleni\u010dky se \u0161ampusem a \u017eiv\u011b diskutovali. Hudba hr\u00e1la hlasit\u011b, nebylo rozum\u011bt vlastn\u00edmu slovu, ale nikomu to z\u0159ejm\u011b nevadilo.
„Poj\u010f si zatancovat,“ vyb\u00eddla oslavence Dunja, kdy\u017e mu jako posledn\u00ed pogratulovala k narozenin\u00e1m a do ruky mu vtiskla asi des\u00e1tou l\u00e1hev drah\u00e9ho alkoholu, kterou dostal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, nebl\u00e1zni, v\u00ed\u0161 jak to nesn\u00e1\u0161im,“ br\u00e1nil se, ale jej\u00ed nekompromisn\u00ed ruka u\u017e ho t\u00e1hla na parket. V pomal\u00e9m rytmu plou\u017eili t\u011bsn\u011b vedle Georga, jen\u017e u\u017e d\u00e1vno zap\u0159edl rozhovor se sestrou jednoho ze zvuka\u0159\u016f, kterou doty\u010dn\u00fd pozval pod n\u00e1tlakem, jakmile se o n\u00ed zm\u00ednil. Jinak by tu krom\u011b Dunji byli sam\u00ed chlapi. Geo jak vid\u011bl sukni, okam\u017eit\u011b se sna\u017eil si ji zabrat pro sebe. V posledn\u00ed dob\u011b nemluvil o ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e jak nutn\u011b pot\u0159ebuje \u017eenskou. Dnes m\u011bl kone\u010dn\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b ide\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, a taky se j\u00ed okam\u017eit\u011b chopil. Oslavenec m\u011bl na brzk\u00e9 r\u00e1no objednan\u00e9ho \u0159idi\u010de, kter\u00fd ho odveze dom\u016f k rodin\u011b, aby svou plnoletost mohl oslavit i s nimi, tud\u00ed\u017e m\u011bl Georg voln\u00fd pokoj a dv\u011b postele, kter\u00e9 se lehce daly srazit k sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Oslava prob\u00edhala v klidu, skleni\u010dky cinkaly, j\u00eddlo mizelo, v m\u00edstnosti u\u017e nebylo d\u00edky cigaretov\u00e9mu d\u00fdmu skoro vid\u011bt, ale nikoho to nevzru\u0161ovalo. M\u00e1lokdo byl je\u0161t\u011b st\u0159\u00edzliv\u00fd, aby bojoval za pr\u00e1va t\u011bch p\u00e1r neku\u0159\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed tu museli vydr\u017eet. Dvoj\u010data si vydobyla sv\u00e1 m\u00edsta na seda\u010dce, odkud byl v\u00fdborn\u00fd v\u00fdhled na improvizovan\u00fd parket, pop\u00edjela a sledovala cvrkot.<\/div>\n
„Mrkej na Gea, jak se sna\u017e\u00ed\u2026 kdybych cht\u011bl, tak mu j\u00ed v pohod\u011b vyfouknu,“ po\u0165ouchle se vytahoval m\u00edrn\u011b ov\u00edn\u011bn\u00fd Tom Billovi do ucha.<\/div>\n
„Opova\u017e se,“ zasy\u010del Bill a pl\u00e1cl ho nen\u00e1padn\u011b po stehn\u011b. „Chce\u0161 t\u00edm nazna\u010dit, \u017ee ti nesta\u010d\u00edm? M\u00e1\u0161 snad m\u00e1lo sexu?“ zahu\u010del v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b Bill. Jeho opil\u00e1 \u017e\u00e1rliv\u00e1 hlavi\u010dka m\u011bla hned jasno, jak to jeho dvoj\u010de myslelo\u2026<\/div>\n
„Nest\u011b\u017euju si, ale mohlo by to bejt lep\u0161\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom schv\u00e1ln\u011b tak, aby Billa je\u0161t\u011b v\u00edc pop\u00edchl. V\u011bd\u011bl, jak tohle jeho br\u00e1\u0161ka nesn\u00e1\u0161\u00ed. Dr\u00e1\u017edilo ho, kdy\u017e jen zd\u00e1lky hrozilo, \u017ee by se Tom mohl za\u010d\u00edt ot\u00e1\u010det za \u017eensk\u00fdmi. Bavilo ho si z Billa utahovat, zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e byl opil\u00fd a to po \u0161est\u00e9 skleni\u010dce bublinek u\u017e jeho dvoj\u010de bylo spolehliv\u011b. P\u0159i jejich t\u011blesn\u00e9 konstituci toho ani jeden z nich moc nevydr\u017eel a nezachr\u00e1nilo to ani kafe, kter\u00e9 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dopili.<\/div>\n
„Jauuu,“ vyjekl Tom, kdy\u017e uc\u00edtil \u0161t\u00edpanec do zadku. Billova pomsta za provokaci byla z\u00e1ke\u0159n\u00e1, ale \u00fa\u010dinn\u00e1. Jeho nehty dok\u00e1zaly kolikr\u00e1t ud\u011blat po\u0159\u00e1dkou jizvi\u010dku i p\u0159es l\u00e1tku. „Tak za tohle si t\u011b dneska pod\u00e1m, to se spolehni,“ pohrozil Tom s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu a kopl do sebe dal\u0161\u00ed skleni\u010dku \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat,“ pohodil Bill vyz\u00fdvav\u011b hlavou a zvedl se. „Jdu tan\u010dit,“ dodal a vr\u00e1vorav\u00fdm krokem vyrazil k polopr\u00e1zdn\u00e9mu parketu. Tom se pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbl, pohodln\u011b se usadil a sledovat Billovy \u00fachvatn\u00e9 tane\u010dn\u00ed kreace. Kdy\u017e m\u011bl jeho br\u00e1\u0161ka n\u011bco v sob\u011b, docela mu to i \u0161lo. Fascinovan\u011b sledoval jeho vln\u00edc\u00ed se boky, a kdy\u017e mu hlavou blikla sc\u00e9na, kter\u00e1 se odehr\u00e1la na t\u00e9hle seda\u010dce p\u0159ed dv\u011bma dny, byl tot\u00e1ln\u011b v h\u00e1ji. V\u011bd\u011bl, \u017ee tahle noc bude je\u0161t\u011b \u017ehav\u00e1\u2026<\/p>\n

autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Kde m\u00e1\u0161 Billa?“ zeptal se Gustav, kdy\u017e se Tom vedle n\u011bj posadil na seda\u010dku ve spole\u010dn\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku. Tady se sch\u00e1zeli ve\u010der u televize, nebo kdy\u017e cht\u011bli b\u00fdt jen tak spolu a kecat o v\u0161em mo\u017en\u00e9m. „\u0160el sp\u00e1t, n\u011bjak ho to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[164],"tags":[],"class_list":["post-16096","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16096","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=16096"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/16096\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=16096"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=16096"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=16096"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}